ZN 15 + Ferdinand

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 15., ze 7. 6. LP 2013, s nepatrnou povodňovou vsuvkou)

Pivní moudrost a recept: „Český duch může sice na čas bloudit, rozmach mohutného jeho křídla může ho zanést někdy třeba až na kraj světa, ale k pivu vrátí on se najisto vždycky zase!“ (Jan Neruda). „Do padesáti jsem miloval, od padesáti je mi líno, do padesáti jsem pivo pil, od padesáti piji víno“ (Jan Neruda). Dnes vaříme prostě, levně a jednoduše. Na rozjezd pivní polévka Gramatyka, složená z levných ingrediencí. Na čtyři porce je potřeba: 1 l zvětralého piva (světlého, slabšího), 4 plátky oschlého tmavého chleba, 3 vejce, 30 g másla, 30 g cukru, 1 kelímek zakysané smetany a podle chuti kmín, pepř, sůl. Pivko vařte s chlebem nakrájeným na kostičky. Přidejte mletý kmín a trochu soli. Jakmile se chléb rozvaří, vše rozmixujte do hladka. V misce rozkvedlejte vejce, máslo, cukr a zakysanou smetanu. Vlijte za stálého míchání do polévky. Opepřete. Skromnější variantou polévky je žebrácká - namísto piva je užita voda a místo zakysané smetany smetana sladká. Na doražení recept z Ústecka na pivní maso. Připravte si: 500 g vepřového masa, 500 ml piva, 1 lžíce strouhaného chleba, 1 lžička drceného kmínu, sůl. Maso pokrájíme na kousky, vložíme do hrnce. Osolíme, posypeme drceným kmínem a strouhaným chlebem. Řádně promícháme, zalijeme pivkem, přikryjeme pokličkou. Dusíme, dokud maso nezměkne. Coby přílohu možno ledacos, třebas šťouchané brambory s osmaženou cibulkou. Z kuchyně starší (15. - 16. století) opišme návod na vepřovinu. „Maso vymej ve vínu, pivu nebo ve vinném octu, dej všechny tři tekutiny i s masem do kotlíku a přidej chléb. Po čase přidej trochu jablek a jednu cibuli. Když je všechno povařeno, proceď to a omáčku propasíruj“ (Beranová, M.: Jídlo a pití v pravěku a středověku. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha, Academia 2011, s. 423 - 424). Do stejné doby je datován i recept na vepřovinu divokou: „Vepřovinu uvař. Usuš krajíčky žitného chleba, namoč je v dobrém octu smíšeném s pivem, povař a přeceď přes sítko nebo přes látku. Okořeň, jak máš rád. Do omáčky dej maso a přidej podle uvážení sádlo. Nech ještě povařit a pak podávej“ (tamtéž, s. 434). Devět z deseti gurmánů 15. - 16. století coby vkusný dezertík doporučují zadušeninu královskou. „Upeč koroptve a vlož je na měsíc do pivního octa. Potom je vymej pivem a zase je dej do pivního octa opět na měsíc. Omáčku udělej z bílého vína a vinného octa, dej všechno koření kromě šafránu. Když všechno nespotřebuješ, vezmi víno, ocet, starou omáčku, hřebíčky, skořici a trochu cukru a nech to osm týdnů stát“ (dtto, s. 439).  

Svijany (BPH II.): Na notoricky profláknuté adrese Krásova 13°, ve stále prudším kopci, U bejvalech vyndanejch,  na place natrefíte na malou velkou „šéfovou“ pí. Grétku. Střídá se s pí. Sylvou. Synátor Vojta vypomáhá už znatelně méně. Zaučoval se také p. Martin. Je z fochu. A udál se překvapivý comeback p. Michala! Zase obsluhuje. V pohodě. Vydržet! Hospůdka stále útulnější. Věhlasný žižkovský malíř p. Máňa vypodobňuje po stěnách ikony rockové historie. Už vykreslil stylového zmalovaného Kissáka, chystá Ozzyho a možná bude kytarista ve školních kraťáscích od AC blesk DC. Desítka Konrad a jedenáctka Máz neoslní, leč ustát a přežít se při troše mobilizace morálně-volních vlastností dají. Bez větší zdravotní újmy. Teče pořád i Kněžna a Qéčko. K nevelké nabídce pokrmů přibyly prefabrikované hranolky. Tudíž v krajní nouzi lze požít téměř plnohodnotné jídlo. Opečená klobása & hranolky. Mastné s mastným. Vražedná kombinace. Leč, komu to šmakuje, proč vlastně ne. BPH tradičně hranolky konzumovala pouze a výhradně v létě, během jihočeských cykloputování Tour de Putyk, na legendární malšické základně Rejda. A to byly, panečku, nějaké hranolky! Poctivé totalitní. Hlavní roli ovšem vždy přitom hrála výtečná žebírka. Krmě navozovala, včetně cen, poklidně ospalou a nestresující atmosféru sladkých 70. a 80. let. Což platilo o restauraci Rejda celé. Hlavně žádné změny. Je to už však, bohužel, stará historie. Dva roky stará historie. Neopakovatelná historie. Doudovy Rejdy je škoda (Na okraj: Nikoli náhodou v anketě Rusů o největšího státníka 20. století tamtéž naprosto přesvědčivě zvítězil „král stagnace“ soudruh L. I. B. Lidé chtějí klídek a jistotu. Trocha smrádku nevadí. Naopak). Akcie Pivnice U sadu (https://www.usadu.cz), na žižkaperském kulaťáku-škroupáku, dramaticky poklesly vyřazením únětické dvanáctky z repertoáru. Sádek 11° je unikát, vlastně i dobrý a hořký, leč Únětice to nejsou. Jako z Ferrari přesedlat do Passata. Nevytrhne to ani výroční speciál polotmavý Rychtář 13°, šenkovaný počátkem června. Hlinecký pivovar, akvizice K-Brewery, slaví sto let. K výročí uvařeno polotmavé 13° „Hlinecké“ a  speciálně chmelený světlý ležák Rychtář Rataj. S Rychtáři ovšem moc dobré zážitky nemáme. Bacha na nevyvážené a lihové Rychtáře!   

