LXX.: Káča 2011

Bertíkova Pivní Hlídka LXX.: Utíkej Káčo, utíkej ...

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé p.t. čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a jeho široširého okolí. Jsou tu zase prázdniny a s nimi čas cykloputování za kvalitním pivkem a jídlem. A hlavně vyjíždí další ročník Tour de Putyk.

Název dnešního pokračování rozhodně není cílen na lyžařku v.v. Kateřinu N. Když si, tato - takto citově vydírána dojatým komentátorem - utíkala pro zlato, tak většině národa byla ještě i sympatická. Ovšem díky trapně-drzé roli, k níž se přeochotně propůjčuje v souvislosti s libereckým tunelem, sympatie mnohých nenávratně ztratila. A někdy to vypadá, že se nám všem (platícím) dokonce i vysmívá. A ani před zákonem utíkat, bohužel, ještě nemusí ... (A pokud byla ona sama napálena, připomeňme, že nedostatek IQ polehčující okolností obvykle nebývá). A že, by byla přehnaně oblíbená na „svém“ Zadově, tak to se prý též říci nedá. Vrr.

Čili trpělivý čtenář už ví, o čem řeč nebude. A o čemže bude? O Tour de Putyk, ročník 2011. Vyjíždí tradičně v den, kdy do Paříže dojíždí její slavnější (zatím) sourozenec Tour de France (letos tedy hodně divný závod). Věřme, že nedopadneme jako mediálně přeceňovaný Roman K. nebo smolný Vinokurov etc. Každý dobře ví, že jihočeská Tour se jezdí v okolí Bechyně. S nocováním v legendární chatce No. 6, v legendárním lesním base campu Fort Dobronice. A základnu tvoří neméně legendární Rejda v Malšicích. A Káča? Nezávislá média, pár dní před vypuknutím akce, oznamují uprchlici pohybující se kdesi po trase Tábor - Bechyně. U silnice tam pravidelně na překvapené řidiče vyskočí klokan. Klokaní slečna Káča využívá díry v plotě na farmě Obora právě u Malšic. A na vlastní pěst putuje po severu Jižních Čech. A další klokan se prý pohybuje u votického kopce. Tam ale strašívá tradičně ...

A opravdu už poslední poznámečku k názvu. Původně jsme zamýšleli využít vtipného zaveršování: „Kalousku, Kalousku - ať jednou nemáš ani na housku!“. Šéf erární kasy sídlí v Bechyni, a jest známo, že ve volném čase si též rád zaveršuje a zaglosuje. A v poslední době nám Míra dává dardy. A nejen on. Salámovou metodu hrátek s DPH  pomiňme. Never more si ale zasluhuje za to, že neslyší nářky pivovarských, kteří lobují za nižší daň. Spotřeba pivka u nás povážlivě vázne a zřejmě už nikoli jenom díky krizi (která se zase ovšem kvapem blíží), nýbrž v důsledku loňského zvýšení spotřební daně o třetinu. A přitom u vína je dnes spotřební daň nulová. Neoblomný ministr ovšem potvrzuje, že omezení výhod vinařům neplánuje. Vrr.    

Telegrafická shrnutí Tour 2011: Letos byla extrémně zkrácená. Až nestydatě. Nejvíce ve své historii. První dva týdny bylo na vině počasí. I nudné statistiky, svými „cennými“ údaji, plně stvrzují, že letošní červenec byl  nejchladnější za poslední roky. A první půle srpna to teplotně nevylepšuje. A když už konečně přichází slunce a pár dní (skoro) bez deště, tak na Bertíka doléhají zdravotní patálie ... Letos nám přáno nebylo vůbec. Co se stihlo? Nic moc.

24. 7. odjezd v 9:16. Přesně. Do Tábora. O víkendech naštěstí bez tradičních výluk. ČD si letos vlastně zaslouží i pochvalu. A lístky zakupujeme vždy na Masaryčce - nepřátelský hlavák je stále protivnější. Tentokrát se svezeme až do Bechyně. Ale co to? Před táborským nádražím už neparkuje tradiční bechyňka (elektroloko + dva vozy), nýbrž pouhá obyčejná kanárková Regionova. Konec tradice. Vrr. Přiznejme, že s kolem je to teď ale pohodlnější.

V Bechyni brutálně rozkopané celičké náměstí. Rekonstrukce je sice potřebná a léto se hodí asi nejlépe. Fakt je to ale nutné v hlavní sezóně? A tradičně to trvá neúměrně dlouho. A že by se pracovalo přehnaně údernicky, to tedy nikoli. Vrr. Penzión U Pichlů naštěstí funkční. I s řízným kroužkem (a pořád je i tmavý Budvar a Platan). Lahodný kroužek vždy bez kompromisů! Oceňujeme i letos profesionální a milou obsluhu. Uvítací tradiční vypražený duhový pstruh by ale potřeboval vevnitř pražit ještě chvilku, obligátní rostbíf ovšem výtečný a ani tatarák marně nevypadá. Včetně českého česneku. A připraví též lososového. Zlato letos ovšem bere stejk Homre s kopcem osmažené cibulky. Konečně řádný bifťour. A pochvala též pro candáta s citrónovo-koprovým přelivem i cizokrajného tuňáka v hořčičné krustě. Jinak v Bechyni nic moc nového. Ostatní podniky za zmínku nestojí. A kolař Růžička? Jako vždy. 

