Aktualizace XXXV.

Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(z 1. listopadu LP 2011)

Černá Hora (BPH I.): O žižkovském Králově Království (www.kralovstvi.com) píšeme již pouze sporadicky. Slivovičku ovšem mají pořád nejlepší v Praze. Podnik figuroval též coby jeden z kontrolních bodů akce Pivního maratónu K-Brewery, uskutečněné 17. 9. Akce - vymyšlená a organizovaná Čechy, leč poprvé konaná až kdesi v Japonsku - je určena pro šestičlenné týmy. S cílem co nejrychleji projít trasu o délce 30 km, vedoucí přes 15 stanovišť. Tj. hospod, z nichž v každé mohou (tedy vlastně musí) účastníci ochutnat jiný druh a značku tradičně vyráběného tuzemského pivka, přičemž jako alternativa bývá též obvykle pivo nealko. Detaily na https://www.kbrewery.cz/aktuality/prahu-ceka-prvni-pivni-maraton.php. 

Svijany (BPH II.): Stránky svijanského pivovaru (www.pivovarsvijany.cz) informují o tom, že tamější pivovarská restaurace mění provozovatele. Dlouhodobá nespokojenost s kvalitou. Podepisujeme. Plně. Nikdy nadprůměr, obvykle maximálně mírný podprůměr a často hrůza hrůzoucí, dech beroucí. Co se týče jídla. Obsluha nebývala o moc lepší. A ani pivka, bohužel, excelentní nebývala. Tedy spíše jejich čepování a podávání. Vrr. Ovšem změna tady není poprvé. Vrr. A  cosi se děje i kolem pivovarské prodejny (kteroužto obecně chválíme a ještě mnohem více všelikeré svijanské suvenýry, kvalitní cyklodoplňky etc). Ovšem zrovinka, když urgentně potřebujeme korbel s víčkem (pro kolegu, na kulatiny), jako na potvoru, nefunguje (19. 10.) e-shop. Druhý den však vše O.K. A i zprávu nám poslali. Děkujeme a chválíme. Haf. U báby Šubrový, u Kokořína, 9. měsíce října slušná hovězí líčka po irsku na mačkaném bramboru. I krkovička zbytku posádky slušná. Celkem slušný i Máz + Kvasničák. Haf. V pivnici U sadu (https://www.usadu.cz) druhou polovinu září startuje - v roli pivka týdne - staronový „ruský“ Podkováň. Světlý ležák (alc 5 %) s opravdu originálním, a nevšedním, označením Premium. I tento potvrzuje tradiční podivnost Podkováně. Podivnost včerejší i současnou. Mok sice překvapí (ba přímo udeří) výraznou hořkostí, ale potom ... Nic. Prázdno. Dojem nachmelené vody. A hořkost je podivná. Spíše trpká a vlastně nepříjemná. Vrr. Sadovský management obohatil, již tak bohatý sortiment, o přírodní limonády Fentimas (CZK 55). Zajímavé příchutě - leč možná až přehnaně překombinovaně komplikované. Ochutnávku ovšem s radostí přenecháváme povolanějším. Koštujeme ovšem „kotlíkový“ skotský gin Hendrick´s (41,4 %). Chlapská fajnovost s lahodnou vůní i chutí. Další víkendové spec-menu: jehněčí panenky s cherry rajčátky a cibulkami na pánvi,  kuřice ve vaječné omeletě + šunka, vepřová kapsa s mozzarelou, sušenými rajčaty a slaninou a gnocchi jakési. Víkend následný šlo okusit zvěřinovou paštiku, kořeněné mleté hovězí špízky se zakysanou smetanou na pánvi s grilovanou zeleninkou či vepřový měšec nacpaný klobásou a eidamem s dýňovým zelím a bramborovými gnocchi. Podkováně naštěstí moc nebylo, tudíž brzy teče nefiltrovaný světlý Ježek 12° (alc 4,8 %). Místně zaznamenává úspěch. My ovšem z Jihlavy rozhodně preferujeme pivka Radniční. Žádné K-Brewery! Na přelomu septembra a oktobra přilétá mikrovinobraní. Uzené, bramboráky a kapsičky, moravská jehla. Pivkem týdne Zlatý Master 15° a po celý zbytek října i něco hodně nefiltrované tzv. Plzně. Za obé (ne)děkujeme a nechceme. Vrr. Pak má ovšem nastoupit hořká radost. Únětická dvanáctka. Na naše doporučení. Haf. A proběhly posvícenské hody. Od 13. 