LVI.: Josef Groll

Bertíkova Pivní Hlídka LVI.: Veselé i neveselé střípky skutků Josefa Grolla a průměrný žižkovský Regionfest

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé p.t. čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a široširého okolí. Historická část tohoto dílu připomene slavný počin grobiána J. Grolla. Pasáž aktuální poreferuje o jedné regio-akci na Žižkově.

Krví stvrzená rituální pivní přísaha, že se dnešní „plzně“ nedotkneme ani dlouhou tyčí (nejméně do doby než pivovar opět získají Češi) zůstala neporušená dlouho přes sedm roků. Utvrzující výjimkou byl ze ¾ nedopitý půllitr chemických tankových eurochcanek v - kdysi námi opěvovaném Bredovském Dvoře - někdy před pěti lety. Až 9. října 2010 výjimečně dopíjíme 0,4 l Plzně 12º nefiltrované. U nás, na žižkaperku, U sadu. V akci ku příležitosti uvaření první várky 5. 10. 1842. Hořká je, chuť i barva celkem ujde. Jedna se dopít vcelku dá. Nicméně, pokud tohle má být to úplně best off - žádný oslnivý zázrak. A třebas na Zlatou Labuť etc. to nemá ani náhodou. A mírný šlem, resp. pachuť, v ústech zůstává. Chuťový ocas opravdové plzničky bývával jiný. Takže do šenku Na Parkánu určitě spěchat nebudeme. Vrr.   

A ani přesvědčení o trestuhodné devastaci rodinného stříbra zvikláno rozhodně není. K čemuž notně přispívají i celostránkové inzeráty, jak je „Pilsner Urquell dokonalý jako v 19. století“. A prý porovnání ukazatelů z laboratoře St. Gallen z LP 1897 s výsledky současného měření pražského VÚPS i jakési laboratoře Labor Veritas AG ukazuje, že „hodnoty jsou prakticky totožné“. Kdo chce, ať si věří. A pokud je pivko opravdu pořád tak dobré, proč to musí draze inzerovat? Že by něco bylo na vzrůstající nervozitě vlastníků i jejich plzeňských pomahačů? Vedle krize přinášející již druhým rokem českým a „českým“ pivovarům výrazný pokles prodejů, dnes Plzeňský Prazdroj čelí i žalobě kvůli klamání spotřebitele. Žalujícím je Sdružení za poctivou plzeňskou dvanáctku a žaluje Pilsner Urquell za to, že je již pouhým jedenáctistupňovým pivem (s 11, 69 %). Začátkem 90. let to ale bylo přes 12 %. Leč současná „plzeň“ se neliší pouze tímto ... Držme žalobě palce. Je dobře, že si český pivař všechno líbit už nenechá. Haf. Buďme ovšem velkorysí a zapomeňme na chvilku na truchlivou přítomnost, beznadějnou a chmurnou budoucnost (No Future!) a zavzpomínejme, jako to vlastně začalo ...

Sládek Josef Groll zřejmě úplně nejlepším společníkem a kolegou nebýval. Konfliktní a tvrdohlavý hrubián, o kterém jeho otec dokonce rád tvrdíval, že jde o nejhrubšího chlápka v celičkém Bavorsku. Leč talentovaný, cílevědomý a tvořivý. A právě on v Plzni 5. října 1842 uvařil první várku nového originálního světlého ležáku revoluční metodou spodního kvašení. Některé prameny ovšem první várku v Měšťanském pivovaru datují již k 25. únoru 1842.

Plzeňáci kdysi bývali značně znechuceni klesající kvalitou produkce místních malých pivovarů. Pivko se vařilo svrchním kvašením a výsledek býval značně proměnlivý. Přitom nejstarší pivovar se sladovnou je v Plzni doložen už v roce 1307. Roku 1838 plzeňští dávají na náměstí dokonce přivalit 36 sudů, jejichž obsah demonstrativně vylévají. Poté, co tekutinu ochutnávají a shledávají hnusnou. A v roce 1839 se rozhodují, že zbudují nový pivovar, kde bude kvalita pěnivého moku náležitě garantována. A skutečně vzniká provoz, na svou dobu velice moderní. Původně Měšťanský pivovar, dnešní Plzeňský Prazdroj je založen 1842. Jeho areál se rozkládá na magickém místě popraviště, kde byl oběšen též Jan Sladký Kozina.

A jeden z autorů projektu nového pivovaru - právovárečný měšťan a stavitel Martin Stelzer do Plzně přivádí J. Grolla. Stelzer se vydává po českých i cizích krajích, aby nasbíral patřičné poznatky. A v dolnobavorském městečku Vilshofen an der Donau poznává syna majitele rodinného pivovaru Wolferstetter. Má odvahu i zkušenosti, učí se v Mnichově (u G. Sedlmayera) či ve Vídni (u A. Drehera). A hlavně má Plzeňáky naučit vařit tmavý ležák po bavorském způsobu. V Bavorsku se již tehdy používalo spodní kvašení, probíhající s jinými kvasinkami po delší dobu a při nižší teplotě. A kvasinky po prokvašení sedají ke dnu. Pro hlavní kvašení je však nutná teplota kolem 10º C. A té bylo před vynálezem strojního chlazení možné dosáhnout jen použitím přírodního ledu. A v bavorských Alpách bývá ledu dostatek. 

