ZN 16 + Třebáň etc.

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 16., ze 30. 6. LP 2013, letně cimrmanovsky rozverné)

Pivní moudrost a recept: Dvakrát (nejen) pivně s geniálním Járou da Cimrmanem: „Lepší teplé pivo než studená Němka!“ & „Lepší pivo v žaludku nežli voda na plicích“. A co pravil Homer Simson? „Pivo je příčinou i řešením všech problémů“. „Galileo nebyl vinař, ale pivař. Dokazuje to hlavně jeho výrok: A přece se točí ...“ (neznámý filosof). „Kdo pije Platan, sere jak satan“ (jihočeské přísloví). „Vypiješ Nektar, posereš hektar“ (jihočeské přísloví z Hoštic, resp. Strakonicka, prý - obdobně jako předchozí - dnes již neaktuální). Jak ukuchtit deset porcí pikantního pivního guláše? Jeden z návodů přebíráme od cateringové společnosti Vyšehrad 2000. Podle právě tohoto údajně byl hovězí gulášek připravován na Českém pivním festivalu 2013. Co je potřeba? 1,7 kg předního hovězího (kližka nebo krk), 0,5 kg (neškodí  více) cibule, 0,1 kg sladké (i pálivé) papriky, 0,3 kg sádla, 0,15 kg rajčatového protlaku, 0,05 kg česneku, 0,2 kg domácí jíšky z másla a mouky, 0,2 l černého piva, koření dle chuti (sůl, mletý pepř, majoránka, kmín) + feferonky na dozdobení. Maso odblaníme, odstraníme přebytečný lůj a pokrájíme na větší kousky. Na rozpuštěném sádle osmažíme nakrájenou cibuli zároveň s celým kmínem a nebojíme se přivést cibuli až do tmavé barvy. Přidáme maso a lehce podusíme, až pustí šťávu. Vyrestujeme přebytečnou vodu, až zůstane jenom silný hustý sos. Přidáme papriku a rajčatový protlak. Důkladně zarestujeme a podlijeme trochou vody, aby paprika nezhořkla. Osolíme, přihodíme prolisovaný česnek, majoránku, mletý černý pepř, případně kousek feferonky. Přilijeme vodu a dusíme téměř doměkka. Necháme šťávu svařit a přidáme černé pivko. Případně ještě náležitě dochutíme. Zahustíme předem připravenou jíškou a důkladně provaříme. Podáváme s pečivem, různými knedlíky (houskový, špekový, žemlový) nebo bramborovými noky. Porce zdobíme nakrájenou cibulí a feferonkou. Bonusově přihoďme dvě inspirace z pravěké kuchyně. Nepivní, leč určitě praktické a určitě lehce využitelné. Na léto se dozajista hodí. Máš-li chuť na berana, vykuchej ho, stáhni „a polož ... na plachtu. Do břicha mu dej rozžhavené kameny a hýbej s plachtou sem a tam, aby se kameny pohybovaly po celém vnitřku. Když je beran uvnitř hotový, dej ho na rožeň a dopeč. Podobně můžeš připravit i jiná zvířata“ (Beranová, M.: Jídlo a pití v pravěku a středověku. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha, Academia 2011, s. 497). Nemáš-li berana, zkus alespoň kuře pečené s medem. „Uvař kuře, usuš ho a udělej na něm četné zářezy. Naplň zářezy medem smíchaným s troškou ovocného vína nebo moštu, naplň tím tyto zářezy a nech dobře nasáknout. Potom kuře upeč na rožni a podávej“ (dtto, s. 500). A sežer.    

Svijany (BPH II.): Svijanoviny z června 2013 jsou výjimečné tím, že jde o výroční desáté číslo. Ničím jiným výjimečné nejsou. Za tiskovinami jiných pivovarů svijanský čtvrtletník nepřehlédnutelně kulhá. Zaostává a nezaujme ani obsahem, ani rozsahem, ani formou, ani humorem. Trapnou bezradnost dokresluje kreslený vtip (fakt nic k popukání) zabírající celou poslední stránku z celkových čtyř. Jako by svijanští neměli, ani nevěděli, co otisknout. Na první straně nicméně není opomenuto vyvrácení kauzy, kterou rozpoutal časopis dTest, když v anonymní laboratoři testoval padesát lahvoňů na obsah mykotoxinů. Svijanská Kněžna byla dehonestována označením za téměř nepoživatelnou. Svijanští se nedali a uchované vzorky inkriminovaných šarží hbitě poslali na oficiální prozkoumání. S výsledkem: nezávadné. Kněžna má obsahovat několikanásobně méně mykotoxinů nežli uváděl test. Tudíž ani dodaný slad nebyl špatný a ječmen nebyl plesnivý. A veškerý humbuk způsobila lživá mediální kampaň. Kdo má pravdu, Bůh (a Karel Marx) suď! Možná opravdu chtěl (nikoli poprvé) kdosi svijanské poškodit, leč na druhé straně ... I BPH má s proměnlivostí Kněžny, i když čepované, své nemalé a nepříliš příjemné zkušenosti. Pamatujeme, že i po delší dobu byla totálně nepoživatelná. Ovšem, že by mykotoxiny? Nebo normálně zkyslá, zkažená a smradlavá? A o tom, že kvalita nejen Máze s růstem pivovaru rozhodně neroste, varovně (marně) píše BPH už delší dobu. (P.S. Cause mykotoxinů a humbuku, bulvárně rozdmýchaného časopisem dTest je věnováno šest stran květnového čísla Pivo, Beer & Ale). Jinak nové Svijanoviny obsahují vlastně pouze pozvánku na 24. ročník Slavností svijanského piva (13. července). 8. 6., kolem třetí p.m., v prodejně u svijanského pivovaru obhlížíme nové přírůstky svijanských oděvů, jakožto reklamních, propagačních aj. předmětů rozličného druhu. Nabídka je opravdu pestrá a opravdu široká. A dodejme - kvalitní. Pro cyklisty, pro turisty, do pelíšku, do rachoty, do hospody. Pochvala. Dneska jsou dokonce milé obě obsluhující síly! Nečekaně a naprosto překvapivě se úslužností přímo rozplývá i ta starší, která v minulosti návštěvníky přímo odpuzovala. Dneska přímo cukruje a culí (šklebí?) se rozverně jako uhihňaná školačka. Čím to? Štamlokál U (bejvalejch) vyndanejch, Krásova 13°, poslušně hlásí, že se tu neděje nic převratně nového. Ani nic zásadního. Pomiňme rituální kočkování části personálu současného a minulého, tedy jeho ženské a mužské části. Itálie se vším všudy, včetně usmiřování. To patří ke koloritu podniku. Místní folklór. Stále dokola, stále častěji a občas i stále hustěji ... A už to docela otravuje. Pivně furt Konrad 10°, Máz 11°, Kvasničák a Kněžna 13°. Kněžna opět nezřídka hnusná. Což vlastně ani moc nepřekvapuje. Hostů se schází docela hojně. Někdy dokonce v undergroundu zadrnká na živo kytara. Úplně bez proměn hospůdka však není. Malíř p. Máňa vykreslil na stěnu další stylový rockový výtvor. Přímo dílo. Černočerného Ozzyho s anonymním Forest Gumpem. Ozzy ovšem překvapivě nezakusuje drsně netopýra, nýbrž - připomínaje vizáží pacifistického měkkýše Lennona - způsobně zapojuje virtuální šňůru do reálné zásuvky (A propos: Pamatujete na jednu z nespočetných pravd o Chucku Norrisovi? Ozzy Osbourne ukusuje hlavu netopýrům. Chuck to běžně dělá tygrům ussurijským. Česká mutace dodává, že Karel Gott tak činí Norrisovi. A na Cimrmana samozřejmě nemá nikdo).