V malšické Rejdě čas stojí. Pořád. A místní hodiny stejně tikají pozpátku. P. František i p. Míla, stále titíž chlapi, na stále stejných místech. Jediná změna: p. šéf má nový vůz. Skoro terénní. Rituální uvítání: „A zase tady ...! Takže zase rok v prd... !“. Rádi usedáme na místa své. Repertoár též stejný, budvarská desítka (hlavně žádný Pardál, kterého ale bohužel točí též) poživatelná, leč nebezpečně proměnlivá. Někdy pitná, občas i kroužkující, jindy ale tupě „pardálovitá“ s nahořkým šlemem. Budvar 10°  ale bývával fajnovější, lipovější ... Mnohem. Vrr. Krajový (zlo)zvyk (tady, v Bechyni, Táboře, Dražíči atd.) dělat jalové omáčky, téměř nezahuštěné a nekořeněné dobře známe, takže jdeme po masu. Žebírka či smažená krkovička jsou totiž pořád fajnovými stálicemi. V jednoduchosti je síla. Bez Rejdy by to nešlo. Haf.              

V Dobronicích už léta s gustem zcela ignorujeme (a nejsme sami) Marešův zapatlaný bufet. A jak jsme již loni (a předloni) avizovali, ani špinavý penzión U jezu si nás nezíská. Svijany, leč chuť rychle přechází. V base campu kape zase Herold. Po loňské hrůze již ani jediné nezkoušíme. Čenkovský Kluzákov Lipana netočí už druhým rokem a s tzv. plzní jděte kamsi. A domácí pizzy si tam strčte též. Aby toho nebylo málo - okolí obludně znetvořeno lesem fotovoltaických ohyzdností. Ty ostatně straší i kolem Tábora či bechyňského motorestu Kameňák. Fotovoltaika = eufemismus pro dojení lidí. Neskutečný podvod. Posvěcený EU. Kdy budeme platit ještě za elektrárny přílivové? Co ještě vymyslí pomatení tzv. ekologové? Příznačně se přivazují ke stromům, aby je mohl sežrat brouk. Bohužel jenom ty stromy ... Vrr.    

Ve městě Tábor kroužkovaný Budvar teče i v podniku Na schůdkách, poblíž náměstí. Ovšem na čepu s Pardálem. Pozor! Tudíž raději do osvěžené budvarské pivnice alias italské pizzerie U zlatého lva. Zatím funkční. Leč visí už vyhlášky o pronájmu. Za 70 tis. měsíčně. Že by taliánští makaróni konečně už odtud hodlali odkočovat? A všechny ty „domácí“ pizzy a pizzerie (táborskou, čenkovskou či dobronickou) si klidně mohou přibalit na cestu! U lva kroužek přijatelný, ovšem brzy po otevíračce nevytočený. A překvapivě nikoli příjemný šlem je patrný i po několika hodinách. Vrr. Není divu. Podnik totiž často zaplněn výhradně ženami s nevychovanými a řvoucími fakany a všichni obřadně žužlají pizzy a pasty. V jihočeském Táboře ... Vrr. Ani v kuchyni se nevytáhli s tradičním pivovarským guláškem. Méně masa, houskové knedle rozvařené, špekové se drolí a nesají. Úplný propadák to není, leč tady (a za 135 CZK) čekáme více. Vrr. A dodejme, že v Táboře a okolí se objevily též loga Černé Hory.

První týden Tour nepřeje počasí. Tudíž pouhopouhé dva noční tradiční sjezdy z Rejdy. Ale ani kdyby jich letos už nepřibylo, kvůli nim to zato stálo. Čili návraty do Prahy či nikoli bicyklový výjezd na Jistebnicko. V Alenině Lhotě, vedle odcizeného golfového obludária, inzerují živé bizony i bizoní krmi. Penzión U bizona objevujeme. Svijanské loga, na čepu ovšem asi Bernard. A otevírá se stejně až navečer. V „horském“ pidi areálu Monínec nás nezaujalo nic. Když se taky ale někomu líbí, proč ovšem ne. Takže šup do Miličína, do štamlokálu kolegy, z blízké R. Známý miličínský motorest Česká Sibiř s hotovkami sice stojí, ale k návštěvu už nijak moc neláká. Raději naproti, do podniku U dvou javorů. Prostředí ujde, krmě ještě též a ani Svijanský Máz neurazí. Ovšem děsivá loga Krušovic na jídelníčku ano. Už je sice nějaký pátek netočí, ale část ubrusů, tácků či slunečníků stále jimi zasviněná. Vrr.

Letošek = nejhorší způsob léta, co pamatujeme. I povodně byly zajímavější. Nočních sjezdů už přibývá proklatě málo a do dvou stovek je ještě řádně daleko. Vrr. A do knihy jízd páník zanáší premiérový přemet. Tátoš bytelný a noční kousek přežívá jen s ohnutými rohy a rozbitými světly. Jezdec vyvázl s mírnými odřeninami. Na vině děsivé cesty, bahno, déšť a ...

Vypouštíme letos depresivní Dražíč s mocnými Lipany p. Papuly. To přežijeme. Co je ovšem neodpustitelné, nevychází to nakonec ani s bájným Zvíkovem. Vrr. Světlého Lipana testujeme v Táboře Na brusírně. Mají i tmavého. A dodržují českou odpornost: starouše do skla Géčka, Lipany do plzeňského. Patoky ze z Plzně přitom netočí a ani nikdy netočili. Brr.

A uprchlice Káča? Před Tour byla místními opakovaně spatřována, a to dokonce i těmi střízlivými. A náhle se po ní slehla zem. Prý prchala na Temelín ... Ovšem letos Tajemství hajného Šárovce i další stálé hotovky Na rejdě byly takové onačejší. Jakoby exotičtější ... Haf.