ZN 37 + Litoměřice

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 37., s ódou na Litoměřice, sice z 31. prosince LP 2015 - leč z důvodu … alibisticky odtajněny pro veřejnost na www až o něco později)

Konečně zase pojmenování věcí pravými jmény aneb moudrá (a hlavně potřebná) slova: „… Tahle Země je naše. Tahle Země není, a nemůže být, pro všechny …“ (p. prezident Miloš Zeman, 26. 12. 2015).

Pivní moudrost a recept: Víno je drzoun a pivo křikloun; kdo za ním vrávorá, nezmoudří“ (biblické úsloví). „Rozvažuje každý večer při pivu - od kolika litrů vlastně jde o zdravou výživu?“ (Jiří Faltus: Epigram Nerozhodný). Přibalme postesk E. M. Remarquea (vlastním jménem E. M. Remarka), sice nikoli přímo o pivu, leč zaznamenáníhodný: „Starověcí Řekové měli boha vína a radosti. Zato my máme Freuda, komplex méněcennosti a psychoanalýzu“. Dneska si ukuchtíme flekovské koleno, samozřejmě na černém flekovském. Potřeba jest: 1 ks vepřového kolena, 400 ml flekovské třináctky, 1,6 l vody, 2 polévkové lžíce cukru, 1 bobkový list, 2 kuličky nového koření, 50 g zázvoru, 2 cibule, snítka rozmarýnu, 5 stroužků česneku, ¼ citronu, sůl, lžíce másla. Pivko a vodu vlijte do velikého hrnce, přidejte koření, cukr, zázvor a česnek. Dejte vařit. Oloupané cibule rozpulte a na suché pánvi restujte řeznou stranou dolů, než dosáhnete tmavě hnědé barvy. Poté přidejte do vody s pivem a kořením. Přidejte citron a osolte. Nálev nechte zavařit alespoň čtyři minuty. Stáhněte z ohně a ponechte vychladnout. Přidejte koleno a na minimálně 10 hodin uložte do chladu. Vyjměte z nálevu vše ostatní kromě kolena, přidejte vodu a pomalu vařte doměkka, 2 až 2,5 hodiny. Měkké koleno vyjměte ven. Odeberte 200 ml nálevu, v němž se koleno vařilo, zredukujte ho v menším kastrůlku na třetinu objemu a zašlehejte studené máslo. Dále už nevařte! Koleno poté dejte zprudka zapéct do trouby, aby vznikla křupavá kůrčička. Naservírujte podlité omáčkou, s poctivým pečivem a jablečným křenem. A nějaká ta paprička či cibulka neuškodí. A co k Adventu? Zajímavá, prý adventní, pivní polévka s krutony. Přichystejte: 0,5 l masového či zeleninového vývaru, 0,3 l světlé desítky, 250 g zakysané smetany, 4 ks vejce, špetku mletého kardamomu, pažitku, špetku skořice, mletý pepř, cukr a sůl. Na rohlíkové krutony: 2 ks den starých rohlíků, 50 g másla. Začněte s krutony. Rohlíky nakrájet a opéci na másle. Do hrnce nalít vývar s pivem a nechat přejít varem. Polévku odstavit z tepla a zamíchat do ní vejce se smetanou. Už dále nevařit, dochutit kořením, včetně špetky soli a cukru. Polévku naservírovat s krutony, a to posypanou čerstvě nasekanou pažitkou. Proč je tato polévka Adventní? Nikdy neví. Adventní ovšem má být i salát z čínského zelí či kuře s teriyaki … Multi-kulti nás pronásleduje všude.                

Svijany (BPH II.) + Rohozec (ZN 19.): S konzumací svijanského i rohozeckého BPH  fakticky přestala. A přiznejme, že nikterak nám k životu, ani ke spokojenosti, nechybí. Vlastně pouze z povinnosti, a pro pořádek, zastavujeme 15. 11. v prodejně u svijanského pivovaru. Infantilně laškujeme s prodavačkami a dozvídáme se, že kalendář na rok 2016 je ve hvězdách. V Rohozci to samé. V prodejničce teče zase jenom chemický Ypsilon (= rohozecká 450). Jako minule etc. Fujtajbl. Přidejme pro úplnost něco nepivního, z oblasti kalendářů. Každoročně kalendář kombinující (skoro hanbaté) slečny & zbraně připravuje Česká zbrojovka. Vždy už koncem listopadu bývá v prodeji. Letos nikoli. Hotov prý je, leč neoceněn a tedy se ještě neprodává. Šlamperaj! 28. 11. v pivovarské svijanské prodejně opětovně notně trapně a infantilně žertujeme na téma, že si Vás budeme asi muset na sudech nafotit sami. Samozřejmě decentně nestydaté. Sklízíme zasloužené ovace. Alespoň si to trapně, a machisticky, myslíme (Dámy hýkají. Smějí se - leč, na nás, nebo nám?). Coby dárek za pobavení fasujeme výtisky listopadových „Svijanovin“. Které jsou ovšem k dispozici úplně pro každého, a kde tentokráte vůbec nic kronikářsky zaznamenáníhodného nenalézáme. Megahitem jsou plechovky (2 l) pro chlapácké chlapy. Vkusné, s řadou neotřelých potisků. Favorizujeme potisk s Duklou Jihlava. Plechovky obsahují i Rytíře. Jediné pitelné Svijany. Hořké. Proč ale Rytíře (skoro) nikde v Praze netočí? Právě proto. Přímo ve Svijanech kalendář urgujeme opakovaně taktéž během prosincových zastávek. Údajně už prý byl fyzicky spatřen, leč stále nedodán. Těsně před Vánocemi kolega svijanský kalendář konečně získává. Hodnocení: Postmoderně odpudivé. V rámci úspor je obsažena jedna fotka na dva měsíce. Vyfoceny jsou zrůdy, které jsou i zrůdně namaskovány za chlapy v duchu „Plechovek pro chlapy“. Celek jako z hororového sci-fi. Never more! To neumíte nafotit něco příjemného ve stylu kalendáře 2014? Pěkné holky s pivkem … 23. 12. přesto masochisticky zakupujeme další exemplář. A posléze v Rohozci se už ani nedivíme, že rohozecký kalendář bude až po Novém roce. Pár jich už prý bylo, leč aktuálně prý není, kdo by je z expedice vyexpedoval. Aneb, jak praví král fóru J. Sovák: „Já už se ničemu nedivím. Už mám vydivíno …“. Ale prý o moc nepřicházíme, neb na rohozeckém pivovarském kalendáři je (ne)překvapivě vyobrazeno hokejové mužstvo dětí s reklamou na limonádu. Už fakt máme vydivíno … V pivovarské rohozecké hospodě alespoň klopíme malou světlou dvanáctku. Gothaj dostat nemůžeme. Je totiž pár minut po tři čtvrtě na jednu a jiná jídla, nežli hotovky (nabídka aktuálně vysoce neláková, guláš jen vepřový, rajská jen s těstovinami, fazole jen s prapodivným mletým masem, kterým je zaneřáděna i gulášová polévka) k dispozici až od jedné. Máme vydivíno …        

