LXIII: Jižní Město

Bertíkova Pivní Hlídka LXIII.: Jihoměstský pivovar, pivní horoskop a ceny pivka v české minulosti 

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé p.t. čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova jeho široširého okolí. Dnes navštívíme Jižní Město a „jeho“ pivovar. Pobavíme se nad pivním horoskopem i poučíme o cenách v dobách minulých.

Ženský lifestylový týdeník (pro chudší socky) jménem Katka v rubrice „Extra zábava“ přináší v č. 1/2011 Pivní horoskop. Volně zacitujme. Ryby (= páníkovo rozpolcené vodní znamení): Mají vztah k pivku opravdu více než přátelský. Zlatavý mok jim rozvazuje jazyk a uvolňuje fantazii. „Pro Ryby je návštěva restaurace s vidinou piva únikem od všední reality“ (s. 61). I ženy tohoto znamení milují pivo ve všech podobách. A dle statistik mají právě citlivé a nerozhodné Ryby největší sklon k alkoholismu. A jsou prý snadno ovlivnitelné ... Haf.

Berani: Činorodí, nenudní, odvážní, pivko jim chutná a v konzumaci nebývají troškaři. Zrozenkyně tohoto znamení začaly razit pití piva u žen. Upřednostňují nápoje vícestupňové a mají slabost i pro pivka ochucená. Blíženci: Žijí standardním životem, ale  občas s kamarády do hospůdky zajdou. Ocitnou-li se v problémech, pak pijí tajně. Vzhledem k silnému pudu sebezáchovy se ovšem „závislostí“ dokáží rychle zbavit (rekrutuje se z nich nejméně pacientů v protialkoholických léčebnách). Rádi experimentují a jejich vášní jsou prý speciály z velkých pivovarů. Býci (včetně Bertíka): Umínění, společenští, labužničtí. Nikdy sklenkou pivka nepohrdnou. Neradi popíjí sami a milují velká gesta. Preferují točené a ve třetinkách. Raci: Citlivým a nesmělým ráčatům alkohol pomáhá uvolnit zábrany. Při pití piva se však drží zkrátka. Mají rádi světlé a jsou to spíše typy domácí, kteří rádi popijí doma u televize. Lvi: Mají velmi pozitivní vztah k jídlu i pití. Pivo je pro ně symbolem pohody a odpočinku a příčí se jim popíjet v práci. Jsou nároční (též ženy) a vychutnávají hlavně moky světových značek.

Panny: Od přírody zdrženlivé, leč svědomité, racionální a posedlé prací. Pivko spíše usrkávají a pozorují ostatní. Pivo musí mít dobře vychlazené a jen v čistých sklenicích. Ženy-panny rády z pivka i vaří. Snadno podléhají módním trendům a oblíbené typy piv střídají. Střelci: Svobodomyslní a nadšení. Získávají první zkušenosti s pivem již v raném věku. Jsou aktivní a pivko obvykle konzumují za pochodu. Osamělý Střelec nezřídka alkoholu podléhá. Nebývají příliš nároční a sáhnou po první láhvi, co vidí. Nepijí ale pivo z plastu. Kozorohové: Vážnost a zdrženlivost se s alkoholem moc neslučuje. Hlavně u žen. Pivo je pro ně především  zdravým nápojem. Upřednostňují kvalitu před kvantitou. Váhy: Znamení společenské, leč k bavičům nepatřívají. Pivko snáší dobře a lehce se dají svést na scestí. Závislost je však pro ně nebezpečná - vzhledem k jejich váhavosti a nerozhodnosti. Jsou labužničtí a náleží k nim piva netradiční, jako ovocná či kořeněná. Vodnáři: Pivko mají zkrátka rádi. Většina z nich ho také ochutná velmi brzy. Leč mladý Vodnář snadno sklouzává do extrémů. Popíjí pomalu, ve výběru jsou konzervativní a uspokojí je točená desítka. Štíři: Vrození požitkáři pijí kvalitní alkohol, ale jen v malých dávkách. Dobré pivo si dokáží vychutnat. Opilý Štír bývá výjimkou. Jsou tvrdohlaví a umí pivko velmi dobře zkombinovat s jídlem. To jsou věci ... Pivní. Haf.

„Život je moc krátký na to, abychom pili špatné pivo“. Sympatické heslo má ve vínku Jihoměstský pivovar (https://www.jihomestskypivovar.cz). V rekonstruované kotelně otevíral v březnu 2010. Jedná se o minipivovar restaurační, poblíž metra Háje. A o jakousi „pobočku“ Richterova zařízení U Bulovky (s novým designem stran na https://www.pivovarubulovky.cz). Jídelníčky obou jsou vlastně totožné. Cílí prý na tradiční českou kuchyni, obohacenou prvky mezinárodní gastronomie (a prvky bavorské). A jediní majitelé Jihoměstského pivovaru - pivovarníci František Richter a Dalibor Pobořil - na www stránkách vyvracejí rozšířenou fámu, že kdosi na stavbu přispěl a podílí se i na vlastnictví. Prý ale Městská část Prahy 11, ani žádná jiná část, ani Magistrát HMP, ani EU finančně nepřispěl na výstavbu ani desetikorunou. A nevlastní nikdo nic (včetně p. starosty) ani tiše. Nicméně vyvracejí to nějak až příliš halasně a až příliš okatě ... Dle referencí se přímo tady má vařit kvalitní pivko „ala Bulovka“ v rozpětí jedenáctky až čtyřiadvacítky. A u experimentálních varů není horní hranice vůbec dána.