Ani ne třicetiletý Groll přichází do nového plzeňského pivovaru. I když je napoprvé odmítnut pro velké finanční nároky. Začíná experimentovat se surovinami, které si přiváží. Ale též s odlišnými surovinami místními, včetně červeného žateckého chmele, místní měkké vody a sladu připravovaného po anglickém způsobu. A tak namísto bavorského ležáku vzniká produkt nový. Možná záměrně, možná náhodou. První várka je naražena 11. 11. A i když prý nedopadla zcela podle očekávání, tak na svatomartinských trzích v  hostincích U bílé růže a U zlatého orla sklízí úspěch. Zlatožlutá barva čirého moku (vyrobeného spodním kvašením se zvýšeným dávkováním chmele a neprokvašením celého podílu extraktu), sněhobílá pěna i řízná chuť vzbuzuje u pijáků nadšení. LP 1885 přijíždí okusit i císař pán František Josef I.

Plzeňský styl vaření piva u nás rychle zdomácněl a ovládl většinu pivovarů. Úspěch zažívá i za hranicemi, hlavně v Německu. A začíná se pro něj používat slovíčko „pilsner“ či „pils“, označující světlé silně chmelené pivo zlaté barvy. A ve světě je dnes takto vařena drtivá většina světlých piv. I když od původní technologie jsou často velmi, velmi vzdálená. Plzeňské se všichni snaží napodobit, imitací přibývá a proto je roku 1898 zapsána ochranná známka Plzeňský Prazdroj - Pilsner Urquell. Soudní spory o označení se však vedou dodnes.

Autor pivního vynálezu se narodil 21. 8. 1813 ve Vilshofenu. V plzeňském pivovaru získal smlouvu na tři roky a poté tato nebyla znovuobnovena. Podepsala se na tom sládkova nesnášenlivost. Groll se navrací do Vilshofenu a podle své receptury tady vaří pivo Vilshofen Pils. Roku 1856 se žení, vede zděděný pivovar a dožívá se čtyřiasedmdesáti let. Umírá nadmíru stylově, u stolu štamgastů, v hostinci Zum Wolferstetter Keller, dne 22. 10. LP 1887. Jeho pivovar již neexistuje, leč lahvový Josef Groll Pils se prý ve Vilshofenu prodává stále.

A Grollovo echt plzeňské ze z Plzně slavilo zasloužené úspěchy po celém světě a to skoro po celé 20. století. Až do let devadesátých, s krádeží pivovaru a znesvěcením i likvidací našeho rodinného stříbra. Za dnešní chemické europatoky by se Josef Groll moc styděl. Vrr. 

A ze žhavé současnosti na notu mírně optimističtější. Žižkovské Farmářské trhy Jiřák (www.farmarsketrziste.cz) byly ve dnech 22. - 23. října rozšířeny o akci Regionfest. Coby „mimořádnou přehlídkou oceněných regionálních potravin ze všech krajů ČR“. Ministerstvo zemědělství letoškem odstartovalo evropský projekt „Regionální potravina“ udělením této značky desítkám malých a středních výrobců (www.regionalnipotravina.cz). V kategoriích: mléčné produkty, pekařské a cukrářské výrobky, ovoce a zelenina, nápoje, uzeniny a produkty z masa a ostatní potravinářské produkty. V jedné kategorii přitom může značku získat v kraji pouze jeden kvalitní produkt. A dostává právo používání na 6 roků. Ocenit možno, že jde o podporu místního. Původ potraviny je tady jasný a tato naprosto nesmyslně nemusí cestovat přes půl zeměkoule. A regionální potraviny taktéž nebudou nabízeny velkými obchodními řetězci. Především k zahraničním turistům mají pronikat třeba na benzínkách. Tleskáme. Haf.

A doufáme, doboha, že na přehlídce bude i něco k zakousnutí pro naše mlsné jazýčky. Danke bohu, cosi skutečně i bylo. Leč od celé akce jsme čekali přece jenom o trochu více. Všeho. Dobrovodské kysané zelí, pardubický perník, lomnická tlačenka, židlochovický pršut z kotlety, milovická baby šunka, paštiky, medy, sladkosti či šťávy možno zakoupit bylo. U jednoho stánku se dokonce opékaly i lákavé klobásky z opravdového masa. Nabízena byla též moravská placka, známé štramberecké ušní boltce či ukázky ze stloukání opravdového másla.

V pátek nechyběl stánek žateckého pivovaru, ale jen s lahváči. V sobotu se točil Ferdinand. K oceněným produktům přitom náleží též havlíčkobrodský ležák Rebel aj.     

A hodnocení? Na přehlídce jsme zakoupili Archivní sýr z Jaroměřické mlékárny (typu eidam, s průměrnou chutí a spíše k vínku než pivku). Těšili jsme se na otevření Nivy Extra (mlékárna Otinoves), která ale byla též maximálně toliko průměrná. A pikantnost i více plísně citelně absentovalo. Marně a zklamaně jsme po oba dny hledali v tisku avizovaný sýr Pivník z malé mlékárny v Jizerských horách. Nedorazili. A v informacích totálně nepoučené dívenky neměly o nabízených produktech sebemenší páru. Farmářské trhy i akcičky typu Regionfestu chválíme. Určitě. Leč česká šlamperaj je, bohužel, všudypřítomná a nesmrtelná. Vrr. Haf.