ZN 26 + Tour 14

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 26., prázdninově obsáhlé, neb včetně podrobného hlášení z Tour de Putyk 2014, z konce srpna LP 2014, konkrétně z 25. 8.)

Pivní moudrost a recept: Na léto - léty prověřená - moudrost našich předků coby přísloví: „Malé pivo, tmavý chléb a stará žena nejsou žádné dobro“. Přihoďme slavný citát: „V pivu je všecko, i maso“ (Ivo Pešák, lovící mouchu z piva). A neopomeňme varovný verš: „Vypil džbánek beze zbytku, už ho vezou na záchytku“ (nápis nad výčepem hájického hostince v nesmrtelném díle Studna nesmrtelného seriálu o s. mjr. Zemanovi). Nejen letní recept reprezentuje syrečková roláda na pivku. Potřeba je: 500 g zadního hovězího, 100 g tvarůžků, 150 g měkkého salámu, 2 vejce, cibule, lžíce ostré hořčice, 500 ml světlého piva, olej, sůl a pepř. Cibuli nakrájíme, zpěníme na oleji a usmažíme na ní osolená vejce. Z masa vytvoříme plát, který rozklepeme, osolíme, opepříme, potřeme hořčicí a poklademe kolečky salámu a plátky příčně rozkrojených tvarůžků. Na tyto rozetřeme vychladlá vejce. Roládu zabalíme, pevně převážeme nití, osolíme na povrchu, prudce opečeme na rozpáleném oleji ze všech stran, podlijeme pivem, přikryjeme poklicí a dáme zapéct do trouby. Při pečení podléváme výpekem či podle potřeby vodou. Upečenou roládu zbavíme nití a vychladlou nakrájíme. Prohřejeme ve šťávě, kterou můžeme zjemnit kouskem másla. Co k roládě? Zkuste brambor.

Černá Hora (BPH I.): Králova slovácká ambasáda na Žižkově, tedy Království v Kubeličce (www.kralovstvi.com) mezi 12. a 15. 7. prošla částečnou rekonstrukcí. Nic podstatného se nemění, což je dobře. Zaskočte na černohorská pivka či na slivovičku - pořád nejlepší v Praze.  

Svijany (BPH II.): Svijanoviny získané ve svijanské pivovarské prodejně (kde dříve vždy spolehlivě protivná a spolehlivě odpuzující pracovnice nekorektně zvaná Ropucha tentokráte překvapivě milá, usměvavá, ba dokonce i relativně fešně šmrncovní) začátkem prázdnin nečíslované a bez tiráže. Věnované roku 2014, kterýžto má být pro Pivovar Svijany milníkem. Především letos slaví 450. výročí od založení pivovaru ve Svijanech. Střípky z pestré historie zahrnují kupříkladu i to, že první dochované zmínky o Svijanském dvoře, postupem let rozšířeném o pivovar, pocházejí z roku 1346, kdy náležel k cisteriánskému klášteru v Hradišti. V úvodníku řídící firmy p. Roman Havlík připomíná, že LP 1998 hrozilo pivovaru úplné zavření. Zachránila ho parta nadšených nadšenců, což má platit dodnes, včetně nefalšovaného nadšení pro poctivou práci. Úplná brigáda kapitalistické práce (bez ironie). A to, i když svijanští poněkud hodně vyrostli, z tehdy vařených 43 tis. hl ročně na aktuální megalomanský výstav 609 tis. hl. Výročí Svijany samozřejmě slaví s novým pivkem, se 450, kterou nepřekvapivě samozřejmě opěvují a vynášejí minimálně do nadnebeských výšin. Prémiový světlý ležák. Tento na 25. slavnostech svijanského piva možno okusit též v podobě pivní zmrzliny. Slavnosti zuří 12. 7. se zábavou pro celou rodinu aneb chlast napříč generacemi. Programu je věnováno celičké speciální číslo Svijanovin. Z nich možno složit čepici a získat multifunkční pomůcku. Praktické. Bavte se, veselte se, množte se a k tomu si pochlastávejte 450. Proč by ne. Náš dojem ze 450 BPH, resp. ZN už napráskali - nakyslý Máz s nádechem chemické hořkosti. Úplné zvěrstvo to asi není, leč bomba taktéž rozhodně ne. Holt Svijany jsou už moc veliké. Kapitalistická tržní logika je krutě nemilosrdná - i Svijany jsou odsouzeny k růstu. A bude hůř (Bylo). Domovský štamlokálek, lokalizovaný v lokalitě Krásova 13°, tedy U bejvalejch vyndanejch, 4. 7., 18:15 přesně: Přivážejí soudky se 450. Ruší tím nezajímavou čutanou kdosi versus kdosi (aneb stejně černí proti černým). Na čepu 450 střídá nevyzpytatelnou a (nejenom v létě) rychle se kazící Kněžnu. Necháváme se na malou 450 přemluvit a činíme chybu. Kyselé, pitelné minimálně a pálí po něm žáha stejně jako u nebezpečného Mázu. Zůstáváme u věrného Konrada - nedobrého, leč alespoň pro organismus neškodného. To jsou konce! Soudky se 450 úspěch nicméně zaznamenávají a štamgasty je 450 hodnocena o něco výše nežli Máz. Což však žádný velký problém opravdu není. Postupně zájem trošku opadá a řada pravidelných svijano-pivopitelů se navrací k Mázu. Personál se střídá ospale prázdninově - až po celém týdnu kalendářním. Jedna šichta tvořena pí. Sylvou, které mocně vypomáhá hbitý p. Pavel. Druhý (dream)team složen z p. Jirky (když nestěhuje), p. Vojty a malé velké pí. šéfové G (Jamesi Bondovi velí šéfová M, Vyndaným zase malá, leč o to drsnější, šéfka G). Začátkem srpna je ale zase všechno jinak a p. Jirka zase upadá v krutou nemilost a vyhnanství. Historie se opakuje ... Konrad se opakovaně kazí a není o něj během vagací valný zájem, když je Jezevcova parta mimo Prahu. Pan Vilém, šéf úplně nejvyšší, reaguje tím, že desítku tudíž vůbec neobjednává. U véček se točí pouze Máz a 450, tedy skoro stejné světlé jedenáctky. Snad od půle srpna nějaká desina bude, nejlépe rohozecká. Uvidíme. A co Velký Vezír, uvíznuvší v kterési díře u Říčan? V kdysi i jeho Hospodě v Roháčovce aktuálně Krakonoš 12°, vedle svijanských Mázů a Fanoušů. Už tu dávno neroznáší ani sl. Evelínka. Časy nenávratně minulé aneb dobře už bylo. Smutné P.S.: Hospůdka U (bejvalejch) vyndanejch, Krásova 13°, během prázdnin nečekaně pozbyla výsadního postavení coby Jezevcův výsostný štamlokál. Důvod? Absence přežitelného pivka. Vlastně celé prázdniny vytrvale čepují pouze a jen světlou svijanskou jedenáctku ve dvou mutacích. Coby Máz (kyselý) a coby 450 (chemicky hořkou). Výsledek je ovšem v obou případech identický. Nechutný šlem, pachuť, těžký žaludek a zlověstné pálení žáhy. Pivka neveselá, nakyslá, nevytočená, nedobrá. Nikoli výjimečně, ale téměř vždycky a pravidelně. Bohužel. Točenou kofolou (smradlavou) a vlastně skoro téměř nulovou nabídkou pokrmů to opravdu nevytrhnou. Nejenom Jezevcova grupa netrpělivě očekává comeback desítky (alespoň zase neškodného Konrada) a též i použitelného (nesmradlavého) svijanského Qéčka. Vedení Vyndanejch se k tomu ovšem moc nemá a staví diplomaticky řečeno hodně, hodně laxně. Očividně jim pranic nevadí, že přemírou hostů podnik během léta fakt netrpí. Štamgastský výklenek je obvykle zhasnutý, pustý a prázdný. Smutné. Jezevec se nachází ve vyhnanství a musel se přemístit o pár set metrů výše, na okenní venkovní stolek k Sadu, na Sádka. Na obvykle výborného Sádka. Po něm žáha nikdy nepálí. Naopak. A nutno smutně (se skřípěním zubů), nostalgicky, leč poctivě přiznat, že U sadu si štamgastů považují více. Vyndaný jsou naše krev, ovšem co letos v létě pivně předvádějí, přesněji páchají - takovou hrůzu v historii Vyndanejch nepamatujeme. A to je Jezevec součástí inventáře od samého prvního otevření před více jak deseti (či už patnácti?) lety. Nekončí éra Vyndanejch docela? Zvěrstva vrcholí o pátku 22. 8. Dlouholetá tradiční páteční seance. Odcházíme po čtvrthodině. Předložená 450 je příšerná. Tedy příšerná je vždycky, tahle je ale i evidentně zkažená. Čpí. Odporné. Tohle nabízet je neomluvitelné. Konec. K Vyndanejm zatím nechodit!  

