ZN 34 + Cvikov etc
Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby
(No. 34., předprázdninové a přípravné na Tour, z 30. června LP 2015)
Pivní moudrost a recept: „Za chvíli nám ještě zakážou pít pivo, připadá mi to hloupé. Do hospody se vždycky chodilo na viržínko, pivo a mariáš“ (Petr Tichý z pivnice U zlatého tygra, v reakci na křížové tažení pokrytecko-fanatických europapalášských eurozvěstů eurodobra proti českým hospodám). Hrstka pivních aforismů tuzemských: „Po pivu se teprve člověk cítí, jak by se měl cítit před pivem“ (Jan Procházka). „Škoda, že jediní lidé, kteří by dovedli řídit národní hospodářství, sedí v hospodě u piva“ (Vladimír Renčín). „V tom právě spočívá léčebnej účinek piva, že vás při něm nic nenapadá“ (Vladimír Páral). „I ve velké době přijde člověku vhod malá hospůdka ...“ (neznámý autor). Přihoďme nepivní výrok, který rusofóbní sluníčkáři z lumpenkavárny bagatelizují neochotou autora platit daně: „Jsem připraven zemřít za Rusko, protože tady žijí silní lidé. Já se nechystám jako nějaký hlupák položit život za současnou Francii“ (Gérard Depardieu). Blíží se Jihočeská Tour de Putyk 2015 a s ní zajisté exkurze do Třeboně a bistra U kapra. Stylově servírujme dva pivně-kapří recepty. Kapr na černém pivu vyžaduje: 6 porcí ryby, 3 velké cibule, 300 ml černého piva, 3 lžíce ostrého kečupu, 200 g anglické slaniny, sůl, hladkou mouku na obalení a něco tuku na opečení. Porce šupináče (možno též blatenského bezšupináče) opláchneme, osušíme, osolíme a řádně obalíme v hladké mouce. Na pánvi rozpálíme olej, vložíme do něj obalené porce a rychle je osmahneme po obou stranách. Naskládáme tyto do zapékací misky. Cibuli oloupeme, nakrájíme na kolečka a posypeme cibulí porce ryby. V černém pivku si rozmícháme kečup (nemáte-li dostatečně ostrý, přidejte půl lžičky feferonek naložených v soli) a směsí kapra zalijeme. Povrch poklademe plátky anglické slaniny. Vložíme odkryté do trouby předehřáté na 200°C a pečeme asi 30 minut. Servírujeme s bramborem vařeným či opečeným nebo s bramborovými hranolky, ale třebas taktéž s bílým pečivem. A nějakou tou čerstvou zeleninou. Kapr v pivní omáčce na 4 porce si žádá tyto ingredience: 1.5 kg kapra bez vnitřností a šupin, 1 velkou cibuli, 1 mrkev, 1 lžíci másla, 1 lžíci mouky, ½ l světlého piva, bobkový list, sůl, 2 hřebíčky, 2 zrnka celého pepře, 100 g perníku, 1 lžíci rozinek, 1 lžíci loupaných mandlí, cukr a 5 koleček citrónu. Rybu opláchneme, osušíme a nakrájíme na silné plátky. Cibuli oloupeme a nakrájíme na kostičky. Mrkev očistíme, oškrábeme, omyjeme a nakrájíme na nudličky. Máslo rozpustíme a podusíme v něm cibuli s mrkví. Ve druhém hrnci opět rozpustíme lžíci másla, přidáme do něj mouku a mícháme tuto dozlatova. Pivko přilijeme a prošleháme metličkou, aby se neutvořily žádné žmolky. Vzniklou omáčku přivedeme do varu a přidáme uvařenou mrkev s cibulí, bobkový list, hřebíček, pepř, sůl a pětici koleček citrónu. Omáčku vaříme asi 30 minut, přecedíme ji a nalijeme do širokého hrnce. Zeleninku udržujeme teplou. Perník nastrouháme a nasypeme do omáčky a podle chuti přidáme rozinky, mandle, sůl, cukr, citrónovou šťávu. Do omáčky vložíme kousky rybky a při mírné teplotě je necháme podusit, případně dolijeme pivem. Uvařenou rybu upravíme na talíř a obklopíme zeleninou a doplníme vařenými brambory. Fajnoví šmekři moc dobře vědí, že k rybám se samozřejmě hodí též rýže.
Černá Hora (BPH I.): Elektronická zpráva z Králova Království (www.kralovstvi.com) praví, že od 4. 6. jest na čepu novinka z Černé Hory. Nefiltrovaný, svrchně kvašeny pšeničný ležák (alc 4,8 %). Do Království sestupujeme až v půli června a pšenice je už pryč. Ovšem máme zmatek - v nabídce ČH nalézáme pouze Velena (což není žádná novinka) a Pšeničný speciál sv. Václava (vařený k 28. září). Poroučíme tedy Matouše 11° (alc 4,2 %). Má být třikrát chmelený. Zdá se nepříliš vyvážený a něco nám na něm nesedí. Leč asi pouhý dojem.
