ZN 39 + Šumava II

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 39., se šumavským minideníkem, z 21. června LP 2016)

Pivní moudrost a recept: „Hipíci i punkové, pijí pivo tunkové“ (malíř a průmyslový básník Máňa, červen 2016, v malované reklamě na tankový Prazdroj na ceduli žižkovského restu U Mariánského obrazu). „V pivě život života, v něm se topí strast i trampota, jím se krutá žízeň mile hasí, jím se život pustý krásí, mudrců v něm leží kámen, blaha počátek i Amen“ (František Jaromír Rubeš). „Kde domov můj? Tam kde pivovary strmí a kde pivovarské husy krmí, kde mělnické vinice lidem dělaj opice, jež malinský křen zas spraví, mezi křeny domov můj“ (parodie na píseň slepého houslisty Mareše z pera spisovatele Jana Nerudy). Jarně-pivní recept pochází z dílny Pivovaru Lužiny. Na přípravu filetu z kapra marinovaného v redukci z Lužinského Jantarového ležáku s drceným chilli a pečeným citronem hbitě přichystejme: 4 porce kapra po 200 g, 0,5 l Lužinského Jantarového ležáku, 1 větší cibuli, 2 lžíce rajčatového protlaku, 0,05 dl oleje, sůl, kávovou lžičku drceného chilli a 2 ks citronu. Očištěné kousky rybky mírně nařízneme, aby se pivní redukce lépe dostala přímo do masa. Kousky vložíme do pekáče. Na oleji zesklovatíme jemně nakrájenou cibuli a přidáme rajský protlak, který řádně orestujeme. Vše řádně zalijeme Jantarovým Ležákem a svaříme do lehce husté pivní redukce. Redukci ochutíme solí a drceným chilli a necháme vychladnout. Poté redukci vetřeme do kapra a zbytkem podlijeme. Ponecháme marinovat v lednici přes noc. Před pečením dáme do pekáče omyté půlky citronu, které výsledný efekt náležitě provoní a osvěží. Pečeme cca 30-45 minut v troubě předehřáté na 160°C. Servírujeme s bramborem nebo s máslovou bramborovou kaší. A nejlépe i s řádně vychlazeným (nejen) Lužinským pivkem. Tip BPH: Přidat ještě pečený celý česnek. A do redukce pár kapek Lethal Ingestion od CaJohns USA.

Chýně (BPH III.): Do Formanky, tj. Pivovarské krčmy (www.pivovarska-krcma.cz) v Chýni přijíždíme v roce 16 poprvé až 16. 6. Kolem půl jedné. Překvapivě fest plno i venku. Vedle obligátních obědů pro dělňasy a kamioňáky venku trůní mimořádná grupa čítající přes třicet hlav. Pro Formanku, a její pidikuchyni, je to řádný záhul. Kmitají, leč nestíhají objednávky ze stálého menu, jen z obědového a nabídky na tabuli. Na brutální porci plněných knedlů chuť dnes není (i když meníčko za CZK 78, sestávající z frankfurtské či hovězí polévky, knedlů a moučníkového štrůdlíku špatně nevypadá). Nevadí, počkáme si. Na čepu desítka, dvanáctka polotmavá Dvorní ležák a dvanáctka Ale. Desina pitelná, veselá, výživná. Ale voňavý, leč slabý (dvanáctka je málo) a prázdný. Rychle nazpět k fajnové desině. A posléze dostáváme na prkénku domácí uzené, na které se v Chýni těšíváme. Ovšem je jiné, nežli bývalo. Jemné, jemné, ba přímo dámsky decentní. Chutné, jenže už to není ono. Nevadí. Krčma nezklamala.  

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) nás vítá 6. máje překrásným jarním počasím. Tradiční cyklovyjížďka na začátek cyklosezóny. Elefantem do Lysé (ČD zdražily jízdné za kolo, minimální částka již nečiní CZK 25, nýbrž CZK 30), na Litol a už podél Labe, do Kerska. Samozřejmě do Hájenky. Odtud alejemi na Hradištko, ke hřbitovu. Tentokráte zde (ne)mírně neklidno, na přilehlých lánech - pokrytých obludným igelitem - se předstírá práce. Čili svatý klídek dneska nemá ani pan spisovatel v hrobě, ani zmožený Jezevec rozvalující se na lavičce. Raději na Sadskou, na dunu Písty a do Nymburka nakrmit kolonku nutrií. Oproti loňsku více členů velkých, ale i maličkých. Paráda. A v Hájence samotné? Frmol už od otevíračky v 11. Nymburská jedenáctka i třináctka Něžný Barbar O.K. Zelňačka potěšila, stejně jako kančí s křenem a s tradičně úžasnou dijonskou hořčicí. S touto jako desert ještě probíhá tlačenka. Příjemné polední posezení. Doporučujeme. 6. června bicyklmo od Kolína, přes lužní lesy, na soutok Cidliny a Labe. Oblíbený bufík Na soutoku však dneska otevírá nikoli v pravé poledne (jako dříve vždycky), nýbrž až ve 14 hodin! Proklatě! Doufejme, že to není změna trvalá. Nadáváme jako špačci zdaleka nejenom my. Sousední podnik s Krušovicemi je totiž opravdu, ale opravdu nepoužitelný. Ani v největší nouzi. Tudíž nezbývá nežli šlapat ještě kousek do Poděbrad, do Poděbradského pivovaru. Od loňska žádné viditelné proměny. Vevnitř obrovské prostory a pořád nevyužité. A prázdno (a z doslechu víme, že narváno tu prý nebývá). Na nápojovém menu stojí Poděbradský zdroj 11° a 12°. Točí ovšem pouze jedenáctku, zato nefiltrovanou, filtrovanou či polotmavou. A pořád se vaří v Kácově. Zkoušíme nefiltr - kácovské jako vyšité, včetně toho, že kácovsky smrdí. A bývá tuze nevyzpytatelné a proměnlivé. K tomu grilované kolínské párky. Slaboučký průměr. Tudíž největší atrakcí jsou přidrzlé kačeny, dva kačeři a kačena. Chtějí dokonce nastoupit do auta, které přivezlo pivko. Nefalšovaný Kocourkov. Auto pestře pomalované logy Holby, pán v triku Kozla a naváží lahvové Bernardy do hospody s poděbradským, resp. kácovským.          

