ZN 30 + Kočky

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 30., jubilejní třicáté, z 28. února LP 2015)

Pivní moudrost a recept: Rok 2015 odstartujme kabaretně-poučnými jednohubkami českého (česko-rakouského?) génia Járy da Cimrmana: „Nejlepší celer je bestseller!“ & „Jedinec není nic, celek je celkem nic“ (Cimrman průkopnicky rozvíjí také pivní humor, o čemž ale až někdy příště). „Pivo po víně - jedině pro svině, víno po pivu - hodno obdivu“ (německé přísloví). „Dům plný dcer je jako sklep plný zkyslého piva“ (holandské přísloví). „Chléb je základ života, pivo je život sám“ (anglické přísloví). Až koncem zimy dochází na náročnější a hustě (možná až příliš hustě) gurmánský recept šéfkuchaře p. Tituse (či Tita?) Eliáše. Jde o receptík ke Dni českého piva - ještě tedy podzimní. Návod na jelítko s pošírovanou hruškou v pšeničném pivu s bramborovou kroketou. Drze obšlehnuto z Pivo, Bier & Ale, č. 41/2014, s. 45. Recept je kombinací „drzosti jelita s jemnou nasládlou chutí studené máslové hrušky“ (tamtéž). Na jelito připraviti nutno: 500 g jelito, 4 ks hrušky máslové (v zimě se shánějí těžko), 50 g másla, 0,5 l pšeničného piva, 1 ks celé skořice, sůl a bílý pepř. Na bramborovou kroketu: 400 g brambor typu C, 1 lžíci bramborového škrobu, 3 ks žloutku, 4 ks hřebíčku, sůl, muškátový oříšek, 100 g strouhanky, 2 ks vejce na obalení, 2 dl oleje na usmažení. Začneme hruškovým pyré, které je třeba řádně vychladit. Do hrnce vložíme oloupané vyjadřincované hrušky a zalijeme je pivkem-pšenicí. Přidáme skořici a máslo. Vaříme do měkka. Hrušky vyjmeme a do hladka rozmixujeme. Osolíme, opepříme, dáme vychladit. Dopředu připravíme i bramborové krokety. Brambory upečeme v celku a neoloupané. Ještě teplé je oloupeme a ihned propasírujeme. Přidáme žloutky, škrob, sůl a muškátový oříšek. Vypracujeme těsto a tvoříme z něj krokety ve tvaru hruštičky (možno i jiné tvary, leč efekt je nejstylovější právě u hruštičky). Do špičky zasuneme obrácený hřebíček, pro navození dojmu stopky. Dáme zamrazit. Následně obalíme ve vejci a strouhance a smažíme. Jelito vyndáme ze střívka a upečeme v tvořítku na pánvi. BPH dodává, že v posledních letech preferuje jelítka žemlová, před častějšími kroupovými. Kolem Prahy se získávají obtížněji, neb příprava je pracnější a středočeští i pražští řezníci, tedy to málo, co ještě zbývá, jsou i vesměs línější. V Kněžmosti se občas žemlová u dvou řezníků sehnat dají (Nikdy, ale opravdu nikdy zde ovšem nenahlížet do přípravny! Změkčilý kolega jednoho léta toto neprozřetelně učinil a od té doby odmítá do krámku byť jen vstoupit. Výše uvedené by ovšem asi šlo konstatovat u většiny řeznictví, ale i restaurací). Kněžmostská jelítka bývají sušší, leč s pravým vysockým zelím ještě snesitelná. Někdy. Přibalme na únor recept na syrečko-pohanko-pivní pomazánku. Olomoucké tvarůžky vyšleháme s máslem, pivkem a dijonskou hořčicí do pěny. Přidáme nakrájenou cibuli, feferony a pohankovou krupici, kterou jsme nechali nabobtnat v horkém mléce. Bon appétit!

Černá Hora (BPH I.): Královo Království (www.kralovstvi.com) hrdě hlásí, že „restaurace Království byla na základě kladného hodnocení zákazníků, zařazena do celostátního průvodce Maurerův výběr GRAND RESTAURANT pro rok 2015“. Gratulace. Tato slovácká ambasáda v Kubeličce na žižkaperk prostě patří. Černohorská pivka, prvotřídní slivovička, specialitky.  

Svijany (BPH II.) + Rohozec (ZN 19.): Krásova 13°, věrný undergroundový štamlokál U bejvalejch Vyndanejch je skutečně bejvalej. Mrtvo. Zavřeno od 18. října LP 2014. Peripetie jsme líčili. Jedinou proměnou je, cca od prosince, vystřídání cedule s otevíračkou (bejvalou) papírem (účtenkou?) s nápisek „K pronájmu“. S telefonem na p. Viléma S. Smutné. Ba přímo tragické. My štamgasti-sirotci jsme se snažili, hledali, jednali. Vše marné. Zázraky se nedějí. A co V.Vezír? 16. února 2015 hodně překvapivě registrujeme na místě Vyndanejch hodně překvapivý ruch, pohyb, úpravy, stěhování, malování. A hodně překvapivě se dozvídáme, že 20. února LP 2015, v 11 hod., tu otevírá jakási Hospůdka U Fíčků. Bohužel, s Kozlem a Svijany (údajně prý Máz, Kněžna a Qéčko). Podle odkazu „Příjemná rodinná hospůdka s přátelskou až domáckou atmosférou, dobrým jídlem, pitím a především s dobrými cenami“ - See more at: https://www.routeandgo.net/place/3148823/czech-republic/hosp%C5%AFdka-u-f%C3%AD%C4%8Dk%C5%AF#sthash.k1j8LLRn.dpuf. Dojmy z prvního letmého kontaktu s (snad?) provozovateli nejsou úplně negativní. Tito vypadají, že jsou trochu mimo žižkovskou realitu, ovšem, proč ne. Pokus o přátelskou venkovskou hospůdku v kosmopolitní džungli?  Proč ne. Pilně zjišťujeme od strejdy Gúgla, že „fíčko“ = proudový chránič. Používá se k ochraně před úrazem elektrickým proudem, nebo může sloužit jako ochrana před vznikem požáru na elektroinstalaci. Nicméně tipujeme, že název nebude asi odvozen od fíček, nýbrž asi od jména Fíček. Což je pravděpodobně psík. Na fotkách působí sympaticky. Něco na způsob labradoro-retrívra. Dost sympaticky působí i nový vývěsní štít s tlapkami - i když sem prostě patří a navěky bude patřit mírně hanbatý štít a loga Vyndanejch. Jezevec samozřejmě hodlá do důvěrně známých prostor vstoupit ihned úderem jedenácté, samozřejmě coby první host z ulice. Jak se patří. Tradice je tradice. Leč s téměř nulovým očekáváním (a hlavně proto, aby sňal Bertíkovu pamětní desku a pietně ji uložil). Vstup to zřejmě bude notně nostalgický a notně