Aktualizace XXVIII.

Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(z 1. 2. 2011)

Černá Hora (BPH I.): Pro připomenutí: na www.kralovstvi.com lze sledovat denní meníčko + občasné info z Králova černohorsko-žižkovského Království. Pořád podnik doporučujeme -  pivka, slivovičku, jídlo i akce. Leč dříve jsme tam zavítávali nějak raději a hlavně častěji. Haf. 

Svijany (BPH II.): V samotném centru i srdci dění na našem žižkaperku, tedy přímo U sadu (https://www.usadu.cz) konec roku bujaře „slaven“ namísto ohňostroje požárem. 30. 12. kolem 7:30  hoří byt šikmo nad pivnicí. Přímo byt samotné pí. majitelky objektu. Na ty prachy, které měsíčně zinkasuje (nebo snad povedení příbuzní?) - dle veteše vyhozené na chodník hasiči - příbytek (ne)překvapivě zařízený notně nuzně … Milá p. majitelka (= kouzlo konkrétního vlastníka !) prý nekouří, nepije, ani prý doma nevaří a snad dokonce ani netopí. Čili vzplálo asi od vánočních či modlitebních svíčiček. Sad samotný netknutý. Haf. Vstup do Nového roku s tradiční nonstop otevíračkou 31. 12. - 2. 1. Na Silvestra údajně do 23:30 skoro masakr, kde cizozemci mírně převažují. Poté úprk na idiotské petardy. A návrat pouhých pár zoufalců-vytrvalců až do rána pošmourného. Úmorné bouchání letos na Žižkově v režii oprskle-vlezlých cizáků a v duchu pravdy: „Čím tmavší uzenáč - tím větší bordel“. Prásknout si pár rachejtlí o půlnoci - to chápeme a ještě bereme. Leč přehradit silnici uprostřed obytných bloků desítkami bedniček pyrotechniky (za tisíce vyždímané z nájemníků za nestydaté nájmy) a po řadu hodin (nepřetržitě!) detonacemi mučit okolí - to nás zcela nemultikulturně napadá: „My k Vám taky nelezeme!“. A na Vaše prefabrikované umolousané pizzy v ještě umolousanějších špeluňkách (které jsou vesměs stejně pračkami na prachy) fakt žhaví nejsme! Vrr. Haf. Zpět k Sadu a k Novoroční rekapitulaci. Na čepu: Kozel 10º, Svijany 11º, Plzeň 12º, polotmavý Démon 13º, černý Master 18º, pšenice Velen a nealko Radegast. Plus pivko týdne (stále černý Merlin 13º z Protivína a „nečekaně“ nic moc) a zahraniční reprezentant. A samozřejmě lahvové speciály (Černá Hora, Nová Paka, Žatec, Kocour, Rohozec etc. etc. a tradiční paleta kvalitních Belgičanů či pšenic Maisel´s). Novotou je démonický Démon, střídající nepříliš úspěšného Klostermanna. Fakt nebyl bůhví, co. Lobkowicz ležák mahagonový 13 % (alc 5,2 %) je pověstný sice velmi, leč s referencemi rozdílnými natolik, že se mu již po léta bedlivě vyhýbáme. Velmi. A kdepak ho šibalští chemikové z K-Brewery dneska vlastně kuchtí? Ve Vysokém Chlumci? Nepátráme, nevěříme. Haf. Dodejme, že v lednu na čepu i Guinness. Nejlepší na něm je pípa ala Dublin, ale i ta je nějak moc moderní (a tudíž vlastně hnusná, jako by ji projektoval Kaplický). Vrr. Guinness sice globálně-světácký a náležející k nejlevnějším v Praze (0,4 l za CZK 65), leč takový slaboučký. Takový neslaný, nemastný, bez chuti i zápachu ... A bylo tradičně silvestrovské menu (jatýrka, čočka, česnečka, kolena, l´kachna). Neb na pokrytecky tzv. veselého Silvestra nikdy moc neopouštíme noru, kontrola provedena na Nový rok. Na Tři krále start prodlouženého víkendu zvěřinového. Buďme rádobysvětoví a na chvilku použijme primitivního anglického nářečí. Deer medallions (jelení medajle), boar steak or fried wild board fillet (stejčík či řízeček