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) pořádal 19. 4. klubovou seanci s pivovary Zichovec a PivoZloun z Loun. 17. 5. na květnovém večeru se zase představuje Purkmistr a pivovar Gwern. Ve funkci sládka pivovaru Purkmistr dokonce figuruje dáma. Původně měly na klubovém večeru být dokonce dámy dvě, leč plánovaný pivovar Monopol z Teplic, kde také sládkuje dáma, musel ze závažných důvodů prezentaci o měsíc odložit. Poslední předletní Klubové setkání proběhlo 14. 6. Představil se „odložený“ pivovar z minulé seance. Monopol Teplice, kde ve funkci jeho sládka figuruje pí. Valterová. Ve druhé polovině večera zval na pivo p. Borowiec, který probírá pětiletku existence PBA i výhledy do budoucna a chystané aktivity, včetně nových www stránek. Kdyby ovšem raději PBA konečně už něco udělala s problematicky (ne)fungujícím předplatným a (ne)dostupností papírové formy časopisu.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) se 8. 5. nečekaně překonává. Gulášek, kachýnka, křepelka, jehněčí etc. Nejdříve náročně-větrný cyklopřejezd planiny v ralské oboře a poté zasedáme zase u našeho tradičního stolu ve Šteklu. Rohozecké přežitelné (vytočené nepřekvapivě není, neboť jsme v lokále zase nepřekvapivě sami, takže pivko - po pravdě – zatuchle páchne), kachnička solidně průměrná, guláš má pikantní sós (leč není z kližky, nýbrž honosně a naprosto nesmyslně z plece). Coby příloha nesavý karlovarský knedlík. Kolega neodolá ještě creme bruleé, i když právě shazuje ze svých poctivých 170 kg. Dneska Štekl vcelku ještě, překvapivě, jakžtakž ušel. Leč týdny následující Štekl jen a pouze už kriticky monitorujeme. Jednak je pryč náš oblíbený personál a druhak to s cenami už opravdu (ne)maličko přehánějí. Kotletka či steak za čtyřistašede, nudný (a skoro až nechutný) rozblemcaný candát za třistašede, steak z panenky CZK 339 či steak ze svíčkové CZK 489 jsou už zcela mimo jakoukoli realitu. Poměr výkon-kvalita/cena je tristní a zcela neadekvátní. V půli června zdražují dokonce ještě i creme bruleé, kdy za malou mističku pudinku požadují neuvěřitelných CZK 109. Na co si, proboha, hrají? Zvláště, když k najedení rozhodně předkládané porce nestačí. Nutno dorazit se párkem u stánku. A fakt, že restaurace je i o víkendech odpoledne fakticky skoro pořád zavřená (nutno se trefit do přesně stanovených minut, kdy laskavě pro příchozí otevírají a vaří) svědčí o tom, že o hosty opravdu, ale opravdu nikterak nestojí. Anebo se už zbláznili dočista. Štekl definitivně škrtáme. Čili po dlouhé době, a to 11. 6., zase na skok v pivovarském restu ve Svijanech. Dříve to tady bylo bez přehánění strašlivé, aktuálně to přežitelné možná pro někoho asi i je. Ačkoli … Pivka už neservírují v orig skle pro každou značku zvlášť, nýbrž mají (alespoň pro malá) sklo unifikované. S logem 450. Což nám chuť výrazně pokazí hned na samém začátku. Těšíme se hořkého Rytíře. Hořký však není vůbec, spíše nakyslý a hlavně nechutně teplý. Pitelnost nulová. Říz též, po pěně okamžitě ani stopy. Splihlá, otravná chemie. Tudíž není nejmenší chuti okusit Zámecký Máz 11°, který je pro nás ve svijanském repertoáru neznámou novinkou (Má jít o plnější a zakulacenější verzi Mázu, kdy inspirace měl sládek údajně hledat ve starých recepturách pro přípravu sudového k zavážení na - přes zimu - nepřístupné horské chaty. Zámecké proto, že pivovar před několika lety koupil protější zámek, spolufinancoval jeho opravu a 25. 6. 2016 jej zpřístupnil pro veřejnost). Kolega objednává polévku a bavorské vdolečky. V menu zanesenou polévkou je kachní vývar. Po chvíli obsluha dramaticky vykřikne, že kachní není, nýbrž hovězí. A to je vše. Polévka donesena není. Při placení ovšem účtována je. Když upřesňujeme, že se nedostavila, účtující panáček (s češtinou povážlivě na štíru, jeho opakovanou otázku „Napyt?“ pracně dešifrujeme, že se asi ptá ohledně pití) automaticky škrtá, bez jediného slova. Nedodaným pokrmem evidentně překvapen není. Bavorské vdolečky jsou vydatné. Nicméně kolega se při jejich objednání výslovně dotazuje, zda jsou kulaté či jde o opravdové vdolečky s otvorem. Je ujištěn, že samozřejmě jde o vdolečky s otvorem. Realita? Bez otvoru, koule. Žádné vdolečky, nýbrž kobližky. Odnášíme si květnové Svijanoviny. S pozvánkami na akce, kterých se zaručeně a rádi nezúčastníme.        

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha pivní (ZN 28.): Žižkov slavil 135. výročí povýšení na město. 15. května LP 1881 vážený císař František Josef I. privilegiem Žižkov povyšuje. V obecnější poloze: Nebylo by už konečně načase, přiznat si realisticky, že ke zrodu českého národa a naší společnosti (která bývala i průmyslovou velmocí) velmi výrazně přispěl právě císař František Josef I.? Nepatřil snad k nejvýznamnějším našim vládcům? Ostatně národní obrození nejvíce plodů sklízelo právě za jeho moudře nepokrokářského panování. A k největším vojevůdcům náleží Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče, jehož i umělecky cenný pomník by měl být obnoven. Zpět na Žižkov: „Žít na Žižkově - to není úděl, to je životní postoj“ (Viktor Žižkov).   

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) během podstatné části dubna tečou též Lužiny. Jaro-Vít. Podprůměr. Což možná byl i Hendrych 13° polotmavý. Nezkoušeli jsme, nebyla pražádná chuť. Polotmavá nás obecně nijak neoslovují. Ovšem 23. 4. naražený speciální Matuška je už onačejší káva. Pivko řemeslné, speciální, polotmavé, svrchně kvašené a samozřejmě z Broum. E. S. B. (= extra speciál bitter), volume 5,7 %. Polotmavé ve skutečnosti opravdu moc není, jen o kapku (malilinkatou) tmavší než Raptor. Méně voňavé po ovoci, s hořkosti déle doznívající a možná i hutnější. Veliká spokojenost. Povedená práce. Po Raptoru zřejmě Matuška No. 2. Nebo že by byl ještě fajnovější květnový Matuškův Osvoboditel 16°? Před půlí května sklízí na sadovském čepu oprávněné ovace. Je to však síla … U sadu nově k mání taktéž dětské meníčko s barevným jídelníčkem. Nově též retro limonády ZON. Modrá (bylinná), zelená (limetková), oranžová (pomeranč) a později i bílá (citron). Zdravé Osvěžující Nápoje z Třebíče, z tradicí od konce 19. století, jak hlásá stylová parádní retrocedule na výčepu. Nad nímž se od 26. dubna houpe dokonce mohutný lodní zvon. Ovšem nezvonit - přísně zakázáno! Novinkou je i primová nová nedělní tradice. Peče se rostbeef, s petrželkovým bramborem, zeleninkou a domácí tatarkou. Tradice chvályhodná. I když první víkend, se moc nepovedly brambory. Od 1. 5. však už provždy sympatické malé brambůrky pečené na tálu a zeleninka delikatesnější, přímo zámecká. Chválíme. Sestava je to výtečně luxusní. A luxusně návyková. A bývá rychle snědena, své každotýdenní příznivce si rychle nachází, nejenom mezi cizozemci. Dubnovou volbou sládků (prý ze z Plzně) se stává Temně hořký ležák Radegast, údajně polotmavý. Na první napití nasládlý, poté nástup neveselé hořkosti. Nepříliš dobré, chemické, svíravé, vysušující. Na květen Vysoký Chlumec připravil i Májový Maják Ale. Což si mohl odpustit. A teče i speciál Drsoň od Rebela. Světlá čtrnáctka a kupodivu vcelku chutná. I když nasládlá a zřejmě nevyzpytatelně a nebezpečně silná. Ve druhé půli května comeback Cvikova 12° i 11° a Rebelské IPy z HavloBrodu. Tato asi úplně špatná není, ovšem není ani dostatečně silným motivačním důvodem k návštěvě Rebelského restu přímo naproti masaryčce. Zde se provozovny střídají podezřele často, resp. nezřídka tu bývalo zavřeno, rekonstrukce etc. Provozovně ale přejeme úspěch. P.S. Především pro teplé dny můžeme doporučit rozšířenou sadovskou nabídku v podobě osvěžující i chutné studené polévky se smetanou a v doprovodu rozverných toustíků. Gazpacho nemá chybu!           