smutný. Stovky hodin jsme tu nejenom odseděli, ale doslova i prožili. V dobrém, i méně dobrém. Především ovšem i s Bertíkem. Tohle byl Bertíkův podnik. Bertíkova štamgastská pamětní cedulka v naší (přesněji bývalé naší) místnůstce-výklenku pořád visí. Snad. Od osudného 18. října, kdy nepříčetným běsněním JČ Vyndaný definitivně skonali, se sklepní prostory mírně proměnily. Do růžova. Otevření 20. února v 11 hod. bylo ústně sděleno a bylo opakovaně avizováno na internetu. Ostatně o otevíračce od 11 vypovídá i nová cedulka na dveřích. Ve dny všední od 11, o víkendech od 12. Vždy do 23 hod. 20. února Jezevec (upravil si pracovní aj. povinnosti, jenom aby mohl přijít lokál otestovat jako první) ze slušnosti vyčkává několik minut po jedenácté. Mříže otevřeny, dveře odemčeny, vše vybízí ke vstupu. Jezevec obezřetně bere za kliku. Nečeká slavobrány, uvítací delegaci, ani chléb se solí - ovšem tvrdý vyhazov také ne. Jakási paní v modrém unyle štrachá na stole a tváří se hodně dotčeně. Jak si někdo dovoluje vejít. Prý někdy otevírají, ovšem až někdy odpoledne. O žádné hosty evidentně paní nestojí. Proč si z lidí dělají blázny a zvou na jedenáctou? Nebo si nedají na dveře lístek, že dnes otevírají později? Nebo si nezamknou? To by ovšem chtělo používat mozek. První návštěva nedopadla. Jestli bude nějaké druhá, zůstává ve hvězdách. Ponížený a zhrzený Jezevec zatím posílá všechny Fíčky kamsi. Tahle se s hosty fakt nejedná (V plánu bylo i přesunutí páteční pravidelné širší seance z azylu U sadu, nazpět do bejvalého domovského lokálu. Ani náhodou). P.S. Nejvíce samozřejmě Jezevce mrzí ztráta výsadního postavení výsadního štamgasta (a mluvčího hostů), který fakticky spolurozhodoval o pivním i dalším sortimentu. I personálu. A především vždycky, ve svůj pravidelný čas, měl vždycky k dispozici své místo, svůj stůl a svou místnost. Vyndaný byly hodně klubového charakteru. Stejní lidé, na stejných místech. Fíčkům přejme velkoryse úspěch, leč dlouho nevydrží. S touto otevíračkou na žižkaperku asi těžko vydělají. A konkurence provozoven s hotovkami je v okolí značná a ostrá. A Vyndaný jsou hodně, hodně malí. Štamgastství u Fíčků by bylo potřeba si odsedět a řádně odpracovat. Jezevec je na rozpacích, jestli o to bude usilovat. Jestli vůbec je, o co stát? EuroKozel a euroSvijany? Teprve 20. 2. LP 2015 nastává definitivní END Véček.      

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Lednová klubová seance v karlínském Pivovarském klubu Křižíkova 17° (www.pivovarskyklub.com) představuje další známou osobnost - tentokráte jde o samotného generálního ředitele Budvaru p. Ing. J. Bočka. Který mnohým leží v žaludku. BPH p. Bočkovi a státním podnikům fandí. Proč nemohl Prazdroj zůstat státní? Moc dobře víme, proč ... Klubové setkání proběhlo 27. ledna bez účasti zástupců BPH, a to z důvodu pracovní vytíženosti. Jak probíhalo, nevíme. Pana ředitele jsme se ovšem chtěli nekorektně optat, proč se v posledních letech nedá pít kroužkovaný budvárek. Dříve pitelné pití osvěžující, živé, jiskrné, fajnové až báječné. A to formulace „nedá pít“ je v řadě případů ještě kulantní. Kyselý, čpící, bez pěny či úplně vodový, bezpohlavní či chemický etc., po pitelnosti nejmenší stopy. Pravděpodobně by p. generální odpověděl, že kroužek je pořád stejný, jen ho v restauracích špatně ošetřují. Je ale opravdu zvláštní, že od jisté doby ho začali najednou všichni a všude ošetřovat špatně. V Praze (Budvarka, ze které jsme byli nuceni přesunout každotýdenní srazy. Jako mávnutím proutku se tady nejenom kroužek strašidelně proměnil - opravdu z týdne na týden), Táboře (na rynku Žižky, U zlatého lva, též už v létě nenavštěvujeme, maximálně letmo na jednu malou desinu či Budvar nealko), Bechyni (U Pichlů, resp. u pánů Kalousků, kde v posledních letech bývá kroužek bezkonkurenčně nejděsivější. Doporučujeme ze studijně-masochistických důvodů malý na ukázku objednat, ale nekonzumovat!) i samotných Budějicích (Otravná proměnlivost kvality jako na houpačce, a to nejenom u kroužku, v Masných krámech). U Pichlů nebo U lva by na špatném ošetřování a nevytočenosti něco být jistě a samozřejmě mohlo. Ovšem Budvarka nebo tzv. vyhlášené Masné krámy? Proč kroužek nedodávají tedy tam, kde by se o něj uměli adekvátně a dobře postarat? To p. Bočkovi nehorázné prznění nevadí? Dodatek: Externí vysoký spolupracovník BPH 10. 2. kolem poledního zasílá SMS z Budějic, kde zastavuje na cestě do alpských vrchů: „Zdravím z Masných krámů, kroužek stabilně plytký, bez pěny ...“. Po návratu upřesňuje, že jídlo ještě ušlo, leč kroužek byl zcela nepitelný a totálně nedopitelný. Nechutná nacmrndaná voda bez pěny. Není, co dodat. Ani, co řešit. Dobrý kroužek je minulostí. Nebrat! Únorová klubová úterní seance 24. 2. představuje další dva nové minipivovary - Moravský Žižkov a Cvikov. Dvoumužná hlídka BPH účast plánuje. Leč pracovní únava, aktuální ukrutná žízeň i dramatické události v restauraci Družba v Uherském Brodě plány mění a naše kroky míří k Sadu. Pro pořádek připomeňme homebrewerský miniseminář 8. března od 15 hod., vedený zkušeným homebrewerem, studentem Podskalské, pivním sommeliérem Pivoklubu a provozním garantem e-shopu ( www.pivovarskyklub.com/eshop ), p. Karlem Nečadou. Tématem je použití různých druhů kvasinek při vaření piva Porter, samozřejmě s degustací.