Chýně (BPH III.): Chýňská Pivovarská krčma (https://www.pivovarskakrcmachyne.cz),  umíněně námi zvaná Formanka, 21. máje šenkuje světlou 10°, světlou cyklistickou 11° a polotmavou 12°. Připíjíme na Jezevce z Vysočiny, aktuálně norujícího na Hradě. Naše krevní skupina to sice úplně není, leč otálení s profesorským jmenováním u jednoho z nejvíce provokujících a nejvíce militantně netolerantních „věčných petentů pana Vaňka“ plně BPH podporuje. Pane prezidente neustupuje! Nepodepisujte! Pan prezident ovšem rychle vycouval, ustoupil, podepsal a alibisticky se pravomoci jmenovat ještě zřekl (A všichni automaticky předpokládají, že akademické instituce jsou nezpochybnitelnou zárukou kvalifikace a úrovně novopečených profesorů. Svatá prostoto! O kšeftaření, kamarádšoftech, klientelismu, korupci či odbornosti by stále zhrzený Jezevec mohl vyprávět ... Teď to bude ještě horší. Blíží se časy, kdy i vyšší akademické tituly budou kupovány na školách soukromých). Zeman jmenuje, leč ruku nepodá! To není řešení chytré horákyně, to je řešení šaškovské. Smutné (Proč vůbec aférku rozvířil? Bimbo je neřiditelný). Nejtragičtější ale je, že pravdoláskařský gang, včetně mediální a kulturní mafie, řičí nadšením, hýká o tzv. svobodách a kvůli jedné záporné nule se dokonce mění zákon! Z tzv. občanské společnosti a nikým nevolených samozvaných arbitrů svědomí, práv a demokracie se zvedá (nejen) žaludek. Raději zpátky k Chýni. Stará dobrá sestava na place i v kuchyňce. Černí kočičáci na svých místech, dozorují venku i uvnitř. Tak je to správné. Jídelní list jako loni (tudíž více než dostatečný), včetně denního komplet meníčka a speciálních nabídek na tabuli. Desítka jako vždycky, tudíž skvělá. Sice jiná a méně hořká nežli únětická, leč svěží, pitelná, hezky osvěžující. Radost. Cyklojedenáctka o chlup plnotučnější a opět spokojeně kvitujeme. Potěší i dvanáctka. Vše šťavnaté, veselé, výživné. Radost. Parádní je hovězí vývar. Domácí, poctivý, silný, horký. Fakt bodne. Je docela teplo, ovšem v nedaleké obci Sobín došlo ke trapné kolizi se zákeřnou louží. Nešikovný Jezevec si  zmáchal obě plosky při nešikovném přenášení bicyklu. A ryby, jak známo, jsou na plosky tuze háklivé. Nohy musí mít ryba pořád v teple a v suchu. Ale už se nese grilovaný candát. Celý, vykostěný, čerstvý. Spokojenost veliká. Na www stránkách krčma stále avizuje nedělní zimní otevíračku až od 12. Což už neplatí - denně startují v 11. O víkendech při slunci grilují venku rozličné stejčíky. Ovšem obvykle tady bývá nával, ba nezřídka zvěřinec. Nesympatický zvěřinec (Znalci znají, že kdysi skutečný zvěřinec se sympatickými prasátky a milými kozičkami fungovával hned vedle krčmy). Dvounožců, cyklistů, pěších i vozmo, především přespolních sem zavítává hojně. Až moc. Globální přelidnění dorazilo až do Chýně. Co s tím? V Chýni je rušno. Pár hodin po návštěvě BPH se velkosklad na kraji Chýně, na dohled od pivovárku, stal - už poněkolikáté - dějištěm loupežného přepadení. Zmizely prý velké prachy Plzeňského pivovaru. Některá média loupež situovala přímo do areálu pivovaru. A 18. 5. se v Chýni udál nultý ročník sportovně-zábavného běhu okolo rybářské louky. Akce vtipně pojmenované „Běh Chýní s (t)chýní“. Výjimečně možno běžet s tchánem či dokonce bez tchýně. Utíkalo se taktéž  s kočárky obsazenými ratolestmi nebo štafetově s plnými půllitry.

Budvar (BPH VI.): Důvěryhodný regionální stálý spolupracovník BPH smutně hlásí, že v budějických Masných krámech se poznatelně zhoršilo jídlo. Za poslední cca měsíc stížností přibývá. Vedle děsivě nevyrovnané kvality kroužku další protivná nepříjemnost. Čím to?

