XXIII.: Speciály

Bertíkova Pivní Hlídka XXIII.: Speciály z Náchoda a sýry na Žižkově

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a okolí. Dnešní pokračování, těsně navazující na díl minulý, blíže představí náchodská pivka Primátor. A ještě doplní něco o sýrech nejen na Žižkově.

Náchodská pivka lze potkat i v Praze. V karlínském Pivo- klubu, mimo lahvových, je oblíbený Weizen trvale na čepu č. 6. Výhledově má být občas střídán novým pšeničným ležákem březnického Herolda. Weizen čepují i na Žižkově U sadu. Zajímavé, že tam chutná jinak. A překvapivě osvěží více. Existují další místa, Primátora točí kdesi v Černošicích aj.

Samotný Pivovar Náchod (https://www.primator.cz) proslul nejenom sloganem „Prima pivo z Náchoda“, ale hlavně coby již velmi kovaný „specialista na speciály“. Chytré knížky udávají založení roku 1872 a donedávna jako majitele a provozovatele město Náchod. Výstav dnes činí okolo 135 tis. hl. Pivovar přichází s novinkami, prodělal rozsáhlou rekonstrukci, část produkce orientuje na vývoz, v sortimentu má také limonády. Používá vodu z Adršpachu, žatecký chmel a slad z jihu Moravy. Nepasterizují. Nejen pivaři však zaznamenávali zmatky kolem vlastnictví, kdy se město pivovaru velmi chytře již snad zbavilo. Rozum zůstává stát. Novým majitelem má být liberecká společnost LIF, pod níž mají patřit třeba taktéž Svijany.

Pod značkou Primátor nabízí světlou desítku výčepní Primátor (alc 4,0 %, mírně prokvašenou, středního řízu, chmelového aroma), prozatímní vlajkovou loď - světlý ležák Primátor Premium (dvanáctka, alc 5,0 %, větší plnosti, řízu, hořkosti i aroma) a tmavý ležák (Primátor Premium Dark, alc 4,8 %). Chloubou jsou především originální silné a supersilné speciály. K nim náleží polotmavý ležák Primátor Polotmavý 13 % s přídavkem pšenice (alc 5,5 %), světlý Primátor Exkluziv 16 % (alc 7,0 %, určený hlavně pro Poláky tradičně milující „bardzo mocne piwo“), světlý Primátor Rytířský 21 % (alc 9,0 %). A „dvojitá dvanáctka“ jako tmavý Primátor Double 24 % (tedy na 100 g mladiny musí být 24 g cukrů). S alc 10 % je, z průmyslově produkovaných, nejsilnějším na našem trhu vůbec. A to vyráběným tradičně.

Z netradičních jde o světlý Primátor Nealko (alc 0,5 %), světlé se sníženým obsahem cukrů Primátor Diamant (méně plné, sice osmička, leč s alc 3,8 %) a Primátor Weizenbier (světlé pšeničné kvasnicové, alc 5,0 %). Jako jeden z mála Náchod produkuje pšeničné pivo i lahvové. V roce 2006 přichází se svrchně kvašeným polotmavým ležákem anglického typu Primátor English Pale Ale (alc 5,0 %). Na 2. pražském pivním festivalu bylo k otestování svrchně kvašené tmavé pivo irského typu Stout (alc 4,7 %). Zřejmě povedené, leč mnozí Češi tradičně spíše rádi pěnivost, říz a hořkost. V reakci na aktuální krize a tudíž sílící boj o trhy byla květnu 2009 představena, po dvaceti letech obnovená, jedenáctka (Primátor světlý ležák 11 %). Má napodobit úspěch Svijan 11 % a stát se budoucí dominantou celého sortimentu.

O karlínské sýrové akci s náchodskými pivky referujeme v BPH XXII., kde taktéž představujeme žižkovský sýrový butik. Hledání kombinací pivka a sýrů nás inspirovalo. Což  se zaměřit na sýry české?  Třeba hledat k syrečkům to nejlepší. K českým pivkům české sýry. Smažák s hranolkami a tatarkou coby národní jídlo 20. století totiž zůstává tragédií i ostudou. Mladí ale mnohdy nic jiného ani neznají. Nelze se divit, že i v pivní gramotnosti je situace žalostná. Nicméně třeba smažená niva, ostřejší, s vařeným bramborem, může být skutečnou lahůdkou. I tradiční hermelínek se dá připravit fajnově, a nemusí být ani v bramboráku, nebo přeplněný šunkou, brusinkami či syrečkem („olomócká bomba“). Leč odporně nasáklé houbovité hrůzy, nikterak neodpovídající pojmenování sýr, a k tomu s děsivými hranolkami a trendy colou z plastu - nikdy. To snad již raději globálně unifikované prefabrikáty z mekáčů. Odporné jsou taktéž, ale alespoň všude skoro stejné. Víte, co Vás čeká. Což může být vítanou kotvou a slastnou úlevou například pro cestovatele již vyčerpané exotickou krmí či podnebím. 