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.): 7. února opět a zase na tradiční trase. Během ledna jsme sice o víkendech navštěvovali poměrně pilně našeho soukromého zbrojíře v T., leč gastro- a pivní prožitky v samotném Ráji = 0. Z T. jsme se obvykle hned vracívali na žižkaperk, k Sadu. Tentokráte míříme do Rohozce, do pivovaru. Do Pivní ambulance. Leč nikoli za pivkem. Kolega-vodič doplňuje zásoby moštu. Lažanského. Zakupuje posledních několikero lahviček moštu normálního - tj. moštu jablečného. Takového, jaký má mošt být. Včetně absence protivných dužnin. Vedle toho mají řadu dalších druhů, ovšem nenormálních. Jablko s mrkví? Kdo tohle vymýšlí? Mošt višňový nebo jahodový? To přece není žádný mošt, nýbrž pouhý ovocný nápoj jakýsi. Kolikpak by musel stát vymačkaný mošt pouze z třešní? Už poněkolikáté v Ambulanci na čepu pouze a výhradně chemický Ypsilon. Brr. Fuj. Ani omylem. Zajít do protější pivovarské hospody? Kolega se netváří přístupně, tudíž odstartováváme otestovat Ábelův mlýn. Směr Dolánky u Turnova. Prý dost dobře vaří a točí se i rohozecké. V hledáčku máme Ábela už déle. Kolem jezdíme často, ale nikdy jsme nezašli. Ani na Dlaskův statek, pár metrů opodál. Vybrali jsme ovšem naprosto neomylně špatné datum - na statku masopust a lidí opravdu hodně. Více než snesitelně. I před hospodou Ábelův mlýn. Představovali jsme si ho větší a romantičtější. Zkrátka jinak. Nu což, možná někdy otestujeme doopravdy. Vyrážíme směr Skokovy, do Ráje. Minule jsme nadšeni v Ráji nebyli, tudíž ani nepřibrzďujeme a raději prubneme Vidlák. Ani tady minulá návštěva sice na 100 % nedopadla, ovšem kam jinam? Na Vidláku trochu kosa, ale přítomno několik hřejivých pejsků. Což dává podniku kladné body. Čepují pořád světlý Rohozec 11°, tmavý 10° a světlý 13°. Netradičně zčásti obsluhuje pán, hodící se spíše do pražské (lumpen)kavárny, než do českorájské trampské putyky. V pivech se neorientuje. Nevadí. Všechna rohozecká v pořádku. Naštěstí, žádný cool Ypsilon, ani cool tmavý Iks. Mlsný kolega pomlaskává nad krkovicí na lávovém grilu na prkénku. Jezevec volí stejčík z argentinského silverside a krkovičku krutě závidí. Stejčík bývával též na prkénku, dnes na talíři. Na hovězí hodně světlý a především mdle nevýrazný (chuťově něco na způsob prefabrikované drůbeže bez chuti i zápachu), což tzv. pepřová omáčka příliš nezachraňuje (avizováno je i bylinkové máslo + rumové koření). Krkovička očividně fajnovější. Někdy příště, jak pěje starý Olda z Kaťáků … Na doražení tláča, resp. švestkový koláč s domácí šlehačkou. O.K. Vidlák (www.restauracevidlak.eu) občas ujde. Za ty prachy ... Než otevře náš domovský Štekl, což nastane přesně 2. dubna. Na importovaný svátek Valentýna, bez růžovoučkých srdíček a dalších komerčních serepetiček, zase na Vidlák (Mimochodem, 14. únor 2015 je nejenom svátkem sv. Valentýna, ale i 70. výročím spojeneckého náletu na Prahu. Navigační chyba? Spíše snaha rozbořit něco na území, které mělo po válce připadnout jiné sféře vlivu. Mimochodem, obětí bylo více, než při německém náletu na Coventry. A mimochodem, obětí amerických výbušnin bylo dvakrát více, nežli bylo obětí německého běsnění v Lidicích). Před Vidlákem zase stop v rohozecké Pivní ambulanci. Zase jako přes kopírák. Teče zase pouze a jen chemický Ypsilon. Brr. Fuj. Ani omylem. Zásoby normálního jablečného moštu nedoplněny. Plné regály višňového, jahodového, mrkvového. Skoro nikdo je nechce. Skoro všichni požadují mošt normální. Tj. jablečný. Ten nepřekvapivě samozřejmě není. Jen jablečný s dužninou. Dužnina je otravná a kolega nelevný mošt přelévat a filtrovat nehodlá. Tudíž bude nutno zajet přímo do Lažan. Na Vidláku se kolega definitivně zklidňuje náloží domácí šlehačky na vídni a kompotovaných jahodách. Jezevec zpracovává vytouženou krkovičku. Hodně slušnou, hodně prorostlou. Rohozec 13° i 11° v cajku. Tmavá 10° není. Obsluhující děva ale nabízí řezané. Jezevec, zcela zaujat krkovicí, kývne. Až poté ho napadá, z čeho řezané vlastně řežou? Tmavé točené aktuálně údajně není, a tmavé lahvové v nabídce nefiguruje. Raději nepřemýšlet. Malé řezané přežitelné a třináctka veškeré pochyby splachuje.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): V Kubeličce naproti Akropoli nachází se rest U Mariánského obrazu. S tzv. plzní, géčkem etc., tudíž samozřejmě nenavštěvujeme (prý ale obstojně vařívali či vařívají). Leč pozorný p.t. čtenář ZN moc dobře ví, že venkovní tabule pravidelně aktualizovaná malířem p. Máňou za pozornost stojí. Na přelomu ledna/února svítí sloganem: „V našem pivu z tanku, propil Rumcajs Manku“. Včetně přesného vyobrazení plačící nebohé Manky a dobráckého řáholeckého bezdomovce, který si pod vousy podnapile brumlá: „Tak si ji teda nechte ...“. Pod tím nápis: „Prazdroj zde“. Máňa má pod čepicí. P.S. Když už přišla řeč na Rumcajse, přihoďme recept na hutný domácí Rumcajs salát (též alias zbojnický). Zde je: Na nudličky nakrájíme kvalitní měkký salám (nejlépe od Klepiše), větší cibuli, pár okurek, papriku či kozí rohy. Přidáme sůl, pepř, chilli a pár lžic majolky. Povaříme olej, hořčici, worchestrovou omáčku a kečup. Ještě teplé nalijeme na nakrájenou směs, zamícháme a necháme rozležet asi 1 den v ledničce. Přiostřit lze Harisou nebo Tabaskem apod. Hned naproti Obrazu existuje stará hospoda, založená LP 1907, U Kurelů. Dlouhá léta (ba celé dekády) bez přehánění příšerná, hrůzná a ještě horší. Krušovický Mušketýr, později tankové Géčko, v kuchyni humusy dokonce ještě nechutnější (o hygieně a technologii v kurelovské kuchyni se na žižkaperku tradují zkazky, věru