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Májový klubový večer (22. 5.) v karlínském Pivovarském klubu Křižíkova 17º (https://www.gastroinfo.cz/pivoklub, resp. nově a v novém designu na https://www.pivovarskyklub.com) hostil benešovský Pivovar Ferdinand. Před zahájením akce testujeme pokrm Rilski Kjuftera s grilovanou zeleninou. Čtvero karbanátečků na zeleninovém loži s balkánem atmosféru Balkánu navodí. Zajímavé, šmrncovní, nicméně Dublinská miska (uzené, klobása, brambory, stout) je specialitka „Co jinde nenajdete“ ještě atraktivnější. Zapíjíme průměrným, a nějak unaveným, kmenovým Benedictem. Pivko na uvítanou je netradiční - třetinka radlera. Samson černý rybíz mix (alc 2,5 %). Limonáda, která ani přehnaně neurazí. Osvěžující, řízná, žízeň hasící. Intenzivní chemické vůně. Ovšem s pivem to společného nemá nic. Pivní chuť je „ovocem“ zcela potlačená. Úderem šesté p. Aleš Dočkal vítá předsedu představenstva p. Petra Dařílka, p. Václava Vyvadila, který má na povel obchod a marketing a sládka p. Jaroslava Lebedu. Seanci startuje zhruba desetiminutové školní video „pro děti od 5 do 90 let“. Nazvané „Jak se vaří skutečné pivo“ a natočené v rámci projektu Posázaví. Přináší střípky o pěstování chmele, vaření piva a historii benešovského pivovaru. Majícího dnes ve vínku právě slogan „Skutečné pivo“ (na okraj: stejný užívá i Pivovar Štiřín, který tento „objevuje“ cca o osm let později). Současný Pivovar Ferdinand je menším regionálním pivovarem, který dělá pivko „ručně“ - tedy produkuje „řemeslné pivo“. Video je snesitelně dlouhé, snesitelně naučné i snesitelně popisné. Hemží se půvabnými záběry a básnickými obraty („zelené lány chmele pnoucí se ke zlatavému slunci ... živá voda vyvěrající ....“). Opomenuto není, že „tělem i duší dobrého piva je ječmenný slad“. Pozornost je věnována třem elementům „skutečného piva“: žateckému chmelu, ječmennému sladu a vodě, kterou místně čerpají se tří roubených studní. Po projekci p. sládek telegraficky představuje své profesní CV (absolvent z Podskalské, nastoupil do Benešova v roce 1989, prošel celé pivovarské kolečko a zakotvil coby sládek) a přidává něco z historie benešovského pivovarnictví. Největšího rozmachu dosahuje za éry Ferdinanda d´ Este. Založení Pivovaru Ferdinand je vztahováno k roku 1897. Jméno má po majiteli konopišťského panství arcivévodovi Františku Ferdinandovi d´Este („ten tlustej, nábožnej“, jak ho líčí posluhovačka Josefa Švejka), který sem převádí výrobu z konopišťského zámeckého pivovaru. V roce 1887 kupuje pivovar od benešovských měšťanů, kteří nehospodařili právě nejlépe. LP 1897 je dokončena velká přestavba, dávající základ benešovského pivovaru dodnes. Od té doby se tu pivo vaří prakticky pořád stejně. Klasickou technologií s otevřeným spodním kvašením a dokvašováním v ležáckých sklepích. Tvář, kterou si pivovar dodnes zachoval působí na milovníky industriální historie jako magnet. Až do I. SV pivovar produkoval ročně 50 - 60 tis. hl. Tehdy se jednalo o nejmodernější pivovar v celé rakousko-uherské monarchii. Jeho plány byly shodné s pivovarem v Chlumci. Zapomenout nelze na sladovnu, které je asi o dvacet let starší nežli pivovar. A dnešní benešovská humnová sladovna je pojem. Vyrábějí a prodávají slad leckam. Šéf představenstva pohovořil o tématech ekonomických. Benešovští v současnosti neexperimentují (např. s ovocnými příchutěmi či pšenicí) a usilují vařit české pivo a hlavně „skutečné pivo“. Vydali se cestou kvality, cestou nelehkou a bolestnou. Propustili většinu pracovníků (dnes zaměstnávají jen 30 věrných fandů a patriotů, kteří umějí vlastně všechno) a roční výstav zaznamenal drastický pokles. Pivovar je koncipován na 230 tis. hl, leč vaří kolem 25 tis. Neřeší, jako jinde, otázku „jak zvětšit“, nýbrž „jak zmenšit“. Velká varna, velké tanky ... Do počátku 90. let byl pivovar součástí národního podniku Středočeské pivovary. O něco později nemalou část produkce tvořila laciná piva do diskontních sítí. V roce 2007 byla výroba nakrátko zastavena a poté se již benešovští vydávají cestou kvality. Leč stále bojují se špatnou pověstí benešovského piva. Za Komančů bylo benešovské „vyhlášené“. Špatnou pověstí. Nejen u vojáků, co v Benešově masově vojančili. Dneska se vaří na stejném místě a v podstatě stejnou technologií a benešovské pivko získává pivní ocenění a začínají se pomalu šířit zvěsti o pivku dobrém a kvalitním. Čímpak to? Prý za vším hledej lidský přístup. Dříve byl prioritou výstav (pivovar spadal pod Velké Popovice) a nikoli kvalita. Dnes prý naopak. Benešovští prosazují aktivní piving, včetně namátkou Dnů Ferdinanda (letos 14. září). Zájemcům vozí petky a basičky zdarma domů (i do Prahy) a vyplatí se jim to. Více, než dodávat pod cenou do vykořisťovatelských řetězců. Možná, že právě tímto jdou vstříc trendu, kdy brzy kvalitní pivka ze řetězců zmizí docela. Přejde se na multilevelový, garážový, prodej. A není vlastně řešením z celého řetězce vyhodit právě řetězce? Ty zrůdné pijavice. Tleskáme. Ferdinand vydává též kulturně-společenský občasník Ferdinandovy (vy)hlášky, který je k dispozici též na https://www.pivovarferdinand.cz. Číslo 2 rozměrné tiskoviny přináší hrst informací točících