Harrachov a zapadlí vlastenci (BPH V.): V malebném a drsném kraji zapadlých vlastenců podruhé bez Bertíka. Smutno. Smutno. Ovšem opět a zase tradičně v tradičním hotelu Albert. Na Pasekách nad Jizerou - ve staré a rozlehlé horské obci na rozhraní Krkonoš a Jizerek. Vlastně skoro úplně stejný začátek jako při zprávě z Pasek a okolí v roce 2012. Letos se však plánovaná týdenní návštěva podstatně smrskla. Počasí, zdraví (= hypochondrie) ... Stojí to za raz, dva, tři. Lepší už to nebude. Tudíž pouze a jen  telegraficky. Hotel Albert přežívá stále dál a stále stejně. A cmrndá pořád svijanského Máze. Standardního. V zimní sezóně občas ještě tzv. Plzeň. Penzión + rest Na Buďárce šenkuje černohorského Tase (dobrého), ležáka Lobkowicze a na pípě pivních znalců aktuálně Janův elixír. Jinak pivně v kraji v podstatě vše při starém. Jako loni (ZN No. 6). Osobně tentokráte nevykonána ani tradiční exkurze do pivovárku v Harrachově, ani premiérová obhlídka Areálu U Čápa v Příchovicích (https://ucapa.eu). Což měly být stěžejní vrcholy pobytu. V Příchovicích totiž bylo otevřeno unikátní Muzeum Cimrmanovy doby. Právě na tomto místě měl velikán (narozený mezi léty 1850 až 1870, datum úmrtí i úmrtí samo je nejisté) prožít podzim života. První oficiální Cimrmanovo muzeum pokřtili herci Divadla Járy Cimrmana. Slavnostní otevření proběhlo 8. června, jako zlatý hřeb 8. ročníku Spanilé jízdy Cyklostezkou Járy Cimrmana pořádané Svazkem obcí Mikroregion Tanvaldsko. Cimrmanovo jméno nese také rozhledna - Maják Járy Cimrmana, tyčící se na kopci nad muzeem. Jediný maják, ze kterého lze dohlédnout do Cimrmanova Liptákova. Kvůli nepřízni počasí se realizace projektu zpozdila a areál pro veřejnost bude kompletně zpřístupněn až po dostavbě věže počátkem prázdnin. Nedoceněného génia jednoho z největších Čechů všech věků v muzeu připomínají vynálezy jako koště na vymetání rohů, pojízdná řehtačka nebo šikovný vypouštěcí talíř (když nemáte hlad a hostitele nechcete urazit). K nepřehlédnutelným exponátům náleží také model Cimrmanova houpacího koně, podle kterého Myslbek vysochal jezdeckou sochu sv. Václava. K vidění jsou též vkusné šatky po Cimrmanově starší setře Luise, které mladý Cimrman nosil ve svém dívčím období. A Cimrmanova školní třída. Jak to souvisí s pivkem? Na první pohled nijak, nicméně tip na poučný výlet to je. Ačkoli všeuměl Cimrman se pravděpodobně věnoval taktéž pivovarnictví. Kdož ví, co ještě bude objeveno a odtajněno? Zapátrejte na https://www.cimrman.at. A konec konců v hlasování České televize diváci za největší div Česka označili Járu Cimrmana a k sedmi divům samozřejmě neopomněli přidat i pivo.

Budvar (BPH VI.): Stálý jihočeský regionální spolupracovník BPH opětovně potvrzuje, že v budějických Masných krámech se povážlivě kymácí kvalita pokrmů. Vedle proměnlivosti kroužkovaného ležáku, která je už, bohužel, dlouhodobějšího rázu. Ani na Masné krámy už není spolehnutí. Předminule (ZN č. 14) jsme vypustili fámu o tajemném kroužkovaném ležáku Budvar 11°. Čepovaném např. naproti Teologické fakultě právě v ČB. Nejenom BPH tuto nepravdivou informaci vypustila. Zase podvod. Nebo alespoň podvůdek. Žádný kroužkovaný budvárek, nýbrž prachsprostý nefiltrovaný Pardál. Něco jako nefiltrovaný Gambrinus. Prý živé pivko ...   

