Aktualizace XX.
Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby
(jubilejní, z nerevolučního 1. máje LP 2010)
Černá Hora (BPH I.): Radostné a optimistické hlášení: Ze stále černohorského žižkovského Království (www.kralovstvi.com) žádné zásadnější novinky. Což je jen dobře. Vydržet. Což platí pro Černou Horu i Království samotné. Do konce roku pivovar zásadněji sortiment prý měnit nebude a vše v nabídce Království zůstává při starém. Že by management K-Brewery Group dostal konečně rozum? Ani věřit se nechce. Haf. 10. 4. v Království tradiční degustační košt slivovic a jiných pálenek. Ročník 2010. Donesli jsme vzorek od Křivoklátu. Od kolegy Toši, ročník 2009 (ne Toša - slivovička), 52 %. V peletonu 14 účastníků obsadila pěkné dělené 5.-7. místo. Místní meruňka byla stříbrná, Královská legendární slivovice bronzová. Leč obě o prsa korejské závodnice. Ke koštu byly ještě masové tyčinky a karbanátky plněné zelím coby degustační sousta. A především vskutku excelentní svíčková. Sem žádné náhražky nesmí. Haf. Chystáme se letos konečně opětovně pokřtít i roztocká Zvířátka. Snad brzy. Haf.
Svijany (BPH II.): Odstartujme svijanskou restaurací přímo v jámě lvové - totiž v pivovaru. 16. 4. Kvasničák chutný a mocný. Velmi. Nabídka minutek skromná. Též velmi. A nejdražší položka repertoáru - vepřový plátek s údajně dijonskou hořčicí (hovězí nevedou) byl suchý, tvrdý, starý, přesolený a naštěstí i miniaturní. Tudíž minulá pochvala za zlepšení kuchyně byla asi předčasná. Vrr. Chválíme ovšem za dobře zásobenou novou (několik let) prodejnu naproti hospodě. Výběr všeho široký a byly dokonce i tácky. A svijanské cyklorukavice jsou nejenom efektní, ale i kvalitně šité. Haf. Pokračujme krásovským výčepem U (bejvalejch) vyndanejch. Provoz zase již každodenní a tudíž normální (pí. Lenka se střídá se sl. Evelínou, pracující již sólo). Místní svijanské trio však pokulhává. Citelně. Na přelomu březen/duben pár soudků Kněžny opětovně mírně odlišných. Na to jsme, bohužel, už zvyklí. Podivná tradice. Ale co víc: též náš milý p. kníže Knížák někdy bývá trošku odfláknutý. Asi už od výrobce (A jsou to vždy pravé Svijany? Značení sudů občas moc nevěříme). A po většinu dubna byl odfláknutý dost. Že by nejenom démonický tetrahop? Tzv. pěnu měl chemickou až podezřele. Pěna ale nebyla ještě to nejhorší. Vodovost silně patrná, síla o poznání slabší, ovocné doznívání veškeré žádné. A jeho zdejší podstatně snížená výtoč mu taktéž rozhodně nepomáhá. Téměř všichni místní pijani přešli na Máz. Ten se zatím celkem drží. Vrr. U sadu (https://www.usadu.cz) se koncem března bleskurychle zaprášilo po fajnové hanušovické Holbě (Premium, alc 5,2 %). Lahodná, silná, hořčí. Další z týdenních specialitek na čepu reprezentuje jihlavský Ježek Stříbrný (11 % světlý ležák, alc 4,5 %). Žízeň uhasí, chuťově průměr. Ovšem na K-Brewery solidní. Velikonoce oslaveny důstojně tradičním hodováním. Na programu: grilované jehněčí klobásky, krůtí roláda s kopřivovou nádivkou (se špenátovým pyré a restovanými bylinkovými brambory), skopové na česneku (+ špenát, domácí bramborové knedle se špenátovými lístečky - čerstvé horké to bylo vše výborné), jehněčí roláda se špenátovou nádivkou (+ bavorské bramborové nočky se slaninou - roláda bezmála excelentní), jehněčí řízečky s vajíčkovým salátem (nezklamaly), jarní nádivka s uzeným masem, perský jehněčí špíz macerovaný v jogurtu (+ hranolky i barevná rýže, se speciálním kořením přímo z Persie) a coby slaná tečka špenátový štrúdl s ovčím sýrem, sušenými rajčaty, žampiony, česnekem a pikantním selským jogurtem. Na Zelený čtvrtek zelené pivko. Starobrno 13o speciál ochucený (https://www.zelenepivo.cz). Leč k mání pouze jeden jediný den. Vrr. Od konce březnu U sadu opět tradiční krytá zahrádka. Jako loni již pouze z náměstí, kvůlivá parkovacím zónám. Od půle měsíce též stolečky podél domu. Nikoli však již tradiční. Vrr. Odletoška musí být odlišné - na podestě minimálně 15 cm. Prý kvůli slepcům, aby mohli hůlkou lépe terén oťukávat! (Na první pohled chvályhodné a nikdo slušný nemůže přece zhola nic