Párování piv s pokrmy (BPH XXII. + LXIV. a další): Nelze nezopakovat, že od května pravidelně každou neděli U sadu servírují nedělní rostbeef. V doprovodu malých kulaťoučkých brambůrek pečených ve slupce, zámecké zeleninky a domácí tatarky. Talíř ještě decentně zastříknut čokoládou. V kombinaci s Matuškovic Raptorem jde o fajnový luxus.  

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Na stále více obludně obludném václaváku (zejména díky kosmopolitním dvounožcům, kteří tamo vegetují), v obchodě Marks & Spencer zakoupena vcelku napohled i sympatická 160 g lahvička Habanero Hot Sauce. Výrobce má být přímo Marks & Spencer. Na etiketě nechybí hvězdička se čtyřmi papričkami a varováním Very Hot. Nečekáme fakt žádné zázraky. Spíše nákup z nudy a recese. Obsah silně připomíná meruňkovou marmeládu, resp. jde o mrkvový protlak s příměsí papriček & chemie. Směs řídká, tekutá. Vůně docela i příjemná, mírně nasládlý šmak. Leč na pálivost zapomeňte. Skoro nulová. A je to hodně, hodně chemické. Příšerně. Čili, brzy šup ještě poloplné do popelnice. 

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.): Poslední dubnový den, na Čarodějnice, bicyklmo na Malešice, do Malešického mikropivovárku  (https://www.malesickymikropivovar.cz). Z boční ulice vraty na zahrádku. Útulno, pohoda. Obsluha fajnová, i kdy ty tablety na objednávání … Zlaté účtenky (Ovšem nutno uznat, že systém už tady nyní funguje bezchybně a opravdu bleskurychle). Zkoušíme Malešický speciál No. 1 (Pale Ale 11°) a posléze čepovaný Kasteel Rouge 18°. Bez připomínek. Vše kvalitní, ve vlastním orig skle. Jinak teče ještě kácovské, Zajíc z Kynšperku, Matuškův E.S.B. etc. Jídelní list lákavý i nápaditý. Z denního, dnes speciálně čarodějnického, menu vybíráme čarodějnou polévku (fazole, chilli + tajemné ingredience). Vynikající. Ze stálého meníčka grilovanou krkovici s chlebem, cibulí, hořčicemi a křenem. Křen dokonce pálí, chléb je opečený, krkna skvostně přepychová, okurčičky křupavé. Opět tedy výborné. Celkově hodnotíme návštěvu za 1. Prakticky bez jakýchkoli připomínek. Pochvala přímo čarodějná. Moc rádi se stavíme zase. Zase nastává 9. června krátce po poledni. Návštěva nakonec vydařená, leč začíná nepříjemně. Dveře do zahrady zamčené - takže co s bicykly? Mimořádně nepříjemný potetovaný výčepák na dotaz (přičemž se ani v nejmenším neobtěžuje opětovat zřetelný pozdrav, naopak tento ostentativně ignoruje) mimořádně nepříjemně procedí, že se dveře budou otevírat až někdy odpoledne, že je teď moc lidí (přitom vevnitř podnik zaplněn z necelé poloviny, obdobně jako venku) a málo personálu. Oba tátoše opíráme o zeď na ulici a chceme pouze rychlé pivko u výčepu. Výčepák hodně nepříjemně odsekne, že se máme posadit, a že nás někdo obslouží. Usedáme na stoličky u WC (abychom viděli na stroje) a fakt trpělivě čekáme. Po několika dlouhých minutách přichází tento výčepák (do té doby pouze postával) a ptá se, co chceme. Ptá se tak milým a lákavým způsobem, že máme sto chutí odvětit stejně mile, že ho… a odejít někam, kde o hosty alespoň trochu stojí. Leč nakonec objednáváme světlé Albrechty 11° z Frýdlantu. Vlastně asi dobré (i když nepříliš výrazné), leč jsme rozladěni a o nic dalšího už tady fakt nestojíme. Platíme u číšníka, který se konečně chová normálně. Ptáme se znovu na zahrádku a dostáváme vysvětlení, že včera utekli hosté bez placení. Tudíž je zavřeno a musí se procházet skrze celou hospodu (což je s bicyklem neproveditelné). Ale že nám samozřejmě odemkne a pustí nás. A poté zase ven. Nasr… výčepák pořád nepřívětivě čumí a všichni hosté (nejenom my) ho hodně viditelně obtěžují. Bicykly parkujeme konečně na dvorku a usedáme konečně do přívětivého prostředí. Do 14 hodin lze objednávat pouze z poledního lístku, kde však už něco vyjedeno, takže výběr moc pestrý není. Objednáváme tedy mix nudliček s kari rýží a vzápětí se dozvídáme, že právě došly. Takže segedín. Vysoce nadprůměrný, maso náležitě prorostlé, knedlíky vláčné a prvotřídní. Jen zelí je nakrájeno moc nadrobno. Jinak spokojenost značná. I s obsluhou, pánskou i dámskou, venku. Prubujeme kácovský Hubertus 10° (přijatelná vodička) a Morion 10°. Irish dry stout, leč desítka. Z Frýdlantu. Mok uhlově černý, solidně voní a prvním dojmem je kávový šmak. Ovšem pak zoufalé prázdno, prázdno. Slabší než voda. Nedobré. Hodně podivné. Zbytečný experiment. Kvitujeme, že všechna pivka jsou servírovaná do orig skla a správně opečovávaná. Když pomineme výčepáka (a párek emancipovaných mamin s neustále vřískajícími dětičkami, které ostentativně veřejně na zahradě přebalují, kojí i krmí a vřískot vesele podporují, resp. nekonečně dlouho překřikují do mobilu) odjíždíme v dobrém rozmaru. 3. máje, letos premiérově, bicyklmo v Hostivaři-Měcholupech, v Hostivaru (www.pivovar-hostivar.cz). S hodnocením slabším, ve srovnání s Malešicemi. Venkovní posezení utěsněno igelitem. Je to zřejmě šikovné, i dokonce rolovací a mnohdy i nezbytné, ovšem připadáte si jako v prezervativu. Atmosféru to nikterak nemá, spíše dusný skleníkový dusák. Na čepu obligátní sestava H11, polotmavý H12, H13 a H-Ale H15. H11 ujde, leč až moc protivně kvasinková. H15 solidní standard. Natěšený Jezevec volí k jídlu grilovaný rib-eye steak, se slaninou a sázeným vejcem. Za bezmála tři kila. A k tomu za více jak pade zelené fazolky. Na propečenost masa se nikdo neptá, obligátně servírují slabé medium, kdy trocha nechutné krve nechutně vyteče. No, celkově to špatné není, leč všechno nudné, bezpohlavní a především totálně bez chuti. Při zavřených očích nelze maso, slaninu a fazolky od sebe rozeznat. Hmota, vše bez chuti, bez zápachu. Proč nepoužíváte koření?  To je zase nějaký „cool“ trend, že je vše jalové a bez chuti? Když to srovnáme s Malešicemi, nebo i se Sadem, tak nutno konstatovat, že za ty prachy = fakt žádná sláva … Gastrozážitek to tedy rozhodně není. Kolega vybírá se zbytku denního menu, a na doporučení obsluhy volí kuřecí špalíčky či kapsu s čímsi a šťouchané brambory. Hodně závodkové či hodně jalově menzovní. Konzumovat se to bez problémů asi dá, leč od zážitkové gastronomie je krmě opět vzdálená stovky světelných let. Jedině sytý dort (bostonský řez alias brutálně těžká paříž) snese trochu přísnější kritéria. Nechceme být nespravedliví a puntičkářsky šťouraví, leč konstatujeme, že k jídlu si vlastně v Hostivaru aktuálně není, už co dát. A dříve vařívali daleko fajnověji. Už loni jsme se moc bolestně spálili s (kdysi zde výtečným) kolenem. Všechno prorostlejší maso pokrokářsky totiž už vykrajují a hostům už neservírují. Takže děsivě suché, dusivé, dusivé. Nicméně Hostivar je umístěn strategicky, takže přijíždíme opět 8. 6. Tentokráte dojmy o něco pozitivnější. Pivka dtto, jako minule. Igelit naštěstí již vytažen a terasa konečně dýchá. Sedí se tu pěkně. Z denní nabídky Šedý vlk volí španěláka s rýží (CZK 109). Maso, náplň i rýže v pořádku, sós je hodně řídký (o omáčce hovořit vůbec nelze). Hodnocení? Zklamání to není, ale lepší než průměrný průměr taktéž rozhodně ne. Jezevec volí jehněčí kotletky s fazolkami a kaší za CZK 155. Jehněčí kotletky jsou drahá fajnovost, takže očekávání značná. Hodnocení však jako u ptáčka. Sósu málo, fazolek ještě méně, kotletky tužší (což překvapení není) s minimem masa. Chuť si spravujeme špekem na prkénku. Ten, naštěstí, si stále zachovává své nepopiratelné parametry. Jako marcipán. Leč kromě špeku (který hodnotíme za čistou 1), ostatní jídla tak 2minus, možná dokonce za tři. Pivka též 2minus. A jakpak si letos vede Prosek, Beznoska, Školička (www.skolicka.cz)? 28. 5. kontrolujeme, že si Beznoska vede velice, velice uspokojivě. Obsluha tradičně velmi vstřícná a přátelská, nabídka lákavě pestrá, prostředí tradičně pohodové. Na repertoáru je Beznoska (světlá 12°), MagBez (hořká 12°), voňavý Vídeňák (světlá 12°), Koloušek (světlá pšeničná 13°), B-ejl (15° Ale), Uzený knír s bamberským sladem (nakuřovaná 12°) a Cykloejl (světlý 10° ejlík). Hořká dvanáctka MagBez je spodně kvašený hořký speciál s chmelem Magnum. Jedná se o místní novinku, premiérově uvařenou a naraženou prý teprve včera. Resumé? Nejlepší zdejší pivko. Radostné, svěží, šťavnaté. Mocné, přepychově hořké. I když první doušek přinese i mírný náznak kvasinkovosti a první dojem je, že nejde o ležák, ale nějakou IPu či APu. Ovšem doznívání je dlouhé, hořké, famózně nádherné. Pivko je pitelné i krásně digestuje. BPH je nadšena. Pivko týdne i měsíce. Ze zvědavosti prubujeme ještě Cykloejlíka. Velmi, velmi lehoulinké a velmi světlounké pití. Příjemná, pitelná vodička. Na tropické dny jako dělaná. Spíše chutná jako šestka (nežli desítka), leč nějaké volume tam asi přítomny budou. Vcelku i chválíme, i když do tradičního piva má nápoj hodně, hodně, hodně daleko. Ohledně krmě panuje též spokojenost. Grilované Ibérico Abanici, tj. seříznutá část žeber z černého divokého pašíka. Na talíři pouze chutné maso a výtečný sós. Žádné zbytečné serepetičky. Opět skládáme poklonu.    