Chýně (BPH III.): Chýně u Prahy se má pyšnit nejenom prvním tuzemským minipivovarem, nýbrž brzy prý již i prvním centrem-útulkem pro přebytečné gorilí (ne-alfa) samce. Médii titulovaný gorilí táta MŽ (který údajně odchoval Moju a poté údajně musel nuceně opustit pražské gorily) už údajně koupil pozemek o výměře 6 500 m² právě v Chýni. Přivést by sem chtěl až šest samců z evropských ZOOzahrad, aby tito nemuseli končit v izolaci nebo kastrací. Neboť ve skupině může být vždy pouze jeden samec. Co tedy s ostatními? Poučení: Buďme vždy alfa-samci, beta, gama etc. jsou na draka! Nepotřební goriláci si ovšem mohou v Chýni zaskočit (když už ne na samičku) alespoň na pivko. Chýňská Formanka, přesněji Pivovarská krčma (www.pivovarska-krcma.cz), úřaduje pořád a pořád chvályhodně. Aj, keď ... 22. 8. na čepu 10° světlá, 11° kukuřičná a 12° polotmavá. Desítka hutnější nežli například prosecký Hejhula, ale dneska nějak málo hřejivá a spíše (malinko) dokysela. Ovšem stále vcelku chutná a je vcelku pitelná. Kukuřice vcelku nikoli nepříjemně nakyslá, leč jedno malé stačí bohatě. Dneska chýňskými pivky sice úplně oslněni nejsme, nicméně rozhodně nejde o žádný dramatický propadák (typu Zvíkova). K pokrmům výhrad už méně. Candát na grilu lepší nežli U Sumečka ve Staňkově. Jednoznačně lepší, i když na třeboňské bistro U Kapra nemá ani náhodou a do zážitkové gastronomie něco chybí. Kolega dlouho vychutnává (dráždí tím, leč nikoli záměrně - důvodem je bídný stav chrupu, tedy toho umělého) velmi hutný řeznický guláš s knedlíkem. Jedná se o guláš zabíjačkový a přitom zadělávaný. Poctivý, hodně poctivý, marijánkový (míněno koření, nikoli opiát). Jezevec tiše a nepokrytě závidí. Venku před Krčmou přibylo míst k sezení na nových lavicích. Největším překvapením jsou ovšem pivní lázně! Hnedka vedle Krčmy. Přesně tam, kde před léty fungoval Zvěřinec - chlívek pro kozy a prasata. Nabílená fasáda, ovšem přiznejme, moc vábně a lákavě to opravdu nepůsobí. Pořád jako chlívek. Nápis Pivní lázně a na dveřích ceník. Pivní koupel pro 1 osobu za neskutečných CZK 1 590! Více osob má jistou slevu. Možná je to nějaký happening a legrace, ale koupel za šestnáct stovek v chlívku? U Novosadů v Harrachově je prostředí nesrovnatelné a cena byla o poznání nižší. Možná ovšem v Chýni jsou v ceně též i služby pivní, resp. lázeňské erosenky?!  Nebo jde o pivně-bylinné vykoupání s urostlým gorilákem?         

Kersko (BPH IX.): Od 19. července plánována několikadenní exkurze do Jizerek, do Lučan. Odjezd neuskutečněn, selhává lidský faktor (jako obvykle). Šlamperaj. Z penzionu Kitty objednaný bus na náš dvojčlenný oddíl poctivě (a tupě) čekající na smluveném otřesném místě na autostrádě na Černém Mostě prostě a jednoduše zapomíná. Přes telefonická ujišťování, že máme trpělivě vytrvat! Bezmála tříhodinové přešlapování v děsivém vedru, brutálním hluku a brutálním autosmradu úmorné. Na náhradní způsob dopravy pomocí ČSAD síly, ani chutě, už fakt nezbývají. Never more! Zpátky na Žižkov. Navečer pro vzpamatování vyrážíme směr Kersko. Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) přes den (jako ostatně v sezóně skoro pořád při hezkém počasí) doslova praská ve švech, kolem šesté už hosté počínají mizet. Dokonce se dá i v pohodě zaparkovat. Usedáme vevnitř a vlastně skoro úplně poprvé je tu teplo. Aby ne, venku třiatřicet. Víkendová nabídka furt zúžená, tudíž krkovice po myslivecku opětovně nedostupná. Z důvodů zásadních (hlavně počasí) vynecháváme hlavní chod. Česnečka, tláča, smažené syrečky a lívance se zakysanou smetanou a zahradními borůvkami. Pí. šéfová se podivuje, že Jezevec zavile odmítá moučník s rádoby vtipnou průpovídkou o držení tajle (Je horko, mozek nepracuje a na intelektuálštější humor kapacita fakt není). Pí. šéfová mizí v salónku a rychle - coby prezent podniku - přináší „na tajli“ vrchovatý talířek domácího štrúdlu. Výtečného. Včetně makového, vyšperkovaného trochou švestek, aby nebyl suchý. Děkujeme. Nymburská jedenáctka příkladně vychlazená.   

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.): Na sobotu 5. 7. hádá populární meteorolog Pavel Karas přeháňky. VW vyráží o jedenácté, bicykly v kufru. Směr Štekl. Skutečně se chystá na déšť, a tudíž podnikáme exkurzi do Liberce. V infocentru krajně ochotné dívčiny krajně ochotně rády poskytují mapičku Pivovary Libereckého kraje, s tipem na Vendelína, kterýžto vaří už od roku 1999. Rodinný pivovar Vendelín za Novým Harcovem je opravdu rodinný. Nemladý baráček u silnice. Potíž je v tom, že paní z okna křičí, že úřadují vždy až od 14. Nečekáme a akcelerujeme směr Krásná Studánka. Do minipivovaru Studánka, též rodinného a založeného LP 2010. Nalézá se v garáži nového stavení na cyklostezce. Též zavřeno. Nečekáme a hurá do Rohozce. U stánku Pivní ambulance radostně ambulujeme světlou jedenáctku. Rohozecký pivovar dokončuje rekonstrukci nádvoří. Světlým vydlážděním areál prokoukl. Dochází i na velocipédy a decentní objížďku kolem Branžeže. Ovšem hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) je už netrpělivý. Vepřová líčka na zelenině a rozmarýnu se šťouchaným bramborem potěší. Spoluhodovník nikterak neprotestuje vůči brabci se zelím a karlovarským knedlíkem. Dezert obstarává sytý sachřík a variace sýrů Tomáše Pelikána ze Splzova. Rohozecká pivka (12° světlé a 13° tmavé) dnes v cajku. Sobota 12. 7. Zásadový řidič zásadně nejezdí jinam nežli do Štekla. Co zbývá. Zase Štekl. Patříme už k inventáři. Komické duo tlouštíků-morousů, podobných vyžrancům z Maxim Turbulenc v jejich nejtlustších časech. Naše duo komické zejména na kolech, kdy prostorově velmi výrazný (a obvykle černě oděný) kolega silně připomíná huňáče na mopedu z crazykomedie Šest medvědů s Cibulkou. Dohromady máme tři metráky jateční váhy minimálně (Občasný doprovodný fraucimor sice přes metrák nemívá, ale též si rád opulentně dopřává). Tohle má být nějaká krize? Prý kdesi děti pomírají hlady po tisících - tož z piety (a z trvalé udržitelnosti, společenské odpovědnosti i vrozeného asketismu) poručíme výjimečně jen tři chody. Stop obžerství a tupému konzumerismu! Bůček a krkovička přece musí zvítězit nad lží a nenávistí! Před konzumací pro formu nenáročná cykloprojížďka přes Skokovy a Kacanovy. Štekl plně obsazen a tudíž vnitřek restu vyhrazen pro hotelové hosty. Skandál! Nutno sedět venku, v zahradě. Rohozec 12° vodově unylý, bez jiskry a 13° tmavá fialovoučká a slaboulinká. Zase nepříliš povedená (letní) várka, nebo že by várka odjinud? Jsou to přece Svijany a u nich jsme rezignovaně přivyklí na mnohé. 11° světlá neoslňuje ani u stánku, pěna je typické mlíko. Frustrace. Steak z vepřové kotletky s fazolovými lusky s česnekem a slaninou, pastiňákovým pyré, omáčkou z červeného vína a gratinovanými bramborami působí gurmánsky. Nicméně maso překvapivě tvoří světlá nakrájená kolečka. Mdlá panenka? Řízkový kolega neodolává řízku se šťouchaným bramborem a okurkou. Masa dva kusy, ale krkovička to není. Tudíž sušší, bez chuti a výrazu. Nakonec ovšem to nejlepší - domácí sachřík dort s vydatnou náloží domácí šlehačky a premiérové citrónovo-limetkové tiramisu. Naservírované ve sklence, tekutější konzistence, ale osvěžující, živé. Dáváme repete.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na škroupáku, na čep pivnice U sadu (https://www.usadu.cz) vplouvá zkraje prázdnin nové pivko z Beskydského pivovárku. James Cook 15° IPA. Má smůlu, neb je šenkován stále i Matuškův Raptor. Raptor voňavější, povedenější, delikatesnější, radostnější, šťavnatější etc., o tom žádná. Cook špatný asi nebude, snad jen malinko nakyslý, nicméně Raptor, to je jiná galaxie. Během prázdnin se repertoár pivek obvykle příliš nemění a letošek není výjimkou. Výjimkou potvrzující pravidlo je vystřídání Cooka koncem července nefiltrem Lobkowicz. Tudíž při prázdninových delších absencích díky jihočeské Tour 14 o zhola nic důležitého nepřicházíme. Při kontrolní 17 hodinové otočce na Žižkově pouze registrujeme, že namísto Raptora Matuška poslal Apollo Galaxy 13°. Výlet do kosmu na čepu startuje 1. 8. Navoněný, trpčí. Ve srovnání s Raptorem, který je vyváženější, vymazlenější. Nicméně Matuška umí. Jenom my jsme extrémně zmlsaní. A nějak jsme už navykli na Sádka 11°, který nám vlastně docela vyhovuje. Vydržet a udržet!    

