Historie a standardy

Z historie vzniku a vývoje plemene Welsh Corgi

     Keltský název plemene i nálezy koster psů potvrzují, že velškorgi se dostal do Welsu okolo roku 1 200 před naším letopočtem. V tomto období keltští Piktové a ještě dříve, někdy v 5. až 4. století před naším letopočtem počátkem doby laténské pronikli na ostrovy keltští Britové, kmenový svaz, do kterého patřili i Kymrové, předkové dnešních Welšanů.
     Snad právě tito Kymrové s sebou přivedli předky velškorgiho. Jak tehdy jejich psi vypadali, to se dnes sotva dozvíme. Nemůžeme ani říci, kde došlo ke zkrácení končetin, zda ještě na pevnině, nebo až na ostrovech. Předpokládá se, že je to výsledek mutace, náhlé změny dědičné hmoty. S výjimkou švédského vallhunda neznáme z evropské pevniny žádné ovčácké plemeno se zkrácenými končetinami a to ani vyhynulé.
      Nejstarší písemné zprávy o velškorgim pocházejí z 10. století našeho letopočtu. Tehdy byl už, podle literárních údajů, běžným psem velšských zemědělců. Pravděpodobně však byl v té době, stejně jako ještě mnohem později, ve 14.-16. století (z této doby pocházejí konkrétní písemné údaje týkající se velškorgi) spíše psem hlídacím, který se používal také na pasení dobytka. Specializovaným ovčáckým psem se stal velškorgi až později, asi v 17. století. V té době to byl pes o hmotnosti asi 13,6 až 18,1 kg, chovaný na většině usedlstí v jižním Welsu. Ovčák a velškorgi, obíhající neustále okolo pasoucích se poníků, stáda dobytka a ovcí, byli neodmyslitelnou součástí této oblasti. Vznik nízkonohého, pohyblivého a proti nepřízni počasí odolného psa měl svoji historii, dlouhou několik set let.
     Jak už bylo řečeno, první doložené písemné zprávy pocházejí z 10. století, jsou přesně z roku 920. O psech mluví zákoník, který vydal tehdejší panovník Hywell Dda "the Good = dobrý". V jeho zákoníku se mluví o psech, kteří se nazývali CURRE nebo CUR. Význam tohoto termínu byl celkem určitě jiný, jako význam dnešního slova CUR - psisko, které je používané spíš v hanlivém smyslu. Autor zákoníku měl na mysli psy pracovní, psy pasoucí poníky, dobytek a psy strážných. Tehdy je nazývali "corkies", "gorgies" a také "heeler". Slovo CORGI pochází z velšského (původně keltského) slova "cor", což znamená stáj nebo trpaslík, a "ci" - pes. "Ci" je vyslovované jako "gi". Tedy volně přeložené - "malý ovčácký pes".
     Anglické prameny ještě připomínají, že v r. 1 107 byli na základě nařízení krále Jindřicha I. přivedení do Anglie vlámští tkalci, kteří se odmítali přistěhovat bez svých oblíbených psů. Usadili se ve Welsu a jejich psi se křížili s velškorgi chovanými v okolí Pembroku. Typ pozměněný křížením a pocházející z oblasti Pembrokshire, měl zašpičatěný nos, ucho taky zašpičatěné a krátký ocas. Druhý typ, pocházející z oblasti Cardiganshire, je původnější. Měl ucho zaoblenější, nosová partie byla vyšší a širší a ocas měl dlouhý, dolů nesený.
     Na řádné výstavě se velškorgi poprvé představil v roce 1920. Vystavovaní psi byli tehdy posuzovaní ve dvou třídách určených pro velšská ovčácká plemena. První Corgi Club (slovo Welsh bylo připojeno později) byl založený v roce 1925. Anglický Kennel Club zaregistroval Corgi Club o rok později, v roce 1926. Až v roce 1934 uznal Kennel Club dva samostatné typy - Cardigan a Pembroke.
     Od tohoto roku bylo zavedené oddělené posuzování obou typů a současně bylo zakázáno jejich vzájemné křížení, aby se u nich zachoval čistý typ.
     Chov plemene velškorgi se rozšířil, kromě britských ostrovů, ještě v USA, Kanadě, Austrálii, v Evropě je značně oblíben např. ve Finsku, Švédsku, Norsku, v poslední době jeho obliba roste např. ve Francii, Švýcarsku, Polsku, Itálii, ale i u nás a na Slovensku.

(převzato se stránek Welsh Corgi Club CZ)

Standard plemene     

CELKOVÝ VZHLED: Nízký, silný, pevně stavěný, čilý a aktivní, působící dojmem podstatnosti a životní síly při malém objemu.

CHARAKTERISTIKA: Vzhledem smělý a obratný.

TEMPERAMENT: Vzhledem smělý a obratný.

HLAVA A LEBKA: Hlava liščího tvaru i vzhledu, s bystrým, inteligentním výrazem, lebka poměrně široká a plochá mezi ušima, přiměřeně velký stop. Délka tlamy má být v poměru 3 : 5 k lebce. Čenich se lehce zužuje. Nos černý.

OČI: Dobře zasazené, kulaté, středně velké, hnědé, barva má být v souladu s barvou srsti.