se kolem benešovského pivovaru a piv Ferdinand. Včetně pivních receptů, fotografií neoděných vnadných holčin smyslně pózujících s pivkem Ferdinand či rozhovoru s gurmetem Vladimírem Poštulkou, který rád pije Sedm kulí. Za připomenutí stojí porovnání klasické technologie výroby piva a technologie s použitím CKT. V cylindro-kónických tancích se produkují vysokostupňové várky (16 - 18 %). Kvašení a zrání probíhá v jedné nádobě. Doba kvašení a dokvašování je zkrácená (maximálně 14 dnů). Následně nutno uměle dosycovat oxidem uhličitým. Vysokostupňové várky se ředí upravenou vodou na požadovanou stupňovitost, a to těsně před stáčením. Výsledkem je unylé instantní „nepivo“, „sodapivo“, „vyvoněný eurošpek“, zkrátka unifikovaný „euroškopek“ bez tváře a charakteru. Klasická technologie spodního kvašení naproti tomu vaří várky na konkrétní stupňovitost. Kvašení a zrání probíhá odděleně. Pivo kvasí v otevřených kvasných kádích a zraje v ležáckých tancích. Správná doba kvašení zajistí přirozený oxid uhličitý. A samozřejmě u klasického způsobu výroby piva nic takového jako ředění vodou neexistuje. Sládek Jaroslav Lebeda vaření piva za použití CK tanků striktně odmítá a „nedokáže si představit“, že by sám takto pracoval. Snad mu toto přesvědčení vydrží. I přesto, že symbolika c.k. by se k pivovaru docela šikla. Zněla by stylově. A piva značky Ferdinand? Přiznejme, že nám nikdy úplně nesedla. Sladší, bez hořkosti, méně výrazná, málo pitelná, leč silně močopudná. Ve srovnání s jinými alko pivy hodně silně. Benešovské přírodní produkty nám chutnali (a vlastně pořád chutnají) spíše chemicky, což zřejmě souvisí se sladkostí. Ovšem na druhé straně nám Ferdinand nikdy ani příliš nevadil (jako Lobkowicz či Rytíř a posléze K-Brewery celé), ani nebyl osobně nesympatický (jako Bernard) a dokonce jsme si zcela výjimečně i na něj zaskočili na roh Opletalky a Politických vězňů nebo dřívěji na Tylák. A vlastně jsme benešovským vždy i umírněně fandili. Aktuální sortiment zahrnuje sedm položek. Ferdinand Nealkoholické pivo (alc 0,5 %) je světlé nealko. S výraznější mladinovou vůní a chutí a chmelovou hořkostí. Osobní zkušenost nemáme. Na degustaci chybí. Výčepní světlé 10° (alc 4,0 %) reprezentuje nefiltrovaná desítka z ležáckého tanku (alc 4,1 %). Má mít vyšší říz i pěnivost. Nemá. Značně nevýrazná. Dále je v nabídce Ležák světlý 11° (alc 4,7 %), degustuje se však až Ležák světlý 12° Premium (alc 5,0 %). V nefiltrované podobě (alc 5,2 %). Nic moc a též zcela nevýrazný. Desítka možná byla dokonce lepší. Deklarovaná jemná hořkost = nijaká hořkost. IBU má činit 30. Pivo je podivně nasládlé a dle páně sládka záměrně ctí regionální chutě a tradice. Benešovští jsou na sladká piva jihočeského typu údajně zvyklí (Ovšem znají vůbec něco jiného? Nabídka ve skutečnosti vytváří poptávku a nikoli naopak, jak tvrdošíjně nalhávají učebnice). Třetí ochutnávaný vzorek má být lahůdka. Premiérová první veřejná ochutnávka mimo pivovar. Nový světlý ležák jedenáctka. Vařen především pro moravské pivaře a tudíž hořčí nežli ostatní Ferdinandy. IBU 38. O definitivním pojmenování dosud nerozhodli, pracovní název je Maxmilián. Jednak další jméno z c.k. habsburské dynastie, a též „max“ jako maximální hořkost. Jméno Gavrilo Princip prý neprošlo - ale i toto pivko má mít silný příběh, který je pro benešovské důležitý. Při přípravě je použit i speciální chmel Vital, vyšlechtěný nikoli pro potřeby pivovarnické, nýbrž pro účely farmaceutické. Tedy má mít na zdraví ještě blahodárnější účinky nežli jiné odrůdy ze Žatecka. Chmelové aroma Vitalu jde mírně do citrusu, což je u nás unikátní a připomíná chmele americké či australské. Pivko samotné připomíná Lobkowicz, ale vlastně jde o jeden z nejchutnějších vzorků večera. Drtivá převaha přítomných se shoduje, že nový produkt je jednoznačně lepší ve srovnání s předchozí dvanáctkou. Zaznívají i hlasy (které p. sládek striktně odmítá, on hořká piva evidentně nemusí a nerad), že pivko je hořké ještě málo. Souhlas. Čtvrtou ukázku tvoří Ležák tmavý 11° (alc 4,5 %). Speciál, ověnčený řadou pivních cen. Asi nejlepší ochutnávka. Karamelová nasládlost výraznější ve vůni než v chuti. Nechutná jako přeslazené karamelky. Vyvážené. Ve vůni náznaky „uzenosti“. Vydařený speciál, určený jako sladká tečka. Vzorkem číslo pět je čepovaný půllitr netradičního piva. Též opakovaně oceňovaného. Sedm kulí (alc 5,5 %) je speciální polotmavé ochucené s přídavkem bylin. Hlavní z nich je benedikt lékařský, mající regenerovat a obnovovat játra. Možno se takto propít ke zdravým játrům? Sedm kulí je pravděpodobně povedené, nás ale neoslovilo. Ještě daleko méně nám sedne vzorek poslední. Světlý speciál Ferdinand d´Este 15° (alc 6,5 %). Lihové, připomínající nikoli pivo, nýbrž špatnou slivovici s nedobrým ocasem. Nicméně jde o dojem ryze subjektivní. Dodejme, že pivovar získal k pojmenování písemný souhlas od příbuzných z rodu. Prapravnuk arcivévody náleží k fandům i návštěvníkům pivovaru. Klubový večer to byl hodnotný, pohodový a podařený. Hodnotné bylo též degustační sousto v podobě halušek se zelím. Ovšem se zelím,  my warfarizovaní srdcaři-kriplové, musíme hodně opatrně. Ale čert to vem! Dej Bůh štěstí.     