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) etc.: Léto, prázdniny, pondělí k tomu. Tož, což prozkoumat staré trampské osady na Kocábě? Z dobříšského vlaku, z Bojanovic na Štěchovice a dál se uvidí. Leč Jezevec furiantsky mačká stop tlačítko už před zastávkou Klínec. Varováním má být, že průvodčí se diví, že někdo hodlá vystupovat právě tady. S bicyklem! Nebývá to prý zvykem. Jednokolejka prodírající se kaňonem, skály, hustý a neprostupný les. Zastávkou je minibudka. Od zastávky chybí pokračování. Dost drsná pěšina skákající přes potok a balvany, lesní cesta přerušená po chvíli cca 10 m skoro nepřekonatelným brodem. Bojovský potok se zlobí. Čili nahoru přes další rozlitý potok a vydatná a hutná bahniska. Kolo na hřbet, brodit a zapadávat po kolena. Spouští se i déšť. Adrenalin a nadávky. Jezevec vylézá v obci Klínec. S Kocábou je pro dnešek konec. Raději do Měchenic, na Vrané k přívozu, na Zbraslav a až k Národnímu teátru. Na cyklostezce na dohled zbraslavského mostu posez. Loga straroušovského sládkova hnusu, leč i kulatý znak Koutu na Šumavě. Teče Kout 10°, Kout 12° nefiltr a Kout 14° tmavá. Desina průměr, dvanda jiskrná, řízná, nadprůměrná. Tmavé kávové, příjemně silné a příjemně unavující. Nabízejí polévku, klobásu či uležené hermoše a romadůry. Přijatelné spočinutí. Snad nadupaný tátoš ujede bdělým strážcům zákona, kteří se v duchu naplňování motta „Pomáhat a chránit“ zaměřují letos na testy na alkohol u bicyklistů i na cyklostezkách. A tuhleta, přímo přepychová cyklomagistrála, k akci přímo vybízí. K Vyndanejm dorážíme ale bez komplikací. Další cyklovodácké výjezdy, s pomocí Posázavského Pacifiku, vedou přes Vrané. Na nádraží dva měsíce funguje Bar a pizzerie. Což lákavé nikterak není. Nicméně mladé fešné dívče a pivně gramotný chalan coby personál nepůsobí nesympaticky. Točí však desinu Princ Max z Chlumce, černohorského Pátera a ležák Lobkowicz. Místo Maxe má téci brzy koutské. Chtěli únětické, leč pivovar je odmítl. Má to k zavážení daleko a únětičtí už prý nestíhají. Už by to bylo na úkor kvality. Což je fakt a dost dobře. Max má být nejsilnější desítka na trhu - tak si ji, pěkně prosím, nechte! Vysoký Chlumec nebrat! Brr. Páter skvěle studený. Žízeň v parnu dobře hasí, leč brzy nastupuje šlem-pachuť a hlavně předlouhý a tuze nedobrý chuťový ocas a hnusné géčkovské chemické doznívání. Protivné pachuti se zbavujeme u Véček až po několika hodinách. Toto dříve (ve starých dobrých časech před K-Brewery, resp. Pivovary Lobkowicz) fakt u Černé Hory nebývávalo. Nebo že, by Pátera mixli Princem? Zřejmě ano, takovýhle humus v tlamě je pro chlumecké chemikálie typický. Brr. I mírnou chválu na nádraží ve Vraném odvoláváme. Posázavská stezka určitě stojí za návštěvu, leč z deseti kiláků mezi Pikovicemi a Kamenným Přívozem lze v sedle absolvovat sotva jeden, dva. Nevadí. Nikterak. Co vadí, je absence přijatelných osvěžoven. V Týnci hafo cedulí navigujících ke Staročeské jídelně U Trojánků. Hned vedle řeznictví. Hned za mostem, doleva dolů. Na cedulích je všechno domácí - domácí tatarka, domácí huspenina, domácí salám, jelita a domácí celkem ještě minimálně sedmnáctkrát. Podezřelé. Loga a slunečníky Budvaru. Oj, oj - to bude Pardál. Je. Jedenáctka Echt a Budvar 10°. Desítka není žádný nasládlý lipový květ, nýbrž hnusně nahořklá chemie. Pardál. Fujtajbl. Na pípě nálepka se sodovkou. Holčina se sice otráveně ptá, zda nutno i citrón, leč nápoj nečepuje, nýbrž cmrndá z petky. Soda je teplá. Fujtajbl. Jídelna je asi místně vyhlášená, návštěvníků nemálo (Po pravdě, ono tady mnoho na výběr není). Jídelna a nemají ovárek a ani guláš! Svíčková je krajně bledá a podezřele řídká. Zato smažák možno hned na čtvero způsobů, a to s různými přílohami. Kurva, co je staročeského na smažáku? Páteční a sobotní specialitou jsou pečené kuřecí a kachní čtvrtky. Je pátek, ovšem za ptáka v bufíku bez obsluhy, v jakémsi Prdelákově, se nám CZK 109 nezdá právě málo. Ani ostatní ceny nejsou zrovna přátelské. V hodně nevábné mastnotě utopená hodně nevábná kuřecí čtvrtka koštuje CZK 89. Tož řízek. Domácí salát raději neriskovat. Je horko a instituci neznáme. Tož raději s bramborem a okurkou. Za bratru osm pětek (se salátem ještě o pětku navrch). Okurky mikroskopický kousínek, brambory = hmota a pouhé plnidlo. Friťákový řízek se zdá veliký, ale je to pouze a jen strouhanka. Samotné maso rozklepáno na neuvěřitelně tenký plátek. Vlastně to nevadí, neboť je úplně bez chuti. Srovnáme-li tuto tzv. staročeskou jídelnou třebas s obdobným zařízením v Horoměřicích či s báječnou jídelnou firmy Klepiš v Uhlířských Janovicích, tak se nám Trojánkovi jeví jako amatérština a zlodějna. Kvalita i kvantita jídel by odpovídala cenám sotva polovičním. Ne všechno tzv. domácí je kvalitní a doporučeníhodné. Bicyklmo (alibisticky s využitím metra trasy C) 21. srpna na Prosek a hurá k Beznoskovi, do Školičky (www.skolicka.cz). Útulné posezení, takové maloměstské. Začínáme Hejhulou a nejsme zklamáni. Dobrá desina, pohodová. Pokračujeme Cykloejlem. Netradiční letní desítka Ale. Nikoli nepříjemná kalná vodička šmakuje jako radler, leč je to Ale (alc 3 %), chmelen citrou. Nejsme zklamáni, leč nápoj pásne spíše k horkému počasí. Což dneska fakt není. Poslední přichází na řadu polotmavý ejl Hořkej. No, tahle várka se spíše nepovedla (nebo nevydařeně načepováno?). Nevadí. Vůbec nevadí. Nikterak. Polotmavého Klíčáka a světlou pšenici Kolouška dneska jen registrujeme. Šedý Vlk poctivě vychutnává poctivé polední vrabce se zelím. Spokojenost. Jezevec startuje pikantním bůčkem s domácím, kmínovým, chlebem. Spokojenost (předminule byl o poznání pikantnější). Pokračování zajišťuje vepřový plátek s jalapeňos papričkami a kopečkem zakysané smetany. Spokojenost (biftek na tento způsob je delikatesnější, leč Jezevce přepadává nenadálý záchvat škudlilství). Papriček nemálo, osvěžující, pikantní. Bez zbytečných serepetiček na tzv. oblohu. Chválíme. Obsluha na úrovni, bez veškerých připomínek. Opět (a rádi) konstatujme, že Prosek má a drží parametry.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): Na 21. září t.r. je na dejvický Kulaťák avizován 3. ročník multižánrového festivalu České pivopění a pivohraní. 100 českých piv od producentů miniaturních a malých až středních.