značně nechutné). Kurelové = konečná. Nyní hospoda zrekonstruovaná. Géčko a tzv. plzeň tu straší pořád. A nabídka překvapivě zahrnuje i mok Přátelský pivovar Malečov IPA 14° a Zemský India Brown Ale 16° (prý z Colorada). Info známe z vývěsek, vstupovat ke Kurelům opravdu, ale opravdu nikdy nehodláme. Howgh. My, pravidelní Sádkaři (www.usadu.cz) konstatujeme, že Sádek alias Saďour 11° stále solidně slušný. Ani každodenní konzumace nepřináší problémy. A když je Jezevec extrémně namlsaný, hbitě loupne Matuškova Raptora. Luxusního. Předposlední lednový víkend konečně doráží už vlastně celý rok netrpělivě očekávaný a avizovaný Smrkáč, od ogarů z Ostravice (www.beskydskypivovarek.cz). Jejich pivka bývají hořčí a hořkost Smrkáče má být ještě umocněna jehličím. Svrchně kvašený speciál Beskydský Smrkáč IPA 15° (alc 6,2 %), s beskydským smrkovým jehličím nasbíraným přímo na masivu kopce Smrk (1 276 m.n.m). Zklamání. Vyhlíží a chutná spíše jako prapodivný ležák. Bez jiskry, bez řízu, bez pěny, bez gulí. Nepovedená divočina a především není vůbec hořký. Vůně méně než nulová, pitelnost minimální. Chuť silně čajová. Nedobrá. Nakonec lopotně zaznamenáváme nepatrný závan silně nepatrného nádechu jehličí (přiznejme, že proto, že víme, že tam má býti přítomno). Smrkáč má býti připravován z nakuřovaného sladu, uzenost ale hodně nevýrazná. Očekávání byla u Smrkáče řádově větší. Podivná IPA. Prapodivná je i info, že Smrkáč má být vařen dle receptury jistého Bohuše Lokny z počátku 17. století. Smrkáč zatím to nejhorší, co jsme z Beskyd okusili. Nicméně pořád, s klasiky, trváme na tom, že Ostravice (obdobně jako judo v STS Chvojkovice-Brod) je „zřejmě dobrej oddíl“. U Sadu i v roce aktuálním pořádají se pravidelné prodloužené kulinářské víkendy. Namátkou: 8. - 11. 1. zvěřinové speciality či 22. 1. - 25. 1. drůbežo-kachní hodování. U lesních specialit k dispozici paštika, kotlíková gulášovka, gulášek, dančí na smetaně, kančí a jelení medajle, bažant (na divoko, červené zelí). Bažantík ani ne moc suchý. Ujde. K hodování z ptačí farmy přilétly nudličky z kachních jater se slaninou, cibulkou a žampióny, červené víno, servírované na toastech (delikatesní předkrm vydatnosti chodu hlavního), kachní vývar s kusy jater, zeleniny a knedlíčky v kotlíku, půlka káčy s jablky + obé zelí + dvojí knedlíci, kačení nožka + moravské zelí + halušky s cibulkou, krůtí stejčík na pepři v tandori koření a jogurtu na grilu + rozmarýnový brambor a kuřecí stehno na medu s mandlemi + kaše a okurkový salát. Některé kačenky tentokráte mírně tužší, leč upižlat se daly. Již déle absentuje, dříve zde tradiční, a námi oblíbená, štrasburská roláda (kachní s náplní jater). Nešla na odbyt. První víkend únorový = gulášový. Gulášovka v kotlíku (nejvýše titulovaný kolega z naší stolní společnosti chválí, že je výborná), guláš hovězí s feferonkami v doprovodu milých chlupatých miniknedlíčků (povedeně ladící kombinace, možná předčí i rýži, vše poctivé, nutno však konzumovat lžící), pijácký vepřový na černém pivku a decentní jehněčí s bramborovým knedlíkem. Gulášo-víkend vydařený, leč my agenti BPH z víkendových sadovských menu milujeme krkovice. Snovou sestavu krkovičky na grilu s feferonovým salátem nemístně přísně hodnotíme 1 mínus. Mínus proto, že salát byl spíše buřtový (což nevadí) a chtěl nemálo přiostřit (což vadí). Věc lehce řeší nepřekonatelná hot sauce Lethal Ingestion od CaJohns z Columbusu. Nefalšovaně přímo z USA (jeden z posledních produktů snad ještě vyráběných přímo na území USA, a nikoli v Asii). Přinesená z domácích jezevčích hot zásob. Ovšem maso bylo nejméně za 1 plus. Ač maso prasečí, lepší než tzv. pravý biftek leckde jinde (skoro všude). Šmakuláda. Nefalšovaná. Krkovice krutě návyková - Jezevec si poroučí třikrát. Ve druhé půli února comeback krkovičky - na grilu s restovanou cibulí, žampióny a barevným pepřem. Šmakuláda. Dále obří roštěná s kostí (ale T-Bone to není) na grilu s kořením, volské vočko se slaninou, česnekový dresink. Bezmála půlkila flákoty. Pracovat po konzumaci nelze, jen odfunět a relaxovat. Budování rozvinutého kapitalismu musí (zase) počkat. U Matušků v Broumech nebyl k mání Raptor a tudíž poslali Weizenbock 16°. S avízem, že je hustší než chleba. Je. Bavorský weizenbock silnější weizenu ve všech aspektech. Barvy hezky medové, hezky lehce zakalené. Vůně silně a velmi svěže ovocná, recenze pějí ódy na banány, my zrovna banány necítíme, spíše hřebíček či koriandr. Silnou chlebnatost vnímáme též spíše v řízné chuti nežli ve vůni. Nápoj hustý. Jako mláto. Dá se kousat nejenom obrazně. Obdobně hutně-hustá jsou pivka od dražíčského p. Papuly, leč tam jde o ležáky. Weizenbock je nenápadný zabiják, kdy obsah alkoholu (6,3 %) na první napití ani tak moc patrný není. Ovšem pitelnost citelně nižší nežli u fenomenálního Raptora. Pro pořádek, weizenbock patří do projmutého tenkostěného poháru, nikoli do bucláčku na ležáky! Sadovským čepem teče i nový (?) speciál z Uherského Brodu - polotmavý Respekt 11°. Nechutná nám vůbec. Prázdné (s náznaky nepříjemné lihovosti), nijaké, zbytečné pivo. 20. března otevírá tradiční sadovská zahrádka a konečně tímto aktem, jako každoročně,  odstartuje kýžené jaro. A formálně odstartuje i sezóna minigolfová (18ti jamkové hřiště Mimimini leží 50 m od Sadu a teoreticky funguje celoročně) a hlavně sezóna cykloturistická. Letos zase cílíme na Brdy, na Berounku a do Polabí, a po Labi možná až výše kamsi na sever.       

