ZN 17 + Berounsko

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 17., z 19. července LP 2013, červencově prázdninové, přípravné před Tour)

Pivní moudrost a recept: Hrstka pivních přísloví: „Ve víně je pravda, v pivu je síla a ve vodě jsou bakterie“ (německé přísloví). „Chléb je základ života, pivo je život sám“ (anglické přísloví). „Pokud nemáš trpělivost, nemůžeš dělat pivo“ (přísloví z černé Afriky). „Dobré pivko, holky hezké, to jsou dary země české ...“ (české přísloví). „Pivo hřeje, ale nešatí“ (české přísloví). Chutným pivním jídlem jsou karbanátky na pivě. Milují je Belgičané. Použít možno například světlou jedenáctku. Recept na čtyři porce: 250 g vepřového masa, 250 g hovězího masa, 2 housky, 2 vejce, 1 dl mléka, 50 g slaniny, 1 kus sardelky, 80 g másla, 2 dl světlého piva, hrst strouhanky, špetka strouhané citrónové kůry, pepř, sůl. Jak na to? Maso pomelte, housku namočte v mléce, slaninku nakrájejte na kostičky, sardelku utřete na kašičku. Vše smíchejte, ještě jednou pomelte, osolte, opepřete. Přidejte strouhanou citrónovou kůru a vejce. Je-li směs málo hustá, dohustěte strouhankou. Ze směsi vytvořte karbanátky, které na másle opečete po obou stranách. Do zbylého tuku v pánvi přidejte pivko, nechte chvíli vařit a poté vložte karbanátky. Na mírném ohni nechte chvilku dusit. Občas přelijte šťávou. Jakmile se šťáva téměř vypaří, je hotovo. Servírujte s vařeným bramborem nebo s bramborovou  kaší.

Svijany (BPH II.): Od štamlokálu U (bejvalejch) vyndanejch, v nechutně profláknuté lokalitě Krásova 13°, je třeba si maličko odpočinout. Alespoň o prázdninách. Alespoň načas a alespoň někdy. Denní seance lezou na mozek. Konrad 10° přežitelný se zatnutými zuby a vlastně i bez nich. Leč zázraky a hořké pohlazení typu únětické desítky opravdu nečekejte. Svijanský Máz, Kněžna a Qéčko bez komentáře. Kolovrátkově, jako každý měsíc, si smutně posteskněme, že pamatujeme lepší. Samozřejmě nejenom zde. V čem tedy tkví hlavní úskalí dnešních Véček? Líté souboje a boje stále se rozcházejícího, a stále se usmiřujícího, páru. Ještěrka G. versus zlobr J. Válka Roseových je divácky úspěšná (prý poučně varovná) mrazivá černá komedie, nicméně být jejími (skoro) každodenními svědky je už mírně únavné. Aktuálně sice panuje období poklidného smíru a aktéři jsou jako hrdličky. Jak dlouho? Nicméně Véčka spolehlivě fungují. A žádná hrůza to rozhodně není. A pepřenky mají boží. Kupodivu, přes prázdninový čas, chodívá relativně dost hostů. Alespoň někdy. V pozitivním duchu přihoďme, že k  šipkoautomatu dorazily dokonce použitelné šipky a občas si někdo dokonce zahází. Proč ne. 

Chýně (BPH III.): Chýně nezklame. Pivovarská krčma (https://www.pivovarskakrcmachyne.cz) 3. července čepuje světlou desítku a dvanáctku a polotmavé. Vše parádní. Osvěžující. Zkrátka chýňské. Potěší smažená krkovička se salátem. Poctivá, prorostlá, šťavnatá, salát domácí. Tak to má být. Na doražení parádní závin a ještě parádnější vyhlášené domácí uzené. Blesková přepadová mise vozmo úspěšná. Spokojenost. Místní pivovarský kočičák už ale odešel do kočičího ráje. Zbyly už jen kočičky. Zaznamenáváme další výčep s chýňským Vedle krčmy-formanky a velké restaurace. Přímo u vchodu do hlavní budovy, na nově upravené zahrádce. Nemečely tam kozenky? Dětské atrakce doplňuje malý stánek s pivkem a grilovanými stejky.  A kdo se v Chýni přežere, může zarelaxovat a načerpat sil třebas na pietním místě v Lidicích.