10. Než se všechno sežralo. Na programu: kachní játra na cibulce, slanině a červeném víně, toastíky; kachní stehno na jablkách, bílé zelí, karlovarské knedlíky; krůtí noha dozlatova, červené a bílé zelí, variace knedlů; jehněčí kolínko na zelenině a tymiánu, domácí bramborové placky se škvarkama; jehněčí kýta na česneku, domácí bramborové knedlíčky, sekaný špenát a posvícenská bašta (pečené vepřové a uzené, klobáska), červené a bílé zelí, variace knedlů. Předposlední říjnový prodloužený víkend přináší coby studený předkrm vepřové pečenáče v pikantním nálevu s cibulí. A fajnovosti na horkém kameni či horké pánvi: hovězí pikantní nudličky z roštěné s klobáskou, cibulí, feferonkami a paprikami na pánvi; jehněčí nudličky s cibulí a parmazánem na pánvi (cibule, paprika, rozmarýn, parmazán) či vepřová krkovice marinovaná v rozmarýnu a americkém koření, volské oko, anglická slanina. Ovšem hlavně delikatesní jehněčí panenky marinované v česneku a tymiánu, s mátovým máslem (na potírání) + restovanou marinovanou zeleninou na kari. Vše zážitkově servírované na horkém kameni. Tedy prkénku (spíše delšímu prknu) s miskami příloh a žhavým šutrem uprostřed. Jeden ze žhavých adeptů na umístění v TOP 5 v anketě o jídlo roku (kam je nominováno i např. famózní staročeské jehněčí kolínko od slánského Antoše). S jahodovým Porterem od J. Kočky žaloudek U sadu radostně zpívá árie. Haf. Krmě lahodná i pro oko. Nostalgicky zavzpomínejme na další pokrmy bohatýrsky servírované, vzbuzující údiv, obdiv i závist ostatních hostů (resp. kolemjdoucích U sadu při labutí písni zahrádky v chladném říjnovém dopoledni). Třebas obří kančí špízy na šibenici se šavlí v Šárce v kempu u Džbánu. Tam se hodovávalo i moc pěkně vysedávalo. Bejvávalo. Vrr. A kdo kdysi poznal Rozhraní ... Podnik Na rozhraní, poblíž Hradčanské, bývával fakt legendární. Koncem 80. a počátkem 90. let. A točila se i ucházející, a hlavně tehdy ještě pitelná, Plzeň. Jejich čína se mohla měřit s čínou z Vodičkovy. Ovšem jedničkou býval monumentální horský kohát. V pecnu chleba trůnilo mohutné dřevěné paroží (vratné) a na něm porůznu napíchány chutné kousky rozličných mas, slaniny, jater, hub, zeleniny. Plus doprovodné přílohy, v čele s bramboráčky a miskou šťávy. Občas kohát dokonce i svítil. Parta z Rozhraní pak chvíli fungovala v blízké knajpě Na Urale. Ale to už bylo o něčem hodně, hodně jiném. I když švédský biftek s jablky marný občas nebyl. Vrr. Haf. Na poslední říjnový víkend bylo U sadu k zakousnutí mezinárodní uzenářské prkénko (tyrolský špek, české domácí uzené, italská salsicia, anglická slanina, feferonky, okurka, beraní rohy, hořčice). A taktéž marinovaná kapsa z krkovice v pivu plněná kysaným zelím a klobásou či nudličky jehněčí nebo kuřecí. Závěrem nezbytné zpravodajství (a stesky) - nejenom pro Velkého Vezíra (nebo už jen prostého Machredže z Úval?) od Vyndanejch (bejvalejch): Naštěstí nic moc převratně nového. Obsluha (pí. Iveta & pí. Petra) se relativně znormalizovala a relativně stabilizovala. Problémy snad alespoň na čas zažehnuty. A holky si nás přímo hýčkají a přímo rozmazlují. Haf. Svijanské trio (Máz, Knížák, Kněžna) na snesitelném průměru. Ovšem, jak tak Knížete pijeme léta skoro denně - tak se nám zdá, že bývával chutnější a lepší. Ach, jo ... Vrr. A docela bytelně se nám stýská po hořčím Rytíři, který se nějak z Prahy vytratil. Slibovaná váha stále není funkční. Tudíž místní repertoár jídla pořád slabý (a třebas sekačka nebo tláča by občas přišla k duhu mnohým). Nefunkční váha je už tady ovšem evergreenem. Vytrvalým. Už léta ... Vrr. Poslední slib zněl, že prý počátkem října. Ovšem, kterého roku? A v dohlednu se ve zdejších sklepeních má malovat. Ovšem každá změna bývá k horšímu. Haf.          