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) navštívena bicyklmo 1. září (zavřeno - sanitární den) a poté až 12. prosince. Vozem, v pravé poledne, po obhlídce Stříbrných trhů v Lysé. Hájenka praská ve švech, a to nejenom obrazně. My, V.I.P. kuliši, však vždycky nějaký stůl získáme. Předkrmová teplá kančí kýta delikatesní i vydatná, bohatě vydá za celý pokrm. A křen (maďarský) dokonce i malilinko pálí. Nejlepší je tradičně správně ostře-štiplavá hořčice Amora. Chválíme. Kolega pokračuje hned desertem. Velmi vydatnými (tři velikánské kusy) borůvkovými lívanci. Jezevec volí novou (cca 14 dní) zvěřinovou specialitu, prý přímo hitovku. Řízečky ze hřbetu mladého divočáka, marinované v česneku, tymiánu a hořčicí, pomalu smažené na sádle. V doprovodu škvarkové lepenice. Porce obří. Kvalita za kvantitou ovšem nezaostává. Na kance řízečky dokonce i měkké. Veliká pochvala. Nymburk jedenáctka i polotmavá třináctka Něžný Barbar O.K. Hájenka je fajn, osádka tradičně též. Až na ta kvanta dvounožců především o víkendech. Proto den následující usedáme v Hájence už před jedenáctou, kdy otevírají. Do půl dvanácté se podnik plní jen zvolna. Kolega opět „jen“ lívancuje, Jezevec testuje jelínka. Jelení závitky s kachními játry v portském, jasmínová rýže. Zklamán není, fajnovost. Ovšem na počet kopců rýže se šťávy bolestně nedostává. Vše napravuje ždibec francouzské hořčice. Spokojenost. Hájenští úřadují mimo po + út. Zavřeno mají o Vánocích do 25. 12. V roce 2016 zase přijedeme. Rádi.     

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Listopadová klubová seance v Pivovarském klubu Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) byla nahrazena tradiční martinskou husou 11. 11. 26. listopadu proběhla další, již tradiční večeře u příležitosti amerického svátku Dne díkůvzdání, s tradičním menu. Letošní poslední klubový večer, s netradičním programem, leč v tradiční úterý (již 1. 12.), ve znamení prvních kroků k aktuálnímu trendu pivní kultury, zvanému „Crossover“. Jde o mixování piva s pivem bez ohledu na pivní styl a způsob kvašení. V pozvánce výzva k popuštění fantazie, hledání a objevování chutí, resp. tvorbě návrhů (a jejich následnému vyzkoušení) „co s čím“. Jsme již staří a ultrakonzervativní, tudíž nás tento cool trend zcela míjí. Patří totiž spíše do rubriky Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.). Ovšem karlínským samozřejmě popřejme PF 2016 & Dej Bůh štěstí!

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.): Hruboskalský Hotel Štekl se 31. října uložil k zimnímu spánku. Probouzí se o Velikonocích (které mají být v roce 16 nějak tuze brzy). Vlastně jsme rádi, že už zavřeli. Už toho bylo letos ve Šteklu opravdu dost. A za ceny fantasticky (až galakticky) nehorázné. Tudíž 21. měsíce listopadu, po nákupech (překvapivě úspěšných, včetně kyblíku Vysockého špičatého červeného zelí či velice zdařilé makety polského sumce v životní, téměř metrové, velikosti) na jičínském rynku, opět (opět po roce) testujeme Hostinec Ráj, Skokovy. Bez jakýchkoli iluzí. Před polednem přítomna pouze naše hlídka a místní cowboy (intelektuálně hodně, hodně matný) s pěticí holčin-milovnic koní. Fanatických milovnic. Koně samotné mají romanticky zaparkované venku. Náš neromantický Passat tudíž musí stát jinde než obvykle. Nevadí. V Ráji jako loni. Na čepu svijanský Máz, tzv. plzeň a něco od Rohozce. Hlavně ne chemický Ypsilon! Ten sice na čepu pořád odpudivě straší, leč teče - naštěstí - i obyčejná jedenáctka. Ale jó … (Chemický šlem tam přítomen není). Denní meníčko, včetně zbylé sv. martinské husy (1/4 za, na zdejší cenové relace, hodně vyšponovaných CZK 250), obsahuje i něco ze zabíjačkových záležitostí. Prostorově výraznější kolega startuje prdelačkou a pokračuje studeným žemlovým jelítkem. Jezevec volí ovárek plus sólo jitrničku. Vcelku přijatelné, ba překvapivě i místy dobré. Prdelačka hustá, správně okořeněná, včetně silně aromatického hřebíčku. Jitrnička i jelítko ovšem tencí, připomínají spíše klobásky a od sebe se vzhledově (i chuťově) liší zoufale minimálně. Chuťově ovšem vcelku ujdou (Jsme zvyklí a připravení na zvěrstva mnohem větší). Nejlepší je ovšem fajnově prorostlý ovárek, nicméně je ho zoufale málo. Tedy na chlup přesně inzerovaných deset deka. Skokovy tradičně neoslní, leč obvykle ani přehnaně neurazí. A kam v zimě v Ráji jinam? Na Vidlák? 28. listopadu míříme do Kolína. Pracovně (skoro). Přes Uhlířské Janovice. Nutně-povinný stop v řeznické prodejně i bufetové jídelně firmy Klepiš. Koleno na pivku pořád famózní. Nepřekonatelně famózní. Feferonový salát dneska už není, takže ostrý salát kimči. Ostrý trochu je, vcelku i chutný, mírně smrdí po syrečkách. Nevadí. Točí se furt kácovská dvanáctka Hubertus. Klepiš i tento rok s přehledem válcuje veškeré soupeře v anketě „Řeznictví roku“. Z Kolína na Jičín, a do Ráje. Co Nebákov? Instituce funguje (omšelý areál se od cca 70. let nikterak nezměnil, což nám samozřejmě nikterak nevadí, leč malinko uklidit by si snad mohli) a dokonce zve na hody. Prasečí. Týden minulý skokovské vepřové hody, tentokráte nebákovské, za týden zase vidlákovské. Invaze hodů. Na Nebákově kolega testuje obligátně zase prdelačku a neprotestuje. Po dlouhé době dokonce dojídá celou porci. Jezevec jde opětovně do ovárku. No, skokovský byl o poznání chutnější. Zde zcela bez chuti, nijaký, mdlý, oschlý. Jako nijaký, oschlý křen. Nebákovští šenkují světlý, tmavý či řezaný Rohozec. Na otázku, zda jde o Ypsilon, se obsluhující postarší a šourající pán, v nechutně umolousaných smradlavých pantoflích, dušuje, že samozřejmě nikoli. Realita? Chemie. Jasný Ypsilon. Hnusný šlem. Brr.    