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Na samém startu července ještě stále rituálně zachováváme letos už tradiční čtvrteční podvečerní posezy, resp. sleziny, v domáckém prostředí útulných roztockých Zvířátek (www.zviratka.eu). 3. 7. uklidňující klídek. Obé hořké a boží únětické, dvě akvizice z Černé Hory. Buřtík z udírny, klobáska z grilu, pikantní feferony, babiččin koláč - tvarohový. Výživná únětická desina = pivko desetiletí. Pravé prázdniny. Kdo z Vás to má? 6. 7. nedělní, popolední, krajně líný cyklovýjezdík. Obé unětické, od ČH přibyl Kvasar. Horko a dusák a tudíž dochází „jen“ na chléb se syrečkem a luxusní matýsky, krásně barevně vyladěné s cibulkou i papričkou. Umělecké dílko pí. Hanky. Škoda tyto sežrat. Dostaveníčko U Zvířátek zase 17. 7. Úňky deset & dvanáct, Páter, Borůvka a 13° Vídeňský ležák z Chotovin. Před příchodem jednomužného pěšího odřadu probíhá testík Krombacher´s Fassbrause. Sladové limo. Příchutě: bezinka, jablko, citrón. Prubněme citrón. Pití přežitelné, citrónová chuť mírná, nerušivá, ba skoro až nevýrazná. Nesrovnatelně lepší než staroušova Sládkova limonáda, což je nepoživatelné svinstvo. Leč jedna třetinka Krombacher na ukázku postačí. Koláč rybízový na rozjezd, poté mile buclaté buřtíky z udírny a závěrem opět koláč. Poslední čtvrteční sraz před Tour 24. 7. Obligátní buřtíky, koláč višňový. Úňky slastné. Speciálnost na čepu reprezentuje Bad Flash Hop Wings APA 12° (přesněji 12,2°, alc 5,2 %, hořkost IBU 33). Produkt létajícího pivovaru Bad Flash, který dle receptu p. Jakuba Veselého (létající pivovar Falkon), uvařil ve Zvíkovském podhradí sládek tamního pivovaru p. Laďa Ličman. Má jít o lehčí, letní, Ale, jantarové barvy, vyšší hořkosti a karamelovosti v chuti. Barvu má měděnou. Lehké nikoli nepříjemné lesně-ovocno-topinkové vůně. První doušek není až tak mizerný, APA se zdá osvěžující, šťavnatá. Tím klady končí. Vůbec nekroužkuje, vůně mizí a v chuti začíná dominovat protivná připálenost, kdy se chmel se sladem vyloženě tlučou. Druhý malý loček z povinnosti přetrpíme, ale dál už nic. Pitelnost méně než nulová. Nepovedená záležitost (Byl-li nápoj letos vařen ve Zvíkově, nedivíme se. Nížeji podrobněji). Pro pořádek dodejme, že zvířátkovští vyhlašují celozávodní volno mezi 7. až 21. srpnem a ujíždějí jižněji. Na viděnou u Lužnice, na Soukeníku či Na Brusírně! 

Jihoměstský pivovar (BPH LXIII.) + Richter (ZN 22.): Kdesi (konkrétně od týmu PBA, tiskem v pivní příloze letního Reflexu) vstřebáváme tip, že v Kunratickém lese stojí pěkné dřevěné posezení s čepovaným jihoměstským pivkem. Tudíž vláčkem do zastávky Krč a už vyjíždíme U Labutě. První zastávkou prostě musí být známá restaurace Na tý louce zelený. Loga řady různých pivovarů, malých i gigantů, a vevnitř na čepu též i specialita - Opat kvasnicový meruňka. Speciály se obměňují. Opat chutí hořko-meruňkové, nesladký, zajímavý experiment Osvěží i povzbudí. O kousek výše další známý podnik U krále Václava IV. Tankové eurosrágory (géčko + tzv. plzeň) spolehlivě odpudí. Nezastavovat (možná jen u minizoo). Šlapat do vršku směr Velký altán. Jede se hezky. Moc hezky vypadá i dřevěný srubík s posezy a hřištěm. Zavřený. Otevřeno od úterka do neděle, vždy ale až od 15. Také, co bychom chtěli?! Prázdniny, středa, něco po poledni, skoro třicet, polojasno (zatím). Proč by měli mít otevřeno? Ještě by někdo přišel a ještě by i utržili! Kolem mraky mamin s caparty, nemálo cyklistů, vozíčkářů i nemálo pěších. Mnozí by se tu jistojistě zastavili. Nelze, je zavřeno. Všední dny ještě horko těžko překousneme, ale že neotevřou dříve ani o prázdninových víkendech je debilita, lenost a neschopnost. Rozladěni sjíždíme zpět. Zatahuje se (den samozřejmě předpovídán pro hlavní město zcela beze srážek), hřmí a po chvíli chčijí potoky. Pár minut předtím ovšem spolehlivě brzdíme opět Na tý louce zelený. Věrného tátoše ukrýt pod přístřešky a prozkoumat nabídku stánku. Rohozecká loga sympatická. Malinový Skalák nebo desina Podskalák? Volba padá na desinu. K tomu klobáska (sotva, sotva slabý průměr). Inzerují i krkovici, leč za českých peněz více jak sto. Fakt neškudlíme, nicméně pokrm bez přílohy u stánku v ceně přes kilo musí být fakt něco extra. Což místní stánek (jak jinak, nežli s ukrajinskou obsluhou) rozhodně nezaručuje. Tudíž Jezevec raději nostalgicky vzpomíná, jak v těchto končinách kdysi, v pravěku minulého tisíciletí, randívával se sl. MŠ.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) nechť se jde laskavě vycpat a bodnout! Už s tím trapně otravujeme, leč pořád naivně očekáváme, že zaplacené časopisy dorazí. Marně. Předplatné bylo (opětovně), přesně dle pokynů, uhrazeno v květnu! Oznámení poslána na tři maily už jedenáctkrát a zaslána též i písemná urgence. PBA & p. Borowiec hrají mrtvého brouka.   

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.): Cyklodobývání Brd (i Podbrdska a přesněji však brdských Hřebenů) v červenci parádně pokračuje. Pa-rá-da. Vláček do Dobříše je bezva. I cestující jsou tu vychovanější a ukázněnější nežli na jiných tazích. I když mamin s kočárky přistupuje hlavně v Braníku či Vraném požehnaně. Skupiny. Nějak se vždy však poskládáme. A nevadí ani, že ukecané maminy opomínají vystoupit a jedou jinam, nežli zamýšlely. Tady se to tak nebere. Pohoda. Víkendy ovšem na této trati ovšem raději riskovat nebudeme. Značení v Dobříši už méně bezva. Nahoru na Stožec se dostáváme bez problémů, ovšem jinou cestou. Nevadí. Panství Colloreda Mansfelda pa-rá-dní. Jen hájovny, obory, jinak lesy bez civilizace. Pa-rá-da. Nevadí ani krátký chladný překvapivý deštík u bývalé raketové základny zvané Klondajk. Sjezdík všeradickou cestou a vytuněný tátoš Author už bujně řehtá před upraveným i úpravným zámeckým areálem. Galerie a muzeum (žádnou kuchařku MDR ovšem nemají!), penzion U Toma, hřisťata a především Zámecký pivovar Všerad a Hostinec u paní Magdalény. Připomeňme, že M. D. Rettigová se ve Všeradicích narodila LP 1785. Prostředí stylové a příjemné, obsluha příjemná, ochotná, vstřícná. Zaujmou Zámecké noviny aneb jídelní a nápojový lístek (aktuálně číslo 1, ročník III). Vydařené, stylové. Obsahují namátkou rady a tipy do kuchyně přímo od MDR, recepty či ždibec ze starého jazyka: Pivec = špatně ředěné pivo, obžerce = jedlík, pasobřišec = požitkář, hnojokyd = sedlák (hanlivě), halafac = úplatek. Přitom nezapomínejme, že „Při jídle se nemá mluvit, nikdo se u stolu nesmí hněvat, nýbrž má dostat starosti z hlavy“ (M. D. Rettigová). Chcete-li si noviny odnést, žádný problém. Odnést grátis možno i Naše noviny (Nezávislý poberounský občasník) z 1. července 2014 (tudíž dnešní a čerstvý), včetně přílohy Všeradův kurýr 13/2014. Děje se tu leccos. Sportovně, kulturně, pivně. Sládek p. Jiří Diviš vaří české ležáky (11° světlý, 11° polotmavý), české speciály (13° světlý, 13° tmavý) a zahraniční speciál (14° IPA). Na čepu Všerad 11° světlý ležák (polotmavá jedenáctka má přijít na řadu den následný), 13° světlý speciál a 14° IPA. IPA voňavá a průměrná (což není míněno negativně). Jedenáctka osvěžující, pivní i pitelná a má výraz i gule. Pivka jsou středně chmelená, IPA silněji. Radostně kvitujeme delší chuťový ocas. Příjemný ocas a doznívání. Piva nepůsobí amatérským dojmem jako v Třebani u Bobra, což je cca 11 km odtud. Spokojenost. Jedenáctka Všerad připomene bájné únětické. Akcie Všeradu u BPH stoupají. Všeradice jsou prima. Nabízejí taktéž domácí limčy v celé řadě variací. Spokojenost též s krmí. Lákavé a poctivě vyhlížející jsou hotovky z denního meníčka. Příště. Volba hovězího pupku naloženého v bylinkách s gratinovanou zeleninou a pečenou bramborou je dobrá volba. Specialita z rubriky „Staročeská Magdalenina kuchyně“. No, ta zelenina na Rettigovou asi moc nepásne, ačkoli ... Domácí tláča (jasně bez octa, na dobrou je to hřích a věčná škoda) na doražení, resp. coby moučníček, solidně slušná. Oskar Wilde děl pravdu, pokud zaglosoval: „Po dobrém obědě lze odpustit i vlastním příbuzným“. Přijedeme rádi opět. Opět nastává hnedka druhý den. Obsluha dneska dívčí, okrojovaná. Polotmavé ještě neteče, až o víkendu. Nevadí. Jedenáctka skoro až báječná. Sebemenší výtky nemáme ani ke steaku z krkovice. Fajn maso, žádné serepetičky. Domácí štrúdlík nebo zase tláča? Zase tláča. Ovšem z rubriky „Něco k žejdlíku piva“ nemusí být marná ani domácí játrovka, nebo ... Máme-li poskytnout tip na nenáročný cyklovýjezd Best of 2014, tož: Žižkaperk - hlavák - vlakem do Dobříše. Po cyklotrase 308 na rozcestí Na Větrníku a po uklidňující nádherné lesní magistrále Bekovka vystoupat na Knížecí Studánky. A ještě výše, na Stožec. Mrkněte k bráně stále hlídané základny (po asfaltce 1,7 km tam a stejně nazpět). Dále možno sjet rovnou kolem Brda všeradickou cestou do Podbrd a do Všeradic, leč doporučujeme ze Stožce šlapat doleva brdskými hřebeny, spustit se na Jelení palouky, po vrstevnici se vrátit a poté se napojit na všeradickou cestu na rozcestí Pod Brdem. Všeradice už nemožno minout. Ze žižkaperku do pivovárku ujedete (i s oklikou přes Jelení palouky) kolem 23 km. Zpátky pak na silnici nad Všeradicemi a pořád z kopečka a hodně odpočinkově svištět přes Podbrdy, Drahlovice, Skuhrov, Hatě, Hodyni, Svinaře na Třebaň. Tam na Elefant, nebo na Řevnice a dál. Tudíž možno jízdu zakončit u třebaňského Bobra či v MMX Lety. P.S. Vstřebáváme info, že v červnu oficiálně otevírá Minipivovar Hostomice pod Brdy. Majitel a sládek měl vařit v Dalešicích. Hostomice jsou Všeradicům hodně blízko. Asi to pravda bude, neb v Karlíně čepují pod pořadovým číslem 658 v létě Hostomickou 14° - Dark Special. 