Na rozlišné, a samozřejmě zdaleka nejen sýrové, fajnovosti narazíte ve středomořském obchůdku „Olympia - delikatesy a vína“. U Flory, v ulici Radhošťské, hned u Vinohradské a těsně vedle echt mexického restu Sonora s lahvovým Chodovarem. Sortiment přebohatý, ceny sice dost evropské, leč specialitky chutné a velmi, velmi syté. Zkuste pikantní červené, nebo zelené řecké papričky plněné velejemným ovčím sýrem. Zelené jsou ostřejší a návykové. Či z velkého výběru oliv (zelené, černé, mamutí, s peckou i bez, naplněné česnekem, citrónem) - ty zelené, plněné kozím sýrem. Olivky jsou nejen výborným ranním vyprošťovákem (lepším než pivní experimenty), a bezvadné na srovnání chuti. O nakládaných mořských plodech a všelijakých potvorách odkudsi vytažených, a v čemsi předobrém naložených, nemluvě. Nebo o gigafazolích Zanae. A k tomu třetinkový Hellenic Lager Beer značky Mythos (alc 4,7 %). Přechlazený chutná téměř pivně a možná i maličko mýticky. Sýrů zde taktéž celkem výběr. Nejenom kozí, nejenom typu Feta, ale třebas i cool kousky ve speciálním špeku po andalusku.

A ostatně v nepříliš daleké Kubelíkově ulici, přímo v samotném srdci Královského Žižkova, se nalézá řecký podnik rodiny Nedelkos - Taverna Olympos (https://www.taverna-olympos.eu/cs). S přemnoha stoly (prý je jich plných 103), venkovním zahradním polokrytým posezením, výběhem pro rozjívená děcka všeho věku a hlavně řadou specialit. Pro Žižkov a konzervativního našince speciálních občas až skoro moc. Včetně čerstvých ryb, plodů a darů moře či víkendových kůzlečích aj. grilů, které jsou cítit po širém okolí. A v neposlední řadě sýru Feta na několik studených i teplých způsobů. V salátech, Feta Olympos, Dodonis, kozí, pečený v alobalu, zapečený v misce. A také sýry Kefalotyri, Sanagaki, Chaloumi. O řeckých a mnohých dalších typech světových sýrů se lze poučit na https://www.labuznik.com. V taverně mívali i tuzemského Platana, dnes inzerují Staropramen, Stellu a stylový Mythos, ale pouze lahvový. Hosté však nikterak překvapivě preferují raději vínka. Podnik je vyhlášený, leč naše parketa to není. My tady pořád vidíme starou putyku Na Vyšince. Kdepak ty časy jsou ...

Do žižkovského černohorského Království, taktéž v Kubeličce, se chodí na vyhlášené pséky (= speciální, tj. po bánovsku, naložené syrečky na chlebu s máslem, které fakt hustě  provoní celý podnik), domácí nakládaný hermelín, nebo ještě úžasnější romadúr. A na Máňův šleh, což jsou zelené jallapeňosky zapečené se sýrovou krustou. Občas i celkem dostatečně pálivé. Samozřejmě v kombinaci s moravskými pivky Černá Hora a bezkonkurenční domácí slivovičkou, na níž dost ulítávají i mnohé mlsné huby z branže umělecké či ministerské.

Blizoučko se tyčí žižkovský vysílač, zaneřáděný plazícíma se černejma fakanama od Davida Černého i nabídkou Krušovic v restauracích. Hnus na kvadrát. Skoro pod ním, U sadu, v nabídce trůní ne zcela tradičně nakládaný hermelín. Směs na kousky a spíše pro milovníky pikantních čalamád a zeleninového leča. A taktéž pouze z obalu vybalené syrečky s topinkami. Před časem zde sklízely slušné ovace olomoucké tvarůžky nakládané s cibulí a barevným pepřem, doplněné beraními rohy, a staly se stálicí jídelníčku. Chutné, leč v oleji a tudíž nevonící. Jako pomenší chuťovku k náchodskému Weizenu možno zvolit v alobalu gratinovaný ovčí sýr se sušenými rajčátky. A zajímavá byla i kombinace s Berounským Medvědem 11 %. Z poslední doby vzpomínáme ještě na domácí zkombinování slovenského ovčího sýra a slaného Balkánu se zázvorovou Chýní v plastu. A chuťovým zážitkem byl nesporně grilovaný oštěpek stylově doplněný Šerákem na výstavišti v Lysé. Příjemným.

Samostatnou kapitolou jsou pivní sýry. U sadu je dnes s topinkami. Bez ingrediencí, k namazání, a ne příliš vhodný k tradičnímu mísení. Zřejmě již asi nepřekonatelným zůstane rituální rozdělávání U hrocha, samozřejmě s přísadami, včetně kousku rybičky. Za glosování legendární obsluhy. Ale to už je pár let, kdy byla Plzeň poživatelná. Nostalgicky vzpomínáme  i na totalitního Žumberu a krkonošské pivase. Ale také na jihočeský zrající, kterého jsme coby študentíci s oblibou provokovávali v tehdy kultovním pajzlu U Bohouše. Ještě s Kozlem. A trkajícím. A s nemakačenkama, nejen kolem jisté kultovní hudební formace. Už dlouho jsme však někde dost jinde a jejich povalečské tzv. disidentství už fakt nebaštíme. Neměl nakonec imaginární s. Jan Krýzl v Tribuně 12/1983 v lecčem pravdu? „Nová“ vlna se starým obsahem. A jihočech tady stejně býval neskutečně kožnatý a ukrutně dlouho ležel v žaludku. Vrr. Haf.