ZN 45 + Šumava III

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 45., včetně šumavských drobniček, z 30. června LP 2017)

Pivní moudrost a recept: Odstartujme dnes receptem, a to na domácího ušatce se švestkami. Potřeba jest: 1 kg králičího masa, mrkev, petržel, kousek celeru, cibule, olej, 2 lžíce cukru, 250 ml tmavého piva, slanina, sušené švestky, sůl, citrónová šťáva, krajíc tvrdého chleba. Maso prošpikujeme slaninou, osolíme, pocitronujeme a necháme půlhodinku odležet. Na tuku rozpustíme cukr, přidáme očištěnou a nakrájenou kořenovou zeleninu, cibuli a orestujeme dozlatova. Poté vše řádně zalijeme pivem a chvíli povaříme. Do tohoto základu vložíme porce ušatce a podusíme doměkka. Měkké maso vyjmeme a šťávu zahustíme nastrouhaným krajícem tmavého chleba. Dobře povaříme, přecedíme. Do omáčky přidáme s masem i vypeckované švestky a ještě chvíli povaříme. Přílohu volte podle chuti i rozmaru. Jednodušší variací jest remoskový králík na pivu se švestkami. Připravíme si: 1 králíka, lžíci másla, 200 g anglické slaniny, 2 cibule, lžíci mouky, 3 střední mrkve, hrstku hrozinek, sůl, pepř, 150 g sušených švestek, půl litru piva. Ve vlažné vodě necháme švestky a hrozinky nabobtnat. Na rozpuštěném másle opečeme anglickou slaninu na kostičky. Na tomto tuku opečeme naporcovaného ušáka a vyjmeme. Na stejném tuku osmahneme nakrájenou cibuli a mrkev na kolečka. Porce králíka se zeleninou vložíme do remosky (nebo papiňáku), osolíme, opepříme, zalijeme pivkem. Po cca půlhodinové tepelné úpravě přihodíme namočené ovoce a dovaříme. Šťávu můžeme zahustit moukou a servírujeme s rýží či bagetou (Jezevcova glosa: Remoska je prokletím. Pokrmy z remosky nejsou ani vařené, ani dušené, ani pečené. Nijaké, jalové. Všechno (ne)chutná stejně. Proto je oblíbená i v Anglii. Leč hlavně je oblíbená pro usnadnění práce). Když už jsme u švestek, což tahle naložit si opilého vizovického modřenína? Na kadlátkovou pochoutku připravíme: 2 Sedlčanské Modřeníny, 2 lžíce povidel, 50 g sušených švestek, 2 lžíce slivovice, 2 hrsti sekaných neloupaných mandlí, 50 g uzeného špeku či slaniny, 3 bobkové listy, 2 snítky tymiánu, lžičku bylinkové soli a 150 ml slunečnicového oleje. Plísňového modřenína lehce osušíme a necháme chvíli povolit. Nakrájené švestky spolu se slaninou namočíme do slivovice a necháme nejméně čtvrthodiny louhovat a řádně nasáknout. Na suché pánvi osmahneme na sucho nasekané oloupané mandličky a nakonec decentně posolíme. Modřením krájíme raději na větší kousky, neb se může rozpadnout. Vše začneme skládat do sklenice. Syrec, vždy po jedné lžíci povidel, zasypat mandlemi, přidat tymián, špek, spolu se švestkami a bobkovým listem. Nakonec zalijeme slunečnicovým olejem, leč tak, aby sklenice nebyla naplněná až úplně po okraj. Ponecháme při pokojové teplotě uležet 2-3 dny. Připíjet je doporučováno tmavé pivko či karamelový ejlík. Při tomto receptu jsme učinili čestnou výjimku, neb nejde o recept explicitně pivní. Namísto pivka tam figuruje moravská kořalka. Tož nutno přihodit i recept pivní. Plzeňský pivák pod pultem. Co nachystáme? 3 Sedlčanské Romadůžky, 1 bílou cibuli, 1 červenou cibuli, 3 stroužky česneku, 2 lžíce nakládaných perličkových cibulek, pár kuliček černého pepře, lžičku červené papriky, lžičku soli, 3 lístky bobkového listu, 1 hrst slunečnicových semínek, 2 dcl světlého ležáku, 2 lžíce hrubozrnné hořčice a 150 ml slunečnicového oleje. Technologie: Romadůžky rozkrojíme a posypeme z obou stran červenou paprikou a zlehka potřeme hrubozrnnou hořčicí. Necháme minutku odležet. Česnek a obé oloupané cibule nakrájíme na kolečka. Kolečkem červené proložíme romadůžek a přiklopíme. Syrce vršíme do sklenice, spolu s červenou i bílou cibulí. Zasypáváme slunečnicovým semínkem a pepřem. V nádobce rozmícháme olej, hořčici, pivko, červenou papriku a sůl. Směsí zalijeme syrce tak, aby sklenice nebyla úplně plná. Zaklapneme a při pokojové teplotě ponecháme pár dnů uležet. Zakusujeme pivním rohlíkem. Pivní moudrosti chybět nemohou ani v létě. Popěvky o pivu bývaly tuze oblíbené a staly se předmětem zájmu nejen českých obrozenců - konečně o Čeňku Zíbrtovi se BPH, resp. ZN už zmiňovali. Je tu i Erben, Čelakovský a další. Připomeňme některé z popěvků známějších a lidových, resp. zlidovělých: „To pivečko, to věru je nebeský dar, vše psoty a trampoty vede na zmar, a sílí a dává kuráže. Ejchuchu! Ejchuchu!“, „Dokať pivo neskyslo, chlapi, pime ho! Dokaď děvče nepřerostlo, chlapi, berme ho!“, „Kdyby to pivečko nebylo, čím by se na zdraví připilo? Za sto let tu nebudem, proto se teď napijem! Kdybys nám, pivečko umřelo, co by tu sirotků zůstalo!“, „Pane bratříčku, dobrej den, půjčte mi korbílek na tejden! Nepůjčím, nedám, mám jen ten, piju z něj pivíčko každej den!“. Konec juchání. Pokrokářští maniaci z EU nás nenechají být, aktivističtí dobroprdi nás nenechají žít. Protikuřáckou hysterií to jen začíná: „Po pivu jsem dostal hlad, tak jsem si objednal alergen 9, ale měl jsem chuť i na alergen 7“ (V. Klaus ml.). „Dneska nám zakážou kouření a zítra někdo přijde s tím, že vypít deset piv denně je nesmysl. Nebo proč vlastně souložit, když to není za účelem zplození potomka. Teď se tomu smějeme, ale jenom do chvíle, než … Po honbě na kuřáky přijde honba na popíječe piva, pojídače bůčků a dokonce i na děti, které pijí ve škole sladké mléko … A na vás taky dojde! Už se připravuje směrnice o průměrné váze Evropana a každý, kdo bude mít nad ní, bude platit daň z váhy!“ (J. Kubera). Francouzi si zvolili svého Obamu a nastoupili cestu národní sebevraždy. Prošel kandidát eurobažin. Prezidentské volby tam dopadly úplně nejhůře, což volby parlamentní dramaticky umocňují. Normální voliči se šli koupat a ostatní hlasovali pro startup Macron 4.0. Proč to dopadá tak tragicky? Prostě protože: „Dvě věci na světě jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost. I když s tím vesmírem si nejsem tak úplně jist …“ (A. Einstein). Sílí rozbředlost, změkčilost, zkáza, degenerace. V duchu tzv. třetích cest, Blair, Macron etc. Ani ryba, ani rak, měkkýš, améba. V EU bude pokračovat eurofanatická agónie bez konce a bez naděje. Britové se ve volbách také zrovna nevytáhli a tvrdý (a především tolik, tolik potřebný) brexit se nechutně rozplizne. Blíží se volby německé. Nechte nás vystoupit, my v tomhle jet nechceme! Nechceme žít v eurolži! Máme platit astronomické pokuty za to, že nadšeně neakceptujeme čísi úchylné záměry povinně dosidlovat území NAŠEHO státu cizinci? Co nám nařídí příště? Německá hysterická aktivistka, z vedení zelené frakce v Europarlamentu, chce povinně přesidlovat dokonce celé vesnice! Aby se usnadnila prý integrace! Bohužel, nejde o pitomost z horka, nad kterou lze mávnout rukou. Nejde o chvilkové pominutí smyslů, nýbrž o postoj. Oni to myslí smrtelně vážně! Nový francouzský prezident drze uráží politiky V4, že vděčně nejásají nad diktaturou tzv. sdílené suverenity! Zrádci nejsou z V4, cyničtí zrádci Evropy se jmenují Macron a Merkelová! Vystupme z EU, dokud je čas a dokud to ještě jde! Je to jediná cesta, jak náš stát a náš národ zachránit! Dej Bůh štěstí! Budeme ho všichni moc a moc potřebovat. Už ani budoucnost není, co bývala.