kančí), pheasant legs (nožky bažantí) a ještě venison goulash, venison sup and venison pate (zvěřinový guláš, polévka, paštika). Smažený kanec prozatímním řízkem roku 2011. Měkký, řádně počesnekovaný … Dalším z turné pivní turistiky od stolu je světlý nefiltrovaný speciál Comenius (alc 6 %) od Janáčka. Rychle mizí a leckomu chutná. Prubujeme: překvapivě hořčí (sladko-hořčí), digestuje a dlouhatanánský sladko-hořký ohon. Leč achtung! Nebezpečný silák, lihový, ostřejší! Dalším zářezem je tady nefiltrovaný světlý ležák Bernard (alc 4,5 %). Jako většina pivek od Standy H. z Humpolce (on už mu ale pivovar dlouho nepatří, pokud vůbec někdy patřil) - sice nadprůměr (mírný), leč umělecko-IQ-snobskou reklamu o skutečném pivku skutečných znalců nenaplňuje. Reklamy a marketing profesionálně vychytané sice opravdu mají, nicméně produkty samotné zaostávají. Působí poněkud tuctově, ale na odbyt docela jdou. Půli měsíce zpříjemňuje víkend jehněčí. Hřebínek na tymiánu + smetanový listový špenát = luxusní. Vymazlené jsou válečky jehněčí panenky s bazalkou i česnekem a cuketovým salátem (+ sušená rajčata + houbičky). Vše na pánvičce, a s kuskusem (ten byl v podstatě už zbytečný, leč celkově = jemná paráda). Ceny mírně vyšší (na Žižkov), leč kvalita zadarmo obvykle nebývá a charitativní gastronomii nelze provozovat do nekonečna. Následný drůbežo-kačenkový víkend doprovázený pelhřimovským Poutníkem. Světlý ležák Prémium (alc 5 %). Ucházející, leč takové pivko bez „charakteru“ (v Pelhřimově stejně mají lepší krematorium než pivko, jak zčásti zaznívá ve „Vesničce“). Možná však potulný mnich Pelegrín (kdysi se na místě města usadil a z jeho latinského jména počeštěním vzniklo současné pojmenování) by nějaké snesl. Chválíme ovšem bytelně-fortelné sklo zvící kahanu. A drůbež? Již tradiční štrasburská kačení roláda, kapsy, karbanátky a kačka na kdoulích se zázvorovým zelím a karlovarským knedlíkem (jemně a pikantně natrpklé, kůžička excelentní). A jatýrky s mandlemi a brusinkovým dipem by nepohrdl ani ženich skromné hospodyňky Marfušky z legendárního Mrazíka. Poslední víkend lednový přináší grilovaný lilek zapečený ovčím sýrem, gnocchi s jehněčím či gigantické uzenářské prkno. Haf. Lokalita (Lokalita, a nikoli Lolita, jak nám bůhví, proč nový Word neustále cpe. Proč musí být každá novější verze daleko horší, a především daleko uživatelsky nepřátelštější, než minulá? - povzdech zdaleka nejenom Bertíka) Krásova 13 a v ní (stále) kulantní firma U (bejvalejch) vyndanejch Vánoce i konec roku přežila. Na Silvestra však i zde hromadný odchod ještě před půlnocí. A pak už ani hnát! I svijanské trio - Máz, Knížák, Kněžna - se pořád dá, leč Knížáka pamatujeme v lepší formě a mocnějšího. Tržby tradičně slabší i během ledna, který je však v tomto kupodivu lepší než ten loňský. Pronajímatelé si tradičně stýskají a vymýšlejí úspory ... Nic nového pod žižkovskou oblohou. Leč mírně zaječí úmysly se začínají honit hlavinkou už i 1/2 zavedené dvojice obsluhy. Přitom sl. Evelína & pí. Lenka-Kikina (zase holky kroutí krátký-dlouhý) jsou tou nejlepší dvojkou, co pamatujeme. A, že pamatuje úplně všechno a všechny. Další jistoty v ohrožení. Vrr. Nebo, že by návrat (už třetí či snad dokonce čtvrtý?) VV? Nikoli samozřejmě strany veverek (čti Agentury Bílého Lva), nýbrž samotného Velkého Vezíra. Haf.