namítat. Opak je pravdou. Zase totálně pokrytecká hovadina z pera - dílem popletených a ještě větším dílem podplacených - obludně tzv. korektních eurokratů, eurohujerů a obdobné ... Slepý sice možná cosi oťuká, leč stejně bez pomoci projít nedokáže. Co je jinde na chodníku nikoho nezajímá, co trčí do ulice též ne. Výsledkem jsou tedy pevná pódia na obou stranách chodníku, průchodnost se zmenšila a v noci zvýšilo nebezpečí pro všechny. Nemluvě, že frekvence průchodů sólo slepců je všude fakt obrovská. Další vyhozené prachy a pro kohosi dobrý kšeft. Ale hlavně „dobrý pocit“ pseudohumanistických věrozvěstů pravdy-lásky, kteří nás zase o kousek vyděračsky přistrčili k totální diktatuře menšin. Brzy se již dočkáme i striktně vyhrazených růžovoučkých kupé only for G & L. Nejdříve ve vlacích. A pomyslíme-li na totalitní nařízení EU ohledně namátkou třebas žárovek, výtahů, nebo na dopravní prostředky povinně vybavené předraženými samonakládacími plošinami (kdo viděl někoho se samotného nakládat?) ... Hůl do ruky. Nejen hůl. Kdyby méně než setinu z toho, co kdosi díky těmto tvrdě prolobovaným nařízením (které nedobrovolně cvakáme všichni nejenom právě v nehorázném jízdném) vydělává, skutečně dali např. právě slepým či vozíčkářům. Každý z nich by měl svého profesionálního asistenta dvounohého i čtyřnohého i své auto na míru. A to nejméně Bentley. Vrr. - pozn. Bertíka). Pichlavého jihlavana na čepu střídá mocný a pyšný Primátor English Pale Ale. Svrchně kvašený polotmavý ležák anglického typu (alc 5,0 %). Trpký, podporující chuť k jídlu. Leč na český Žižkaperk až přespříliš exotický. Chystá se černohorský Velen. Též moravská exotika, ale povedená. Na žízeň i chuť, při teplém počasí fajnový (Ale pouze občas. Přece jenom platí Poupětova zásada, že „pšenice je pro koláče ...“). A fajnový byl. A ještě stále je. 12 % pšeničný nefiltrovaný světlý ležák Velen totiž načas vystřídal na jedné z píp jednu ze stálic - „kvasnice“ (pšenici Primátor Weizenbier). A snad dorazí i orig sklo na Černou Horu. Dalším pivkem týdne tak benešovský Ferdinand světlý Premium, alc 5,0 % (To se opravdu každá druhá dvanáctka dneska musí jmenovat Premium? Více invence ... I když to asi není právě Benešov, který se opičí - pozn. Bertíka). Benešov nás nikdy příliš neoslovoval, ani neoslovuje. Pivka řídká a silně močopudná. Další přichází na řadu náš oblíbený Broumov. Opat 12 (světlý ležák, alc 5,0 %). Radost, nicméně Bitter, Pepřák ani Kvasničák to není. Týdenní nabídka speciálních pokrmů nyní vždy od čtvrtka do neděle. Druhý týden aprílový pořechtával s koninou. Opečený koňský salám, gulášek na černém pivu a žampiónech, biftečky na pepři, špíz, nudličky z roštěné na pánvi po židovsku - s česnekem, zázvorem, paprikami, zelím (zázvoru i česneku bychom rádi mnohem více). A staropražské rostprátle s bramborovým knedlíkem a sósem s okurkou (= koňský ptáček naplněný cibulí spařenou v červeném víně). Též ucházející a koník nebyl ani moc tradičně nasládlý. Tužší ale ano. Následný týden zacílen na ušatce. Domestikované. Králík na česneku, Cibuláč, na víně a křenu, sekaná, kotlíkové ragů (proč ale ta veleodporná sladká rýže jasmínová?). Domácí ušák od Křena přitom bývá o něčem jiném. A ve Starosuchdolské restauraci U Křenů čepují taktéž kvasnicového Suchdolského Jeníka z výukového minipivovárku ČZU. Bližší reference snad již brzy. Přichází prodloužený víkend s divočákem. Kančí kýta pečená na víně, se šípkovou, v šípkové majonéze (zajímavý předkrm), guláš, karbanátky, plátky s houbami a pórkem na bílém víně (zase jasmínová rýže, s obyčejnou bychom do toho možná šli, tahle nikoli). Vrr. Haf.
Polička a Kácov (BPH IV.): Kolegové přenesli karetní seance do vyhlášeného pankráckého podniku U Klokočníka. A nešetří chválou nad vynikajícím kácovským. A překvapivě referují, že slouží na place nová milá osůbka - „kočička Lucinka“ - a střídá se prý s partou mladých. Musíme prověřit! Podnik jsme před mnoha měsíci zcela zavrhli, neboť způsob obsluhy a manýry pověstné síly Lenky byly nesnesitelné. Pokud je tato pryč, tak nejméně třikrát hurá!
