ZN 31 + zbojníci

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 31., jarní, zbojnické a opět nekorektně angažované, z 31. března LP 2015)

Pivní moudrost a recept: Gilgameš poslal divokému - ve stepi žijícímu a trávu požírajícímu - muži Enkiduovi ženu. Žena Enkidua učila civilizaci. Řekla mu: „Nuže jez chléb, ó Enkidu, to patří k životu, napij se také piva, jak je země obyčej“. Enkidu vypil sedm číší piva a bylo mu lehko u srdce. V náladě se umyl a stal se tak člověkem (sumerský Epos o Gilgamešovi). Staří Sumerové nefiltrované pivo srkali dlouhými brčky ze zdobených džbánů. Za porušování přesně stanovené kvality druhů piva Chammurapiho zákoník velmi správně stanovuje drakonické tresty. Namátkou: „Pančovatelé piva budou topeni ve svých sudech nebo budou tak dlouho naléváni pivem, dokud se neudusí“. Nebo „Hostinská, která prodává méně hodnotné pivo dráže, bude utopena“ (P.T. čtenářstvu zde zdvořile připomeňme pradávné „historické“ díly BPH č. XXXIV., XXXV., XXXVI., XXXVII., XXXVIII.). Už jste zkusili gothaj v černém pivku? Ingredience na 4 porce: 400 g gothaje od Klepiše, 2 kusy červené cibule, 2 kusy chilli papričky. Na nálev: 1 lžička soli, 1 lžička mletého koriandru, 2 lžíce cukru + ocet + sójová omáčka + cca 0,5 l tmavého pivka. V kastrůlku nechte svařit ocet s cukrem a solí. Přidejte pivko, sójovou omáčku, koriandr a nechte přejít varem. Salám oloupat, nakrájet na plátky silné asi 5 mm. Cibuli oloupat a nakrájet na dílky. Jednu chilli papričku podélně rozkrojit a druhou nakrájet na plátky. Do litrové sklenice naskládat střídavě cibuli, papričku a salám. Zalít vychladlým nálevem a nechat alespoň týden uležet. I další jarní recept jest jednoduchý, ba prostinký. Pivko lze přidat a samozřejmě připíjet. Na loštický tatarák potřeba jest: 1 balíček syrečků, 1 menší cibulka, 1 lžička drceného kmínu, 1 lžíce kečupu, 1 lžíce tatarky, stroužek česneku, krajíce chleba a něco na smažení. Tvarůžky nastrouhejte na jemném struhadle a smíchejte s jemně nakrájenou cibulkou, kmínem, kečupem, tatarkou (případně i pivkem, případně tatarku vynechejte). Chleba osmažte a topinky řádně potřete orig českým česnekem, řádně po obou stranách. Tipem pro chlapáky i pro drsnější princezničky je ostrý kečup - třebas Habanero XXX od Shamanic Fire (blížeji vizte https://www.habanero.cz). Případně možno využít extraktový produkt. BPH má ovšem pálivosti ráda z gurmánských důvodů. Tudíž už konzumuje omáčky a další produkty výhradně neextraktové. U extraktů jde spíše o adrenalinový sport, nežli o nějaké pochutnání. Hudebně-nepivní „moudro“ čili jarní P.S.: Máte-li špatnou náladu či úřaduje-li depresivní jarní únava - pusťte si starý dobrý Rock & Roll. Osvěží, nabudí, dobije. Zkuste nebezpečně chytlavou Miss Eden od Rock & Roll Band Marcela Woodmana na https://www.youtube.com/watch?v=QYmD7_p82x0. Příznivci originálů samozřejmě ihned a automaticky přepínají na Chubby Checkera a nesmrtelný hit Let´s twist again na https://www.youtube.com/watch?v=KxQZQ86jJHg. Retro je retro (to byly jasné, přehledné a krásné časy, nežli přišel JFK a pak Flekáč-Gorbi ...). Nezapomínejme na naši oblíbenou pražskou (lumpen)kavárnu, a tudíž tomuto havlistickému výsadku s úctou, a zdvořile, posíláme odkazy na výsadkářské hymny Východu i Západu. Ti zlí a oškliví: ВДВ (= Воздушно-десантные войска) - С неба привет!, pěje Alexandr Bujnov (https://www.youtube.com/watch?v=thtDLLTR4Jc). Ti hodní, správní a krásní: Ballad of the Green Berets, pěje Barry Sadler (https://www.youtube.com/watch?v=hSmUOj_CnrQ), po česku v podání Taxmenů na https://www.youtube.com/watch?v=QDPduy9jyMs. Militaristé a pamětníci pamatují kultovní film Zelené barety s Johnem Waynem. Včetně kultovní filozofické úvahy Big Johna v duchu: „V každém Vietnamci je ukryt Američan a my mu pomůžeme ven“. Přesně vystihuje U.S. myšlení. Problém je, že to nějak neplatí ... Přihoďme aktuálně-poučný džouk: Paní Johnsonová potká paní Smithovou a ptá se jí, jak se má. „A co děti?“. „Moji kluci jsou v pohodě,“ odpovídá dáma. „Nejstarší Jack je vojenský poradce na Ukrajině, Willy hlídkuje v Iráku, Raul slouží na lodi u Gibraltaru, Johny je v súdánském Darfouru a nejmladší Tod je nyní v Afghánistánu“. „A co manžel?“ ptá se paní Johnsonová. „Ten jezdí po Evropě v rámci přednáškového turné, v němž vysvětluje Evropanům, jak nebezpečně rozpínavý je Putinův režim …“ (Protiproud - kontrarevoluční magazín Petra Hájka aneb „Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU“).