Chýně (BPH III.): Víkendovým Cyklohráčkem Praha-Slaný 3. června jen na Hostivici. Leč už z hlaváku, se známou červenou hrajslečnou a po atraktivní trase Pražského Semmeringu. Z Hostivice bicyklmo na Chýni, do Formanky-krčmy (www.pivovarska-krcma.cz). O víkendu jasně hned na otevíračku, hned na jedenáctou. Brzy totiž nastává frmol. I dneska. Krčmě tradičně v pohodě. Kmenový majitel-výčepák, venku kočičáci. Pouze místo Zvěřince, který se stal Pivními lázněmi (které se Chýni nepovedly) je sklad pivka. Tak je to správné. A vevnitř na stolech chybí preclíky na stojanech. Na čepu Chýně 10° světlá, Chýně 12° polotmavá a Chýně 12° Ale. První desina zvoní jako zvon a jenom báječně zasyčí. Pitelná a její nakyslost je ryze osvěžující. U dalších však už nakyslost začíná malinko vystrkovat agresivnější růžky. Leč dají se přežít v pohodě. Polotmavé nezkoušíme. Cílíme na smaženou krknu, se salátem. Krkovička je, bramborový salát trestuhodně nikoli. Tudíž raději hovězí stejčík s pečivem. Bez připomínek. Bodl. Coby dezert špičkové matýsky ala losos. Na závěr přichází na řadu Ale. Chýně Ale kalná, živá, osvěžující, trpce grepová. Pěkně digestuje. Spokojenost. Fajnově trpká chuť grepu doznívá hodně, hodně dlouho a vůbec to není nepříjemné. Vlastně lepší, než pravá grepová šťáva z UGOva stánku na masaryčce. Ondyno Jezevec překonává krajní nedůvěru a činí premiérový nákup. Dojem a výsledek? Nic moc. Mimořádně spruzený (ne)obsluhující fracek je horší než zpomalený film a krajní spruzenost dává najevo mimořádně okatě. Je na facku. Ceny moc přátelské taktéž nejsou. Jednodruhová, nejmenší tří decová, šťáva koštuje bratru devět pětek. Samozřejmě, že musí být jasně grepová. Grepová šťáva osvěží a k tomu jí má Jezevec ještě lékařsky přísně zakázanou (kdysi kvůli práškům na ředění krve, dneska kvůli anticholesterolovým dryjákům). Vypít se produkt dá, nicméně ani v nejmenším neosvěží, neb je odporně teplý. Jako chcanky. Za devět pětek byla očekávání mnohem větší. A staromilský Jezevec se tuze diví nabízeným kombinacím. Pro mnohé je jeden druh totiž těžce fádní. Jablko + bezinky + mrkev + špenát + cosi hodně nechutného a nedefinovatelného patří k těm nejméně bizarním směskám. Fakt takové blivajzy někomu chutnají? Nebo je to další móda & debilita na entou? Nic proti směskám, nic proti smoothie. Jsou ale opravdu tak úžasně zdravé?  Víkendový Cyklohráček Praha-Slaný je silně návykový. Tudíž 10. června opět jedeme a opět na Hostivici, a opět kolem rybníků do Chýně. Zase otevíráme krčmu přesně v jedenáct. Leč p. šéf to v sobotu asi trochu přehnal s jakousi oslavou a zpočátku funguje jen pí. kuchařinka. Která šenkuje, leč nevaří. Plný provoz kuchyně dneska až od jedné. Zatím jen studené. Takže matýsky jako před týdnem. Pivní menu též stejné. Desina, polotmavá dvanda a dvanda Chýně Ale. Poklidně cucáme prima grepového ejlíka a se zájmem pozorujeme gigantickou piraňu v akváriu. Piraňa nám to kořistnicky se zájmem oplácí. Poetické. Slunce, seno, piraňa. Zajímavé je, že piraňa ještě nesežrala další rybičky v akvárku. Uvědomělá ryba? Pokrokářský vegetarián? Po pár ejlících smířeně míříme k blízkému, a veskrze hicujícímu, Strahovskému chovnému rybníku. Finišují mohutné běžecké závody Chýňského běžeckého oddílu. Zřejmě dobrý oddíl. Atmosféra poklidně báječná, slunce pálí jako zběsilé, prima neděle. Týden minulý se tu neběhalo, nýbrž závodně lovilo. Závody dětí a mládeže. V Chýni to žije. Příští víkend plánujeme přijet zase. Prý už má dokonce opět být i domácí bramborový salát. 18. 6. zase Cyklohráčkem přesně na jedenáctou. Jiná sestava (méně hovorná i vstřícná) personálu nás zpraží hned úvodem. Bramborový salát prý už nebude nikdy! Není v novém jídelníčku (To víme už dávno). Tak hovězí stejčík z roštěné na grilu s nivou a chlebíkem. Osvěží, potěší. Na tabuli stojí: desítka světlá, dvanáctka polotmavá a dvanáctka Ale Tři mušketýři. Pivka dnes hořčí, hustší a plnotučnější. Desina kvasnicovější, kalnější a hlavně plnější. Chlebová, jako mláto. Dá se kousat. Zaplní, zasytí. Silně připomíná Papulovy Lipany z Dražíče. Ale Tři mušketýři méně letní i méně citrusový, nežli Chýně Ale týden minulý i předminulý. Hutnější, výživnější. Kalné mláto s občasnými ostrými tóny grepu. Obří piraňa pořád civí. Poulí piraní očka dravě a hodně hladově (Není rybek v akvárku o jednu méně?). Těsně před odjezdem registrujeme změnu na čepu. Místo Mušketýrů teče Bezová jedenáctka. Bezový ležák světlý. Světlý velice, skoro bílý, neboť je pšeničný. Vůně lehoulince skutečně bezová, úplně cítíme kosmatice. Chuť silně hořkokyselá. Hodně originální, snad až příliš. V žáru i osvěžující, leč, jako když pijete citronovou šťávu. Trubky máme poleptané a agresivní chuť splachujeme až večer Sádkem, když nezabírá ani islandský Skyr z Bohušovické mlékárny. Dodejme, že u blízkého rybníka větší akce už žádná. Jen tišší rybáři a nadšený vodní psík labrador. Víte, že v 16. století bylo u nás skoro 80 tisíc rybníků? Šlechta mazaně věděla, co je dobré, užitečné i výnosné. V současnosti zbývá už rybníků cca třetina. Zakládejme rybníky a vysazujme lesy! Zlatí feudálové a proklatý kapitalismus! Ať žije monarchie (a vladař nesmí být osvícený)! 24. 6. Cyklohráčkem (dneska nikoli červená hrajslečna, nýbrž červený hrajjinoch, kterého opět nevidíme poprvé) jenom do Zličína. A zase přes Strahovský rybník, šup do chýňské krčmy. Tentokráte na place kraluje samotný šéf p. RK. A konečně je i domácí bramborový salát! Smažená krkovička se salátem prvotřídní. Fantazie! Světlá desina už hutná méně, mírně příjemně nakyslá, prostě Chýně tak, jak jí známe. Teče i polotmavá a pořád i bezová pšeničná jedenáctka. Tentokráte jí nedáváme až na samotný závěr a splachujeme desítkami. A je dobře.

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) od května už otevřena každodenně. Sezóna propukla. Letošní premiérová cyklonávštěva uskutečněna, kvůli počasí, ovšem až 16. 5. Vypadá to, že v Hájence vše při starém. Což je dobře. Každá změna bývá k horšímu. Pořád teče jedlá nymburská jedenáctka a nevyzpytatelně silný polotmavý Něžný Barbar. Na jídelním listu objevujeme dočasnou novotu v podobě jelení plece marinované v medu a chilli s bramborovou kaší. Prubujeme a nelitujeme (I když BPH by chilli dala více). Přitom i dnešní hotovky, jako kotlíkový guláš či ledvinky, vypadají taktéž úžasně. Coby dezert teplá kančí kýta. Leč letos bez pálivé francouzské hořčice, ta se však výhledově má vrátit. Zatím drobná pochvala alespoň za čerstvý křen (i když maďarský, nebo dokonce čínský?). Máme rádi Kersko. Dále šlapeme na Sadskou a na Nymburk. Včetně krmení sympatických nutrií pod nymburskou Katovnou. Mlsné potvory však letos nějak moc hrabou … Na břehu zátoky zejí díry už připomínající krátery. Na MDD 1. 6. Elefantem do Kolína a lužními lesy na Libici. Za klavarským jezem, před veltrubským luhem, na samotě, na loučce, na cestě hned u vody trůní přívěs s občerstvením a posezem. U dvou vorvaňů. Úřadují v sezóně od loňského srpna. Točený řízný Bakalář 11°. Poklidná idylka, těžká pohodička. Na soutoku Labe s Cidlinou funguje osvědčené a sympatické bistro U přívozu (alias Na soutoku). Zdravíme tradiční osádku a čekáme na tradiční otevření před dvanáctou. Nejsme sami. Hlavně místní se sem rádi stahují. Atmosféra pohodová, jako vesnička středisková. Šenkuje se pořád Bernard, včetně nefiltru. Ale namísto Zlatopramenu letos Regent 11°. Světlý, tmavý, říznutý. Letní kempové pivko. Tradičně nakyslé, leč na doplnění tekutin se i dá. Samozřejmě nemůže chybět obligátní pstroužek. Letos přijatelně dražší a nově symbolicky dozdoben i několika hranolky. Do kerské Hájenky přijíždíme zase hned na jedenáctou 14. 6. Hotovky nás dneska netáhnou (rajská, telecí plec, máslový řízek), takže velkopansky nahlížíme do stálé nabídky. Jelen v chilli už není a fatálně absentují i řízečky z kanečka. Jen řízečky z panenky. To je mor, všude už otravují s fádní, suchou panenkou bez chuti, jděte se vycpat! (My jíme krkovičky a bůčky). Upřímně, není moc, co si vybrat. Z nouze volíme úplně to nejdražší (CZK 180), tj. dančí roládu plněnou slaninou, s hříbkovým přelivem a domácími bramboráčky. Porce veliká, bramboráčky zvenku vypadají docela pěkně vypečené. Že jsou bez česneku i marjánky, s tím jsme už trpce smířeni dávno, ale dnes vevnitř mírně nedopečené. Daněk černý a tuhý (a asi notně starý), omáčka-přeliv černá, podivná a nepříliš chutná. Tentokráte se kuchař nevytáhl. Pokrm na vrácení sice není, nicméně pozitivní zážitek nepřináší. Pouhá hmota na zaplnění. Zkrátka nám to tentokráte v Hájence vůbec nechutnalo. Nevadí, příště bude lépe. Postřižinské je O.K. Náladu si zkazit nenecháváme a vesele šlapeme tradiční cestou, skrze kerské polesí na Sadskou a Nymburk. Připomeňme, že legendární kerské polesí při pohledu z aera připomíná kapradinu. Neznalému se může zdát, že příliš hluboké není. Moudří znalci jsou však pokorní, neb moc dobře vědí, že při odpočinku na mýtině se kdysi z řeckořímské zápasnické skupiny Gustava Frištenského právě tady záhadně ztratil černoch. A nikdo ho už nikdy nespatřil.  20. 6. Elefantem dopoledne do Milovic. Přesný fahrplán velí šlapat směr Praha, alespoň na čelákovickou Jiřinu. V milovickém lesoparku to jde, po výjezdu do polí se však otevírá žhavá pec. Teploměr na cyklocomputeru hravě překonává na slunci šestačtyřicet a umíněně míří k brutální padesátce. Pud sebezáchovy vítězí. Zbabělý návrat. K Jelínkům. Do milovického restu s cukrárnou. Venkovní posezení ve dřevě, dychtivé povídavé obsluhující ženy pozdně středního věku, na čepu regionální Nymburk a dokonce i vrchlabská jedenáctka Hendrych. V orig skle 0,4 či 0,25 l. Pár Hendrychů a potupný návrat pro změnu opět Elefantem. Dnes to na velké bicyklování pro Jezevce fakt nebylo. Kdože to vtíravě zvoní u dveří? Je to stáří ...