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha pivní (ZN 28.): Připomeňme a zrekapitulujme školní, přesněji univerzitní pivka. Reprezentují a pomáhají s výukou. A samozřejmě v neposlední řadě obohacují život studentský i život kantorský. Nejstarším je Suchdolský Jeník z VŠZ, dneska již ČZU v Suchdole. Známe, psali jsme. Lachout vytéká z píp pivovárku dejvické VŠCHT. V Brně disponuje minipivovarem Mendelova univerzita a  Ostrava svůj první univerzitní ležák pokřtila v říjnu, a to jménem IQač. Pro Ostravskou univerzitu ho připravuje odborník z ostravského Pivovarského domu. IQač obsahuje i dávku ginkga biloby, což má pozitivně stimulovat mozkové funkce. No, i název ostravského pivka dokazuje, že Ruda z Ostravy je trefený opravdu přesně a věrně. Dodejme, že pivka (Koza etc.) sice neuniverzitní, leč též školní, se léta vaří v Podskalské.      

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma, U sadu (https://www.usadu.cz) s nástupem listopadu přitužily ceny. Tedy ceny sortimentu od čínského Lobkowitze, tj. i Sádek šel nahoru. O korunu. Malý i velký. Před prvním listopadovým víkendem (opět s luxusní krkovičkou) dorazily dvě bečky Kozla - kvasničáka (0,4 l za CZK 38). Malý košt odhaluje mydlikovatou světlost kvasničáku. Mydlinkovatě pění a (ne)chutná jako desítkový Kozel mixnutý pšenicí.  Značně nechutný blivajz. 7. listopadu po návratu z velkochuchelské Military burzy hrdinsky ochutnán cvikovský Klíč. Jeho první várka U sadu byla bez přehánění katastrofální. Nepoživatelně hnusné. Tentokráte o krapínek lepší. Namísto kyselosti tentokráte zase něco skoro až pšeničné sladkosti, což ke klasické dvanáctce opravdu moc nesedí. Od Cvikova jsme obecně čekali více. Snad jen, a pouze, v nouzi nejvyšší. U Sadu se zjevil dealer až z dalekého Jindřichova Hradce, z Černého orla. Propagoval a nabízel pivko a podaroval sadovské flaškovým Vajgarem. Ovšem pivko (nejvýše průměrné) mají jindřichohradečtí tuze drahé, takže se na čepu asi určitě neobjeví. Což lehce přežijeme. Od 11. 11. U sadu Svatomartinské dobroty. Poctivý husí vývar (opravdu poctivý, žhavý adept titulu „Polévka roku“), husí jatýrka na grilu se slaninovým chipsem a mandlovými lupínky (s bylinkovou bagetkou), Svatomartinské husí noha s variacemi knedlíků a červeným zelím s brusinkami, pečená husí prsa na česneku, jablkách a cibuli, v doprovodu rozmarýnových bramborových rosti. Prsa velmi slušná a nikoli suchá. Pochvala. A z Jihlavy poslali Svatomartinský 13°  pšeničný speciál. Nějak moc navoněný. Leč, proč ne. Zase došel Raptor a nutno spokojit se „pouze“ s Apollo Galaxy. Jen na pár dní. Dorazila i várka Lobkowicz Premium filtr. Není důvod k ochutnání. Prodloužený víkend od 19. 11. ve znamení specialitek na černém pivu. Krkovice v pivku marinovaná, na česneku, na feferonkách, s opečenou slaninou (chutná, leč s touto marinádou „jen“ velmi dobrá, za 1 to dneska není), hovězí žebra v pivku marinovaná s náloží příloh, kuřecí stehno na černé pivě, cibuli a slanině + máslová bramborová kaše + salát Coleslaw, hovězí líčka na pivě, šalvěji a hříbkách + mačkané brambory se slaninou. A dosti netradiční pivní polévka s houbami, cibulí a smetanou. Silně návyková a další velmi žhavý kandidát ocenění „Polévku roku“. Pikantní, tmavší, chuťově silně připomíná čínské pálivé polévky. Pochvala. V roli pivka posledního listopadového týdne se U sadu zjevuje dvanáctka Herold nefiltr. Poměrně světlý a nějak podezřele nasládlý. Rozhodně nenadchne. Posléze na čepu i Herold 14°. Údajně dovezený coby IPA, resp. Vánoční speciál (jak stojí na sudech). Lihový, sladký jako cecky. Tohle ale není IPA, to bude spodně kvašený speciál. Jako cumel. Brr. Nutno si ihned napravit chuť Raptorem. Doputoval taktéž speciál pepřový Radegast (Radegast Peprně Hořký) - tedy hořký světlý ležák s extra dávkou chmele a jemnou pepřovou příchutí. Takovéto pivko přichystali nošovičtí sládci k oslavě 45 let od uvaření první várky, které si pivovar Radegast připomíná 3. prosince LP 2015. Zatímco slad, chmel i voda pochází z Moravy, pepř si sládci údajně vyhlédli až na druhém konci světa v oblasti Tellicherri v západní Indii. Pepř prý není v chuti nijak výrazný. Přesněji není patrný vůbec. Možná nepatrně v doznívání, a to proto, že víme, že tam má být. Zklamání. Zklamání též ohledně hořkosti. Chuť je lehce kořenitá, nasládle-hořčí. Ničím zvláštní (euro)pivo. Podprůměr. Sládci se nevyznamenali. Na Radegest ovšem asi pravděpodobně dobré. My fakt nemusíme. To pepřový Opat Bitter je (byl) úplně jinačí liga. Pro znalce a opravdové hořko-fajnové šmekry (Dodejme, že další dva soudky Peprně Hořkého dorazily těsně před Vánoci). O mikulášském víkendu přilétá taktéž BIOsteak z krkovice na barevném pepři, 1 kus jalapenos a 2 kusy volských ok. Označení BIO je vždycky krajně varující. Obvykle předražené a většinou nikoli k jídlu. Tentokráte překvapivě spokojenost. Krkovice kulantně solidní i správně prorostlá. První BIO, co se dá jíst. Na mikulášském čepu Čertovský speciál 14°. Červený, ochucený. Nás nebere, leč, proč ne. Lobkowicz? Ano, a prý Ježek 14°. Leč strejda Gúgl vytrvale tvrdí, že Jihlavský čertovský speciál disponuje volume 16,2°. Záhada nás ponechává chladnými. Začíná se točit i jakési řezané, kterému mají hosté vymýšlet název a vše hodnotit. Zatím servírováno pod krycím jménem Řezaný jihočech. Tušíme práskanou kulišárnu od čínského Lobkowicze. Zase nějaký Patron? To už tu bylo. Opakovaný vtip … Na čep přichází taktéž Lobkowicz Kvasničák. Opět nenalézáme pražádný důvod ke koštu. Už není nutno všechno okoštovat, tak jako kdysi. A propos: Lobkowicz přejmenoval šest druhů piv. Zavedené názvy zmizely. Velmi invenčně všechny označuje coby Lobkowicz Premium. V prosinci opět vážená pp. Matuškové nemají žádaného Raptora, tudíž posílají Apollo. Poté Californii. O předvánočním víkendu v sadovské nabídce trůní (a láká) pečená husička. Tentokráte celé čtvrtky. Solidní záležitost. Dvojí knedlíci, zelíčko. Servírováno všecičko na pánvičce, v patrech. Sice na pohled stylové, leč i velmi pracné - z poměrně malé pánvičky se najíst vyžaduje nemalou šikovnost a značnou zručnost. A manuálně nepříliš zdatnému (bohapustě klejícímu) netrpělivému Jezevci několik lákavých soust dokonce upadlo. A i luxusní kalhoty jsou ostudně pokecány … Na Vánoce U sadu tradiční rybí polévka, kapřík se salátem, kachýnka, kuba i Vánoční kaštany. O Štědrém dnu po poledni nefalšovaný masakr. Žádné duchovno, klid, rozjímání. Žrádlo, chlast, rozvozy, nervozita, kvalt. Personál upřímně litujeme. P.S. Pan Máňa umí. Připomeňme, že malíř pan Máňa je dlouholetým, a kmenovým, hrdým štamgastem Králova černohorského Království (kde se po něm jmenuje i jeden ostřejší pokrm). A, že bývával štamgastem, i zdobitelem, našeho dlouholetého štamlokálu U vyndanejch, resp. U bejvalejch vyndanejch. Dneska stále zdobí dvě venkovní tabule restu U obrazu, naproti Akropoli. Mikulášský weekend byl tady ve znamení žebrových specialit. A pan Máňa byl opět originálně vtipný. Na jedné tabuli vyobrazená žebra s nápisy „Adamové vítáni“ či „Přijímáme dárce“. Na tabuli druhé skví se slogan: „Žebra i pro intelektuály“. A vyobrazení tři obrýlených intošů zahloubaných do knížek: „Doktor Žebrago“, „Rozmarné žebro“ a „Jak jsem potkal žebra“. Po dlouhé době vidíme zase něco opravdu vtipného. Pana Máňu zdravíme a nostalgicky vzpomínáme na Vyndaný. Navždy už bejvalý … C´est la vie. Fíčky samozřejmě zvysoka ignorujeme. Howgh!  