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pan Aleš Dočkal byl před časem přizván do internetového seriálu „Peklo na talíři“. Do jednoho z posledních dílů, k tématu levných piv. Ani řetězcová tzv. piva přitom totálně nezatracuje, až na polské a obdobné splašky, nicméně diplomaticky upozorňuje, že nelze od nich samozřejmě očekávat kvalitu ani chuť českých ležáků. Zájemci vizte https://www.stream.cz/peklonataliri/815857-peklo-na-taliri-levna-piva. Poslední předprázdninová klubová seance v karlínském Pivoklubu Křižíkova 17º pokračuje v sérii tandemových prezentací nejnovějších minipivovarů. 11. června se představuje Břeclav (což ovšem není minipivovar, nýbrž „produkční“ pivovar s nemalými ambicemi, jak se brzy provalí) a Zadní Třebáň (nebo Třebaň?). I přes povodně, které zasáhly i Třebáně. Karlínský klub zatopen nebyl a na nově designovaných stránkách (https://www.pivovarskyklub.com) trefně zvěstoval: „NA ČETNÉ TELEFONICKÉ DOTAZY JESTLI JSME ZAVŘENÍ KVŮLI POVODNÍM SDĚLUJEME, ŽE ZAVŘENÍ NEJSME, NEBOŤ JSME JE NEZPŮSOBILI!!! PIVOVARSKÝ KLUB JE V PLNÉM PROVOZU!“. První neděli sice vystěhovali podzemí, leč Vltava nepřišla. Ráno zase stěhovali nazpátek. Druhou neděli vážně hrozilo, že Klub zaplaví voda dešťová stékající ze Žižkova. Kanalizace nápor nezvládala. Dopadlo to dobře. Tady. Alespoň letos. Roku 2002 to bylo o dost horší, ale to karlínský Klub ještě neexistoval. A ještě k novým www stránkám: Staromilskou statičnost plně kvitujeme a oceňujeme. Volbu barev nikoli. Připravován je zde e-shop, pivní a pivně-sběratelský. Před zahájením programu (vždycky přesně úderem šesté) testujeme světlý speciál F. L. Věk z Dobrušky. Něco kolem dvanáctky. Hodně jemný a vlastně nijaký. Proč je to vůbec speciál? Nefiltrovaný světlý ležák - zdejší kmenový Benedict je o level výše. Na rozjezd poroučíme klokana, na doražení lososa v lambicu. Rybka v lambicu je neodolatelně návyková. Nakysle osvěžující (Leč i na studená kachní prsa s okurkou by mlsná chuť byla). Pečený klokan je zajímavý, nicméně každodenně by jistojistě lezl (nejen) krkem. Připomíná ovar nebo spíše vemínko s nádechem zvěřiny. Exotičtější vůně a šmak. Je sušší, tudíž vřele doporučujeme přiobjednat některou z omáček (Což Jezevci moudře radí sympatická sl. Klárka V., pivně vzdělaná a vavříny časopisu PBA po právu ověnčená, karlínská to milá obsluhující. Jezevec světácky omáčku odmítá a vzápětí lituje. Klokan dusí. Tvář před sl. Klárkou ovšem hrdě ztratit nehodlá). Pro pořádek dodejme, že degustačním soustem je karlínská verze populárního, rychlého a levného pokrmu z lidové kuchyně USA (Pokud něco takového vůbec existuje). Masové kejdy „Pobryndanej Pepík“ (Sloppy Joe). Tedy různých variací mletého hovězího, například v rajské omáčce. Karlínská kejda je vylepšena zeleninkou a naservírována na voňavých topinečkách. Přichází k duchu a po pravdě zaujme a boduje vlastně více než degustovaná pivka. Ono tentokráte moc vzorků ani nebylo. Vlastně jen dva, ale z čepu. A opakované. Zámecký pivovar Břeclav (www.pivovarbreclav.cz) se mohutně prezentuje coby „Oživená tradice“. Dojem zanechávají břeclavští mírně rozpačitý. Ti, co účast přislíbili do Karlína nepřijeli a slova se musela zhostit síla, která původně měla pouze přivést vzorky. Z této se vyklubává p. Jiří Červenka, obchodní zástupce pivovaru. Fungl nový, ještě se moc neorientující. Tudíž musel (rád) vypomoci polyhistor p. Pavel Borowiec (šéf i šéfredaktor PBA), který pivovar navštívil a pečlivě prozkoumal. Pivovar usiluje navázat na tradici břeclavského piva trvající bezmála 600 let. První historická zmínka o vaření v Břeclavi pochází z roku 1414. Pivo se tady jistě vařilo ale už dříve. Doložená existence pivovaru u břeclavského zámku je datována 1522. V roce 1901 je dokončen nový pivovarský komplex s novobarokní fasádou, která tvoří přední část dnešní budovy pivovaru. V období 1926-38 dovedl pivovar k úspěchům p. Vítězslav Pryč. Coby ředitel zdvojnásobil roční výstav na cca 40 tis. hl, věnoval se charitě a podporoval vlastenecké spolkaření. Ve druhé polovině 20. století dosahuje výstav až 200 tis. hl. Jde o významného vývozce s několika značkami. Břeclavský pivovar Podlužan byl uzavřen asi před dvaceti lety a regionu cosi chybělo. Zviditelnění v podobě regionálního pivka. V září 2012 se začalo s opravami starého pivovaru (kde vlastně zbylo pouze torzo obvodových zdí) a v březnu 2013 už byla zahájena výroba. Pivovar se renovuje v původních prostorách (varna, spilka, ležácký sklep), ostatní zařízení jsou postavena znovu. Náklady na obnovu (přiznané) činí přes 80 mil. CZK. Současní majitelé připravují provoz střední velikosti blížící se meziválečné podobě pivovaru. Ovšem s moderním vybavením. Letos hodlají uvařit 25 tis. hl, cílově plánují výstav 40 tis. Deklarují rozvoj kvality piva a postupně i narůstání šíře sortimentu. Nejdříve chtějí na trhu stabilizovat desítku a dvanáctku a následně se hodlají pustit do příležitostných speciálů. Včetně pšenice nebo znovuobnovení značky Kozel. Snaží se dobýt trh a nabízí partnerství - včetně vybavení hospod, podporů prodeje, marketingových kampaní, všelijakých podpůrných akcí, sponzoringu apod. Zatím se jim na přesyceném trhu údajně daří. I místní je přijali dobře. Rozpoutává se debata ohledně označení „průmyslový“ pivovar, kdy p. Dočkal navrhuje přesnější označení „produkční“. Pan Borowiec glosuje, že s „produkcí“ má značně nevalné zkušenosti z Barrandova a raději rozvíjí úvahy na téma některých pivních mýtů a klišé. K nim má patřit zažitý (přímo zažraný) názor, že Jižní Morava, obdobně jako Jižní Čechy, ráda pije sladká piva. Pan Borowiec v tom spatřuje mýtus falešný. Jednak sladké pivo u ležáků vlastně ani neexistuje. Spíše se jedná o pocit chlebnatosti a vyváženosti sladového těla. Tzv. sladké pivo, ke kterému patří i ochutnávaný Kanec z Břeclavi, se vyznačuje vyvážeností v chuti, vyvážeností sladového těla, kde nějaká hořkost stále přítomna je. Ovšem chybí hořčí dozvuk, resp. tento nepřehlušuje sladovost. Jde o pivo „citlivě chmelené“. Leč hodně našinců (včetně BPH) jasně preferuje piva „více chmelená“. Učený a zkušený pan Borowiec to vyjádřil učeně a profesionálně. My sprostě a laicky konstatujeme, že „citlivě chmelená“ pivka nám prostě nejedou. Okecávat je to možné všelijak, hořkost to nenahradí (A nechmelí se méně hlavně proto, aby se ušetřilo?). A pitelnost je zde poznatelně menší. Dalším vytrvalým klišé je představa, že Morava pije pouze víno. Mnoho Moraváků ovšem miluje pivo, minimálně když si od vínka potřebují odpočinout. Moraváci jsou patrioti (sálem se nese „Stop plzňocentrismu!