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Každoroční vizita na veletržní výstavě Natura Viva v Lysé je v květnu povinností. Raději hned první den a dopoledne. Vystavovatelů i návštěvníků o něco méně než loni. Nicméně zaznamenáváme o něco více točeného i lahvového. Tradiční stánek s Holbou sice letos chybí, leč teče nymburské, černohorské, svijanské a nějaké speciály (chemické europomyje nepočítaje). Překvapivě přežitelný a vcelku i chutný je pštrosí gulášek z kotlíku, jinak s pokrmy slabota. Grilované šunky, kýty, kotlety, jitrnice bez chuti, suché a předražené. Párky a klobásy nanejvýše (pod)průměrné. A mastné smrduté směsky na obřích megapánvích odpuzující. Chuťově i vizuálně. Ovšem tohle není žádná novinka. Bohužel. Dr. Cáb v pověstném šišáku a jeho kořalky samozřejmě nechybí. I když tentokráte je nějak tišší.     

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.): V zámeckém parku, v Dolních Počernicích, v restu Léta Páně loni vyhrožovali, že letos začnou vařit pivko. Nezačnou. Nejdříve za dva, tři roky. Údajně. Tudíž zastavovat na tzv. Plzeň, sprosté Géčko či Mastera opravdu netřeba. Kuchyní to nevytrhnou. Raději na nedaleký Hotel Svornost (https://www.svornost.cz). Na terásku v zahradě. Tam se nakyslý Klášter občas skousnout dá. Podél nekonečného toku Rokytky se šlape moc pěkně, pivně však vlastně nikde nic. Pozor na bažinaté meandry u Hostavic! Jako Jiřinka Švorcová v Králi Šumavy nebo Stella Zázvorková v zemanovském převaděčském thrilleru Bestie asi neskončíte, nicméně nabrat vody s všetečným bahýnkem si lze řádně. A všude neprojedete. Po dešti ani neprotlačíte (o časech povodní samozřejmě nemluvě). A krátíte-li si cestu z Černého Mostu do Kyjí přes zdánlivě pusté loučky a remízky brzy se utkáte s kolonií bezdomáčů. Vjedete přímo do obýváku. Obdobně půvabnými zážitky jste se ještě loni mohli pokochat i na jiném konci hlavního města. Pod suchdolskými Kozími hřbety. Když neprozřetelně odbočíte na trase do Únětického pivovaru. Úkáčka bývají i agresivní. Tudíž poraďme, co již radili zkušení matadoři cykloprůkopníkům za dob c.k. monarchie. Opatřete si nějakou zbraň. Bič či lépe revolver. Dlouhá palná zbraň je na kolo přece jen dost nepraktická. Čili asi nejbezpečnější je obligátní trasa do Chýně. Metrem na Zličín, přes Sobín a Břve (nebo Hostivice). Už je tady Chýně, s pivovarem i krčmou. Ovšem nepřimotejte se k přepadením transportů peněz, kterými začíná být Chýně pověstná. Rozjímat pak možno v Lidicích (návštěvu doporučujeme), Buštěhrad určitě vynechte (pivovar Taschenberg je podvod), mrkněte na Okoř (kde nic není) a vyjížďku zakončete nejlépe u roztockých Zvířátek.   