Budvar (BPH VI.): Doufáme (původně ovšem tady stálo vytesáno „Věříme“), že dejvická OrigBudvarka (https://www.budvarkadejvice.cz) standard udrží i v roce 2011. Když tak totiž hodnotíme pivko, kuchyni, prostředí, obsluhu i dostupnost a jezevčí sympatie dohromady - je pro nás Lokálem roku 2010. Gratulujeme! (Aj keď - třebas kuchyně U sadu je nápaditější a vlastně teď i lepší ...). Před fiaskem 13. 1. LP 2011 Budvarka vítězí docela jasně, poté již pouze o prsíčka (jiho)korejské závodnice a pouze mírně podmínečně. Klid před bouří a klidná spokojenost v Dejvicích 30. 12. i 4. 1. A bifteček na pepři s brambůrky v alobalu přináší čirou radost. Proměny menu, ani jiné novoty, se prozatímně nekonají. Až prý někdy v únoru. A hlavně a především: kroužkovaný budvárek, v roztomilých bucláčcích, pořád lahodně hedvábný i řízný. Ovšem hned - jako na potvoru - při příští návštěvě (nešťastné datum 13. 1.) nemilé rozladění. Velmi. Kroužek pitelnější nad normu. Obsluha vzorná i vzorová. Kolega T. hýká nadšením nad candátem po mlynářsku se šťouchaným bramborem. Hruškový závin na závěr nadprůměrný. Leč údajný biftek (bratru za tři stovky) ... Ajta, krajta! Pepřový sós fajn, brambory v alobalu i brokolice O.K. I gramáž tzv. masa. Ovšem, co je to dneska za odpornou bílou flaksu?! Blány, uvnitř jakási kapsa (!), chuť mdle-nechutná. A žvýkáme a žvýkáme ... Brr. Číšník se sice provinile omlouvá (ten za to ale nemůže), leč totálně po náladě je. Brajgl neděláme. Toto se nám tady stalo poprvé. Snad to bylo opravdu nedopatření a výjimečná výjimečnost. Nicméně na bifteky budeme už moc opatrní. A třebas U sadu - až pouhá temná pivnice a o pár „hvězdiček“ níže - takový hnus by se za biftek vydávat komukoli fakt styděli .... (Páník byl rozmrzelý a štěkavý tuze. Chuť i náladu mu navrátil až druhý den mimořádný prožitek s jehněčím hřebínkem právě od žižkovského Sadu. A v den další řízná držťková + nymburský polotmavý Něžný Barbar na akci „Náš chovatel“ na výstavišti v Lysé - pozn. Bertíka). Třikrát bohužel, v české kotlině není dneska takového podniku, kam by normální český pivař + normální český jedlík v jednom mohl kdykoli, a beze strachu zavítat. A nemusel se přitom obávat toho, že nenatrefil na tu správnou sestavu či konstelaci hvězd. Bolestně selhala již Chýně, ba i bájný Zvíkov, a nyní dokonce už i naše milovaná Budvarka ... Vrr. Další exkurze v Dejvicích 18. 1. či 20. 1. milé a už bez závad. Nicméně raději už bez tzv. bifteku. Překvapivě v Dejvicích leden na hosty bohatší než prosinec. V lednu docela frmol. Kroužek však zůstává kroužkem. Naštěstí. Vysokým kroužkům třikrát hurá! Haf. Haf. Haf.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): V Karlíně, v Pivovarském klubu Křižíkova 17º (https://www.gastroinfo.cz/pivoklub) 25. ledna úspěšně zahájen nový cyklus klubových setkání s významnými osobnostmi českého pivovarství. Premiérovým hostem je p. Ing. Antonín Kratochvíle. A nasadil laťku pořádně vysoko. Přímo nadoblačně. Bezesporu se jedná o pivovarskou osobnost nejvyššího řádu. Na nedávno (v prosinci 2010) oslavených 81 let vypadá a vystupuje neskutečně. A připomeňme, že jeho „velký učitel“ Rudolf Tille, pod kterým působil - zprvu nedobrovolně, a na příkaz - v Chebu, se dožil 106 let. A pak, že pivko nemá vliv na dlouhověkost! Antonín Kratochvíle IV. je rodem ryzí pivovarský ze Svijan a i jeho rod, pocházející z Domažlicka, má přebohatou pivovarskou historii. Sám prošel řadou pivovarů (od Krušovic, přes Staropramen či Cheb, do Budějovic i leckde jinde) i mnoha funkcemi (od sladovníka, technika, sládka, přes náměstky, kontrolory, až po samotného generálního ředitele a člena představenstva). Jeho celoživotním krédem je: „Mám pivovarské řemeslo nesmírně rád - vším, čím jsem byl, byl jsem rád ...