Budvar (BPH VI.): A tradičně pokračují naše tradiční litanie nad novotami v dejvické echt Orig pivnici Budvarce (https://www.budvarkadejvice.cz). Ale dneska jen pietně symbolické - v duchu uchování pěkné tradice. S podnikem jsme rámcově spokojeni, leč bývalý jídelníček býval lepší. I když třebas grilovaný pstruh (plněný česnekem a slaninou) obvykle potěší. Ale velký pozor na rýži! Již minule jsme žehrali nad jasmínovou rýží. Což je terminus technicus. A nějak se nám podezřele po městech pražských rozmáhá. Má se údajně sice jednat o produkt kvalitní, ale vhodný k thajské a indické kuchyni. Je silně mazlavá, sladko-ovesného šmaku. Do české hospody nevhodná. Odporně sladká mazlavost ke gulášku, rybkám, omáčkám etc. se nehodí. Vůbec. Přebíjí vše. A naštve. Vrr. Naštěstí kroužek obvykle bývá fajnový. Ale např. 14. 4. osvěžil, nicméně 100 % nebyl a obvyklá jiskra absentovala. Od půle dubna v provozu tradiční milá předzahrádka. Leč nově na pódiu! Krystalická euroidiocie ovládla též vojenské a ruské Dejvice. Vrr. Žižkovská (Vinohrady vážně nebereme) New Myslivna s Formankou (https://www.restaurace-myslivna.com) stále žije. Kroužek slabý průměr (tj. na budějický kroužek, jinak samozřejmě o parník před jinými pivky a naprosto nesrovnatelný s eurobíry). Kuchyň mírně pod průměrem, leč snesitelná. Mnohé však k nadprůměru chybí, někdy přitom ale i docela málo. Ale třebas 2. 4. grilovaná krkovička překvapila. Příjemně. A byla dokonce prorostlá a měkká. Až na ten tzv. křen ... Proboha to je taková nelidská práce nastrouhat vždy fakt inzerovaný „čerstvý“? Zvláště když je hostů v lokále obvykle fakt velmi poskrovnu a kuchař nemá předlouhé minuty fakt do čeho rýpnout. Ale naštěstí to aspoň není odporná krenexová náhražka. Ale také možná, že nějaký pronikavý euromyslitel (Špidla tam již sice není, ale třebas první europrezident je taktéž hodně vyvedená figurka - pozn. Bertíka), již pod trestem smrti v Evropě čerstvě nastrouhaný křen podávat zakázal. Anebo, že by kořen nebyl předpisově zakřivený, nebo snad dostatečně bio či dostatečně politicky korektní? A bude hůř! Vrr. Pro mírné zlepšení nálady náš TOP 05 přehled výčepů kroužkovaného ležáku 11,9 % Budvar (zde pouze podle subjektivního hodnocení pivka): 1) U lva na historickém rynku v Táboře, 2) budějické Masné Krámy, 3) dejvická Originální Budvar pivnice (in ad 1) a 2) vždy pivko bez výkyvů, leč navštěvujeme jen párkrát za rok a Tábor obvykle na kole, tudíž žízniví a neobjektivně chtiví, to ad 3) puntičkářsky testujeme vícekrát za měsíc), pak mírný odstup od medailí a 4) U Pichlů (Kalousků) na náměstí v Bechyni (letní cykloposezení tady ale milujeme snad ze všech uváděných podniků nejvíc), 5) Myslivna v Jagellonské. Haf.
Strahováček, pivní gastronomie a tzv. TOP 50 (BPH XV.): Klášterní pivovar Strahov (https://www.klasterni-pivovar.cz) týden po Velikonocích nabízí ještě třináctku Sv. Norbert Velikonoční (alc 5,3 %). Světlý, hořký, osvěžující, digestující, výtečný (na čep přichází týden před Velkým Pátkem). Jsme moc rádi, že jsme jí ještě stihli. Prozatím naše pivko roku 2010. Dále klasika: Sv. Norbert jantarový (alc 5,3 %) a Sv. Norbert tmavý (alc 5,5 %). Fajnové. A cena CZK 59 za 0,4 l až tak přemrštěná není. Bohužel již došlo Masopustní, podobné jantaru, leč mocnější. Uváděné na Tučný Čtvrtek. Byla to speciální „spodně kvašená polotmavá šestnáctka, která kombinuje plnosladovou chuť nejlepších českých ječných sladů s vysokou hořkostí nejlepšího chmele, žateckého poloraného červeňáku“. Zahrádka příjemná, obsluha hbitá, pozorná a informovaná. Kuchyně tradičně dobrá až vynikající. Podle jídelníčku paštika zvěřinová (ucházející) na pokladním bloku však psaná coby paštika kachní, která zase není na lístku. Ceny ovšem úměrné poloze. Leč čirá zlodějna to není, na kvalitu (především u pivka) si tady potrpí. Haf. Sousední Velká klášterní restaurace (https://www.klasternirestaurace.cz) inzeruje i Matušku - Broumy. Weizen a tmavé. Za ceny ještě vyšší. Tmavé pivko Sv. Tomáš je speciální čtrnáctka, nefiltrovaná, nepasterizovaná. A má být produkována skoro přesně podle tajného receptu augustiniánských mnichů. Ta současná je ovšem hořčí a plnější. Má se točit též ve sklepním pivovaru v Letenské ulici (https://www.roccofortecollection.com). Malá za CZK 70, velká za CZK 95. K tomu pokrmy na pivku. Možná někdy … Tyto lokality již řadu let ale vůbec nemusíme. Nejen kvůli cenám. Vrr. Na Matušku zajedeme raději přímo do Broum (https://www.pivovarmatuska.cz). Do hlubin křivoklátských hvozdů. A neříkal jakýsi stařičký president, že z Broum pochází jistý Adolf Hitler? Staroušek to sice měl již popletené - Broumy žádné rakouské Braunau nejsou, ale už se těšíme. A mrknem i na Proškovic přívoz. Není daleko. Ani hospoda U Rozvědčíka. Ta ovšem za návštěvu dneska už vůbec nestojí. Haf.
