ZN 29 + Vinohrady

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 29., tradičně nehorázně nekorektní a ještě nehorázněji anti-pravdoláskařské, zcela neobjektivní, zemanovsky přisprostlé a všechno a každého kritizující, z 31. prosince LP 2014)

Pivní moudrost a recept (+ bonusová silvestrovská anekdota): Křupavou, zdaleka nejenom zimní, laskominou k pivku může být pivní slanina. Pro 6 - 8 osob je třeba: 100 g třtinového cukru, 60 ml piva + 2 lžíce navíc, 2 kg prorostlejší kvalitní slaniny v celku. Troubu předehřejte na 200° C. Cukr s pivkem smíchejte v misce a vyčkejte, až se cukr rozpustí. Plech vyložte alobalem. Slaninu nakrájejte na zhruba půlcentimetrové plátky a položte na pečící mřížku, kterou vsuňte v troubě na nejvyšší pozici. Níže do trouby umístěte plech, aby na něj mohl odkapávat tuk. Slaninu pečte 10 minut. Poté slaninu z obou stran potřete oslazeným pivem. Pečte dalších 10 minut. Celou proceduru opakujte ještě jednou či dvakrát, aby slanina byla náležitě křupavá. Před podáváním nechte vychladnout nejméně hodinu. Chuť slaniny a pivka se báječně kamarádí. TV major Zeman (Pardon, TV Barrandov, leč 30 případů s. mjr. Zemana tamo běží téměř v obdobné nekonečné smyčce, jaká kdysi běhávala v proslulém kině Hvězda. BPH seriál zbožňuje, leč čeho je moc, toho je už příliš) odvysílala návod na bažanta na pivě, s divokým kořením a tvarohovými noky. Suroviny na ptáka: 1 bažant, 3 dl drůbežího vývaru, 4 dl světlého piva, 150 g špeku, 2 cibule, máslová jíška na zahuštění, 10 bobulek nového koření, 8 bobulek jalovce, 5 bobkových listů, pepř a sůl. Ptáka rozporcovat na čtvrtky a prošpikovat slaninou. Opepřit, osolit. Vyškvařit se špekem najemno nakrájenou cibuli. Porce divého ptáka s cibulí zalít pivkem a v troubě dusit na 120°C asi 4 hodinky. Maso vyjmout a šťávu zahustit. Suroviny na kapustu: ½ menší kapusty pokrájená na nudličky, 80 g špeku, cibule. Kapustu vařit v osolené vodě 2 minuty. Scedit, dát do vody s ledem. Okapanou na pánvi prohodit s restovanou, drobně pokrájenou cibulí a špekem. Ingredience na tvarohové noky: 300 g polohrubé mouky, 500 g tvarohu v kostce, vejce, sůl. Vše smísit dohromady. Vytvarovat nočky a tyto 2 minuty vařit v lehce osolené vodě. Scedit a na pánvičce opéci dozlatova. Приятного аппетита! Ура! Listopado-prosincová pivní moudra? „Když Tě nervy trýzní, něčeho si hryzni“. Moudro není kdovíjaké a není přímo pivní. Z obrazovky ho ovšem nadšeně haleká prostorově výrazná lidová bavička pí. Halina PawXXXXXXLovská. Přidejme něco drobet pivnějšího, leč nikoli serióznějšího: „Lidské nadšení jest podobno pivní pěně: než se nadějete, spadne ...“ (neznámý autor). „Jsi báječná žena, Marie. Věčná škoda, že jsem tě nepoznal dřív než pivo“ (Vladimír Renčín). Pro běsnící pražskou lumpenkavárnu prémiově jeden z bonmotů jejich božského idolu: „Šíří se fámy, že mám velmi rád becherovku a pivo. Obě jsou pravdivé“ (Miloš Zeman -  Jezevec a t.č. náš p. prezident). Pravdoláskařské geroje jistě potěší taktéž veliká pravda z úst sira W. L. S. Churchilla: „Nejlepším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s voličem“. P.S. Když Silvestr, tak ještě notně infantilní ftípek. Serióznímu p.t. čtenářstvu se BPH omlouvá. „Džouk“ zaslala věrná kamarádka KJ, šťastně vdaná tři desítky roků. John O'Reilly pozvedl půllitr piva a prohlásil: „Na to, abych strávil zbytek života, mezi nohama své ženy!“. A tohle mu vyhrálo soutěž o nejlepší přípitek v místním klubu. Když se vrátil domů, pochlubil se manželce Mary: „Vyhrál jsem soutěž o nejlepší přípitek večera!“. Mary: „Ano? A čímpak jsi to vyhrál, co jsi řekl?“. John: „Abych strávil zbytek života sedíc v kostele, vedle mé ženy!“. Mary: „No, tak to je velice hezké, Johne“. Následující den, když potkala na rohu Johnovy kámoše, jeden z nich s úšklebkem zvolal: „Mary, John vyhrál včera soutěž o nejlepší přípitek o Tobě“. Mary: „Ó ano, řekl mi to a trochu jsem i byla překvapená. Víte, on tam byl za poslední čtyři roky jenom dvakrát. Jednou tam usnul, a podruhé  jsem ho musela tahat za uši, abych ho tam vůbec dostala!“.

Černá Hora (BPH I.): Královo Království čili slovácká ambasáda v žižkovské Kubeličce (www.kralovstvi.com) od 3. 12., opět po roce, zvalo na Čertovský speciál. 16° (alc 7,1 %) pivo z Jihlavského Ježka. Charakteristické - slovy výrobce - „ďábelsky červenou barvou, andělsky bohatou, jemně narůžovělou pěnou a mikulášsky vyváženou plností a hořkostí“. Jihlavští pivovarníci tohoto speciálu navařili přes 800 hl. Hlt Čerta bez přehnaného nadšení testujeme U Sadu. Barva červená, pěna růžová. Spíše naředěné červené víno. Pivní moc není.