Bizarní pokrmy (BPH LI.) + Pivásek, pivísko, pivson etc. (BPH LXVII.): Infantilizace a debilizace pokračuje a sílí. Odporných slůvek přibývá. Mimísek, manža, bydlenka jsou fakt zvěrstvo. Oteplouch (= háčkovaný futrál na pánské přirození), kozodort (= rádobyvtipný moučník rádobyžertovného tvaru) nebo děkánky s tleskánky v emailové korespondenci ještě zrůdnější. Jedním z vrcholů slovníku potenciálních maminek (= těhulek) a bydlenek všeho druhu je vkusná modlitbička: „Když spermijka nemůže, snažilka ji pomůže“. Uf. Hitparádou odporných blafů se lze ukájet na www.okoun.cz. Knedlíky v trojobalu, vynikající carpaccio z gothaje (samozřejmě z Lidlu) nebo rychlá kečupová pomazánka, tj. kečup s pomazánkovým máslem, které nám už EU brzy stejně zakáže. A leckomu to ani nepřijde divné. Dobrou chuť!

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): Konečně na kole! O fakt vydařené sobotě 19. máje konečně premiérově startuje letošní odložená cyklosezóna. Bylo na čase! Hurá do Roztok. Ke Zvířátkům (www.zviratka.eu). Na čepu Únětice 10°, Únětice 12°, Žatec Premium 11°, Žatec Export 12°, Žatec Baronka 13°. Vedle stabilního božského únětického střídají různá pivka, především od  malých až nejmenších pivovarů a pivovárků. Nádherné posezení v nádherném popoledni korunováno čerstvým domácím uzeným pstruhem. Též nádherný. Zlatavý. I nádherně chutný. Coby předkrm chleba se syrečkovou pomazánkou a dezertem pochopitelně je obligátní víkendový babiččin koláč, a to rebarborový. Zvířátka jsou fajn.. Leč ve dny nepracovní (pro mnohé jsou to dnes ovšem všechny) a násobně při hezkém počasí tady bývá plno. Plno je slabé slovo. Nebylo v české kotlině překrásně po třicetileté válce? Obyvatel ani ne milión ... A jakápak dneska krize - před obchodními hypercentry není kde zaparkovat, v zahradních restauracích žádné volné místečko ... Reverend Malthus to dobře věděl. A důstojník lidodemo armády Hamáček jakbysmet: „Lidí je jako srač...“. Tudíž ke Zvířátkům nejlépe dorazit hned na polední otevíračku. Ve dny všední (mimo pondělka) úřadují od čtyř. 22. května dorážíme pěšmo od Suchdola. V protivně vytrvalém dešti. Vevnitř útulno. Místo Baronky točí už černohorský Páter, jinak jako minule. Ve stálé nabídce objevujeme jehněčí hamburger. Luxusní záležitost. S nezbytnou a návykovou mátovou omáčkou. Vyzkoušejte i žebra, opravdové klobásy nebo topinky s česnekem. Českým. Štiplavým. Žádný žlutý šmejd. Česnek účel plní též 29. 5. Opět déšť. Intenzivní. Jehněčí burgry opět parádní. Nadprůměrné jsou matesy. Vedle únětických a žateckého čepován Bon. Valašský pivovar Bon Zašová u Valmezu se kdysi chvilinku točil též v jedné bývalé kavárně se svijanským ve Slavíkovce. Světlý ležák šmakoval tuze dobře. V Roztokách koštujeme Bon Weissenbier 12° (alc 4,1 - 5,2 %). Pšenice povedená. Velmi příjemně překvapuje mocný tmavý Bon 14° (alc 5,2 - 6 %).      

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Zalistujme číslem 4/2013, ročníku III., měsíčníku Pivo, Beer & Ale. Pozvánky na akce (Festival minipivovarů na Pražském hradě se koná 14. a 15. června), reportáže věnované rodinnému pivovaru Hendrych, ze 2. černokosteleckého vysmolení a v neposlední řadě lákavé a povedené představení slánského Pivovaru Antoš. Zaujme i dojme povídání o pivní kultuře a pivním společenství jménem Zoigl. Nádherné jsou zásady pivní etikety této pivní pospolitosti. Dále čtenář nalézá rozhovory se sládky Pivovaru Primátor a Měšťanského pivovaru Havlíčkův Brod, obchodním zástupcem Pivovaru Nová Paka či majitelem Zámeckého pivovaru Au v Hallertau; historické album benešovského pivovaru (o němž BPH blížeji píše výše), včetně zmapování technického vývoje po roce 1917; plných šest stran odborných vyjádření ke cause mykotoxinů v pivu, kterou bulvárně rozpoutal časopis dTest článkem „Plesnivý ječmen kazí pivo“ ze 14. 5. 2013; pivního průvodce po pražských výčepech se sortimentem Pivovaru Lobkowicz (Proč je opomenut první tankový lobkowiczský rest Kopyto v žižkovské Bořivojce?); seriály o vaření piva či destilátech; degustace (polské „Piwo mocne“) i další tradiční rubriky. Stojí za to číst.

