Aktualizace XII.

Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(z 1. září 2009, leč stále prázdninové)

Černá Hora (BPH I.): V malém žižkovském Království (www.kralovstvi.com) vše standard. Tudíž O.K. Režim prázdninový. Páni a paní Králové dokonce vyhlásili celozávodní volno. Ale jen na pár dnů. Od půlky srpna zas fungují. Stále bez sobot, což přetrvá i v září. Haf.

Svijany (BPH II.): U (bejvalejch) vyndanejch, v Krásově 13, Kníže i Kněžna pitní a mocní. Výjimečně však mírně nakyslejší, leč v normě ještě snesitelné. A tácky jsou už v rychtiku. Orig svijanské. Personál relativně stabilizován. Aspoň do konce prázdnin. Pokud se Richard ovšem nenavrátí, opětovně nastanou šachy a zmatky. Vrr. Pod žižkovským vysílačem U sadu (https://www.usadu.cz) první srpnový víkend hody staročeské. Rustikálně stylové. Kulajda ze zastřeným vejcem, fašírka a mlátem s lepenicí, zajímavá echt staročeská kačena s pečenými jablky, fajnovým jalovcovým přelivem a škvarkovými pagáči, domestikovaný ušák na černém pivě se šafránovou pohankou, vskutku přepychové vepřové ocásky pečené na rozmarýnovém sádle s česnekem a nádavkem šunkový kucmoch. Procházka pivním sadem vedle stálých Svijanského Mázu, náchodského Weitzenu a Mastera 18o ještě s Berounským Medvědem 11o. A Pivní režnou pálenkou z Černé Hory. V lahvičkách speciálky z Náchoda (16o, 21o, 24o), Guinness či černohorské chmelové limo Grena. K tomu v origpetkách Berounský Medvěd tmavý 13o i Grizzly 18o. Dost slušné. Počátkem srpna úspěšného Medvěda střídá Dobruška, Rampušák 12o. Má vydržet na čepu až do závěru srpna. Víkend další ve znamení pokrmů z vepřové panenky. Známe pouze z doslechu, neb jsme v tomto čase velebili domácí panenky na Zvíkově. Prorostlý bůček je ale stejně lepší. Haf. Od 13. 8. prodloužený víkend specialit gulášových. Kančí s knedlíkem karlovarským, jehněčí s bramborovým, mexický s hráškovou rýží, houbový s těstovinami, fazolový s bramborem, drůbeží drůbkový s variacemi knedlíků a plzeňský s křenem a též variacemi. Za invenci a pravidelné akce pochvala. Nicméně gulášky sotva průměr. A za ceny sice nikoli překvapivé, leč kvalitě a množství plně neodpovídající. Gulášem roku přesvědčivě zůstává pivovarský z táborské pivnice-pizzerie U zlatého lva, který je taktéž za cenu kolem 140 českých (po mírném přitužení přesně za 139, U sadu však některé dokonce za 145). A stříbrnou příčku drží další pivovarský z další orig Budvarky, tentokrát dejvické. Sadovské gulášky daleko za medailovými pozicemi. Následuje prodloužený víkend specialit z brambor. My raději masíčko v duchu rčení „brambůrky prasátku, prasátko nám“. Ačkoli kvalitní česká brambora k zahození taktéž určitě není. Kde ji ovšem sehnat? Vysoce kvalitní prané čerstvé konzumní české brambory pro speciální přípravu jídel nabízí program La Fourchette des Gourmandes (https://www.lfdg.eu/default.htm). Produkci zajišťuje Česká farma Trading z Mochova. Její náplní je posklizňová úprava a balení konzumních brambor a cibule pro maloobchodní řetězce, supermarkety a velkoobchody. Což tahle odrůda Annabelle coby královna salátů, Innovator na smažení, Satina se širokým kuchyňským uplatněním a nejen na pečení? Nebo raději červené rohlíčky Cecile? Zpět do sadovní reality. Zde brambory sypané sýrem, gratinované s brokolicí, na pánvičce s kuřetem, v županu (pečené rozmačkané s máslem, kořením a okurkou), s uzeným, feferonami, sýrem a opečeným chlebem (zajímavé), smetanové s lososem a bylinami, tradiční halušky, netradiční bramboráčky se smetanou. Pracné, leč jednou za rok to úplně stačí. A brambory samotné nikterak exklusivně lahůdkové nebyly. Běžné. U brambor dnes delikatesních, dříve běžnějších, totiž ani není nutné vymýšlet přehnané kombinace. Uvařit ve slupce či bez a vychutnávat. V jednoduchosti je síla. Haf. Haf.