Svijany (BPH II.) + Rohozec (ZN 19.): Začneme rozverně a přímo zvesela, skončíme smutně. Svijanskou hymnu možno vyposlechnout i přiměřeně žertovný klip k tomu shlédnout na https://www.youtube.com/watch?v=267GRfXCjNM. Nahráli věční Plavci Honzy Vančury. „Naše pivo jsou Svijany, pro znalce i pro pijany … Pijme Máze na zdraví, snad ho vláda nezdraží … To, co doktor nezmůže, tam jen Rytíř pomůže … Chceš-li letět jako pták, na to je jen Kvasničák … Až mne nebe zavolá, vezmu s sebou Barona … Svijany, Svijany, pro znalce i pijany!“. Vydařené, vtipné. Ovšem vláda už (bohužel) ceny neurčuje. Nicméně u Máze (či 450) by nějaký zákaz, pro ohrožení zdraví, docela na místě byl. Konec srandy. U Bejvalech vyndanejch, Krásova 13° = mrtvo. Náš underground pomalu, leč jistě chátrá. Od 18. října.   Smutek, smutek, smutek. Nasra...t, nasra...t, nasra...t. END. DEFINITIVNÍ KONEC. Už si marné naděje na další zázrak a na další zmrtvýchvstání dlouholetého, a nenahraditelného, štamlokálu neděláme. I když ... (Milá pí G. by se měla chytit za rypáček a navrátit se, kam patří. Což se také už stalo. Do Krásovky celá komuna kolem pí. G. přesídlila právě kvůli hospodě. Po uzavření se zase brzy přestěhovali jinam. Že by, šance na další comeback Véček? Viléme, Hynku, Jarmilo aneb Velký Vezíre, pane Monty, pane Viléme?!). Svijanská prodejna u pivovaru, 22. 11. LP 2014, 1:30 PM: Senilně rádobyžertujeme s dámičkami (post)středního věku (jedna nová, se jmenovkou Jana) na téma kalendáře. Prý nafocen, prý sličné baby opět s pivky vilně  pózující - leč, kdy bude na prodejně, netuší. Přitom se chichotají. Kolega trpící nezvladatelnou úchylkou ohledně bílého pečiva a kalendářů (Trpí přímo puzením, ba i bažením dle stupnice MUDr. K. Nešpora. Jde více než o pouhá pokušení, kterým - jak dobře známo - český velikán Jára da Cimrman správně odolával tím, že jim podléhal) ani nespokojeně nehýká, neboť před pár desítkami minut zcela nečekaně zabodoval v prodejně České zbrojovky naproti pražskému hlaváku. Profesionální kalendář ČZ 2015 s drahými profesionálními společnicemi! K mání (za CZK 290) už koncem listopadu! Nevídané! Neslýchané! Svijanská prodejna u pivovaru, 6. 12. LP 2014, 2:30 PM: Svijanský pivní kalendář 2015 už překvapivě k dispozici. Za necelé kilo. Dokonce v relativně dostatečném množství. Zázrak! Kalendář 2014 byl moc hezky selsky rustikální a moc hezká děvčátka byla moc hezky stylově okrojovaná. Solidní práce. Z kalendáře 2015 poněkud čouhá amatérismus. Místo pěkných děvčátek snaživé pipky z provozu či kanceláří. Sice provokativně pózující u trubek, sudů nebo píp. Ale, jó ... (oproti kalendáři 2014 jde ovšem o sešup o několik tříd). Z listopadových Svijanovin (č. 13) vstřebáváme, že koncem roku bude vlajková svijanská hospoda otevírána v Liberci, v Radničním sklípku. Poprvé v historii s tankovými Svijany. To pivovarskou restauraci v pivovaru samotném okázale ignorujeme už léta. Hodně špatné zkušenosti. Neprofesionalita. Gastronomický i pivní suterén. To pivovarský rest rohozecký bývá řádově lepší i útulnější. Leč 22. 11. tamo u každého stolu kdosi nesympaticky zaclání. Přisednout? Pro nás nesnášenlivé a samotářské jezevce zhola nemožno. Tudíž raději dovnitř do Rohozecké pivní pohotovosti (opsáno z odcizené vizitky, jde o Pivní ambulanci s adresou www.pivniambulance.cz). Nový vchod s nákukem do skromné pivovarské prodejničky-světničky. Na čepu naraženo pivko jediné. Rohozec Y (Ypsilon, 10,5°, alc 4,6 %). Cool novota, prý násobně chmelená. Další cool novinkou je Rohozec X (Iks) tmavý. Prý pro mladé. Prý se special super trendy cool slady. Iks, naštěstí, naražen není. Info se dočítáme z letáčku. V celé instituci jsou ovšem pouhopouhé dva, tudíž odnést tyto nelze. Ypsilon je bez přehánění hnusný. Chemický. Na způsob svijanské 450. Hořkost nechmelová, trpká. Svíravá. Pitelnost není nulová, nýbrž v oblasti záporných čísel. Brr. Fuj. Malé dopít nelze. Přímé ohrožení života, plně srovnatelné s neopatrným požitím jedovatého Gambrinusu nebo Pardálu. Rozpraskané (leč chutné) párečky (i s masem), ohřívané dvacet minut, není čím spláchnout. Bohužel, Rohozec patří pod Svijany a zřejmě, bohužel, čile nabírá trajektorii mateřského pivovaru. 6. prosince testujeme Pivní ambulanci zase. Zase naražen pouze hrůzný Ypsilon. Děkujeme, fakt nechceme. Stačí jemné párečky pro řidiče a zakoupená plata moštu, též pro řidiče. Ypsilon never more! Asi od roku 2015 rubriku Svijany & Rohozec zrušíme. Géčko, starouš, krušky či tzv. plzně také přece žádnou rubriku nemají. Dobře jim tak! To jsou konce!

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pro pořádek a pro úplnost: 18. 11. listopadový klubový večer v karlínském Pivoklubu, Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com), zase v obvyklém duchu i rázu. Představení dvou nových českých minipivovarů. Pivovar Vacek z Chlumce nad Cidlinou a původně ohlášené Balitovy valašské pivovary ze Solance nahrazuje minipivovar Krajinská 27, České Budějovice. BPH absentuje. Důvod: těžká ataka lenosti maskovaná nepříliš vlídným počasím. V Karlíně se na podzim tradičně činí. I letos. Nechybí tradiční svatomartinská husička ani jiná tradiční drůbež u příležitosti U.S. Dne díkůvzdání. Klasické klubové setkání v prosinci neproběhlo. Dorazilo pozvání na speciální a mimořádnou akci v neděli 21. 12. Na mírnou „oslavu povýšení adresy Křižíkova 17° na vskutku významnou pivní adresu“, neb do stejného domu se letos přestěhovala redakce PBA a tamtéž přibylo také Sdružení přátel piva. Avizovány jsou zajímavé ochutnávky, zajímavá povídání a šance na neformální setkání přátel piva organizovaných i neorganizovaných. Na Štědrý den v Karlíně provoz jenom do 14 hod., s omezenou nabídkou jídel. Za to ovšem s Vánočním kubou a samozřejmě s Vánočním vanilkovým pivem z Pivovarského domu. Dodejme, že 25. 11. 2014 v 17:30 přesně byl otevřen e-shop Pivovarského klubu. Zve k návštěvě a nákupu značkového pivního skla, lahvového piva a hlavně k nákupu poměrně širokého sortimentu surovin a několika dalších potřeb pro homebrewing čili domácí vaření piva. Další suroviny jsou na cestě - chystá se rozšíření sortimentu kvasinek. Časem přibudou rozlišné sběratelské předměty a pivní suvenýry. Pivoklubu popřejme nemálo nejenom pivních triumfů taktéž v roce 2015.