“. Každá práce, kterou jsem dělal, měla své zvláštnosti, své kouzlo. A navíc jsem měl velké štěstí - měl jsem možnost během své kariéry poznat řadu vynikajících sladařských i pivovarských odborníků a všichni bez výjimky měli svou práci rádi. Byli to lidé, kteří mně předali řadu cenných znalostí i zkušeností. O to se teď snažím i já - aby se české pivovarství a sladařství dále zdárně rozvíjelo“.  Dodnes působí jako soudní znalec, je publicisticky a lektorsky činný a vždy náležel - a náleží - k předním propagátorům českého pivovarství a českého piva. Nicméně uznává pestrost světové pivní scény a rozhodně nezatracuje ani pivka netuzemská a „jiná“, než na která je typický český konzument naučený a zvyklý. Jeho životnímu příběhu se věnuje BPH LXII. - mrkněte! Níže pár postřehů z vydařeného klubového večera. Neboť p. Kratochvíle velkou část života (32 let) zasvětil Budvaru, čepoval se stylově Budvar. A když budvárek, tak samozřejmě kroužkovaný. A p. Kratochvíle připomíná, že Budvar je jediným pivovarem, který kroužkované pivko dělá poctivě a nebalamutí zákazníky. Čirý ležák totiž při stáčení musí být obohacen - „nakopnut“ - tzv. vysokými kroužky (kvasnicemi), které mu dodají ten správný, leč přirozený, říz. Většina dnes propagovaných tzv. kvasnicových piv jsou ovšem piva nefiltrovaná, do kterých jsou přidávány zbylé kvasnice. V Karlíně se servírovaly jihočeské zelňáky (a to nikoli v suché - krekrové - formě, ale coby vlhčí, mastné bramboráky). Pro úplnost bulvárně dodejme, že p. Kratochvíle po příchodu okoštoval několik sklenic čepovaného Portera 19º. Hlídka BPH se spokojila s místním Štěpánem, který byl tentokrát pitelný i celkem fajn. Což platí též pro studeného uzeného pštrosa. P. Antonín Kratochvíle IV. vtipně, velmi poučně a především s nesmírným nadhledem a nepředstíranou profesionalitou krátce shrnul své příkladné CV, zauvažoval ohledně vzniku piva i poreferoval i o méně známých aspektech již klasických, a již notně vousatých (a fakticky neřešitelných), sporů Budvaru ohledně ochranných známek. Ona příčina nespočívá asi jen na straně „zlodějských“ a sebevědomých pánů Amerikánů. P. Kratochvíle zmínil střípky z historie svého rodu (včetně toho, že je v rodinné tradici už IV.), vyprávěl o dětství ve svijanském pivovaru a nepomněl zdůraznit, že výučního listu si osobně cenní nejméně stejně tolik, jako inženýrského diplomu. A doslova jako balzám působí normální slova, že se mu dnes otevírá kudla v kapse, když slyší, že někdo studuje třeba na cukráře ... Řemeslu je potřeba se přece vyučit!!! A to nikoli pouze hrou, ale lopotně, tvrdě a mnohdy třebas i bolestně. A nesmírně hořce lze litovat toho, že počátkem 90. let byl zadupán (pověstným „ministrem“ Kubátem) jeho plán na spojení čtyř našich velkých pivovarů (včetně Budvaru a Prazdroje), s cílem vytvořit silného evropského hráče. A čelit tlakům nelítostné globalizace. A české pivovary by zůstaly české. Trend byl ovšem vše ihned zprivatizovat (čti ukrást) a hlavně zničit všechno předchozí. Někdo tak činil z fanatického idealismu, mnozí zištně a jiní především z obludné hlouposti. Plán je zavrhnut (prý jako „dávno překonané komunistické megalomanství“)‚ A. Kratochvíle v ředitelské funkci končí a české pivovary dnes, tam kde jsou ... A Budvar, coby poslední Mohykán čili státní podnik, je neustále v hledáčku kořistnických privatizátorů ... Snad odolá. Vrr. Haf. P. Kratochvíle nahodil i otázku vzniku pivka. Kdy, kde a jak? Stále mnohé nevíme, vědci