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): V ulici Lucemburské, skoro u Flóry, už nějaký měsíc premává rohový obchůdek 5semen (www.5semen.cz). Nabízí i něco pálivostí k vypěstování i něco hotových produktů. Ovšem hlavním artiklem zřejmě bude něco jiného nežli papričky ... Nás ale zajímají výhradně chilli omáčky. Za ceny mírně vyšší si možno odnést cosi ze širokého sortimentu South Devon Chilli Farm. South Devon Chilli Farm vznikla v roce 2003. Má to dnes být jedna z největších farem, v níž roste přes 30 000 chilli rostlin každý rok. Tzn. několik desítek tun čerstvých chilli papriček, ze kterých jsou následně ručně vyráběny chilli omáčky, zavařeniny, čokolády, želé a mnoho dalšího. South Devon vřele doporučuje kuchařská pop-star Jamie Oliver, který je používá k vaření v pořadech, a prý i v soukromí. Produkty vyráběné touto farmou jsou všechny v BIO kvalitě, bez použití chemických látek. Mají mít údajně naprosto jedinečnou chuť. Má údajně překvapit, jak malé množství stačí k ochucení, dochucení jídla, případně jako příloha. „Směle se dá tvrdit, že South Devon je Rolls Royce mezi výrobky z chilli papriček“. Dosti reklamních agitek. Odnášíme dvě 100 ml skleněné láhve, dohromady bratru za pětikilo. Chilli Sauce Habanero a mírněji pálivou Aji Chilli Sauce. Aji je peruánské chilli s bohatým množstvím citrónové příchuti. Velmi se podobá chutí i pálivostí Serranu. Deklarovaná pálivost 4 000 - 5 000 SHU. Složení: čerstvé Aji Limon chilli z Devon farmy (50 %), jablečný ocet, čerstvé citrónové šťávy, sůl. Produkt vyhlíží sympaticky. Leč omáčka velmi řídká a nepálí téměř vůbec. Malé množství k dochucení opravdu nepostačí. Jinak vcelku snesitelná záležitost, ovšem nakyslejší octový šmak (mírně na způsob omáček louisianských) nemusí vyhovovat každému. My raději chutě ostřejší, nekomplikovaně jedovatější, čistě papričkovější, nekyselé. Hodnotíme jako slabší průměr a s otevřením Habanero chilli sauce ještě počkáme. A zájemcům doporučujeme spíše mrknout na osvědčené stránky www.habanero.cz. Zopakujme, že naším favoritem už léta zůstává jedinečně luxusní Lethal Ingestion od CaJohns Fiery Foods. Pokud jde o méně pálivé sauce, tak pořád návykově vábí třebas taková Hotsauce Barbados od Shamanic Fire. 

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Loni tato rubrika přinášela, mimo jiné, pravidelná hlášení ohledně seriálu o lidových míchanicích, uveřejňovaném v reklamním magazínu Českých drah ČD pro vás. Seriál skončil, leč lednové číslo ročníku 6 je pořád zajímavé i čtivé. Zaměřeno na Vysočinu, včetně receptů či pozvánek na pivní turistiku do minipivovarů v Pacově a ve vesničce Horní Dubenky (Kozlíček). Magazín chválíme. Dále už méně pochvalně i méně pivně, zato tradičně nekorektně a antievropansky. Další z nekonečné řady eurobizarností, přesněji euroidiocií je nařízení EU, kdy od 13. prosince 2014 musí všechny stravovací prostory povinně informovat o alergenech. Pseudohumanističtí samozvaní šiřitelé korektního eurodobra (a jejich tuzemští nohsledi tradičně papežštější papeže) zase na něco přišli, asi hlavou. Orwellovskou eurodebilitu vyřešte, prosím, jednoduše cedulkou, že info o alergenech v případě zájmu poskytne obsluha. Nebo tím, že kamsi napíšete, že všechny produkty obsahují všechny alergeny. Ale v jídelních listech u každé položky všude soustavně otravovat řadou nesrozumitelných čísel: 1, 3, 7, 10 ...?! I imbecil po lobotomii by měl chápat, že u obloženého chlebíčku, když je na vece, bude asi přítomen lepek. Nebo když žere korýše, že asi budou přítomny produkty z korýšů. Pokud toto nechápe, neměl by být právně způsobilý a rozhodně by neměl mít právo volit! Jako u blbých na dvorečku. Možná pro zdegenerované Amíky (spíše ale pro U.S. právnické parazity), kteří snad opravdu netuší, že horkou kávou se mohou nekorektně opařit, ostrým nožem nekorektně pořezat, na schodech nekorektně spadnout či po mac-hambáčích nekorektně ztloustnout. Kdy bude pokryteckým hovadinám konec? Např. výtah v žižkovském domě, doma u Jezevce. Ubohá 4. patra. Kabina i dveře v každém patře olepeny povinnými eurosděleními více, než byla nášivkami přeplácaná bunda Mavericka-Toma Cruise v TopGunu. Nosnost, počet osob, telefony se pochopit samozřejmě dají (a jsou samozřejmě užitečné). Leč třebas, že výtah není evakuační