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Klubové setkání pivovarského klubu Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) 16. 5. představilo, okusilo, ohodnotilo výtvory nadšených domovarníků. Poslední předprázdninový klubový večer uskutečněn 13. června. Představuje se Zámecký pivovar Zbraslavice a z prachu a popela opět a znovu povstalý Pivovar Kutná Hora.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) konečně zveřejnil aktuální jídelní list. Už se zbláznili dočista. Kuřátko za CZK 389 nebo miniaturní a přeplácaný stejk už za bezmála pětikilo. Jejich kuchyň známe hodně dobře. Špatné to asi není, leč poměr cena/výkon bývá ve Šteklu zcela neadekvátní. Na každé jídlo, včetně dřívějších poledních hotovek, obvykle čekáváte dlouhé desítky minut. K normálnímu najezení byly potřeba přitom porce dvě až tři. Vůbec nám nevadí a vůbec neželíme, že letos otevírají mazaně vždycky až v 18. O hosty ve Šteklu evidentně nestojí. Už tradičně a dlouho.

Bernardův kult (BPH XVII.): Jak věrné p.t. čtenářstvo ví, piva Bernard, ani samotného pivovarníka Bernarda, v nekritické oblibě BPH zrovna nechová. Nicméně PR mívají neotřelé a pivovar hodně rád provokuje. A někdy jsou jeho provokace zcela na místě. Na jednu z posledních kampaní Bernarda hystericky vystartovali popletené feministky/ještě popletenější, přesněji pomatenější a zuřivější, feministé. Povedené, vkusné, nápaditě výstižné a snadno zapamatovatelné bilboardy se světlým, polotmavým či tmavým, vyšperkované pin-up-girls, si od pošahaných genderových fanatiků vysloužily přívlastky sexistické, šovinistické a neopomněli ani rasistické. Hezké holky se prostě v reklamách ukazovat nesmějí, neb dle blbů má jít o společenskou degradaci žen a narušování genderové rovnosti. Samotný Stanislav Bernard vtipně zareagoval tím, že na stovkách bilboardů začal sám propagovat prémiový ležák. S pořádným afrem na hlavě, ve žlutých, velmi kraťounkých, sexy šatičkách. Propůjčil svou mužně zarostlou tvář atraktivní dívce. Vše korektně doplněno označením Feminist Edition. Ať se ošklivky, o které nikdo neopře ani kolo, chytnou za nosánek! Tím rozzuřil pokrokáře násobně. Nahrazením obličeje ženského mužským má prý ještě více anonymizovat ženské tělo a degradovat ženu na pouhopouhý objekt. To už není jen odpudivé pokrytectví, to je už vážná diagnóza! Pokrokářští maniaci patří do léčebny! A Standa Bernard nekončí - koketně špulí zadeček i s podvazky, v krátké sukénce, a to na pivo s koulema. Tleskáme.

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha pivní (ZN 28.): Střípky ze slavné historie i mnohem méně radostné multi-kulti současnosti Žižkova. V květnu slaví Žižkov 136. výročí povýšení na město. Žižkov se původně měl jmenovat Rudolfov, na počest rakouského korunního prince. Název Žižkov je úředně povolen v srpnu LP 1877. 15. 5. LP 1881 císař FJI povyšuje Žižkov na město, které je připojeno ku Praze dne 1. 1. LP 1922. Žižkov koncem 19. století je rychle se rozšiřujícím sídlem. Což přinášelo s sebou i efekt tavícího kotlíku příchozího obyvatelstva, především lidu mimopražského. Zdůrazněme a podtrhněme, že obyvatelstva našeho. Opravdových cizáků a jiných národností tu tradičně mnoho nebývávalo, ani nepřebývávalo. Tudíž ani místní patriotismus nebýval příliš nacionálně zabarven, jako jinde po Čechách. Kupříkladu LP 1907 byl Žižkov třetím největším městem v Čechách s více jak 75 tisíci obyvateli. Německá škola tu přitom stála jen jedna a i židovská modlitebna též pouze jediná. V rámci monarchie Žižkov reprezentuje levné město živnostníků a dělníků přímo u bran Prahy. Značnou část cizinců na žižkaperku tvořili dovozci (obhospodařující třebas velkosklady s vínem) či zlodějíčci a obdobná veselá chasa a rozverná cháska. Po „Velké válce“ se na Žižkově usazuje část ruské emigrační vlny, v Jeronýmově ulici se ostatně zabydluje i Jaroslav Hašek se Šurou. Zmínit nutno proletářskou historii Žižkova, denní i noční kolorit a genius loci i pečlivě pěstovanou image bohémského charakteru této specifické a svérázné lokality. Přívlastek proletářský Žižkov však úplně přesný přitom není, průmysl se rozvíjel spíše v Libni nebo Nuslích. Největší žižkovskou fabrikou bývala kapslovna na Parukářce. Menší továrny zde pak vznikaly za první republiky. Ovšem pro Žižkov samotný jsou vlastně dodnes typické spíše krámky, menší provozovny, drobné živnosti a v neposlední řadě šmelina. A samozřejmě hospody, lokály, pivnice, bary, pajzly. Košatě bohatý tu bývával život spolkový i cechovní. Přiměřeně rebelský (obvykle však v mezích zákona) se cítil Žižkov už za požehnaných časů Císaře pána FJI. Žižkov současný? Při sčítání v roce 2011 se z celkového počtu 71 769 obyvatel Prahy 3 přihlásilo k české národnosti pouze 44 992 lidí, k moravské 217, slezské 24 a slovenské 1 444. Tzv. Romů má být na Praze 3 tabulkově pouhopouhých 29 a Vietnamců 197. K Ukrajincům se tehdy přihlásilo duší 1 255, k Polákům 114, k Němcům 75. Přičemž u národnosti nešlo při sčítání o údaj povinný, a ani ověřitelný. Na Žižkově tzv. Romů a Vietnamců vegetuje řádově více. Z neustále přibývajících asijských provozoven všeho druhu (kterých jsou i na Žižkově už desítky, ba stovky) našinci z principu nadšení fakt nejsou. Nicméně poctivě dodejme, že s Vietnamci vlastně žádné problémy nejsou ani nebyly. Usilovně a snaživě pořád pracují, umí dobře česky (když chtějí), zajímají se i o naše reálie, dodržují pořádek i ctí pravidla slušného (a normálního) chování. Nehlučí, neobtěžují, nevykrádají byty, nepřepadávají, veřejně nefetují. A především si žijí poklidně po svém, vždy sympaticky obklopeni svými. Okázale nedemonstrují svou jinakost a nevyžadují žádná privilegia. Kdyby všechny menšiny byly takové, a vlastně nejen menšiny … Stránky radnice Praha 3 udávají rozlohu 649 ha a počet obyvatel 71 409 k 31. 12. 2012. Praha 3 je tvořena celým katastrálním územím Žižkova a částí Vinohrad, které si tradičně zakládaly na tom, že jsou daleko lepší (a bohatší) adresou, nežli chudší Žižkov. Což už dneska úplně neplatí, mnohdy je to spíše naopak. Z Prahy 3 se přitom stala už nejhustěji osídlená část Prahy celé, a to i přes existenci stále relativně velkých nezastavěných ploch. I těch však dramaticky ubývá. Obludný je plán Penty na Churchill Square, jako by děsivého skla a ještě děsivějších kanceláří už nebylo nadbytek. Pořád koumají i nad Parukářkou. Což tahle nechat Parukářku, tak jak je? Nejlepší by to samozřejmě bylo, leč nic by z toho nikomu nekáplo …. Obrovskou žižkovskou hrozbou, a to nejen dopravní, je chystaná Parková čtvrť v severní části areálu Nákladového nádraží. Což znamená 2,5 tisíce bytů a minimálně 7,5 tisíce výjezdů a vjezdů aut denně. Zastavme to šílenství, dokud je čas! Hustota zalidnění Prahy 3 se dnes má už pohybovat kolem šílených 11 000 dvounožců na kilometr čtvereční. Moc lidí a moc aut je základem mnoha a mnoha problémů samozřejmě i tady. Omezování životního prostoru se na žižkaperku stává už přímo fatální. Už i mainstreamoví vědátoři přitom přišli na to, že třebas dramaticky narůstající počty poruch chování souvisí právě s uvedeným. Omezování životního prostoru, nedostatek podnětů, žádný styk s přírodou. Bolestně chybí především volný prostor. Všechno myslitelné (i nemyslitelné) je už zastavěné a zbytek neustále přehlcen automobily. Civilizační problémy se umocňují (K dalším městským částem Prahy s hustotou osídlení nad 10 000 obyvatel na kilometr čtvereční náleží sousední Praha 2, pak dlouho, dlouho nic, až následují Praha 4, 7, 10, 11 a 17 s hustotou nad 5 000). Statistiky praví, že Praha celá je 12. nejhustěji zalidněným evropským regionem, s hustotou 2 604,7 obyvatel na kilometr čtvereční. První místo v celičké Evropě má zaujímat Vnitřní Londýn Východ, s 11 040,3 obyvateli na kilometr čtvereční. Dnešní Žižkov se už dotáhl. Je osídlen dokonce hustěji, nežli přelidněné Tokio nebo Singapur, s průměrnými údaji někde kolem 7 000 lidí na kilometr čtvereční. Anebo než New York jako celek, kde se údaj pohybuje někde pod hranicí 11 000. Kdy to skončí? Nebo snad má Žižkov atakovat hustotu zalidnění na Manhattanu, která činí 66 000? V Praze je už zoufale potřeba učinit radikální řez a konečně si přiznat, že především tolik aut se sem prostě už nevejde. Apely nestačí, musí přijít striktní regulace a nemilosrdná restrikce, tvrdá mýta, přísné zákazy. Přelidnění a zvěrská koncentrace aut je dramaticky umocněna tím, že kosmopolitní Žižkoff 21. věku představuje tavící kotlík potulně-nomádských kosmopolitních světoběžníků. O žižkovských expantech, kteří nás - dle pokrokářských multi-kulti ideologů a presstitutů - úžasně obohacují až někdy příště. I o tom, že kdo nad čistě jednosměrným údajným obohacováním fanaticky nejásá, má být špatný a zlý člověk. A hodně malý člověk. I o tom, že století pod Prahou už stačilo. Fuck kosmopolitní globalizace! Fuck globální kavárna! Vivat národovecká hospoda! Vivat lokalizace a vivat protekcionismus! Žižkov 4.0 bude zase náš! (Nebo už 5.0? My bychom raději 0.0!). A samozřejmě Žižkov vždycky zůstane hotovostní! Na Žižkově platíme penězi, nikoli kartami! Na Žižkově bude vždy platit česká koruna! Hranice, celnice, akcízy, povolení k pobytu, ani víza a bumážky vůbec nejsou špatným nápadem. Konec konců nenastal zase už čas pro Žižkov samostatný? Ať si kavárenská Praha tropí, co chce, my jsme Žižkov! Století pod Prahou bohatě stačilo! Pravda a zdravý rozum zvítězí nad pokrokářskou lží a nenávistí ke všemu normálnímu! P.S. Připomeňme, že pestrý, a hlavně ještě slastně normální, život žižkovský z časů před více jak sto lety čtivě mapují čtivé knihy Šesták, Z.: Jak žil Žižkov před sto lety (Praha: Academia 2005. 344 s. ISBN 80-200-1305-9), Jak hřešil Žižkov před sto lety (Praha: Academia 2006. 305 s. ISBN 80-200-1449-7), Jak se ze Žižkova stalo velké město 1865 – 1914 (Praha: Academia 2008. 496 s. ISBN 978-80-200-1599-0). Staré díly původní BPH tyto publikace ondyno už podrobněji představily.       