Tour de Putyk 2014: 101. Tour de France podivná. Kreuziger neodstartoval, Contador rychle vzdává. Brzy odpadávají a kapou další jména a další favorité. Podezřele - nechystají se nějaké nové testy a nedělají si alibi? (Pořád si pokrytecky hrajete na boj s dopingem, když berou - a musí brát - všichni, prachy jsou přece prachy, že?). Naše Jihočeská Tour startuje už poněkolikáté v sobotu. Neděle bývávala stylovější. Plán A velí vozmo s bicykly do Tábora a po povinném obědě autem dál, dál až do díry - pro zapomětlivé přímo do lesního výcvikového base campu Fort Dobronice. Jezevec samozřejmě, kampak jinam nežli, jako vždycky, do své tradiční jezevčí noro-chatky No. 6 v Horní Lhotě. Plán B s notným předstihem rezervuje místa pro stroje ve vlaku na Budějice a počítá s využitím též i bechyňky (což, jak známo, je, mimo jiné, rustikální a přívětivě domácký železný oř Tábor - Bechyně). Realizován je plán A. Vehikly automobilové i bicyklové logisticky náročnou přepravu přežívají. Resumé: Po stránce cyklistické Tour 14 průměrná, pršelo dost a hlavně často - ani první půle srpna nebyla stabilní a výkyvy počasí únavně náročné. Po stránce pivně-gastronomické podprůměr a další poklesy. Největší katastrofou je dramatický propad pivek ze Zvíkova. Labutě jsou aktuálně chutí i kvalitou plně srovnatelné se starouši či kozly! Co se letos děje s Pivovarským dvorem? A dále konstatujme, že Táborsko právem přináleží do tzv. vnitřní periferie. Což je pás táhnoucí se od Manětína, právě přes Táborsko až po Humpolec. Především zdejší vesnice pustnou a umírají, mizí i poslední zbylé pošty a hospody. Všude daleko, doprava otřesná, nikde nic, včetně práce a příležitostí. Lidé vesměs apatičtí a odevzdaně konzumují laciné odpadky. Podle toho vypadá úroveň pohostinství a služeb. Bezútěšně tragický stav vystihuje památná věta malšického štamgasta, který na udivený dotaz ohledně toho, že místní houfně chodí k Vietnamcovi na pivo, odevzdaně pravil: „Vietnamec nejlépe ošetřuje české pivo“. „Pivem“ mínil Gambrinus.       

Malšická strana Lužnice: Vstupní rituální oběd se starousedlíkem JŠ vždy realizován na táborském rynku, tradičně U Zlatého lva. Letos ovšem raději míříme hned dolů, k řece. Na Brusírnu. A jsme frustrováni. Minutkové krkovice pořád sice obří porce, leč sós podivný a přehnaně (fakt přehnaně a fakt nechutně) mastný. Mladý kuchař. Ten starší i krkovice (na chilli či na pepřích) připravuje jinak a především podstatně chutněji. Hranolek, které BPH konzumuje výhradně tady, opět hojně, ale jsou horší, nežli pamatujeme. Mastní hadi. Tudíž Brusírna pouze na hotovky do 14 hodin. Tyto místně naprosto bezkonkurenční, kvantitou i kvalitou. Zejména omáčky, resp. poctivé guláše. Báječní knedlíci a dávají jich devět i deset!  Možno i dětskou porci za čtyři pětky, která je tu větší a vydatnější než standardní porce obvyklé jinde. Hotovky na Brusírně využíváme opakovaně a jsme sytí i vždy spokojení. Tedy až na možnost zapití. Není čím. Lipany už nevedou a starouši se nechutně zhoršili. Včetně čepovaného nealka, které loni docela bodovalo, žízeň hasilo a vlastně i vcelku šmakovalo. A bylo vcelku pitelné. Nealko, desina, jedenáctka i jakýsi nefiltr aktuálně (ne)chutnají vlastně stejně, a to děsivě kysele. I po jednom malém se dělá špatně a pálí nejen pověstná žáha. Starouš začíná konkurovat i pověstným Krušovicím coby best of europatok. Tož Na Brusírně jídlo a pití jinde. Hned vedle Brusírny stojí starý mlýn, a v něm podnik U Beranů. Zvenku nelákavý, vevnitř útulné prostředí, včetně stylové a úpravné zahrady. Bernardy - jedenáctka, dvanda nefiltr a lavina. Nefiltr vydatný, silný a šlapat do pedálů se po něm nechce nikterak. Podnik U Beranů má nemalou vadu, otevírá pořád a vytrvale až od 14. Čili nutno smířit se z pozdním obědem Na Brusírně a čekat až otevřou na zapití. K městu Tábor už není, co dodat. Na Budvar U Lva jsme odvahu nenašli. Loni to tam bylo bez přehánění příšerné až hrůzné. Snad jen avízo na podnikovou prodejnu fy Kalaš s pestrou nabídkou cyklooblečení. Prodejna otevřena ve dny všední do 15 hodin a návštěvu možno doporučit. Nalézá se nahoře, na konci Tábora, kousek před Sezimáčem. Od loňska snižujeme (beztak už nízký) rating instituci Na Pastoušce = čenkovský Kluzákov. Jídla (pizzy i pokrmy relativně normální) skoro stejné (i když únikové - z čirého zoufalství - pizza tyčinky byly tentokráte nepovedené), leč letošní čepovaný Kozel 11° je snad to vůbec nejhorší, co jsme při Tour okusili. Jeden lok a vyhledat pomoc. Smrdutý teplý hnus na kvadrát. Točí ještě Géčko a tzv. Plzeň. Což přenecháváme hazardérům a tvrdým masochistům. Pozoruhodné je, že odporný mají i flaškový Birell. Jak tohle dokážou?  A s gustem práskněme, že jedna část dámské obsluhy je opravdu mimořádně protivná a opravdu mimořádně nafoukaná. Postarší fracek na facku, resp. řezat každý den. Pravidelně. Co městys Malšice? Naše dlouholetá, a dříve osvědčená i vavříny ověnčená, a pořád nenahraditelná základna Na Rejdě premává v novém. Ve zrenovovaném kulturáku. Bílé hajzly jako operační sály. Předchozí pronajímatel obecních prostorů (nastrčený a držený pí. starostkou), následující po legendárním a vskutku nenahraditelném panu (s velkým P.) Františku Doudovi, byl údajně děsivý a tak místní sem nechodili. Museli se smířit s Červenou Lhotou (hrůznou, géčkovou), anebo zamířit na náves, k Vietnamcům. To jsou konce! Nyní, asi tři měsíce, provozovatel nový a místní se pomalu, pomaloučku začínají Na Rejdu po letech vracet. Šenkuje se Budvar 10°, tzv. Plzeň a ještě cosi nefiltrovaného, co neumí upřesnit (!) ani obsluha (pravděpodobně lstivý Pardál). Kolega tvrdí, že desítka Pardálem není. Jezevec nevěří a raději neokusil. Ve dny všední se v poledne kuchtí tzv. hotovky, jinak prefabrikované pizzy a v sobotu a neděli vůbec nic. Po předlouhém přemlouvání jen utopenec a bez pečiva. Což o návratu lepších časů nesvědčí. Prý si lidé nic nedávají. Ovšem, ono je to naopak - lidé si nic nedávají, protože nic nemají! Není-li ani salám, tláča, klobása či sýry jde o neschopnost, lenost a ničemnost! K Dobronicím: Údolí je krásné, ale ty služby! Nahoře na návsi, Pod Kaštany, trvá nefalšované zvěrstvo s Pardály a domácí píckou na drahé pizzy. Celé povedené zařízení je na prodej - není divu. Dole u mostu Penzion U Jezu opět s novou osádkou. Jako každoročně. Skutečně nic k návštěvě neláká. Kozel, Gambáč a tzv. Plzeň teprve ne. Kiosek U Mareše štítivě umolousaný a bezútěšný jako obvykle. Točí staroušovské hnusy (ještě kyselejší a ještě jedovatější než jinde) a tzv. Plzeň a za nestoudné ceny nestoudně pořád předkládá humusoidní prefabrikované smaženosti. K jídlu není ani nakládaný hermoš. Letí do koše! Atmosféra nikoli vodácká, nýbrž silně připomíná seanci nafetovaných bezdomáčů nejnižší kategorie u hlavního nádraží. Never more! Přímo v campu, tedy v díře, okénko U Baby Jagy. Flaškový Kníže a flašková Kněžna a tzv. točený svijanský Máz. Poslední štace a pouze při přímém ohrožení života (za bouřek, tornád a drsných přívalů). Máz pozoruhodně nechutně nacmrdávaný a pozoruhodně přelévaný. Hodně, hodně vodový. Paradoxně se tím stává ale neškodnějším a přijatelnějším, neb není tak nebezpečně kyselý jako v Kinobaru či jinde (Vyndaný nevyjímaje. Sorry, Jirko). Zpráva mírně pozitivní - ohledně Mažic. Selské baroko borkovických blat mírně omšelé, nicméně teprve tady začínají pravé Jižní Čechy. Tepleji, pole nesmrdí, vesnice bohatší a upravenější. Což se týká i silnic. Překvapivě i kolem Bechyně položen nový asfalt na řadě míst. Pochvala. Pochvalu zaslouží i nové stezky a průjezdy blaty. Stylová mažická hospoda Na Kovárně přestala být zamořena Pardálem! Proběhla desinfekce-depardálizace. Točí se výhradně Budvar 10°, tmavý už ne, neb se kazil. Pardálovsko-géčková kvazihořkost a odporný šlem to není, není to ale ani líbezná nasládlost lipového květu jako kdysi Na Rejdě. Nyní vodička, nepatrně do kysela. Pár malých ujde, na další chuť není. Leč oproti Pardálům obrovské zlepšení a obrovský pokrok, přesněji návrat ke snesitelnosti. Vedle všudypřítomných otravných smažeností, uzenin (zvláštně červený gothaj) též i mažický šleh s chlebem. Nezahuštěný vepřový guláš ala čína vcelku ujde. Vcelku s Mažickem spokojenost.