Bernard a degustační systémy (BPH XVII.): Na stráži proti europivu. Velmi, velmi povedený obrázek se Standou Bernardem coby vojáčkem na ztracené vartě. Objevil se v tisku. Škoda, že jejich dravý marketing je obvykle lepší než jejich pivka samotná. Ale tato reklama povedená, vtipná a aktuální určitě je. Na stráž! Sháníme podrobnější informace o odborníkovi (nejen) na senzorické hodnocení piva Jiřím Cuřínovi a jeho slavném schématu. K výzkumné zprávě VÚPS jsme se zatím neprobojovali (Cuřín, J.: Objektivizace senzorického hodnocení jakosti piva. Praha, VÚPS 1973). Respektovaný učební text Basařová, G., Šavel, J., Basař, P., Lejsek, T.: Pivovarství: Teorie a praxe výroby piva (Praha, Vydavatelství VŠCHT Praha 2010. 904 s. ISBN 978-80-7080-734-7 - blížeji viz BPH XL.) praví: „V ČR se dodnes používá původní schéma podle Cuřína, obsahující také hodnocení obliby (subjektivního dojmu) ...“ (s. 598). A to ve značně telegrafické subkapitolce 10.6.3 nazvané „Smyslové hodnocení piva“. A s odkazem na Cuřín, J.: Jednoduché univerzální schéma organoleptického hodnocení jakosti piva (Kvasný průmysl, 1970, č. 7 - 8, s. 156 - 160). Na s. 600 je ve výše vzpomínaném učebním textu představen Degustační protokol, zpracovaný „volně podle Cuřína“. Obsahuje organoleptické kritéria: Průzračnost (dokonale čiré - slabý opál - silný opál - zákal), Vůně (intenzita slabá - střední - silná - velmi silná), Cizí vůně (intenzita žádná - slabá - silná - velmi silná), Hořkost (intenzita slabá - střední - silná - velmi silná, charakter jemný - mírně drsný - drsný - velmi drsný), Chuť (plnost slabá - střední - silná - velmi silná, říz slabý - střední - silný, velmi silný), Cizí chuť (intenzita žádná - slabá - silná - velmi silná). Dále Celkový subjektivní dojem (od 1 do 9, mimořádně dobrý, velmi dobrý, lepší než střední, střední, horší než střední, špatný, velmi špatný, mimořádně špatný) a Obvyklé cizí vůně a chuti (kvasničná, ovocná, papírová, kovová, oxidační, fenolová, karamelová, esterová, diacetyl, sladová, mladinová, připálená, trpká (svíravá), kyselá). Studujte v každém věku. Dvou i čtyřnozí! Haf.
Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Možná jsme notně neprofesionálně zaujatě-nespravedliví, nicméně z premiérové zásilky e-shopu Viva la Vida („Chutě a vůně (nejen) Mexika!“ na https://www.viva-la-vida.cz) máme (nejenom) pocity smíšené. Leckteré položky lákavé a levné. Podezřele (Páníkovo ekonomické postižení cosi větří ... Nikdo není tak bohatý (a zdravý), aby mohl kupovat levné věci - pozn. Bertíka). Chilli habanero (Habanero Whole) v octovém nálevu jsou zavařená habanera ve 250 g stylové sklence. Avizované zde coby nejostřejší mexické chilli, krásně vonící po ovoci (asi opravdu), stupeň ostrosti 10/10. Krásně ovocné, chuti dobré, barvy sytě oranžové. Zpočátku příjemná ovocná chuť, poté mírná výheň v ústech (opět příjemná) a předlouhé doznívání. Leč rychle začíná ždímání žaludku. Festovně drsné (Páník se papričkami předávkoval, leč splivl rychle pouhé dvě. Devadesátiminutový břišní holokaust. I do svijanského štamlokálu jsme dorazili se zpožděním. Poprvé! A to páník není žádný změkčilý a nepoučený začátečník. Packu vsadím, že něco úplně O.K. asi nebude. Přírodní asi jako extraktovky honící se za milióny a milióny SHU - pozn. Bertíka). To ekvádorské chilli omáčky - menší Salsa de Ají (100 ml) a větší Salsa de Ají Grande (200 ml) - oceňujeme. Údajně prý všestranná stolní směs na dochucení, složená z chilli, česneku, cibule, soli, octa ... (Ony tři tečky na českém přelepu obalu i na www představení produktu jsou výmluvné. Leč glutasolům i éčkám částečně podléháme též i my - pozn. Bertíka). Příjemná, kupodivu ani nikoli přehnaně slaná. Ostrá středně mírně. Z Dominikánské republiky pochází velmi, ale velmi, specifický dresing s jalapeňo papričkou. Sazon Liquido Picante. Složení: ocet, paprika, voda, sůl, česnek, cibule, jalapeňos, annatto, koriandr, oregáno. Pod opravdu příznačným heslem: „Když poprvé ochutnáte, trochu znejistíte a pak se na něm stanete závislými!