Kersko (BPH IX.): Podél Labe se i letos šlapě luxusně. Elefantík na trase na Kolín ovšem hlavně ve dny víkendové obvykle fest plný. S přepravou bicyklů vznikají drobné komplikace, ale obvykle jsou rychle vyřešitelné. Ovšem nemálo cestujících a účastníků hustého provozu po (nejenom) polabských stezkách nepoužívá mozek. Možná ho nemá. Tupci. O všudypřítomné neukázněnosti a zažraném nerespektování byť pouhých elementárních pravidel čehokoli (což je naším národním sportem), včetně obyčejné slušnosti a lidské solidarity nemluvě. V neděli 14. 7. jízdní hlídka BPH volí coby start i cíl Nymburk. S otočkou  kolem Libice. Tam po břehu pravém, nazpět po levém. Počasí pro cyklistiku vlastně skvělé. Bufet Na soutoku (Labe s Cidlinou) láká k zastávce a občerstvení i letos. Kol i pěších sice přehnaně, nicméně příjemná obsluha odsýpá. A sedí se tady moc pěkně. U vody, s kačenami. Když je méně narváno, úplná idylka. Pivka netočí úplně famózní, ale skousnout se hravě dají. Bernard 12° nefiltr, Zlatopramen 11°, Březňák černý. Na grilu prská převoznická klobáska, špízky a především voňavé rybky. Pstruh, kapřík, makrela. Makrela tučná, fajnová. Inzerují též růžová vína, řeckou retsinu, nějaké smaženosti aj. Na kerskou Hájenku tentokráte BPH nedojela. Příště. Určitě však nezapomeňte na konci Nymburka (na pravém břehu, ve směru Poděbrady), u ramene řeky, postát na loučce u pomenšího rybníčku s vodním ptactvem. Je to kousek pod restem Katovna. Na stezce. Uvidíte, co jste ještě neviděli. Početná kolonie nutrií plave, vylézá, pase se a žebrá. Lidí se nebojí, otírají se o nohy a vezmou si z ruky. Housku, mrkev, trávu. Fascinující zážitek nejen pro děcka. Vodní myšáci (nebo králíci) jsou prima.         

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Netradiční podvečerní posez v hruboskalském Hotelu Štekl 4. července zdařilý. Před steaky či zvěřinou preferujeme českou klasiku. Maďarský guláš se špekovým knedlíkem a vrabec s červeným zelím a opět domácím knedlíčkem. Obé velice slušné. Krupičanda a créme brulée, to je neoddiskutovatelná povinnost. Skaláci, světlý (12°) i tmavý (13°) = sametoví mazlíčci. Večer pohodově stráven ve Šteklu též 6. 7. Půldenní turbovýlet deformován rozmary počasí. Velocipédy sundány z nosiče krátce až na nelidsky přelidněném korze na Jizerce. Rychlé nakouknutí také do Areálu U Čápa v Příchovicích. Muzeum Járy Cimrmana, včetně Majáku Járy Cimrmana. Maják stále ve stavbě. Stavíme i v pivovarské prodejničce, přesněji u okénku v kiosku v Pivovaru Malý Rohozec. Testujeme světlý speciál. Slavnostní. Patnáctka. Silná, velesilná, sladká. Vyrobena k pivním slavnostem v Rohozci. Upřesňujeme stupňovitost, resp. EPM, u ležáku Skalák Malina. EPM činí 11 %. Rohozecká pivka jsou silná, a malinové je někde prodáváno coby Malinový Rohozec 13°. Kde? Roztoky, U zvířátek. Celková sobotní bilance: 511 km Passatem a 7 km na kole. Impozantní sportovní výkon. Od šesti Hotel Štekl venku griluje. Tomu je podřízeno menu. Vepřová žebírka a jehněčí kýta z grilu ucházející. Dá se přehlédnout a lehce odpustit, že ve frmolu opomněli ke kýtě kápnout avizovaný česnekový dip. Po anglicku dip znamená namočit. Jehněčí je šťavnaté a namáčet není potřeba. Místo krupicové kaše ale jen domácí tvarohový koláč + créme brulée. Skalák světlý nepatrně kyselejší. Dnes to není na 100 %, pouze na 90 %. O den později patrola BPH chybět nemůže zase. Skaláci už v richtigu. Hovězí líčka na majoránce a portském víně, v doprovodu a souznění s restovanou zeleninkou a šťouchanými brambory prvotřídní. Ovšem zklamaný spolustolovník blahem nechrochtá. Kachnička s červeným zelím a domácím knedlíkem pouhopouhý průměr. Jinde by to byl asi normál, ale tady? Knedlík tužší a oschlý, pták mdlý a suchý. Zklamání nad jídlem zažíváme ve Šteklu vůbec poprvé. Krupičanda s crémem brulée chmury částečně rozhánějí. Přijedeme  opět. Štekl ale trochu leze do peněz. Leč, jak nás moudře učil Kléma: „Ať platí bohatí“. 