Svijany (BPH II.) + Rohozec (ZN 19.): Krásova 13°, resp. celá strmá ulice Krásova, od tragického skonu kultovních Vyndanejch a vzniku Fíčků pro Jezevce samozřejmě neexistuje. Leč ondyno při letmém průklusu Vlkovkou neprozřetelně zvedá zrak a spatřuje neony Kozla a Radegastu. Jak pravila jistá rázná dáma v jistém díle Slunce, sena ... - „Velebnosti, jdu blejt“!
Chýně (BPH III.) + Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Pivovarská krčma (www.pivovarska-krcma.cz) 25. 6. šenkuje světlou 10°, bezovou 11° a polotmavou 12°. Desítka se dá, leč nakyslejší, ba skoro až kyselá Pro někoho snad osvěžující, pro jiného nepříliš příjemná. Jemně nakyslejší i „bezové“, s decentně naparfémovaným limonádovým nádechem. Dneska chýňská pivka pouze průměrná, propadák to ale rozhodně není. Ve stálém jídelníčku doplňky, včetně pravého bifteku či Jánošíkova špízu. Šedý vlk protivně dlouho (jak je jeho protivným letitým zlozvykem) vychutnává vyhlášené domácí uzené na prkénku. Jezevec prkénkuje s hovězím stejčíkem a je spokojen. Sestava na place i kuchyně není zdejším týmem A, nýbrž minimálně béčková. Pan kuchař tak, jak má být. I vtipně rozšaftný. Servírka však působí coby krajně vzpurný a nevychovaný fracek (až spratek), drze odsekávající na jakýkoli dotaz. A to nejenom naší cyklopatroly. Nicméně z návštěvy zklamáni ve výsledku nejsme, i když Chýně zázraky nepředvedla. Vyrovnaně a pohodově šlapeme k roztockým Zvířátkům (www.zviratka.eu). Pan Martin nám ihned zcela oprávněně vyčiní, kdeže jsme se tak dlouho toulali. Fakt je, že jsme Zvířátka v posledních týdnech zanedbávali. Krkovice i doma naložený romadůrek excelentní. Na čepu desina i dvanda Úňky, ČH Páter a Borůvka a IPA z Beskyd. Desina únětická už není tak bleďoulinká, jako na jaře. Slušná, hodně slušná, žízeň dobře hasící. Leč už nic víc ... Ještě loni bývala (všude) únětická desítka famózní, hodně hořká, nadýchaně (na desítku) hutná, dala se kousat. A byla pitelná báječně. Dneska je pouze mírně hořká, bledší a vodovější. A na pitelnosti též leccos ztratila. Testujeme i dvanáctku. Zdá se, že tato obdobná jako v dřívějšku.
Kersko (BPH IX.): Pivnice Hájenka, Kersko (https://www.hajenka-kersko.cz) 30. 6., po půl jedné. Letošní premiéra na bicyklech. Dvounožců, cyklistů, motoristů etc. hafo, leč přijatelně. Obsluha bezchybná, doslova létá (i když brigádníci letos pouze pohlaví mužského). Na terase si spokojeně lebedí politik v.v. p. T., který má hned naproti svůj příbytek-bunkr za desítky mega. Prý štamgast a prý vždy se chovající naprosto normálně a naprosto pohodově. Nevadí nám, ani v nejmenším. K pravdoláskářské lidskoprávní lumpenkavárně nikdy nepatřil. Na čepu obligátní nymburská jedenáctka (zdá se nějak kyselejší) a polotmavá bylinná třináctka Něžný Barbar. Šedý Vlk volí kapustový karbanátek s kaší a okurkovým salátem. Všechny porce obří, vše lákavé. Okurkáč jako za starých dobrých časů. Jezevec startuje (a nakonec i v horku končí) teplou kančí kýtou, se zeleninovou oblohou, včetně dokonce i mírně pálivého a čerstvého křenu. Sestavu volí kvůlivá famózní francouzské hořčici Amora. Známe, máme i doma. Ovšem tahle pikantní rozhodně nikoli. Protáhne, rozpláče, osvěží. Pa-rá-da. Pa-rá-dní je též dárek k narozeninám pro p. šéfa. Chopper, na míru dělaný až v dalekých USA, s logem Hájenka-Kersko. Chopper je vlastně bicykl, leč doplněný na nosiči benzínovým motorkem. Stylové, luxusní, pa-rá-dní. Pan šéf honí ráno po kerských alejích parádu. Právem. Hájenka potěšila. A už rychle k hrobu p. spisovatele (nádherné a uklidňující místečko) a na pískáč-jezero Sadská. Na tradiční nuda koutek. Pa-rá-da. A na staré místo v Nymburce se navrátily nutrie. Desítky kachen, pár labutí a desítky vodních králíků. Většina žere z ruky. Pa-rá-da.
Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Poslední předprázdninové klubové setkání pořádá Pivoklub, Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) 16. června. S představením pivka cvikovského a hybridních výtvorů plzeňského Blahovaru. Začněme od konce. Jednoznačným vrcholem večera bylo degustační sousto v podobě talířku kološvárského zelíčka. Osvěžující, výtečné, ba přepychové. Pan Dočkal se snaží rehabilitovat tento, spíše už zapomenutý, pokrm. Který nedávno v denní nabídce Pivoklubu zůstal zcela nepovšimnut. Zopakujme, že zcela neprávem. Nejlepším pivkem večera byl jednoznačně Budvar 16,5° světlý speciál z čerstvého chmele. Hodně solidní práce, hodně slušný a hodně nebezpečný silák. Řízný. Po dlouhém, bolestně dlouhém čase zase budvárek, co lze pozřít. Leč byl mimo program, Jezevec tímto před sestupem do undergroundu samostatně startoval. Ještě uvažoval nad Opatem - kávovým ležákem. Který prý je ale méně pivní a až přehnaně kávový (a ani není prý tak jemný, jako Opat čokoládový). Vzorky samotné, z výjimkou cvikovské desítky za mnoho nestály. Některé byly skoro až příšerné a zůstaly nedopity. Program večera poněkud (dost) vázl a přestávka byla předlouhá až protivně. Dost puntičkářské kritiky, celkově to rozhodně tak špatné nebylo. Příjezd hostů ze z Plzně byl mírně dramatický, stihli vše doslova nachlup. Začínal Pivovar Cvikov. Z Cvikova českého, mezi Lípou a Libercem. Tedy „českého“, Sudety jako vyšité, což se na historii pivovaru podepsalo samozřejmě silně. Hovořil, tedy spíše nesměle a tiše kuňkal p. V. Tkadlec - spolumajitel a ředitel (Pobratřený s Úněticemi?) a posléze i p. M. Hrabák - mimo jiné taktéž sládek. Město Cvikov právo várečné získává LP 1560. Roku 1866 dochází k přestěhování pivovaru do stávajícího objektu pod Zeleným vrchem. LP 1968 je pivovar uzavřen a 29. 11. 2014 znovuotevřen, s premiérovou várkou uvařenou 23. 10. 2014. LP 2013 totiž dochází k zakoupení chátrajícího objektu těsně před demolicí stávajícími pány majiteli. Cvikov disponuje technologií pro naše klasická piva a hrdě se hlásí k úmyslu, býti v prvé řadě pivovarem regionálním. Region samotný stojí tradičně na pivech spodně kvašených a světlých. Výhledově však cvikovští počítají též s polotmavým, alespoň na prubu. A možná i s dalšími speciály, což bude ovšem vyžadovat úpravu technologie. Region přitom není příliš ekonomicky silný a tlak velkých pivovarů je přitom obrovský. Cvikovští to lehké určitě mít nebudou, místní je prý však berou. V prostorách sladovny provozují pivovarskou restauraci a chystají do budoucna ubytování. V současnosti se cvikovské točí v kraji ve třech hospodách (jako výlučné pivko) a cca v sedmdesátce coby soutoč. Na Prahu příliš nesměřují. První degustační vzorek představuje Sklář 8° (alc 3,5 %). Má jít o nápoj lehký, osvěžující, kde hořkost zakrývá vodovost. Nefiltrovaný a leží 20 dnů ve sklepě. Nemá konkurovat ostatním pivkům, nýbrž spíše limonádám a radlerům. Pojmenování odkazuje na sklářskou tradici, kdy se dříve ve Cvikově vařila sedmička, ba dokonce sedmička tmavá, pro novoborské sklárny. Dneska Sklář cílí spíše na cyklisty. Skláře jednomužná cyklohlídka BPH okusila v Malešicích a přiznejme, že tam chutnal velice. Příjemné, překvapivě pivní, téměř dokonalé na uhašení letní žízně a doplnění tekutin. V Karlíně nás už tolik neoslňuje (také samozřejmě není taková žízeň, jaká tehdy panovala v Malešickém mikropivovaru), leč pořád druhá nejlepší ukázka večera. Od jiných stolů ovšem kriticky zaznívá, že je to obyčejný patok, nedosahující ani náhodou úrovně Hendrycha 8. Až moc příkré hodnocení, nesouhlasíme. Druhým vzorkem je desítka (10,3°) Luž. Na sušší bázi, s