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) nechutně studený květen studeně otevírá California namísto kmenového Raptora. Poté po zbytek máje zase Apollo Galaxy. Legendární skvostný Raptor se na krátký čas navrací počátkem června, v půli měsíce zase už Apollo. Znovu se na čas objevuje Zichovec 12° Mosaic Ale. Jak byl minule (pře)chválen, tak aktuálně opatrněji. Mnohem opatrněji. Je jiný, odfláknutý (zichovečtí nestíhají?). Jiná barva, agresivně citrusová chuť už není nikterak příjemná, spíše nakyslá, až přímo protivně kyselá. Minulá várka nadprůměr, dnes raději bez ohodnocení. Sládkovou G-volbou měsíce máje jest polotmavá G-dvanda. Nestojí za ochutnání, ani za řeč. V půli května prodlouženě-víkendovou gastronabídku oživuje comeback loni tak úspěšného rostbeefu. Opět standardně vynikající, se zámeckou zeleninkou, brambůrkami parisien a domácí tatarkou. Radost. Po návratu z uklidňujících šumavských vrchů a temných hvozdů se slastně normálními lidmi (a pracovitými bobříky) je BPH brutálně konfrontována s tím, co o víkendu pobíhá, posedává, polehává po (už ne našem) Žižkově. Ošklivé panoptikum, nechutně nepěkné obludárium. Pfui Teufel! Jen pro otrlé a silné žaludky! Koncem máje na sadovském čepu premiérově bzučí Moucha Moniak 12°. Ležák (alc 4,2 %). Údajně už nikoli z Chýně, nýbrž už z Braníka. Tato Moucha má, dle chytrých referencí, být nasládlá a nevýrazná. No, spíše standardní europivo, chuti prazvláštní, hořko-sladko-kyselé. Spíše nežli nevýrazné je výrazně nedobré. Brzy ústa opanuje kyselost a kovová pachuť. V půli června zabzučel jemný světlý pšeničný ležák Muška (alc 4 %). Prý velmi zajímavé chuti. Což lze potvrdit. Prášek do pečiva v mydlinkách. Nedigestuje a vytrvale se vrací zpět do pusy. Zní to strašně, leč celkový výsledek se kupodivu vlastně i pít dá. Vlastně to na parné léto až tak špatné není. Nám ovšem jedna ukázka stačí. Jsme staré konzervy a s legendárním sládkem Poupětem naprosto souhlasíme, že pšenice patří do koláčů … Moucha Brewery má geniální loga i povedený marketink, zajímavé i zábavné sklo, vtipné etikety i názvy (majitelem je přece p. Moucha). Leč piva samotná pokulhávají. Červnovou sládkovou volbou je popovický Master Summer Ale (alc 4,2 %, barva 11 EBC, hořkost 25 IBU). Úplně špatný, překvapivě, není. I jistá osvěžující sladkohořkost je dokonce i mírně přítomna. Tipovali bychom počet jednotek hořkosti snad i větší. Překvapuje pozitivně. Poté šenkován Permon APA Summer Ale. Desítka, alc 4,5 %, hořkosti 40 IBU. Citrusová chuť s hodně, hodně peprnými tóny. Na léto možná i osvěží, leč na nás moc kyselé. Nejlepší na pivku zůstává vnadná etiketa s letně oplavkovanou dámou. Tu si nemravně prohlížíme pomocí strejdy Gúgla, neb U sadu jest mok přítomen pouze v podobě čepované. V tropech na pípě frčí nealko Birell pomelo-grepový. Za dva se získává orig chladící ručník (do vyčerpání zásob). Opatrně degustujeme maličký vzorek. S pivem to nic společného nemá, i když první loček ještě není až tak děsivý (Obsluhující děvenka Z. dokonce spontánně zapiští: „Jé, to je dobrý!“). Jako grepová šťáva. Možná pro někoho zajímavé, snad i osvěžující, leč brutálně, ale fakt brutálně agresívní. Chemie, chemie, chemie (Spolana Neratovice, CHZJD Litvínov nebo bratislavský Slovnaft? Tyto chemičky už ale nejsou. Zničeny, rozkradeny … Tedy chemička Gambrinus). Neskonale více pivní Birell zelený ječmen zůstává jen v láhvi. V hicu si snobsky nosíváme na tropické noci Fentimansky. Citrónová, pravá a echt nefalšovaná viktoriánská limonáda, je bez přehánění luxus a super. Delikatesa, osvěžení, síla i fantastická chuť v 275 ml starosvětské lahvičce se šroubovacím uzávěrem. Ostře břitký je také orig Tonic Water. Hořký chinin pro pány koloniální důstojníky. Tonic však koštuje pouhopouhých 200 ml a korunkové obyčejné víčko k tomu. Citrónová je o pár levelů výše. Kvalita, která něco stojí. Aneb, jak legendárně - s pravou (přesněji levou) socanskou skromností - pravil legendární (jako bumerang se pořád a pořád vracející aneb He is (Parou)back) šoumen z RaJe Jirka P.: „Kdo z Vás to má?“. Zaznamenat nutno, že U sadu v nabídce už nechybí ani Something for your pet. Pejskům (a samozřejmě i zvířeně jiné) je nabízena hovězí kapsička Pedigree. Chválíme (To v Pivotelu MMX už dlouho pro pejsky nic nemají. A mívávali. Bertík v pejsčím ráji by mohl vyprávět). Koncem června standardní slunečníky nahrazeny, podle striktního befelu památkářů, mdle vyblitými, barvy snad nahnědlé (?). Jako všude po Praze 3 (Barevné slunečníky atmosféře i životu údajně strašlivě vadí, duhově barevná společnost ale naopak. Ta nás krásně obohacuje a činí lepšími. Těžkotonážní euro-kavárenská dialektika). P.S. Pan Standa (alias Š) od Sadu opět vystupuje. Jeho slavná skupina Stanley´s Old Boys Lobkowicz zahrála na Pivních slavnostech 2017 16. června k příležitosti 80 let založení SK Újezd. Samozřejmě posíláme hlas do Zlatého Slavíka. Mistr Karel G. se má čeho obávat.