Budvar (BPH VI.): Naštěstí pořád možno doporučit kroužkovaný ležák v Dejvicích. V naší oblíbené Pivnici Originál Budvarka (https://www.budvarkadejvice.cz). Pivka, včetně tmavých, 20. 9. bez kompromisů. Ovšem krmě pouze na 75 %. Pstruh výborný, leč šťouchaný brambor  suchý. Dusivý. Stejčík tužší a též příliš vysušený. A tatarák? Topinky suché a křehké přes míru (Možná nevhodný druh chleba nebo snad dokonce odporný toast?). A zklamání největší? Česnek. Pouhý sterilní bezpohlavní čínoš. Vrr. Leč všechno jsou kazy ještě snad (občas i) tolerovatelné (jinde to, bohužel, lepší nebývá) a celkový umělecký dojem zde = stále slušný. A (staro)nová obsluha se překonává. Na širší seanci 27. 9. podstatnější závady na pivku ani na jídle nezaznamenány. Koleno, žebírka i pstruh ucházejícné. Maso na kolínku ovšem mírně tužší, kůžička za tepla ale nezklamala. Zklamala námi donesená echt francouzská dijonská hořčice. Blivajz. Už ani na dražší gastropropriety spoleh dneska není. Vrr. Zato překvapivě poživatelný byl chléb. 4. 10. spokojenost s řízným kroužkem. Duo pstruhů ovšem velké a obří plovatci, bohužel, vypražení méně než mají mazlíčci rádi. Kolega T. se zase statečně dusí šťouchanými brambory a Jezevec přitom marně vyhlíží objednané fazolky se slaninou. Haf.         

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Několik dalších info nejenom z klubové agendy karlínského Pivovarského klubu Křižíkova 17º (https://www.gastroinfo.cz/pivoklub). Na zářijovém setkání - povedeném po všech stránkách - s Radničními jihlavskými neježky (viz BPH č. 72) došlo i na vyhlášení výsledků tradiční soutěže „100 jarních piv“. Tedy v období astronomického léta vypít sto piv a všechno pečlivě zadokumentovat. Ovšem sto piv různých a podle měnící se specifikace. Letos to bylo zatím úplně nejtěžší – šlo o 100 českých piv tmavých či polotmavých. Což legrace tedy není. A limit také splnil pouze jediný účastník. Tradiční borci (a samozřejmě vyhlášená borkyně) a vítězové minulých ročníků se vesměs nezúčastnili - jejich náklonnost k černým pivkům není dostatečná. Pocity účastníka věrně líčí článek na www.moskyt.cz. Haf. V Pivoklubu vypadl z nabídky studený uzený pštros. Škoda. Domácí uzené zůstává ale pořád fajnové. I když na nás až přehnaně dámsky libovoučké. A 150 g studeného, s okurkou (velmi dobrou), za CZK 150 je skoro až na hraně. I na pražský Karlín. Vrr. Osvěžila a potěšila Zlatá raketa od Matušky. IPA, který křiví hubu. Paráda. Naprostá. Haf. Coby perlička byla, mezi řečí, zmíněna nedávná aféra kvasnice pro minipivovary. Plzeňský pivovar vždycky vyhlašoval, že malým bude kvasnice dodávat. A najednou přišel s tím, že nebude přece podporovat konkurenci. Debilita. Vrr. A prý už pouhých několik hodin po této zprávě přichází mazané prohlášení šikovného Standy Bernarda (PR profesionál on je nesporně, ale náš šálek čaje tedy nikoli). Prohlášení o tom, že on (komu však Bernard patří opravdu?) bude všem klidně kvasnice dodávat. On minipivovary jako svou konkurenci prý necítí. Naopak. Takže se plzeňští pseudomanažeři (= skutečně skuteční TOP ovádi) zadarmo postarali o jeho náležitou a velikánskou reklamu. Ovšem hovoří se o tom, že mají vzniknout specializované firmy, které by minipivovarům vše potřebné dodávaly. Haf.