“. Leč 444 ml lahvička nás znejišťuje pořád. Pálivé vůbec, chuťově i vzhledově dosti, dosti zvláštní a asi i dosti chemické (působí jako zkvašené ovoce v poměru 1:1 mixnuté čerstvým řídkým h...). Nebuďme však nespravedliví a přiznejme, že troška v ptáčkové omáčce výsledek mírně vylepšila. Ale chuťově posunula jinam. A konečně mleté 50 g koření Lemon spice s chilli a zázvorem (= sůl, cukr, chilli, citrónová kůra, cumin, zázvor, kyselina citrónová, E 621). Mexická směska, podle cedulky ale z dalekého Německa. Na ryby, drůbež, vepřové a základ medové marinády na žebírka. Děsivě slané. Fujtajbl! Pod úrovni koření od stánků z Kočkovy matějské. Vrr. Takže konečně už něco málo z deníčku správného chillifila. Totiž od oblíbené (samozřejmě ale i o dost dražší) fy Habanero.cz (https://www.habanero.cz). Potěšení máme hlavně ze Sriracha Hot Chilli Sauce od Huy Fong Foods. Lze ji snad úplně ke všemu. Proboha, proč jsme z vrozené lakoty objednali pouze jedno 740 ml balení? Dobře nám tak, zase je již pouze „na dotaz“. Jako spousta dalších položek. Vrr. Ale heuréka! Srirachu mají asijští obchodníčci v nonstop zelenině-večerce u nás hned naproti. Menší balení (435 ml) a za menší peníz. Vypadá jako pravá, chutná jako pravá. Takže možná pravá dokonce bude. Haf. Zveřejnění TOP 2010 hitparády pálivostí zatím o pár týdnů pozdržíme - neustále pečlivě testujeme. A to včetně námi nově objeveného prodejce na https://www.paliveomacky.cz. Haf.
Třikrát Poupě (BPH XIL.): Do třetice Bertíkova pivní pohádka nejen na dobrou noc. Aneb převyprávěný výchovný i poučný příběh z knížečky Miloslava Nohejla Neslýchaná věc. Tři povídky o „učeném“ sládku Františku Ondřejovi Poupětovi (Praze, Státní nakladatelství dětské literatury 1957). Do třetice o našem ušlechtilém, učeném, a reformátorském, sládku vypráví již optimistická (na rozdíl od předchozích dvou), leč již poněkud rozvleklejší, povídka „Obrat“. Velmi správně úvodem připomíná, že: „Žádný sládek není pouhý sládek. Pečuje o důležitý nápoj, o poživatinu, jejíž zdravost je vážnou obecnou věcí, a tak zachovává nebo ohrožuje veřejné zdraví“ (s. 59). Slova jako tesaná pro dnešní chemiky pod nemilosrdnou kuratelou ziskuchtivého managementu! Již tehdy však přece jenom někteří osvícenější sládci sem tam něco zkusili uvařit podle Poupětova spisu a jeho odborných rad. A leckdy z toho vešlo i něco pivka tuze dobrého. Plody postupně a pomalu začíná nést též Poupětova celoživotní osvětová práce, díky níž v Českém království v 18. století např. mizí piva ochucená různými bylinkami a dalšími příměsemi, často škodlivými lidskému zdraví. Předtím však ještě z kulis Poupětova životního dramatu musela vystoupit dobrotivá hraběcí Milost, oblečená v sukních. Krásné a vznešené paní se zase jednou zachtělo konat dobro. Komupak? Hraběnce Clam-Martinicové. A dokonce nepovolá nezaměstnaného a zchudlého sládka k sobě. Ó ne! „Její Milost napadlo něco jiného. Jede k Poupěti osobně. Vraníci, lokaj, Poštovská ulice vzhůru ...“ (s. 60). Jaká roztomilá děvčátka! Ale té bídy je nějak moc. Její Milost přitom vše přezkoumává letmým pohledem. „Její Milost zřejmě nekoná dobro po prvé“ (s. 61). A téměř přestává ovládat míru své rozpoutané šlechetnosti, když krásně melodickým hlasem milému panu Poupětovi sděluje, že si o něm opatřila zprávy. Poupětovic holčičky mohou na laskavé a sladké hraběnce oči nechat. Má přece dva pivovary. Ale když její Milost rychlým trhnutím rozvázala tkanici své rozkošné mošničky a na stole se ocitl balíček složených bankovek - děvčátka, maminka i tatínek ustrašeně ucouvli. Bezradný, leč stále hrdý Poupě jenom vydechl: „Doufal jsem v něco jiného ...“ (s. 63). Dobře ví, že však odmítnout nemůže. Paní Poupětová propuká v pláč. Vděku lačná hraběnka na chvíli zjihne. Ale zdá se, že její hra na city bude pokračovat. „Nelpíte-li na Praze,“ povídá zas najednou, dál se stavějíc, že je na odchodu, „ve Slaném je u mne místa dost, ano, paní Poupětová“ (dtto). A nevinně pozoruje jejich novou náhlou zmatenost. „Na panství - či v pivovaře? chtěl jste se zeptat, ale netroufáte si, viďte, pane Poupě?