Pivní literatura (BPH XIV.): Pivní ročenka 2013 získána v Karlíně, při červnové klubové akci v Pivoklubu. Jde o publikaci „pro milovníky dobrého českého piva“. Ročník II. Vydává a distribuuje Vydavatelství Baštan (www.vydavatelstvibastan.cz). ISBN 978-80-87091-41-8. Stran 176. Vhodné počtení na prázdniny. Statistika, reportáž, historie, povídka, pivovarnictví, sladovnictví, technologie, degustátoři, gastronomie, ze světa, různé. Příspěvky jsou krátké, vesměs čtivé a charakteru vesměs spíše populárnějšího. Něco pivních informací ale přitom také zachytíte. Třeba o tom, že kroužkovaný Budvar 11 % je podvod. Jde o nefiltrovaný 11 % Pardál. Prý mimo škatulky piva „nefiltrovaného“ a „kvasnicového“. Teoreticky má zapadat do obou. BPH si ovšem všechny Pardály raději odpustí. Budvarské Géčko fakt nemusíme ...  

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Od podzimka 2012 je na Sladkovského náměstí provozována česko-bavorská pivnice. Má být jediná v Praze. Lokál Ostrý. Stabilně čepuje ležák a pšeničné z německého pivovaru Aldersbacher. K tomu obvykle dvanáctku Kout na Šumavě a polotmavý šumavský ležák Klostermann. A na dalších dvou pípách se to střídá. Servírují jemný vařený weisswurst či grilovaný bratwurst. Sklepní podnik otevírá od čtyř, o víkendech vždy světí volno. Prázdninová potoulání pivním sadem U sadu (https://www.usadu.cz), na žižkaperkském škroupáku, zavály během července na čep akvizice ze Sokolova. Nejprve Permon 13° speciál světlý (alc 5,1 %). Hořkosladký. Zpočátku sladší, poté zazní tóny hořčí. Hodně silný, ostrý, skoro až protivně řeže. Na odbyt však jde dobře. Poté se pár týdnů vytáčí Permon 12° nefiltrovaný speciál (alc 4,2 %). Nás neoslovuje. Na ukázku doputovaly též lahvové speciály. Svrchně kvašené. Dle zahraničních receptur především z Anglie. Dle referencí „ležáky-ejlíky“, dobře pitelné, leč anglická pivka moc nepřipomínající. S invencí pojmenované: P.E.P.A. (Permon English Pale Ale, 13°, alc 4,8 %), P.A.P.A. (Permon American Pale Ale, 12°, alc 5 %), P.I.P.A. (Permon India Pale Ale, 14°, alc 5,7 %) a pšeničný speciál (11°, alc 4,6 %). Láhev P.A.P.A. zdobí Socha svobody. Stylová, leč působí lacině. American Pale Ale ze Sokolova hořčí je, pozřít se dá, nicméně větší zážitek ani požitek nepřináší. Nepříjemně řeže a pocit v ústech zanechává pouze zcela průměrný. Známe pivka lepší. Pivovar Permon má portfolio široké - možná až příliš (viz www.pivopermon.cz). Skoro po celé prázdniny sadovští točí na led novinku. Apple Cider. Prý „ze z Plzně“. Ovšem je to s ní, jako se pšenicí jménem Fénix. Nápoj uvedl a stáčí Plzeňský Prazdroj a od 1. 7. je cider k mání v Praze či Brně. Cider je u nás prodáván pod značkou Kingswood. Má být vyroben s ohledem na britskou tradici, přitom kulišácky „ušit na míru chuťovým pohárkům českého spotřebitele“ (což je vždy krajně podezřelé a nezřídka jde o eufemismus pro ošizenou sra...). Cider to má být osvěžující a silný. Vyzkoušení a komentář rádi přenecháváme jiným.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Douška ke 2. ročníku pivobraní na Žižkově. Produkce třiceti minipivovarů se 7. a 8. června těšila zájmu přes 11 tisíc návštěvníků Vrchu sv. Kříže. Vítězem soutěže o nejlepší pivo se stal minipivovar Slepý krtek z Ujkovic. FT Jiřák fungují i v červenci. Rytmus středa - pátek - sobota zůstává. Většinou tečou rakovničtí Bakaláři.   

