Bertíkovo štěknutí na pivní festival aneb zůstaňte raději na Žižkově

Krátkou korgičí packou se počítačový myšák ovládá pracně, ale na pohádky o pivním festivalu, které k nám doléhaly ze všech stran, musím reagovat nejenom výstražným zavrčením. Poslední kapkou byl reportérský článek Pivní festival v měsíčníku Řev Bořivojky a okolí (červen 2008, s. 12 - 13). Publikování v Řevu má však předplacen jiný čtyřnožec (uváděný v tiráži), který si svůj monopol zřejmě žárlivě střeží. Takže my zatím pouze na psích stránkách https://www.albertzesokolovce.websnadno.cz.     

 Mnozí pražáci-žižkováci-pivaři nás znají, ale dovolte představení. Já Jch. Albert ze Sokolovce, červený (s bílými znaky) welsh corgi pembroke, jsem již leccos vyhrál, ale všichni kromě boxera Otíka mi klidně mohou říkat Bertík. Páník toho vyhrál méně, a i když si na svých několika titulech přehnaně zakládá, říkat mu Jezevec může pouze přísně prověřený okruh kamarádů/ek.

Jak tak mapujeme pivní situaci po zemích Koruny české, nemohli jsme si nechat ujít Czech Beer Festival Prague 2008, coby největší gastronomickou akci roku na konci května. Páník se mlsně olizoval při reklamních příslibech lístků plných českých specialit a více než třiceti pivních druhů na čepu. Den po zahájení jsme natěšeni zamířili na holešovické Výstaviště. Překvapení přineslo již místo konání na opravdu nepříliš vábných prostorách v dolní části areálu. Jak jsme rychle pochopili, přesně to symbolizovalo charakter celé akce.   

Vlez zpříjemňovala tradičně inteligentní ochranka (fakt nevoněla), která vylezla přímo ze Sherwoodu u hlavního nádraží. Obsluhující krojované holčičky voňavé byly, ale vodu pejskovi nedonesly, protože nebylo v čem. Ani páníkům nepomohly - vůbec netušily, co roznášejí a prodávají. Informace o pivech chyběly, až na velké znaky pivovarů pod střechami stanů a malinkaté na „jídelních“ lístcích. Páníka překvapila typická chaloupka s nápisem Bohemia a styděl se za chabé znalosti. Nakonec se ukázalo, že se tam vloudilo i logo čipsů.

Kolem poletovaly listy s pochutinami, které si ale nikdy nešlo objednat. Žádná kolena, kachýnky, husičky nebo jitrničky - ve většině stanů byl k mání akorát utopený buřt (jako vždy bez masa), hermoš a křupky. Podle jednoho trochu zasvěceného pivonoše odřekla účast kateringová firma a první den nebylo několik hodin ani pivo. Pravda, lístky všude nabízely celá tři teplá jídla, která však byla pouze ve stanech gigantů. Proč ale na takovou akci chodit za Géčkem? Ostatně slova jako G, Krušovice a dnes bohužel i Plzeň vychovaný pejsek a pivař považují za neslušná. Nakonec páník zacinkal pěti tolárky (5 x 39 Kč) a v tzv. rožnícím centru dostal kus vola. Lepší než nic, ale dost málo, dost studené a úplně bez příloh.           

Páník sliboval kočku, ale nepotkali jsme ani Paroubkova kámoše. Toho s velkým K, kterému snad něco z „juldy-fuldy“ patří. Nemrzelo mně ani, že jsme neobjevili speciální psí pivo, jak psali v novinách. I od nemnoha stánků jsme čekali trochu více. Třicet druhů piv by vypečený „pražský Oktoberfest“ možná sice asi dohromady dal, ale mini- a malé pivovary absentovaly skoro úplně. Prý kvůli fakt ďábelskému nájmu. Vedle G, Plzně a Radegastu nechyběl stan Budvaru, kam jsme ale nešli, protože Budvar se má pít v jižních Čechách (třeba kroužkovaný v Masných krámech). Úspěch zaznamenával stan Vratislavic, a hlavně Černá Hora (Sklepní 10 a Kvasar), Svijany (Máz a Kvasničák), Rohozec (10 a výborný Skalák 12), Ježek (11 a zajímavý speciál 18) či Janáček (14). TOI-TOIek hodně bylo, ale zamčených.  

Festival se konal prakticky bez jídla a pouze s několika málo pivy (všechny po 39 Kč), které osloví mlsouny. Na více dobrých pivek však můžete narazit i U radnice (samozřejmě žižkovské), kde se sortiment stále mění. Třeba Olivětínský Opat (nejlépe silně chmelený Bitter nebo gurmánský pepřák), kvasnicový Rebel, Primátor, speciály Černé Hory, Starobrna, švihácký Zvíkov či kmenový Krakonoš. Jenom ta hodná paní, kdyby věděla, co točí. Pokud přemůžete žižkovskou hrdost i strach a proplížíte se žižkovským tunelem, máte jen skok do Pivního klubu (naproti divadlu v Karlíně). Tady čekají stovky druhů lahvového z celého světa a na čepu vždy řada fajnovostí. Nikdy nechybí, ani nezklame domácí Štěpán. Znalci vědí.    

           Musím končit, protože vedu páníka na kontrolu žižkovského revíru. Možná, že si rádi počtete v Bertíkově pivní hlídce. Nechceme být objektivní, už vůbec ne nezávislí, záměrně jsme nekorektní a rádi bychom se nechali podplácet. Kapříci plavou ale úplně jinde ...    

Zlatý Žižkov. Nejen Bořivojka přece jen trochu vzkvétá, aut naštěstí ubylo a Černá Hora i Království jsou pořád domácké. Svijanský Kníže i Kněžna se zatím taky drží. Jenom bejvalí, jsou holt bejvalí (sorry, Richarde od U bejvalejch vyndanejch). Howgh, pardon haf.