Bechyňská strana Lužnice: Kultovní kravatový Kinobar v bechyňském kině funkční. Kino samotné nikoli. Digitalizuje se a rekonstruuje. Rozsáhle. Bylo tak, naštěstí, zachováno a promítání se nepřesouvá do ohyzdného kulturáku. Obsluhuje stále rockové duo otec & syn + vypomáhá dívčina s přerostlou čivavou jménem Kuba. Sedí se tu fajnově, atmosféra i klídek vevnitř, na dvorku i pod slunečníky. Svijanskými. Máz, Qéčko, prémiová 450 a flaškový Vozka. Máz s nakyslým ocasem, škodolibě kyselý, nedobrý, 450 vlastně též (a po týdnu stejně na pár dnů dochází), Qéčko takové jako bývávalo. Silné, načechrané, napěněné, živé. Vytočené a dobře ošetřené. Nicméně na zahnání žízně a nezbytné doplnění nezbytných tekutin se příliš nehodí. Neprůtočné, cementuje. O sobotě 26. 7. Bechyně žije a dýše největší událostí celého roku. Což je 42. Grand Prix koloběžková. Na start hlavního závodu se staví 91 rozlišných a roztodivných strojů. Na tradiční trať dlouhou 4 300 m s tradičním startem U Draka. V kategorii mužů vítězí Alibaba Afrika a mezi ženami Adéla Sumcová. Zábava po celé Bechyni exploduje a naplno zuří až do rána. Což znamená, že Kinobar je totálně vyžrán a částečně i vypit. Následně nabízí pouze utopence a my nostalgicky vzpomínáme na loňské a předloňské klobásky, jedlá uzená stehna a domácí hermoše. Leč jsme už poučeni a už zkušení. Telefonicky objednáváme přímo ke stolu z bechyňské rozvozny pizzy. Zase především pizzu moravskou - syrečkovou. Souhlasíme sice s pop-star Pohlreichem, že jde o hard gastroporno, leč co robit? Nakonec jsme v Bechyni za syrečkovou pizzu ještě vděčni, neboť jiné možnosti jsou minimální a daleko horší. To jsou konce! Z rozvozny dovezou třebas i krkovici, nicméně slanou, suchou, takže pizza vítězí. Nelze se nezastavit, z povinnosti a piety, alespoň jednou U Pichlů. Moc se nezměnilo. Pokrmy stejné (naštěstí) a pivo (bohužel) také. Pstruh v kořeněném župánku, candát s citrónovou omáčkou, solidní stejky etc. Solidní. Na čepu ovšem Echt 11°, kroužkovaný Budvar a Budvar tmavý. Tmavý jakžtakž ujde, Pardál není pivo, nýbrž zvěrstvo a kroužek? Bohužel jako loni i předloni. Vodový, teplý, bez jiskry, bez pěny. Nekroužkuje. Nechutné chcanky. Malý je k nedopití. Pochvalme, že alespoň nečpí a nesmrdí jako loni U Lva v Táboře. Stesky na kroužkovaný Budvar opakujeme už kolikátý rok? Třetí, čtvrtý? Budvarští vytrvale opakují a tvrdí, že kroužek je pořád stejný, jenom ho špatně ošetřují. Bla, bla, bla. Není divné, že ho ošetřují všude špatně? Že se nedá pít (možná s výjimkou Budějic, a to jenom někdy a jenom někde) nikde? A když ho léta permanentně špatně ošetřují, proč jim ho tedy pořád dodáváte? Budvar máme rádi jako státní podnik, leč pít se nedá. Na Pardály by se měly vztahovat úmluvy o chemických zbraních a kroužek je už dlouho nepoživatelný. Další známé bechyňské provozovny Na Růžku, U Draka nebo Protivínku zásadně přehlížíme. Opovržlivě. Géčka, Kozly, Platany, tzv. Plzně, Lobkowitze a jiná eurosvinstva. Objevem pobytu a částečně i oázou poslední záchrany se stává Penzion Pod skalou. Dole, v Zářečí. Vlastně Pod Schody - specifické bechyňské Zářečí je na protějším břehu. Místo i výhledy (panoramata) hustě romantické, pravá pastva pro romantiky i romantičky všeho ražení („... vidno, že ste veľká romantička. Hachacha, ale kdeže Roman Tyčka je môj manžel. Romáán! ..." - Horkýže Slíže). Vodácká hospůdka. Dříve naprosto a zcela nepoužitelná, neboť léta byla infikovaná stvůrnými Krušovicemi. Někdy od začátku prázdnin se ujímají nové vlády noví provozovatelé a současně i obyvatelé. Včetně chovné stanice border kolií (Running Free). Sympatický vodácký jídelníček (guláše, svíce, španělák, krkovice, uzené, řízek, tláča, salám,  tismické klobásy, sekačka, ovocní knedlíci), který si na nic nehraje a hlavně Poutník 10° a 12°. Za dumpingové ceny, s cílem přilákat dolní bechyňáky. Což se i docela daří, vysedává tu pravidelně též notoricky známá figura ušatý Míra alias bechyňský Švejk. Jídla hospodský standard (s velkoryse omluvitelnými výkyvy i milými chybkami v jídelníčku typu guláš vepřoví). Poutníci neškodní. Žízeň hasí, paseku v těle nenadělávají. Ovšem desina povětšinou úplně bez pěny a silně nevýrazná (jako Konrad, který je ale do sladka, Poutník do kysela). Dvanáctka o něco výraznější, leč také žádný zázrak (Usilovně a marně přemýšlíme, čímpak mohl Poutník zaujmout p. Dočkala z karlínského Pivoklubu, který Poutníka preferuje mezi všemi českými ležáky). Na celodenní popíjení to není, plížící se mírná kyselost se po pár kouscích neodbytně připomíná. Personál hovorný, pí šéfka předvádí i (více)mistrovské tance s famózní kolií Angie, což je opravdová šampiónka. Ovšem pivku nerozumí - Angie ani personál. A ani informace, že v okolí jsou jediní s Poutníkem, se nezakládá na pravdě. Kemp Na Soukeníku točí taktéž oba Poutníky. A vousatý náčelník campu, s vizáží starého mořského vlka říznutého protřelým beduínským šejkem, s Poutníky zachází o poznání civilizovaněji a pivněji. Dokonce mají pěnu. Bernartická Sokolovna s novým provozovatelem. Repertoár od Lobkowitzů. Rychle odtud. Další večerní azyl v háji. Obdobně jako je tomu už drahná léta u Vency, v Ratajích, s jinak útulným posezením unter den linden. Tabule se Samsonem, v reálu odporný Kozel 11°. K „jídlu“ ještě odpornější fujtajblový langoš. Zločin proti lidskosti. V Branici zůstala putyka jediná, ta stará, pořád s Platanem. Není nutno ... Přednosta branické železniční stanice je fajnový pivní šmekr. Fajnově se s ním kecá, zná a má rád hořké únětické. Zdravíme! Dražíč a Pivovarský dvůr Lipan (www.pivovar-lipan.cz) jsme při Tour 2012 navěky zavrhli a navěky odsoudili. Chování jisté paní (dáma to opravdu nebyla) přesáhlo totiž veškeré meze - oživme nehezké vzpomínky in ZN No. 7. Nenastal čas zapomenout a magicky nebezpečný Dražíč opětovně otestovat? Uvazujeme tátoše a ihned registrujeme, že ovzduší se oproti minulému extempore proměnilo. Vevnitř i na terase panuje venkovsky líná ospalost. Obsluhující dívče-mladá jihočeská selka sošně oplácané. Všude. Nepříliš komunikativní. Další přítomná osůbka je přízní pana majitele (nová paní?) - p. Papuly - a je vstřícnější. Informuje, že Lipany se už v Táboře nečepují, jen v Písku a Týně (V Tejně se nacházela též i pobočka krumlovského, resp. přesněji chabičovického Glocknera, ale dlouho nevydržela. Prostory zůstaly, leč už nefungují). V dražíčském pivním menu světlá desítka (alc 4,3 %), světlý ležák Lipan (alc 5,2 %) a tmavý ležák Lipan (alc 5,0 %). Desítka = záležitost letní, jindy vaří polotmavý speciál. Lipany stále silné, hutné, výživné, dávají sílu i radost. Desina je kalná a jde snad o nejhutnější desítku světa. Mláto. Tady platí, že se pivka dají kousat opravdu bez jakékoli nadsázky. Desina pitelná, mocná. Nejlepší pivko letošní jihočeské Tour. Ještě mocnější dvanáctka se vzhledem ani chutí příliš neliší, jen silou. Jídelníček není moc obsáhlý, ale na rozdíl od dřívějška něco málo přece jen vypátrat možno (Proč tu ovšem straší vsunutá nabídka tzv. pizz? Krajová úchylka postihla už i Dražíč? Pan Papula hňácá těsto?). Něco málo tvoří krkovice smažená a na pepři ve stálé nabídce. Žádáme co nejprorostlejší a je nám bez problémů vyhověno. Smažená (na sádle) s bramborem (unylým) ujde. Domácí tlačenka coby desertík. Ujde. Do Dražíce přišlapeme opět. Opět přichází cca za týden a kompletní třímužná cyklohlídka poroučí krkovice. Menší smažená dnes figuruje též i coby jediná hotovka. Ucházející. Dražíč se občas skousnout dá (na rozdíl od dřívějška), i když poctivě přiznejme, že mimo dvou krkovic tu vlastně není co pojíst. Leč červenou kartu jasně dostává Zvíkov.    