Chýně (BPH III.): Chýňské pivko jsme avizovali též v jednom šenku pražské Liboce. U studně. Podnik jsme si při pivních cykloexkurzích však maličko popletli. Správně má být Libocká studna. Nachází se nahoře na frekventované Libocké ul., kousek pod bránou do Hvězdy. Otevírá od 16 a inzeruje G, Plzeň a Kvasnicový ležák polotmavý. Což by Chýně býti asi mohla a asi i bude. Bližší reference nemáme, leč jsme obezřetní. Zvenku zařízení vábně příliš nepůsobí. Ale především tady měla pracovat jistá síla z bývalého restu U Bohouše v Lipanské na Žižkově. Podnik vydržel krátce a proslul nejenom věčně nalitým personálem (asi právě tímto), ale hlavně nehorázně nechutným mixováním piv. Fuj. Tedy opatrně. Raději doporučujeme Pivovarskou krčmu či velký Hojda Restaurant přímo v Chýni. Loni jsme na chýňské ještě putovávali do restu u hřiště v Přední Kopanině. Kam jsme jezdívali či chodívali z horoměřického bufetu lesní stezkou přes Juliánu. Cesta pěkná, nicméně místními jsme byli opakovaně varováni před smečkou potulných psů z blízkého statku. Takže raději už ne. Vrr. Chýně samotná však zůstává stálou špicou. Ostatně náš TOP 09 zážitkových piv letošní sezóny (bez ohledu na kategorie) vyhlíží prozatím takto: 1 - 2. Zvíkovská Labuť 11 % a Dvorní světlá výčepní 10 % z Chýně, 2 - 3. Purkmistr 12 % z plzeňského Pivovarského dvora a Budweiser Budvar 11,9 %  kroužkovaný ležák. Rozdíly jsou přitom nanoskopické a i další pivka z Chýně se uvedeným blíží. Ještě zvláštní ocenění: Zvíkovský Rarášek malinový, Zvíkovská Královská Zlatá Labuť a Opat Bitter Kvasničák (a vlastně i Opat Pepřový). Haf.

Polička a Kácov (BPH IV.): Návštěva Rybářské bašty u Botiče nedopadla. Na uliční vývěsce, i na www stránkách, stále včetně Kácova 12. Avšak pozor! V reálu přibyla loga Staropramenu, G a na polosmazané jakési tabuli již Kácov mezi řadou eurohnusů nefiguruje. Opatrně a zdvořile zkoušíme obsluhu. Prosíme o kácovské. Zakyslá bledule kysele odfrkne: „Netočí se“. Neboť se nacházíme na venkovním posezení, zkoušíme to pro jistotu ještě jednou - zda tedy vevnitř? Slečinka nyní již vztekle znovu zavrčí „Netočí se“. A na poslední dotaz, zda se ještě někdy točit bude, když už Kácov podnik inzeruje, přichází opět velmi příjemná odpověď. „Neslyšíte, říkám, že se netočí“. Přesně podle bontónu a s gustem posíláme nánu tam, kam patří. Nahlížet do jídelníčku cenu žádnou nemá, takže sbohem. Pokažené nedělní odpoledne. Jediná možnost je nedat takovýmto zařízením vydělat ani kačku a všude o jejich pohostinnosti informovat. Vrr. Na Pankráci U Klokočníka stále řádí nesnesitelná pí. Lenka. Nejprotivnější obsluha ve Střední Evropě a přilehlém okolí. Čili s kácovským máme smůlu. Snad výlet přímo do pivovárku k Sázavě.   

