XI.: Dětenice

Bertíkova Pivní Hlídka XI.: Dětenice a Český Ráj

           Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a přilehlého okolí. Dnes navštívíme středověkou krčmu v Dětenicích a zrekapitulujeme nepříliš utěšitelnou pivní situaci ve stále zamořenějším Českém Ráji.

„Vítej Krakonoši, vedeš si sebou pečínku. A co to táhneš za divný sedláky sebou? Žrali byste pacholci ....“. Takto býváme s páníky vítáni ve středověké krčmě v Dětenicích. Občas až příliš originální obsluha si servítky nebere. I mladičké panenky ve středověkých suknicích nešetří tituly jako tlusťoch a čarodějnice, dotazy „Chlastat chceš pivo, nebo močku?“ i povely „Dožer to babo a nečum“. Močka = kola. Nicméně panenky jsou svůdně lepé, prostředí fakt stylové (s kůžemi, loučemi, krby), jídla vydatná a domácí pivko vydařené. Pro pejsky je to ráj a i páníci jsou nadšeni tím, že se žere rukama, bouchá do stolů a nejen chleba si krájíte sami.

K atmosféře přispívá mihotavé mizivé osvětlení, sláma i kosti na zemi i hlasitě vtíravá reprodukovaná hudba novodobých minnesängerů, ze které se brzy chce vraždit po zdech pověšenými sekerami či sudlicemi. Víkendy a večery bývají okořeněny šermířskými souboji, žebráky, kejklíři, vytahováním nerozvážně odvážných návštěvnic v mučících klecích a jinými feudálními kratochvílemi. Horní patro je civilizovanější, zato se tam obsluhuje pouze občas a větší skupiny. Posedět se dá i venku s výhledem na park zámku. Samotné Dětenice se nalézají mezi Jičínem a Boleslaví. Zámecký pivovar Dětenice (https://www.pivovardetenice.cz) byl otevřen roku 2003 a ročním výstavem kolem 1 200 hl. se řadí k minipivovarům.

Ve zdejším pivovaru se vařilo naposled v roce 1955, na přelomu tisíciletí noví majitelé tento zrekonstruovali, stejně jako celý barokní zámek. Byla obnovena tradiční výroba piva, údajně podle tajného receptu loupeživého rytíře Arthura. Vaří se „po středověkém způsobu“, v otevřeném měděném kotli či se scezuje přes slámu. Součástí jsou legendy o kouzelném pivu lásky, které Arthurovi vařívala nejsličnější panna z přepadené vesnice, kde gang zůstával až do vyjedení zásob. Nevyčerpatelnou sílu s chutí na milostné hrátky dávalo pivu to, že muselo ležet až do příštího úplňku. V nabídce dnes figuruje Dětenické pivo, speciální světlý 12,5 % ležák a Dětenické černé, speciální tmavý 13 % ležák, připravovaný středověkým postupem.

Minusem je odlehlost a špatná dostupnost Dětenic. Stále se bavíme upoutávkami na krčmu v celém širém okolí. Na mnohých se totiž nachází šipka a údaj Dětenice 16 km, někdy je to však i více než dvojnásobek. Ne každému vždy přijde vhod způsob komunikace s hosty a také ceny nejsou zrovna totalitně přátelské. Pravidelnější návštěvníky za čas omrzí stále stejná jídla, jejichž počet na první pohled vypadá slibně, ale přitom je nevelký. Loni zavedený jelení steak to však zčásti zachraňuje, nabízený fajnový jazyk ale nezřídka dostupný není. Velkoryse odpusťme někdy naprosto nepoživatelné kačeny (pamatující snad Švédy na Karlově mostě), které uraženě odmítají také všichni pejsci. Opatrně s domácím pivním sýrem - sice originální, ale připomínající sulc a bez chuti. Černé pivko občas bývá nakyslé a chasa ho proto nečepuje.

          https://www.detenice.cz nabízejí info o celém Zámeckém rezortu Dětenice Český Ráj. Vedle krčmy Dětenice je uvedena krčma Písek, bez specifikace pivka na čepu. Na fotografiích vypátráme logo Platanu. A dále stará malostranská krčma U krále Brabantského v Thunovské ul. Jídelníček v mnohém Dětenice kopíruje, ale u Brabantských pivek figuruje Pilsner Urquell a Kozel. Ani občas pitelný černý Kozel však inzerovaným pivem lásky rozhodně není. K rezortu náleží i zámek Dětenice, dětenický hotel Rustikal a chov holštýnských koní tamtéž.   

Český Ráj již několik let není, to co ještě před nedávnem bývával. Krajina a prostředí stále pěkné („Ta panorámata ...“), ale těch dvounožců. Praha či Boleslav jsou, bohužel, moc blízko. Český Ráj opravdu příliš velký není a morovou ranou se stal rozmach automobilismu a tzv. cyklistiky. Sebevětší lůza (včetně té novodobé hypotékové) radostně podlehla propagandě, že naprosto každý má právo na plýtvání a konzum. Aut bývá v rodině několik a tzv. kola přidávají superhypermarkety za babku coby bonusy k nejrůznějším nezbytnostem typu bazénků či piditraktůrků. Práci dnes již mnohý příliš nedává, takže pokud počasí dovolí, zamořenost turisty překračuje snesitelné meze nejenom o víkendech. Auta parkují všude a situaci rozhodně nepřidá plánovaná dálnice pod Troskami. Kdy už s tím potáhnou do ...? Snad ještě horší jsou tzv. cyklisté, kteří v komických trikotech a barevných přilbách šíleně uhánějí i po sebeužších lesních stezkách. Okolí si nevšímají a nenávratně ničí nejen krásnou přírodu.