či požární, a to hned v několika povinných provedeních? Nálepek je tolik - v kabině plných devět (!), na každých dveřích pak nejméně tři -, že vše je už kontraproduktivní. Orientace v polepech je prakticky nemožná. Jděte se vycpat, (ne)vážení eurohujerové. Douška ke zdviži: Rekonstrukce díky nesmyslné eurolegislativě možná není, tudíž nutno nechat letos zbudovat výtah nový. Díky eurobyrokratům (+ památkářským magorům) násobně dražší. Za dva mega. Povinně skleněný (vskutku výborný nápad, hlavně na léto), povinná sedátka, povinná hlášení (proč ne také v romštině, eskymáčtině a svahilštině?), povinný telefon, povinná klimatizace, povinná dvířka, povinná blikátka, povinné stálé osvětlení (chudáci sousedé odnaproti), povinné věšáčky, povinná opláštění, povinné úpravy chodby u nástupišť (asi protismykové, možná dokonce s ABS). Hafo zbytečných pitom, které vymýšlí hafo ještě zbytečnějších komisí, podkomisí, podpodkomisí, přesvědčených o svém světodějném poslání. Proč, ale ještě není povinností - pod trestem doživotí - umístit v každé kabině vlajku EU, oslavnou ódu na multikulturalismus, na přistěhovalce (hlavně na pracanty z Islámského státu), na sexuální menšiny, na feminismus, na integraci postižených a obraz Havla v nadživotní velikosti? (Když už chcete všechno pořád regulovat - zaměřte se na opravdu důležité oblasti. Namátkou u potravin a pokrmů by bohatě stačilo oprášit staré socialistické normy. Aby maso zase bylo masem, zelenina zeleninou etc.). Další pokryteckou obludností jsou zpřísňované plošné zákazy kouření v hospodách. Pokrytecké křižácké tažení vydávané za tzv. moderní levicovost (Což je už několik desetiletí cíleně šířený, a mantricky dokola omílaný, totální a absolutní nesmysl. Skutečná levice má bojovat za sociální práva a sociální spravedlnost pro lidi práce. Nikoli proti tzv. diskriminacím, za diktaturu menšin, za provokace úchylů, za kosmopolitní multikultizvěrstva, ani za totalitní svět miliónů idiotských nařízení v duchu korektního eurodobra. A skutečná levice především nesmí být liberální, nýbrž konzervativní!). Když někomu vadí kouř v hospodách, ať tam laskavě neleze! Proč nestačí rozdělení na kuřáckou a nekuřáckou část? V luxusních restech, jídelnách apod. kouř jistě vadí, ale v pivnicích nebo barech čtvrté či ještě nižších skupin? Tam opravdu malí fakani, těhotné maminy, alergici a obdobní nepatří, a nemají tam co lézt. Co přijde na řadu příště? Že se v hospodách točí pivo? Další obludným nesmyslem je nařízení, že musí být k dispozici nealkonápoj levnější než alko, třebas pivo. Což se neřeší zlevněním nealka, nýbrž zdražením alka. Ikstý hřebíček do rakve českých hospod a našich pivnic. Necháme si je vzít? Pitominy nekončí. Naopak. Diskutuje se o zákazu prodeje sudového vína. Proč? Prý aby byla dodržena eurokvalita! Namísto přísných kontrol a přísných postihů za pančování, namísto tvrdě licencovaných prodejních míst - zákaz prodeje. Český bordel a šlampa. Sudové pivko má též různou euro(ne)kvalitu ... P.S. Jezevec nikdy aktivně nehulil, celá desetiletí nepil víno a je hrdým astmatikem i alergikem na ledaco.       

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): V roce 2015 poprvé U Zvířátek v Roztokách (www.zviratka.eu) 8. ledna. Tradičně pěšmo od suchdolské smyčky busu 107. Busu neustále narvaného, neb tisíce hnojařů se namísto usilovného a pilného studia pořád kamsi přemisťují. Zvířátka tradičně pohodová. Po Svátcích klídek a žádné novoty. Naštěstí. Ovšem z úněk, a to úplně poprvé, určité zklamání. Bolestné. Na čepu Únětice 10° a 12° a černohorský Páter. Klobásky, žebra, jako vždycky fajnová. Ovšem únětická desina se opět, jako při poslední prosincové roztocké seanci, zdá světlá až moc. Podezřele moc. Optický klam? Leč Jezevcovi ani už nešmakuje jako obvykle. Stáří a degenerace jistě postupuje, ale zdá se vodovější (kousat se dneska opravdu nedá), méně hořká a zkrátka jinačí. Nikoli úplně špatná, ovšem božská jako dříve bohužel už nikoli. Subjektivní pocit? Záměna filtrované s nefiltrovanou? Příště zkusíme raději dvanáctku.  14. února se odehrává tradiční, a velice hojně navštěvovaný, Únětický masopust. Letos v duchu lidové moudrosti, že „přežít zimu není žádný špás“. Veselice a hlavně naražení hned dvou masopustních speciálů: Tmavé 11° a Masopustní 16°.  