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.): Koncem listopadu vizitírujeme ztichlý, prázdný, ponuře mrholivý Český Ráj a toužebně vyhlížíme otevřené podniky se starým, ještě dobrým, rohozeckým. Hlavně žádný Ypsilon! Poštěsťuje se až v Hostinci Ráj, lokalita Skokovy. Na čepu mainstreamové eurobíry, včetně Svijan, a cosi rohozeckého. Na pípě hrůzostrašně ovšem už visí-straší ostré rysy nehezkého loga Ypsilonu, leč tento ještě nedodán. Dobrá rohozecká světlá jedenáctka. Žádný Ypsilon. Alespoň dnes. V Ráji otevřeno denně, o víkendech akce typu zvěřinových aj. hodů. Personál snaživý (Výstavně kozatá štíhlá kuchařinka nemálo sexy!), hosté snesitelní. Starousedlíci, koňáci, pejskaři, myslivci, staří trampíci, vychovaná nehlučná děcka a další způsobná drobota i přežitelní geronti. Docela sympatično. Nabídka překvapivá. Ceny hodně přátelské. Při další návštěvě v rámci hodů Mikulášských testujeme dršťkovou. Nikoli miska, nýbrž téměř mísa. Chutná, hutná, správňácky kořeněná, drštěk hodně. Spolu s dršťkovkou od Klepiše v Janovicích dršťkovka roku. Co dál? Láká husička, kachnička, zvěřina, prejtíky. Nebo štička na kmíně či lín na másle? Vítězí lín bez přílohy. Dva veliké kusy. Za CZK 89 luxus. U řidiče je jasno. Řízek smažený. Nabízí se vepřový, kuřecí, se salátem, s bramborem nebo coby specialitka s knedlíkem a zelím. Tož vepřový, s bramborovým salátem. Řízek nemalý, šťavnatý (krkovice to ale není), salátu (slušného) přes dvacet deka. Vodič lopotně dojídá, nicméně futruje se dále vídní se závinem a zmrzlinou. Jezevec čile dezertuje rybími škvarky. Superporce za CZK 49. Větší kapří hranolky. Jedlé, brutálně syté. S krmí prozatím spokojenost. Ve srovnání se Šteklem porce minimálně dvojnásobné, ceny poloviční až třetinové. Nabídka zde podstatně pestřejší. A kvalita? Až na, pro nás lehce (a radostně) oželitelné, tzv. gurmánské serepetičky (přeplácané dipy, lanýžové apod. přelivy, cherry rajčátka, gratinované nesmysly etc.) vlastně srovnatelná. Co pivko? Tzv. plzeň a svijanský Máz nepočítáme. Z rohozeckého už teče chemická příšera Ypsilon, dále prý stará jedenáctka a tmavá třináctka. První tmavé horší - sud očividně končí. Druhé, z nově naraženého, o poznání šmakovnější. Světlá jedenáctka krutě připomíná Ypsilon. Hořkost jiná, chemická, protivná. Pitelnost mizivá. Čili se světlým rohozeckým to bude asi obdobně hodně smutná kauza, jako u budvarské desítky. Jakmile se zjevil stvůrný Pardál, desítka se mu začala rychle podobat a podstatně se změnila, přesněji nechutně zhoršila. Za Pardál nechť si laskavý p.t. čtenář dosadí Ypsilon. 13. 12. přijíždíme zase, v Českém Ráji mnoho jiných možností v zimě fakt není. Kroupové polévky opět velikánská miska. Hovězí roštěnec ze stálé nabídky prý došel, tudíž cikánka z hotovek. Cikánka totalitně neošizená, s rýží. Hotovka skoro téměř jako v táborské Brusírně. Bez výhrad. Což se týká i tlačenky (přesněji mozaiky), resp. závinu na dojezd. Rohozecká 11° tentokráte bez výraznějších stop Ypsilonu. Tmavá 13° též není špatná. 23. 12. exkurze do Jičína. Za poslední desetiletí jde kdysi veselý Jičín viditelně dolů. Chudne. Na rynku drtivá většina obchodů už asiatských. Všude stejná odpadková veteš. Kde jsou časy, kdy tu fungovávaly čtyři dobře zásobované sporty ... Řeznictví ubývá a zmenšují se. Vánoční trhy, kdysi impozantní, reprezentují čtyři ubohé stánky, z toho otevřené tři. Vlastně jen dva. Z Jičína se stala chudá a pustá díra. Jako Sobotka. Nicméně bílé + vyhlášené červené vysocké (= špičaté) zelí z Jičína, resp. Sobotky odvážíme. Není nutno zajíždět přímo do Vysokého nad Jizerou. Tudíž na programu opět Skokovy. Porce předštědrovečerního smaženého kapříka s domácím bramborovým salátem obří. K tomu vše dobré i čerstvé. Šofér lžící bagruje nálož  maďarského guláše s chlebem (sestava ujde, ovšem guláš už asi ohříván mnohokráte, maso se úplně rozpadá - taková hustá kejda). Guláš objednán bez knedlů a tudíž naservírován v talíři hlubokém, v kvalitě i množství více než poctivém. S humorem vzpomínáme na objednávku učiněnou v měcholupsko-hostivařském minipivovaru Hostivar. Jinak zařízení vcelku ještě i přijatelném. Šofér si v Hostivaru před časem poručil pivovarský guláš, taktéž jen s pečivem. Obdržel talíř mělký, se dvěma pidikousíčky masa, uprostřed pouze velmi stydlivě ušpiněný náznakem omáčky. Plus skrojek ovadle-vyčichlé cibule. Sestava působila komicky, vypadala nikoli jako porce poloviční (objednána byla celá), nýbrž maximálně čtrvrtinová. Malý degustační vzoreček. Že to kuchaři nebylo trapné, takto nandat. Ne, nebylo. Ve Skokovech toto nezažijete. Dorážíme se (přesněji nechutně přežíráme, neb Vánoce jsou přece duchovní záležitostí) naloženým hermelínem (chtěl by ještě uležet, leč obsluha upozorňuje, že syrec zatím ještě sám nechodí) a oříškovým pohárem. Rohozecká jedenáctka velmi decentně zavání Ypsilonem a první tmavá třináctka je ještě přežitelně nakyslejší. Docela dobré dojmy ze skokovského Ráje relativizuje seance 27. 12. Nejdříve něco chlapské zábavy v Turnově, poté neprozřetelně do hospody na Vidlák. Na www (zbytečné uvádět konkrétněji a propagovat) ještě ráno bedlivě ověřujeme otevíračku, stálou nabídku i nabídku hotovek. Nikde sebemenší zmínka, že stálá nabídka dostupná nebude. Jezevec se těší na krkovici či argentický steak. Těší se jako malý fakan. Vidlák kolem jedná skoro plný. Z obsluhující dívčiny vypadne, že mají pouze hotovky. Hned po „duchovních“ svátcích zase obludní knedlíci, zelí, uzená kolena, hutné omáčky? Kolega vznáší zásadní dotaz, zda knedlíci jahodoví jsou z jahod nebo marmelády. Děvče netuší, o co jde, a zadrmolí, že jsou jahodové. Marmeláda to sice asi není, nicméně prefabrikát. Podprůměrný. Zhrzený Jezevec velí pryč, směr Ráj - Skokovy. Moc jsme si nepomohli. Kolega je hrubě nespokojen s čočkou na kyselo. Doprovodná selečí šunka a vejce O.K. Leč čočka úplně bez chuti (o kyselu ani zdání) a rozvařená. Na způsob hrachové kaše. Šlichta ze školních jídelen a menz. Jezevec, nadržený na stejčík, se dozvídá krutou pravdu. Hovězí roštěnec pořád není. Přesněji, že už dlouho nebyl, a ani dlouho už nebude. V jídelním listě ovšem rubrika s hovězím vábí stále. Hovězí je prý pro hosty drahé, snad až zase v létě. Objednán, z nouze, pstruh na kmíně. Hodně propečený. Výsledek excelentní není. Do fr..., to už neexistuje normální hospoda, kde by pokaždé normálně uvařili? Ne, neexistuje.  