minimálním ležením 30 dnů. Zamýšlena jako denní pivko, s důrazem na pitelnost, méně na plnost. Povedená, poctivá desina, pro nás pivko večera - ovšem nám chybí patřičná „unětická“ hořkost. A je i trochu vodová. Následuje 12° Klíč, kde cílem p. sládka bylo přiblížení staročeskému charakteru, s důrazem na plnost a hutnost. Klíč má být těžší a hlavně odlišný od bezpohlavních eurobírů. Jde o vlajkovou loď, o poctivé pivko vyležené přes 50 dnů. Co říci a neurazit? Vzorek je čepovaný, ale podivný. Kyselý a zřejmě zoxidovaný. Po pěně ani památka. Hodnotit a pít se nedá (Dodejme, že jde o ryze subjektivní vjem. Pár nedočkavců si dokonce s nadšením jde pro novou plnou sklenku). Cvikovští v repertoáru mají i jedenáctku Hvozd. Hvozd, Luž i Klíč jsou kopce Lužických hor. Plzeňský Blahovar vznikl z domácího vaření, a z tradice soukromých Blahovarfestů v jedné hospodě. Pan T. Neužil, dnes hrdý majitel pivovaru, v březnu 2010 navařil v hrnci, v kuchyni paneláku své vůbec první pivko. Neboť prý Gambrinusu už nešla dopít ani jedna sklenka. Pro domovařičství se nadchl, navařil už leccos a posléze začal usilovat o zlegalizování, když překračoval hranici 200 l za rok. Sehnal spoluinvestora (což je p. V. Stuchl, dnes spolumajitel a sládek) a první várka z pivovaru byla čepována 13. 12. 2014. Oba zmiňovaní pánové vystupují sympaticky a jsou pro věc určitě nadšeni. Vše dosud dělají až po práci - jeden je psychologem, resp. psychiatrem a druhý pracovníkem farmaceutického průmyslu. Pan Dočkal si ihned všímá, že jde v tuzemsku asi o vůbec první „oficiální“ propojení farmacie s pivovarnictvím. Které k sobě vůbec nemají daleko (Vsuvná vzpomínka nostalgického Jezevce na jistého vědátora-morouse K., který byl postrachem u zkoušek z Vodních staveb. S oblibou kladl zákeřnou otázku, kterýže obor vyžaduje nejčistší vodu. Správně má být, že pivovarnictví a farmacie. Kdo odpověděl, že farmacie - byl vyhozen, že pivovarnictví. Kdo odpověděl, že pivovarnictví - byl vyhozen, že farmacie. Kdo uvedl, že pivovarnictví a farmacie - byl vyhozen za drzost a nejednoznačnou odpověď. Jezevec touto zkouškou mazaně prolezl, leč brzy ze stavebnictví definitivně zběhnul. Naštěstí i pro stavebnictví samotné). Zpátky k nadšencům z Blahovaru. Nic ve zlém, leč jejich snažení působí poněkud amatérsky. A jejich prezentované výtvory jako splácaniny ve stylu „pejsek a kočička vaří dort“. Méně by možná znamenalo více. Filozofií Blahovaru je především pestrost, hodně experimentování a důraz na britská a americká piva. První vzorek je anglický ovesný Ale, s vyšším přídavkem ovsa. Decentní nápoj, přesněji ovšem nijaký. Vlajkovou lodí je IPA 14°, což má být jakási americká IPA. Produkt hodně tmavý, hodně aromatický. V chuti začínají dominovat citrusy, přecházející do silně kávo-lihového ocasu, který rozhodně příjemný není. Hořkost tam nějaká určitě bude (prý 55 jednotek, ale zvláště prý měřených - tudíž nejspíše asi více), leč zvláštní a nedobrá. Hořkost, síla, leč současně vodové a prázdně jalové. Splácaný fujtajblový hybrid, nad kterým se neošklíbá pouze Jezevec. Dopít třetinku nelze. Ani není důvod. Větší ohlas, místy i chválu, zaznamenává Russian Imperial Stout 18°. Černý jako uhel. Kávový, lihový. Zabijácký. Nevyvážený. I po malém doušku se ozývá žáha. Chuťově to v ústech špatné není, v útrobách ale silně připomíná Francovku. Výtvory Blahovaru nás neoslovily, ovšem, proč ne ... Na samotný závěr dlouhé seance, na který BPH už nečeká, je slibováno pověstné Karlovo pivko. Pana K. Nečady, zdatného to i homebruára, který vedl májovou seanci. Příště v Karlíně na viděnou 29. září, s oslavou 10 let vzniku Pivoklubu. Prázdniny bez stresu a Dej Bůh štěstí!
Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) se rozhodl, že na návštěvníky restu (včetně věrných štamgastů) bude kašlat. Už druhý týden restaurace pro veřejnost uzavřena. Vyhrazena pouze pro ubytované skupiny. Ovšem i po jejich odjezdu. Máme Vás rádi, ale ... Ostatně p. hoteliér Z. přemýšlí o přeměně hotelu na penzión. 7. 6. tedy návštěva opětovně pouze u stánku. Kolega volí Colu (až v orig láhvi, ředěnou už z fabriky) a párek v rohlíku. Párek bez chuti, zato s natolik brutální náloží hořčice, že kolega (ač veliký hořčičný milec) chuť ztrácí docela. Jezevec si nedává nic, neb (nejen) minule byla rohozecká jedenáctka nevytočená a kysele nedobrá. Český Ráj asi rájem je, leč přijatelná restaurace tu není. Čili pěší obhlídka vypáleného areálu Drhleny. Bicykly ponecháváme ve stáji, neb naivně věříme vyhlášenému meteorologovi p. Karasovi, že vypuknou bouřky a teplota poklesne hluboko pod dvacet. V reálu ani kapka a teploměr hravě překračuje pětadvacítku. Náladu vylepšuje až Sádek u Sadu, doma, na žižkaperku. Na 14. 6. pověstný meteorolog-hádač p. Karas hádá prudké bouřky, lijáky, kroupy a skokové ochlazení na celém území. Skoro trefa. Až na ty bouřky, lijáky, kroupy a ochlazení. Ještě kolem sedmé je přes třicet a přes den v Praze, ani v Ráji ani kapka (Buďme poctiví, p. Karasovi lijáky na tento den skutečně vyšly, třebas v Gruzii. V Tbilisi dokonce uprchla přes polovina chovanců tamější ZOO, včetně hrocha a tygříků). Bicyklmo hvozdem na Kost, kde radostně požit malý Kostecký kat. Hutný, chutný jako Kostecký hlt. Ani Jezevcovo magické kouzlo osobnosti ale neoblomilo dámu u okénka, která opětovně neprozrazuje, kde se kostecké vaří. Opětovně opakuje už známé, že sládka mají raději až 200 kiláků daleko. Na Šteklu už fungují i pro příchozí. V sále jsme naštěstí sami, a na svých místech. Tak je to správné, tak to má být! Rohozec Premium i speciál tmavý v cajku. Kolega startuje horoucím vývarem (leč tradičně kuřecím) a kapustovými karbanátky se šťouchanými brambory. Doplněnými, na výslovné přání, náloží cibule a hořčice. Zakončuje domácími jahodami, s domácí šlehačkou. A vídní, s domácí šlehačkou (Tentokráte se bojí říci si o šlehačkové repete. Pí. I. si rozhořčeně stěžuje na jinou paní. Ženský pokolení ..). Asketa Jezevec lehce, a rád, podléhá kačence, s červeným zelím a karlovarským knedlíkem. Pták upečen velice obstojně. Moučník? Créme bruleé s domácími jahodami. Opravdové jahody z Turnova, od pí. hoteliérky Z., a opravdu chutnají jako jahody opravdové. 28. 6. zasedáme v hotelovém restu, opět na svých místech. Po 20 km cyklotrailu kolem hradčanských rybníků. Přes sedlo Velké Bukové. Od Strážova - ze vsi sice již několik století neexistující, leč, a zato, z parádně prázdné planiny, s neméně parádními dubisky. Nejparádnější je, že je tu pořád prázdno. Ani hnát. Výjimky potvrzují pravidlo (Čtyřkolkáři a slovansky nekáznění jezdci na terénních motorkách, kdy obě skupiny tu samozřejmě nemají, co pohledávat). Ve Šteklu klopíme guláš. Maďarský a telecí. Protekční porce za dvě kila. Dobrý, leč maso samozřejmě fádní a samozřejmě bez chuti, samozřejmě lezoucí do zubů. Sós však famózní. Silný a jistojistě z masa jiného. Bez komentáře ... Kolega gulášuje s výtečným chlebem, Jezevec s karlovarským knedlíkem. Dneska překvapivě, a dokonce, i mírně ssavým, tedy nikoli standardně polystyrénovým. Pí. I. nadšeně líčí dnešní sacher (Porce po kile. Paroubkovsky frajeříme: „Kdo z Vás, na to má?“). Prý božsky vláčný. Ujde. Ucházejícné i obé rohozecké a kolega opakuje několikráte repete opravdové šlehačky. Silná neděle. Howgh!
Pivní literatura (BPH XIV.): Historii pražských hostinců věrně líčí kniha Praha u piva. Sepsal Karel Altman, vydal Vyšehrad (s přispěním MK ČR), v Praze, LP 2015. Stran 240. ISBN 978-80-7429-525-6. Objednáváme přes Kosmase. Kosmas tradičně precizně perfektní, spolehlivě dodává v podstatě hned druhý den. Výhledově publikaci zanotujeme, ba přímo zrecenzujeme. Přiobjednáváme i publikaci KAM za pivem v Čechách a na Moravě. Zpracovali Eva Obůrková a Milan Plch, vydalo nakladatelství CPress, v Brně, LP 2014. Stran 155. ISBN 978-80-264-0516-0. Sympatický atlásek pivovarů a pivovárků řazený podle krajů. Vždycky s telegrafickým představením polohy (včetně avíza zajímavostí v okolí) i sortimentu příslušné pivní instituce. Neopomenuty ani pivní pikantérie, pivní stezky, lázně či muzea. Přehnaně informací p.t. čtenář sice nenalézá, nicméně je to alespoň bez zbytečných keců a všelikerých kudrlinek. Graficky zpracováno slušně a i docela přehledně. Chválíme. Užitečný průvodce.
Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha pivní (ZN 28.): Ultrakonzervativní nářky, sem plánované, zbaběle autozcenzurovány (Nářky a stesky o cizácích a kosmopolitním multi-kulti obecně. I náš soukromý trafikant z Bořivojky končí, potažmo celá trafika fungující od války. Skoro všichni našinci se odstěhovali. Cizinci tisk nekupují, a ani pivko vesměs nepijí). Za politicky nekorektní texty, resp. za pravdu, a za zdravý rozum, dneska hrozí přísné postihy. Jezevec je pos... a tudíž alespoň zoufalé varování - nemějme, prosím, debilní předsudky k předsudkům. Předsudky či tzv. diskriminace jsou naprosto normální a naprosto rozumné (Vyberu si snad za partnera někoho, kdo se mi nelíbí, kdo je mi fyzicky či jinak odporný? Ne, tudíž ostatní diskriminuji). Máme zdravé předsudky vůči dealerům drog i vůči drogám samotným, máme zdravé předsudky před nočním potouláním některými lokalitami, máme zdravé předsudky před nafetovanými kreaturami či před zapáchajícími bezdomovci okupujícími lavičky a místa v MHD. Jsme tedy nutně hnusně-odpudiví rasisté? Nikoli. Předsudky nám pomáhají vypořádat se s nejistotou a snižovat riziko. Koncepce racionální ignorance přitom rozumně vysvětluje, že mnohdy je zcela rozumné nezískávat všechny informace. Jsem zavrženíhodný rasista, když raději nenastoupím do tramvaje „jenom“ proto, že se tu tlačí houf kapsářů vyhlížejících další oběť? Mám si vždy politicky korektně ověřovat, že tentokráte mne třeba ani neokradou, nenapadnou, nebo, že ta agresivní individua zrovna nejsou v přímé akci? Předsudky jsou naprosto normální, naprosto přirozené, nenahraditelné, užitečné a chrání nás. A se všemi předsudky konstatujme, že Žižkoff stojí dneska za ... Všechno je naopak. Dnešek je tuhou normalizací. Biafra ducha. Rozklad a dekadence vrcholí. Prý už i pohlaví či rasa a etnicita je věcí osobní volby ... Náš oblíbený Protiproud smutně glosuje, že nejvýhodnější by bylo, prohlásit se za homodelfína.
Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na žižkaperku, na škroupáku, u nás, U sadu (https://www.usadu.cz) měl na čep po Patronu-Gambrinusu doputovat nefiltr Kozel. Přivezena dvanáctka Géčko. Děkujeme, nechceme. Ovšem Všerad 14° IPA, to jiná. Vůně ale méně intenzívní nežli u Matuškovic Raptora. Chuť rozsochatá, pivko veselé, ovocné. Dobrý, hořký Všerad. Silný, s dlouhým hořce-příjemným ocáskem. Oproti Raptorovi trpčí a méně vyladěný i méně vymazlený. Všerad má úspěch, stejně jako již poněkolikáté čepovaná letinská L.Í.P.A. Na sadovském čepu se tak vedle sebe schází 3 x IPA - z Všeradic, Letin a Broum. Všechny vlastně dobré, spíše hodně dobré. Raptor však famózní. Letní zahrádka přináší obměnu a doplnění personálu. Vlastně se všemi je BPH spokojena. Bez výhrad. Ovšem je fialovo-oranžovo-zrzy (nesexy) obarvení vlasů povinnou výbavou každé nové sadovské servírky? Podle tří nových holčin soudíme, že ano (Holčiny to jsou hezké, leč tato barva je, řekněme, zvláštní). Ještě, že přeliv nevyznává i pánská část sadovských (po)sil.
Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Minule BPH smutně prorokovala, že: „Buřt je cigaretou budoucnosti“. Konzumace masa brzy bude nemilosrdně ostrakizovaná, jako je v současnosti kouření. Samozvanými věrozvěsty eurodobra a jejich mecenáši. A připravuje se už i křižácké tažení proti alkoholu. Hydra EU uvažuje o varovných značkách na alkohol. Lidé si prý neuvědomují, kolik kalorií získávají, když pijí alkohol. Cílem je prý pouze dokonalá informovanost kupujících. Nehledě na to, že informační lavina, přesněji informační spam, nás nemilosrdně zavaluje čím dál více, varujme, že jde pouze o první krok ... Nechte nás žít (pít)!
Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Červnový (tedy jubilejní No. 50) Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) nedorazil ani do žižkovské schránky (předplatné skončilo), a zatím ani do Pivoklubu. Tudíž v Karlíně zakupujeme pouze poslední výtisk Pivní ročenky, ročník IV. Nic převratně objevného, nicméně prolistovat i začíst se, se pivně, v pohodě v ročence dá.
MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.): Letos na Berounce bicyklmo premiérově až 12. června. Elefantem do města Berouna. Nevyzpytatelný Medvěd u nádraží nás už léta nebere ani neláká, a dnes ještě méně. Před nádražím vlakovým brutálně rozkopáno, neb se sem přemisťuje i nádraží busové. Nasedáme na tátoše. Berounka parádní. Klídek. Pohoda. Povinný stop v Hospůdce U mlýna v Třebani. Zadní. Dodejme, že zastávka zbytečná. Vedle staroušů na šenku i Bobr 11° světlý a Bobr 12° granátový. Speciály vaří pouze příležitostně pro akce mimo, sem je dávají maximálně v petkách. Nevytočily by se, a zkazily. Světlý Bobřík vypadá jako starouš a (ne)chutná jako starouš. Skoro bychom řekli, že je to starouš. Protivně kyselý, pachuť, drzý šlem. Nedobrý. Rychle si napravit chuť v Pivotelu MMX Lety u Dobřichovic (www.mmxpivo.com). Repertoár standardní - tj. výčepní (10,8 % EPM, 4,4 % alc, barva 16 EBC, hořkost 28 MJH), ležák (12,5 %, 5 %, 18 EBC, 33 MJH), stout (13,5 %, 5,2 %, 100 EBC, 45 MJH) a Amber Ale MMX (12,9 %, 5,1 %, 40 EBC, 39 MJH). Desítka žízeň v horku hasí, pitelná, leč nehořká. Ležák hutnější, ale taktéž nehořký. Přitom hořké tady uvařit umějí, pro Malešice dělají luxusní IPu 82. Aktuálně na čepu není, místo ní speciál Amber Ale. V letní nabídce figuruje též pivovarská voda MMX s citronem, lima okurková, citronády, kolalokův zázvor či peruánské pražené mandličky. A chmelový nápoj. Což je ochucené výčepní pivko. Desítka, na baru mixlá trestí. Prubujeme grepovou. Je to sice prasárna na kvadrát, leč řízné a osvěžující. Malé na ukázku ovšem stačí. Pejskové stále vítáni. Na terase polehává a funí smečka kníračů všech velikostí. Sympaťáci. Vodička je samozřejmostí. Dříve v nabídce figuroval i pokrm pro pejsky, Bertík znával ... Pokrmové menu se zdá nějak řidší, nicméně stále je, cosi dát. Smaží se tu krkovička. Chválíme. Volíme však decentní stejčík. Hovězí rumpsteak (aneb přírodní roštěná) + keňa fazolky se slaninou a cibulkou. Fazolky přepychové, maso slušné. Víkendové akce tentokráte jahodové. Chystá se studená jahodová polévka, jahodoví knedlíci, panenka s jahodovou omáčkou, salátek s jahodami, jahodové tiramisu. MMX se snaží. Obsluha vzorová. Spokojenost. Časopis MMX sice už nevychází, nicméně na rozloučenou dostáváme alespoň stará čísla. Známe, ovšem rádi si připomeneme nejen kreslené vtipy p. O. Dudka. Jeho mile vnadné prsatice jsou pořád best off. Možná ještě decentně erotičtější nežli nezaměnitelné holčiny u skutečné legendy Pana (s velkým P.) Neprakty. A kampak se hrabe prvoplánová komiksová ordinérnost Nandy třikrát přemohutné již definitivně zesnulého kreslíře Káji Saudka ... Na Brdy letos poprvé až 26. 6. Obligátní fajnová trasa: žižkaperk - hlavák - Dobříš - Stožec - Všeradice - Třebaň. Pohodový dobříšský vláček aneb dobříšský Pacifik. Pohoda (ovšem o víkendech to bývá maso). A už pohodově šlapat lesy na Knížecí palouky a Stožec. Kudy dál? Vlevo a poté nádhernou cestou přes Jelení palouky či rovnou a kratší cestou na Všeradickou cestu? Jezevec alibisticky volí trasu kratší. Olověné mraky se stahují a posléze i několik kapek padá (i když meteorolog-hadač Karas na den hádá úplných 0 mm srážek). Nicméně přiznejme, že rozhodující důvod = nenasytný břich, který počíná kručeti. Čili z vrcholu Stožce u všeradického zámeckého areálu brzdíme už cca za čtvrthodinku. Jídelní list pouze malý a prořídlý - nový, velký v podobě tradičních MDR novin se ještě tiskne. Vybírat však z čeho určitě je. Lákají líčka na zázvoru a červeném víně s cizrnovou kaší (Znala pí. MDR cizrnu?). Vítězí však hovězí steak (chuck roll) se zelenými fazolovými lusky, slaninkou a cibulkou a překvapivou houbovou omáčkou. Spokojenost. Obdobná sestava v blízkém MMX byla velice slušná, ba výtečná. Tady ještě o krapínek lepší. Česneku dostatek a nerušivě jemný houbový základ s velikými kusy hub posunuje pokrm až k oblačným výšinám. Zážitek. Pivní menu zahrnuje Všerady: 11° světlá, 11° polotmavá, 13° světlá a 14° IPA. Speciály