LII.: Konec Žižkova

Bertíkova Pivní Hlídka LII.: Brutalita a poezie Žižkova (tentokráte již velkoměstského) a Konec historie

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé p.t. čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a přilehlého okolí. V tomto historickém díle se navracíme na Žižkov a do Velké Prahy. A jen pro silné nátury máme dekadentní nové nejsilnější pivko.  

Není zbytí, nutno začít od konce. Od Konce historie. The End of History je aktuálně nejsilnější - údajně ještě prý pořád - pivko s alc již 55 % (!). Odkud jinud, než od skotských chlapáckých horalů dvou i čtyřnohých z BrewDog. O honu na bitevník Bismarck, brutálním Tactical Nuclear Pinguin (alc 32 %) i konečném řešení v podobě zbraně Sink the Bismarck (alc 41 %) vypráví BPH č. 46 - 48. Na prorocká slova, že ABV je bez hranic došlo brzy. Haf.

Brewery Dog vždy šokuje. Tentokráte značně drsně, pro mnohé i nechutně, morbidně, ba přímo zvrhle. Nejsilnější i nejdražší pivo dneška, s příměsí ječmene a náznaky řašelinného aroma, je zlatavé a chuťově připomíná whisky. Crazy záležitost, inspirovaná F. Fukuyamou i teletubbies. Posuďte dle klipu na https://www.brewdog.com/blog-article.php?id=341. Nejvíce ovšem zaujme chlupatý obal. Lahvinku ukrývají útroby mrtvých, a pečlivě vypreparovaných, zvířátek. Mají prý udělat celkem 55 lahví v ceně 500 až 700 liber. Aneb v průměru 765 USD za 0,33 l. Cena se liší podle zvířátka: lasise, veverky či třebas zajíce. V TOP tiskovinách pro nejmovitější se dočtete, že zatím prý naplnili čtyři vydry, sedm lišek a jednoho zajíčka. Lze mít též bobříka či krysu. Obzvláště hlodavec ve skotském kiltu je neodolatelně perverzní. Vrr.

Na rozjezd žižkovský něco statistiky: Celková rozloha Městské části Praha 3 činí 649 ha. Hranice Prahy 3  stanoveny roku 1960 a roku 1990 se obvod stává Městskou částí Praha 3. Plocha Prahy 3 zahrnuje čtyři katastrální území: Žižkov (553 ha), Vinohrady (66 ha), Vysočany (36 ha) a Strašnice (14 ha). Nejvyšší a nejnižší nadmořská výška činí 280, resp. 190 m.n.m. Počet obyvatel k 1. 1. 2006: 70 481 osob. Žižkov v sobě spojuje brutalitu i poezii ...

Odborník na fotosyntézu, rostlinný fyziolog, vědec Zdeněk Šesták má zálibu v psaní a ve výtvarném umění. Vedle knížky o Kašpárkovi je autorem i žižkovské trilogie. Čtenářsky úspěšné knihy Jak žil Žižkov před sto lety (Praha, Academia 2005, dotisk 2006) a Jak hřešil Žižkov před sto lety (Praha, Academia 2006) přibližuje BPH č. 28. A o žižkovském geniu loci zase vypráví část 20. Obě práce líčí každodenní život jednoho z tehdejších tří největších měst Království českého na sklonku habsburské monarchie. Bývalo to město samostatné, ač vlastně předměstí královské Prahy. S tou Žižkov spojilo hlavně odstraňování městských hradeb započaté roku 1874. Čtivá pojednání zachycují každodennost během jediného, a poměrně klidného, desetiletí (1901-10). Uspořádání občanské složky i projevy kriminální. Též při náhledu do temnějších zákoutí žižkovské minulosti se autor nemohl vyhnout ani nesčetných hospodám, kde se rádo scházívalo nejenom pověstné pepictvo z okraje společnosti.

A pestrý obraz všedního života a životního stylu našich předků líčí i díl třetí. A opět na základě dobového, hlavně humoristického, tisku. Text Jak se ze Žižkova stalo velké město 1865 - 1914 (Praha, Academia 2008. 496 s. ISBN 978-80-200-1599-0) je již zaměřen na cca půlstoletí trvající období prudkého rozvoje Žižkova. Sestává z 15 kapitol. Potěší kresby, vtípky, fotografie ba i grafy, plánky a tabulky. Obsahuje i ukázky originální žižkovské poezie a prózy. Zajímavý je seznam literatury a přehled ulic; orientaci usnadní rejstřík osob a domů.

Z chronologie namátkou: 1825 založena továrna Sellier & Bellot na Parukářce; 1865 regulační plán stavitele Karla Hartiga (pozdějšího prvního starosty v období 1876-78) coby rok založení Žižkova; 1866 poslední poprava na Židovských pecích; 1867 pojmenování obce královské Vinohrady (královská obec Viničních Hor, s velkým „K“ se píší až od povýšení na město 1879) a Žižkov jako její část; 1875 rozdělení vinohradské obce (žižkovská část jako královské Vinohrady I.);  1877 název Žižkov schválen c.k. ministerstvem vnitra; 1881 Žižkov povýšen na město; 1898 Žižkovu udělen městský znak; 1909 zavedena daň ze psů; 1911 do říšské rady zvoleni za Žižkov Bohumír Šmeral (soc. dem.) a František Buříval (nár. soc.).