Tour de Putyk 2013: Letošní jihočeská cyklopivní anabáze propukne (snad?) koncem července. Tradičně. Důkladnou přípravu ovšem neradno podceňovat. Páteřní trasy nutno náležitě prověřit. Projet. Vozmo. Mezinárodní den dětí se, co se týče počasí, opravdu vyvedl. Děda Komárek kdysi trefně utrousil, že: „Chčije a chčije“. 1. června se všude, vytrvale a trvale, valí potoky vody. Velká voda. Taková hodně škaredá a hodně mokrá říjnová sobota. Meteorologové varovně varují, že letošní léto se může podobat létu roku 1816. Léto bez léta. Když už bylo jaro bez jara. Kdo za to může? Snad bude na jihu lépe nežli v Praze. Nebylo. Naopak. Nicméně v Malšicích opět otevřena Rejda! Naše stará dobrá večerní základna a milosrdná oáza. Do předloňska. Loni pouhých pár hodin před startem Tour de Putyk 2012 p. František Douda využívá svého úrazu, plní dlouholeté hrozby a končí. Definitivně. O tom,  co absence Rejdy loni znamenala, a jaký nastal komplikovaný Plán B jsme blížeji poreferovali v ZN No. 7. Včetně zvěstí, že celý areál kulturáku, kde je hospoda situována, má v roce 2013 být totálně rekonstruován. Čili jsme Rejdu, vlastně definitivně, odepsali. Když už frčíme po Táborsku, obci Malšice samozřejmě ale nemineme. Ono je otevřeno! Mírně zrekonstruované toalety, mírné úpravy interiéru. Nábytek i výčep vypadá nověji, leč starý se nám líbil více. Za budvarským čepem pomenší mladinká holčinka. Znuděná. Dost znuděná. A dost mimo. Na tabuli stojí, že teče Budvar 10° a 11° nefiltrovaný, Plzeň etc. Na stolech inzerují Budvar výčepní a ležák. Jedenáctka je překvapení (že by mýtická jedenáctka kroužek?). Ovšem co přesně točí, dívčina netuší. „Máme Budvar“. Více neví. Zkoušíme malé 11°. Zaujme hořčí ocas. Dlouhatanánský ocas. Úplný hnus to není, leč pardálovský duch se vznáší nebezpečně blízko. Bleskově a pouze letmo nahlížíme do jídelního listu. Změny k horšímu. Kuřecí - brr. Žebírka nikde. Na dotaz, zda standardně vaří dostáváme šalamounskou odpověď: „Vaříme, ale teď nemá kdo vařit“. Hospoda prý nově funguje od února. Prý v provozu bude i přes léto. Vše ověřujeme u jediného hosta, nepřekvapivě jednoho z bývalých kmenových štamgastů. Pořád nádává, a není sám, na Frantu Doudu, že se na všechno vybodl (v originále použil mnohem jadrnější výraz). Uvidíme. Zatím hůl nelámeme, leč přehnané iluze si o staronové Rejdě rozhodně neděláme. A co bájný Zvíkov? Na Zvíkovské Podhradí do Pivovarského dvora (https://www.pivovar-zvikov.cz) dorážíme po poledni. V naivní víře, že v takovéhle slotě a nelidském nečasu nebude s místem sebemenší problém. Omyl. Parkoviště přeplněné až na pouhopouhý jediný flek. Tolik aut jsme tady ještě neviděli. Jakási amatérská rallye, spíše pamětní vyjížďka. Účastníci ale okupují samostatný salónek. Naštěstí. Též zaznamenáváme, že se v komplexu přistavuje hotel. No, aby zvíkovští růst a rozvoj nepřepískli. Jako jinde. V hlavních prostorách restaurace hlučno a fest narváno. Zřejmě kolektivní firemní buranská akce, dále školní či spíše sportovní dívčí výlet, několikero promočených cyklozoufalců a v zadní části oslava. Svatba nebo narozeniny, podle mlčení a atmosféry však spíše černočerný funus. Lopotně nalézáme místa. Dívčí personál hbitý, příjemný a nával rychle zvládající. S přehledem na place šéfuje a rejdí korpulentní rázná mamina, kterou pamatujeme z minulých návštěv. Spiklenecky chválí objednané bůčky. O houbách v kraji netuší (turistice evidentně neholduje) a přihazuje něco glos o tom, že nikterak nelituje prázdné zahrádky kvůli počasí. Naběhají se už beztak vydatně. Žertujeme na téma tůristů, cyklistů a obdobné verbeže, a když při odchodu napevno slibujeme návrat na bicyklu, na zahrádku k tomu, rezignovaně zakoulí očima. S obsluhou spokojenost. S jídlem a pitím vlastně vcelku též. Ovšem na zvíkovské poměry pouhý slabší průměr. Výjimečný zážitek si tentokráte neodvážíme a drobné kazy jsou nepřehlédnutelné. Správně prorostlý uzený bůček vevnitř jako dort, ale na povrchu až příliš tmavý a mírně překořeněný. Karamelový pohár chutný, ovšem šlehačka už není ze smetany. Teplá, neoslnivá, nevábná. Hotovky jen monitorujeme u sousedů. Velké porce, vábně lákavé. Nicméně CZK 165 - 170 za dalmatské čufty nebo kuřecí kapsu není právě málo. Ve světlé Zlaté Labuti zaznívají rušivé tóny pšenice (špatně umyté sklo?) a ve tmavé probleskne nepatřičná nakyslost. U unylého světlého dneska postrádáme říz a zcela chybí „plzeňský“ šmak. Jednoznačně nejlepší a bez přehánění báječný je točený kvasnicový Zvíkov nealko. Tvarohovitá pěna, pivní barva, vůně i chuť. Žízeň zahání, pitelný, delikatesní. Radost. Jinak se točí známý repertoár - tedy i aperitivní 26° Královská Labuť, 15° Pale Ale, 20° Stout, oba svrchně kvašené Rarášky a domácí citrolimo, s jehož pomocí připravují pšeničný Radler. P.S. 1. 6. odpoledne to nevypadá v bechyňském Zářečí nikterak dramaticky. Vody v Lužnici více, ale opakování spouště z roku 2002? Před půlnocí na neděli nebyl na Lužnici ani první stupeň povodňové aktivity. Ve tři ráno vyhlášen třetí. Místo 125 cm Lužnice v Bechyni vystoupala na bezmála 6 metrů. Voda přišlo daleko rychleji a nečekaněji než před jedenácti lety. A v Zářečí sice postavili zábrany, leč nestihli to včas a tyto ani nepokrývají celý úsek. Nebyly peníze. Tudíž Lužnice zábrany jednoduše obtekla. Není to šetření na nepravém místě, pane Kalousku? A zrovna u Vás, v Bechyni? Evakuovány byly kempy u Dobřejic a Bečice. Co base camp Fort Dobronice? Tour de Putyk 2013 v ohrožení! Snad vše skoro O.K. Zaplaveny pouze nové kurty.       