“ (s. 63). A pokračuje, moc dobře si vědoma udivenosti především dětí: „Chtěla bych Vás vidět ve Slaném ... protože tam asi budu měnit sládka“ (tamtéž). A ještě setrvává na podstavci okázalé dobrodějky, když se F: O. na oko starostlivě dotazuje, zda nebude tamější pivovárek pro něj příliš malý. „Tak, tak - Vaše Milosti! To by bylo, co hledám! Možnost práce! ... Malý nemalý. Byl by to pivovar!“ (s. 64) - nadšeně a opravdově ze sebe sype sládek. „Stane se mi potěšením, když budu moci pro vás pracovat“ (s. 65). A teprve až nyní paní Poupětová za všechny s upřímnou vroucností líbá bělounkou ručku šlechtičny. A tato, v jádru nikoli zlá žena, se „neudržela a zprudka políbila paní Poupětovou na tvář. Ale potom už věděla, že musí co nejrychleji pryč“ (tamtéž). Řetěz běd je přetržen. A F. O. již své ženě Anně ukazuje, kdeže Slaný leží. „„Jé!“ - „Jé!“ - „Jéé!“ tleskají dívenky hned nadšeně“ (s. 66). Nestěhují se ovšem hned přímo do pivovaru, nějaký čásek se ještě pouze na pivovar dívají z domku, kde je usídlili. Ale bída je pryč, i dříví pálí panské. A „na zimu roku 1794 se Poupě uvazuje ve správu hraběcího podniku - čerta starého: od listopadu zas zkrátka vaří, vaří, vaří!“ (s. 67). Pivovárek je to menší než jinonický, „ale v malém bývá někdy všechno lepší“ (s. 67). I své pomocníky lépe ohlídá. Podstarší i omladina působí dojmem, že se chtějí něčemu naučit a F. O. hodlá z mladistvých chasníků nadělat dobré, řemeslem zaujaté sladovníky. A po čase vyškolí podstaršího a přímluvou u hraběnky ho usadí na jejím druhém pivovaře, ve Smečně. S chutí se tedy Poupě pouští do díla a neustále se sám poučuje se o nových věcech. „Co všechno tedy už Poupě zas nedělá! Vaří, školí, spisuje - jen jedno ho při všem pořád trápí: nemá v rodině plné dcerek nástupce“ (s. 69). Dcerušky sice jsou obrovským blahem, ale v českém pivovarnictví je přece potřeba ještě tolik toho vykonat! Poupětovy dcerky zažívají ve Slaném šťastné dětství. A i F. O. je vlastně šťasten. A přitom pilně studuje, nejenom fyziku či chemii. Jeho nejcennějším známým v Praze je profesor Renner. A Poupě přichází s další neslýchanou věcí. V hlavě nyní nosí stále hutnotu a její přesné stanovení. A má již i název pro nové měřidlo, pro nový a stále citelněji absentující nový přístroj - pivní váha. „Přijdu na to! - Už to skoro mám. Jednou se bude všechno měřit - je to základní lidské toužení, a moudré!“ (s. 74). Půjde o měření jako s teploměrem. Ale bez rtuti. Bude to mít také stupnici, bude se to také ponořovat ... „Hustoměr!“ (tamtéž). Zaslepená práce začíná přinášet skvělé výsledky. A ani krásná hraběnka nepodléhá nepěkným řečem o Poupětovi, které se jí zase kdosi pokouší nalhat. Ostatně jeho pivko se dobře pije! A oči sládka se stávají stále sebevědomějšími při jednáních s hraběnkou. Je totiž přece taktéž bohat - „tím, co ví a zná“ (s. 77). Při jedné z vizit hraběnka sděluje sládkovi radostnou novinku, že jeho pivo je žádáno v samotné Praze! V tom do sklepa strká hlavu nový učedník a haleká další radostnou zprávu: „Pane starý, hej - máte syna, kluka!“ (s. 79). Poupě je omámen štěstím. Následník! Již nebude musit vyčítavě hledět na nejstarší Aninku, kterou hodlal učinit nástupcem, ale která stále více a více lnula k mamince a ženské práci. A tak radostně pokračuje ve svém poctivém díle, ve slánském pivovaru. Život však letí šíleně rychle, „a co zanedbáš nebo nevyužiješ, nikdy nedoženeš“ (s. 85). Slaný je sice Slaný a ta přijatelná vrchnost! Leč zlepšovatelskému úsilí páně sládkově přestává malý pivovárek postupně stačit. Není to domýšlivost, ani pýcha, ani neopatrnost, ale F. O. prostě nemůže jinak. A míří hodně vysoko. „Právě když ho to nejvíce bralo, vypsali konkurs na obsazení místa sládka při pivovaře v královském hlavním městě Brně!