Párování piv s pokrmy (BPH XXII. + LXIV. a další): Kombinace Tlustého Netopýra s pečenými hovězími dršťkami s klobásou, chilli papričkou a chlebem u Antoše je fakt famózní.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): 22. 6. akce Latinská Amerika na Jiřáku. Čtvrtý ročník, a ve znamení chilli pálivých papriček. Podle propozic. Všechno je ale, nepřekvapivě, jinak. Jiřák ve dni zase už teplotně rekordním (Husinec-Řež hrdě hlásí přes 36°, Dobřichovice raději ani nehlásí) cosi opravdu organizuje i nabízí. Originální je úzká ulička z grilů, kde sálá stupňů snad osmdesát. Něco za ochutnání by se tady snad i našlo, leč v tomhle počasí nelze. Pálivostí ovšem ubohé minimum. Prapodivná česká Habanera (deset deka za pětašede) a nepříliš vábné míchanice nebo salsy od amatérských pěstitelů. Abychom neurazili, za CZK 90 bereme hořčici Jolokia Mustard. Hrubozrnná, prý děsně dobrá i děsně pálivá (Výrobce si dal opravdu inteligentní, hodně neotřelý a originální název World of Chilli. Co chtít od Brna?). Letí hned do koše. Nepálí ani malinko a je bez přehánění hnusná. Lepší jsou i hořčice z Lídlu.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves: Premiérová průzkumná obhlídka Pivovaru Uhříněves vykonána bicyklmo 11. 5. Pivovar samotný s členitou restaurací a útulnou rozlehlou zahradou působí fakt sympaticky. Personál je milý a vstřícný. Nabídka domácích piv čítá dneska šest kousků, pokrmy též působí lákavě. Koštujeme Aloise světlou čtrnáctku. Povedené, silné a přitom nelihové. Takže samé superlativy? Bohužel nikoli. Problémem je cesta. Problémem velikým natolik, že pivovar asi často navštěvovat nebudeme. Od vlakové zastávky je to hodně krutý kilák a tento nutno absolvovat převážně po hlavní. Tedy říčanské. Jet zde na kole = sebevražda, tudíž nutno tlačit po chodníku, což je opět brutální hrůza. V obou směrech neustále nepřerušená kolona aut, z poloviny nákladních a tiráků. Pohybuje se zvolna a zastavuje pouze na světlech. Bez světel se tady přejít samozřejmě vůbec nedá. Nelidský smrad, nesnesitelně děsivý hluk, bolí hlava. Příšerné. Never more! Objet to nějak po straně tratě nelze, možná by šlo kousíček se vyhnout hlavní po kraji lesoparku. Nicméně obludný provoz misku vah povážlivě převažuje na stranu negativ. Možná snad o víkendu to bývá lepší. Ale jenom malinko. Takže rychle pryč, po stezce kolem stadiónů a farmy na Dubeč. Tam na samém začátku veliký pozor při sjezdu na zvěrské retardéry, nejsou vidět a jsou brutální. Zarelaxovat lze v areálu Říčanka u dubečského vzorového rybníka. Pak už horem na známou cyklostezku z Měcholup na Počernice. Jede se parádně a uhříněveský Lojza pořád mile hřeje. Co je to však platné, říčanská se nedá … (Od loňska doprava v Praze a kolem Prahy, zdaleka nejenom tady, očividně i viditelně zhoustla. Počty aut, provoz, kolony, zácpy jsou už za hranou, už je to k nežití. Konečně si přiznejme, že tolik aut se do Prahy zkrátka nevejde. Musí nastoupit přísné regulace a nekompromisní zákazy. Raději ovšem pod trestem smrti zakazujeme kouření po pivnicích … Zvrácená doba. No comment). 19. 5. bicyklmo přes Prosek a kolem kbelského letiště. Samozřejmě s povinnou inspekcí Školičky (www.skolicka.cz), tedy pivka Beznoska. Vrcholí velmi honosná parčíková úprava zahrady (Bude i labutí jezírko?). Rozšířená je též kapacita venkovního posezení. Na jídlo volíme osvědčenou španělskou krknu - grilované Iberico Morrillo. Opět mimalistické (žádné zbytečné srágory okolo) a opět výtečné. Pivní sortiment dneska velmi, velmi široký i pestrý. Startujeme Cykloejlem. Svrchně kvašený lehký letní výčepní ejlík. Pohodový, citrusový, do horka pásne přesně. Další akvizicí je Chmelová devítka. Spodně kvašené, lehké, výčepní, leč i dobře chmelené. Příjemně pivně hořká pivní vodička. Hořkost fajnově doznívá. Následuje světlý ležák, hořká dvanda MagBez, s chmelem Magnum. Ujde, nicméně loni se hořkost jevila mnohem intenzívnější a daleko méně ovocná. Nevadí. Obsluha tradičně hbitá, tradičně pohodová, tradičně velmi sympatická. Normální neobtížní hosté, pohodička, klídek. Doplňme prosecký pivní list: světlá pšenice Koloušek, hořký čtrnáctkový ejl B-ejl, kmenový světlý ležák Beznoska a zabijácký Likvidátor (světlá šestnáctka, co trpělivě ležela přes zimu). Školička je fajn. Teprve až o náročně dusné neděli 25. 6. v roce dva17 poprvé v Hostivaru (www.pivovar-hostivar.cz), přesněji ve filiálce H1. Nahoře, v původním pivovaru, s původně pivovarskou restaurací a zahradou. Vítá nás už hodně (až přehnaně) nových zákazových cedulí, včetně příkazu k zamykání kol. Na čepu místní klasika H11 světlá, H12 polotmavá, H13 světlá a H15 Ale. Ale dost silný, dost dobrý, příkladně studený i řízný. Jedenáctka vcelku pitelná. Registrujeme novinku točené nealko Bakaláře. S pivky spokojenost, spokojenost i s hbitou, digitalizovanou, obsluhou. Relativní spokojenost snad i s krmí (Zdejší kuchyně byla výborná v době, když otevírali. Postupně se však přizpůsobovali postmoderním cool trendům a tzv. zdravým pseudochutím. Fantastické bývalo koleno v pivku. Bývalo. Na listu figuruje pořád, nicméně už nejméně dva roky Vám předloží pouze suchou dusící hmotu. Tlusté totiž důsledně odřezávají a neservírují ani báječnou kůžičku. Což je přímo svatokrádežné. Prý to hosté vyžadují). Menu je čím dál více zaměřeno na rodinnou klientelu a maminy s dětičkami místních bohatců vyšší kategorie (Rádobyterénní Maserati patří u zaparkovaných vozů k těm obyčejnějším). Frčí kuřecí, saláty, nějaká ta ryba. My volíme z pochutin k pivu a poroučíme studené kachní maso ve vlastní šťávě s kyselou okurkou. Fajnové a servírované v sympatické rustikální uzavíratelné sklence. Okurka skvělá, výtečný je i chléb (to pečivo nejíme). Sestava má parametry. Pokračujeme plátky marinované, lehce zauzené, hovězí roštěné s rukolou, parmezánem a jakýmsi nevábným zeleným chrchlem, zvaným pesto. H1 variace na karpáčo. Maso chutné, ale to je všechno. Za CZK 165 jsme čekali více muziky. O pravosti parmezánu si dovolujeme vyslovit jisté pochybnosti. A kdyby k hovězímu místo ichtilní trávy-rukoly a bezpohlavního (a chuťově naprosto nijakého pesta) dali pořádný křen či hořčici, udělali by lépe. Ovšem, nebyli by in ani cool (Mohli alespoň přidat osvěžující kaparu). Realitou je, že H1 se stal podnikem především pro maminy či rodiny s malými dětmi, resp. na pikniková rodinná posezeníčka či dokonce poleženíčka. S pivovarskou hospodou už mnoho společného nemá. Osm minut po otevíračce napočítáváme osm kočárků a patnáctero děcek. Dovádějí, skotačí, křičí. Proč ne, čistá zahrada i úpravné hřiště jsou tady od toho. Nicméně i na terase se permanentně kojí, přebaluje, krká a neustále řeší prdíky, zácpa a blinkání. Koho to nezajímá, má smůlu (Poctivě přiznejme, že takových nás tu moc není). Piva se tu pije málo. Při odchodu cvičně odhadujeme počet hostů na terase na čtyřicet, piv napočítáváme po stolech devět. Bída na pivovarskou restauraci. Samá limonáda a cool (čti vůl) kohoutková voda. Koncept H1 je pravděpodobně úspěšný, děti i rodiče vypadají spokojení. Pro pivaře a hospodské harcovníky to (v teple) už ale fakt není. Natož pro milce poklidnějších posezení bez hluku, křiku a reje. Nicméně v dubnu 2017 otevíral, pár set metrů odtud, u dráhy, nový pivovar H2 s pekárnou. Stále ještě se nachází ve stadiu dokončování, a to zejména venkovních prostor, včetně chybějící pergoly. H2 zaujme nejenom snídaněmi již od sedmi, ale i HDrive okénkem. Bude to tu snad více pivovarské i hospodské a v neposlední řadě poskytne snad i trochu požehnaného klidu. Repertoár jídel se jeví nadějně. Nicméně na straně druhé je areál H2 více betonový, méně zelený a daleko méně útulný, než u H1. Co se dá dělat. Příště už do dětského ráje H1 nepojedeme a raději zdoláme Hdvojku. Patří k H1 & H2 i Trautenberk?