Svijany (BPH II.) + Rohozec (ZN 19.): Rubrika zrušena! Dělat reklamu svijanské nevyležené kyselé chemii či svatokrádežné instituci jakýchsi Fíčků fakt nehodláme. Krásova ulice je pro pyšného Jezevce od 20. 2. 2015 tabu. Naprosté tabu. Krásovka prostě neexistuje! 

Kersko (BPH IX.): Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) ukončila tradiční celozávodní volno (letos od 2. 1. do 26. 2.) už cca před měsícem. A funguje, prozatím se zavíračkou po + út. Návštěvnost silně kolísá dle počasí. Pokud ujde, obvykle pořád a stabilně narváno. Vevnitř i venku. O sobotě 22. března doplňujeme arzenál v  T. a projíždíme Českým Rájem. Kam zajít? Vyskeř, Vidlák, Skokovy nebrat! Brr. Čili se téměř dvě hodiny únavně trmácíme přes Kopidlno a Poděbrady až na Kersko. Kolem půl sedmé Hájenka vevnitř plná, resp. vše zarezervováno. Venku už chladná kosa. Jsme tu letos poprvé, takže přivítání s pronajímateli. Jsme hosté V.I.P. (nefalšovaní kulichové), tudíž nás p. šéf okamžitě pouští k jedné z rezervací v salónku. Na čepu vedle obligátní Nymburské jedenáctky (jako obvykle ucházejícné, ale nic více, ani méně) už skoro stabilně třináctka speciál Něžný barbar. Stálý jídelníček jistých proměn doznal a je dokonce mírně proměnlivý. Proměnlivé též hotovky ve dny všední. Ovšem krkovice zmizela. Skandál! Kančí, jelení, dančí samozřejmě zůstává, včetně klasických kerských hitů „se zelím nebo šípková“. Staronovou novinkou je předkrmová teplá 120 g kančí kýta s křenem a hořčicí. Sem s ní. Kolega-vodič předtím hbitě vdechuje tláču. Kýta slušná, i když sušší. Což nevadí, neb k dispozici je ždibec návykového chutného zelného salátu, něco bezpohlavně vyčichlého křenu a především hořčice. Pravá dijonská, tedy s grapefruity. Čerstvá, protahující, originální. Ostrá jako romská břitva z Chánova, ženoucí i půlstoletá půldruhametráková tvrdá chlapiska k nedůstojným slzám. Hořčice a tímto i celá souprava zážitková. Kolega nijak nereptá ani nad náloží šlehačky na vídni. Hájenským vinšujeme další úspěšný rok. Hájenka, Kersko, 29. 3. 2015, 2:00 PM. Plno. Zasedáváme v salónku u jedné z rezervaček. Dnes dokonce s fraucimorem Myšákem. Futráž začíná. Na rozjezd kančí kýta, s báječně ostrou hořčicí Amora. Píše jako minule. Dneska pálí i křen. Pochvala. Tu zaslouží taktéž jehněčí krk pečený s majoránkou a chlupatým knedlíkem. Kolega rezolutně žádá bramborový. Váhavý Myšák nakonec ukázněně dlabe kančí se zelím. Jinačí než bývalo. A lepší. Kostky nejsou tak mastné a zelí obé. Pochvala další. Na ukázku a doražení protekční škvarkové placky a hodně poctivé domácí moučníky, co v běžné nabídce ani nefigurují. Spolustolovníci kafují se šlehačkou, Jezevec decentně dezertuje nymburským.      

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Březnové klubové setkání v karlínském Pivoklubu, Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com), v úterý 24. března, představuje dva nové minipivovary. Pivovar Karásek & Stülpner a Pivovar Doubravník. BPH sice těžce a bolestně překonává jarní lenost, leč nakonec dvoumužná hlídka BPH v karlínském undergroundu usedá již hodinu před výkopem. Následuje Dublin Coodle, na kterou se Jezevec dlouho těší jako malý hošík. Připomeňme, že Dublinská miska obsahuje maso, brambory, klobásu a stout. Nezahuštěný, leč festovní buřtguláš po irsku. Jezevec zklamán rozhodně není, nicméně porce se zdá menší. Hodně menší. Miska je to pořádná, ovšem zaplněné sotva do poloviny. Chuťově přitom vynikající a miska je prázdná v mžiku. Vlastně ještě dříve, nežli se kolega řádně chopil příboru. Vysoký kolega sotva zvládá naopak opravdu vydatnou porci vlámské hovězí pečeně s hranolky (vysoký kolega má žaludek na vodě, neb neuváženě absolvoval jakýsi nevydařený oběd v jakési ministerské jídelně). Misky i pečeně náleží mezi pivní, a osvědčené, speciality Pivovarského klubu. Na doražení další specialitku - Salmon in Lambic, tedy losos v lambicu. Osvěžující tečka. Čím zapít? Po place kmitá vavříny nej výčepních ověnčená milá Klárka V., která radí Koutské. Jezevec však volí nefiltrovaný světlý speciál Opat 14°. Silný, velmi silný, řezavý, ale pitelný již méně. Skoro vůbec. Nedigestuje. Zklamání. Následuje fo pa (faux pas), kdy se zapomětlivý starý Jezevec vehementně dožaduje nealko novopackého Motobrouka. Skálopevně přesvědčen, že právě tady ho několikráte popíjel. Klárka V. je trpělivá a uvyklá na rozmary obtížných hostů. Trpělivě opakuje, že v Pivoklubu nikdy k mání nebyl (Celou obsluhu dolní části Pivoklubu chválíme. Jsou příkladní). Tedy nealko Rohozce. Proč nealko? Vzorků má být požehnaně. Vysoký kolega startovní pokrm zapíjí kmenovým nefiltrovaným světlým ležákem z Břevnova Benedictem a nic nenamítá. Úvodem klubové seance p. Dočkal rekapituluje, že