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Pěšmo, tradičně od Suchdola, v překrásném jarním podvečeru 21. 4. do Roztok, ke Zvířátkům (www.zviratka.eu) šlape obligátní trojmužná patrola BPH. Zvířátkům teče deset a dvanáct z Únětic a jedenáct z Černé Hory. Desítka hodně, hodně bleďoulinká (a spíše osmička) a dvanáctka tentokráte taky taková slabší. Úňky sice ještě úplně špatné nejsou, leč bývaly daleko fajnovější (a hořčí). Dvanáctka se dneska kousat opravdu nedá. K jídlu trochu propadák, nejsou ani žebra, ani není roztopena udírna. Tudíž matesy, klobáska a jehněčí hambáč. Zvířátka jsou pořád oázou a jsou pořád fajn. Leč dříve to tady bylo ještě o nějaký ten level výše … Což není kritika, nýbrž pouze realistické konstatování a postesk. 28. 4. u Zvířátek opět ve stejné sestavě. K jídlu dáváme matesy (ono stejně tentokráte toho moc jiného není, o nějakých specialitách aktuálně nemůže být ani řeči - atmosféra hustší). Vedle obojích úněk a ČH Pátera teče ještě nějaký cider a cosi od Kocoura. Únětická dvanáctka opět nijak oslnivá, diplomaticky řečeno. Kousat se opět nedá a hořkosti též mírně ubylo. 7. 5. po poledni u Zvířátek atmosféra jako za starých, dobrých časů. I úňky tentokráte skoro skvostné jako dříve. Na jídlo i speciální nabídka, včetně šunky od kosti a dobrot z udírny. Namazané chleby na vícero způsobů a hned trojí koláč. Dvakrát na sladko a superspecialita, tvarůžkový koláč naslano. Laskomina. Dnes chválíme. V deštivém 2. červnu zasedáme U zvířátek opět. S nadšením využíváme mimořádné nabídky z kuchyně „Únětické trvalky“ pí. Hanky - bavorské koleno. Je famózní. „Únětický držák“ p. Martin šenkuje obé úňky, Pátera a superspecialitu od Permona. In Hop We Trust IPA 15°, svrchně kvašený speciál z 19ti chmelů, který uvařili k 10. výročí založení sokolovského pivovaru Permon. Hořkost EBU 90, alc 6,2 % (zvířátkovští uvádějí 5,8 %). Hořká paráda, a to nejenom pro Permonmily, ke kterým ovšem BPH nepatří, leč tohle vydařené je (nicméně obecně Permon experimentuje na náš vkus příliš často). Únětická desina velmi bleďoulinká a slaboučká, jako hodně ředěná dnes chutná i dvanáctka. Už polovina naší tradiční sestavy tudíž raději pije ČH Pátera. Kdysi božské Únětice už tak božské nebývají … Což platí i o dojezdu cykloakce 9. 6. Desítka je bledá až neuvěřitelně a je neuvěřitelně slabá. Dvanáctka též slabá a k tomu i trochu nakyslá. Tedy Páter a znovu superspecialitka Permona-hořčáka, jako minule. Buřtíky z udírny milé, feferony osvěžující, žebra vydatná. Panuje pohoda, a to i přes úpravu vnitřku i venku. Na čtvrtek následný objednáváme krkovici. 16. 6. přijíždíme ke Zvířátkům od Chýně. Usedáme venku, čehož vzápětí litujeme. Neklid, nevychované těžce emancipované maminy s těžce nevychovanými fakany. Hluk, řev, bordel (a to, prosím, není víkend!). I moudrý kočičák raději ihned utíká. Příště zase dovnitř, do klídku. Krkovička na grilu slušná, feferony osvěžující. Upečen i slaný koláč syrečkový a sladký pudinkovo-kávový. Leč únětická desina je převeliká slabota. Bledá, neveselá, nepitelná (nezbytné doplnění tekutin v předbouřkovém dusáku dělá problémy, na další už pražádná chuť fakt není) a především nakyslá. Pálí žáha. Ve srovnání s chýňskou desítkou propadák dne. Už je to jisté, Únětice se těžce a bolestně zhoršily. Vraťte nám tu úžasnou, luxusně hořkou, silnou, veselou, pitelnou, osvěžující desinu (i ještě silnější a hutnou, přepychovou dvandu) z dob pana Černohorského! Dnešní chemii si nechte! Ač je Jezevec stále registrován coby Přítel únětického pivovaru, tak bude nucen v kaňonu Únětického potok přejít na konzumaci černohorského Pátera. Tento zůstává stabilní.        

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Jsme národ pivařů, a to je dobře. Kdo pivo nepije, není Čech! Nicméně dle průzkumu agentury MML-TGI z roku 2015 na vzorku 15 tisíc respondentů si k jídlu dá pivo pouze 20 % Čechů (v Praze 18 %, leč v kraji Pardubickém 31 %). Podle 21 % Čechů opravdový chlap vypije na posezení několik piv (v Praze si to myslí 12 %, v kraji Ústeckém jen 9 %, zato v Moravskoslezském 31 %). Jen 28 % Čechů si za dobré pivo rádo zaplatí víc (v Praze též 28 %). Čísla nijak přehnaně optimistická. 

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) opět přestal docházet. Možná už (?) vypršelo předplatné. Ovšem tým PBA se ani v nejmenším neobtěžuje s nabídkou, resp. objednávkou jeho prodloužení. Chodí nám hafo různých časopisů a fakt si nepamatujeme, kolik čísel máme ještě předplaceno. Všechny, kromě PBA, ovšem stojí o prodloužení předplatného a složenku či upozornění zavčas přiloží. PBA tradičně nikoli, o předplatitele nestojí. No, BPH už má své smutné, letité zkušenosti (zaplacený časopis nechodil více jak rok a urgencí nutno bylo, tuším, šestnáct či sedmnáct. Nebo devatenáct? Pan šéfredaktor se uráčil zareagovat až opravdu za neúměrně dlouho). Tudíž do Karlína, do Pivoklubu, zakoupit č. 58. Ouha. Různých čísel mají více jak deset, ovšem poslední už nikoli. Kdy zase p. šéfredaktor (sídlící ve stejném domě) něco donese, opravdu, ale opravdu netuší. Prý to bývá vždy na hodně, hodně dlouhé lokte. Shánění PBA vždy bylo rituálem, ale už to unavuje a hlavně s…. Proč to inzerujete, když to nejde nikde sehnat? P.S. Nové předplatné disciplinovaně, a přesně dle propozicí, uhrazeno. Marně však čekáme na cokoli už třetí měsíc.      

Antoš (BPH LXXI.): Pivovar Antoš (www.pivovarantos.cz), přesněji Pivovarská krčma s pivovarem nás zatím ještě nikdy nezklamala. Naopak, vždy odjíždíme s velice pozitivními dojmy. Co letos? Danke bohu, vše při starém. Opět veliká spokojenost. Cyklohráček Okoř 19. 6. zcela mimořádně nestartuje z masaryčky, nýbrž z hlaváku. Výluka kolem Ruzyně. Proto je i vláček (dneska překřtěn na Pražský motoráček) nezvykle prázdný a jede nezvyklou cestou Semmeringu. Paráda. Přesně na otevíračku, na jedenáctou už parkujeme u Antoše. Na čepu Antošova desítka, Antošův ležák 11,8°, Slánská pšenka a Tlustý netopýr 17°. Desina příjemná, ležák tučnější, IPA Netopýr tuze silný, svěží a famózní. Nabídka pokrmů jako loni, včetně absence domácího chleba. Doporučeno nám je filátko z candáta na rizotu. Mimořádná nabídky ze soboty. Zážitková gastronomie. Kombinace rybky na žlutavém kari rizotu nezvyklá, leč přepychová. Pokrm snese přísná měřítka (Kam se hrabe na hogo-fogo rest v Hotelu Štekl, včetně jejich tzv. candáta. Rozblemcaný, bez chuti, poloviční porce, za více jak dvojnásobný peníz. Antoš je jiná liga a na nic si přitom nehraje). Na doražení extra pálivý feferonkový salát. Osvěžil. Zaujal inzerát v červnovém čísle společenského kapesníčku Slánsko, kde je inzerováno ubytování v novém Penzionu Antoš. Obsluhující děva podrobnosti neví, neb majitel pivovaru a restaurace není jedna osoba, a co se děje mimo krčmu nezná. Obsluha však přitom pozorná, přesná, komunikativní, příjemná i pivně gramotná. Takže pochvala ve všech ohledech. A zase tradiční postesk: Škoda, že takový podnik je ve Slaném a nikoli někde v lokalitě dostupnější (a příjemnější) … Ze Slaného šlapeme na Knovíz (míjíme cimrmanovskou Hospůdku Na mýtince s černohorskými logy), Brandýsek, Stehelčeves, Libochovičky (s pivo-limoautomatem na molu u rybníčka, ovšem na koutskou desinu musíte projekt občanku čtečkou, a my občanku na bicyklu fakt nevozíme), Okoř, Noutonice (se hřbitovem, kde zaručeně straší), Velké Přílepy (kolem Špejcharu s obludnými krušovickými nápisy a snad i únětickým na čepu), na Úholičky, na Elefanta. Tradicí je stále uzavřená silnice mezi Přílepy a Úholičkami, už nejméně tři roky (propadlých je přitom pouhých cca 20 metrů). Šlamperaj. A ještě cestou registrujeme, že na hospodě v Zákolanech se změnilo logo. Čepují Březňáka. Tonda Zápotocký by měl určitě radost, že zákolanská hospoda je opět použitelná.         