“ (s. 86). Ale všechno má ještě následky. „„Pane sládku, jste tu? - Co jsem se to dověděla? Co jsem se to dověděla? Ano?“. Bičík v ruce, všecka rychlá, zamotávajíc se do jezdecké sukně, v hlase i tváři hněv, hraběnka, najednou jiná, nevlídná, docela zlá, nehezká - “ (s. 86). A ta, plná zlosti, že jedná za jejími zády, na místě sládkovi vztekle dává výpověď. F. O. hrdě přijímá. I když při neslibně vypadající brněnské vyhlídce je teď v pěkné bryndě. Za pár minut se však atmosféra zklidňuje a oba již nechtějí nic pokazit na nápravném vývoji. Kam se to ale Poupě cpe! Pozor, pane sládku! Opatrnost volí raději neměnit. A vzdělané šlechtě stále patří většina pivovarů. „A někde v městském pivovaře poslouchat penězi zpychlé nevzdělané obecní tatíky?“ (s. 85). A ví vůbec, co je to Brno? „Kolik sládků se tam potlačí? A kolik strýčkovských klik už možná vede o místo tichý voj mezi sebou?“ (s. 86). V Brně o konkurzu purkmistrovi Rauscherovi právě referuje magistrátní rada Czikann, referent pravě v této věci. A brněnský starosta, s hlavou oteklou starostmi, vyslovuje vskutku neslýchanou věc: „Měl bych tentokrát jedno přání: žádné protekcionářství!“ (s. 89). Czikann je zmaten. Hotová záhada! Purkmistrovi se však neodporuje. Tudíž snaživě vykoktá: „Pak - pak - navrhuji, pane purkmistře ..., aby se to dalo uchazeči, který se vykazuje mimořádnými důkladnými vědomostmi theoretickými i výtečnou způsobilostí praktickou“ (dtto). Zde ale radovi selhává hlas a znovu si, v plné hrůze, uvědomuje šílenost purkmistrova i svého počínání. Přesto těžce vyslovuje, že jeden takový tady je, navíc vybaven „velepochvalnými vysvědčeními“ i chvalnými vlastnostmi doloženými „vlastními tiskopisy o umění vaření piva“. Přesněji „jakýsi František Ondřej Poupě z Čech“ (s. 89). A Poupě místo skutečně dostává! I paní hraběnku naplnilo pýchou, že do velkého brněnského pivovaru jde sládek právě její. „V den odjezdu Poupětových přijela do Slaného a s nenáročností pro svou osobu zúčastnila se jejich loučení s pivovarem, aby sláva toho stěhování byla ještě větší“ (s. 90). V moravském městě se rodině ihned zalíbilo. S děvčaty nebylo vůbec k vydržení, „co řečí pořád měla o tom co viděla“ (s. 91). I paní sládková si uvědomila, jak moc i ona sama povýšila. Pravda, v rozsáhlém závodě vše v pořádku nebylo. A na F. O. čeká další pořádný kus práce. Nepřekvapí, že se mu podařilo vyrobit „nejen pivo dobré, ale už napoprvé i silnější, než jaké tu vařil jeho předchůdce“ (dtto). A brněnský pivovar čile vzkvétá a Brňané jsou s jeho produkty spokojeni vskutku nadmíru. Spokojen je i purkmistr i rada Czikann a občas zavzpomínají na obsazování místa sládka. „A pověst toho piva se čile nese všemi směry s neméně pochvalnými řečmi o „učeném“ sládkovi. Už nejde lehce od úst posměch pro teploměr, pro pivní váhu, už se v českých a moravských pivovarech nedaří pověrám jako dříve. Poupětova pravda se z Brna šíří ...“ (s. 92). Poupětův synek zdravě prospívá a již od malinka je veden ke svému nástupnickému poslání. F. O. zaboduje též i „svým perem“, kdy u dalšího svého spisu má již veřejnost na své straně. „I český překlad své knihy uskutečňuje ...“ (s. 92). A to raději sám, a pro pouhých čtyřiačtyřicet předplatitelů. Poupě se v Brně dožívá i splnění nejkrásnějšího snu všech průkopníků. A sice, „že nadanější a pokročilejší mezi sládky, poznavše konečně, že už nemohou setrvávat při starém „dobrém“ způsobu vaření, odhodlávají se ... k pouti, k putování za Poupětem do Brna!“ (s. 93). A laskavý a moudrý F. O. spolubratry přívětivě přijímá a radostně vyučuje. Takovýchto mužů se „vyskytuje poskrovnu v dějinách všeho průmyslu“ (tamtéž). Neslýchaná věc! Vskutku! Že by tedy opravdu nakonec pohádkový happy end, s vítězstvím lidského dobra a především poctivé lidské práce? Zazvonil však zvonec a pohádky je definitivně konec. Neboť brněnská idylka trvá pouhých sedm biblických tučných let a tak koncem roku 1805 tělo Františka Ondřeje Poupěte končí v neoznačené obecní jámě. Jeho reformy však žijí dál. Práci čest!