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Hotel Štekl na Hrubé Skále (www.hotel-stekl.cz) nabízí  kuchyni takřka famózní. Z žádného pokrmu, včetně předkrmů či sladkých teček jsme letos nebyli zklamání ani maličko. Což se, bohužel, nedá konstatovat ani o našich mnohých hojněji navštěvovaných, a favorizovaných, podnicích. Připomínáme, že čepují Budvar, ležák a tmavý. Ležák slouží pouze k účelům zapití a dají se vypít max dva - tři. Obvykle není moc vytočený a postrádá říz. Vrr. Ovšem, danke bohu, zde alespoň za něj. Nesrovnatelně lepší než tzv. Plzeň. O géčku či hrůzných Krušovicích nemluvě. Vrr. Ovšem jsme nedaleko od Svijan, takže kdyby tekl hořký Rytíř či silný Baron ... A nebo, kdyby pan majitel objednal od budvarských kroužek. Na překrásnou neděli 2. 10. potěšuje domácí králičí paštika s toastíky a rukolou (i ta je tady, a s požitkem, poživatelná), steak ze srnčí kýty s glazovanou karotkou a růžičkovou kapustou, šípkovou omáčkou a tymiánovými pečenými brambůrkami (téměř dokonalé, možná kdyby zvěřina nebyla na plátky, bylo by to přímo božské) i luxusně jedlé karpáčo. Nezklamal opravdu poctivý vrabec s červeným zelím a domácím knedlíkem ani pečená křepelka plněná bylinkolanýžovou nádivkou s kaštanovým pyré a šalotkovou omáčkou. A kolega samozřejmě neopomíjí tradiční krupicovou kaši. A samozřejmě nemůže chybět creme bruleé s čerstvými jahodami. Hotel Štekl má otevřeno do konce října a potom až zase někdy na Velikonoce. Haf. Při revizi Českého Ráje překvapuje spousta lidí kolem, i přímo v, hotelu Helikar na Kosti. Což byl po dlouhá léta (ne)příkladný vzor, kam vedou restituce a konkrétní soukromý vlastník. Děs a běs, lidská blbost a hlavně lenost na kvadrát. Vrr. Helikar ovšem před časem mění provozovatele (možná dokonce přímo vlastníka). A je to hned vidět. Vyrostla terasa a hostů tu posedává hafo. Loga Budvaru, u stánku Svijany, na zahradě prý i Rohozec. Možná, že dokonce se tady i naše posádka někdy, po fakt velmi dlouhé pauze, zase zastaví. Kdož, ví?

Žižkov (BPH XX. + BPH XXV. + BPH XXVIII. + BPH LII.): Pozor! Nikdy, ale opravdu nikdy, nezapomínejte: „My nejsme Praha - my jsme Žižkov!“.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Pálivé chilli papričky jsou dobré i proti usínání unavených řidičů. Namísto silné kávy. Moc dobře to vědí čínští policisté z provincie Čchung-čching. Ti začali řidičům na odpočívadlech u benzínek a dálničních tahů podávat silně pálivé chilli papričky. A ty už donutí pány řidiče neusnout a dávat pozor. Haf. Dobrý tip též proti tuzemským pirátům. Což tahle týpkům, ala milý chlapák Aleš T., co „vychovávají“ šoféry (a jsou naší „spravedlností“ fakticky nepostižitelní), nacpat hrst habaneros kamsi? Pravých je ale pro ně škoda. Stačilo by pár kapek extraktových extrémních masakrů typu Da Bomb Final Answer či Mad Dog 357 Ghost Pepper Hot Sauce nebo pravé peklo se Satan's Shit. Či přímo kapsli Capsaicin Bullet XE. Konečně, prý k mání jsou i čisté krystaly kapsaicinu s 16 miliony SHU. Leč pouze pro šílence a sadisty nad 18 let a s platným zbrojním průkazem. Vrr. Haf.     