Pivní literatura (BPH XIV.): Populárně naučnou publikaci pro dospělé reprezentuje titul Léčivá síla piva. Sepsala Heidelore Klugeová. Chystá, resp. vydává pražské Naše vojsko (2015, 177 s., ISBN 978-80-206-1523-7). Prý spisek plný zajímavostí nejenom o léčivých účincích pivka. Kde pijí můzy (aneb Za kumštem po lokálech, díl první) je název knížečky přinášející slavný příběh slavné hospody U Zlatého tygra. Před 150 lety začala kavárna v Dominikánské ulici, dnešní Husově, čepovat plzeňské pivo. Od té doby se plzeňské v kavárně, posléze hospodě čepuje pořád. Dneska už bohužel jen tzv. plzeňské. Zlatý Tygr je sice těžká snobárna, leč podnik samotný si připomenutí zaslouží. Slavná hospoda to je a něco slavných tu opravdu sedávalo. Velkoryse pomiňme Havla s Clintonem a připomeňme raději básníka Máchu, divadelníka Tyla nebo pábitele Hrabala. Autorem poučného i žertovného vyprávění je publicista Lukáš Berný. Publikaci letos vydává pražské Nakladatelství Sanch (144 s., ISBN 978-80-905389-2-4). Jedná se o „první díl unikátního průvodce po pražských kavárnách a pivnicích, jedním slovem „salonech“, za jejichž stoly sedávali velikáni české kultury v dobách, kdy českou kulturu teprve tvořili“. Vyprávění ilustruje množství archiválií dlouho neviděných či publikovaných poprvé. BPH doufá, že knihu nalezne pod stromečkem. Ježíšek/Santa Klaus/Děda Mráz se však opozdil nebo hrubě opomněl ... Někdy příště. 

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka U Sadu (https://www.usadu.cz) pokračují permanentní potoulání pivním sadem přímo od sadovského stolu. Po dlouhé době na sadovském čepu opět bručí Berounský Medvěd. Nevyzpytatelný Méďa. Před lety tu býval poměrně častým a poměrně i oblíbeným hostem. Ovšem jeho proměnlivost, klesající úroveň a celková nekvalita následně přesáhla hranice snesitelnosti. Už ho pít nikdo nechtěl. Ono to fakt nešlo. V současnosti snad už zase Medvěd občas poživatelný a přežitelný, dle neověřených zpráv, býti má. Naražen je světlý Medvěd 11°. Medvědi bývali kalní, tento nikoli. Chemicky čistý. Mrtvý. Filtrovaný až běda. Hodně světlý, desítkově bledý. V chuti absentuje dřívější nakyslost. Ta však byla ještě zlatá - nyní dominuje překvapivě výrazná a svíravá trpkost. Nepříjemná. Stahuje, vysušuje, žízeň nehasí. Hodně, hodně jiný, nežli býval. Nechce se věřit, že jde o pivko p. Mayera prý (pořád?) vařené na dřevu. Tato chemie navozuje dojem standardizovaných bezpohlavních a mrtvých eurobírů od megaproducentů. Jedno malé (nedopité) na ukázku úplně postačí a rychle nazpět ke kmenovému Sádku 11°. Živý, hladký, pěkně klouže, žádná svíravá trpkost, pitelný, žízeň zahání a především nám šmakuje. V rámci sadovských kulinářských prodloužených víkendů ve druhé polovině jedenáctého měsíce roku zaujala, vedle flank steaku, krkovice na grilu s volskýma očkama a jalapeños. Škoda, že krkovice absentují na stálém jídelním listě. Dříve zde hrdě trůnily a vévodily. Leč moc na odbyt údajně nešly. Zejména omladina s úchylnými smažáky a trapnými hranolkami netuší, co jest dobré. Jak může někdo tvrdit, že gastrokultura u nás roste?! Možná, když to měří sežranými shit-hamburgery, shit-suši, pseudoitalskou shit-pastou či shit-antijídly v podobě tzv. salátů. Normální hospodu, s normální nabídkou našich normálních jídel (dršťková, bramboračka, tláča, ovárek, turista či gothaj s cibulí, opečený salám, vepřenky, knedlíci s vejci a znojemskou okurkou, šunkfleky, buřtguláš, smažený řízek z krkovice s bramborovým salátem, tmavý nebo červený hovězí guláš s rýží, pečivem nebo knedlem houskovým, bůčkový segedín, klasická vepřová, klasická svíce, koprovka s vejcem a brambory, štěpánská, frankfurtská, cikánská či znojemská, brabci se špenátem, kačenka se zelíčkem a knedlíkem bramborovým, sekačka či karboš s kaší, slepice na paprice, smažený nebo pečený jihočeský kapřík, žebírko se šunkou & vejcem, vídeňská roštěná apod., k tomu docela obyčejný okurkový salát či docela obyčejný rajčatový salát - ovšem z pravých rajčat a pravých okurek), fakticky už nenalézáme nikde. Pastu, pizzy, kebaby, pseudočínu, shnilé zrní, unylé suché panenky bez chuti i zápachu, všelijaké burgerové hnusy v nechutně sladké housce i všechny cool saláty (z průmyslově-umělohmotné tzv. zeleniny, ze které by štítivě zvracel i filmový prznič francouzské kuchyně a známý propagátor továrně-syntetické stravy p. Tricatel) si laskavě strčte do ... suši (náš p. prezident by řekl, do Pussy)! Na konci listopadu šenkován Comenius 14°. Český (snad moravský?) světlý speciál, alc 6 %. Mírný zájem (přesněji zdvořilou pozornost) místně zaznamenává. Výtvory Pivovaru Janáček nás příliš neoslovují, stejně jako drtivá většina moravských piv. Snad vyjma Holby a Beskyd. BPH ráda pivka hořká, pivka nevodová a především pivka nelihová. 27.- 30. 11. specialitky z roštěné. Solidní práce. Rostbíf + rukolový salát + cherry rajčátka + remuláda (maso i čalamáda fajn, trávy přehnaně moc), roštěná na kosti + klas + tymiánové máslo + cibulový dip, roštěná na grilu s liškami a smetanou, roštěná na sušených rajčatech, brusinkách a olivách, T-bone steak + cibulový dip + klas (kukuřičný, opečený). T-bone nezklamal. Osvěžuje i decentně prorostlý entrecote s liškami. Hovězí je holt hovězí, kam se hrabe prasečí (Konec konců, až i v Evropě nastolí Islámský stát přísnou šaríju, žádné prasečí nebude. Trénujme kravky, trénujme volky, trénujme jehněčí, dokud je čas. Bude hůř! Evropa a celý Západ dělá seč může, aby se brzy a totálně samozničili. Ještě více multikulti a ještě více dalších tzv. lidskoprávních pomateností! Ještě více agresivních imigrantů, kterým se musíme radostně přizpůsobovat! Mnohé už i krajní meze pomatenosti překračuje a hraničí přímo s civilizační velezradou! Sebedestrukce, degenerace, úpadek a zánik jsou už zřejmě neodvratné. Četné studie varují, že západní civilizace balancuje na samotné hranici kolapsu a někteří tvrdí, že systém už vlastně ani zachránit nelze). Kolem Mikuláše i k Sadu doputoval červený jihlavský Čertovský speciál 16°, posléze čepovaný coby Vánoční speciál 16°. Ve třetině decembera teče Matuškovo 13° Apollo Galaxy. Matuška umí. Kulinářské víkendy v půli prosince zcela ve znamení smažené medvědí tlapy z krkovice. Skvělé, skvělé, skvělé. Boží. Šťavnaté, prorostlé, česnekové. Spolu s Raptorem (či nějakou hodně, hodně chmelenou mňamkou z repertoáru Brewery Dog) by BPH tuto kombinaci volila jako poslední jídlo před popravou. Kolem Vánoc se na sadovském čepu hojně rozhojnily IPy. Apollo Galaxy střídá fenomenální Raptor 16°. Nově šenkován i velký (tj. ušatý půllitr, což je hustý nářez). Z Břevnovského kláštera přivezena Klášterní IPA 15°. Dosti slušná, leč Raptor to není. Zase připlouvá plachetnicový (ne)zázrak z Vysokého Chlumce. IPA Flying Cloud (alc 5,5 %). Nebrat! Pozn.: P.T. čtenář nemohl nepostřehnout silnou a neskrývanou averzi BPH vůči téměř všem produktům K-Brewery, resp. Pivovarů Lobkowicz, především pak averzi k Vysokému Chlumci. Averzi bohatě podloženou zkušenostmi. Na stranu druhu nezastíráme, že širšímu kolektivu kolem BPH dosti chutná sadovský Sádek. Není po něm špatně. A ani neregistrujeme jeho údajnou kyselost či bylinný nádech, jak se dočítáme v některých pivních recenzích. Nám chutná hořce a připomíná únětické. Sádka chválíme. BPH ovšem raději nikdy, ani náznakem, nepátrala, kde je tento vařen. A ani pátrat raději nebude. Je-li p.t. čtenář zmaten rozporností výše uvedených řádků, pak pouze připomeňme, že jde o rozpornost veskrze dialektickou. Dialektika je dialektika! Vánoce LP 2014 U Sadu opět ve znamení Vánoc LP 1929. Připomeňme, že 1929 je rokem otevření pivnice. Vydatná (chutná) rybí polévka, vinná klobáska, smažený kapřík, staročeský  kuba, jehněčí kostky, Vánoční kaštany pečené s koňakem. Když nám zavřeli Vyndaný, nutno bolestně a pracně hledat fleky na mariášové sleziny. List se pravidelně mastí Pod Smetankou, Mánesova 7. Na cedulích inzerují géčko, tzv. plzeň a kácovské. Přiměřeně barnumsky zvou na dobré české a rybí speciality. Ohledně jídel výběr reálně nevelký, vlastně pouze smažený kapr, nudný pstruh a kačení noha, hovězí chybí úplně. Inzerují ještě guláš, zda-li je hovězí nezjišťujeme. Očekávání byla větší. Z kácovského teče desina a jedenáctka nefiltr. Objednána malá desina, donesena velká. Tuto zvládnout je nad naše skromné síly. Chuťově i vzhledově = chemické géčko naředěné zatuchle-smrdutým sifónem. Hubertus bývává krutě nevyzpytatelný a tento je diplomaticky řečeno nedobrý. Hodně nedobrý. Vizuální, chuťový i čichový dojem nejlépe za 4 –. Jeden z adeptů titulu Humus roku 2014 (k dalším horkým favoritům náleží letošní všichni příšerně kyselí a nepitelní starouši v Táboře Na Brusírně, pozoruhodně děsivý Kozel v čenkovském Kluzákově poblíž Malšic nebo nepoživatelný kroužkovaný Budvar U Pichlů na bechyňské návsi). Přitom samotný podnik Pod Smetankou (s dlouhou historií) celkově až tak špatným dojmem nepůsobí, prostředí i obsluha se zprvu jeví relativně přijatelnými. Nicméně z kuchyně táhne do lokálů natolik brutálně, natolik protivně a natolik nesnesitelně, že prokřehlý Jezevec (ač cele zachumlaný do speciální U.S.M.C. goretexky s flísem a vybaven tlustými armádními fuseklemi) nuceně odchází po slabé hodince. Cestou (fakt odporně pršo-sněžo-mží a tento den poprvé v historii po celé Praze nejezdí tramvaje) nahoru na žížkaperk, povinný stop U Dýně. Pivní a rumový bar Decentní Dýně (https://dcdyne.com), na čepu vždycky a standardně s únětickým. Už, už se chystáme a těšíme na speciál polotmavou Vánoční 13°. Nepřekvapivě už není. Možná dorazí zase až před Vánocemi. Tudíž desinu. Dobrá, řízná, svěží, hořká. Leč Dýně, se specifickou klientelou, naše krevní skupina není. Leč nic proti Dýni. Je asi dobré, že existuje. Hospoda je ovšem hospoda. Hlavně žádná kavárna a hlavně ne pražská kavárna (Instituce kavárny jako takové si pohrdání nezaslouží, jedná se o středoevropský fenomén, zejména z poklidných dob C. a K. monarchie. Aristokraté měli salóny, měšťanstvo kavárny. Pražská kavárna dneška je ovšem synonymem havlismu a pravdoláskařství. Jejich aktéři se pasují do role novodobé šlechty, samozvaných strážců morálky, korektnosti i tzv. lidských práv a komicky si hrají na tzv. elity. Pražská lumpenkavárna se vyznačuje hysterickým protinárodním afektem, kosmopolitním smýšlením a ostentativní rusofóbií. Zaklíná se demokratičností, leč běda, když něco nedopadá podle jejich diktátu. To začíná běsnit ... Na těchto faktech nic nemění ani jejich věčné petice, ani otravně-povýšené „poštěkávání okresním formátem“, že kritikové jen maskují intelektuální mindrák, mindráky vůči hlavnímu městu či neschopnost získat si úctu tzv. elit - tj. jich). Bohužel, u tzv. městských liberálů (alias pravdoláskařských kavárenských povalečů) je dnes módní i pivko. Takový Matuška je v těchto kruzích prý hodně trendy. Cool má být i únětické ... U Dýně by se tzv. městským liberálům líbilo. Nám, konzervativním maloměšťáckým Kondelíkům, nikoli. Ať žije zápecnický M. Č. Č. (malý český člověk)! Rychle zpět do našich pivnic a hospod. Zlatí povaleči a opilci hospodští! Zlatá hospodská moudra! Na tragikomické a prázdné pseudointelektuálno, rádobyfilozofická kvazení (= žvásty a bláboly), obludně kosmopolitní a zrůdné multikulturno, ani na zdegenerované multipohlavno žaludek fakt nemáme. Poctivě však uznejme, že - na rozdíl od Smetanky -, u Dýně bylo fakt teplo. Aby ne.    

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): 15. listopadu 2014 probíhá poslední burza Militaria v nové menze ČVUT v Dejvicích. Příště (28. 3. a 7. 11. 2015) už na vnitřní tribuně chuchelského závodiště. Každá změna je samozřejmě k horšímu. Nostalgicky prolézáme naposledy dejvickou burzou a poté tradičně míříme na Farmářské trhy Kulaťák. Parametry i atmosféru si stále udržují. Také v neposlední řadě proto, že neprobíhají skoro každý den jako FT Jiřák (https://www.farmarsketrziste.cz/jirak). Všeho moc škodí. V Dejvicích nemálo nabídek krmě, včetně plodů moře, palačinek, husích jatýrek, hotovek či grilovaných uzenin. Ceny odpovídají exkluzivitě bohaté Prahy 6. Pro socky to není. Vedle stánku s lahůdkami Sváček pořád frčí gril. Pořád grilují kdeco (až moc), ovšem špekáčky už dávno nikoli. Když tu začínali, každý si je dával. Proto je samozřejmě opékat přestali. Zřejmě nějaká povinná globální manažerská poučka, kterou náš prostý neglobální rozum prostě nebere. Darmo mluvit. Jako všude. O co je zájem, a co je dobré, to už příště není a místo toho vždy nějaká debilní inovace. Manažeři a jejich globální poučky i trendy by se měli spláchnout do h... (slušněji do WC). Nechybí stánek s pivkem. Tentokráte teče Konrad 12° a Baštýř 10° (tento z malého restauračního minipivovaru odkudsi z Příbramska). Baštýř na desinu docela silný a výrazný. Leč cosi nám na šmaku nesedí a žáha blahem nepěje. Prosincové pražské FT a BPH se míjí. Pouze občasné rychlé průchody skrze FT Jiřák - obvykle přesně zacílené na tismickou sekačku. V pátek 19. 12. tradiční předvánoční výjezd do Uhlířských Janovic. Na náves, ke Klepišovi. Řeznická jídelna & prodejna parádní pořád. Opravdové maso a uzeniny opravdu z masa! Škoda, že něco podobného v Praze nenajdeme. Dršťkovka skvělá, přesně tak, jak má být. 100 bodů. Koleno na pivku famózně delikatesní. Bodů 105 ze sta. Volíme osvědčenou kombinaci s domácím feferonovým salátem. Pa-rá-da. Hořčice netřeba. Připíjíme kácovskou dvanáctku. V Praze Hubertusy v poslední době nestojí za nic, zde vcelku příjemné. Dokonce chvíli zvažujeme nákup Tmavého vánočního speciálu. Leč PETky nás přímo děsí.     