bývají dle nálad sládka. Prý nedávno uvařil i červenou IPu. Jedenáctka standardně dobrá. Účel plní výborně a konstatujme, že už s přehledem překonává unětické. IPu známe od Sadu. Jedna malá osvěží a potěší. Šťavnatá, hořká, veselá. Téměř jako Matuškovic Raptor. Sympatický Všerad umí. Všeradi a Všeradice nám jsou sympatičtější stále více a více. Obsluhující holčina pozorná, komunikativní. Leč neokrojovaná. Sympatická a vstřícná dívčina posedává též v muzeu MDR. Vstřícně nalézá poslední koláč dárkově-dekorativního perníku s baculatou tvářičkou kypré kuchařinky pí. MDR (Magdaleny Dobromily Rettigové). A kajícně se omlouvá, že pořád nemají žádnou kuchařku pí. MDR. Ovšem mají pivní kuchařku pí. MH. 75 orig receptů nejenom pro muže, sestavených sošnou herečkou a údajně výbornou kuchařinkou Markétkou H., za sponzoringu pivovaru Rebel. Jde o sympatickou publikaci Rebelka (Hrubešová, M., Rebel Havlíčkův Brod, 2014. Stran 150 + fotek hafo. ISBN 978-80-260-5954-7). Knihu radostně zakupujeme, i když ji BPH objednávala. Přes www pivovaru, leč už déle, jak před rokem. Pozitivní dojem z návštěvy Všeradic završuje povedené selfíčko s automobilem. Ovšem Jezevec nefotí nikdy sám sebe, nýbrž vždy svého věrného tátoše Authora. Tentokráte s nádherně vyvedenou starou francouzskou dodávkou, známou z filmů o Fantomasovi či z Četníků Nádherně, a stylově, vyvedenou v barvách i nápisech Všeradického pivovaru a celého areálu. Všeradice jsou fajn. Kdypak však dojde na nedaleké Hostomice? Chystáme se, leč vždy skončíme ve Všeradicích.
Belveder (ZN 33.): Představovali jsme železnorudský Belveder coby nejvyšší položený tuzemský pivovar. S dodatkem, že uváděné už ovšem neplatí, neb se vaří na Luční. Míněn Minipivovar a pivní lázně Luční bouda, ve výšce 1410 m.n.m. Což platí. Leč opomněli jsme další pivovar na hřebeni Krkonoš. Minipivovar Friesovy boudy v penzionu Andula. Také asi výše nežli Belveder. A celkem vysoko asi leží i lesní penzion U zlatého srnce za obcí Srní. A na Šumavě samozřejmě vaří taktéž Pivovar Pekárna na Kvildě (1065 m.n.m.). Dej Bůh štěstí!
Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Unikátní kolekce dvanácti třetinek protivínského ležáku (alc 4,7 %) za CZK 755. V čemže unikátní? Speciální pivko ke 40. výročí Bohemian Rhapsody - hitu skupiny Queen. Americký p. prezident si v Krünu před začátkem summitu G-7 připil kvasnicovým německým pivem. Dej Bůh štěstí! (A špetku zdravého rozumu!). Ruský parlament se chystá přijmout zákaz prodeje alkoholických nápojů v plastových láhvích. Alkohol nad 4 % totiž může vyloučit z plastu jedovaté změkčovadlo. Tohle eurohujerům nevadí ani v nejmenším! Jistý schopný p. Z. Radil, který kdysi stál u zrodu K-Brewery (dnes Pivovary Lobkowicz Group) zakoupil za CZK 1,9 mld. 80 % podíl. Pivovary Lobkowicz mají nového p. šéfa. Nový p. šéf má smělé plány (jak jinak), a s pivem hodlá proniknout až do Číny. A přitom prý (snad) hodlá zachovat i výrobu speciálů, i když to původně v úmyslu prý ani neměl. Bože, ochraňuj Sádka ... Jezevec = MČČ (tj. malý český člověk aneb suchdolsko-žižkovský buran fakt netoužící po novinkách tzv. světa), pyšnící se maloměšťáckou provinčností, a tudíž ho ihned napadá zásadní otázka. Jak si lze vydělat dvě miliardy? Nepochybně pouze poctivě a pouze prací. Při průměrném platu to trvá pouhých 80 000 měsíců, což je směšných 6 666,6 roků. Asi musel hodně pracovat, třeba si bral i noční, možná dokonce i sobotní směny. Hrdina kapitalistické práce ... Klubové hospody rostou jako houby po dešti. Nedivíme se a fandíme. Vesnické (a nejenom vesnické) pivnice našly způsob, jak obejít orwellovskou buzeraci a šikanózní euroidiocii. Ohledně zákazu kouření, elektronické evidence tržeb etc. Zapíšete se do knihy jako nový člen občanského sdružení nebo soukromého klubu, které mají hospodu v pronájmu. A šikana je na Vás (zatím) krátká. Obdobné kluby provozují sportovní oddíly či dobrovolní požárníci. Bude jich přibývat. České hospody a pivnice jsou hnány do ilegality. Fuck EU!