první klubové setkání proběhlo v březnu 2006, před 9 lety. Léta běží, vážení. První se prezentují zástupci instituce Karásek & Stülpner (https://www.karasekastulpner.cz): pp. Pavel Krýsl, předseda představenstva a.s. + David Nedoma, sládek. Ke jménu Krýsl okamžitě směřuje všetečný dotaz ohledně vztahu se známou pivovarskou personou p. Josefem Krýslem. Pan Pavel se ošívá, žertuje cosi o nemanželských dětech, o kterých se nesmí mluvit a nakonec konstatuje, že příbuznost tady bude, leč hodně vzdálená. Nepátrejme dále. První občanský pivovar v Chomutově a.s. je nositelem několika unikátů. Nemá například žádné chlazení. Unikátní je ale hlavně vlastnická struktura. Vzniká v roce 2013 jako lokální hnutí nadšenců (mimo pivovarskou branži), ze kterých se rekrutuje 98 zakládajících akcionářů. Dnes jich má být 92. Žádný přitom nesmí nikdy získat majoritu a nasměrovat pivovar jinam. Pivovar sídlí ve sklepení domu jednoho z akcionářů a vznikal lopotně. Zkolaudován byl v dubnu 2014. Jde o jakousi malou továrnu a nikoli o tradiční pivovárek s restaurací, nicméně možnost degustace přímo v místě výroby prý v zásadě vyloučena není. Zajímavý je též název. Hledali výstižné pojmenování se vztahem ke specifickému chomutovsku, které po odsunu Němců zrovna k přehnaně vzkvétajícím regionům nikdy nepatřilo, a ani nepatří. I tradice byly přervány. Pánové Karásek a Stülpner = zbojníci, operující i právě na chomutovsku. Lupič a podloudník Jan Karásek působil především v saském pohraničí. Karel Stülpner byl proslulý pytlák, jehož revír byl takřka bez hranic - Severní Čechy a část Německa. Oba byli nazýváni českými Jánošíky, nikdy nezabili člověka, pomáhali chudým a ublíženým. Jejich jména a osudy spojil v jedné knize spisovatel Kvidon z Felsů, když sepsal loupežnický román Karásek a Stülpner (vydal A. Hynek, v Praze 1908). Oba výtečníci se prý znali, navštěvovali se a některé akce prováděli společně. Leč už nejde ověřit, zda si mnohé pan spisovatel prostě nevybájil a náležitě nepřibarvil. V románu jsou oba líčeni jako čestní a neúplatní muži, kteří upřednostňují prospěch celku před osobním. Historicky doložitelnými postavami ovšem oba dva jsou. Jan Karásek (alias český Jánošík ze Saska Trojzemí) se narodil LP 1762 v Praze na Smíchově. Vyučil se poctivému řemeslu a měl nastoupit vojenskou službu v trvání 14 let. Utíká ale raději do lesů. Je lapen a uvězněn coby zběh v terezínské pevnosti. Z věznice prchá a tajně přechází hranice do sousedního Saska. Nemůže sehnat práci v oboru a přidává se ke skupině lidových mstitelů. Skupina zbojníků přepadává bohaté kupce a mstí se zlým drábům a ještě zlejším šafářům za surové, bezcitné zacházení s nevolníky na panských polích. (S)prostý lid zbojníkům drží palce. Karáska posléze znají všichni mezi Žitavou a Budyšínem. Zbojníci část lupu dávají nejpotřebnějším a část ukrývají v jeskyních či obdobných skrýších. Vrchnost vypisuje na dopadení gangu odměnu. Až po dosti dlouhé době je rebel, zběh a zbojník Karásek jat a odsouzen k doživotí v pevnosti. Dodnes je součástí středověkých budyšínských hradeb Karáskova věž. Když se chudina dozvídá, že je v ní vězněn jejich zastánce a hrdina, chodívá k věži pod okno jeho cely a ostentativně dává najevo sympatie. Trpělivost vrchnosti má své meze, a tak je lidový český hrdina tajně převezen z Budyšína do Drážďan, kde jej nikdo nezná. Ve studené, tmavé kobce tam jako 47letý v roce LP 1809 umírá. V Německu o Čechu Karáskovi (který je dodnes přitom nejen v Severních Čechách takřka neznámý) vyšlo několik knih, v nichž se oslavují jeho hrdinské a soucitné činy. V městečku Seifhennersdorf (nedaleko Varnsdorfu) lze obhlédnout Karáskovo muzeum. Pořádány jsou i turistické akce, při nichž Karásek v dobovém ústroji provádí zájemce po svém revíru. Karl Stülpner bývá nazýván Robinem Hoodem Krušných hor. Coby hrdina bývá přirovnáván i ke slovenskému Jánošíkovi nebo Curro Jiménezovi z Andalusie. Podnikatel, zbojník, pytlák, pašerák a ochránce chudých, který dodnes žije v legendách Carl Henrich Stülpner se narodil LP 1762 ve Scharfensteinu. Stal se lidovým hrdinou a rekem, operujícím na obou stranách Krušných hor. Několik let působil jak v Přísečnici, tak v Hoře Svatého Šebestiána, kde měl i svou hospodu. Byl opakovaně vojákem, desertérem i vůdcem skupiny pytláků a toulal se po velkých revírech saských a českých Krušných hor. Trestal prý arogantní lesnické úředníky a stál na straně utiskovaných a pomoc hledajících. Dobrodruh bojuje i v pruské armádě proti Napoleonovi a roku 1813 se vrací do rodné obce, kde vede nuznou existenci. Je však po celý život vitální a ještě v 66 letech se stává otcem. Umírá LP 1841 v Scharfensteinu ve věku 79 let. Na hřbitově v Großolbersdorfu se nachází místo jeho