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): U zvířátek (www.zviratka.eu) počátek prázdnin překvapivě příjemně poklidný. Příjemně pro BPH, pro kšeft už méně. Na státní svátek věrozvěstů překvapivě skoro vůbec nikde nikdo. Že by všichni odjeli? Nebo se naplňují rituální, geneticky založené, stesky našeho soukromého zbrojíře p. J. z Turnova, že: „Lidi nemají peníze“? (Takto si zoufale stýská mnoho let. Stále prosperuje). V Roztokách hraje v neposlední řadě nemalou roli to, že po povodních stále nefungují přívozy. Většina cyklistů jezdí po pravém břehu a do Roztok se zkrátka těžko dostává. Zvířátka šenkují desítku a dvanáctku z Únětic, ČH jedenáctky Pátera a borůvku a třináctku malinu z Rohozce (což je ve skutečnosti jedenáctka). Jehněčí hambáč a jehněčí klobásky luxusní. Mátová omáčka lahodná a návyková. Koláč rybízový. Bezvadné. Pozor: klobásky nebezpečně daleko stříkají a tučné skvrny jsou urputně vytrvalé. Odstraňují se lopotně. Tuze lopotně. Jehněčí hamburger s čokoládovým koláčem potěšuje též 10. 7. K tomu únětická desítka. Nezůstává u jedné. Pohodový podvečer. 12. 7. jehněčí klobásky vhodně doplněny tvarůžkovou pomazánkou s topinkami a českým česnekem. Domácí štrůdl je chutnou nezbytností. Místo Únětic 10° naraženo, jako jinde na řadě míst po Praze & okolí, polotmavé pivko Hopfull 16° IPA.  Zajímavé, nepivní, sladké vůně, skoro až do ovocna. Sladší chuti, až do medova. Předlouhé doznívání. Tváří se nevinně, leč mocný zabiják (alc 6,9 %). IPA z Bavor, od Schlossbrauerei Au/Hallertau. Hodně zvláštní IPA. Německá IPA šmakuje úplně jinak než česká IPA. Malé koštujeme i při vyjížďce 17. 7. Přívozy pořád nejezdí (plánováno mělo být otevření kolem patnáctého), leč cyklistů už pár dorazilo. Vedle IPy tečou  Únětice 10°, Páter a borůvkové. Že pomlaskáváme nad jehněčím hamburgerem je jasné. Zvířátka jsou fajn. Jasně. Červencové víkendové gastroakce v Únětické pivovaru (www.unetickypivovar.cz) uvozuje oznámení, že: „Přestože nejlepší co roste na zahrádce je králík, pustili jsme se do kapustiček, ředkviček, kedlubniček a hrášků“. K tomu podávají candáta, drůbež, rostbeef nebo krkovičku na pivu. 16. 7. dojíždí BPH kolmo. Tankové úňo (= místní označení místního pivka, na žižkaperku familiérně zvaného úňky) skvělé. Žádný div. Jako vždy. Vepřový ocásek na pivu momentálně není. Nevadí. Vepřová líčka tažená na víně s kořenovou zeleninou na jemné bramborové kaši pohladí. Lahoda. Leč rozdráždí. Nutno se dorazit. Pivní sýr dle tradiční receptury s cibulkou, kořením, pivkem a škvarkovou plackou výborný. Bezpodmínečně nutno řádně rozdělat, jak se ve slušné společnosti sluší a patří. Sestava je pohledná už na pohled. Mističky s kořením a k tomu malý prcek (slovníkem Ivety Džambulky Bartošové „čusík“) pivečka. K dokonalosti chybí snad jen pálivější paprika. Únětičtí rozšířili nabídku propagačních a dalších předmětů. V pivovaru možno zakoupit například žlutozelené atraktivní cyklodresy nebo cyklokalhoty. Pánské i dámské. Mrkněte do vitríny v salónku restaurace. V Úněticích na viděnou v srpnu. 

