LXXII.: Jihlava a MMX

Bertíkova Pivní Hlídka LXXII.: Radniční sympaťáci z Jihlavy a pivotelské Lety z hvězdných válek

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé p.t. čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a široširého okolí. Zářijové pokračování představuje Radniční pivovar z Jihlavy a shrnuje revizi kompletní BPH v Letech, v Pivotelu MMX.  

Sraz Pivoklubu Křižíkova 17º (https://www.gastroinfo.cz/pivoklub) 13. 9. 2011 cílí na zbrusu novou jihlavskou akvizici. P. Aleš Dočkal vítá sympatickou sestavu: předsedu a.s., šéfovou obchodu a jednoho ze sládků. Mimochodem, sládka velice mladého. A samouka.

Jihlavský radniční právovárečný pivovar (www.radnicni-jihlava.cz) otevíral 10. května 2011. Úplně nový pivovárek v centru sídlí - v od města pronajatých prostorách - v pověstném  podzemí. Zázemí má rozlehlé, včetně dvou restaurací. Nachází se v jednom z právovárečných domů. Těch, v dobách největší slávy, vařívalo 124 a jihlavské se vozívalo i na vídeňský dvůr. Tradice v Jihlavě sahá do 14. století; produkce se postupně koncentruje do 6, resp. 4 pivovarů. A roku 1860 startuje měšťanský pivovar, ze kterého se vyklubal Ježek, coby dnešní člen K-Brewery. Ježek, který LP 2008 radikálně mění technologii a přechází na piva líbivějšího rázu.

Radniční pivovar hodlá produkovat cca 1 000 hl. ročně. Mají širší portfolio a vše ještě dolaďují (za pomoci sládků od Purkmistra či Antoše aj.). A experimentují. Chystají dýňové, zimní černý stout Prior (Prior = černá kaňka na jihlavském rynku) či pivka ovocná na bázi pšenice. Ohlasy zaznamenávají zatím vesměs pozitivní, místní si prý zvykají. A podpora od města? Vlažná až nulová. Na klubovém večeru se degustovalo šest vzorků, poprvé výhradně čepovaných. A dobře doplněných degustačními sousty - pomazánkami na topince. Co teklo?

10° Jiskra (Jihlavský světle karamelový Radniční Ale) je lehká svěží a amerického střihu. Svrchně kvašený, hořký Cream Ale. Moc hořký není, leč příjemný. Ignác 12° je světlý ležák plzeňského typu (alc 4,8 %) aneb „Čerstvé pivo z jihlavského podzemí!“. Nefiltrovaný, nepasterizovaný. Název připomíná kostel sv. Ignáce a velkého jezuitu, který v katolické (a antihusitské) Jihlavě zanechává řadu stop. Má jít o poctivou dvanáctku s jemnou hořkostí. Jemný je možná až příliš. Má úspěch, leč radost kalí přezdívka „Íčko“. S Ivánkem Langerem nemá pranic společného. Polotmavý spodně kvašený Zikmund 13° (alc 5,5 %) se inspiruje Mnichovem. Je světlejší a evokuje tak Zikmunda „lišku ryšavou“, který LP 1437 v Jihlavě ukončuje husitské vojny. Je přezdívaný „Žigi“, dle Pálfyho. Jihlava je pořád hokejové město.

Řada Radničních speciálů obsahuje též svrchně kvašený pšeničný speciál světlé až slámové barvy. S bohatou pěnou, ovocný, jemně perlivý. Bavorského typu (alc 4,8 %). Mladá ovocná pšenice. V ochutnávce nedošlo na 12° cannabis speciál (alc 4,8 %) Spodně kvašený ležák s bylinnou chutí. A ani na 14° Amber Ale (alc 6,5 %). Svrchně kvašený, nefiltrovaný nepasterizovaný. Polotmavé, jantarové barvy. Medové chuti, výrazně hořčí, chmelové  vůně.

Degustace ale neopomíná dvě Zuzany. „Lazebnice Zuzana, zůstaň s ní až do rána“. Ovocné speciály Zuzana (alc 4,8 %) jsou tzv. likérové pivka s přírodními lihovými výtažky. Pojmenování připomíná pověst o zvonu sv. Jakuba (druhý největší na Moravě) a krásné i movité lazebnici (přesněji kurvičce, pardon kurtizáně) Zuzaně, která přispěla na jeho odlití. Základem višňové, borůvkové, mandarinkové či s hořkým pomerančem je ležák Ignác. Cílem měla být ovocná vůně a chuť na počátku a na konci pivní hořkost. A stále to má být pivo. Celkem se to povedlo. Zuzany opravdu sladké příliš nejsou (Zikmund je sladší). Višňová je sladkohořká tekutina prakticky bez pěny. Borůvková má překvapivě barvu českého granátu a je rozhodně povedenější a pitelnější než borůvková Černá Hora. Ještě zakupujeme v PETce aromatickou Zuzanu mandarinkovou. K mání byly i propagační předměty, suvenýry či pivní sklo Radničního pivovaru. Včetně Ignácovy rubikovy kostky. Popřejme jim: Dej bůh štěstí!

O poněkud kosmickém záhadném minipivovaru, s poněkud záhadným názvem MMX (www.mmxpivo.com), kdesi poblíž prvorepublikově mondénních Dobřichovic, víme někdy od jara. Narozen na zelené louce 7. 12. 2010. V obci Lety u Dobřichovic. U silnice, vedle průmyslové zóny. A moc jako pivovar tedy nevypadá. Tedy přesněji minipivovar, hotel a obří restaurace v jednom. Údajně jde dokonce přesně o stý český minipivovar v pořadí. Nicméně fota chladné a odcizené budovy nás přehnaně nevábila. A v pivoklubech, když pivka MMX byla příležitostnou přítočí, jsme na ně větší ohlas neregistrovali. I když ceny prý už mají ...