Encyklopedie pivovarů a pivní indexy štěstí (BPH XLII.): Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska. I. díl. Střední Čechy (Jákl, P., Praha, Libri 2004. 372 s. ISBN 80-7277-226-0. CZK 790) neopomíjí ani nepříliš známou trojici pivovárků, které se dříve nalézaly v údolí Únětického potoka. Pivovar statenický, únětický a tuchoměřický. Nostalgií jsou nejen zaniklé pivovary, ale třebas i dávno zrušené mlýny. Vydávají historická svědectví o době své, ale i době naší. Povětšinou chmurná. Naštěstí nás neminula půvabná knížečka Mlýny na Únětickém potoce od Petra Jiráska. Vydal vlastním nákladem Petr Jirásek - Tuchoměřice (2. vydání, 2009, stran 80, ISBN 978-80-254-4139-8). V předmluvě autor vyjadřuje bohulibý úmysl zaznamenat „svědectví o části místních dějin. Vždyť mlýny patřily do poloviny 20. století nedílně k české krajině a „pan otec“ patřil k nepominutelným postavám tehdejší společnosti“ (s. 7). K úhlavním nepřátelům malých mlýnů náležely povodně, oheň, úřady, doba a hlavně tzv. pokrok. Definitivní zánik drobných mlýnů přichází ve druhé polovině 20. století koncentrací výroby do velkokapacitních fabrik. Knížka připomíná slavný klapot menších mlýnů na potoce, který pramení uprostřed obce Kněževes. Ze studánky Ouvalka. Pouť končí ve Vltavě v Roztokách. V dávných časech se jmenoval Vencovský (podle osady Vencov, dnes Černý Vůl), pak Stativnice (protékal mnoha stavidly - stativy). V 18. století již nese název podle obce Únětice, světově proslulé únětickou kulturou. Délka toku je 15,5 km, plocha povodí asi 47 km2 . Průměrný průtok u ústí do Vltavy činí 0,1 m3/s, při stoleté vodě však umí i 22 m3/s. Poměrně silný pramen a boční přítoky zakládaly možnost zřizovat vodní nádrže, rybníky a mlýny. Někteří historikové soudí, že nejstarší, skutečně doložený, vodní mlýn v Čechách byl zbudován právě na Únětickém potoce. Je zmiňován v listině založení kostela v Úněticích kanovníkem Zbyhněvem (někdy v letech 1125-40). Kanovník u Únětic založil dva mlýny, a jeden z nich pravděpodobně stával na místě dnešního Trojanova mlýnu. „Většina budov bývalých mlýnů na popisovaném potoku ještě stojí. Ač přestavěny, lze na nich rozpoznat původní využití!!“ (s. 9). Sympatická publikace obsahuje popis přítoků i soupis zaniklých studánek a pramenů nejen v Kněževsi a stručně seznamuje též např. s květenou. Hlavní část je věnována zmapování mlýnů, včetně jejich historie, zajímavostí a dokumentace dnešního stavu. Téměř každá stránka obsahuje pěkné fotografie, ilustrace, reprodukce, plánky či mapky. Někde nechybí ani odkazy na prameny. Jaké jsou její jednotlivé kapitolky? 1) Čermákův mlýn v Kněževsi č. p. 31. 2) Prchalův mlýn - Kněžívka č. p. 189 (17). 3) Kraumanův mlýn - Kněžívka č. p. 194 (22). 4) Koukalův mlýn - Tuchoměřice č. p. 16. 5) U Kadeřábků - Tuchoměřice č. p. 30. 6) Štěrbův mlýn - Tuchoměřice č. p. 41 - Cejpárna. 7) Štěpánkův mlýn - Tuchoměřice č. p. 42 - Kopanský. 8) Hovorkův mlýn - Statenice č. p. 27. 9) Chmelařův mlýn - Statenice č. p. 8. 10) Čejkův mlýn - Černý Vůl č. p. 109 (9) - Vencovský. 11) Potůčkův mlýn - Černý Vůl č. p. 116 (16) - Velaz (v bývalém mlýně fungovala desetiletí pobočka družstva Velaz coby velkochov laboratorních zvířat, po restitucích je tady hospoda). 12) Liškův mlýn - Únětice č. p. 21 - Horní. 13) Záporkovský mlýn - Únětice č. p. 11 - Dolní. 14) Trojanův mlýn - Suchdol č. p. 16 (se slavnou historií, točil se tady pamětnický seriál „Byli jednou dva písaři“, jedné místnosti se říká Alšův pokojík - Mikoláš Aleš pobýval na suchdolském statku A. Brandejse v letech 1877-79 a do mlýna, kde fungoval výčep, chodíval rád na pivko). 15. Tůmův mlýn - Suchdol č. p. 17. 16. Spálený mlýn - Suchdol č. p. 26. 17. Nový mlýn - Roztoky č. p. 10 (blizoučko restaurace Maxmiliánka, postavené 1896, přežila světové války, leč řádění soukromých tzv. vlastníků už nikoli, měli jsme ji tuze rádi, nejenom coby dlouholetí štamgasti pěší, cyklističtí i vlakoví ...). 18. Braunerův mlýn - Roztoky č. p. 5 (nejslavnější obyvatelkou byla veselá malířka Zdena Braunerová, kterou navštěvovala celá řada osobností od Palackého, Riegera, Nerudy, Jiráska, přes Krásnohorskou, F. X. Šaldu až po Mendělejeva či Augusta Rodina). Autor ještě závěrem poctivě přidává drobnou badatelskou poznámku o dalších mlýnech v Roztokách a celou publikaci završuje „Malý slovník mlynářských a dalších výrazů a zkratek“. Knížku vřele doporučujeme a též vřele zveme na hezký výlet podél únětičáku. Třeba městským busem z Dejvic do Černého Vola a nedlouhým pochodem do Roztok na panťák. S pietou se pokloňte ruinám Maxmiliánky a nezapomeňte, že pár desítek metrů od ní funguje útulná zahradní oáza Zvířátka. S Černou Horou, grilem etc. Haf. A proč zrovna Únětický potok? (Páník je původem nebezpečný Suchdolák, a tedy pouhá žižkovská náplava, a např. právě kolem Trojanova mlýna zažil mnohé - pozn. Bertíka).