“), a tak by Břeclav mohla šanci mít. Co aktuálně nabízí? Světlé výčepní 10° pivo Delegát. Značka Delegát byla vařena v Pardubicích, kde pan majitel měl v pivovaru Pernštejn pronajaty vlastní prostory. Břeclavský Delegát má dynamičtější logo než dřívější pardubický. Jinak má ovšem být totožný. Druhou položkou v nabídce je nefiltrovaný, nepasterizovaný světlý ležák Kanec (alc 5 %). Vařen je klasickou staročeskou technologií. Na dva rmuty. Z hanáckých humnových ječných sladů, chmelí se žateckým chmelem. Pivo kvasí v otevřených kádích cca 10 dní a dozrává v ležáckém sklepě po dobu 6 - 8 týdnů. Kanec se kdysi v Břeclavi též vaříval, tradiční jméno Podlužan již použít nemohli - známka byla (spekulativně) přeprodána. Právě Kanec je degustován. Vcelku příjemné pití, ale nevýrazné, dosladka, bez osobitého charakteru. Padá dotaz na Žambereckého kance. Bude válka Severu proti Jihu? Značku Kanec mají prý zaregistrovanou břeclavští, válku nicméně nepřipravují. Vytopený a usušený minipivovárek v Třebáni líčí především na sezónní prodej kolem Berounky. V prvé řadě udělejme pořádek v čárce. Třebáň nebo Třebaň? Puritánsky správně má snad být Třebaň (leč Word tvrdošíjně pořád Třebaň podtrhává coby chybu a Třebáň nikoli). Nicméně Ivan Mládek svůj chytlavý hit asi nepřezpívá (Dobře dělá. Nám se také více líbí Třebáň i Bráník. Kratke zobaky patři do Ostravy. Banik, p...!). Navíc Třebáň Hlásná je na druhé straně Berounky. V Zadní Třebáni byl uskutečněn klukovský sen dvou spolužáků o společné hospodě. Nakonec si pořídili pivovar a pořád se učí vařit. Plánují cílově roční výstav kolem 1 000 hl. Do Karlína dorazil p. Martin Kudláček (majitel) a p. Pavel Bartuněk (sládek). Sládek je amatérem, vyučeným fotografem, který vařil vývojky a ustalovače. Začínali LP 2012 a zatím připravují světlý ležák Bobr 11°. Dělají ho tak, aby v prvé řadě chutnal jim samotným. Bobr je druhou ochutnávkou a špatný není. S delším příjemným dozvukem, digestuje. Ovšem zase tak nějak bez osobitosti a bez výraznějšího charakteru. Žádná bomba. Třebáňští uvažují i o příležitostném speciálu. Řeč se stáčí na konkurenci. Přece jen nedaleko je lokalizován Pivovar MMX, se kterým se mohou třebas o cyklisty (včetně p. Dočkala či Jezevce) přetahovat. Nakonec v dosahu je též Berounský Medvěd (O němž kolují zkazky už bezmála legendární. O proměnlivé kvalitě, diplomaticky řečeno. Pan Mayer nakonec vyhodil všechny tzv. sládky, i celý povedený ansámbl, a začal prý vařit sám. Prý se Medvěd, alespoň prý osmička, znovu občas dá ... Se strašlivostí některých várek máme neblahé zkušenosti od žižkovského Sadu, kde Medvěda museli přestat brát). V Třebáni je ovšem pivovárek mnohem blíže dráze nežli MMX v Letech u Dobřichovic. Fungují ve sklepě bývalého mlýna, poblíž kempu a v bezprostřední blízkosti se nalézá restaurace s venkovním posezem ve srubu. Bobra tam, coby přítoč, čepují a k mání je i flaškový. O vlastní hospodě (prozatím) neuvažují.         

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Hruboskalský Hotel Štekl rádi vyhlašujeme Podnikem první poloviny roku 2013. Vítězí s přehledem. Vynikající netuctová kuchyně, která nikdy nezklame. Což je důležité. Od letoška též fajnové rohozecké. Příjemno a poklidno, útulné prostředí, bezvadná a přátelská známá obsluha. 8. června naše dlouholetá tradiční víkendová dvoumužná sestava (dlouho, bolestně dlouho, už bez čtyřnohých psích společníků) vychutnává variaci pomalu pečených vepřových mas (krkovice + bůček) s domácím karlovarským knedlíkem a červeným zelím, resp. hovězí flank steak s grilovanou zeleninou a okurkovým relishem, s gratinovanými bramborami. Ovšem volba je (nejen) dnes nelehká. Flank vítězí nad hunger steakem (tento BPH sice šmakuje obvykle více, leč aktuálně není chuti na kozí sýr, který hunger doprovází) a velmi těsně poráží i pečenou křepelku s lanýžovou nádivkou na houbovém ragú s glazovanou karotkou, šalotovou omáčkou a pečenými tymiánovými brambůrkami. Jídla jsou básní. Zážitkem. Radost. Spokojenost umocňuje créme brulée s čerstvými jahodami a obligátní rituálně-povinná krupicová kaše pro mlsného spolujedlíka. Výhrady nejsou ani k dobře ošetřovaným Skalákům, světlému 12° a tmavému 13°. Lepší než Svijany. Jasně lepší. O dost lepší. Štekl zachraňuje Český Ráj. Jinak by vlastně nebylo kde posedět. Jiný přijatelný podnik, se stabilně dobrým jídlem a přežitelným pivkem, tady už neznáme. Na okraj: V tomto ohledu je to ještě horší na Křivoklátsku. Kam zajíždíme ale pouze občas. Zařízení U jelena přímo pod hradem je strašlivé. Po všech stránkách. O Hotel Sýkora nelze zavadit ani pohledem. A co legendární Rozvědčík? Loni hrůza. Pivně i po stránce jídel. Nezastavovat. Letos na čepu K-Brewery, deset, jedenáct, dvanáct. Jeden Ježek 11° je snad ještě snesitelný. Bránovský vepřový guláš při troše dobré vůle ještě také. Žádný zázrak. Rozvařené maso bez chuti v leču. Řízek se salátem je z čeledi pokrmů, které sice nejdete vztekle reklamovat, ale rozhodně si nepřidáte. Přitom U rozvědčíka by atmosféra býti mohla. Místo, tradice, tradiční vyvolávání jídel podle čísel, často tu vyhrává muzika. Mívají tady plno. Leč není to především tím, že v okolí moc jiných možností není? Pokud máte čas, raději si zajeďte do zapadlého místa jménem Broumy. Na hřiště. Na Matušku.     