posledního spočinutí. Pamětní místo Stülpnera lze objevit v místech bývalé vesnice Pohraničí v chomutovském okrese. Zpět do žhavé současnosti, k vlastnímu pivovaru. Disponuje 5 hl varnou a výstav za první rok dosáhl skoro 500 hl. O třetinu odbytu se postarali desítky akcionářů, další třetinu vytočily restaurace ve městě a poslední třetina směřovala převážně na místní pivní trh do pivoték, pivních barů apod. Pivovar připravuje další restauraci v Chomutově přímo u pivovaru a hodlá expandovat i do Prahy. V Chomutově jim údajně místní obyvatelé a místní vládci radnice docela dost fandí, ovšem při zohlednění chomutovských specifik (početná romská komunita, které pivku příliš neholduje i zvláštnosti severočeských bossů s podvodnými tituly, někteří z nich sedí base, jiní byli zastřeleni etc.). Základní typy sortimentu tvoří spodně kvašená pivka Karáskova jedenáctka a Stülpnerova polotmavá třináctka. Vedle nich se objevují (letos téměř každý měsíc) různorodé speciály: pšenice, IPA, Summer Ale, Vánoční čtrnáctka a jiné. Prvním vzorkem večera (a současně i uvítacím pivkem seance) je Murinova jedenáctka. Speciál pro zabíjačkovou sezónu. Standardně spodně kvašený jedenáctistupňový nefiltrovaný a nepasterizovaný ležák, dochmelený za studena žateckým hlávkovým chmelem Kazbek. Pivko má, oproti klasické jedenáctce, vyšší podíl hořkosti. Dodejme, že murino či murina aj. je moravský výraz pro prase na zabíjačku (a slovenské označení cikána nebo černocha). Pivko je zvláštní, leč špatné nikoli. Medovo-bylinné vůně, možná i my (staří Jezevci téměř už bez čichu) vnímáme citrusové tóny Kazbeku. Hořkosladká zvláštní, nikoli nepříjemná, téměř až bylinná, chuť. Druhou ochutnávku tvoří Karáskova jedenáctka. Normální, neovoněná - bez dochmelování Kazbekem. Až moc normální, vlastně nevýrazně fádní. Nijaká. Zaujala snad jen nepříliš dobrým kvasinkovým šmakem. Murina byla fajnovější. Třetí degustační vzorek reprezentuje Stülpnerova polotmavá třináctka. Má jít o nefiltrované, nepasterizované pivo, vyvážené lahodné chuti, s lehkou karamelovou příchutí. Nás neslovuje (jen malinký košt ze slušnosti) jako vlastně všechna polotmavá, ale úspěch Stülpner v Karlíně zaznamenává. Proč, ne. Čtvrtým pivkem je 15° IPA. Příjemně voní (jakoby po houbách), svěží, veselé, milé. Pro nás pivko večera. Cenu antipivko večera naopak s přehledem získává prapodivná záležitost 17° IBA. Podle reklamy 17 % Kvidona z Felsů má být unikátem na českém pivním trhu. IBA (India Brown Ale), 4 druhy sladů, 2 chmely a skoro 7 % alkoholu. Unikátem prodávaným  v očíslovaných dvoulitrových skleněných lahvích (série 1/33 až 33/33). Cena za láhev činí kulantních CZK 555. Hodnotíme jako hodně nepodařený hokus-pokus. Nápoj polotmavý pouze málo, spíše do světla. Vůně příjemná není, chuť ještě méně. Podivný a hodně nechutný lihový ocas. O jistou shovívavost žádají i samotní zástupci pivovaru. Prý jim něco málo unikátní IBy (co nestočili do láhví) zbylo, takže do vzali Pražákům (přesně v duchu moravského rozdělení vína: 1) Dá se. 2) Nedá se. 3) Dá se Pražákům). Hodnocení BPH: Chomutovský Pivovar Karásek & Stülpner je sympatický. Co předvedl a nachystal Pivovar Doubravník? Ohlášený sládek přicestovati nemohl, neb byl nečekaně povolán na důležité hygienické školení. Dorazil  jeden ze dvou spolumajitelů s.r.o pan Vítězslav Kopřiva, profesí filmař. Druhým je p. Jiří Žák. Oba Brňané, kteří se poznali v roce 1981 v brněnském studiu Československé televize. Po roce 1989 se p. Žák též rozhodl provozovat restauraci Vegas club (kde kulečník válí a popíjí třebas klaun Bolek P.). Pan Kopřiva zakládá reklamní agenturu a malé video studio. V roce 2000 vytváří CD-ROM Pivovary Čech, Moravy a Slezska, mapující všech 50 velkých pivovarů v ČR. V roce 2004 se oba pánové zúčastňují přeplavby z Jamajky na Kubu. A poznávají, kam až může spadnout kvalita piva. Kubánský ležák Bucanero překonává i populární ležák z Popradu, kterým by si náš p. prezident ani nohy neumyl. Kolem roku 2010 žádá pan Žák pana Kopřivu o radu. Vegas clubu klesá návštěvnost vlivem nespokojenosti s kvalitou čepovaných piv Starobrno a Pilsner Urquell. Díky znalostem načerpaných při tvorbě CD-ROMu doporučení zní jasně. Vyměnit eurobíry za kvalitní pivo, za klasický český ležák plzeňského typu. Ve Vegas clubu se tedy začíná čepovat Poutník a klub praská ve švech. Během roku eurobíry přestává nabízet úplně. Přibyla šestice dalších píp. Při nakupování soudků z malých českých pivovarů padla úvaha, postavit si minipivovar vlastní. Zhruba rok trvalo shánění informací. Nejdůležitější pro ležák plzeňského typu je kvalita vody. Okruh vytipovaných lokalit se zužoval, až se rozhodli pro nákup nemovitosti v Hradčanech u Tišnova. Měla se kupovat v pondělí, ale v sobotu se objevuje inzerát, nabízející ještě vhodnější nemovitost v Doubravníku. Dohoda byla rychlá. V létě 2012 startují stavební úpravy, od léta 2013 se instalují technologie. Na jaře 2014 se podařilo zkolaudovat a uvést do provozu minipivovar Pod Sokolí skálou. Spolumajitelé si pochvalují krásnou přírodu a přátelskou atmosféru v Doubravníku. Což je městys 35 km nad Brnem. Informace na www stránkách městysu uvádějí informaci pro kronikáře, že první várka byla uvařena 7. 