No, Dobřichovice nejsou daleko, počasí počátkem září ještě slušné, bicykl nažhavený - takže to pro jednou zkusíme. Vlakem do Berouna (bohužel nutno z nepřátelského hlaváku) a hned za nádražím doprava. Bolestně překonáváme značné cukání otočit to směrem opačným a zaplout do blízkého areálu s Berounským Medvědem. Příště ... Haf. Za železničním mostem míříme samozřejmě k Berounce, leč šipky cyklostezky nepochopitelně ukazují na druhou stranu. Do kopce, k nemocnici. Tam se značení chytře vytrácí a bylo by nutno jet strmě vzhůru po červené značce kamsi na Sv. Jan p. S. Pro kolo ale tato cesta úplně nejpohodlnější není. Návrat k řece a po novém asfaltu parádní stezkou brzy míjíme Srbsko. Přes Karlštejn, na Třebáň. Stále držet jednu stranu řeky. A ulicí s názvem Rovinatá do docela táhlého kopce a již hodně prudkým sjezdem dojíždíme přímo do Let. Hledaný objekt je fakt nepřehlédnutelný.

Kostky antracitové barvy, snad postmoderně funkcionalistické. Vyzerá to nepřátelsky, včetně obřího černého šachového pindíka před vstupem. Supermoderní kostel? Krematorium? Nakonec se kloníme k budově na závodním okruhu F1 budoucnosti. MMX Pivotel má jedno podzemní a pět nadzemních podlaží. Je tvořen trojlodním monolitickým železobetonovým blokem s vyzdíváním. Suterén pak železobetonovou vanou z vodostavebního betonu (Páník chvástavě vzpomíná na proflákaných šest semestrů stavárny - pozn. Bertíka). A v pokojích jsou nehořlavé koberce! Vše postmoderní, nové supertechnologie, prý ekologické. Působí to studeně a rest připomíná chrám. Ovšem úplně odpuzující a totálně neútulné to kupodivu není. I jistou atmosféru nalézáme. Trochu jako pub ze Star Wars a už vyhlížíme Dartha Vadera. Oceňme, že si nehrají na falešnou tradici, ani nevytváří kýčovitý skanzen. Osobitý rébus ...

Na čepu světlý ležák 10°, světlý ležák 12° a Ale MMX 13°. Černá čtrnáctka právě zraje. Desítka žízeň v horku hasí dobře. Chutná, překvapivě plná a vcelku příjemná a pitelná. Kvasinkové příchuti a připomíná desítku ze Slaného. Ovšem hořké Únětice to tedy, vážení, nejsou ... Dvanáctka následně po desítce působí trochu (dost) bezvýrazně a překvapivě méně plnotučně. Novinka v podobě svrchně kvašeného Ale teče od 8. 9. Zase ale takový méně výrazný. Nejvíce nás oslovila desítka. Slogan MMX zní: „Pivo bez kompromisů“. Dobrá asi jsou, leč taková neosobitá. Možná ještě nedospělá. Z minipivovarů solidní průměr. Haf.     

Jídelníček nemá položek nadbytečně a láká. K bifteku na portském víně s růžovým pepřem nelze mít výhrad. A ani nebyl dehonestován zbytečnou tzv. oblohou. Příště zkusíme jehněčí kolínko a porovnáme se slánským Antošem, kde bývá famózní. Plná miska kachního masa v sádle sypaná cibulí a přizdobená feferonou, s domácím chlebem, je sytá a luxusní. A prý umějí z piva i dalamánky. Zdařilá a chutná je též čokoládová tečka s omáčkou sabayone. Kusy pravé čokolády s karamelem a omáčkou zvítězily nad závinem či kaštanovým pyré. A neboť průzkumný jízdní odřad BPH byl na terase nepřekvapivě překvapen pěší rychlou rotou BPH, vedenou velitelem Bertíkem, došlo i na prubu krmě pro čtyřnohé hosty. V nabídce totiž sympaticky figuruje povařené kuřecí maso s rýží a zeleninou, za 36 CZK, v nerezové misce. Ale, jó (Mlsný gurmán Bertík rozvážně vybral maso - pozn. Jezevce). Obsluha profesionální a nadprůměrně pozorná k pejskům i páníkům. Samozřejmě obslouží i 20 min. před otevíračkou, což zvykem všude nebývá. Také se tady griluje nebo probíhají tématické gastrovíkendy etc.

Chválíme i pivotelský časopis MMX, ročník 1, číslo 1, ze srpna 2011. K redaktorům a autorům náleží též kreslíř O. Dudek. Příjemné i zajímavé počtení. Lepší než velesnobský časopis Standa Bernard ve 100 obrazech. Vrr. Haf. Hrůzné (určitě ale záměrně) je ovšem červeno-zelené logo MMX. A piktogramy na WC? Nutno nakouknout, zda jsou přítomny mušle. Kosmický panáček se od kosmické panenky rozlišit fakt nedá. A malým rébusem je již samotný název. Že by řešení bylo ale až překvapivě prosté a místně stylové (MMX = 2010)? Výlet do Let překvapil příjemně. Nejsme tady naposled. Postindustriální rébus, leč osobitý ...