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Pivnici U sadu, ze žižkaperku, ze škroupáku, přeřazujeme ze svijanské rubriky. Svijanské po letech už nečepují. Jen sklo zbylo. Místo Máze nasadili jedenáctku Ježka. Škarohlíd by kysele utrousil: „Z bláta do louže“. Máze škoda není. Leč prázdno po Úněticích je pořád citelně znatelné. Když už drbeme: Únětická dvanda od Sadu zmizela, neboť způsob jednání obchodníků z pivovaru nebyl prý právě příkladně dušínovský. A to Sad náležel k vůbec prvním podnikům točícím Únětice! A na jaře únětického pravidelně odebíral a prodával celý tank. Prý začala v pivovaru šéfovat obchoďákům ženská. Asi skálopevně věří manažerským trikům a poučkám, včetně šmejdovských manýrů. Baba a manažer k tomu - hrůza násobná! Aktuální stav čepu i kuchyně na https://www.usadu.cz. Leč z obvyklých jedenácti položek na sadovském čepu je, bohužel, skoro polovina akvizic K-Brewery. Tekl kupříkladu Rychtář 12° Premium a posléze Rataj. Ze Dnů kozla načas doputoval ležák nefiltrovaný. K-Brewery to není, nicméně  testujeme pouze dětské. Aby se neřeklo. Nečekali jsme nic (moc) a nic (moc) to také bylo. Janův elixír (s kardamonem, konopím a meduňkou) z Vysokého Chlumce zkoušet není nutno. Opravdu není nutno okusit úplně všechno. Jde o ochucený světlý ležák (alc 4,5 %) u příležitosti slunovratu (resp. Svatojánské noci). Jasnou volbou je kmenový Sádek 11°. Nebo si ušetřete na  flaštičku belgického hořčáka Hopuse. Nezklame. Rozjasní tvář i útroby. Furiantskou vycházku na dolní Žižkov, po Husitské, si BPH mohla klidně odpustit. Jedna z nejošklivějších adres Střední Evropy a přilehlého okolí. Těsně nad ošklivou Husitskou, ještě v Orebitské, na Dalešické pivko vábí neon zařízení aktuálně zvaného U krkouna. Má tu být bytelná stejkárna. Přesněji, možná snad byla. Na zdi lákavé stejky vypodobněné jsou, jinde nikoli. Prý už skoro rok. Na tabuli i na čepu stojí Dalešická 11°, Dalešické májové 13° a černá 13°. A zázvorové limo Brča. Ovšem fakticky točí pouze jedenáctku. Ujde. Možná více než ujde. Z hotovek ale zbývá jen nelákavá omáčka, plněné knedle a salát jakýsi (= antijídlo). Nepočítáme prefabrikované smaženosti, u kterých je úplně jedno, zda se maskují coby nugetky, bagetky, prsty nebo tzv. sýr. Vše samozřejmě s prefabrikovanými hranolkami. Fuj. Další krmě až navečer. Děkujeme, mějte se, asi už  nepřijdeme. Možná trochu škoda - pivko i personál se jeví slušně, leč objednat si není co. O kousek níže krajně nedůvěřivě přešlapujeme před vchodem do Prvního žižkovského pivovaru Victor. Stejná podivná instituce, kde točívali (ne moc dobře) dobré chýňské. Kam jsme kdysi s Bertíkem i párkrát zašli a chodit bez lítosti rychle přestali. Obsluha za výčepem k návštěvě přehnaně neláká. Reference na místní (?) pivko ještě snad ujdou, na jídlo a personál už méně. Podnik není očividně určen pro české pivaře a návštěvníky. Když na vývěsce čteme „České specialiti“, vstup zavrhujeme zcela. V azbuce chyby nejsou. Východní bratři umějí vodku a té by se měli držet. Škoda, že první pivovar na Žižkově je právě tento. A právě tady. Vedlejší podnik Merenda má ještě zavřeno, čehož nikterak nelitujeme. Co otestovat novou podobu starodávné - snad úplně zdejší nejstarší - restaurace U slovanské lípy? Má to v současnosti být cosi na způsob hospody U vodoucha, situované v Jagellonské. Možná je BPH nespravedlivě zaujatá, nicméně Vodouch nám do oka nepadl. Ale vlastně proti němu nic nemáme. Zkoušeli jsme pivka i jídla a jen jsme nenalezli žádný důvod se tam vracet. Proměnlivý sortiment piv velice solidní, leč testované vzorky opakovaně tak nějak teplé, tak nějak málo řízné, tak nějak unavené. Všechny mírně unyle podobné. Výběr pokrmů inspirovaný českou klasikou bezpochyby chvályhodný, provedení jídel neurazí, ale nás ani neoslnilo. Zase všechno chutná tak nějak stejně. Průměrně stejně. Personál nekomunikuje a časopis PBA (ve kterém byl Vodouch dlouho uváděn jako prodejní místo) jsme zde nikdy nesehnali. Vždy vystavovali čísla několik měsíců stará. Což ovšem bylo, a je, zvykem i mnohde jinde. Slovanská lípa Vodoucha připomene už nabídkou jídel. Z polední si nevybereme. Kuřecí stejky - s tím běžte do (Xaverova). Další nabídka je o poznání atraktivnější, leč k dispozici až od 14:30. Vysvobození přináší stará známá a poctivá malá masna. S malým teplým úsekem. Jedním z úplně posledních, těch použitelných, po celé Praze. Kousek nad Lípou, na druhé straně depresivně-děsivé Husitské. Vuřťák pro drsňáky s feferonkami je prostě skvělý. Delikatesní a přitom řízný. Hutný. Lžíce v něm stojí. Mohli jsme zamířit přímo sem. Ještě zaregistrujme znovuobnovený rest U radnice. Kolikátý marný pokus o reinkarnaci? Jak se to vůbec jmenovalo (U Šúvinky, Beer Club atd. atd.). Občas se tu odehrávala pravá pivní zvěrstva. Kterými by se měl zabývat mezinárodní soud v Haagu. Nepřekvapuje cedulka, že je zase zavřeno. Zakleté a prokleté místo. Nekorektně konstatujme, že dolní Žižkov kolem Husitské je pořád příšerný. Rozdělovací třídou, obdobně jako v idylickém světě Rychlých Šípů a vontských tajemných Stínadel, je Seifertova. Co je pod ní, nebrat. S výjimkou Divadla Járy Cimrmana. Existují však ještě radikálnější pohledy. V nich coby rozdělovací třída figuruje Kubelička. Sudá čísla značí ještě dobrou část Žižkova a strana s lichými čísly už reprezentuje začátek slumu. Nebo, že by rozdělovací třídou byla až (nebo už) Ondříčkova, která dělí Žižkov a Vinohrady? Kacířské řeči, za které se na Žižkově bez milosti upaluje.   