stále v mnohém tápou i fabulují ... Snad 4 000 př. n. l. v říši Sumerů? Popřejme, aby Ing. Antonín Kratochvíle IV. v plné síle a svěžesti překonal v dlouhověkosti svého šéfa a učitele R. Tilleho. Věčná škoda, že takových lidí - jako je A. Kratochvíle – nemělo, a nemá, české pivovarství více. Nejenom pivovarství ... Možná naklonovat ... Ale naštěstí prý rodinná tradice úplně nekončí. Prý vnuk Antonín Kratochvíle V. určitě pivovarským bude ... Haf. P.S. Na úplný závěr klubového večer p. Pavel Borowiec - coby vydavatel a šéfredaktor PBA - představil první číslo nového časopisu „Pivo, Bier & Ale“. Měsíčník (za sympatických CZK 49) o kvalitě, tradici a rozmanitosti. K sehnání pouze ve vybraných pivních institucích či na info@pivobierale.cz. První číslo vypadá znamenitě. Snad vydrží. Časopis samozřejmě podrobněji představíme - zaslouží si ovšem samostatný díl BPH.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): V AJPKD předminulých (tedy z 1. 12. 2010) se zmiňujeme o magickém hradě Houska. Tento je považován za jedno z nejstrašidelnějších míst v českých zemích. Má se tady nalézat i díra čili brána do pekla nebo jiných časoprostorů (nebohý Karel Hynek Mácha, který prošel až do Kunratic roku 2006 a uviděl věci ...). Z díry mají vylézat duchové a démoni ... Legenda o trhlině je velmi stará a velmi vytrvalá. Může jít i o trhlinu původu sopečného, neboť hrad se nalézá na východní straně kokořínských lesů. Ale zapomněli jsme dodat, jak je to s onou dírou dnes. Existence prý přesvědčivě doložena není, protože je zastavěna kaplí, zasvěcenou sv. Michalovi, který má průrvu střežit. Kaple ovšem má být plná negativní energie, což dokládají nepříjemné pocity až úprky z místa týkající se slabších jedinců. Kaple je opředena dalšími tajemstvími, má permanentně vlhkou omítku, a ... 

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Na odlehčení z vánočního přežírání vyzkoušejte    stylové pivní čertovy vyplazené jazyky. 2 vepřové jazyky uvaříme, oloupeme, nakrájíme na silnější plátky ba přímo pláty. 60 g slaniny nadrobno nakrájíme, rozpustíme na pánvi a spolu s ní orestujeme 1 cibuli a několik stroužků česneku (nešetřete a samozřejmě použijte výhradně český !). Přidáme špetku kmínu, mletý pepř a sůl, nastrouhanou chlebovou kůrku (tak 2 lžíce) a osmahneme. Přilijeme 3 dl vývaru z jazyků, zasypeme řádně mletou pálivou paprikou (maďarskou !) a pro otrlé možno přimísit i něco ostřejšího (třebas něco mleté Nagy Jolokia). Přivedeme k varu, vložíme nakrájené jazyky a udusíme doměkka. Udušené maso vyjmeme, přilijeme 1 dl světlého piva, krátce povaříme a podáváme coby omáčku k jazykům. Příloha: pečivo + křen či rýže nebo i brambory. Jazýčky jsou moc dobrá věc. A nic nedejte na to, že je už měl někdo v hubě. A konec konců, přece znáte originální znění často komoleného přísloví - tedy: „Kolik jazyků sežereš, tolikrát jsi člověkem“. Recept samotný pochází ze spisku Ďábelská kuchařka, coby č. 12/2010 edice Kuchyňka. Pod heslem „... z kuchyně pekelníka!“ se na 32 s. ještě něco i najde. Leč zázraky nečekejte. Také, co byste chtěli za CZK 29. Haf. 

Bismarck (BPH XLVI. - XLVIII.): Zase jednou něco málo k pivním (super) silákům. I když zřejmě info nikoli z nejaktuálnějších. Leč prý údajně přímo zanesené v Guinessově knize rekordů. 25 % alkoholu obsahuje pivo Samuel Adams Utopias z pivovaru Boston Beer Company (USA). Kam se ovšem hrabe na skvosty skotských BrewDog … A nejsilnější tmavé pivko má dle Guinessovy knihy rekordů pocházet nepřekvapivě opět z USA. Dogfish Head Fort uvařené v americké pivovaru Dogfish Head Craft Brewery disponuje ABV 18 %. Haf.      