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Únětický pivovar má novou - stále sympatickou - tvář www stránek (www.unetickypivovar.cz), včetně možné registrace mezi „Přátele únětického pivovaru“ (a samozřejmě pivka). Členské povinnosti veškeré žádné. „Přátelé Únětického pivovaru je volná skupina lidí vyjadřující podporu Únětickému pivovaru. Způsob a míra podpory je zcela individuální a může být až bezmezná. Dle moderních výzkumů neexistuje přátelství mezi ženou a mužem, ale může existovat přátelství mezi pivovarem a mužem či ženou, a to bez postranních úmyslů. Pro pivovar je důležitá inspirace případně i kritika od přátel“. Zaregistrujte se a následně zašlete adresu. Obratem Vám přijde vkusná samolepka, decentní odznáček a ručně psaný uvítací dopis samotného p. Štěpána Tkadlece. Nám včetně pozvání na slavnostní naražení polotmavého 13° Vánočního speciálu při slavnosti 17. listopadu. Chvályhodné, sympatické. BPH chválí a děkuje. Děkujeme. 5. a 6. prosince v pivovarské stodole proběhly Adventní trhy. A co milá, útulná Zvířátka? Roztocká Zvířátka (www.zviratka.eu) na podzim i v zimě hrubě zanedbáváme. Leč alespoň na dálku zdravíme. 

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.): Crossover? Starouš s géčkem? Nebo Krušovicemi? Raději z jiného soudku. Dle poslední studie Sociologického ústavu 14 % Čechů pije pivko denně. Téměř 80 % mužů si ho dá dvakrát a vícekrát týdně. Pivo přitom pije 91 % českým mužů (o 1 % více než loni) a 56 % žen. Za poslední pětiletku stoupl cca o 5 % počet pijaček ve věku 30 až 59 let. Nejvíce pijaček piva nalézáme mezi středoškolačkami a vysokoškolačkami. Konečně první pozitivum ze vzdělání žen! Největší splávek ze všech skupin žen vykazují mladá děvčata 18 až 29 roků. Průměrně vypijí týdně dvě velká a jedno malé. Dej Bůh štěstí!   