4. 2014. Pan Kopřiva však v Karlíně prozrazuje, že začali vařit 12. dubna 2014, na Den kosmonautiky. A každou uvařenou várku nazývají podle jednoho z kosmonautů. Zatím uvařili asi 33 várek, kosmonautů je přes pět set - mají tedy ještě mnoho před sebou. Vlastní restauraci nemají, ale v samotném Doubravníku prodají asi čtvrtinu produkce. Zbytek vozí do brněnských sedmi pivně gramotných hospod. Výstav činí kolem 1 000 hl, plánují 2 000 hl. Sortiment tvoří pouze dvě pivka a zatím ho rozhodně nehodlají rozšiřovat. Pan Kopřiva několikrát opakuje, že se chtějí naučit vařit ležák plzeňského typu, tak aby chutnal jako kdysi Plzeň, než byla hanebně prodána-ukradena. Šestým vzorkem večera je 12° ležák z Doubravníku. Má jít o světlý ležák, naprosto klasický, bez jakéhokoli experimentování, s respektováním Zákona o čistotě. Bez jediného gramu cukru, bez chemie, z jednoho druhu chmele (žatecký červeňák). Hořkost má být však pouze decentní, někdy mezi Budvarem a starou, dobrou Plzní. IBU se má pohybovat kolem 33. Na vzorek se těšíme, leč se starou dobrou Plzní mok chuťově, ani vzhledově, příliš společného nemá. Pivo hodně světlé, takové protivně sycené. Chutná (přesněji nechutná) jako mix sladkého Budvaru s Matonkou. Kousat se rozhodně nedá, taková protivně nasládlá řidší vodička (Když jsme u Moraváků, připomeňme, že jeden z protagonistů filmu Kurva, hoši by si odplivl a trefně glosoval, že je to „Sladké jako ho... z nutrie“). Připomíná pivka žatecká, která nám též nechutnají. A pořád platí, že Moraváci prostě hořká piva neumějí, a ani nechtějí. Závěrečným vzorek tvoří 12° polotmavý žitný ležák z Doubravníku. Chuťově vyhraněnější, ostřejší, s překvapivými kávovými tóny (neboť obsahuje i pražené žito). Pan Dočkal hovoří o podobnosti se stouty. Pro nás stříbrné pivko večera. Ovšem pitelné asi přehnaně nebude. Nejlepší jsou právě kávové tóny díky praženému žitu, ovšem doubravničtí již toto přidávat do budoucna nechtějí. Škoda (Ač se p. Kopřiva sám a dobrovolně přiznává, že brněnští pivaři jim radí, aby vařili jen toto polotmavé, a nikoli světlé. Oni jsou ale zabejčeně tvrdohlaví, a hodlají to zkoušet tak dlouho, až z toho bude opravdová dřívější Plzeň s velkým P. Úspěch popřejme, ale Plzně s velkým P nikdy nedosáhnou vodou ze Svratky. A může mít chemicky úplně stejné složení). Pro pořádek zaznamenejme, že degustační sousto bylo tvořeno kousky bavorského uzeného kolena se zelím. Vynikající a příhodné. Za povedený večer se zaslouží poděkovat.    

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.): Poslední den únorový vozmo do Rohozce, opět do Pivní ambulance. Bohužel, za pivkem už tam nejezdíme. Jen pro mošty. Mimo sezónu tu na čepu totiž straší pouze a výhradně chemická stvůrnost Ypsilon. Brr. Ani omylem. Kolega zakupuje normální mošt z Lažan, tj. jablečný bez dužniny (Naprosto překvapivě dorazil a naprosto nepřekvapivě zase už dlouho nebude). A ujíždíme na Skokovy, do Hostince Ráj. Teče Svijanský Máz, tzv. plzeň, jedenáctka Rohozec a tmavá rohozecká třináctka. Zatím žádný Ypsilon, danke bohu. Krkovička na grilu se slaninou a sýrem ale hodně, hodně průměrná. A to ještě nadlepšujeme. Menší, divná a přesolená. Kolega z jídelního listu volí jahody se šlehačkou. Nejsou (Ze stálého jídelníčku dlouhodobě není položek opravdu dost - namátkou veškeré hovězí. Ovšem, upravit nabídku na aktuální se v Ráji nikdo nikterak neobtěžuje. Proč, když za 3 - 4 měsíce by ji museli znovu aktualizovat. Ukázková šlamperaj). Takže zmrzlinový pohár. Upřímně, už máme Ráje plné zuby. Toho skokovského. Štamhotýlek Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) ovšem otevírá až 2. dubna. Nějak to překlepeme. Aj, keď ... 14. 3. opět u našeho soukromého zbrojíře v T. Kam dále? Skokovy jasně nebrat. V protivném a chladném lijáku míříme na Vidlák. Zvěřinové hody. Všude a všechno zadáno a všude plno. Co Vyskeř? Se starou image, ale novými provozovateli. Vždycky to ovšem tady bývala hrůza (divní a hodně nesympatičtí pronajímatelé i hosté, nezáživná jídla, brutální zima v místnosti napravo, nijaká až nechutná pivka, kuchtík s nevábnou kožní nemocí producírující se po lokále etc.) a pořád je. Na čepu Kozel. Což úplně stačí. Příště ani nezastavovat. Rychle, rychle odtud. Na žižkaperk, k Sadu. 