Párování piv s pokrmy (BPH XXII. + LXIV. a další): In Magazín - Příloha Hospodářských novin, č. 25, 19. 6. 2013 přináší tip na 25 výletů za pivem. Tip na malé a ještě menší pivovary, které změnili pivní mapu Čech, Moravy i Slezska. A o kousek dále čtenář nachází dvoustránku věnovanou inspiracím ohledně párování různých druhů piv s jídly. K jemné svíčkové omáčce servírované s brusinkami je vřele doporučována svrchně kvašená pšenice. Weizen lehce nakyslý v chuti a ovocný ve vůni. K hovězímu masu pak obecně světlý Ale. K hamburgeru (či stejku, což dodává BPH) má ideální volbu představovat výrazné pivo, například India Pale Ale. Ryby mají vyžadovat pivka světlá, lehčí. Třebas kombinace pstruha pečeného na másle v doprovodu některého z méně hořkých belgických saisonů. Lehkých v chuti, občas mírně nakyslých, s ovocnými tóny v chuti. Harmonickou kombinaci s grilovaným losem lze vytvořit s pivem typu Irish Red Ale. Výrazné, svěží, nasládlé. Hutnost nakládaného hermelínu se má snoubit zase s hutnějším pivem. Sladším porterem či výrazným Russian Imperial Stoutem. Pivní chutě jsou rozmanité (pivní světy a pivní styly opravdu nekončí za Plzní) a zdaleka není nutno vždy a všude omezovat se na náš český ležák. I když nad něj samozřejmě není. Taková Únětická dvanáctka se hodí úplně ke všemu. Nezklame. Výrazná chuť, hořkost a slabší aroma tradičních českých ležáků ovšem nemusí vyhovovat všem. Jemnější pokrmy může výrazněji chmelený ležák převálcovat (Což může někdy být i dobře). K jemnému risottu ovoněnému parmezánem má vhodnou volbu představovat slabší až střední belgické Blond Ale. Hodně přitom záleží, zda volíme raději harmonii nebo kontrast. Pivní sommeliérství je hezká disciplína. I článek redaktorky Hrdinové „Pivní koncert“ je vcelku hezký. Radí v něm pivní sommeliér Ondřej Koucký. Ze společnosti Heineken. A právě zde tkví problém. Gigantům typu Heinekena nelze věřit nic. Obdobně jako receptům z Lidlu.      

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Farmářské trhy Jiřák (https://www.farmarsketrziste.cz/jirak) probíhají ještě i v červnu. Středy, pátky, soboty. Loni FT úspěšně spolupořádaly premiérový ročník Žižkovského pivobraní (ZN poreferovaly v čísle 5). Zájem předčil očekávání. Druhý ročník opět hostil park Parukářka, přesněji jeho vrcholové partie. 7. a 8. června. Nakukujeme hned v pátek, nedlouho po zahájení. Sluníčko, pohodička, zdravíme známé tváře z pivoték, včetně Karlína. Spokojenost. Pivobraní se účastní 29 tuzemských + 1 německý (Klosterbrauerei Weissennohe, založený řádem Benediktýnů už v 10. století) pivovarů. Malých, maličkých, miniaturních a někdy málo známých či nám neznámých zcela. Na ně cílíme. Hostinský pivovar U bizona je lokalizován v Čižicích, pošta Štěnovice. Kousek pod Plzní, v jejímž okolí v posledních letech vzniklo několik pivovarů. Plzeň, kromě obchvatu dálničního, disponuje tak i obchvatem pivním. Testujeme ležák. Pěkný název: Karolína Světlá 13°. Pěkně zakalená, kvasinková, živá. Další na pořad přichází světlý ležák nefiltrovaný Houwárek 12°. Z minipivovaru Stará škola zprovozněného LP 2012 v bývalé obecné škole v městysu Chudenice poblíž Klatov. Pivo bez pěny, bez osobitosti. Nezaujalo. Má být chmeleno nadprůměrně, na hořkosti to znát není. Pátráme a zjišťujeme, že Pivovar Stará škola je rodinnými pouty spojen s Pivovarem Radouš ve Šťáhlavech. Majitelem Radouše je jistý pan Ilgner, prý originál každým coulem. A mladší z rodu Ilgnerů má vařit v Chudenicích. Konečně (ostudně poprvé!) ochutnáváme mok z vychvalovaného Domácího pivovaru Velký Rybník. Čepují světlý ležák 12°, vařený na tři rmuty s chmelením ve čtyřech dávkách. A světlý speciál U.S. IPA Bledá tvář, vyšší hořkosti díky kombinací amerických chmelů s netradiční chutí dokreslenou čtyřmi druhy sladů. Světlý ležák je vymazlený. Tuze. Opravdu hořčí a tuze dobrý. Příjemně překvapuje též Pivovar Moravský Žižkov. Z malebné vísky kdesi u Břeclavi. Vaří asi rok. Pyšní se desítkou Divočákem a především Žižkovským ležákem 11°. Ležák fajnový, hořčí (kolem 35 IBU). Tož, chlapi, dost dobré. Co k pivobraní dodat? Pestrou nabídku různých typů a chutí piv doprovodila různorodá nabídka hudebních stylů a skupin. I degustační klání proběhla, freestylisté exhibovali na mobilní minirampě etc. K jídlu se také něco našlo. I když avizovaná nabídka pivních specialit pestřejší být asi mohla. Žebírka nebo krkovička na pivě, pivní gulášek v chlebu, nakládaný pivní sýr. Posledně jmenovaný vypadá jako kvádřík romadúru a chutná zajímavě, hodně jako syrečky. Poctivý, sympatický, nicméně uleželý není skoro vůbec. Velkoryse přehlédněme i posunuté číslování stránek v tištěném seznamu pivovarů. A tak jediným kazem, či pihou, na kráse vydařené inspekce vydařené žižkovské pivní akce bylo nevkusné triko pána čepujícího pivka z Chýně. Panáček vizáže Ivánka Horníků (téměř dvojník) byl nepochopitelně a neodpustitelně oděn do trička s logem Krušovic! Fuj! Zvěrstvo! Zločin proti lidskosti i proti přírodě! Never more!