Budvar (BPH VI.): Z produkce naštěstí stále ještě státně-národního Budvaru bývá někde někdy snesitelný 12o ležák. Nikoli však v podnicích typu tzv. čínských bufetových hnusáren, ale v zavedených pivnicích, kde se mu řádně věnují (třebas Šumava ve Štěpánské i přes své dosti početné mouchy). A nemusí být ani tankový. Ale bohužel už pozbyl totalitní sladkosti. Báječný je ovšem kroužkovaný ležák. Pro nás jedno z nejlepších pivek vůbec. Nejbáječnější v přeoblíbené dejvické Orig Budvarce (https://www.budvarkadejvice.cz). A obvykle nezklame ani v několika šencích přímo v Budějovicích (malý a velký pivovar etc.), ani v Táboře či Bechyni. Ale dříve v Jižních Čechách tolik pitná, průtočná a mazlivě lipová 10o je definitivně minulostí. Se slzou vzpomínáme na překrásnou mažickou Kovárnu, posezení pod stromy na Kozím hrádku i na supertradiční Doudovu malšickou Rejdu. Ještě před pár lety ... Vrr. Berry Verhoef budvarské světlé výčepní pivo (alc 4,0 %) líčí poněkud méně poeticky. Coby „... lehký Budvar ... určený pro místní trh. Jedná se o řídký světlý ležák se slabou plností a s nevtíravým sladovým aroma. Nasládlá chuť vyúsťuje v krátké suché doznívání“ (Velká encyklopedii piva, Rebo 2003, s. 281). Leč s krátkým suchým dozníváním bychom dříve rozhodně nesouhlasili, desítka byla šťavnatá, nevysušovala ústa, skvěle hasila žízeň. A skvěle se na ní jezdilo. A bývala pitná, pivař se ihned těšil na další. Berry však zřejmě okusil jenom lahváče a o čepovaném nemá moc páru. Odpusťme mu. Co však odpustit nelze je, že s invazí agresivních Pardálů vše skončilo. Výsledkem dnes bývá žlutá nahořklá voda, daleko méně pitná, která rychle zplihne. Po lipovém květu už ani památky. Chemikálie, která se nezřídka kryje s Pardálem. A zda je to záměrně již  přímo z fabriky nebo výsledkem šikovného mixu vykutálených (a prasáckých) restauratérů, je nám koneckonců dost jedno. Vrr. Leč pokud Budvar pro pivaře udrží kroužek na nynější úrovni, budeme se stále k němu modlit. Ámen.      

Zvíkov a Lipan (BPH VII.): Veselé Labutě a rozverní Rarášci (https://www.pivovar-zvikov.cz) válcují smutné Lipany (www.pivovarlipan.cz) na všech frontách. A nabídka jídel, obsluha, prostředí, okolí? To se srovnávat naprosto nedá. Totálně jiná galaxie. Zvíkovský minipivovar i Zvíkov hrad samotný úžasní. Ale jistá minipiha na kráse tam přece jenom je. Ve vitrínách minipivovárku trůní různé reklamní předměty i pivní suvenýry a mezi nimi za 299 českých knížka Písecké pivovarnictví od jistého Jiřího Fraňka. Historie od roku 1620. Nicméně zakoupit se tady přímo nedá, prý možná až v Písku. Leč servírečky profesionální a některé přemilé a opravdu, opravdu velmi sošně buclaté. Mlaďounké jihočeské selky. Haf.

Nymburk (BPH IX.): Kerská Hájenka funkční a i během září má být otevřena od doby oběda denně, mimo po a út. Jako tip na výlet pořád platí. Leč o pěkných víkendech obvykle zcela nabitá místními, lufťáky, přespolními, cyklisty, motocyklisty, automobilisty, cizinci, pejsky, ženskými, batolaty a vším možným. A obsluha, ani kuchyň příliš nestíhá. Ani jídla nejsou tak vymazlená. A 22. 8. Nymburská 11 fakt za moc nestála. Vodová. Snad bude v září lépe. Vrr.            

Náchod a sýry na Žižkově (BPH XXIII.): Na Žižkově U sadu 24. - 26. 7. tématický víkend se sýrovými variacemi. Sice žádné hrůzné prefabrikované smažáky, nicméně ... Hermelínová omeletka, dvojbarevný sýrový špízek s červenou cibulí, papriky plněné syrečkovou drtí a slaninkou, olomócká bomba s hermelínem smažená etc. I když byl celičký víkend ve znamení logisticky mimořádně náročného (a stále náročnějšího), každoročního, přesunu na jih Čech - smaženého pivase v šunkovém loži jsme ještě stihli. Ušel. Leč se nám zdá, že pivní sýry byly v dobách temna nějak lepší, pivnější, sýrovatější. Ostatně jako skoro všechno. Aneb svatá pravda matky rodu Poštůlkové v Kamenném řádu: „Staré pořádky byly dobré pořádky“. Vrr.

Pivní literatura (BPH XIV.): V srpnovém čísle časopisu F.O.O.D. (Fascinující - Obyčejné - Okouzlující - Dobré) vložena Česká pivní kuchařka. Krátce velebí pivo coby tekutý chléb, doprovázející tradiční českou kuchyni. A vybízí k ochutnání některého ze šestnácti receptů. Včetně načinčaných vyobrazení. Některé recepty úplně tradiční a notoricky známé nejsou, leč o zcela překvapivé bomby se nejedná. Takže možná nejvíce zaujme reklama na osvěžující nealkoholický nápoj Švestka. Standa Bernard s „čistou hlavou“ (švestkovou) se fakt povedl.   