A dojmy? Lokalizace ukázkově úděsná. Odcizené, nepřátelské a přelidněné JM, síť nepochopitelných jednosměrek, existenci zařízení neznají mnozí obyvatelé bydlící nadohled ... Po vstupu do moderně opravené kostky jistý údiv i obdiv. Velký sál s ochozy, varné kotle, tmavé lavice i řady stolů. Dojem bavorské pivnice, kapacity odhadem cca 300 míst. Relativně útulno i přes prostornost. Toalety jistě velice nákladné, ale na nás přehnaně kosmické. Ani vlastně nevíme, co k čemu slouží a kam se vlastně vych ... Žlábek (a je to vůbec žlábek?) vypadá jako nasvícená řeka či kluziště, nechybí rošty. Fuj. Ještě, že zde není čerstvé ovoce.  

Z jídelního listu, známého od Bulovky (včetně cen, které snad nejsou přehnané, ale rozhodně ani lidové), volíme něco menšího na prubu. Grilované jehněčí kotletky se speciální hrubozrnnou hořčici a křenem. Až na odporný (a vesměs i bohužel tradiční) krenex ostatní skoro na 1. Mexické hovězí nudličky s červenými a zelenými fazolemi ovšem U Bulovky umí řádově lépe. Vše je totiž bezmála omáčkově zaplaveno nechutnou sójovkou. Asi reakce na  prosbu, aby pokrm byl co nejpálivější ... Obsluha poměrně hbitá, i když působí mírně unyle.

Nejdůležitější jsou ovšem pivka a k těm vlastně výhradu nemáme. Nicméně hvězdně oslněni také nejsme. Pivní list, i tabule, nabízí Ležák světlý 12º, Jihoměšťan polotmavý ležák 11º, Tmavé 14º, Vánoční speciál 15º, Svatomartinský Bock 16º a Weissbier. Vše vařeno prý  stejně jako U Bulovky, ale tady. Nechybí chlouba, že pivka vařena dle regulí Reinheitsgebot. Nefiltrovaná, nepasterovaná, ani chemicky neupravená. Ležák pitný, možná trošinku teplý, méně výrazný i málo hořký (ale to už fakt hledáme hnidy ...). Polotmavé chuťově výraznější a překvapivě nám šmakuje více. Sklo čisté a stylové. Takže vlastně celkem spokojenost. Haf.

Je dobře, že Jihoměstský pivovar existuje. A vlastně můžeme exkurzi doporučit. Ve srovnání s obdobnými pražskými podniky ho řadíme do té horní poloviny. Leč zcela unešeni nejsme (a to pomíjíme - snad jen výjimečný - úlet se sójovkou). Nejvíce nám vadí dostupnost, resp. umístění zařízení jak U Bulovky, tak i tady. Leč chápeme, že obdobné prostory se určitě neshánějí lehce. JM pivovárek rozhodně ještě navštívíme. Možná však až za tepla, kdy má fungovat i venkovní posezení. Cyklovýlet třebas kolem Hostivaře, zakončený právě zde ...  

Skončeme malým exkurzem historickým i osvětově-poučným. O cenách (nejen) pivka v české historii. Kdysi jsme se o cenách z přelomu 19. a 20. století kdesi již zmiňovali v souvislosti se Žižkovem. A jindy o relacích ve středověku (BPH 34 aj.). Dnes pár informací  dalších. Tak třeba kolem LP 1756 stával půllitr pivka 1 až 1 ½ krejcaru. Za 8 krejcarů byla slepice, stejně stálo kilo hovězího, husa byla za 18 krejcarů. A za 30 rakouských zlatých jste si pořídili krávu. Tesař měsíčně koncem 18. století pobíral cca 6 ½ zlatého, zedník si vydělal 10 ½ zlatého. A rakousko-uherský zlatý? Platy a ceny roku 1883 byly následující: úředník měsíčně pobíral 25 zl, zedník 35 zl, stavbyvedoucí až 100 zl. Kupní síla zlatého odpovídala cca stokoruně. Litr vína stál 0,15 - 0,30 zl, kilo másla 1,07 zl, oblek pánský 14 - 16 zl atd.

LP 1913 stávalo 0,5 l piva 0,15 K, pánský oblek 60 K, jízdné tramvají 0,28 K, hovězí maso zadní 2,20 K a za šestiranný revolver ráže 7 mm chtěli 6,80 K. Šlo o rakousko-uherskou korunovou měnu. Kupní síla 1 K odpovídala cca 50 - 100 měny dnešní. LP 1937 stál půllitr pivka 1,30 Kč, 1 kg hovězího zadního 17 Kč, jízdní kolo pánské 595 Kč, jízdné tramvají 1,20 Kč a průměrný oběd v restauraci 8,50 Kč. V roce 1952 stál půllitr piva 18 Kčs, litr vína 145 Kčs. Alkohol byl k mání jen na volném trhu (s cenami vyššími, než byly ceny v přídělovém systému již od dob okupace). Po reformě, v roce 1953, stával půllitr pivka 1,80 Kčs. V letech 1960-65 1,40 Kč, 1970-80 1,70 Kčs, 1985-90 2,50 Kčs a v roce 1992 4,81 Kčs (blíže viz s. 212 níže specifikované knížky). Zajímavé údaje, včetně mnoha reprodukcí a příloh, poskytuje  cenný i ceněný text Jaroslava Staňka (ve spolupráci Jana Bajera) Peníze v Českých zemích. S podtitulem Přehled mincí a papírových peněz v dějinných a hospodářských souvislostech od 10. století dodnes (Praha, P.A.S.1995. ISBN 80-901893-1-8. 240 s.). Poučme se. Nicméně shrnující tabulku o cenách piva v různých časech bude muset zpracovat až páník. Někdy. Haf.