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Farmářské trhy se staly běžnou součástí života Pražanů, což je dobře. Počáteční nadšení ovšem již mnohde viditelně ochladlo. A objevují se hodnocení FT i různé žebříčky. S varováním, že ne vždy jsou produkty kvalitní a české. Komerce a kapitalistických podvodů nejsou ani FT samozřejmě ušetřeny. Takže klidně tady nakoupíte italskou cibuli, čínský pseudočesnek nebo třeba echt asijské titanové pánve. Vrr. A v okurkové, resp. pookurkové sezóně média objevují „překvapující“ skutečnost. Fakt, že Češi radostně žerou odpadky a dojíždějí odpadkové koše celé Evropy. Všude chemie, náhražky, podfuky a obvykle je to dražší nežli v Německu aj. Zlodějna a hnus. Vrr. Pravidelné (středa a sobota) FT Jiřák v podstatě stále stejné, včetně točených Bakalářů. 21. - 22 10. na Jiřáku též další Regionfest, ročník 2011. Točí se Ferdinandy,  Holby, pardubický Taxis a Porter a světlá jedenáctka z Dalešic. Z pivovaru filmových Postřižin. Nevýrazná (šlo nicméně o přechlazený kelímkáč), Porter to je jiný kafe ... Nejvíce zaujaly Poštulkovy tvarůžkové moučníky z Loštic (www.mcteroz.cz). Loštický šáteček, tvarůžková kremrole či tvarůžkový vdolek. Zajímavé, chutné. Ovšem velice jemné a smradlavé syrečky v tom rozeznat vlastně ani moc nejde. Což je škoda. Haf. Na poctivé a opravdové uzeniny a opravdové maso fy Klepiš je možné natrefit i na pražských FT. Základnu mají v Uhlířských Janovicích. Mlsný 150 kg kolega tam zajíždívá (hlavně pro Gothaj, který opravdu chutná jako „tenkját“) a nešetřívá pochvalným mručením. Což je u něj ocenění maximální a unikátní. 25. 10. se výpravy účastí BPH. Cesta do Janovic je dlouhá, leč stojí za to. Přímo na náměstí je situováno řeznictví a uzenářství a vedle Řeznická jídelna + lahůdky. Otevírá v 7:30 a končí v 14:30 (v sobotu v 11). Vše čerstvé a vypadá to opravdu moc dobře. Držková je hustá a nemá chybu (takovou jsme jedli naposledy před lety v Los Tlapos poblíž Bernartic), uzené koleno na pivu je syté a jednoduše báječné. K tomu točí kvasnicový Kácov 12°. Haf. Jednoznačný vítěz titulu „Bufáč 2011“. Kampak se hrabou Horoměřice ... Tohle je úplně jiná liga. Včetně pečiva nebo královské nabídky řeznictví - s maceškami, čabajkami, zvěřinou či paštikou (tou játrovou cihlou se špekem okolo, snad ještě lepší než „tenkját“). Pak, že to nejde. Ovšem kvalita samozřejmě úplně zadarmo není. Haf.    