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Zalistujme letmo červnovým číslem (No. 5) měsíčníku Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz). Hojně reklam, celo- i vícestránkových. Pozvánky, namátkou na Pivní slavnosti Jižního Města 20. až 22. září. Namísto editorialu fotozpráva o zaplaveném a obnoveném bistru U Trumpetky v obci Lounky. Obsáhlejší info o zdařilém Festivalu minipivovarů na Pražském hradě 2013 se sérií fotografií. Povídání se sládkem Pivovaru Dalešice, představení restaurace s pivovarem Kolštejn v obci Branná na okraji Hrubého Jeseníku nebo černobílé i barevné střípky z historie novopackého pivovaru. Degustace nealko pšeničných piv, v níž chybí náš favorit Maisel’s Weisse Alkoholfrei (blíže ZN č. 14). Tipy, kde v Praze narazit na zajímavá zahraniční pivka. Seriály o vaření piva, o chmelu, černokostelecký historický sloupek, gastronomické rubriky či reportáž ze 7. pivních slavností pivovaru Kaltenecker v Rožňavě z pera p. Jakla. A leccos dalšího. Včetně recenze knihy Jídlo a pití v pravěku a starověku (Beranová, M., Praha, Academia 2012). O publikaci se před časem ZN zmiňovali a Jezevec stále nedopsal obsáhlejší recenzi. PBA byl rychlejší.  