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Seriál Pravé české míchačky přináší letošní ročník reklamního magazínu Českých drah ČD pro vás (ČD jsou jedna z mála věcí, co BPH přehnaně nekritizuje. Vlaky máme rádi. A celkem rádi listujeme i reklamním magazínem). Seriál vychází ze stejnojmenné knihy kulturologa, recesisty, herce, režiséra, televizního dramaturga atd. p. A. Guhy. Vystudovaného etnografa, který svou diplomku na UK nazval Kulturní dimenze alkoholu (jak si BPH ověřuje z jiných zdrojů). Další lidové míchanice v duchu české lidové mixologie fajnoví šmekři a přátelé bizarních prasáren vizte na adrese www.facebook.com/praveceskomichacky. Ze zlatého fondu připomeňme svěží Vítr z hor, tedy francovka Alpa smíchaná se zelenou (1:2). Nahradíte-li peprmintku griotkou, vzniká pití příznačně zvané Krámy yettiho mámy. Číslo magazínu 11/2014 cílí na míchačky z vodky. V duchu listopadových výročí. Vzteklej pes = kombinace griotky (nalité na dno sklenky, méně otrlí zbaběle volí oblíbený sirup), dolité vodkou a zastříknuté tabascem (či silnějšími kapsaicinovými pálivostmi), které obě tekutiny oddělí. Promísit v hubě a slastně spolknout. Vlídně sladká griotka stahuje pálivost. Samozřejmě nechybí povinně-korektní připomenutí, že za prasácké míchání může rudoch a „nesvoboda“ či ještě lépe „totalita“. Za „svobodného“ kapitalismu se přece už žádné prasárny neodehrávají a nikdo k chlastu přece utíkat už nemusí. Vedle notoricky známých návodů na Ledního Medvěda (v originále vodka a sekt 1:1, resp. variace Fau Zwei, tj. 2:1 či drsnější Sojuz 3 s poměrem 3:1) nebo klasického White Russian (vodka + kávový likér + smetana) je přítomno varování před „balzámem kanaánským“. S nádechem metafyziky a opět s povinně-korektním kopnutím do rudé dialektiky. Bestiální černohnědý mok byl (či je) umícháván z černého piva, leštěnky na nábytek a denaturovaného lihu. Zřejmě právě tímto museli splachovat hořkost nad sebou komedianti a obdobná cháska po podpisu Anticharty, aby se po roce 1990 tito hrdinně stali fanatickými antikomanšisty a samozvanými sv. bojovníky pravdoláskařských křižáckých tažení, resp. věčnými petenty p. Vaňka. Tito jistojistě docenění mok Utopený komouš (alias polská vlajka). Což je půl na půl griotka s vodkou. Do skla nejdříve nalít griotku a poté velice opatrně, a po skle, vodku. Oba chlasty se nesmísí a při mírné troše šikovnosti vytváří zajímavý barevný efekt. Nekorektně vyjádřeme názor, že nikoli hlody unaveného prezidenta-Jezevce Zemana (Který o Pussy Riot čili grupě Kun ... Orgie vyřkl čistou pravdu. Jasně nejde o žádné s. Putinem pronásledované bojovnice, nýbrž o prachsprosté drzé štětky. Pravdu pravdoláskaři ale nikdy neodpouštějí), nýbrž pokrytectví havlistické lumpenkavárny u slušných lidí vyvolává vomitální příhody. I BPH se ohrazuje proti lživé a nenávistné kampani „za pravdu a lásku“ lumpenkavárenských elitářů. Těmto upřímně popřejme příjemné poblití s novoročním přípitkem typu Krokodýl v Nilu. Což je značně netypický kulinářský experiment, určený např. pro nastávající maminy a jejich roztodivné chutě. Fajnová míchačka vzniká ponořením nakládané okurky do vaječného likéru. Znalci oceňují vizuální podobnost zelené nakládačky (krokodýla) uličnicky vykukující z hustě „zabahněné“ žlutavé tekutiny (Nilu). Po opakovaném požití hrozí obtíže nikoli nepodobné faraonově pomstě. Obtíže, které dovolenkáři v Egyptu dobře znají. Nápoje z vaječňáku, patřícího k adventní pohodě, představuje číslo 12/2014 ČD pro vás. Kominíček je vaječný likér poprášený lžičkou mleté kávy. Roztomile poetickou Pampelišku namícháte z vaječňáku a pomerančového džusu (půl na půl). Lze přidat barevně neutrální vodku či rum.     

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.):V Únětickém pivovaru (www.unetickypivovar.cz) 3. 11.  slavnostně ze skalnatých sklepů vyvalili a slavnostně v pivovarské stodole narazili Únětický vánoční speciál. Polotmavou 13°. Není to nějak brzy? Aby to nedopadlo jako loni, kdy na samotné Vánoce už mnoho (vlastně nic) nezbylo. Roztocká Zvířátka (www.zviratka.eu) 26. 11. vesele točí úňky deset + dvanáct, černohorského Pátera + Borůvku a Schlossbrauerei Au-Hallertau Holledauer Weisses. Místně oblíbenou pšenici, pro mnohé dobrou pšenici. Leč spíše na léto. První várky vánočního speciálu Zvířátka už vypili, další potečou o víkendech. U Zvířátek poklidná pohodička, andělský klídek, praskající kamna, čiňaný kočičák. Osvěžující matýsky, roztomile buclatý buřtík z udírny. U Zvířátek usedáme zase až 18. prosince. Na čepu obé úňky (bez speciálu) a nakouřenina od Janáčka. Desítka z Únětic překvapivě velmi, velmi světlé barvy, ba přímo rusalkovsky bleďoulinká. Nicméně významnější chuťové odlišnosti od standardu neregistrujeme. Jehněčí hambáč i matýsky též drží zdejší laťku. Mimořádnou nabídkou jsou medová žebra v chilli. Rozsypávající se laskomina. Potěší čokokoláč. Zvířátka útulná, v kamnech praská. Jen ty teplotní rekordy narušují zimní idylku. Venku jako v dubnu. Máme rádi Zvířátka. Pokusíme se přijít přiťuknout si 1. 1. Bude i čočka nebo ovárek. Prima.    