Bismarck (BPH XLVI. - XLVIII.): Zase po čase, a letně, cosi na téma pivních kuriozit a rekordů. Nejsilnějším pivkem světa má stále být Armageddon ze skotského Aberdeenu. Pije se ze sklenek na brandy a disponuje 65 % alkoholu. Pivo silnější než slivovice. K nejdražším patří Antarctic Nail Ale z australského Perthu. Draží se a stojí 16 až 36 000 CZK. Vyráběno je z vody pocházející z Antarktického ledovce a výtěžek prodeje putuje na fond záchrany Antarktidy a tamních velryb. Dobročinné pitíčko. V roce 2009 prodával japonský pivovar Sapporo šest třetinek Space Barley po 110 USD. Ječmen použitý při výrobě byl vypěstován na vesmírné stanici ISS. Nejluxusnějším sériově produkovaným pivem světa je Vintage kolekce pivovaru Carlsberg. Třetinka vyjde na 7 500 CZK. Ovšem kam se hrabe na lahvinku mnichovského ležáku Löwenbrau. LP 2009 byla vydražena za rekordních 11 000 EUR. Šlo o láhev, které přežila zkázu vzducholodi Hindenburg v roce 1937. 850 EUR musíte obětovat, na  hodně velikou, 12litrovou, láhev belgického pivka La Vieille Bon Secours z pivovaru Caulier.      

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): Tradiční zeleno-smetanová, takřka mobilizační c. k., Vyhláška Únětického pivovaru (www.unetickypivovar.cz) sděluje, že 15. měsíce června se uskuteční oslava. Oslava 2. výročí znovuotevření. Hudba, zábava, zpěv. Pivo, jídlo, pohoda. Povinšujme únětickým ještě mnoho, mnoho výročí. Jezevčí cyklohlídka BPH doráží už hodně před jedenáctou a na pivovarský dvůr vstupuje coby úplně první host. Během hodinky je všude nabito, kol desítky. Na grilu se rožní krkovice, kotlety, žebírka, kuří prsa, kukuřice. Servírují se kančí výpečky, vepřové koleno na pivu, domácí svíčková, tlačenky, škvarková pomazánka či jehněčí kolínko na rozmarýnu s bramborovo-hráškovým pyré. Šraml z Mostu, večer jazzík, konferenciér. Divadélko ve stodole (nejen) pro děcka, všelijaké (nejen pivní) soutěže a kvizy. Naráží a zdarma se ochutnává pšenice Baron - dar od spřáteleného pivovaru z Bavor. Od Schlossbrauerei Au-Hallertau (www.auer-bier.de). S únětickými se spřátelili skrze podnik Kulový blesk. Křtí se tajemná skulptura od roztockých mecenášů (prolézačka?) a mariášové karty Únětického pivovaru. Jejich navrhovatelka a realizátorka sama mariáš nehraje. Je to vidět. Jako suvenýr a dárek dobré. Hrát s nimi nejde. Nevadí. Jehněčí kolínko přepychové, krkovice prorostlá, rebarborový koláč s drobenkou chutný a jeho porce brutálně impozantní. Únětická desítka i dvanáctka solidní. Co solidní, výborná. Stabilně. Jako vždy. Nával personál zvládá letos už s nadhledem, rychle a bez větších zádrhelů. Počasí se povedlo. Oslava se povedla. Dej Bůh štěstí! Dne 27. 6. bleskovým autopřesunem ze žižkaperku na bleskový oběd v pivovaru. Hotovka v podobě bůčkové kostky na pivu položené na šťouchaných bramborách a proložené beraními rohy excelentní. Oslnila. Luxusní záležitost je též c.k. trhanec se švestkovým kompotem. Věnujte pozornost drobným, milým, doladěním jídelníčku. V nestálém počasí, které ještě může překvapit (a opětovně  překvapuje, převážně nemile), v neděli 9. 7., podniknut cyklovýletík přímo do Roztok. Raději ovšem mastňácky, s alibistickým využitím obstarožního pantografu z Masaryčky (pořád přátelské, narozdíl od hlaváku). Neboť cesty kolem Stromovky a v Podbabě nebudou po velké vodě ještě úplně fit. Nebyly. Několik týdnů. U zvířátek (www.zviratka.eu) dnes šenkují únětickou desítku, černohorského Pátera, Granáta a borůvkovou jedenáctku a svijanskou pšenici (přesněji ale z Náchoda). Krkovice z grilu nemá chybu. Šťavnatá, prorostlá. Babiččiny koláče upečeny hned dva. Rebarborový nebo jablko-skořicový? Volba skoro Sophiina. Volba padá na skořici. Dobrá volba. Králíci ve výběhu dupou už jen z povinnosti a líně polehávají. Sluníčko. Neprší (zatím). Několik příkladně vychovaných capartů si způsobně hraje, nehlučí. Snesitelné množství příchozích i odchozích způsobně zdraví. Idylka. Zvířátka vyhlásíme Podnikem druhé půle roku 2013. Roku, v jehož čísle smolná třináctka nefiguruje náhodou. A bude hůř! Maličko smolná byla třináctka i v datu 13. června. Dorážíme ke Zvířátkům pěšmo, z Angličáku, ze Suchdola. Ouha, zamluveno pro uzavřenou společnost! Dáváme jen pivko (říznou únětickou desítku), do ruky a na cestu koláč a nepokrytě závidíme. Alespoň čicháme. Čicháme, nasáváme. Pečou se jehněčí kolínka a voní nadpozemsky. Božsky. Leč, až příště. Nevadí. Vláčkem bleskurychle přesun do