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): Tradiční Žižkovské pivobraní na vršíčku Parukářky proběhlo 2. a 3. června. Už pošesté. S představením čtyř desítek minipivovarů. A Jiřák 25. května hostil Festival Asie, s ukázkami kultury i kuchyně.

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): V Únětickém pivovaru (www.unetickypivovar.cz) to žije. O sobotě 13. května slavil 6. narozeniny. Pohádka v pivovarské stodole, ukázky řemesel kovářských a nožířských, koncertování, zábava pro caparty i dospěláky. A slavnostní naražení Výroční 10,5°. Únětická výroční desítka má být plnější nežli 10° a mít méně alkoholu nežli 12°. Původní stupňovitost: 10,7 %. Obsah alkoholu: 4,4 %. Hořkost: 32 EBC. Doba ležení: 4 týdny. Uvařeno z kounického sladu, švihovské vody, poloraného žateckého červeňáku.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Podle propočtů Deutsche Bank z roku dva17 je pivně ze světových měst vůbec nejdražší norské Oslo. Jde o cenu (zde uváděnou v CZK) půllitru desítky v centru. U Osla figuruje CZK 242. Následují Singapur (CZK 220) a Hongkong (CZK 188). Praha je uváděna v žebříčku na 47. místě (CZK 32).

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Dubnový Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) No. 66 dorazil 3. máje. Spolu se složenkou na předplatné. Profesionální firma na předplatné se chová profesionálně a vypadá to, že úplně poprvé s obnovením předplatného nebudou problémy. Děkujeme. Tak je to správné, tak to má být. Zalistujme novým číslem: Editorial tentokráte od soudce v mezinárodní soutěži České a moravské pivní koruny 2017 (o degustačních soutěžích), nové klasické výčepní pivko Antonín od Primárora, znovuobnovení vaření v Horách Kutných, degustace polotmavých speciálů a doppelbocků, reportáž o projektu roku z Kamenice nad Lipou, jdeme na pivo na Novém Zélandu (aneb podivuhodné pivní divy protinožců), sbíráme pivní uzávěry, gastropředstavení počernického pivovaru, něco hospodářské statistiky ohledně rekordního výstavu českých pivovarů za rok dva16, pro profesionály o čepování piva či skleněných obalech a rozverné historické okénko na téma „Kapitolky z evropských dějin prožranosti“. Ze 72 stránek PBA je šestnáct věnováno tradičnímu přehledu různých ocenění. Výsledky degustační soutěže XI. ročníku Jarní ceny českých sládků, Výroční ceny 2016 České a moravské pivovarské akademie, Vítězové národní a mezinárodní sekce soutěže České a moravské pivní koruny 2017. Dej Bůh štěstí!

Antoš (BPH LXXI.): Cyklohráček zahájil novou sezónu, a to v pořadí čtvrtou, v dubnu. Nevyjíždí nově už z masaryčky, nýbrž z hlaváku. A na Hostivici nesměřuje přes Dejvice, nýbrž po parádní trase Pražského Semmeringu. Jezdívá o víkendech na Okoř a do Slaného. Vždy poslední soboty v měsíci míří ještě o kus dále, až do železničního muzea ve Zlonicích. Nicméně poslední víkend májový, díky výluce, Cyklohráček startuje klasicky z masaryčky. 28. máje jedeme a k Antošovi se tuze těšíme. Vždycky potěšil i osvěžil. Tentokráte opět nezklamal. Antošova krčma s pivovarem (www.pivovarantos.cz), pivovar založen LP 1578 a obnoven LP 2010. Jezuitský historik B. Balvín roku 1681 píše, že slánské pivo doporučovali v Čechách na prvním místě. Bylo vyhlášené a kvalitní. Antoš na vše navazuje. Úspěšně. Antošova pivka dnes náleží k doporučovaným regionálním produktům Slánska. Spolu např. s klášterními výběrovými džemy ze slánského kláštera řádových bratří bosých karmelitánů. U Antoše letos mírně rozšířen a vybaven plůtkem venkovní posez. Pivní menu rozmanitě pestré: Rarach 10°, Antošův ležák 11,8°, Polotmavá 13°, Zlatý Kozák 15°, Spring Ale 13° a Tlustý Netopýr 17°. Startujeme Rarachem, výčepní to desinou, letos čepovanou od 8. 5. Chutná a na doplnění tekutin funguje. Netopýr, coby žitná IPA, pořád delikatesně famózní. Zlatý Kozák je vyležený ležák. Dobrý, silný, nenápadně a nebezpečně. Na Spring Ale, naražený 18. 5. a ovoněný americkými chmely, už sil nezbývá. Dodejme, že výborné Černé Poupě bude zase až k podzimku. S pivky spokojenost značná. Ještě větší spokojenost s krmí. Přibyla pivní pálenka Antošovice barraque a hlavně pochutiny k pivu v podobě feferonových buřtů na pivku a především pečených hovězích drštěk s klobásou, chilli papričkou a chlebem. Nelze samozřejmě odolat (původní cestovní plán přitom zněl na obligátní grilovanou krkovičku s excelentním feferonovým salátem). Delikatesní dršťková krmě naservírována v  pekáčku, s rozpečeným chlebem. Lečovitost nikterak nevadí, ba naopak. Božsky lahodné a v neposlední řadě patřičně ostré. Antoš umí a umí i ostré. Balada, zážitková gastronomie, pokrm roku. Co dál? Mezi námi, dršťky bohatě stačí coby hlavní jídlo. Leč nedat si ještě alespoň skromný zákusek, by byla svatokrádež. K tomu krčma právě světí Rakouský víkend. Telecí řízek s bavorským salátem, filet ze pstruha lososovitého s omáčkou ze šumivého vína, roastbeef s polníčkem etc., obří vanilkový Germknödl a nezapomeňme, prosím, na tyrolský Gröstl. Jdeme do něj! Atraktivní pánev s mixem uzeného kolena (s nezapomenutelnými kůžičkami), hovězího krku, raných brambůrek a červené cibule. Vše řádně omaštěné a navrch korunované sázeným vejcem. Dokonalost. Antoš umí. Od června přichystán nový jídelní list, kde dršťky zůstanou. Zůstává i feferonkový salát. Přijedeme zase. Rádi. Moc rádi. Cyklocesta nazpět, v žáru, po tradiční trase přes Brandýsek a Okoř zkomplikována uzavírkou před Buštěhradem.

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.): 17. máje vlakem na Dobříš. Bicyklmo Bekovkou na Knížecí studánky, nahoru na Klondajk (= Stožec) a alejí na Podbrdy. A už nás vítá všeradický pivovárek. Zámecký dvůr, Zámecký pivovar a Zámecký hostince u paní Magdalény (https://www.zamecky-dvur.cz/pivovar). Tečou Všeradi: 11° světlý ležák, 11° polotmavý ležák a speciál 14° IPA. IPA ujde. Světlá jedenáctka primová, velmi osvěžující, hořká. K horku vyloženě pásne. Opět proměny jídelníčku a opět k horšímu. Povážlivě přibylo kuřecího a panenek. Prý si to hosté žádají. Bohužel přibylo na úkor ostatního! K tomu namísto kačení nohy pouze kachní prsa. Krkna i stejčík se ještě nalézt dají, i když už dost lopotně. Vlastně není ani moc z čeho vybírat. Vítězí vepřový steak, kysané zelí, bramboráčky. Maso perfektní, staročesky vydatně pokmínované. Bramboráčky tmavé i křupavé. Jen český česnek bolestně schází. Studené zelí pouze průměrné. Zpátky tradiční trasou 115 na Třebaň. Na vlak, na Elefant. Pojede vůbec? Sázka do loterie. Letošní výluky na trati do Berouna jsou únavné, leč ještě přežitelné. 19. června výstup na stanici Rymaně a výšlap přes Mníšek na Skalku. A po hřebenech, přes Čunčí (Čunčí huba se starouši ještě zavřená) pod Klondajk, a opět alejí do Všeradic. Pivní repertoár v hostinci MDR totožný, nicméně IPA právě došla. Protinožec 12° zase nepřekvapivě není. Bývá vždycky rychle vypit a aktuálně právě zraje. Čili někdy za měsíc. Dnešní Všerad 11° světlý ležák chutná skoro ovocně, skoro až jako IPA. V hicu (na slunci přes čtyřicet) je ovšem dost fajn. V (ne)závazném plánu máme krkovici na portském se šťouchačkami. Nicméně v denním meníčku figuruje krkovička se zelenými fazolkami na slanině. Není o čem. Výtečné, excelentní. Bez chybičky. V horku osvěžující, velmi potěšující. Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com) koncem jara a na samotném počátku léta vynecháváme kvůli omezením provozu ČD. Od 6. 7. to snad už pojede opět normálně.  27. 6. jízda kolem Zbraslavi a tradiční stop U posledního Kelta. Pořád točí Lipany a Dudáky. Lipan jako vždy. Hutný, dá se kousat, prima kalný. Gril s lákavými nabídkami v podobě české krkovice, české roštěnky a lahovického pstroužka naplněného bylinkami funkční až od 12. Takže smažený třeboňský kapřík s domácím bramborovým salátem. Nelitujeme. Dobrá volba.