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) v říjnovém čísle (No. 53) startuje editorialem p. šéfredaktora. Kritikou Staropramenu ohledně marketingového projektu Sportovní kino. Nutícího hospody odebírat starouše. Pokud chtějí snížit nemalou částku za nehorázné placení přenosů Synot ligy. To je ovšem kapitalismus … P.t. čtenářstvo může zalistovat fotoreportáží z pivovarské noci v Primátoru, ze Svatováclavské slavnosti českého piva 2015 či Pražského Oktoberfestu Dále si připomenout slavná data slavné historie Budvaru, seznámit se s výsledky degustace francouzských piv (Nic moc … Tedy ta „piva“), začíst se do rekapitulace World Beer Awards 2015, do rozhovoru s majitelem pivovaru v Hostomicích (Nějak nám tento pivovar, a všechno či všichni s ním spojení, zkrátka nesedí. Na rozdíl od nedalekých, a veskrze sympatických, Všeradic), do představení nové vlny českých craft breweries i pozvánky do Českého Rudolce (Zámecký pivovar Český Rudolec) či Plas (Knížecí pivovar Plasy) a k Antošovi, do Slaného. Sekce o párování vřele doporučuje dýni, kachnu a borůvky k pšeničnému pivu a inspirativní (včetně receptů, leč neúplných - brambory v tokáni úplně opomněli) je taktéž popovídání s šéfkuchařem Olivova pivovaru v Dolních Břežanech. PBA No. 54 (listopadové číslo) v širším editorialu p. šéfredaktora avizuje největší změny od založení časopisu v roce 2011. Nově se změní periodicita, sníží se na sedm (No, zase jakási česká specialita. Jako od roku 2015 časopis Politická ekonomie, který namísto tradiční periodicity šestkrát ročně vychází hodně netradičně osmkrát za rok. PBA zase sedmkrát?! Kdy někdo vymyslí třebas pětapůlkrát?). Obsah má být podrobnější, cena jednotlivého čísla vyšší, leč předplatné nižší. No. 54 přináší zasvěcené zprávy z norimberského veletrhu BrauBeviale 2015, třetí (rozsáhlejší) degustaci franckých piv stylu bock, zase povídání o Hostomicích (Minule majitel, dneska sládek, příště vrátný? Nějak „přehostomicováno“), komentáře a podrobné výsledky European Beer Star (v roce 2015 za účasti čtyř degustátorů z ČR - pp. I. Chramosila, J. Plevky, R. Zagory a P. Borowiece), info z Košic o „košické pivní revoluci“, o řemeslném pivovaru Karpat z vesničky u Trnavy, dále ohledně VI. AleFestivalu (s vítězstvím podzimního ALE 13° z Křinického pivovaru). Nechybí pozvánka do Pivovaru Lužiny (kam se příležitostně chystá i BPH), zpráva o sérii Lužických Porterů, nominace 50 nejlepších minipivovarů do soutěže „České pivní koruny 2016“ (kde nechybí Antoš, Matuška, Únětice, Všeradice, Hostivar etc., ovšem i Zvíkov, který bychom nenominovali) či gastrotipy k pivku (deluxe utopenci, domácí kečup, slaninový džem nebo taktéž bůček po havajsku, s ananasem) a recenze tří knih. G. Jameson a E. Williams: Dieta pro muže pijícího pivo, víno a alkohol aneb Jak zhubnout pomocí minimální silné vůle & Dieta pro ženy pijící pivo, víno a alkohol & R. Cameron: Kuchařka k dietě pro lidi pijící pivo, víno a alkohol (vhodné též pro abstinenty). Vše vydáno nakladatelstvím Pragma, 2015. BPH všechny ihned objednává přes hbitého Kosmase a podrobněji poreferuje někdy příště.                   

Antoš (BPH LXXI.): Škoda, přeškoda, že je Antoš (www.pivovarantos.cz) lokalizován ve Slaném. Superjídlo, superpivka, prima obsluha. Leč BPH se tam dostane až zase s další sezónou cyklovláčku (přesněji cyklohráčku) Okoř. Snad jaro dovolí. Nastane-li vůbec nějaké. Ovšem, cože má znamenat zpráva (např. v prosincovém PBA), že ve Slaném je otevřen nový Pivovar Antoš, který má vyrábět dle nových receptur? Původní prý již zájmu nestačil. Bojíme se dopadů růstu (aneb malé je hezké). Existuje mnoho případů, kdy pivovárek rostl, rostl až se jeho - původně výborné pivo - už pít nedalo. Třebas Svijany jako varovný příklad za všechny. Nicméně obavy rozhání reference přímo od slánské obyvatelky s vřelým vztahem k Antošově kuchyni. Prý jenom rozšířili kapacitu a přidali jedno patro. Jinak má být pořád všechno O.K.        

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.): Dtto. Až v cyklosezóně.

Ozvěny Tour 2015 (ZN 35.): O sobotě 14. 11. směr Zvíkov, především zase do Pivovarského dvora (https://www.pivovar-zvikov.cz). Před polednem v objektu klidno a útulno, obsluha snesitelná. Od piv zázraky opravdu nečekáme a také opravdu vůbec žádné nenastávají. Světlá Zlatá Labuť kyselá a poživatelná s krajními obtížemi (na úrovni starouše). Brr, nedopíjíme ani malé na ukázku. Leč poctivě přiznejme, že jsme tu obdrželi už i mnohem horší. Dnes nesmrdí (moc). Kvasnicové nealko se přežít dá, nicméně pamatujeme fajnovější. Daleko. Pale Ale je tradičně hodně podivný, ba vyloženě nepovedený. Nechutná nám ani dnes. Rarášky tradičně nezkoušíme, pšenice patří do koláčů a nikoli do piva. Pan Poupě měl pravdu. Leč rozhořčeni ze zvíkovských piv nikterak nejsme, takto bídně jsou tady na tom již více, jak dva roky. Tentokráte ale nebyla dobrá ani aperitivní Královská Labuť. Nakyslá. A k čemu máte ledovou pípku, když je to teplé jako chca… A po degustaci čtyř druhů se shodujeme, že by si mohli občas vyčistit trubky. Tohle má být výkladní skříň českého minipivovarnictví?! Kdybychom neměli ke Zvíkovu vřelý vztah, tak za pivem sem již - bohužel - cestu cenu vážit opravdu nemá. Což ostatně víme dávno. Někdy zklame i kuchyň, dneska vcelku ucházející. Oba bůčky správně prorostlé i správně vyuzené. A naštěstí je tentokráte debilně nenakrájeli. Povedená husí paštika, z martinského menu, brutálně sytá. Karamelový pohár jakžtakž, prefabrikovaný závin protivně vařící z mikrovlnky (Proboha, kdo přišel na rozšířenou zhovadilost závin etc. ohřívat?). A vaječný krém na přelití si klidně mohli odpustit. Odpudivě vypadal i (ne)chutnal. Přes uvedené výhrady odcházíme relativně spokojeni, čekali jsme to horší. Zkontrolovat Orlík (cca 10-12 metrů pod normálem) a bleskově projet celou Šumavou. Kontrola pivovárků na Kvildě a Modravě provedena pouze z vozu. Čas tlačí. V Sušici nový pivovar ani nehledáme.

Liptov III. (ZN 36.): Máme rádi Slovensko, Sloveny, Slováky. Čím dál víc. Nad Tatrou sa …