Vzdálenější okolí: Největším roztrpčením anabáze se stává překvapivě a nečekaně, bohužel, Zvíkov. Tedy Pivovarský dvůr (https://www.pivovar-zvikov.cz). Tuze nedobré pivko a kritické reference z naší lednové inspekce tedy nebyly náhodné - vizte ZN No. 22. Hlavně propad u piva (u ležáků, zdejší Ale a Stout nebyly dobré nikdy) je řádový a neomluvitelný. Vynořují se zásadní otázky. Nový sládek, nová technologie, jiné suroviny? Připadá nám (a nejenom nám), že to letos vůbec není zvíkovské. Propad kvality patrný i u pokrmů. Pivovarský dvůr po všech stránkách degradoval a dramaticky poklesl na úroveň maximálně sotva průměrného (a dodejme, že na stávající úroveň piv a jídel už předraženého) podniku, který k další návštěvě nikterak neláká a nevybízí. Což dříve nebývalo. Při první letní návštěvě (vozmo, na samém konci července) obsluha zřetelně odtažitá, až přímo nepřátelská, povzbudivá atmosféra na venkovním posezení rozhodně není. Hosté si připadají, že trapně obtěžují. Jídelní list působí lacině a prořídl, chybí kupříkladu biftek Rarach. Jedna hotovka, a to obyčejná houbovka za docela krutých CZK 145. Stopade gramů jelena bez přílohy za ještě krutějších CZK 305. Na stolech chybí informace o pivech. Vysoký kolega prubuje hovězí vývar. Horký, ovšem ani náznak (natož kousínek) masa. Objednáváme pověstný vyuzený bůček na prkénku s domácím chlebem. Dvakrát téměř černý, třetí naopak úplně světlý, jakoby nedodělaný. Špalky masa pamatujeme větší. Světlý, přímo příkladně rusalkovsky bledý, kousek dostává Jezevec a je zklamán. Prorostlá bůčková chuť absentuje. Pecínky chleba horké, leč tento fakt přehnaně moučnatý a podivně nakyslý. Chutný není (Ještě loni jsme pecínky lačně dlabali v díře i po týdnu, letos tyto vyhazujeme hned po návratu). Ovšem největším prů... je pivo. Světlá Zlatá Labuť kyselá, stahuje a svírá žaludek. Pozbyla veškeré pitelnosti. Nedobrý šlem, překyselený ocas. Tohle má být zvíkovská Labuť? Ležák? Nechce se vůbec věřit. Nedobré, tuze nedobré, jako v lednu. Těšíme se na nápravu chuti kvasnicovým zvíkovským nealkem. Tvarohovitá pěna zůstala, leč chuť opět nepříliš dobrá a hlavně opět kyselá. A pitelnost opět pryč docela. Nepovedené. A to ještě na podzim bezkonkurenčně vítězilo mezi všemi nealkopivy v naší soukromé hitparádě! Toto bychom hodnotili ve spodních patrech žebříčku! Výhrou není, nepřekvapivě, ani Zvíkov Pale Ale 15°. Voní jako šampón, chutná jako šampón. Nepovedené, amatérské. 2. 8. dostávají zvíkovští poslední šanci. Kolegové na bicyklu vážit cestu („na kyselé srágory“) rázně odmítají a posměšně glosují, tož několik desítek kilásků dlouhou tradiční trasu (skrz Květovskou oboru) šlape Jezevec zcela sám (až na prasátka za ploty). Cesta přepychová, očekávání nulová. A možná i proto druhá návštěva nevyznívá až tak tragicky úděsně. Obsluha příjemnější, v čele s korpulentní dámou v černém známou z let dřívějších. Novinkou je jihočeský kapr na kmíně za CZK 165. Kapr čerstvý, voňavý, tři poctivé kusy. Dobrý, ba výborný. Co má znamenat jeden okraj talíře zastříknutý čokoládou? Vylepšení kapříka či byl talíř určen pro palačinky? Nevadí. Vadí šťouchané brambory se smaženou cibulkou za více jak tři pětky. Suché, úděsně dusivé, skoro studené, bez chuti a na cibulku je třeba mikroskopu. Kvasnicové nealko trpké a kyselé, bez náznaku pitelnosti. Pochvalme pěnu a řádné vychlazení. Tmavá Labuť ještě snad i přežitelná, mírná kyselost nevadí. V ústech, v žaludku brzy ano. Na druhé malé chuť není. Světlá Labuť příšerná jako minule. Pachuť, kyselost. Svrchně kvašenou pšenici Rarášek možno stále dostat v podobě zázvorové nebo malinové. Odvážně poroučíme zázvor. Nakyslý, leč jde o pšenici, takže (pod)průměr. Zarážející je, že spodně i svrchně kvašená piva (Labutě a Rarášci) nyní chutnají vlastně velmi, velmi podobně. Téměř stejně. Brr. Z Prahy na otočku, jako v minulých letech, sem tedy už zaručeně nepojedeme. Never more! P.S. Jezevec zvažuje, že se zbaví pohodlného černého trika s logem zvíkovského minipivovaru. Na kolo je přesné, ovšem dělat reklamu takovým patokům ... Obdobně dopadlo cyklooblečení se znaky svijanskými. Never more! Nyní veseleji. Mnohem veseleji. Balada o Třeboni. Přátelské, úpravné, jihočeské. Pravé jihočeské. Tentokráte ovšem nemíříme do Šupiny & Šupinky. Máme tip, že místní vychutnávají rybky v bistru U Kapra. Pod pivovarem, na kraji parkoviště. (Nejen) zdáli bistro připomíná čínský bufet, ale rozhodně se nenechte odradit. Saláty, rybky na řadu způsobů, v čele s třeboňským kaprem. Filety ze štiky, sumce, candáta nebo okouna. Pstruzi, kapříci. Ceny velmi přátelské, ve srovnání se Šupinou méně než poloviční. Velikost a kvalita porcí plně srovnatelné. Vše čerstvé a vše prvotřídní. Rybí polévka je tak hustá, že jde o rybí kaši a kmet naší sestavy Šedý Vlk je zasycen a ukojen na celý den. Okoun skvělý a skvělý i kapr dle Pánů z Růže. Šenkuje se stylově Regent 11°. Na rybky jedině ke Kaprovi! Při další exkurzi to roztáčíme pořádně. Startujeme kusem uzeného úhoře. Mastného, brutálně sytého, pravého, přepychového. Kus za necelé pade, v Praze na FT bratru minimálně za dvě kila! Gurmánským vrcholem Tour se stává lahodný kapr cibuláč na černém pivu. S brambory cca za osm pětek! Masa hodně, výtečné, čerstvé. Pivko s cibulí příjemně ladí chuť do sladka, do medova. Paráda! Brambory jsou zbytečné. Pokračujeme kapřími hranolkami. Za CZK 105 (U Šupiny CZK 259). Tučné, příjemné zobání. Vedle bramborového salátu a matesů neodolatelně láká nabídka tří salátů rybích. Klasický bílý majonézový, červený Pikant a Policajt z uzených ryb. Pikant pikantní, osvěžující a rozhodně nezklamal. Policajt delikatesní, sytý. Ovšem točená jedenáctka Regent, ani nealko Renegát, na spláchnutí rybek nestačí. Ryba musí plavat. Dalším tipem, který máme za úkol prověřit, je instituce U Sumečka v Chlumu u Třeboně. Za vidění asi stojí, leč my se vracet nehodláme. Megabufáč, skoro až průmyslová vývařovna či dokonce pásová výroba, ve Staňkově. Bicyklů přes stovku, lidí stovek několik. A to je všední den. Klidné posezení a soukromí tady rozhodně nehledejte. Mikrofonem přes zesilovač jsou skandována jména, na které si vyzvedáváte objednané pokrmy. Rybek nemálo, ovšem mnohé mořské (štika, odporná neryba-shit-sumeček z bláta kdesi v Asii či švédský candát). Což je v srdci Jižních Čech dost zarážející. A všechny ryby jsou upravovány stejně. V těstíčku a fritéze, což rozdíly mezi rybkami skoro úplně stírá. V případě méně hostů je snad možno vyžadovat i úpravu grilem, nám se toho nepoštěstilo. Kousky ryb (údajně cca 200 až 300 gramové) prdnou na plastovou misku a přihodí krajíček chleba. Za porci kapra a porci candáta plus dvě malá pivka nám účtují CZK 420. Což je pálka. Mořský candát nic moc, jen mastný. Kapr o píď chutnější. Točí svijanský Máz, strašidelného Démona a pivko jménem Staňkovský Hrouzek 12°. Bližší info vyzvědět nelze, prý ho vozí od Nových Hradů. Tedy Žumberk? Hrouzek notně příjemný, bez pachutí, se sladším dozníváním. Vzdáleně připomene dřívější budvarskou desítku (v jejích nejlepších, tedy předpardálovských, časech), s nádechem lipového květu. Je ovšem silnější, hořkosladký. Spolu s Lipanem 10° z dílny páně Papuly jednoznačně nejlepší pivko letošní Tour. Dodejme, že při cestě nazpět bleskově a obezřetně prolétáváme Jindřichovým Hradcem. Nepřátelské území. Nezastavujeme ani před minipivovárkem na náměstí, natož před Clubem 2001 na vídeňské výpadovce. Což je podivuhodný pivovárek Pánů z Růže, vskutku ojedinělá kombinace bordelu s pokojíky, minipivovaru a putyky. Dej Bůh štěstí! Jedno půldne jsme obětovali (stejně počasí na kolo nebylo) na Sedlec-Prčici, pivovárek Vítek z Prčice. Vlastně jen z povinnosti. Ze širokého sortimentu detailně představovaného na pivních listech se točí pouze 12° světlý ležák českého typu a 13° polotmavý bavorského typu. Dvanáctka nic extra, spíše nic. Nemá charakter ani kule. Třináctka zajímavější, ale nepříliš pitelná. Očekávání nemáme veliká, ale ani tato nejsou naplněna. Jídelní list poznatelně zchudl a středověké speciality zbyly pouhé tři. Na výběr moc použitelného není. Snad kapr. Kapr na Pestu je divný, Pesto k jihočeské rybě (ani Vítkovcům) nepasuje. Tedy smažený. Čtyři kusy. Ryba ujde, leč zážitková gastronomie to rozhodně není. Kvantita kvalitu převyšuje zcela očividně. Kolega-řidič nic moc nenamítá proti hermelínu na grilu. Zklamáni z Vítka nejsme, leč zavítáme sem zase až za rok. Není pražádný důvod (pivní ani gastronomický) se do Prčice vracet dříve. Vivat Tour 2015! 