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.): Hospody se pořád vylidňují. A k tomu přichází již tradiční další zdražování. Lídr trhu Prazdroj v listopadu zdražuje sudové o 50 haléřů na půllitr. Podle mluvčí zdražují neradi, leč opravdu musí. Argumentuje tím, že již dva roky sudové nezdražili. Chudáci, altruisté, asi to vlastníci dotovali z vlastní kapsy ... A Prazdroj budou následovat jistě další. Bernard okamžitě potvrzuje zdražení o 50 až 60 haléřů atd. Ještě více pak cenu vyšponují hospodští - obvykle platívá pravidlo „krát dva“. Tedy zdražení cca o korunu na půllitru. Zdražení sudového a tankového k návratu návštěvníků do hospod, pivnic a restaurací přispěje těžko. Sympaticky působí moudré vyjádření ředitele Budvaru, že na zdražování dneska příhodná doba není. Kupní síla chybí. Budvar od BPH dostává palec nahoru. Škoda jen, že jeho kroužek se už drahná léta nedá pít ... Zato však budvarští badatelé a inovátoři přicházejí s novým „pivem“ obsahujícím kolem 21 % alkoholu. 40stupňové, hořkost 60 EBC, Budweiser Budvar B: CRYO. Pije se po panácích a čerstvé. Lidé si ho budou čepovat sami ze speciálních láhví. Cena láhve se, v šedesátce vybraných restů, bude pohybovat mezi CZK 250 - 400. Pivo v láhvích o obsahu 1,5 l si zájemce nasadí do speciálního stojanu. Z natlakované láhve se načepuje přitom jen cca 3 -3,5 dl. Má jít o koncentrované pivo, které v láhvi vznikne vyloučením vody při teplotě minus 18°C. Do sklenek následně teče pouze koncentrát. Výsledek má chutnat jako pivo, leč hřát jako destilát. Primárně určeno coby digestiv. Pan Borowiec z PBA (č. 43, resp. 44) osobně nový mok řadí mezi imperiální ležáky a vzhledem k originalitě technologických postupů trefně volí označení Imperiální Budějovický Budvar.

Jihoměstský pivovar (BPH LXIII.) + Richter (ZN 22.) + Vinohradský pivovar: Všechny tři pivovárky v názvu rubriky propojuje osoba p. Františka Richtera. V 80. letech emigruje do Bavorska, kde působí ve všemožných profesích, včetně společnosti na prodej srdečních chlopní. Časem převažuje jeho náklonnost k pivu. Pivovarskou kariéru začíná v Mnichově v malém pivovaru Unionsbräu, dále piluje znalosti v nejstarší bavorské pivovarské akademii Doemens. Od roku 2004 působí v ČR. Otevírá minipivovar U Bulovky a v roce 2008 Jihoměstský pivovar. Provozuje též varnu ve vrchlabském minipivovaru Vrchlabský Medvěd. V repertoáru má kolem 125 druhů piv všech světových typů. Obdivuje dobrý český ležák, stejně jako bavorský pšeničný weissbier, který je jeho favoritem se světa svrchně kvašených piv. Pan Richter se stává taktéž sládkem a spolumajitelem nového Vinohradského pivovaru (https://www.vinohradskypivovar.cz). Nežli kriticky poinformujeme o osobních dojmech z nevyvedené návštěvy, trocha historie. Slovníky uvádějí názvy Akciový pivovar a sladovna v Praze XII-Vinohrady; Měšťanský pivovar na Královských Vinohradech; Königliche Weinberge s fungováním 1893-1943. Vařilo se, mimo jiné, Královské pivo (černý ležák) či Velkopražské pivo. LP 1893 zakládá skupinka podnikavců Měšťanský pivovar na Královských Vinohradech. Tyto ještě nepatří k Praze, ale usedlosti rychle nahrazují městské bloky a Vinohrady jsou jedním z největších českých měst. Budova pivovaru byla impozantní, v dobovém industriálním slohu, s velikou přiléhající zahradou. První pivo bylo vystaveno roku 1894. Když se Královské Vinohrady stávají součástí Velké Prahy, jméno Měšťanského pivovaru je „v duchu doby změněno na Akciový pivovar a sladovnu, Praha XII“. Pivovar býval rozlehlý, do sladovny se vešlo přes 600 vagónů sladu, který se vyvážel do řady jiných pivovarů. Pivo se vařilo ve dvou varnách a pivovar byl zařízený na produkci minimálně 150 tisíc hl. Oblíbená byla veliká restaurační zahrada, kde to žilo. Pivovar se proslavil i tím, že v jeho areálu ve 20. letech sídlily filmové ateliéry. Za války výroba v pivovaru ustává. Po válce je pivovar znárodněn a už se tady nikdy nevařilo. Areál se stává sladovnou Staropramenu. Později slouží jako sklad. Budova pivovaru se stala i jedním ze sídel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského. V roce 1998 pivovar zakupuje firma PRAHA-SEN. Budova skoro zcela vyhořela při rekonstrukci dne 28. 8. 2000. Požár údajně hatí původní velkorysé plány na přestavbu. Nicméně Pražané si o požáru dodnes myslí své ... Šlo o největší požár v Praze, od vyhoření Veletržního paláce v roce 1974. Nevyšetřilo se vůbec nic. Po požáru následuje demolice některých částí a výstavba bytů a komerčních objektů. Současnost? Nový Vinohradský pivovar s restaurací sídlí v části původní spilky, která požárem zničena nebyla. Polovina rozlehlých klenutých sklepů slouží k vaření, kvašení a zrání několika druhů piv. Ve druhé polovině prostoru čeká na návštěvníky výčep, restaurace a podzemní sál, který chtějí majitelé (deset společníků) proměnit v živelný kulturní prostor. Výstavba započala roku 2013. Pivovarská restaurace otevírala 20. října LP 2014. Reference jsou zpočátku (ne)mírně rozporuplné. Ohledně jídla i pivka. Na čepu se nejdříve střídá pivko jediné. Začínalo se pivem z Bulovky (tradičně dobré), pak teklo žatecké, poté cosi z Jihoměstského pivovaru (tradičně nic moc), pak z Vrchlabí etc. Pan Richter toho dělá a stíhá už docela dost (možná až příliš), a bohužel je to prý už znát. První nové vinohradské bylo navařeno 13. října a na čep světlý ležák přichází 14. listopadu. V prosinci údajně teče též jantarový ležák a na dobu předvánoční je chystán vánoční ale. Tož BPH přichází až je zcela jisté, že vinohradské opravdu teče. Na https://www.vinohradskypivovar.cz pečlivě studujeme jídelní list, který nepůsobí nezajímavě. Naopak. Žhavým favoritem se stává filátko z počernického sumce s vinnou omáčkou. Láká i konfitovaný bůček s rozmarýnem, kysaným bílým zelím a bramborovými knedlíky či králík na dva způsoby (ušák na smetaně nebo s cibulí a česnekem) či kližka s kaší. Bohužel, v době Jezevcovy první (a poslední) návštěvy nic z uvedeného v reálné nabídce nefiguruje. Možná, že se vedle denních hotovek mění také speciality a stálá nabídka, leč list na www reálu v daný čas neodpovídal. Daným časem je pátek 12. 