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.): V Letech, v Pivotelu MMX 28. 5. letos na bicyklu premiérově. Krátce po poledni aktuálně čepují výčepní (alc 4,4 %, 10,8 % EPM), ležák (alc 5,0 %, 12,5 % EPM), pšenici (alc 5,2 %, 12, 6 % EPM) a APu (alc 5,6 %, 13,8 % EPM). Desítka, přesněji jedenáctka, pitelnější a říznější ve srovnání s hutnější dvanáctkou. Desítka osvěžila. APA nezklamala, leč neoslnila. Smažená krkovička s vařeným bramborem dtto. Dobrá, ba vlastně velmi dobrá, leč excelentní nikoli. Bolestně absentoval alespoň malý kousek okurky. Jako desert utopenec MMX (100 % masový špekáček z Tismic). Utopenec skutečně masový je, ovšem sestava prakticky bez koření. Zoufale absentuje paprika. A bývávalo dobrým zvykem poloviny buřtíka namáznout hořčicí. A utopenci bývávali skutečně naložení … (Jó, takový klasický utopenec, celý červený od papriky, pikantní, rozleželý, u Bonyho. V Nerudovce ještě koncem 80. let. Co se pak stalo zdaleka nejen s, kdysi kultovním, podnikem U Bonaparta, s Nerudovkou i celou Malou Stranou ponecháváme raději bez komentáře. Malé Straně je dnes lepší zdaleka se vyhnout). Pochvalme v MMX pečivo. Servírované ve stylové MMX plechové misce. Chléb je natolik lákavý, že kousku neodolá ani Jezevec, pečivo obvykle striktně vynechávající. Leč i přes puntičkářské výtky s návštěvou MMX spokojenost. Více jsme ani neočekávali. Panuje tu pohoda. A obsluha byla příkladná (tady bývá obsluha výborná vždycky). Děvčátka jsou milá i fešná. Přišlapeme zase. Rádi a snad i brzy. 7. 6. tradiční cyklotrasa žižkaperk-hlavák-vlakem na Dobříš. A už šlapat Bekovkou, na Knížecí Studánky, Stožec, Jelení palouky a všeradickou alejí sjet do Všeradic. Zámecký pivovar a hostinec u paní Magdalény nás vítá líným klídkem. Na čepu Všerad 11° světlý, 11° polotmavý a speciální IPA. Světlá jedenáctka chutná jako vždy, pitelná, hořká. Svěží, radostná. IPA je zvláštní, jde o Red IPu. Barvy hodně tmavě červené, skoro až černé. Mocná, vcelku i chutná, zprvu decentní, leč následně trochu pálí žáha. Jídelní list zase prořídl (novinový formát se stylovým povídáním zrušili už loni, tedy už loni nebyl k dispozici), prý by o víkendech nestíhali. Po staročeských specialitách MDR vlastně už ani nejmenší stopy. Škoda, škoda, škoda. A upřímně, už si vlastně není, co dát. Namísto krkovičky přešli na pečeni. Proč? Dále obludné panenky, ještě obludnější kuřecí. Nejíme. Zbývá karboš s kaší z polední nabídky. Kaše došla. Čili změna a z rubriky speciality šéfkuchaře volíme za CZK 235 hovězí steak na pepři s pečenou bramborou. Obsluhující dívče je malinko zmatené, leč na propečenost se optat správně nezapomíná. Propečený dle přání vlastně i je. I docela veliký je. Leč bez chuti a úplně obyčejný, nudný, fádní. Pečená brambora je ještě fádnější a nudnější. Nato, že má jít o specialitu šéfkuchaře, se tento nijak zvlášť nepředvedl. Neradi to říkáme, ale kuchyně ve Všeradicích upadla. Už vaří vlastně úplně tuctově a jako v obyčejné hospodě. Kvůli kuchyni už sem cestu smysl vážit nemá. Kvůli pivkům, a prostředí, však pořád ano.        