Nealko pivo a „pivo“ (ZN 14.), včetně Bertíkovy nezávislé hitparády (ZN 19.): Moštárna F. H. Prager sídlí v bývalém Kročehlavském pivovaru v Kladně. Produkuje cidery a přírodní limonády. Chystá i extrachmelená piva typů ale, IPA či stout, a to v nealkoholické variantě! V orig černém skle. Potud zpráva sympatická. Méně sympatické už je, že z obratu firma hodlá dávat peníze aktivistickým NGO neziskovkám. BPH tyto produkty kupovat rozhodně nebude. Z důvodů zcela zásadních. Kavárenské páchání sluníčkového dobra podporovat nehodláme. Parazitické pijavice, které si nestoudně osopují právo všechny převychovávat a zachraňovat nás před sebou samými, podporovat nebudeme (Ne, že by vůbec žádná z neziskovek nedělala záslužné věci. O těch opravdu podporyváníhodných se ale obvykle moc nehovoří ani nepíše).

Železná Ruda (ZN 33.): Ultrakonzervativní Jezevec navštěvuje pouze známá a prověřená místa. Půle května, tudíž tradice Šumavy, Rudy, Engadinu a Belvederu. V Hotelu Engadin (www.engadin.cz) zdravíme známou osádku. Stále a vytrvale čepují Bernarda. 11° světlá opět nijak úchvatná a jen málo pitelná. Jako křen rozhodně není, spíše mydlinky (v nouzi však poslouží). 12° polotmavou raději ani nezkoušíme, leč na odbyt docela jde. Tudíž na základně samotné důsledně preferujeme flaštičkový Bernard Bohemia Ale. Silný a sílu i dodává. Kousíček nad základnou, na přírodním koupališti hafo bobrů. Už loni se tu usídlila jedna čile pilná rodinka. Letos už kolonií a bobřích hradů několik. Patálie s bobříky zaznamenávají i v Alžbětíně i jinde. Bobři jsou pilní, chytří a pořád něco snaživě budují. Přírodě to prospívá, leč člověku se to leckdy nehodí, ani nelíbí. Přitom nejde o původní šumavský druh bobra evropského, nýbrž o bobra amerického, který utekl z jakéhosi lesoparku a zabydlel se. Dobře se zabydlel. Jeden macek poblíž dokonce zle pohryzal hajného. Když se oba překvapili face to face. Hajný skoro vykrvácel. Bobry samotné jsme sice nezahlédli, zato dvě zmije, z toho jednu mohutnou, černou. Říká se jí Adam. A první den zaznamenáváme u koupaliště konflikt s vlčákem. V máji do Rudy, právě ke koupališti, pravidelně přijíždívá nezodpovědný skopčák (bílá dodávka s klecemi) a cvičí tu své vlčáky. V Bavorsku by mu to neprošlo. Vyhání našince i pejsky našinců a letos jeden z jeho (ne)vycvičených zlých hafanů skočil na nic netušící běžkyni a pomuchlal jí bundu. Bezohlední debilové se rodí i v Německu. Železnorudský horský hotýlek & pivovárek Belveder (https://www.hotelbelveder.cz/belveder/pivovar.asp) pořád na svém místě. Trůní vysoko nad Rudou. Tradiční zkratka přes sjezdovku letos komplikovanější. Buduje se zasněžování přilehlých sjezdovek. Zase dotace. Zase vyhozené peníze. Kde k tomu budou brát vodu? Strhnou pramen? Kdo to povolil? No comment (K čemu je nám EU? Opravdu bychom se bez předražených luxusních cyklostezek či umělého zasněžování každého krtince neobešli?). Při výstupech na Belvik tudíž nutno přeskakovat výkopy, nebo nudně (a namáhavě) obcházet. Nevadí. Večerní návraty z Belviku dolů po strmé sjezdovce jsou pořád parádní. 3. místo v romantice návratů z hospody (Zlato je jasné, od Kadi Jánskou dolinou, na Slovači. Stříbro berou cyklosjezdy z malšické Rejdy do base campu Fort Dobronice u Lužnice). Letošní Belvederské pivní menu? Vnitřní i venkovní tabule hlásá: 10° světlá, 11° polotmavá, 12° světlá, 13° medová a 14° speciál. Desítka a jedenáctka aktuálně nejsou, neb právě zrají. Dvanáctka je ležák Švejk a čtrnáctka nese varovný název Bermudský trojúhelník. Pivka jsou poctivá, řemeslná, leč sladká. Jak je na Šumavě zvykem. Je to vodou, bylinkami, medem nebo šetřením s chmelem? Hořkost schází bolestně a k tomu pivka místně bývají teplá. Nepřehánějme, teplá přímo ne, leč my jasně preferujeme studenější. Dvanáctka Švejk je z aktuální belvederské nabídky nejsladší a bezkonkurenčně nejméně pitelná (a nejméně povedená). Bermudy jsou sladkosilné, na léto až příliš. Dodejme, že pivka z Belviku se od sebe ani moc neliší. Vše do sladka. Takže týden nakonec trávíme s medovou třináctkou, kde med patrný vlastně skoro vůbec není. Zvyknout se na ní v pohodě dá, je nejvytočenější, nejstudenější, nejpitelnější a kupodivu nám připadá nejméně sladká. Čili je to týden vlastně docela i mile příjemný. Atmosféra vesměs ospale poklidná (děcka, která jsou na Belviku na škole v přírodě způsobná a řádí venku), lidé tuzemští i přeshraniční normální, milí, příjemní, sympatičtí. Žádní potížisté ani otravní prudiči, žádní multi-kulti kavárenští aktivisté ani zuřiví ekofašisté (Které by p. prezident, zcela správně, nahnal do rezervací. A kteří právě tady, na Šumavě, už napáchali škod strašlivě). Na Belviku pořád drží jednotné ceny. Všechna malá koštují CZK 20, všechna velká CZK 30. Belvik famózně oslňující, co do pivka a jídla, sice asi úplně není, leč svůj standard si drží a BPH zase v máji přijede. Máme to tam rádi. A pivně jinak? Klatovy pivně totální nula. Tzv. plzně, géčka, krušky. Pivobar i klatovská prapodivná pivní instituce Modrý Abbé o sobotě popoledni vytrvale zavřené. Nové info o klatovském měšťanském pivku nezískány žádné. Dobrá Voda či Velhartice pivně opět nula. Za pidizmínku stojí jen svijanský Rytíř ve velhartické Osvěžovně desáté cenové. Ruda Železná rok od roku pustější, stále více objektů na prodej. Ubylo autobusů. Neoblíbený místní starosta totiž zrušil dopravu např. na Špičák, s tím, že to hotely přece mají platit sami. Geniální! Němci ovšem linku na Javor provozují, a to spolehlivě. Alespoň nové železnorudské infocentrum má parametry. Je to vlastně muzeum. Názorné a interaktivní. S lyžaři, zvířátky, filmy, zvuky, obrazy, ukázkovým kabinetem bobra (ovšem bobra evropského) i kabinetem čápa. Vkusné, poučné, povedené, čisté, nepřeplácané. Chválíme, doporučujeme. Na Kvildě pivovar opět zavřený (Otevírá vůbec někdy? Otevírací dobu nikde nenalézáme). V přilehlé pekárně ovšem kvildské šenkují. Obvykle Desateráka a Dvanácteráka. Místo světlého Desateráka právě teče polotmavá dvanáctka bez názvu. Světlý Dvanácterák se jeden malý utrhnout dá bez problémů. Na další už chuť není, pitelnost opět absentuje. Kašperskohorské je o něčem docela jiném. V Kašperských Horách otevíral 16. 7. LP 2016 Kašperskohorský pivovar. Sídlí přímo vedle Policie Modrava (tedy Kašperské Hory, ale TV série se točila právě tady). Stylový hospodský interiér, venkovní posez, příjemná a pivně gramotná slečna za výčepem. Pokrmy lákavé, včetně pivního guláše, pivní cibulačky, pivního čokodortu. Na čepu Kašperk 10°, Šibeničák 12°, tmavá Cikánka 13° a E.Ale 12°, polotmavý, amerického střihu. Kašpek je výborná desina, svěží, osvěžující, digestující, veselá. Pitelná a konečně i hořká. Pak, že to na Šumavě nejde. Jasné pivko pobytu. Šibeničák je plnější verze. Kašperky překvapují mile (A kašperskohorské nám nešmakuje zdaleka jenom díky absolvování náročnější pěší trasy Kašperk - Kašperky). Za zmínku stojí zvláštní ceny s relativně drahými malými, kdy za malý Kašperk účtují CZK 24 a za velký CZK 29. U Šibeničáku za malý CZK 32 a za velký CZK 36. Namísto tradičního (a nám už notoricky známého) výletu do Bavor, nahoru na Javor, kolem jezera a na stezku korunami stromů, letos raději poctivě šlapeme kolem Rudy. Pouze dodejme, že 24. až 26. května probíhá na rynku ve Zwieselu akce Bier trifft Pivo aneb 1. Česko-Bavorský pivní festival. Pivní klání, muzika, desítka pivárků od nás a z Bavoří. Od nás Bizon, Prachatice, Purkmistr, Radouš a U Švelchů. Dej Bůh štěstí! Gott segnen Sie! P.S. (1) Výše žehráme nad marnotratným vyhazováním peněz i za předražené cyklostezky. Kocourkovskou euroabsurditou jsou stovky dopravních značek na cyklostezce kopírující namátkou silnici do Rudy. Hustý les značek. Asfaltovou cyklostezku protíná uzonká lesní pěšina. Značka konec cyklostezky, necelé dva metry od ní zase začátek cyklostezky. V opačném směru dtto. Na pěšině dále zákaz vjezdu, vjezd komusi povolen a další značky jen pár kroků od sebe. Na několika málo metrech čtverečních neuvěřitelných deset (!) značek. Kam se hrabe dopravní hřiště pro caparty. Po pár stovkách metrů opět etc. Vážně si někdo myslí, že tohle přispívá k bezpečnosti? Kde zůstal normální zdravý rozum? V EU fakt bolestně chybí. P.S. (2) Pokud jde o normálním rozumem naprosto nepochopitelnou invazi značek, nezůstává pozadu ani žižkaperk (a celá Praha). Už pár měsíců žižkovské ulice či parkové cesty v riegráku ohavně hyzdí desítky značek zakazujících jízdu na segway. To se zase někdo náramně napakoval. Místo segwayů ale už frčí elektrokoloběžky. Takže za čas jistojistě přibudou desítky značek dalších. Na Spořilově jednu tabuli, označující zónu bez segway, přemalovali místní vtipně a vkusně na zákaz dinosaurů. Kdyby tak bylo možné vyhlásit zóny bez lidské blbosti ... Pražská „chytrá“ záplava značek je dozajista předzvěstí programu Smart Cities. Praha se rozhodla za tento vyhodit 600 milionů CZK. Moc chytré, neboť není jasné, na co a komu, prostředky vlastně půjdou. Na nanoznačky, autonomně řízené pomocí Big Dat, AI, cloudových výpočtů nebo snad na aditivní výrobu alias 3Dtisk? Fuck všechno smart, fuck podvodná bublina 4.0! My nechceme být smart,  my chceme jenom být a hlavně žít normálně!