Litoměřice: Pobyt na samém sklonku roku v Litoměřicích se vydařil. Počasím (spíše Jarnoce nežli Vánoce), turisticky i pivně. Dva-tři minipivovary ve městě pivní zážitky umožňují. Leč pěkně popořádku. Počasí opět meteorologům nevyšlo. Ani trochu se na ně nezlobíme, dneska jde o čiré věštění (Což zkusit recept podle starého vtipu, vyprávěného o jednom z vůdců bývalého SSSR. Soudruh byl na prohlídce meteorologického ústavu a ptal se po úspěšnosti předpovědí. Dostal odpověď, že jde o 40 %. Krátce se zamyslel a doporučil: „Tak to říkejte opačně, a budete mít úspěšnost 60 %“). Litoměřice - město K. H. Máchy (a F. Holzmanna) překvapivě přátelské, půvabné, s atmosférou, úpravné, bohaté, příjemné. Včetně obyvatelstva. Na rozdíl od blízkých Lovosic. Tyto dlouhé, nepřátelské, bezútěšné, nehezké, špinavé, nepříjemné. Včetně obyvatelstva. Ani na Lovoš (vyhlížející relativně sympaticky) se šlapat vůbec nechce. Ani pivovar bychom tady asi nenavštívili, kdyby tu nějaký byl. Rychle pryč. Never more! Stejně tak pryč od silně, velmi silně depresivního pevnostního Terezína. Není divu, že tady bydlet nikdo nechce. V Litoměřicích chválíme minimum zdevastovaných budov (na rozdíl od Ústí etc.), faktickou absenci otravně-trapných bilboardů i debilně debily počmáraných zdí (až na pár omluvitelných výjimek). Překvapuje i nebývalá ohleduplnost šoférů - na přechodech s úsměvem, a opravdu trpělivě, chodce pouští dokonce i mladý řidič nadupaného pruhovaného Mustangu. Lidé bez stresu, neagresívní. Neprudí, usměvaví. Na ulicích klid. V Litoměřicích by se žít dalo (V Praze také, leč kdyby tam žili pouze opravdoví Pražané). Co štve - a to zdaleka nejenom v Litoměřicích - je fakt, že pouliční světla sice svítí všude, ovšem vidět není skoro nic. Vraťte nám naše staré dobré žárovky, co normálně svítily! Fuck zářivky! Fuck EU!  Karel Hynek Mácha se narodil (jako Ignác Mácha) 16. 11. 1810 na pražské Malé Straně a umírá 6. 11. 1836 právě v Litoměřicích. Je považován za romantika, i když třebas říkánky v jeho sexuálním deníku o Lori Šomkové jsou spíše soft pornografické, nežli romantické. O neděli 23. 10. 1836 na vrchu Radobýlu Mácha dolaďuje poslední báseň Cesta z Čech. Přitom si všímá požáru dole ve městě. Při následném obětavém hašení se měl nalokat vody, která mohla být zdrojem jeho onemocnění a úmrtí. Na co však Mácha vlastně zemřel, se dodnes přesně neví. Mácha by se divil, že z čedičového Radobýlu dneska notný kus chybí. Vrch Radobýl však stále za vidění, i za dobytí, z obou stran rozhodně stojí. Ze samotného vrcholku (399,4 m.n.m.) je rozhled na všechny strany bez přehánění fantastický. Hlídkou BPH vrcholek Radobýlu, s notně bahnitou částí výstupu, dobyt 30. 12. v pravé poledne. Viditelnost přímo báječná. Pod sousedním návrším Bídnice, blíž Litoměřicím, se ukrývá tajemný důl Richard. S podzemními prostory, kde za války fungovala podzemní továrna. A proč město Holzmanna? Česko-německý komik Felix Holzmann (1921-2002) prožil dětství v domě své rodiny v severozápadní části litoměřického Mírového náměstí. Co Litoměřice ještě nabízejí? Nemálo rozlišných kostelů, důstojné biskupství, muzea, pěkné a veliké náměstí, místní tzv. hrad, úpravné valy, impozantní budovu soudu s věznicí, Mostnou horu, zmíněný nedaleký Radobýl či aktuálně (od roku 2001) nepřístupný důl Richard (a další, stále tajuplné, podzemní prostory) s dochovaným krematoriem bývalého koncentračního tábora, přesněji jeho pobočky. Taktéž namátkou i kavárnu s párou (a vláčky, modelovými i opravdovými). K pronájmu či koupi je v centru dokonce 310 metrový bývalý železniční tunel. K obdivování majestátní vily z konce 19. a začátku 20. století. Vesměs perfektně udržované, resp. citlivě opravené. Na Litoměřicích je stále dobře patrné, že to dlouho býval Der Stadt Leitmeritz. Bohaté město. Za Horním nádražím stoupáme na Mostnou horu. Výstup jako k mauzoleu. Mostná hora (276 m.n.m), s Myslbekovou sochou Máchy, je litoměřickým Petřínem. Na vrcholu vyhlídková věž s rozhlednou a prvorepublikovou (či ještě starší?) restaurací Legenda. Loga Budvaru, leč ke konci roku nepřekvapivě zavřeno. Proč je hora Mostná? Odtud se těžilo dřevo k výstavbě mostů přes Labe. Velkoryse úpravným Jiráskovým sadům vévodí socha rozevlátého Rudoarmějce, silně připomínajícího Batmana. Litoměřice jsou fajn. Velkoryse odpusťme, že veleúpravná zahrada u hvězdárny je „ozdobena“ bustou jakéhosi Havla. Pomalu, ale jistě se dostáváme k pivku. V regionu (též i v Lovosicích aj.) nepotkáváme tolik Géčka jako jinde. Zato skoro všude zelenobílé barvy Staropramenu. Géčko v Litoměřicích opravdu skoro výjimečně. Přebýváme v nejvyšší stavbě ve městě. Na deváté etáži jedenáctipodlažního Hotelu Labe. Výhled přepychový, ubytování průměrné, kuchyň (pod)průměrná, leč přežitelná. Snídaně ovšem bohaté. Ty jednoznačně chválíme. Pivko ani nezkoušíme, čepují kyselý Staropramen 11°. Restaurací i hospod je v Litoměřicích fakt požehnaně. Například rest & vinárna Hrad s logy Krušovic i tabulí zvoucí na Vánoční pivní speciál Březňáka 14°. Včetně údajně nejtajnější přísady, kterou má být „sládkova hrdost“. Březňáka necháváme bez povšimnutí. Starý, unavený Jezevec už opravdu nemusí ochutnávat úplně všechno, jako ještě před pár lety. Rozlehlé prostory litoměřické Budvarky připomenou pražské Medvídky. Je tady relativně útulno. Z povinnosti testujeme malý kroužkovaný ležák. Bez nejmenších iluzí. Čekáme to nejhorší. Namísto sympatického bucláčku se podává v postmoderní nesympatické kroucenině. Nové (už nějakou dobu) budvarské sklo možná boduje na soutěžích, nám je ovšem krajně nesympatické, nepříjemné, ba skoro až odporné. Kroužek samotný sice není nepoživatelný jako v Táboře či Bechyni, ovšem jeden malý - na ukázku - opravdu bohatě postačí. Na další chuť opravdu není, Nakyslý, bublá jako šampus, pěnu definitivně ztrácí po několika málo vteřinách. Po kroužkování ve sklenici ani nejmenší stopy. Nakyslá, žlutavá, nedobrá vodička. Nesmrdí, ani nečpí (jako jinde). Propadák pobytu - což ovšem není vůbec žádné překvapení. Kroužek se už pít nedá několik dlouhých roků. My jsme už před pár lety do Budvarky v Praze kolektivně chodit definitivně přestali a v Jižních Čechách se masochisticky už taktéž kroužkem vlastně ani moc netrápíme ani nevzrušujeme. Poctivě však přiznejme, že kroužek v Litoměřicích byl ze všech kroužků za cca 2 roky vlastně nejlepší. Samozřejmě „nejlepší“ pouze v uvozovkách. Pít se totiž nedá. Tím nejhorším je, že zcela ztratil svou dřívější fajnovou pitelnost. Ještě v nabídce Budvarky registrujeme Pardál OVO bezový. Samozřejmě takové zvěrstvo nezkoušíme ani omylem. Restaurace na Horním nádraží je jedním z mála podniků, otevřených i na Nový rok. Stabilně šenkují Zlatopramen 11° a páteční speciál. 25. 12. jím byl Zlatý Bažant a 1. 1. jde o Lounský ležák. Vždy půllitr za CZK 25. Nádražka, s hernou, je starosvětsky klasická. Rozlehlá a vevnitř vkusně opravená. Zvenku veliké nádražní budově k dokonalosti ještě leccos schází. V nádražce klasičtí nádražní štamgasti, včetně vágusů, kteří nikterak neobtěžují. Pochvalme, že tu netáhne. Zkrátka útulná nádražka. Lounský ležák sice na první dojem takový prostý, obyčejný, leč vlastně, proč ne. Vlastně docela pitelný a vlastně i docela dobrý. Žízeň hasí i chutná. V sobotu 26. prosince LP 2015, na svátek sv. Štěpána, patrona litoměřické katedrály, najel na plný provoz Biskupský pivovar u sv. Štěpána v Litoměřicích (www.biskupskypivovar.cz). V uvedený den dozrává první pivo, uvařené přímo na místě. A 26. 