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na žižkaperk, na škroupák-kulaťák, zkrátka k Sadu (https://www.usadu.cz) se první týden březnový na čep slavně a očekávaně navrací Matuškův Raptor. Pan Raptor. Ovšem soudků pouze málo. Kolem MDŽ na žižkaperk dokrtkoval Slepý krtek z Ujkovic. Šest soudků. Minipivovárek je malý a na jeho výtvory se čekává dlouho. Sadovští objednávali už někdy v říjnu. Doputoval Slepý krtek - světlý ležák (alc 5,2 %). Pivko opakovaně ověnčené vítěznými vavříny ze žižkovských pivobraních. Hořké, pitelné, slušné, barvy světlejší ve srovnání s kmenovým Sádkem. Minipivovar Ujkovice (https://www.minipivovar-ujkovice.cz) & značka Slepý krtek vznikly LP 2011. Pan Havlas zakoupil nevyužívanou staniční budovu, kterou zrekonstruoval na bydlení a nádražní čekárnu přetvořil na malý pivovárek. Nový život opuštěnému nádraží vdechl mezi lety 2008-11. Ujkovické nádraží na mladoboleslavsku bylo postaveno na krátké trati, která od roku 1883 (s osobním provozem od roku 1903) spojovala Dobrovice s Dětenicemi. Trať sloužila zejména nákladní dopravě, osobní doprava byla vždy hodně slabá, až byla v roce 1970 zastavena. O tři roky později byl ukončen i nákladní provoz a většina tratě byla opuštěna. Pozor: U minipivovaru není hospoda ani restaurace! Slepé krtky (světlý ležák či polotmavý ležák etc.) možno okusit na různých akcích, či coby přítoč v řadě hospod i mimo Prahu. Pan Matuška namísto další nálože Raptora poslal Californii 12° (alc 5,3 %). Svrchně kvašené řemeslné pivo typu American Pale Ale z Broum. Světlé zlaté barvy, veselé ovocno-květinové vůně, pestré hořké chuti. Podle sloganu má ztělesňovat slunce, nápady, energii, optimismus - tedy ideály Californie. Opravdu ztělesňuje. APA je veselá, povedená, živá, jiskrná, osvěžující. Parádní, leč Raptor zůstává Raptorem. Připomeňme, že fenomenální Raptor 15° (alc 6,3 %) je typu IPA. Barvy jantarové, vůně středně intenzívní ovocno-květinovo-citrusové, pestře tělnaté hořké chuti a především s intenzívní božskou hořkostí. Raptor je luxus a na sadovský čep se opět rychle navrací již v půli března. Ovšem chtělo by to otestovat i Matuškova Námořníka. Nový druh pivního speciálu - české námořnické - prý ještě více hořké nežli Raptor. Sadovské kulinářské prodloužené víkendy pokračují 12. - 15. března akcí „Řízek pokaždé jinak“. Na repertoáru: srnčí smažený řízek v pivním těstíčku + opečené brambory s tymiánem, králičí hřbet v pikantním těstíčku s chilli a česnekem + mačkané brambory se slaninou (na těstíčka BPH fakt není, leč chilli dodává pokrmu pikantnosti), vídeňský řízek (telecí) + citrón + petrželkové brambory s máslem (místně zaznamenává největší úspěch, BPH ovšem telecí nemusí, je suché, fádní, nijaké a nemocniční), krůtí řízek v sezamové strouhance + máslová bramborová kaše + salát Coleslaw, řízek „Sloní tlapa“ (z počesnekované krkovice) + hranolky + citrón (smažená krkovice jednoduše a jednoznačně famózní, namísto hranolek však volíme opečené brambory s dresinkem), řízek z jehněčí kýty v cibulovém těstíčku + pečená brambora v alobalu s česnekovým dresinkem. 17. března na Den svatého Patrika (irsky Lá 'le Pádraig či Lá Fhéile Pádraig, anglicky Saint Patrick's Day), patrona Irska, za tři vypité Guinnessy vesele přidělovány U sadu zelené dárečky. V blízkém Králově Království (www.kralovstvi.com) zase od 16. 3. čepují 14° tmavý speciál Merlin Strong 4° (alc 5,3 %.). Extra černý speciál má být charakteristický sametovou, krémově hnědou pěnou a výraznou hořkostí připomínající tradiční irská piva. Zpět k Sadu. 27. 3. se na čepu zjevuje Rychtář natur. Na škroupáku poprvé není, leč nic pro BPH. Lihových Rychtářů se přímo štítí celý širší kolektiv našich spolubojovníků. Raději objednáváme grilovaného pstroužka, se zeleninou na kari. Jsme ovšem mírně obezřetní, Sad rybím restaurantem nikdy nebyl, a ani není. Na stálém jídelníčku ryby zcela absentují, jen tradiční kapřík o Vánocích. A bonzácky práskněme, že v minulosti rybky bývalí sadovští kuchaři moc neuměli. Prosíme o pstruha hodně, hodně propečeného, nejlépe přímo připáleného. Se servírovaným výsledkem vcelku spokojenost. Rybka veliká, rybka chutná, rybka propečená skoro ukázkově. Křupavá. Sadovští už rybky umí, nicméně Třeboň je Třeboň - tedy bistro U kapra. Zopakujme, že 20. 3. spuštěna tradiční sadovská zahrádka. Tímto sice fakticky odstartovalo jaro, leč zmizel i líný klídek. Mumraj a všude táhne z otevřených dveří i oken. Nemáme rádi průvan. Sad ano. 