Litoměřice (ZN 37.): 8. dne měsíce června Elefantem do Ústí. Cesta příjemná, zpestřena příjemným hovorem s dalším bicyklistou, směřujícím z Bohušovic, přes Říp, nazpět na Prahu. Zdravíme! Nádraží (& okolí a především nevábní, agresivní dvounožci zde se potácející, jako vždycky) v Ústí standardně vysoce nepřátelské a tuze, tuze ošklivé, takže standardně bleskově přes most, rychle na cyklostezku podél vody. Nákuk do samotného Ústí nás standardně opět neláká ani trochu. Naopak. Tradiční trasou luxusně šlapeme směr stále přátelské, úpravné a pořád sympatické i optimistické, krásné město Litoměřice. Cílem je samozřejmě, jak jinak, námi oblíbený Biskupský pivovar U sv. Štěpána (https://biskupskypivovar.cz). Celá budova biskupství právě v opravě, včetně střechy a dělá se přitom i nový chodník. Čili venku hluk a tak raději usedáme uvnitř. Útulno, příjemno, obsluha milá. Na čepu se střídají biskupská pivka nefiltrovaná a nepasterizovaná jménem Vikář 10° (alc 3 %), kvasnicový Děkan 11° (alc 4,7 %), Štěpán 12° (alc 4,9 %), Vídeňský ležák 13° (alc 5,5 %) a speciál polotmavý 14° (alc 5,9 %). Aktuálně dneska teče Vikář, Štěpán a vídeň. Vikář pitelný, poctivý, osvěžující. Obstojně nahořklé výčepní pivko. Světlý Vídeňský ležák měděné barvy povedený, díky vídeňskému sladu zakulaceně delikátní chuti, leč pitelnosti už menší. Poroučíme dančí kýtu s omáčkou demi glace a bramborovo-brusinkovou kaší. Decentně jemná delikatesa. Tradičně dezertujeme skvostným špekovým prkénkem, s iberijským - přímo marcipánovým - špíčkem, cibulkami, kozími rohy a okurkami. Fantazie. Od příštího dne, tj. od 9. 6., inzerují ohnivý víkend. BPH samozřejmě nemůže chybět. Tentokráte šlapeme opačně, z Roudnice. A hned na jedenáctou otevíráme v litoměřickém sympatickém pivovárku. V pátek už šenkují Vikáře, Děkana a stále Vídeňský ležák. Kvasnicový Děkan fortelný, řízný, hořčí, kvasničně-obilné chuti. Co obnáší ohnivý jídelníček? Smažené jalapeňo, mexickou chilli polévku s hovězím, pikantní penne, ohnivé kuře Piri, guláš pro pravé chlapy, chilli burger, vtipný pokrm hoří, má panenko (papričkou plněná), hoří a horké jahody s pepřem a chilli čokoládou. Polévka zvláštní, i s fazolemi, místo kusů masa mleté drobky. Ujde, leč nepálí vůbec. Není ani ostřejší. Ohnivá už tedy vůbec. Lečovitý guláš pro pravé chlapy, s domácími bramboráčky je už alespoň chuti mírně pikantní. Velmi mírně. Jemný gulášek pro rozmazlené a ufňukané slečinky. V mnoha hospodách přitom takový guláš, co do pálivosti, dělají standardně a za ohnivý ho rozhodně neoznačují. Neb ohnivý, ani pálivý, není ani omylem. Chutný vcelku ano, ostrý nikoli (A nám hlavně nesedí, že je vepřový. Guláš musí být hovězí. Vepřové je v guláši prapodivné a leze vždy do zubů). Bramboráčky fajnově dotmava vypečené, skoro i křupavé. Ale kde je česnek? Bolestně absentuje. Zklamání? Rozhodně nikoli. Oba výlety povedené, jídla poctivá, nicméně pálivé fakt dělat neumějí. Ve čtvrtek i v pátek z Litoměřic šlapeme tradičně přes Terezín na Bohušovice, na Elefant. A propos: Litoměřice s Lovosicemi od 19. 6. hostí MS v hokejbalu.

Tour 2017: 13. a 14. máje podniknuty dobrodružné výpravy za takřka už veteránským Jeepem až do Budějic (Z koupi nečekaně sešlo, kolega je jako ženská, neumí se rozhodnout. Jak zpívá Olda Říha: „Hlupák váhá …“). Po obhlídce míříme na Masné krámy, leč přichází řádná jarní bouřka. Nevystupovat, prásknout do koní a stop až v Miličíně. Vyhlášený motorest Česká Sibiř už prý dlouho není, co býval, takže míříme naproti ke Dvěma javorům. Podle hlášení místních mají točit i malšické pivko. Netočí. Rest prázdný, zavřený a s cedulí k nájmu.  Musíme vzít zavděk motorestem Česká Sibiř. Jsme překvapeni pozitivně. Obsluha kmitá, točí se desina Budvar a Budvar free. Desina není Pardál, takže další plusové body. Studená neagresivní vodička svůj účel vcelku plní. Jídelní list obsahuje mnohé normální naše pokrmy, takže vybírat z čeho tady dnes opravdu je. Kačena, držkovka, gulášek z kližky, ryby, řízky. I smažená krkovička s bramborovým salátem. Samozřejmě vůbec není, co řešit. Salát výborný, množství nemalé. Krkna jak sloní ucho. Chutná, šťavnatá. Za CZK 139. Chválou nešetříme (ale v Chýni bývá lepší). Doplňme, že malšickým rozumíme repertoár Rodinného pivovaru Obora (www.pivovarobora.cz), Obora 4, pošta Malšice. Pivovar funguje od roku 2015 na farmě rodiny Novákových, nedalo od Želče. Raritou je, že se vaří z vlastního chmele. Na farmě má být údajně možnost posezení, případně si pivko lze vychutnat v Muzeu a obrazárně Špejchar Želeč. Vařit se má Pivo 9°, Pivo 10°, Pivo 11° - Žitohola, Pivo 12° - Ježibaba, Pivo IPL - Indian Pale Lager a Pivo IPA - Indian Pale Ale. Rozumy čerpáme z milé brožurky Průvodce po pivovarech v Jižních Čechách (v roce 2017 vydala Jihočeská centrála cestovního ruchu v desetitisícovém nákladu). Pivovarů a minipivovarů je tu uvedeno pětadvacet. P.S. Zajímavá je informace ohledně Muzea pivovarnictví Tábor ve sklepeních pod restaurací Beseda na Žižkově náměstí. V letošním roce by tady měl dokonce začít fungovat minipivovar.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): APA 45 připomíná konec II. SV. Proto i číslice 45, což je současně také počet jednotek hořkosti. Slavnostní lehčí pivo (11,5°, alc 3,7 %) uvařil sládek Petr Krýsl a vymyslel spolu se svým otcem Josefem Krýslem - spolumajitelem plzeňského minipivovaru Beer Factory. To onačejšího siláka přichystali loketští. K příležitosti 700. výročí prvního pobytu kralevice Václava alias pozdějšího císaře Karla IV. na Lokti místní minipivovar vystřihl polotmavý speciál Václav 28°, alc 11,5 %. Květnový Český pivní festival na pražské Letné uděloval ceny Gloria 2017. Bronz brala tmavá Kateřina 12° z Frýdlantu, stříbro světlý T11 od pivovaru Trautenberk z Malé Úpy a Zlatá Gloria 2017 mířila do plzeňského pivovaru Raven za karamelový Caramel Porter. Na 53 m dlouhé lodi Pivovar, kotvící u pražského mostu Štefánika, zraje Titanic. Čtyřiatřicítka. Ke třem základním pivům Republika, Monarchie a Legie přibude extra silný Titanic. Má to být u nás vůbec nejsilnější komerčně vyráběné pivo. Někdy za půl roku se těšme! Pražská kavárna zavírá venkovskou hospodu, aneb Hanák končí s nádražkou v Nižboru. Což tahle zavřít pražskou kavárnu? Dej Bůh štěstí a na zdraví! P.S. U.S. prezident DJT oslavil 71. narozeniny. BPH se připojuje ke gratulantům. Hlavně vydržet!