LVII.: Výletníci

Bertíkova Pivní Hlídka LVII.: Pražské výletní restaurace včerejška a světová pivní scéna dneška 

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé p.t. čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a širého okolí. Další nostalgicky-historické postesknutí připomíná proměny pražských „zelených útulků“. A též něco z trudnější pivní současnosti.

V čase a prostoru se pohodlně a hbitě můžete přesunout na další ze zajímavých výstav v Muzeu hlavního města Prahy (https://www.muzeumprahy.cz) na Florenci. A neopomeňte  pověstný model Prahy z let 1826-37 od Antonína Langweila. Včetně šestiminutového virtuálního úžasného proletu modelem v 3D stereo kině v suterénu. I výstava „Pražské výletní restaurace“ aneb „Zelené útulky Pražanů v proměnách 19. a 20. století“ (22. 9. 2010 - 20. 3. 2011) pak oslavuje 110 let existence muzea. Přes 300 fotografií i něco artefaktů a dalších atrakcí, moderní formou, leč poutavě a nostalgicky, přibližuje proměny pražských výletních restaurací v období 1860 - 1930. A to nejenom na území Velké Prahy, ale připomíná též  místa za pražskými hradbami v 19. století, slavné „zelené útulky“ na periferii či vyhlášené trampské a turistické hospůdky oblíbené a hojně navštěvované Pražany ve 20. století. Haf.

A coby příjemný (nikoli nejlevnější) bonus si možno odnést i krásnou doprovodnou publikaci Tomáše Dvořáka Pražské výletní restaurace. Na Žofín, do Stromovky. I do Povltaví a Posázaví (Praha, Nakladatelství Lidové noviny a Muzeum hlavního města Praha 2010. 175 s.). Autor zve na desítky výletů, na nichž pomocí více než 200 fotografií a pohledů seznamuje s výletními cíli Pražanů v různých dobách. Součástí jsou mapky s vyznačením fungujících, zrušených i zaniklých restaurací, historické popisy restauračních objektů i ukázky dobových jídelníčků, Zajímavé, pěkné, doporučujeme. A někdy příště blížeji popíšeme některé ze 79 uváděných pohostinských podniků - od Kravína, přes Maxmiliánku až třeba k Rozvědčíkovi.  

Výstava seznamuje se zařízeními v Posázaví, podél Vltavy, v okolí Berounky i na periferii hlavního města. Ale překvapivě též v samotném centru. Což dokumentují i obrázky velké Koppmanské zahrady a zahradní plzeňské restaurace Kopmanka, na rohu Jakubské a Templové ulice. Přesuny v čase a prostoru symbolicky dokreslují koleje v sále i uspořádání výstavy, kde se ocitáte v dobovém vlakovém kupé, na parníku a na lavici pražské elektrické dráhy. A právě zde jsou promítány fotografie „zelených útulků“. Atmosférou dýchají dobové kostýmy, bicykly, trampský stan či jídelníček z hospody Dívčí skok, mlýnky, příbory, půllitry i nádobí z hraběcího hostince U Neužilů na Slapech či z Buriánkovy restaurace v Pikovicích. Součástí expozice má být též dobová restaurace, včetně občerstvení ze slavných časů Terasy Barrandov a hudby R. A. Dvorského. Bohužel tato, kvůli výpadku vody, zrovna nefungovala.  

S heslem „Ven z dusné Prahy všemi směry“ začínáme ve vlaku směr Kralupy. A už naskakují fota proslulého sedleckého slona (U slona), sedleckého hostince Václava Kapitána, roztockého hotelu Sakura, včetně čajovny, a úchvatné snímky Velkorestaurace Maxmiliánka, Roztoky u Prahy, č.p. 123. Notně překvapuje též velká restaurace u železniční stanice Žalov. 

Výstava připomíná i smutné osudy mnohých kdysi slavných podniků. Zdaleka nejen Šlechtovy restaurace ve Stromovce. Její chátrání do současné podoby úplné ruiny dovršují 70. léta a počíná již v 50. letech. (Zase ti proklatí bolševičtí Komanči. Ti přece mohou úplně za všechno. A nechali tu zásoby jenom na dvacet let. Gauneři!). Korektně uveďme, že minulý režim se opravdu k některým výletním restauracím choval více než macešsky, ba až zločinně. Leč smutný osud nejen roztocké Maxmiliánky dokresluje, že řada zvěrstev a nepotrestaných zločinů se udála až po roce 1989. Odpovědnost tzv. soukromého vlastníka - ha, ha, ha! Vrr.

Na výstavě lze shlédnout též nádobí a příbory ze šlechtovky. Tato se prý příští rok konečně již má začít opravovat. Tedy přesněji přebudovávat na centrum, kde mají být i nějaké půjčovny etc. Magistrát již prý vybírá firmu. To zase bude pěkný tunel. A konečně proslulý tunel Blanka prochází pod Stromovkou právě tudy. A už se tady i párkrát hustě propadl. Host budoucí nové šlechtovky se tudíž může velice rychle ocitnout na exkurzi na okruhu. Vrr. Haf.