Železná Ruda (ZN 33.): Ultrakonzervativní Jezevec navštěvuje už pouze známá místa. Půle května, tudíž tradice Šumavy, Rudy, Engadinu i Belvederu. Hotel Engadin (www.engadin.cz) stále a vytrvale čepuje Bernarda. 11° světlá, eventuálně později je naražena i polotmavá (obě s 4,5 % alc.). V lahvičkách ještě k mání Bernard tmavý a Bernard Bohemia Ale. Čepovaná světlá jedenáctka na zahnání žízně ujde, leč na další už moc chuti nebývá. Pitelnost jaksi chybí. Vlastně ne jaksi, ale přesněji úplně. Což násobně platí o reklamou nadpozemsky vychvalovaném moku Ale. Náš šálek to není a jedna třetinka vždycky bohatě postačí. Silné ovšem je a své příznivci si asi najít i dokáže. A polotmavé? Hodně, hodně jalové, vlastně o ničem (Pokud si nebudeme brát servítky, tak je hnusné. Jeden lok a vylít. Propadák pobytu). Na Bernardy má BPH svůj konzistentní názor: „Mnoho povyku pro ….“. Přesněji uznejme, že obvykle nikoli pro úplné nic, leč stále a pořád platí, že PR p. majitele (který možná ale už dávno ani skutečným majitelem není?) a trpělivě budovaná profesionální image o míle předčí kvalitu vlastních piv. Mnozí chválí, jak jsou Bernardy pěkně hořké. BPH moc osvěžující hořkosti třebas u jedenáctky nezaznamenává, spíše obtěžující tupou nasládlost. Leč proti chuti … Co blízký (ovšem až na samém vršku strmých sjezdovek) pivovárek a hotýlek Belveder (https://www.hotelbelveder.cz/belveder/pivovar.asp - stránky hodně, hodně vousaté a vlastně o ničem neinformující)? Na Belviku zasedáváme zkraje večera po celý týden. Pivka jako loni a jak je šumavským (zlo)zvykem všechna sladká. Kde je hořkost? Ta se na Šumavě zkrátka nenosí. Medová, bylinková, polotmavá ovšem ano. Po pár dnech se modlíme za normální hořké pivo. Zlatý Sádek u Sadu! Leč uznejme, že výšlapy na Belveder i posezení tamo za námahu rozhodně stojí. Parádní je i zpáteční sešup, a to třebas i oklikou kolem bývalého koupaliště, dnes nově s rodinkou usilovně pracovitých bobříků. I ospale pohodová pohodička v Belvederu obvykle panuje. A to nehledě na neuspořádané hokejové (ne)výkony na MS i přítomnost desítek skotačících děcek na škole v přírodě (Pohodu naruší pouze v pátek večer trojice. Dva pánové a tzv. dáma. Všem už táhne na šedesátku. Jsou obludně hluční a opravdu nejdou neslyšet. Pánové puberťácky na celý lokál rozjařeně vyřvávají fekální historky, kterak se na ulici pos…, a co fikaně poté učinili s pos… trenýrkami. Madam k tomu radostně hýká, až škytá. Následuje disidentské halekání, kterak jejich schválně neuvázaný - je přece svoboda - pes s oblibou hryže kolemjdoucí, což má zřejmě být neuvěřitelná psina. A bývá především záměrně poštváván na listonošku, neb je to přece bývalá komouška. K čemuž madam hýká ještě radostněji a ještě vehementněji. A kterak za úplně všechno samozřejmě můžou právě zkur… komouši. Stačí chvilku poslouchat - přesněji nezacpávat si uši - a vynořuje se nekorektní otázka, zda-li všeobecné a rovné hlasovací právo byl opravdu ten nejšťastnější nápad. A když ukázková trojice hrdinných disidentů začne rádobyintelektuálně rozumovat o zkur… Rusácích, Jezevec raději odchází dopít pivko ven). Zpět k pivku. Na čepu po celičký týden 10° světlé, 11° polotmavé (možná to ve skutečnosti je 12° Belgrád?), 12° vídeňské, 13° tmavé (tj. Grádl), 13° medové (tj. Pašerák) a 14° speciál (tj. Bermudský trojúhelník). Všechna pivka tradičně za jednotnou cenu, malé koštuje CZK 18 (velká piva BPH nepije, ale asi je všechny počítají CZK 29). Belvederští toho vaří požehnaně a v sortimentu máme nemalý zmatek. Vlastně nejenom my, v sesterském Hotelu Grádl na protějším kopci též. Na Grádlu zkoušíme dvanáctku, prý mok bez názvu. Prý jen dvanáctka výčepní, leč skoro s pěti volume. V Belvederu se ovšem zpětně dozvídáme, že dvanáctku výčepní neznají, dvanáctkou světlou je Švejk. Vaří se ještě světlý ležák Belveder 11°, polotmavý ležák Belgrád 12° nebo Mnichovský ležák polotmavý. Mnohá pivka lze v Belvederu zakoupit i v petkách. Názvy (i stupňovitost) stejných piv jsou však na etiketách někdy uváděny odlišně, nežli na tabulích nad výčepem či venku. Nevadí. Všechna pivka jsou rukodělná, poctivá, ovšem sladká. Minimálně nehořká či nasládlá. Takže ani nejdou moc vychladit. K tomu pár dní ne zcela spolehlivě funguje chlazení na části pípy - jakžtakž vychlazené jsou třináctka a čtrnáctka, desítka je zoufale teplá a splihlá. Pašerák je hodně sladký, leč překvapivě med v něm příliš výrazný není. Leč síla, to je. Sílu i sladkost ještě o chlup větší skýtá Bermudský trojúhelník. Desítka je velmi lehká, hodně (na nás přehnaně) kvasinková, méně výrazná a nehořká. Nicméně žízeň uhasí a asi by se na ní i zvyknout nějak dalo. Z pobytu samotného telegrafická rekapitulace. Klatovy = pivní poušť a katastrofa. Všude jen Géčko, tzv. Plzeň a Krušovice. Brr. I na pouťové veselici sice trůní výčep i loga Dudáka, ovšem v reálu z něj teče smrduté Géčko. Podnik (snad i minipivovar, dříve či pořád?) Modrý Abbé otevřen pouze večer a obden. Nabízí Platany, Rychtáře a Pivolu, coby údajně místní nealko. Nadějně vypadá pouze Bar Malibu/Pivní klub, který ovšem otevírá až pozdně odpoledne. Napsaná nabídka nepůsobí úplně nepřitažlivě a občas údajně mají též i pivko klatovské. Snaživá slečna v íčku snaživě vypraví, že pivko se v Klatovech prý vaří, leč samotný pivovar přístupný není. V íčku je však k mání sklo s nápisem Klatovský měšťanský pivovar. Klatovy pivně nebrat. Zato město Sušice překvapuje velmi pozitivně. Bez přehánění sympatické město, včetně sympatického pivovárku U Švelchů (https://www.pivovarusvelchu.cz). 