Pivní trendy (BPH LX.): Statistiky 2. a 3. čtvrtletí roku 2010 hlásí, že se lidem v ČR pořád nechce moc utrácet. Šetří skoro na všem, včetně potravin, leč nikoli na rumu. Jeho spotřeba roste. Za rumy (spíše tzv. rumy) se u nás utratí ročně kolem 1,3 mld. CZK. A poslední trendy hlásí, že právě u rumu dochází k růstu, zatímco třebas bylinné likéry (s roční spotřebou za 1,6 mld. CZK) dosti klesají. Becherovka (Která ovšem žádnou tradiční Becherovkou už není -  na detaily se ptejte Miloše Jezevce-Vysočinského. Haf.) se přitom propadá pomaleji než ostatní. A děsivý Fernet Stock (v nových flaškách je ještě odpudivější a ještě děsivěji chemický) mírně posiluje. A tak na počátek roku  2011 producenti lihovin, včetně právě Fernetu, ohlašují zdražení. Výmluvy jsou obvykle obvyklé - růst cen vstupů a energií atd. atd. Přece v kapitalismu nikdo jako důvod zdražení neuvede svoje větší zisky. Vrr. A důvody tuzemské obliby rumu? Nepřekvapivé. Průměrná cena je nižší než u jiných lihovin. Nám je to ale úplně a totálně jedno. Průmyslové chemické dryjáky nekupujeme, ani nepijeme. Nejsme tak zdraví, ani tak bohatí, abychom mohli kupovat levné věci. V kořalkách nejen od stánkařů (dle dnešních mladých, co nám budou zítra rádi vydělávat na důchody, po novu tzv. „větví“ - my jsme jim po americku říkávali něžně rákosníci ...) bývá ajatin a fridex. Tudíž pijme pivko - po špatné kořalce se blbne! „To pivečko, to věru je nebeský dar …“. Což platívalo nejenom za dob Bedřicha Smetany, nýbrž platí a musí platit stále! A proto buďme sebevědomě hrdí na národní českou vysokou spotřebu! Hrdost na dlouhodobě vysokou spotřebu piva v ČR podle průzkumu CVVM ze září 2010 však vyjádřily jenom 2/5 mužů a 1/6 žen. Vrr. A naopak spíše stud při zmínce o českém prvenství v konzumaci piva pociťuje každá čtvrtá žena a přibližně každý desátý muž! Co je to za hnusné vlastizrádce?! Vrr. 1/5 mužů i 1/5 žen má v této oblasti pocity smíšené a čtvrtině mužů a třetině žen je to úplně jedno. Tedy fu(c)k. Vrr. Pohledy tzv. veřejnosti na budoucnost českého pivka a českého pivovarnictví jsou přitom ale poměrně optimistické. Konstatovat lze ovšem dlouhodobější trend poklesu mírného optimismu ohledně jistějšího postavení domácích pivovarů oproti zahraniční konkurenci. A mnozí se stále obávají  krize, která prý také z některých pijanů činí pouhé příležitostné konzumenty. Pane, jo. Haf.  

Super špek me (BPH LXI.): Ohledně vánočního obžerství zaujala zprávička o jisté Donně Simpsonové (43 let). Samozřejmě odkud jinud, nežli přímo z USA. Jejím životním krédem je, že: „Lidé, kteří se cítí provinile kvůli jídlu jsou k smíchu“. Donna se hodlá stát nejtlustší ženou světa. Dnes váží 230 kg a jako metu si vysnila celých 450 kg. V úsilí ji plně podporuje manžel, milující superkypré tvary míry cca 9XL. Zatím si Donna s chotěm užívají pouze titul nejtlustší matky světa, když v roce 2007 porodila dceru při své hmotnosti 241 kg. Donna nezahálela a na Štědrý den sežrala 30 000 kalorií. Uspořádala dvouhodinový jídelní marathon a spořádala toho opravdu požehnaně. Konkrétně: 1 tác salátu s dresinkem, 2,25 kg nádivky, 2,25 l masové omáčky, 2,25 l klikvové šťávy, 5 ks domácího chleba, 2,25 kg pražené hruškovo-máslové dýně, 2,25 kg sladké kukuřice, 2,25 kg nakrájených karotek, 2,25 kg rozmačkaných brambor, 5 kg brambor opékaných a 2 x 6,8 kg vážící porce šunky potírané javorovým sirupem. A hlavně coby hlavní chod 2 x 11,3 kg vážící porce pečeného krocana. Agentury korektně neuvádějí, zda Donna je bílá, afro či původu hispánského (ti však obvykle tolik nežerou). Kam se na US přebornici hrabe náš milý kamarád, který se na štědrovečerní večeři ztrestal jen umyvadlem bramborového salátu a 2 uzenými jazyky. A též i mísou řízků. Ale prý to byla též šichta pořádná. Váží ovšem o 80 kg méně než sladká Donnička. Vrr. Haf.