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Tradiční stesky na ignorování redakce PBA ohledně objednávky předplatného si protentokrát výjimečně odpouštíme (I když předplatné se nám „překvapivě“ získat stále nezadařilo. Vrr). Především držíme palce, aby časopis vydržel. Haf. Co se čtenář dozvídá ze zářijového čísla No. 8? Připomínáme, že vyšlo až 20. 9. A kolem dvacátého má časopis vycházet i nadále. Prozatím. V čísle je vyhlášena sympatická soutěž „TOP 100 hostinců a pivních barů s nejlepší kuchyní“. Přináší i rozhovor s ředitelem Svijan (Svijany coby „srdeční záležitost“). A propos: Víte, že řezaná nefiltrovaná jedenáctka František se ze speciálu pro Svijanské pivobraní stává trvalou součástí nabídky? Pojmenovaná je po jednom z nestorů pivovaru - p. Františku Horákovi. Následuje další povídání, a to se sládkem z Nymburka. Představen je strakonický pivovar a hlavně minipivovar Vítek z Prčice. Tentokráte nechybí pravidelné seriály o degustaci a tajemství pivního skla. A jako vždycky fotoreportáže, info atd.; dále též Erdingské střípky A. Dočkala či další průvodce po Ostravě. Pozornost si zaslouží avízo českého překladu publikace „1001 piv, která musíte ochutnat, než umřete“. Má být už v prodeji za kulatých CZK 999. Knihu si opatříme, leč nejsou reference přehnané? Obdobně, jak to bývává s výplody prý supergénia M. Jacksona, které považujeme z větší části za marketingovou bublinu. Pěkný a čtivý je článek o Annafestu očima Tomáše Erlicha. Na rozdíl od dalšího textu o téže akci - z pera Maxe Bransona. Zatím jasně nejslabší příspěvek ve všech dosavadních PBA. Možná je to překladem, leč obsah ani přehnaná „ich“ forma nám vůbec nesedí. A (pseudo)intelektuální samozvané „pivní filozofy“ přikočované odkudsi ze Západu u nás nemusíme. Vůbec. Vrr. Číslo 9 jsme očekávali, dle vyhlášení, kolem  20. 10. Leč ani 25. 10. v Karlíně nikdo nic netuší. A čísel letos má být vlastně jen jedenáct ...  

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): Únětičtí se drží. Zachovejte kvalitu a hořkost! Haf. Hořké únětické teklo též 17. 9. na „Slavnostech pravého a levého břehu“ u přívozu Roztoky - Klecany. Turnaje v malé čutané, volejbalu nebo pétanque, klání smíšených týmů v nohejbale, závody na bicyklu do klecanského kopce, divadla, kejklíři, hasiči, večer kapely i ohňostroj. Světelná a jiné show. Po obou březích vyhrává celý den promenádní trio. Občerstvení. Haf.

Káča 2011 (BPH LXX.): Jistou (nedokonalou) náhradu za nevydařené, a hlavně nestabilní, léto, s děsivými výkyvy počasí přineslo září i počátek října. Ovšem léto již pouhopouhé babí a nástup chladnějšího podzimu je citelný. Občasné bicyklové vyjížďky ale vesměs potěšily. Ať již kolem Vltavy či hlavně podél Labe. A třebas v Milovicích, U Jelínků, čepují nymburské ... V Čelákovicích-Jiřině, U Kubelků, opět vcelku pozitivní dojem z jednoho Kozla 11° Medium na žízeň. Leč druhý už raději nepokoušíme. Nahlédli jsme ovšem se stroji též do Ralska, na planinu obory Židlov. A samozřejmě v bodě, který byl úplně nejdál od výchozího místa - tedy VW, parkujícího na kraji volyňských Kuřivod -, spolubicyklista ničí zadní kolo svého léta nevenčeného červeného oře. Tlačíme drsnější zkratkou, okolo zubrů (stádo ovšem nevidíme) a poblázněných jelenů v říji (Jelena stojícího uprostřed pěšiny má spolehlivě zahnat zamávání světlým kapesníkem. Vypadá to jako kravina a kravina to asi i bude. Leč funguje to zatím spolehlivě). Sbíráme kozáky a nostalgicky (a především pamětnicky) vzpomínáme, jak to v židlovském revíru, v Ralsku, v Milovicích nebo na ohromném letišti Hradčany vypadalo po odchodu kozáků pravých. A vlastně po celá zlatokopecká léta devadesátá. Žádný plot obory, žádné zakázané zóny (on tehdy vlastně byl jakoby zakázaný vstup všude, leč závory a zámky funkční moc nebyly a máme přece svobodu!) a především