12. září LP 2014 byla po 65 letech obnovena tradice vaření piva v královském městě Sušice. Hospoda s předzahrádkou, příjemné stylové prostředí, včetně stylového posezení v chodbě. Atmosféru to tady má. K dispozici i pivní suvenýry, prémiové etikety s Vavřincem Hradílkem či vkusné sklo Sušičák. Příjemný i vstřícný personál, tištěné info ohledně pivek však nemají, odkazují pouze na www, kde ale mnoho není. Dodávají místně také jinam (piva v lahvích lze zakoupit v jejich prodejně Tabák - nápoje Švelch na rynku, ve farmářském obchodě či v horažďovické pivotéce), v Praze lze sušické ochutnat např. v žižkovském Lokále Ostrý (naproti kostelu a slaďárně), který se specializuje na piva bavorská. Nabídka jídel zajímavá, ale na to čas BPH tentokráte nemá. Jen rychlý košt pivek. Světlá desítka (tj. Sušičák výčepní) kvasinková, nehořká, leč říznější nežli desina belvedérská. Patnáctka IPa (prý zdejší vlaková loď) je tmavší barvy a je povedená, vlastně pivko pobytu. Aktuálně na čepu dále světlý dvanáctka (Nuželický Ležák, pivovar se nachází v Nuželické ulici) a jedenáctka pšenice. Vařívá se ještě polotmavý ležák či Tmavá Emilka. Počasí během pobytu na české i bavorské straně Šumavy bylo divoké, zpočátku spíše březnové, nežli májově májové. 15. a 16. 5. dokonce sněží. Docela vytrvale. A v Rudě kolem poledne zimní teplota 3° C. O dva dny nato již tepleji o více jak deset stupňů, a o další dva o více jak dvacet … Kvilda nás, stejně jako loni, hostí deštěm. Nicméně daleko mírnějším než za Krále Šumavy. Pivovárek dopoledne (a nám se zdá, že vlastně pořád) zavřený. Ovšem v sousední pekárně-cukrárně-bufíku šenkují místního Desateráka a Dvanácteráka. Desaterák osvěžuje. Vychlazený, pivní a snad i s nádechem kýžené hořkosti. Obligátní šestikilometrová procházka kolem Vydry, z Antýglu na Čenkovu pilu. A obligátní nákuk na Turnerku. Leč Turnerova chata nás, již vlastně tradičně, spíše rozladí. Prostředí sice parádní, cyklistům i autům vjezd striktně zapovězen. Psi i impozantní, a hrdí, kočičáci i zatím prázdný vydří výběh. Žil tady samotný populární Pan Vydra - milý Vydrýsek, který před nedávnem dodýchal v požehnaném vydřím věku 17 let. Mladý vydří párek, který se sem má nastěhovat, však ochočený není a tak během dne je asi moc nespatříte. Co nám na Turnerce vadí? Všudypřítomné prudící zákazy a celková filozofie. Ještě, nežli se dostanete dovnitř, narazíte minimálně na pět či šest (možná i více!) tabulí se zákazy. Neopírat kola (která sem nesmějí), nevstupovat s kočárkem, nevstupovat s rozloženými holemi a ještě, co se nesmí na terase etc. etc. Uvnitř zase velká ceduje, že neobsluhují u výčepu, ale pouze a jen u stolů. Plně chápeme, že návštěvníků tudy projde hafo. I fakt, že mnozí jsou krajně nevychovaní, leč nevídaná koncentrace zákazových cedulí k útulnosti opravdu nepřispívá. A ke konzumaci čehokoli opravdu, ale opravdu nevybízí. Máme bytostné pochopení pro Hospodu Na Mýtince (nás by hosté také obtěžovali), ovšem, proč se tedy pronajímatelé (či přímo majitelé) usadili právě na Turnerce, když jim hosté tolik vadí? Moc frekventovanějších míst na Šumavě totiž nenajdete. A navíc tudy vede pouze jedna, jediná cesta pro pěší. Takže lidé houfně procházejí a obvykle opravdu nemají čas (autobus je očekává na druhém konci trasy) tu strávit hodně přes hodinu, než budou obvykle obslouženi a celkově odbaveni. Servírovat se mají šumavské speciality z místních produktů. Ceny lidové nejsou. Polévka za sedmdesát, jídla přes dvě kila. A když jsou takoví šumavští patrioté, proč čepují od letoška Bernarda? Co má Bernard společného se Šumavou? To snad neexistují šumavská piva? Návštěvu Turnerovy chaty samotné doporučit nemůžeme. Ovšem cestu kolem ní ano. Konec konců, jen málo Čechů tudy alespoň jednou za život neprošlo. Pivní postřehy z bavorské části Šumavy jsou nulové. Tmavá a polotmavá nás opravdu moc neberou. Z vrcholu Velkého Javoru pořád šmírují dvě kopule naťáckých pozorovatelen. A na Velkém Javorovém jezeru se usídlili bobři a opravdu se činí. Dále lze zopakovat, že lidé jsou v Německu daleko příjemnější a hlavně neprudí. A samozřejmě je tu mnohem, mnohem větší pořádek. Šlamperaj zůstává za hranicí (Kupodivu na první pohled stále nehlídané a stále zatím bez imigrantů. Je však na ně zima). Ovšem holky, děvčata a ženy máme mnohem, mnohem hezčí zase my. Narazit na pohlednou Němku? Docela problém (A když už se některá jeví jakžtakž přijatelně, vyklube se z ní Češka či jiná slovanská lepá děva). Obec (městys?) Prášily za pivní zmínku nestojí. Snad pouze, že na protivnějšího prodavače, nežli v místním konzumu lze natrefit jen opravdu těžko. Proboha, proč takoví týpci pracují ve službách? Na zpáteční cestě ještě zastávka ve Velharticích, na paměť pana Buška (st. i ml.) z Velhartic. Hrad stylový. Na parkingu bufík v přívěsu. S opravdu echt českou nabídkou. Na tabulích stojí kebab, vafle, pizza, tortilla (!). Běžte se bodnout! Zaujme ovšem parní pivo. Polotmavý speciál ze Zwieselu. Prý chtěli nějaké české z minipivovaru, leč blízké prý v sezóně nestíhají. A místní-velhartičtí si prý na orig zwieselské zvykli. No, co říci a neurazit? Asi má tak šmakovat, nicméně nám pivo v ničem nepřipomíná a ani malé nedokážeme pozřít. Což ovšem zhola nic nemění na tom, že příští máj v Rudě, a na Belviku zase na viděnou! P.S. 18. 6. kontrolní průjezd Šumavou. Nejdříve zkoušíme v okolí Vlachova Březí houby. Nic moc, jen pár modráků, babek a jeden hříbek. Poté přes Vimperk, Kvildu (pivovar zavřený, pekárnu ignorujeme) na Sušici. Ke Švelchům. Tentokráte na čepu desítka Sušičák výčepní, dvanáctka Nuželický ležák a jedenáctka pšenice. Desina méně výrazná, leč kvasinková. Dvanáctka se celkem dá, i když ta hořkost … (chybí). Prubujeme i krmi. Nad hovězím vývarem se kolega ošklíbá, že je zelený (je tam čerstvá zelenina), leč misku zvládá. Prudí i nad medovými žebírky na prkénku, že jsou spálené (nejsou, jen trochu více opečené). Jezevec volí annínského sivena s opečenými brambory a jakýmsi salátem, včetně syrového špenátu. Siven velice slušný. Nevaří tady zle. Atrakcí jsou hnízdící vlaštovky v chodbě. Přímo hospodou poletují ptáčci.    