Některá výletní místa a restaurace připomíná i výpravná kniha Zdeňka Míky Zábava a slavnosti staré Prahy od konce 18. do počátku 20. století (Praha, nakladatelství Ostrov ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy 2008. 352 s.). Inspirací k jejímu vzniku se stala  veleúspěšná výstava v roce 2005 „Jak se Praha bavila“. Publikaci představila BPH č. 19.

Kapitola I. („Vycházky a výlety Pražanů“) konstatuje, že asi největšímu zájmu se těšívala procházka Královskou Oborou (Stromovka), kam měli Pražané volný přístup od roku 1804. A kde nemohl chybět hostinec. Hostinec se nacházel též v oboře Hvězda. Od Újezdské brány nebývalo daleko do Buquoyské zahrady, opět s hostincem. Vábilo i okolí nuselského velkostatku, a to panský hostinec s tanečním sálem. Posedět se dalo i v hospodě Na svinčíku za Píseckou (Bruskou) bránou nebo v zahradní velkorestauraci Santoška na Smíchově. Na území Vinohrad šlo navštívit usedlost Cikánku, s hostincem U Města Prahy. Populární byl též výletní hostinec Kravín ve Wimmerových sadech. Na pozdějším Žižkově zase proslul Zámeček s řízným pivkem i tanečním sálem. V Karlíně kročeje často směřovaly do Putovky, s kuželníkem a hospodou U posledního penízu. Na špacíry se chodívalo i na vltavské ostrovy, do četných zahrad, později veřejných parků nebo na veřejnou promenádu na novoměstských hradbách vytvořenou v letech 1827-30, včetně kaváren. S ustavením Pražské společnosti pro paroplavbu po řece Vltavě roku 1865 začíná rozkvět výletů parníkem. Nové možnosti se Pražanům otevřely od 60. let 19. století s rychle se rozvíjející železniční dopravou. Haf.

„Hospody, hostince, vinárny a kavárny“ je název kapitoly VI. Připomíná, že Pražané hojně holdovávali posezení v četných zahradních restauracích. Uprostřed parků na pražských ostrovech (Žofínském, Střeleckém, Štvanici), u přístavišť parníků (v Chuchli, na Zbraslavi, v Troje, Podbabě, Roztokách, Klecanech) nebo u plováren. Ale i v Královské Oboře, na Letné či v Riegrových sadech. Zahrady mívali také pivovarské šenky a pivnice. Např. Na Slovanech (U Šáryho), Choděrova plzeňská restaurace, U Fleků, U sv. Tomáše, Pražský pivovar v Holešovicích či pivovarská zahrada U Primasů (na nároží Václavského nám. a Štěpánské).

O globálních „pivních“ hráčích poreferoval v Pivoklubu Křižíkova 17º 21. září p. Petr Janík. Zdůraznil, že hlavní je vždy pohyb kapitálu, zisky a prachy. Rozhodují lidé, kteří pivu naprosto nerozumí a nejde jim vůbec o kvalitu, ani o tradici. Vrr. Tudíž pořadí největších producentů piva podle zemí a roční výroby: 1. Čína, 2. USA, 3. Rusko, 4. Brazílie, 5. Německo, 6. Mexiko, 7. Japonsko, 8. Británie, 9. Španělsko, 10. Polsko. Staré tradiční země stagnují a Německo stále ztrácí. A v Německu dnes nenalézáme již žádný pivovar, který by byl německý. Vždy jde o součást nějakého koncernu. Největší výrobu i skok učinila Čína, s produkcí přes 400 mil. hl ročně (a přitom zajišťovanou z velké části pivovary čínskými). V Rusku je patrný silný vliv módy a především role státu, usilujícího pivkem nahradit vodku.

Nejprodávanější značkou na světě byl v roce 2009 Snow. Což ale není jeden druh, nýbrž řada značek. 2. místo obsadil Bud Light, což již jeden druh je. A na 3. místě Budweiser. 5. místo okupuje čínské Tsingtao (a jde o šestého největšího producenta piva na světě). Firmu zakládají v Hongkongu roku 1903 Němci a přes složité peripetie se stává čínskou. Vaří i pivo zelené pivo (s mikrořasou) a tmavé (což je v Asii unikát). Druhou velkou čínskou společností je Yan Jing. Jde o státní záležitost, založenou roku 1980, dnes s řadou pivovarů. V hitparádě nejprodávanějších značek zaujme též Heineken na 6. místě či Corona Light na 8. pořadí.

Všechny nejprodávanější značky jsou odvozeny od pilsu, často se však od původního značně odlišují. Přesuny a pohyby hlavních globálních hráčů na „pivní“ scéně dokumentují obludný postup hydry (neo)liberální globalizace, kterou je nutno zkrotit, obrátit a zadupat! Vivat lokalizace, deglobalizace, regionalizace etc. Snad soudobé krize pomohou ... Haf.

P.S.: Při Svatováclavské slavnosti českého piva 2010 proběhla anketa „Dámská pivní volba“. Uspořádal jí tzv. První dámský pivní klub. A jak tzv. pivařky volily? Historicky první vítěz Bernard se ještě překousnout dá. I když o velkém přehledu, fantazii, ani chuti nesvědčí. Leč 2.- 3. místo: Pilsner Urquell a Velkopovický kozel svědčí o tom, že na antifeministickém a genderově nekorektním heslu „Kirche, Küche, Kinder!“ je stále hodně pravdy. Vrr. Haf.