na mnoha kilometrech vůbec žádné ksichty. Šlo tady bezpečně zkoušet a provozovat věci a aktivity nejrůznější ... Lid totiž ještě vesměs i pracoval (alespoň přes týden) a nekonala se zatím ani invaze horských kol. Výprav do této oblasti jsme uskutečnili na desítky. Haf. Nostalgii neúspěšně rozháníme v nedaleké roztahané Dolní Krupé (pozor - na dodržování rychlosti si místně potrpí zcela enormně), v knajpě U Karla. Léta se honosí označením zvěřinová restaurace. A dlouhá léta to byl takový humus, že zastavit bylo nejenom škoda, ale i zdraví nebezpečné. Po letech se odhodláváme vstoupit. Čepují nefiltrovaný Klášter, který je tradičně nakyslý. Pozřít jde, obdobně jako tresčí játra i uzená jelení klobáska. Pár dalších položek ala zvěřina v nabídce sice figuruje, ovšem přehnaně nelákají. A čeština obsluhující bábušky nikterak nezakrývá východní původ. Leč na jedno kyselejší se tady výjimečně zastavit dá. Haf. Řadu cyklovýjezdů zakončujeme nástupem do Elefantíků na zastávce Praha-Kyje. A před časem hned u perónu na Prahu byl zprovozněn opravený (či nový?) kulturák. S restaurací i zahrádkou. Ovšem s Géčkem, Plzní a černým Kozlem. Tudíž nic pro slušné pivaře. Vrr. Zaskočit maximálně na tonika, když je bidon prázdný a vlak daleko. Vždy ctíme pravidlo, že pokud není v podniku ucházející pivko, zákonitě nestojí ani kuchyň za nic. Haf. Ovšem 28. 9. nás navábil rozsáhlý (až moc) jídelníček a zlaté pravidlo neopatrně porušujeme. Dobře nám tak! A ještě poroučíme černého Kozla. Teplého a špatného. Grilovaný (prý) pravý biftek, slanina, vejce, pálivá omáčka (nepálí ani za mák). Na prkénku zdálky to vypadá ještě přijatelně. Maso ale krvavé (objednáno propečenější medium) a podivně bílé, s odpudivými blanami vespod. Asi flaksa telecího. Totálně bez chuti. Bílo-červenou žvýkačkovou nechutnou hmotu šlo velmi těžce zpracovat a pozřít (s obtížemi a odporem) jen z menší části. Fuj. Hnus. Na blití. Přesně ke Géčku. A za tři stovky (s toniky a nedopitým Kozlem za čtyři) je to na přesdržku! Pravidla se porušovat nemají! Never more!

Radniční + MMX (BPH LXXII.): Jihlavský radniční právovárečný pivovar navařil dýňový speciál Pumpkin Ale 12°. Svrchně kvašené, nefiltrované a nepasterizované pivo amerického původu. „Taková pivní obdoba amerického dýňového koláče, který v Americe pečou při příležitosti oslav svátku Halloween", jak praví sládek p. Jaroslav Dorážka. Při vaření se kromě spousty čerstvých dýní používá stejná směs koření jako právě na dýňový koláč, tedy skořice, muškátový ořech a koriandr. Pivo si zachovává jemnou hořkost, má jantarovou barvu a příjemné skořicové aroma. A dýňové pivko je nedílnou součástí dvoutýdenních dýňových dnů na Radniční (26. 10. - 9. 10.). Kromě dýňového speciálu v pivovaru lze v restu vyzkoušet dýňové varianty poledního menu, včetně dýňové polévky či dezertů. Dobrou chuť! Jak jsme info obdrželi (děkujeme), tak je předáváme. Do Jihlavy se ale asi osobně nedostaneme. Haf. A též něco z MMX: recept šéfkuchaře p. Š. Kroutla na kachní maso v sádle. Omytou a očištěnou menší kačenku osolit, nakmínovat a péci v pekáči na co nejmírnějším plameni. Nejméně hodinu po každé straně a případně podlévat. Upečenou kachnu nechat vychladnout, odstranit poté kůži, maso vykostit, nakrájet na menší kousky a dosolit. Maso vložit do mísy. Na pánvi osmažit cibulku, přidat na kousíčky nakrájená játra a orestovat. Směs přisypat do mísy s masem a opatrně promísit. Do nádoby též slít výpek z kachny. Všechno nechat vychladnout a ztuhnout. Podávat studené, ozdobené čerstvě pokrájenou cibulí a feferonkami. V Letech je pokrm doprovázen domácím chlebem. Fakt chutné a velmi syté. A jak vyrobit pivní sejra MMX, pokud orig pivní sýr doma zrovna chybí? Smícháním tvarohu s pepřem, solí, drceným kmínem a trochou pivka. Směs nechat dozrát alespoň tři dny při pokojové teplotě. H