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice: Zadní Třebaň (na ukazatelích začátku a konce obce opravdu trůní krajně nesympatické krátké a), start prázdnin, pondělí 1. července, krátce před desátou. Pěší patrola BPH opouští Elefant i perón nádraží a nedaleko, směrem na Prahu, nalézá pivovárek. Poblíž kempu na ostrově. V poněkud zpustlém, nepříliš přitažlivém, areálku. Přesněji zavřenou hospodu, kde světlý 11° Bobr nabízejí čepovaný a v láhvích. Ovšem jinak točí starouš. Otevírá se od 11, pondělky od tří. Na velikou konkurenci MMX to ale rozhodně nevypadá. Ovšem stavit se na tady na jednoho Bobříka - vlastně, proč by ne. Pěšky podél toku Berounky na Řevnice, přejít most a po slabé hodince usedáme na terasu Pivovaru MMX v Letech u Dobřichovic. Industriální budova u silnice trčí pořád apokalypticky a pořád odcizeně (ale je tak nějak útulně odcizená), leč líbí se nám stále více a více. Hodí se sem. Zkrátka „České pivo v českém industriálu“. Obsluha vzorná a příkladná. Samozřejmostí je vzorné a vzorové chování k pejskům. Na čepu světlé 10° a 12° MMX, tmavý Stout 13° a letní Velociped Weizen (alc 2,5 %). Posledně jmenované = lehké pšeničné made in MMX. Uvařené ku příležitosti 30. ročníku jízdy historických velocipedů na trase Jíloviště - Zbraslav. Velmi, velmi lehké. Příjemné. V horku osvěžující. Bodne. Desítka standard. Zdejší standard (BPH raději hořčí). Stout hodně voňavý a hodně silný. Registrujeme lahvičky německého nealko pivka Jever. K dostání výhradně v MMX. Pivovarská domácí tlačenka je spíše mozaikou z jazyka. Není odfláknutá, chutná, leč jemná. Dámská. Lahodná vepřová krkovička v pikantní marinádě s česnekovým dresinkem získává osm hvězdiček z deseti (U zvířátek krkovice z grilu bere michelinských hvězdiček devět i deset). Nezapomeňte občíhnout sortiment propagačních a pivních předmětů, hojně vyvedených v opravdu nepřehlédnutelné barevné kombinaci typické pro MMX. Příšerné, bijící do očí (záměrně), nicméně svůj účel plnící. Hodí se sem. Zakupujeme letošní, 4. ročník, kalendáře regionálních pivovarů ČR. Vkusný, praktický, místy i poučný. Z piety a zvědavosti bereme též archivní z roku 2012. Nádavkem od ochotného a vstřícného personálu dostáváme celkově druhé číslo časopisu MMX Rádio. Tedy č. 1, ročníku II. Je z roku 2012, což nevadí. Sestavil a sepsal známý kreslíř Oldřich Dudek. Jeho vtipy pohladí a nezřídka navodí erotický náboj. Sošné prsatice kreslit p. Dudek svede fakt parádně. Časopis má šmrnc i úroveň. Chválíme. Dvacet pět stran obsahuje nemálo informací o akcích MMX, zajímavá povídání, zprávy z pivní ruky, rozhovory nejenom nad pivkem MMX, tipy na výlety, chytré rady, recepty, pozvánky. A chytrý humor. Vydržet. Těšíme se na ročník III. Navštívit MMX se rozhodně vyplatí. Pěšmo, vozmo či bicyklmo. Na Berounsku, pod brdskými kopci se narodil další minipivovárek. Zámecký dvůr Všeradice (https://www.zamecky-dvur.cz). V rodišti Magdaleny Dobromily Rettigové, přímo v zámku narozené 31. 1. LP 1785. Nepivní vsuvka: Rettigová byla známá autorka známých kuchařek, ale i jednou z prvních tuzemských (pra)feministek. Těch správných a těch následováníhodných. Přesněji rozumných emancipistek, žádných pomatených feministek. Žádné moderní, natož postmoderní, genderové a tzv. korektní, šílení proti přírodě a zdravému rozumu. Tip na inspirativní počteníčko o pohodovém bábovko-kafíčkovém feminismu p.t. čtenářstvu nabízí https://valencik.cz/marathon/doc/Mar1301.doc. Už dříve ve Všeradicích točili pivko Všerad, ale uvařené p. Matuškou v Broumech. Teď už ve Všeradicích vaří sládek p. Jiří Diviš. Dočítáme se, že světlou a tmavou třináctku a výjimečně