12. kolem půl dvanácté. Půlhodinu po otevíračce. Z hotovek játra na roštu, kuřecí nudličky, fazole na kyselo. Nadějněji vypadá nabídka rillettes z vepřového masa s hořčičnou omáčku z předkrmů. Co dále? Steak s fazolkami. Rozladěný Jezevec však odchází bez jídla a se skórem nedopité jedné dětské jedenáctky. Po pořádku. Po schodech se schází do protáhlé místnosti se stoly a šenkem. Světlé, čisté dřevo. Dojem jako při posezení v tunelu. Při více hostech tu možná i pivní atmosféra bude, prázdný tunel (hostů 3 + 1 + Jezevec) však působí prázdně a nezabydleně. Jde však o věc vkusu. Za výčepem dvě dívčiny. Tmavší obrýlená a druhá - na kluka drze ofikaná a do provokativního skoro bíla obarvená. Tmavší popochází za výčepem, ta druhá má (snad?) obsluhovat. Po chvíli světlá unuděně přikráčí. Jezevcův zřetelný pozdrav okázale ignoruje, naopak se zatváří uraženě a jedovatě ucedí: „K pití?“. Nad výčepem visí tabule s nápisy Vinohradský ležák a Vinohradská jedenáctka. Jen toto a ceny. 36 a 36. Jezevec se raději ujišťuje: „Obojí je Vaše pivo?“. Otrávená a kyselá odpověď: „Jó“. Otázka: „A kdy bude vánoční ale?“. Otrávená a kyselá odpověď: „Je“. Otázka: „Napsané ale není?“ (není uvedeno ani v jídelním a pitném listu). Otrávená a kyselá odpověď: „Ne“. Další komunikace očividně postrádá jakýkoli smysl. Objednávka zní: „Začnu malou jedenáctkou, prosím“. Na Jezevcovo zřetelné poděkování za posléze přinesené (přesněji pohozené) malé pivko bílovlasé stvoření opět nijak nezareaguje a zatváří se ještě uraženěji, ještě otráveněji a ještě kyseleji. Vážení, pokud někdo neodpoví na pozdrav, ani nezabučí či sebeméně nepokyne za poděkování, je to nevychovaný fracek. A do služeb nepatří! Už tímto extempore podnik kladné body u Jezevce nezískává. O objednávku jídel či dalšího pití tzv. servírka pražádný zájem nejeví. Což se týká také dalších hostů. Tyto tzv. obsluha nepokrytě ignoruje. Polední meníčko pomalu píše na tabuli, kterou odnáší ven. Opakovaně schází do nižšího patra, poté důležitě řeší telefon. S tím, že odmítají rezervace, neboť mají večer (či večery) narváno. Jezevec škodolibě testuje, za jak dlouho se někdo přijde optat ohledně dalších objednávek. Otevírá a zavírá jídelní list, mává s ním. Marnost nad marnost! Hulákat v tunelu nehodlá (Možná ale jde o stejný princip, jako kdysi v SSSR. Při první objednávce nutno objednat vše na celý večer, neboť pak si obsluha hostů už nevšímá). Za 21 minut (přesně, měřeno certifikovaným chronometrem Omega) míra trpělivosti přetéká. Jezevec se zvedá a u výčepu se dožaduje zaplacení. Tmavší síla působí ochotněji a přináší ke stolu účet vyjetý z pokladny. Na malé. Jedenáctka hodně, hodně světlá, hodně kvasinková, hodně natrpklá. Co natrpklá - kyselá a trpká jako šťovík. Svírá, žízeň nehasí, pitelnost malá. Není chutná. Netřeba dopíjet. Ve Vinohradském pivovaru nechť zasedávají jiní. Jezevec odchází zpět na Žižkov. Na FT Jiřák tismická sekačka do housky a U Sadu rychlý Sádek 11°.  

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Z karlínského Pivoklubu, kdysi ještě uprostřed léta, vstřebáváme tip, že jako jediná z PBA na emaily reaguje slečna (či paní)  Marcela Titzlová. Startem podzimku nezávazně zkoušíme znovu, ze sportu, urgovat uhrazené předplatné na její adresu. A opravdu. Mile vstřícná odpověď, pevnopevně slibující zaplacený měsíčník Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) opravdu - pravidelně měsíc co měsíc - dodávat do jezevčí žižkovské schránky, doráží hned druhý den. Děkujeme. Za odpověď. Jinak se neděje nic. PBA stále nechodí. Nicméně sl./pí. M. Titzlová se v půli prosince snaživě ozývá znovu a ujišťuje se, zda-li časopisy opravdu už chodí. Nechodí. Předplatné uhrazeno je, správná adresa v seznamu předplatitelů figuruje. Chyba bude u distributora, který výtisky nepravdivě vykazuje coby doručené. Ozývá se nakonec i samotný p. Borowiec a zasílá poštou osobní balík nedoručených čísel IV. ročníku. BPH děkuje. Nicméně předplatné už pokoušet určitě nebudeme. PBA č. 43/2014 obsahuje, mimo jiné, nominace Výročních cen PBA 2014, představení brněnského Parního pivovaru Petra Hauskrechta či Akciového pivovaru Letiny, degustaci saských bocků, klípky očima porotce European Beer Star 2014 + podrobné výsledky soutěže, info o novém Budvaru B: CRYO, pozvánku do Bixovny (pivního barového vozu aneb postrižinské hospody na kolejích), fotoreportáž o vaření Bernardu Bohemian Ale, rozhovor o rumech nebo recenzi knihy An Appetite for Ale. Číslo 44/2014 nese - z neznámých důvodů - označení speciální vydání. Jde však o číslo prosincové a pravděpodobně asi i řádné. Telegraficky zalistujme. Nalézáme rekapitulaci Výročních cen PBA 2014 (v kategorii nejlepší nově otevřený pivovar v roce 2014 boduje Pivovar Hostomice pod Brdy, v kategorii nejlepší příležitostně vařené pivo k svátku se umisťuje Posvícenské žitné z Únětic etc. etc.), degustaci světlých bocků, upoutávku na Hubertus Tmavý speciální ležák 13° (svátečně-vánoční), čtivý i dlouhý cestopis „Velké dobývání pivní Ameriky“, autentický příběh Pivovaru Podlesí, střípky z pivovarské minulosti HavloBrodu, zasvěcený průvodce Maisel´s Brauereimuseum v Bayreuthu, gastrorubriku s recepty p. Štěpána Rudy (rest U Štěpána ve vísce u Sušice), představení publikace Dějiny jídla ve 100 receptech (autor W. Sitwell, vydalo pražské Argo 2014) či rubriku o tajemstvích pivního skla. BPH vinšuje PBA vše dobré a Dej Bůh štěstí!  

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Pivovar v Dominikánském dvoře v Braníku ještě nestojí, vlastní pivko však už má. Začátkem prosince bylo pokřtěno pivo Zemský India Pale Ale, které speciálně připravil speciální sládek p. J. West z amerického Denveru. Pivovar bude akciovkou, investoři jsou i z USA či Austrálie. V Branickém dvoře se pivo vařilo v období 1629-1899. Rekonstrukce na pivovar, hospodu a hotel potrvá několik let. Pivovary Lobkowicz prý mění vlastnickou strukturu a připravenu prý mají další velikou akvizici k nákupu. Prý další větší tuzemský pivovar. Při listopadové návštěvě adepta klubu zemí BRIC(S) - Kazachstánu prezident p. Miloš Zeman vyzdvihl české pivo. Prohlásil: „Nezapomeňte, že české pivo je nejlepší. Žádná americká konkurence nabízející nějakou špinavou vodu nám nemůže konkurovat, stejně jako německé pivovary“. Má pravdu. Dej Bůh štěstí! PF 2015 aneb hezky po česku Pour Féliciter 2015! A nikdy nezapomínejme, že „Život je příliš krátký na to, abychom pili levné pivo“.