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Prosincový Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz), No. 45, ročník IV. překvapivě doputoval přímo do žižkovské jezevčí schránky. Nevídané! Jde totiž o úplně první výtisk z ročního předplatného objednaného už na jaře 2014. Ovšem p. Borowiec nám nedodaná čísla zaslal v závěru loňského roku přímo z redakce, za což znovu děkujeme. Prosincovým číslem letmo zalistujme: Veliká fotoreportáž z udílení cen PBA 2014 (kde, mimo jiné, zlato za nejlepší nově otevřený pivovar berou Hostomice pod Brdy); degustace stylu dunkel bock z Bamberku a okolí; rozhovor s ředitelem Pivovaru Cvikov; pestré novosti od sokolovského Permona; čtivý cestopis o pivní kultuře v Číně - Šanghajské brewpuby (i s adresářem); povídání o brněnském Parním pivovaru nebo o pevném partnerství nealkopiva z Erdingu s biatlonem; hodně okatě reklamní chvalozpěvy ohledně údajných rozmanitostí pivních chutí Pivovarů Lobkowicz; článek o otevření Radničního sklípku Liberec s tankovými Svijany; upoutávka na kuchařku Menu podle Koko (Opět si puntičkářsky mírněji zarýpneme. Autorka pí. či sl. Titzlová recenze píše hezky, leč - až na naprosté výjimky - vytrvale neuvádí vydavatele představovaných publikací. Proč, tak to nám náš prostý selský rozum zkrátka nebere); jiná povídání a nemálo reklam, včetně např. Malešické šalandy. Lednové číslo PBA (No. 46) ze schránky vypadává 9. 2. Najednou distribuční firma dodávky časopisu zvládá. Vydržet! Jezevec je proklatě puntičkářský rýpal a hned se dětinsky raduje, když na první pohled objevuje drobnou chybku. V tiráži na s. 63 stojí správně Ročník V/Číslo 46/Vydáno v lednu 2015. Ovšem na straně titulní figuruje Ročník IV/Číslo 46/2015. O nic nejde, velkoryse toto přehlédněme. V editorialu se p. Borowiec chválí, že vydávání časopisu o pivní kultuře vydrželo od roku 2010. Chvála je bezpochyby oprávněná. Pan šéfredaktor maličko bilancuje i naznačuje, na co se čtenář může v roce 2015 těšit. A v neposlední řadě vyslovuje obavy ohledně ohrožení významu čepovaného piva v regionální gastronomii. Nejde přitom „jen“ o zavírání vesnických hospod. Nová legislativa opravdu mnoho optimismu nevyvolává. Vydržet! Vesnické i městské pivnice, hospody a hostince i samotný PBA. Dej Bůh štěstí! Lednové číslo PBA přináší kalendárium zajímavých globálních událostí 2015, spojených s pivkem a gastronomií. Dále upoutávku na www.plzen2015.cz; obsáhlé vyhlášení nominací Výročních cen 2014 České a moravské pivovarnické akademie (udělených 26. února 2015 na Strahově); úvod do degustací trapistických ale (vítězí La Trappe Blond) + povídání o klášterních pochutinách k pivku; reportáž nejenom o speciálech náchodského Primátora; historické okénko o dopadech Velké války na naše pivovarnictví; článek o rozmanitostech potštejnského Pivovaru Clock; I. část pojednání o opravdovém království piv (o Belgii) & 10 tipů na cesty za belgickým pivem;  anketu o tom, jak se českému pivo dařilo v roce 2014 v zahraničí; rozhovor o pivovarském menu z Pivovarského domu Praha (s bonusem tří receptů) či podrobnější recenzi knížky Le Cordon Bleu - Škola kuchařských technik, tentokráte dokonce i s uvedením nakladatele (Ikar)!   

Ozvěny Tour 2014 (ZN 26.): Tour de Putyk 2015 se blíží. Některé bicykly z Jezevčí stáje už dokonce repasovány na novou sezónu. Tradičně, v dílně Dookie (Žižkovský Bike & Snow Shop). Snad bude letos počasí přát pivní cyklistice více, než v loňském silně propršeném roce. 

Pivotéka Slavíkova + Korunní (ZN 19.): Pivotéka BeerGeek (https://beergeek.cz) funguje. U vchodu stále visí rozměrné tabule s napsanými informacemi o celém zařízení. Nicméně dost (vlastně naprosto) nepochopitelně už na tabuli nefigurují aktuálně čepovaná pivka. Jako tomu bylo dříve. Kolemjdoucí si vše přečetl, a rozhodl se, zda vstoupí a okoštuje. Nyní info o stavu čepu chybí. Tudíž Jezevec kráčeje okolo přemýšlí, zda vstoupit a optat se, co právě čepují. Ovšem Sad je blizoučko a tamo je stav čepu avizován viditelně i venku. Takže BeerGeek má smůlu. Jejich logo se objevilo i na nedalekém Jiřáku, na dřívější vinárně. Chystaná pobočka?     

Kočky: Po nejméně třiceti letech Jezevec bázlivě a obezřetně nakukuje do (kdysi) vyhlášené plzeňské pivnice, kde bohatýrsky vysedával (a částečně i úspěšně usiloval o překonávání pivní rekordů) se stolní společností spolustudujících techniků (i techniček, v čele s jistou LO) cca v polovině normalizačních 80. let. Známý to podnik na Uhelném trhu v centru Prahy se jmenuje U dvou koček dobově alias U praciček či v duchu hodně černého humoru Paci-fik (a původně se dům prý jmenoval U ruky). Alias podnik získal díky zaživa useknutým rukám kuchaře, který byl mrtev nalezen v provozovně nad ránem 19. 2. 1981 (média nesprávně uvádí i 8. 7. 1989). Jedna ruka byla pohozena u Rokytky. Případem se dobově strašívala celá Praha a spekulovala o čestných dluzích z karet ... Pravda měla být prozaičtější. Do hospody se vloupal štamgast JD s kumpány a nebohý kuchař, který si brzy přišel připravit práci, je přistihl. A poznal. JD byl sadistický maniak, pasák a notorik. Dostal provaz, kterého se ve vězení nedožil (Dnes by něco podobného nikoho už nepřekvapilo, ani nevystrašilo. V tzv. svobodné společnosti se takovéto události dějí skoro denně. Leč vrahouni, díky idiotskému pseudohumanismu, provaz už nedostávají). Kočky jsou starobylou institucí s atmosférou. Zařízením, honosícím se tím, že pravá česká jídla připravuje již od roku 1678. Na počátku 20. století se na fasádě objevuje domovní znamení v podobě dvou kočiček, které dávají jméno hostinci i celému domu. Restaurace a pivovar U dvou koček (www.udvoukocek.cz), vedle tradiční, obligátní (a dříve fajnové) tzv. plzně, nabízí i kočičí pivka z vlastního mikro-mini-pivovárku, ukrytého ve vstupní chodbě, hned za dveřmi. Tento další z nemála pražských minipivovarů vaří od června 2010. Koncem ledna 2015 inzerují Kočku světlou, polotmavou a tmavou. V reálu pouze světlá a tmavá dvanáctka, a z nich možno udělat i řezané. Polotmavá býval speciál a speciály už prý moc nestíhají a prý už ani moc nedělají (když nastaly i legislativní problémy s vícestupňovými speciály). Světlý 12° nefiltrovaný ležák (alc 5 %) nese příznačný název Světlá Kočka. Vypadá jako tzv. plzeň a také tak chutná. Poctivě uznejme, že nikoli úplně špatně. Naopak. Digestuje, kroužkuje. Veselá, jiskrná, osvěžující, pitelná. Chutná hořčeji, leč prý jednotek hořkosti má naopak mít méně nežli soudobá tzv. plzeň. Světlá Kočka je nejstarší akvizicí minipivovárku a stálicí nabídky. Blížeji otestujeme příště, včetně pokrmů. První bleskový nákuk, na stojáka, po třech dekádách nehodnotíme úplně marně. Podnik úplně marným dojmem nepůsobí. Vlastně i sympaticky. Pan výčepní skutečně vypadá, působí a mluví jako pan výčepní. Jistý genius loci si interiér pořád zachovává. Ostatně i tady se točila zlidovělá komedie Vrchní, prchni! Nabídka kuchyně se zdá tradiční (gulášek, svíce, kančí, králík, leč steak jenom z pupku), ceny akceptovatelné. Svůj půvab stále má pivko na stojáka s výhledem na pípu. Večerní produkce harmonikáře ovšem bude asi sloužit především k tahání peněz z turistů. Nakonec, proč ne. Nicméně k další návštěvě Koček bude nutno pracně překonat silnou averzi z umístění. Jak všeobecně moc dobře známo, my rodilí Pražáci odkojení Vltavou se centru města desetiletí velmi pečlivě a velmi zásadově vyhýbáme. Od konce nešťastného roku 1989. Dodejme, že v kočičím repertoáru figurují (či figurovaly) též další dvanáctky: Polotmavá Kočka a Tmavá Kočka (alc 5 %). Vařit měli i kočičí pšeničnou dvanáctku a kočičí borůvkový speciál (např. v roce 2012), na některé Velikonoce též polotmavé pivko Kočka 14°. Či, či, či. 16. února půlhodinky (a pár drobných) po otevírače (každodenně od 11 hod.) Jezevec u Koček usedá. Obsluha bleskurychlá, vše přináší obratem. Hodně umělým dojmem působící nemladá dáma nemluvná, ale vysloveně nepříjemná není. Kasíruje pan výčepní. Ochotný, pivně gramotný. Denní nabídka sympatická. Krkovice s fazolemi a třebas i grilovaný stejčík z vysokého roštěnce (150 g), se šunkou a vejcem, fritem a jarním minisalátkem. Za CZK 135 na zlodějské centrum Prahy velice slušný. I porce vypadá slušně. Hodně slušně. Ovšem hospodu testujeme na guláši. Ze stálé nabídky poroučíme guláš dle Dvou koček (pikantní), houskové a špekové knedlíky. Hustý, hutný, tmavý, ba skoro černý. Mohutná pochvala. S feferonkou (opravdu pikantní), plátek vajíčka (což evokuje legendární sojkovský gulášek u legendárních Sojků, kteří nepřežily nelegendární návrat kapitalismu), masa solidní porce. Knedlíci vláční. Jediná výhrada - místo dvou plátků houskového by na omáčku bylo potřeba nejméně tří. Ovšem celkové hodnocení = guláš roku. Za CZK 125 fakt stojí. Ale ouha, dnes Světlá Kočka docela jiná než minule. Unylá, bez pěny, bez řízu, bez hořkosti, bez veselosti, bez života. I nepatrně kyselejší. Pravděpodobně nevytočená. Ovšem hostů už tady pár je a Kočku pijí taktéž, čili úplně první rozhodně nebude. Dnešní Kočka není úplným propadákem, ale hodně slabým podprůměrem. Že by dneska či při minulé návštěvě místo Kočky natočili tzv. plzeň? Vypadá to tak (Jezevec z principu už bezmála dvě dekády tzv. plzeň ignoruje a ani neochutnává. Což porušil pouze dvakrát. V Plzni, Na Spilce - tam byla tzv. plzeň strašlivá, dopít nešla. Podruhé U sadu, když dorazila tzv. nefiltrovaná tzv. plzeň. Ta dopít šla bez problémů, ovšem žádný zázrak to tedy nebyl). Dnešní světlé, a to minulé, to jsou nebe a dudy. Zkoušíme Černou (přesněji Tmavou) Kočku. Výrazný kávový šmak, jinak prázdná. Není moc pitelná, spíše vůbec. Světlá ani Černá nedigestují ani za mák. Excelentní gulášek zůstává nespláchnut. Až do podvečera, kdy vše řeší sadovský Sádek. Celkové hodnocení Koček zůstává rozpačité. Na gulášek etc. by chutě zase byly, na Kočky už moc ne. Či, či, či aneb rusky Kizi, kizi, kizi.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Údajně jediný tuzemský pivovar vlastněný městem - Měšťanský pivovar Dudák ve Strakonicích - hlásí, že za starého vedení se kradlo. Po volbách nové představenstvo a dozorčí rada zjišťují manko. Ve skladech chybějí láhve a bedny za úctyhodných 3,3 mega. Pivovar přitom sponzoroval fotbal, basket, hokej i kulturu. Město pivovar zprivatizovalo v roce 2005 za 50 mega. Další voda na mlejn všem šibalům, kteří pořád nestydatě roztrubují ideologické bláboly, že stát ani města nebo kraje nemají vařit pivko. Mírně morbidní dárek připravila studentka vizuálního designu na UJEP pro kapelu Tři sestry a především jejího frontmana Ing. Moravce. F. Moravec alias Lou Fanánek Hagen používá protézu nohy, neb nohu vlastní mu kdysi ujel vlak. Studentka ku příležitosti 30. výročí kapely sestrojila prototyp Pivonohy. Připomíná sklenici piva s pěnou. Pivonoha má snad být dokonce funkční. Čínští badatelé vybádali (a na hlodavcích pilně testují), že pivo snižuje riziko - mimo jiné - Alzheimerovy a Parkinsonovy nemoci. Způsobuje to hořká látka xanthohumol, vyskytující se v chmelu. Zpomaluje degenerativní onemocnění mozkové kůry, má též pozitivní účinky protizánětlivé, protirakovinné či antioxidační. Více chmelu a méně EU! P.S. Na konec pavlačový (z Café Pavlač) džouk sice nepivní, zato krutě pravdivý: Přijde Zeměkoule k lékaři a dá se vyšetřit. Lékař posléze smutně praví: „Mám pro Vás, bohužel, hodně špatnou zprávu - máte lidi“.