UŠI: Vzpřímené, středně velké, mírně zaoblené. Linie vedená od špičky čenichu přes oko má v prodloužení procházet špičkou nebo těsně při špičce ucha.

TLAMA: Čelisti silné s perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tj. horní zuby těsně přesahují přes spodní a jsou zasazeny kolmo k čelisti.

KRK: Úměrně dlouhý.

PŘEDNÍ ČÁST TĚLA: Dolní část nohou krátká a tak vzpřímená, jak je možné, horní (předloktí) přiléhající k hrudníku. Záprstí směřuje přímo dolů do tlapky. Lokty přiléhají dobře k bokům, nejsou ani volné, ani těsně vázané. Ramena dobře položená v 90* úhlu k předloktí.

TĚLO: Středně dlouhé, dobře klenutá žebra, nikoli krátce vázaná, mírně se zužuje při pohledu shora. Hřbetní linie rovná. Hruď široká a hluboká, dobře spuštěná mezi přední nohy.

ZADNÍ ČÁST TĚLA: Silná a ohebná, dobře zaúhlená v koleni. Nohy krátké. Nártní kosti sbíhají přímo dolů do tlapky. Hlezna při pohledu zezadu rovná.

TLAPKY: Oválné, prsty silné, dobře klenuté a sevřené, dva střední prsty o něco přesahují oba ostatní, polštářky silné a dobře vyklenuté, drápy krátké.

OCAS: Krátký, přednost má přirozené krátký.

CHŮZE - POHYB: Lehká a aktivní, ani příliš volná ani svázaná. Přední nohy se pohybují dobře kupředu, aniž by se příliš zvedaly, v souladu s pohánějící akcí nohou zadních.

SRST: Středně dlouhá, rovná s hustou podsadou, nikdy měkká, vlnitá nebo drátovitá.




BARVA: Základní barva červená, písková, světle hnědá, černá s hnědým pálením, s bílými znaky na nohou, prsou a krku nebo bez nich. Trochu bílé na hlavě a tlamě je povoleno.

ZBARVENÍ - červená, sobolí, srnčí, černá a tříslová s bílými znaky, nebo bez nich.

BÍLÁ barva je přijatelná na nohách, hrudi, krku (jako límec), na nose, dolních partiích a jako úzká lysina na hlavě.

ČERVENÁ má rozsah od sytého tónu do světlé srnčí, plavožluté.

SOBOLÍ je červená prokvetlá černými chlupy, které dávají vzhled jakéhosi tečkování. Kolísá intenzitou a rozsahem tvoříc zpravidla tečkovanou čepičku na hlavě, někdy je omezená na uši, límec, "vílino sedlo" a ocas.

ČERNÁ S TŘÍSLOVOU může mít tříslové odznaky na nadočnicových obloucích, lících, "kalhotkách" a tlapkách, nebo se může vyskytnout červený pes s plným černým sedlem. Bohatá pigmentace srsti by měla být podporovaná, avšak i světlejší odstíny červené jsou přípustné. Jakákoliv barva může být prosvětlená bílými odznaky nebo krémovými odstíny na tlapkách, "kalhotkách", nose, lících a nadočnicových obloucích a to v bledém odstínu přecházejícím do hlubšího tónu na trupu. Velmi vážnou chybou ve zbarvení je běloušovitost - bíle zbarvený jedinec s tmavými odznaky. Nesprávné znaky: jednobarevný pes s bílou plotnou na hřbetě mezi kohoutkem a ocasem, na bocích mezi lokty nebo na uších, černý s bílými znaky a žádnou tříslovou. Bílá se zavrhuje na uších, lebce (s výjimkou úzké lysiny). Žádná bílá by se neměla vyskytovat nad myšlenou vodorovnou linií vedenou od lokte přes kolenní kloub. Trochu červené nebo tříslové, avšak světlé, se musí vyskytovat u psa černého s bílými odznaky. Tyto tříslové odznaky jsou sotva patrné u novorozených štěňat, ale zřetelněji se objevují ve druhém až třetím měsíci života.

MODRÁCI - (nestandardní zbarvení, čas od času se v chovu Pembroků i Cardiganů může vyskytnout) zbarvené plochy srsti mají zřetelně namodralý nebo dýmový odstín. Toto zbarvení je doprovázené výjimečně světlýma a modrýma očima a játrově hnědým nebo šedě pigmentovaným nosem, pysky a očními okraji. Toto zabarvení se může objevit u červené, sobolí nebo i u trikolorní. Modráci jsou většinou lehce rozpoznatelní při narození, právě narozené štěně má namodralý pigment na pyscích, nose a na očních okrajích víček a zbarvení srsti má určitý namodralý odstín. Tříbarevní modráci jsou při narození šedí.

ROZMĚRY: Výška přibližně 25,4 - 30,5 cm (10-12 palců) v kohoutku, váha: psi 10 - 12 kg (22-26 liber), feny 10 - 11 kg (22-24 liber).

NEDOSTATKY: Každá odchylka od uvedených bodů má být pokládána za chybu a závažnost, s níž má být posuzována, má být přesně úměrná stupni odchylky.

POZNÁMKA: Psi mají mít dvě normální varlata plně sestouplá do šourku.

Schváleno v Jeruzalémě na generálním shromáždění 23.-24. 6. 1987

(převzato ze stránek Welsh Corgi Club CZ)