Ozvěny Tour 2014: O sobotě 16. srpna, v den formálního ukončení Tour de Putyk 2014 (reálně kvůli počasí byla o dva dny zkrácena), vozmo na Šumavu. Kolem Kvildy se mají odehrávat hřibové orgie, resp. pravá jatka. No, v lesích narváno a my s košíky vůz nadrženě opouštíme až těsně před třetí P.M. Něco (dost) sice brzy odnášíme, leč praváků jednociferně a kováře nebereme. Podvečerní občerstvení plánujeme na Kvildě. Nicméně přehnané naděje si neděláme, při červnovém průjezdu jsme byli nemile zaskočeni, že v neděli zavírali už ve čtyři. Tentokráte překvapivě otevřeno a v neděli dokonce až do 20 hodin! Úžasné! Tím však skoro všechna pozitiva končí. Pekárna a minipivovar & restaurace U Galapetra jsou stylové. Dneska na čepu Kvilda Dvanácterák 12°, Kvilda Galapetr 14°, pšenice Pechta 13° a dvanáctka Belveder ze Železné Rudy. Dvanácterák je vcelku přijatelně pitelný světlý ležák. Galapetr = polotmavý speciál mírně zvláštní chuti. Moc pitelný není. Dohromady jeden malý bohatě na ukázku stačí Jezevcovi i doprovodnému fraucimoru Myšákovi. Nabídka jídel je napsána na tabuli a není obsáhlá. Z teplých jen zvěřinový guláš (Je podivné, že ve vedlejším otevřeném pekařství, které má stejnou kuchyni, je samoobslužnou formou nabízeno teplých jídel více. A guláš je tam o CZK 35 dražší než v restu). Očekáváme nějakou šumavskou specialitku (jako třebas u Hojdarů ve Vimperku), ale nikde nic. Testujeme většinu položek. Držková má chuť naředěné gulášovky a držťek tam jsou asi čtyři malé kousínky. Zklamání. Domácí nakládaný hermelín je výtečně uleželý, vláčný, leč naložený zcela bez koření. Zklamání o chlup menší. Zvěřinový guláš je zklamáním největším. Porce poctivá, hustý, hutný, ovšem fakt nesnesitelně přesolený. Brutální slanost ubíjí vše ostatní, takže ani příliš nepátráme po původu masa. Na zvěřinu je podezřele hodně světlé. Skoro bychom přísahali, že to divočina žádná není, nýbrž kus zvířete domácího. Domácí tlačenka je nejlepší volbou, ale ... Pravá tlačenka to žádná není, nýbrž jakási mozaika (ovšem někdo to tak rád a lepší stejně na mnoha místech v současnosti už vlastně nedostanete). Těšíme se na domácí chléb a domácí rohlíky. Slušné, ale rohlíky zase hodně slané. Když k tomu ještě přidáme, že kolega-řidič obdržel colu v plastu nevychlazenou, tak nám vychází, že Galapetra hodnotíme nejlépe za tři mínus, a to ještě s hodně, hodně přivřenýma očima a protekčně. Raději rychle do Prahy a ani už nestavíme v Modravě u Lyera. P.S. Co má znamenat info, zachycená až zanedlouho po Tour? Letošní květen měla být právě v městě Bechyně, přímo u Lužnice, otevřena nejtěžší tuzemská ferrata (= stezka na skále, kdy pohyb usnadňuje ocelové lano). Bechyňská via ferrata má vést rovnoběžně s řekou. Kde se nalézá? Naproti Náprstkové vyhlídce? Proč bechyňští pivopitelé nic neavizovali? Skandál!         

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Nadnárodní vykořisťovatelská grupa Anheuser-Busch InBev (ABI) získala Pivovar Samson a začne vařit (prý) přímo v Českých Budějovicích. Tahanice o značku Budweiser se přitom odehrávají už od roku 1907. Budějický Budvar prodejem (prý) ohrožen není. Ani to (prý) nebude mít vliv na ochranné známky či na soudní pře. Spor o značku Budweiser mezi ABI a Budějovickým Budvarem však dostává novou dimenzi. Což je zrada. Samson nikdy sympatický nebyl, ale toto je příliš. I když vlastníci jednají racionálně - ostatně kapitalismus není pro lidi, nýbrž pro zisk. Pivaři všech zemí, spojme se! Dodejme, že Anheuser-Busch patřil před léty k zájemcům o koupi samotného Budvaru. V létě 2013 pak amíci oznamují, že o Budvar zájem nemají. A nezapomínejme, že stát (coby vlastník Budvaru) měl v roce 2009 možnost Pivovar Samson (tj. Budějovický měšťanský pivovar) odkoupit. Včetně ochranných známek. Neučinil tak. Kterýpak šibal to byl, co vykřikoval, že: „Stát nemá vařit pivo“? Víme dobře, kdo to byl. Snad už ale i další definitivně prozřeli a už moc dobře poznali, že blábol o státu coby vždycky špatném vlastníku a hospodáři je báchorka a rafinovaná lest. V červenci otevírá další minipivovárek. Akcionářský pivovar v Letinech, 30 km od Plzně. Z chátrající hospody vzniká minipivovar, restaurace a sál. To v Uhřínovicích na Jihlavsku, vísce se 70 obyvateli, chybí hospoda. Místní si pořídili alespoň samoobslužný pivní automat - Pivní pohotovost Ruprenz (Za fotky děkujeme DN!). Majitel minipivovaru a sládek p. Martin Povýšil doma vaří pivo Ruprenz podle německého názvu obce. Půllitr jedenáctky si mohou za vhozenou dvacku žízniví zájemci, místní i turisti, načepovat z pivomatu instalovaného ve stěně kulturního domu. Nicméně až po pečlivé kontrole plnoletosti projetím občanky čtečkou.