Nalézt klidnější místo sice ještě lze, ale dá to práci a je nutno stahovat se do stále méně přístupných a známých částí. Ještě větší hledání je spojeno s místy, kde lze popít kvalitního českého piva a pojíst snesitelného jídla. Poblíž Turnova se sice nachází svijanský pivovar, ale na jejich pivka všude zdaleka nenarazíte. Turnov navštěvujeme z důvodů obchodních, a i přes přítomnost řady podniků (které nás příliš neoslovily) spěcháme dále. O pivovarské svijanské restauraci již řeč byla v BPH II. Na slušné Svijany šlo narazit na Vyskeři, obvykle však na přeplněné terase i uvnitř. Před časem majitelé (ač pejskaři) přišli s přísným zákazem pobytu pejsků bez výjimek mimo terasu. Což nás velmi limituje hlavně mimo léto. Též kuchyně je zde s neúměrnými výkyvy. Svijany inzeruje i blízký „hotel“ v Libošovicích, ale tady bývají problémy s místem i kuchyní. Doporučovány nám byly Sedmihorky. Přímo v lázních ale rest s opravdu pozoruhodně odpudivým pivem (prý asi Plzeň), odporným jídlem a neskutečnými cenami. A pověstný celoroční kemp je spíše s vratislavickým Konradem. Snad někde blízko.

Naším kultovním místem býval hotel Helikar přímo pod Kostí. Atraktivnější místo pro podnikání si v Českém Ráji lze představit těžko. S potomky starých majitelů, kterým podnik v restituci spadl do klína, jsou rozhovory příjemné, ale nad službami možno žasnout. Vchod do obrovského sálu bývá při návalech pro jistotu důkladně zatarasen a personál lamentuje, když je hostů hodně i málo. Kuchyň je v případě opravdové nouze použitelná, ale některé příhody se staly již legendami. Třeba s nabízeným candátem či štikou, které je však třeba si objednat vždy celé a obsluha spiklenecky dodává, že jsou tam již léta. Pivka za řeč nestojí vůbec - dnes zřejmě G, „Plzeň“ a cosi jako Kozel, ale všechna jsou stejná a nepitelná. V Podkosti se konají soutěže v pasení ovcí a nebývá zde těžké narazit na smečky corgiů a jiných pasáčků. I proto návštěva bývala společenskou povinností. Až do loňské zimy. Na terase hotelu jsem byl na vodítku zákeřně napaden vlčákem, který se občas podhrabe z klece a v okolí kouše kdeco. Mám hustý kožich a nic se mi nestalo, protože páník magora zpacifikoval, utrpěl ale šrámy. Následovalo pátrání po majitelích, martýria po nemocnicích a potíže s očkováním. Zážitky s boleslavskou Klaudiánovou nemocnicí i „pohotovostí“ na pražských Vinohradech by vydala na hororový román. Tupě buranští majitelé Rexe potřebná potvrzení vydali až po nátlaku, kdy jsme řešili, zda bude účinnější povolat policejní posily či jejich ubikace vypálit. Nikdy více.     

Příliš důvěry nebudí malý bufet poblíž Kosti, u hráze ve Střehomi (se Svijany), natož zařízení ve stále liduprázdné ospalé Sobotce. Žádný spoleh není na Trosky, kde nezřídka bývá zavřeno v nejméně očekávanou dobu a pivka se mění. Proměnlivé je to i s hotelem Štekl na Hrubé Skále. Prostředí pěkné, kuchyň poživatelná (s výchylkami oběma směry) a překvapivě konzumovatelný Budvar. Ležák a někdy černý. Nicméně parkoviště je běžně přeplněné a hotel rozhodně nebývá otevřen, kdy by to rozum očekával. Rumcajsovo město Jičín za vidění stojí, ale žádný podnik nás neoslnil tak, abychom se vraceli pravidelně. Spíše pro fajnšmekry jídla, než pivka. Doporučit můžeme blízké letiště Zakšín s aerovýlety pro páníky. A nebo Valdice pro všechny. Sousedský pivovar v Miletíně zatím neznáme. Blíže ku Praze zmiňme Mnichovo Hradiště, kde pamatujeme dobrý Klášter. Ke kontrole jeskynní pivnice v Hradišti nad Jizerou jsme se ještě nedostali. Z návštěvy jednoho z nejmenších pivovárků v Sezemicích (Soukromý hostinský pivovar K & N) na mladoboleslavsku jsme si přivezli pouze vizitku, protože bývá otevřeno občas v týdnu. Snad se trefíme. Ohledně samotného Českého Ráje by však šlo dost nelichotivě pokračovat dále. Suma sumárum - po tradičně-povinných návštěvách míříme do sice značně vzdálené, ale přítulné kerské Hájenky, a nebo právě do Dětenic. Haf.