12. pivovar v poledne navštěvuje litoměřický biskup se svými hosty a odpoledne se rozjíždí provoz restaurace naplno. Večer byla kapacita zcela naplněna a o místní pivko byl převeliký zájem. Biskupský pivovar je provozován společností Ke stolu, s.r.o., která je z poloviny vlastněna společností In Principio, s.r.o., jejímž 100 % majitelem je Biskupství litoměřické. Nachází se v prostorách bývalého kněžského semináře, nyní Diecézního domu kardinála Trochty. Prostory restaurace byly zrekonstruovány a technologické vybavení pořízeno coby investice z prostředků finanční náhrady majetkového vyrovnání. Po splacení nákladů se tento projekt stane jedním ze zdrojů financování provozu litoměřické diecéze. My přijíždíme 28. prosince. Světlá restaurace se nám líbí. A nejen restaurace. Vše má parametry i patřičnou úroveň. Profesionální úroveň. Snaží se i obsluha. Trochu (dost) nám to připomíná strahovský Klášterní pivovar. Na čepu tzv. plzeň, Steiger 11° a především místní Štěpán 12°. První místní pivko nese název po svém patronovi (a bylo naraženo právě na Štěpána), a jde o dvanáctku plzeňského typu. Chutná jako opravdová plzeň kdysi. Štěpán příjemně hořký, digestující, pitelný. Několik večerů zpříjemňuje, leč jezevčí žaludek by si na něj musel ještě nějakou dobu uvykat. Malý přijde na CZK 21 a překvapivě byl některý servírován v masivních sklenkách, jako na čištění zubů. Nevadí. Vůbec. Spokojenost. Podle slov p. provozního (?) tady nikterak nešetří na surovinách. Preferují výhradně suroviny prvotřídní a sázejí na kvalitu. Lákavá je i nabídka jídel. Domácí chléb, pomazánky, pochoutky k pivu (pečený bůček, cibulové kroužky, paštiky, sádlo, škvarky v rustikálních zavíracích sklenkách, tlačenka etc.), kachna v županu, ryby, zvěřina, steaky. Vše vypadá přepychově, ceny přitom nižší nežli v Praze (namátkou flank steak za CZK 179, dančí na šípkové CZK 169). Tlačenka ovšem na nás příšerně libová. Bez tlustého, bez sulcu. Biskupské jazýčky to asi takto rádi.  Už v lednu u sv. Štěpána chystají další piva - Vikáře či Kaplana. Držíme palce a Dej Bůh štěstí! Od roku 2010 v Litoměřicích funguje Minipivovar Labuť (https://www.minipivovarlabut.cz). Neboť sídlí v krásných Litoměřicích, ze kterých je do kopců českého středohoří co by půllitrem dohodil, získali dokonce pro svá piva prestižní označení regionálního produktu. Sídlí ve sklepení v centru města. Nahoře letní zahrádka, dole restaurace. Příjemná kombinace dřevo-kámen, leč není tady - především u některých stolů - skoro vůbec nic vidět. Tma jako v pytli (resp. ve sklepě). Což je docela škoda, neb info o pivní repertoáru jsou příkladně prezentovány na vkusném prohlížeči. Na rozkládacím, z části dřevěném, pivním lístku umístěném na každém stole. Prezentace samotná skoro na 1 podtržená, ovšem na text samotný není vidět. Jezevec si k protivnému luštění musí vypomoci malou kapesní baterčičkou. Přečíst si tady noviny by bylo prakticky nemožné (snad pouze u baru či pod velkou televizí). Škoda. BPH podnik navštívila několikrát (včetně Silvestra kolem sedmé večer) a vždycky tady hostů bylo velmi, velmi poskrovnu. Někdy skoro vůbec nikdo. Mladá (pánská i dámská) obsluha přijatelná, ovšem ve srovnání s Biskupským pivovarem je tady všechno o krapet amatérštější, tedy méně profesionální. Což není míněno jako výtka, ale jako prosté konstatování dojmu. Jisté reference (od konkurence) na produkty Labutě nahlížely spatra a shovívavě, s kritikou, že na surovinách někdy prý šetří. A přidávají, prý místně velmi dobře známé, varování, že ráno po nich bývá stolice řidší … Což má být někdy zdravé, leč samozřejmě nikoli pokaždé. Naše hodnocení? Vcelku hodnotíme pozitivně. Žádné zázraky to určitě nejsou, leč nijaké problémy po nich jsme nezaznamenali. A něco nám i docela šmakovalo. Nicméně sortiment je možná až příliš, příliš ambiciózní. Méně opravdu mnohdy znamená více. Nyní konkrétněji. Dle letáčků lze v Minipivovaru Labuť „ochutnat živá piva s vlastním charakterem vůní a chutí“. Aktuálně na čepu: 11º Kellerbier ležák Labuť - tzv. sklepní pivo, 12º světlý ležák Labuť, 12º polotmavý ležák Labuť, světlý 13º Ale Labuť, 17º Medový pivní speciál Labuť & 50 % pivní pálenka. Tradiční dvanáctistupňový nefiltrovaný světlý ležák (alc 4,9 %) se má vyznačovat „středním řízem a bohatou plnou chutí, která po napití plynule přechází k příjemné hořkosti a dává tak spolu s chmelovým aroma našemu zákazníkovi pocit opravdového pivního zážitku“. Ve skutečnosti je naprosto nevýrazný, hořký skoro vůbec. Kvasinkové chuti, pitelnosti spíše nižší, resp. skoro žádná. Kvasničnost je až nepříjemná. Raději jsme měli zkusit více chmelený Kellerbier, který má mít „nižší až střední říz a střední plnost. V aroma i chuti se projevuje kvasničnost, karamelové a oříškové tóny po Mnichovském sladu a samozřejmě chmelová hořkost“. Příště. Někdy příště. 13º Ale Labuť je svrchně kvašené pivo amerického typu. Má se vyznačovat „plnou chutí s ovocným nádechem a velkou hořkostí“. Především jde o nápoj navoněný. Hořkosti jsme také očekávali mnohem více. Nicméně vypít se dá bez problémů (na rozdíl třebas od zvíkovského Ale, který nám vůbec, ale vůbec nechutná). A je chuť i na další. Nejvíce zaujal spodně kvašený medový speciál připravovaný ze čtyř druhů speciálních sladů, tří druhů chmelů a 18 kg pravého medu od litoměřických včelařů. „Pivo se vyznačuje plným tělem, vyšším řízem, příjemnou hořkostí, nasládlou chutí po medu“. Hořkost 21 IBU. Barva 32 EBC. Obsah alkoholu 6,4 %. Medový speciál je zajímavý, chutný a především hřejivý, silně hřejivý. Neoblíbeného protivného Silvestra výrazně a rychle projasňuje (V salóncích Hotelu Labe totiž probíhá silvestrovská veselice. S živou tzv. hudebnicí s automatickými klávesami a opravdu krutým repertoárem TV Šlágr, tanci a tanečky, scénkami či tombolou. Vše pro opravdu hodně starší a opravdu hodně pokročilé, kteří to postupně prý dost odvážně rozjíždějí. Kdyby vstoupila paní Smrtka, mohla by se bez přehánění optat: „Smím kosit?“). Medový speciál chválíme, ovšem samozřejmě to není pití pro každý den. A vypít se ho samozřejmě moc ani nedá. Takový pamlsek brutální síly. V celkové nabídce minipivovárku figuruje ještě lehký letní světlý 10º ležák Labuť a různé druhy vícestupňových speciálů dle aktuálního pivního lístku. Ke speciálům náleží tmavá Černá labuť, pivo německého typu s přídavkem pšeničného sladu Pšeničný speciál Labuť 13º a výše zmíněný Ale 13º Labuť, resp. Medová 17º. Ohledně piv litoměřické Labutě konstatujme, že jde sice o pouhý (možná slabší) průměr, který ovšem s přehledem překonává současné Labutě zvíkovské. Ty se už konzumovat opravdu nedají. Dodejme, že ve městě jménem Litoměřice se nachází ještě jeden (prý) funkční pivovar. Je poněkud podivný a v době naší návštěvy má zavřeno. Vedle, či vlastně přímo v, areálu litoměřického výstaviště, známého především akcí Zahrada Čech, stojí stavení pojmenované Koliba. Hotel s restaurací. Okolí silně nevábné. A prý tady vaří i vlastní pivko. Co pivko, prý spoustu pivek. Majitel se to prý učí od jakéhosi sládka. Zlí litoměřičtí jazykové zlomyslně praví, že se to učí už dlouho … A prý jde o „pivní“ výtvory zvláštní … Nevíme, neokusili jsme. Nicméně důvěryhodně celé zařízení rozhodně nepůsobí. Byli jsme opakovaně varováni, že otevírací doba je hodně, hodně zvláštní. Na vstupu do restu žádná není, pouze odkaz na vstup recepcí. Se stálou službou. Tam ovšem také zavřeno, ba skoro zabedněno. S informací o otevírací době (nejenom) o Svátcích se nikterak neobtěžují. V sezóně lze produkty z Koliby prý okusit i na Mostné hoře v Legendě. Prý stejný provozovatel či dokonce přímo majitel.    