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Další porcička informací o paprikách, těch pálivých nikdy není dost. Kapsaicin způsobující jejich pálivost není zajímavý jen z hlediska lékařského, ale má význam i pro potravinářství. Na MZLU v Brně usilují proto stanovit obsah kapsaicinu v paprikách a umožnit zařazení odrůd paprik do skupin pálivosti. Jde o sestavení intervalů hodnot pro jednotlivé stupně pálivosti, podle nichž by se odrůda zařadila do určité skupiny. V praxi by zavedení ,,stupnice pálivosti“ mohlo doplnit senzorickou analýzu. Údaji, že paprika pálí silně, mírně či vůbec by navíc odpovídalo i konkrétní číslo. Papriky obsahující ve 100 g čerstvé hmoty 700 - 1 200 mg kapsaicinu jsou velmi silně pálivé, 300 - 699 mg silně pálivé, 50 - 299 mg  pálivé, pod 50 mg  nepálivé a pod 10 mg sladké. Jednotlivé části plodů papriky přitom obsahují rozdílná množství kapsaicinu, a ani samotná dužnina nepálí ve všech místech stejně. U některých odrůd pálí nejvíce semínka, u jiných dužnina nebo semeník. V umolousaném indicko-pákistánském šopu, vedle stejně umolousané Pákistánské restaurace, v Lipanské ul., lze zakoupit sáčkované sušené chilli papričky a mleté chilli. 100 g Chilli Powder Extra Hot od fy TRS má být to vůbec nejostřejší na skladě. Leč hodně, hodně slabé, vyčichlé. Trochu sice po hodné chvíli pálit začíná, ale zklamání. Ostatně, co lze za 22 českých očekávat. Vrr. Naga Bih Jolokia mletá snad bude jiná klasa. Deklarována je obrovská pálivost a zároveň má překvapit úžasná ovocná chuť této papričky. Další zásilku od firmy Habanero.cz (https://www.habanero.cz) očekáváme netrpělivě. Dorazila též neextraktová netradiční omáčka ze třídy silně pálivých - Holy Jolokia, louisianského stylu. Příjemná, octovost přijatelná. A nikoli úplně klasické cucavé bonbónky. Jahodový drops s kapsaicinem. Nevinná síla. O obém však podrobněji až příště, až bude zážitků více. Mleté koření Naga Bih Jolokia však naděje naplnilo jen částečně. Po přivonění nutí ke kýchání, ale první vjem je velmi silně uzený. Tahle si představujeme spíše Chipotle. Pálivost značná, leč ultrabrutální a pekelná nikoli. Náběh pozvolný, vůně i chuť silná a příjemná. Koncovka dlouhá, fajnová. A tradičně jednu lehkou maličkost z Pivní kuchařky: dneska rajská jablíčka zapečená s pivkem. Několik větších rajčat omyjeme a oloupeme, rozumí se spařená, a pokrájíme na větší plátky. Dáme nejlépe do zapékací mísy s troškou (nikoli Zdeňkem - humor) másla. Povrch zalijeme rozšlehanými vejci, hustě posypeme nastrouhaným sýrem, okořeníme dle libosti a polijeme tak 0,3 l světlého piva. Pečeme dozlatova. Bonusem přidejme náš zaručený recept na nikaragujské lečo. Přímo pivní sice není, nicméně zaručeně překvapivý. Před závěrem do leča připraveného podle vlastních zvyklostí přidejte práškový cukr a skořici. Pozor, nikoli ale pouze pocukrovat a poskořicovat! Cukru velmi notně a u skořice až budete mít pocit, že pokrm je definitivně zkažený, tak ještě minimálně jednou tolik. Vše zkaramelizuje a výsledek je fakt velezajímavý. Ne každý ovšem těžké aroma zcela nedietního leča unese. Dáváte-li do leča vejce, můžete samozřejmě přidat. Krmě je to přímo revoluční, dává moc a velkou sílu. Možná proto zvítězil José Daniel Ortega Saavedra coby vůdce sandinovské FSLN a opakovaně též i nikaragujský prezident. Haf.

Jihočeská pivní nahlédnutí (BPH XXVI.): Pivně-gastronomických postřehů ze 14. ročníku soukromé Tour de Putyk severními oblastmi Jižních Čech je tolik, že je jim věnováno celičké další pokračování. BPH XXVII. Nicméně potěšitelných pivních zážitků je, bohužel, o poznání méně. Mnohde přesně v duchu drsné moudrosti třeboňských zemědělců, že: „Chlast musí bejt hnusnej, aby si na něj lidi nezvykali“. Nicméně nekvalitní pivo jest vizitkou hovadství. Vrr.