Nealko pivo a „pivo“: Nealkoholické pivo Zlatopramen NA získalo prestižní ocenění „Vím, co jím a piju“. Prý velmi přísně hlídaná kvalita bez chemikálií. Ovšem věřme Heinekenu (A věřmě desítkám pochybných certifikátů sponzorovaných řetězci). Že by vše náležitě prověřil Pivní inspektor, kterého chystá Nova? Má se zaměřovat na kontroly teploty a míry piva v restauracích po vlastech českých. Nebude to prodavač lyží Babica? Když už przní jídlo ...

Pivotéka Slavíkova: Что случилось v pivotéce BeerGeek (https://beergeek.cz)? Ve Slavíkovce 1047/10? Fungují a rozšiřují sortiment. Ve druhé půli května čepují, mimo jiné,  American Pale Ale California (alc 5,2 %) od Matušky. Fajnovost. Dorazily lahváče a plechovkáče od skotských psích rebelů BrewDog. Plechovka Punk IPA (alc 5,6 %) potěší i osvěží. BrewDog Punk Monk IPA alc 5,6 % též čepován coby pinta či půlpinta. Lahůdka. 

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Skoro na rakouských hranicích vaří od konce roku 2011 (?) malý nezávislý Pivovar Žumberk. V Žumberku u Nových Hradů. Řemeslný rukodělný pivovárek vařící tradičním způsobem. Nepasterizuje. Průběžně připravuje Žumberk 11 % světlý ležák (alc 4,5 %), Žumberk 13 % polotmavý speciál, Žumberk 14 % tmavý speciál - černou mambu. Sezónně vystavuje Žumberk 13 % - vánoční speciál polotmavý. Pivka se točí v tamějším Penziónu Marie, v restu Kleť, v Nových Hradech, Horní Stropnici a v Budějicích. BPH měla koncem května v Žumberku přebývat, z účasti však na potvoru sešlo. Info tudíž pouze od jazyků a z letáčků. Pivko se vaří i na Karlštejně. Domácí pivo Karlíček má na svědomí p. Jiří Chyba. Postupuje podle tradičních receptů a experimentuje s bylinkami. Svůj neziskový pivovárek postavil už v roce 1996 a provozuje pár metrů od restaurace Koruna. Nad muzeem hodin. Zvládá uvařit kolem 200 litrů za rok. Má na to čtyřicetilitrový skleněný mobilní minipivovar, ve kterém vaří pro sebe a pro přátele polotmavé pivo Karlíček. Obyčejní návštěvníci mohou pivko okusit při vinobraní či ojediněle při různých karlštejnských slavnostech. Ovšem nyní se budova, včetně pivovárku, zatepluje a upravuje. Vařit se má zase někdy v srpnu. BPH děkuje za pozvání a časem chystá exkurzi. Loni propukla invaze ochucených piv. Záplava radlerů pokračuje. Letos se navíc velcí i menší hráči na pivním trhu pokoušejí čelit poklesu spotřeby též nízkoalkoholickými míchanými nápoji. Dobře jim tak! A konzumentům též! „Beermixy nepijí lidé, co mají pivo rádi, ale lidé, co nevědí, co pít. My, co máme rádi pivo, pijeme kvalitní české ležáky“ (Pavel Borowiec). Tiskem prolétla zprávička, že Budějicím vážně hrozí, že kvůli pivu přijdou o hokej. Sponzor extraligy smluvně nařizuje všude na stadiónech čepovat Radegast. Budějičtí čepují Budvar. Brněnská Kometa se vyplatila a točí Starobrno. Budějice nic platit nechtějí. Nebylo lepší, když kluby byly státní? A podniky samozřejmě také. S pivními akcemi se roztrhl pytel. Holešovickou největší tuzemskou pivní akci, čti megaožíračku (jménem Český pivní festival) nepočítáme, ignorujeme, neúčasti neželíme. Žižkovské pivobraní ale navštívíme. Též Antošovy  slánské dny  mohou být o něčem jiném. Letošní Slánský tuplák (www.tuplak.cz) propukne 21. a 22. června. V pátek a sobotu. Ovšem BPH město Slaný navštěvuje výhradně o nedělích