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Zrzavému moku holdovali již staří Babylóňané, a to již před drahnými 7-8 tisíci lety. V oblasti Mezopotámie mělo být produkováno až 16 druhů piva. Staří Egypťané, někdy od konce 4 století př. n. l., do piva přidávali kořen mandragory, čímž si pijáci zajišťovali stavy rauše-extáze. Ve staré Spartě zase záměrně opíjeli otroky (leč především vínem) a pravidelně tyto ukazovali jako varovný a špatný příklad mládeži. Svrchně kvašený pšeničný Weizenbier z náchodského pivovaru Primátor získal zlatou placku na mezinárodním klání Brussels Beer Chalenge ke konci roku 2015. Poblahopřejme, a škodolibě (a nekorektně) se optejme, zda-lise klání odehrávalo ve  čtvrti Molenbeek. Což je křišťálově průzračný příklad, jak (ne)funguje děsivý blud multi-kulti. Tragické je, že fakticky rozdělená Belgie bývá neomaleně dávána za čítankový příklad, jak pěkně a idylicky údajně multi-kulti pomatenosti „fungují“. P.S. Dění v obludně chaotickém, a krajně nestabilním, světě i v umírající Evropě, postižené chorobně-bizarním sebemrskačstvím, komentovat raději BPH už nebude. Komentáře je totiž nutno vždy pečlivě konzultovat s právníkem. Holt svoboda slova a projevu ... Všechno je naopak. Černé je bílé, bílé je černé. Žádná 70. a 80. léta, nýbrž dnešek je tuhou normalizací. Biafra ducha. Samozvanými cenzory jsou lumpenkavárenští sluníčkáři kultu Pravda-láska, vítači a zváči kohokoli a čehokoli, a jejich služebná média. Výstižně realitu komentuje p. V. Klaus ml. na https://www.novinky.cz/komentare/387817-komentar-podnecovani-k-nenavisti-vaclav-klaus-ml.html. Chorobně-bizarní diktatuře politické (hyper)korektnosti zčásti odolávají snad už jenom Sorry a Trnky Brnky. Tož krutě-pravdivý vtip: „Není pravda, že ČR nechce přijímat uprchlíky. Naopak. Přijmeme s radostí každého pracovitého Němce, Rakušana, Francouze, Švéda či Dána, kteří budou utíkat před náporem imigrantů ze svých vlastních zemí“.