A co hospody? Dneska trošku obecněji a poněkud sociologicky. Hospoda bývávala tradičně spojována s mužským dělnickým prostředím, samozřejmě nikoli zdaleka pouze se žižkovským. Pro mnohé bývala druhým domovem a k rodině se přicházeli jen najíst a vyspat. Německý historik S. Reck dobově dokonce rozlišuje tři typy dělnických otců: 1) na rodinu orientovaní otcové, 2) hospodští štamgasti, 3) dělníci mezi rodinou a hospodou. Hospodám se nevyhýbala ani dělnická mládež. Návštěvy nebyly učňům obvykle (na rozdíl od gymnazistů) zakazovány a mládež mohla pivko a vínko pít již od patnácti. Hospoda tradičně sloužila coby komunikační medium a plnila i funkce zábavní. Dělnická hospoda byla stavěna do protikladu kaváren, navštěvovaných středními vrstvami. A mezi nimi existovala společenská přehrada.

Dobový kulturní život líčí čtvrtá kapitola velezajímavé sociologické sondy do života pražského dělnictva mezi válkami, včetně pasáže „Kultura hospod“. Pozornost věnuje sportu, návštěvám biografů, hudbě a tanci, četbě, členství ve spolcích, návštěvám hospod, trampingu, stravování a oblékání. Ukazuje přitom např. na odlišnosti trávení volného času dětí a mládeže od světa dospělých. Jde o náhled do sociálních a kulturních dějin pražského dělnického prostředí období 1918-38 ve studii Stanislava Holubce Lidé periferie. Sociální postavení a každodennost pražského dělnictva v meziválečné době (Plzeň, ZU v Plzni 2009. 330 s. ISBN 978-80-7043-834-3). Přibližuje sociální existenci a každodennost pražského dělnictva v době, kdy se Praha rychle mění v moderní velkoměsto. A je místem s největší koncentrací dělníků.

Šestice kapitol sleduje území Velké Prahy, vzniklé v roce 1922 a zahrnující městské části Praha I. - XIX. Mapuje problematiku dělnických rodin, zdraví v dělnickém prostředí, otázku bydlení, kulturní život, život politický a školní docházku dělnických dětí. Včetně např. rozdílů mezi dělnickým a středostavovským prostředím v konzumaci potravin. S řídkou konzumací masa v dělnických rodinách (1 - 2 x týdně), vyšší spotřebou chleba, vařených brambor, daleko menším výskytem sladkostí či exotického ovoce atd. S rozdíly i jak, a čím se jedlo. Ohledně tekutin studie konstatuje, že se dělnické prostředí úřednickému vyrovnávalo ve spotřebě piva. Prakticky zde ale absentuje pití - úředníky oblíbeného - vína. Běžně dělnictvo pilo kávu (či cikorkové náhražky). Čaj v dělnickém prostředí příliš konzumován nebyl. Haf.   

A co pivovary na Žižkově a blízkém okolí? Slabota. Prameny píší o Měšťanském pivovaru na Královských Vinohradech. Založen 1893, moderně vybaven a první várku uvařil 1894. Býval chloubou měšťanů, včetně rozsáhlého areálu (s restaurací, biografem samotného Ponrepa, výstavních prostor, ateliérů AB, pozdější Orionky atd.). Vaříval Velkopražské pivo, světlé i tmavé, a Královské pivo. Výroba piva byla zastavena v roce 1942. Je znárodněn a od roku 1947 patří ke Staropramenu. Sladovna funguje až do 90. let. Pražské pivovary roku 1998  objekt prodávají formě Praha-SEN. A sen to tedy je. Při „náhodném“ požáru desetiletí 28. 8. 2000 vše vyhoří a následný odstřel dílo zkázy dokončuje. A mezi Žitnou a Řeznickou kdysi stával pivovar U Lajblů a roku 1888 zde byla zřízena dosud fungující restaurace U Pravdů. 

Každý soudný ví, že právě Žižkov je předobrazem magických a generacemi čtenářů Jestřába-Foglara hledaných vontských Stínadel. Starosvětský ráz třebas kolem Lipanské již sice vzal za své, leč žádná Řásnovka, Haštal, Nusle (!) či Vršovice (!) si nárok dělat nesmí. Ani šípáčtí nesnesitelní slušňáci z Druhé strany, ze slečinkovských Vinohrad, za Rozdělovací třídou. A mazané Bratrstvo Kočičí Pracky? No přece jasně Suchdoláci! Bez debat! Haf.

Jak to vlastně bylo s oním sloučením? V půli 19. století jsou tady jen pole a několik osedlostí i osada podél vídeňské výpadovky z  Prahy. Území spadá pod Královské Vinohrady, jehož Obecní výbor LP 1869 schvaluje pro vznikající osídlení název Žižkov. Roku 1875 je ustaven coby samostatná obec. Na počátku 20. století je již velikým a samostatným městem. Projíždí jím tramvaj a třikrát sem zavítá císař František Josef I. (1891, 1901, 1907). Složitá a dlouhá jednání o připojení předměstských obcí k Praze završuje až vznik Velké Prahy roku 1922. A co opětovné odtržení? Potřebujeme vůbec Prahu? Deglobalizace, decentralizace, lokalizace a všecičko místní je dneska sexy. A konečně ani Horní Heršpice už dále nechce úpět pod knutou „velkého“ Brna. Ať žije samostatný Žižkov! Poslední bitva vzplála! Haf.