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): Telegrafická nepivní info: Military burzy přemístěny z dejvické nové menzy ČVUT do prostor tribuny chuchelského závodiště. Tudíž nutno (přežitelně) oželet tradiční návštěvy Farmářských trhů Kulaťák, realizované vždy po prolétnutí burzy. Poprvé v Chuchli 28. 3., příště 7. 11., vždy 8 - 13. Změna lokality kupodivu burze samotné prospěla. Prostory příhodnější, větší, více však i čumilů tuzemských i přespolních. Více též občerstvoven, překvapivě též stánky s ovárkem, prejtem či tlačenkou. Pivně zmar a děs. Géčko. Neodpustíme si ultrakonzervativní postesk: Nebetyčná drzost a neomalenost, tragická nevychovanost, neohleduplnost a bezmezná tupost v kombinaci s hypertrofovaným sebevědomím. Coby trpké plody pseudoliberální ne-výchovy, kterou si Češi zase pojali po svém. Jak jinak hodnotit počínání především omladiny, která se do Elefantu cpe a rve zásadně prvními či posledními dveřmi. A hovadsky okupuje kupátka, vyhrazená pro maminy, kočárky, cyklisty a vozíky. Už to tam mají dokonce dvojmo písemně vyvedeno. Marnost nad marnost. Přitom, na rozdíl od kolařů či vozíčkářů, mají oni k dispozici celý vlak. Oni to snad přitom ani nedělají schválně, jen jsou tak tupí, a nikdo je především nevychoval (Nářky nad tím, že v pražské MHD fakani, a všichni cizáci bez výjimky, nepustí sednout nikoho, nemají cenu. To je kapitalismus). Jezevec se už (ne)těší na cesty vlakem s velocipédem, které realizuje často. Loni tupouny z vyhrazených prostor už nekompromisně vykazoval a přímo vyhazoval. Pokud by ovšem natrefil na tak drzou a namyšlenou nánu (studentku), štěkající na p. průvodčího, že má přece nezadatelné lidské právo sedět, kde ona sama chce ... Ženu prý ani květinou neuhodíš. Rytířské, romantické, leč udržet se, bývá těžké.         

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Zase přetrpět letní čas. Totální byrokratický nesmysl, dlouho již zcela nefunkční a bez faktických přínosů (ono to přehnaně nefungovalo ani dříve). Zkrátka prasácká euroúchylnost proti přírodě. Hanba Bruselu! Nechte nás žít!

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Roztocká Zvířátka (www.zviratka.eu) jsme nechali přes dva měsíce ležet ladem. 8. ledna nás totiž - vůbec poprvé - diplomaticky řečeno neoslnila Únětická desítka. Což byla rána a tragédie. Veliká tragédie. Když už není spolehnutí ani na božsky hořké Úňky ... Tudíž trojčlenný pěší odřad BPH se ke Zvířátkům od Suchdola vydává zase až 26. března. S obavami. Leč Zvířátka stojí, pohodová jako vždycky. Šenkují se tradiční akvizice Únětice 10° a 12° + černohorský Páter a ještě cosi z ČH. Buřtík z udírny, žebra na grilu i novinkové pepřenky bezchybné. O.K. se dneska zdá i desina. Rozhodně lepší, nežli minule. Ovšem škodolibý červík pochybností hlodá, hlodá, hlodá. Nedá pokoj a neustále našeptává, že do vysokého standardu Únětic 10°, na který jsme léta byli zvyklí a namlsaní, přece jenom ždibíček chybí. A pořád je desina taková bledá. Tudíž k jablkovému babiččinu koláči se skořicí volíme dvanáctku. Ujde, leč opět nikoli na 100 %. Pamatujeme hutnější. S p. Martinem se dohadujeme, zda-li při letošním únětickém masopustu byly naraženy opravdu dva speciály (jak uváděly stránky pivovaru a jak i poreferovaly minulé ZN). Pan Martin tvrdí, že opět byl připraven pouze jediný speciál. A že, Zvířátka tento vlastně letos ani moc netočila. 

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.): Plzeňský Prazdroj zasponzoroval elektronickou anketu, kolikrát týdně by ženy měly pouštět partnera do hospody. Jaký je klíč ke spokojenému vztahu? Hospoda jednou týdně. Dotazníkového průzkumu se účastnilo 842 žen straších osmnácti roků. Podle 57 % oslovených žen ideál představuje jedno partnerovo posezení u pivka týdně. 85 % žen se domnívá, že zakazovat svému muži jít s kamarády na pivo může vztahu uškodit. 68 % žen totiž oceňuje, když má muž vlastní koníčky a přátele, kterým věnuje přiměřený čas. Skoro třetina respondentek by tolerovala i dvě posezení za týden, pak už kladných odpovědí rychle ubývá. Pouhá 2 % žen by strpěla více jak tři návštěvy hospody za týden a jen 4 % by putyku svým partnerům nedopřála vůbec. Do hospody nikdy nechodí 11 % tzv. mužů (Jak správně ondyno na Moravě vykřikoval milý p. prezident: „Smrt abstinentům a vegetariánům!“) a stejné procento mužské populace zavítá do hospody více jak třikrát týdně.  