Ozvěny Tour 2015 (ZN 35.) + Tour 2016:  Během tradiční letní jihočeské anabáze plánujeme na Třeboňsku zkusmo prubnout i Pivovar Jílovice (https://www.pivovarjilovice.cz). Pivovárek z podhůří Novohradských hor, který na provoz najel 2. 6. 2015. Dej Bůh štěstí! 

Liptov III. (ZN 36.): Liptov IV. bude! Zase v září. Zase Sv. Ján. Máme rádi Slovensko!

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Plzeňský Prazdroj prý musí změnit majitele. Rodinné stříbro by ale měl zase vlastnit stát! Novinka Barbell Briew (alc 3,6 %) má v sobě skrývat o 85 % méně sacharidů nežli normální pivo. A má mít údajně pouze necelých 387 kilojoulů. My raději zůstaneme u pivka normálního aneb zlaté české pivní pupky! Vyškovský Alkostop není až tak úplně nealko. Prý bylo změřeno alc 1,6 %. Řidiči by mohli mít zaděláno na pěkný malér. Na brněnské Salimě slovenská firma CoolArt Technology představila první solární mobilní výčep. Pro chlazení piva energii dodává solární panel. Díky kapacitním bateriím lze výčep použít kdykoli a kdekoli. Třebas i na Sahaře. Rakouský automat Beerjet čili „Pivní tryskáč“ je rychločepovací stroj. Umí načepovat až šest piv (do kelímků i půllitrů) naráz a za hodinu zvládne piv tisíc. Je např. nainstalovaný na jednom hamburském stadiónu. BPH se raději bez „pivní průmyslové revoluce“ obejde. Živý výčepní je živý výčepní. Kolem počátku jara začal Pivovar Holba stáčet pivko do nových vratných lahví. Mění se lahve a přepravky i design etiket, šátečky a pivní korunky. Nové lahve, které nahradí původní NRW, mají zaujmout delším hrdlem a ve skle embosovaným logem. Jejich ergonomický tvar a celkový design má podtrhovat osobitost značky Holbu. Nám starým ultrakonzervám se novoty nelíbí a nové láhve jsou na nás až moc ergonomické, málo pivní a takové nečeské. Leč přežít se dají, na rozdíl např. od nového (už nějaký ten pátek) skla Budvaru, které je nám vysloveně protivné a odpudivé. Dej Bůh štěstí!