čtrnáctku světlou. Poctivé speciály, spodně kvašené. Všeradičtí mají fajnově kuchtit a vysílat po okolí historický pivobus, s pivkem a vyhlášenými uzeninami. Všeradice jsou dostupné náročněji. Nacházejí se několik náročnějších kilometrů od Koněpruských jeskyní, resp. nad Třebaní. Zámecký areál je z většiny zrekonstruován. Interiéry místy dost brutálně. Vedle pivovaru s hostincem, a sousední galerií a muzeem M. D. Rettigové, nabízejí ubytování, víceúčelové hřiště (zelené trůní uprostřed rozlehlého nádvoří, zeleň opravdová by tam pasovala mnohem více), minigolf nebo dráhu pro čtyřkolky U Bobeše. Náš CykloPassat brzdí v areálu později odpůldne 13. 7. Restaurace, otevřená každodenně od 10 hod, je naprosto nepřekvapivě uzavřená. Přesněji vyhrazená. Svatba. Provizorně, naštěstí, funguje pomenší výčep. Nikoli ale z tanku. Ovšem pivko mají dobré. Točí se světlé: Všerad 11° a Všerad 13°.  Avizují brzy polotmavou jedenáctku. Stejné sklo jako na únětické, se všeradickým žlutým logem. Chválíme hlavně jedenáctku. Připomíná právě Únětice. Má grády i koule. Třináctka výrazná překvapivě méně. Pivko nezklamalo a zvážíme, zda výhledově otestujeme kuchyň. Je to sem ale daleko odkudkoli. Když už brouzdáme Berounskem, neuváženě probleskne šílený nápad navštívit Hýskov. Do Kulturního domu sem pravidelně z Prahy drandívá jistý mladý motorkář na stejky. Bájí, že vyhlášené, obří a slušné. KD Hýskov doporučuje. Uvidíme. Skepse je na místě. Hýskov samotný nevábný. Co nevábný, hnusný. Příjezd k megakulturáku příšerný. Smrad z kuchyně jakbysmet. Hostů je venku i uvnitř ovšem hojně. Točí tzv. Plzeň, Géčko a Birell. Poprvé po mnoha letech (decentně opiven Všerady) Jezevec furiantsky ignoruje axiom, že když někde nemají dobré pivo, ani kuchyň nemůže být dobrá. Samozřejmě platí to i tady. Točený Birell je nakonec to nejlepší, co nabízí. Nezačíná to úplně špatně. Rozlehlý interiér okamžitě navozuje uklidňující atmosféru bezčasí let sedmdesátých a osmdesátých, nostalgické vzpomínky na vesnické zábavy etc. Personál kmitá, ba běhá. Jídelní list vyhlíží impozantně a sympaticky. Stejky, žebra, žebírka, hambáče a mnoho jiného. Až moc. Vše obří porce. Vsadili na kvantitu. Na kvalitu nikoli. Na rozjezd studené vepřové výpečky. Veliké a syté. Napohled slušné, nicméně děsivě slané. Dále hovězí stejky, nazvané šílené, mající mít za syrova kolem půl kila. Menší nevedou. Hovězí je naložená roštěná a ta bývá tužší. Je. Což se lopotně ještě přežít dá, nesnesitelnou slanost, umocňovanou příkladně nechutným sósem, už nikoli. Nejstrašlivější jsou tzv. bramborové lupínky a tzv. hranolky. Prefabrikovaná guma bez chuti, na vyjetém oleji, zčásti dočerna spálená. Ovšem všechny porce obrovské. Bohužel, jíst se to nedá. Babicovská prasárna. Typická. Za hnusy vysolíme krutých osm stovek. Dobře nám tak. Mladý pražský motorkář dostane na tlamu. Never more!                 

Pivotéka Slavíkova: Žižkovská pivotéka BeerGeek (https://beergeek.cz) v červenci čepuje, mezi jinými, Easy Rider IPA od Nomáda. A hlavně vpravdě božskou manu BrewDog IPA Is Dead - Amarillo (6,9 % ABV). Půl pinty za CZK 49 bezpochyby stojí. IPA Is Dead Lives!

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Veškerá pivní munice vystřílena v předchozích rubrikách. Ostatně stejně největší kauzou měsíce jsou další díly nekonečné telenovely o Ivetce B. Tragikomediální únos. Kam se hrabe politické pinožení, natož drbání o pivku. Bartošová for president! Země, která si zvolí pořadem roku Partičku a Slavíkem Tomáše Kluse si nic jiného nezaslouží. Včetně médií a toho, čím nás krmí a do nás pod tlakem hustí. Bože, Pane Bože, za co? Dej Bůh štěstí!