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Únorové číslo (No. 47) měsíčníku Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) do jezevčí schránky doputovalo. Letmo zalistujme: editorial páně šéfredaktora o pivní kultuře i Výročních cenách České a moravské pivovarnické akademie tedy ČAMPA (Není už těch cen nějak příliš? Nic proti ocenění zásluh, ale skoro v každém čísle nějaké nominace nebo výsledky ...); fotoreportáž 125 let Pardubického Porteru; Výroční ceny ČAMPA (Zvíkovu by BPH udělila naopak anticenu, za ty obludně hrůzné patoky, co loni nabízel, ale uctivě blahopřejeme např. sl. Klárce V. z Pivovarského klubu coby Mistru výčepnímu 2014); info o nejnavštěvovanější pivní restauraci ve Vídni (Schweizerhaus v Prátru, s kapacitou 2 500 hostů a čepovaným Budweiserem Budvar); degustace piv stylu IPA; představení Pivovaru Klášter; povídání se sládkem Pivovaru Chotěboř („Oldřich Záruba: Nejlepší pivo má krásnou čepici s pupíkem“); obsáhlé pozvánky do Břevnovského klášterního pivovaru sv. Vojtěcha či MMX v Letech u Dobřichovic (i s recepty); 1. díl cyklu „Jak se kdysi vozívalo pivo“ či kulinární pouť Německem nad knihou Culinaria Deutschland (kde překvapivě recenzentka konečně už dokonce uvádí i vydavatele - zde Tandem Verlag, 2013).  A určitě nesmíme opomenout velký rozhovor s opravdovou první dámou českého pivovarství - stále činorodou pí. profesorkou Basařovou. Skromně připomeňme dávnou BPH č. LXVII. 

Pivotéka Slavíkova + Korunní (ZN 19.) etc.: V jedné z příloh dlouho již nikoli rudého, ba ani oranžového, ani skutečně levicového Práva (které je mimochodem snad nejvíce protiruské ze všech „českých“ médií, a v němž naprosto typicky a zcela nestydatě do Ruska nejvíce kopají kreatury s ruskými jmény), konkrétně z 20. 3., nalézá se reportáž o podniku Maso a kobliha. Poutavá, lákává. Leč nepochopitelně tam nefiguruje adresa (a město je uvedeno jen nepřímo), pouze www. Zákaz reklamy? To už, když recenzuji nějaký podnik, nesmím uvést, kde se nalézá? Zbláznil se Brusel už úplně? Nebo autorka byla prostě jen nepozorná? Instituce Maso a kobliha (https://www.masoakobliha.cz) aneb „Opravdové maso, jídlo, pivo a kobliha“ se nalézá na adrese Petrská 23, Praha 1. Jde o další  počin šéfkuchaře p. Paula Daye. Nacházíme se pár metrů od sesterského podniku Sansho. V  Maso a kobliha vaří z masa jejich řeznictví The Real Meat Society a jí se vše, od čumáčku po ocas. Vedle stálého menu vedou i denní nabídku. Jde hlavně o řeznickou hospodu, kde však ochutnáte též zajímavě připravenou zeleninu či sendviče s chlebem od Maškrtnice. V nabídce točeného řemeslného piva má být vždycky alespoň jeden Matuška a cider. A návštěvník by neměl opomenout nejlepší koblihu se spoustou krému s pravou vanilkou. Ceny jsou vyšší, třebas teplá šunka, vejce a opražená kaše vyjde na CZK 180. Má to ale být opravdu kvalita a šunka má obsahovat i tučnou část. Pan Day totiž moc dobře ví, že tuk je nositelem chuti. Podnik hodláme otestovat. Výhledově.  

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Jako nejvýše položený pivovar na světě bývá jmenován pivovar Cerveceria Nacional Potosí Ltd. ležící 4 070 m.n.m. Nachází se v bolivijském městě Potosí, které má zároveň být i nejvýše položeným městem na světě. V tibetské Lhase se v pivovaru Lhasa Brewery pivo vaří ve výšce pouhých 3 650 m.n.m. V našem tuzemsku nejvýše položený pivovar bývá spojován s krkonošskou Luční boudou (1 410 m.n.m.), kde mají vařit Paroháče. Na www.pangamin.cz možno nalézti receptář, kterak používat kulinářské pivovarské kvasnice. Jedná se o doplněk stravy v rozpustných šupinkách do běžných pokrmů: do polévek, pomazánek, salátů, těstovin i třebas dezertů. Nicméně, daleko, daleko lepší je dát si kvalitní pivko, samozřejmě čepované!  Chlapáckou plechovku, kam se vejdou dva litry, nabízejí Svijany (a v prodejně naproti pivovaru registrujeme 22. 3. o chlapácké plechovky v cenách něco přes stovku značný zájem). Plechovky jsou opravdu ze železa a mají plastový uzávěr. Pivovar zrušil výrobu plastových obalů. Coby nedůstojného balení pro poctivé české pivo. Plast je nejenom nedůstojný, ale k uchovávání zlatavého moku i nevhodný, neb například propouští světlo. V kampani proti pivu v PETkách se BPH připojuje. Škoda jen, že obsah plechovek (chemická 450 a ještě hrůznější Máz) se nedá pít. Od poctivého českého pivka se vzdaluje, čím dál více. A to, přímo úměrně růstu pivovaru. Jedině snad dvoulitrový plech s Baronem ... V tuzemsku se aktuálně pohybuje počet minipivovarů kolem 270. Tvoří cca 1 % produkce. Pan Šuráň odhaduje růst podílu na 2 - 2,5 %, tj. zastavení růstu počtu minipivovarů někde kolem 400. Dej Bůh štěstí!