Bubenče a pár kroků Na slamník. Podnik starobylý, kdysi kultovní a oblíbený i aktuálně. Výjimečně na skok občas zaskočíme. Ovšem večery tady bývají, pro nevrlé jezevce, moc ryčné a hlučné. Mezi jinými teče únětická dvanáctka. Ujdou i buřty na pivu nebo grilovaný kus bejka. Jídla úplně úchvatná a nijak zázračná nejsou, leč přežít se v pohodě dají. Někdy i zaujmou. Alespoň tak. Lokály na šestce se celkem zmáhají a zase se tam dá chodit na pivo. Především právě díky Úněticím. Žižkov je ovšem Žižkov (Leč naprosto upřímně: Raději, mnohem raději, bychom zase žili právě tady, právě na decentní a poklidné šestce. Nebo ještě lépe na dráze kousek za ní. Třeba kvůli přírodě. Na Žižkově není). Další posezení U zvířátek 29. 6. Unavené počasí. Na čepu ovšem vybraná společnost, která dodá sil: Únětice 10°, Páter 11°, Granát 12°, Benedict 12,5° (světlý ležák z Břevnova, alc 5 %) a Malinový Rohozec 13°. Krkovička na grilu opět prvotřídní. Fantazie. Sladkou tečkou je babiččin tvarohový koláč v kombinaci s malinovým ležákem. Vůně a barva ochuceného pivka nepivní, intenzivně chemická. Chuť pivnější. Ovšem jedno malé na ukázku a dost.      

Pivotéka Slavíkova: Žižkovská pivotéka BeerGeek (https://beergeek.cz), ve Slavíkovce, vstupuje v obecnější povědomost. Píše se o ní v (nejenom) žižkovských pravidelných i nepravidelných tiskovinách. Vedle atraktivní dvojice pivek (zahraniční + tuzemské) na čepu, ve stále obohacované nabídce na regálech doporučujeme nepřehlédnout plechovkáč (či lahvinku) Punk IPA od BrewDog. Poslední záchrana. Když je nejhůře. Funguje spolehlivě. 

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): 3. ročník festivalu minipivovarů uvítala Jihlava 15. června. Jihlavské pivní pábení 2013 zvalo na dobré pivko od sládků z malých, rukodělných, pivovarů. Českých a slovenských. Součástí akce byl dřevorubecký závod se série Eurojack. V Jihlavě se řezalo o 106. Pořádajícím jihlavským pivním pábitelům vévodil Radniční pivovar (www.radnicni-jihlava.cz). Za permanentní přísun informací pivovarským pěkně děkujeme, fandíme jim, ovšem samotná Jihlava je pro líné žižkovské jezevce-pecivály přece jenom dost z ruky. Takže spolu s Kaťáky a jejich frontmanem Oldou Říhou: „Někdy příště ...“. Od půle června tzv. město kdesi pod jakýmsi Špilberkem (Nadutý pragocentrista dráždí Brňáky dotazem, zda je Brno vůbec na mapě) testuje ve zkušebním provozu unikátní pojízdní výčep. Šalina Pub je speciálně upravená tramvaj. S výčepem, toaletou, kuchyňkou i vychytanými vychytávkami v podobě speciálních držáků na pivo. Součástí pravidelného jízdního řádu ovšem nebude. Najmout si šalinu ale mohou uzavřené skupiny zájemců. Ještě malá lekce z etymologie. Výraz šalina používá brněnský hantec pro tramvaj (po pražsku pro socku s mastnou tyčí). Vznikl zkomolením německých slov elektrische linie na šeliní = šalina. Opakovaně zachycena zpráva, že v Jižních Čechách se rodí Národní salon minipivovarů. Ambiciózní projekt má být inspirován Národním salonem vín ve Valticích. Minipivovarský salon má vzniknout v jihočeských Borovanech. S cílem propagovat malé pivovary a příští rok v Borovanech uspořádat velký pivní festival. S využitím nového letního amfiteátru, v právě dokončované zámecké zahradě nově opraveného zámku. Nějak se nám to nezdá. Jedny malé Borovany známe, mezi Bernarticemi a Dražíčem. Dražíčem s Lipany páně Papuly (Na prokletý Dražíč  veliký pozor, nejlépe se mu vyhnout velikým obloukem, připomeňme si varování ze ZN No. 7. Mocné Lipany nutno konzumovat mimo tuto životu nebezpečnou a depresivní magickou zónu!). Zámek jsme však v našich Borovanech nikdy neregistrovali. Téměř s určitostí tudíž půjde o Borovany větší, o Borovany pod Budějicemi. Ale není to kachna, obdobná namátkou třebas megalomanskému projektu rychlobruslařského stadiónu v Oseku u Kolína? Nový pán chotovinského a dalších panství, „velkopodnikatel“ z Východu, majitel dvou zámků, několika rybníků a mnoha hektarů lesa se prý ztratil. Nebo vypařil. Vlastní (či vlastnil) také pivovárek v Chotovinách. Jaký bude osud Mayzus Breweries Company (www.pivovarchotoviny.cz)? P.S. Na úplný konec se nelze nepodělit o zprávičku nepivní, zato bezpochyby vypečenou. Jmenuje se Vepřové kulky a opišme ji z tisku páně Babiše. „Americká zbrojní společnost začala vyrábět kulky potažené vepřovým masem. Používat se mají proti muslimům, aby se po „požití“ vepřového nedostali do nebe“. Je to taková pitomost, že to zřejmě bude pravda.