ZN 47 + Liptov V

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 47., s tradičním slovanským zářijovým poselstvím od slovenských bratrů i sester z Liptova, z 31. října LP 2017)

Pivní moudrost a recept: „Je sympatičtější pěkně po česku udělat pár piv, než trojčit u vína po velkouherském způsobu“ (P. Esterházy). „Keď si málo vypijem, nič sa nemôže stať!“ (jeden z desítek stylových nápisů, resp. artefaktů ve stylové instituci Zašivareň u Kašiaka alias Občerstevenie při Kadi, Liptovský sv. Ján, Jánská dolina, SR). „Zlatý bažant je porovnatelný s průměrnou úrovní českých piv. Popradské pivo je vhodné na rozpouštění zubních protéz, když je tam necháte přes noc“ (notoricky známá to glosa z roku 1999 p. prezidenta stávajícího a neochvějně věřme, že i budoucího. Leč kdyby kandidoval V. Klaus st., ale i ml., BPH by hlas přihodila jim. Hlavně ne kavárenský akademik). Zařaďme dnes také jazykový koutek: Tradici piva u nás dokládají nejen četná příjmení odvozená od zlatavého moku (jako je Pivec, Pivka, Pivo, Pivko, Pivný, Pivník, Pivoň, Pivnička, ale v mnohém Piják, Pijak, Pijáček, Pijan, Piák, Piálek, Pialka či Nepilem, Nepilmachem anebo krásné příjmení Pivoda), ale též rozlišná pojmenování piva (namátkou např. bahno, bahýnko, bírek, buclák, čechr, heřmánek, chmel, chmelovina, kloktadlo, krýgl, křen, ležák, malvaz, marast, nektar, orosené, pěnivec, piviště, pivoň, pivson, prelát, rahno, samec, škopek, šumák, šumivka, tekutej chleba, tykadlo, voda s pěnou, zrzavá voda, zrzek). Dokáže tohle primitivní angličtina? Ať přežije a vzkvétá naše krásná čeština i tuze potřebná mezislovanština! Blíží se Sv. Martin a s ním svatomartinská husička. Neb předkové byli velmi moudří a vzkazují nám: „Kdo si na svatého Martina nedá pečenou husu, bude po celý rok hladovět“. K přípravě husičky na pivu si přichystejme: solidního ptáka, hrst soli, 3 jablka bez jádřinců, 2 lžičky kmínu, 2 lžíce řepkového oleje a 250 ml piva. Zbytky peří odstraníme pinzetou a zvnějšku i zvnitřku maso potřeme solí. Přes noc odložíme do chladu. Z ptáka setřeme zbytek soli, naplníme ho jablky a otvor svážeme režnou nití. Pokmínujeme a položíme na pekáč potřený olejem prsíčky dolů. Zakryjeme a pečeme 90 minut na 180°C. Podle potřeby podléváme trochou vody. Husu otočíme, kůži propícháme vidličkou a znovu zakrytou 90 minut pečeme. Ke konci zvýšíme teplotu na 200°C, odkryjeme a za průběžného podlévání pivkem dopékáme cca 25 minut. Poté obřadně sežereme. Přílohu volte dle chuti - různí knedlíci a zelíčka, třebas Vysocké špičaté či červené s brusinkami. Pro loosery nemajícími ani na pořádnou husu, přihoďme bonusově receptík ala Láďa Hruška mixnutý prodavačem lyží & prznitelem české kuchyně Babicou. Na křidélka v pivní omáčce. BPH prázdné kuřecí fakt nebaští, leč třeba návod přijde někomu vhod. Ingredience: 6 kuřecích křídel, olej, 6 lžic kečupu, 250 ml světlého piva, 2 stroužky česneku, 1 lžíce octa, 2 cibule, majoránka, bazalka, pepř a sůl. Jak na věc? Křídla osolíme, opepříme. Jeden stroužek česneku utřeme, druhý s cibulí nakrájíme nadrobno. Křídla zprudka opečeme na rozehřátém oleji, dochutíme polovinou utřeného česneku, majoránkou, tymiánem a bazalkou. Přidáme nakrájenou cibuli, podlijeme trochou vody a dusíme čtvrthodinku. Rozmícháme pivo s kečupem a vlijeme ke křidélkům. Vložíme do trouby a pečeme doměkka při 200°C. Když je hmota měkká a omáčka zčásti vypečená, přidáme zbylý česnek a už pouze prohřejeme.

Svijany (BPH II.) + Rohozec (ZN 19.): 22. 10. LP 2017 tradiční stop ve svijanské prodejně, s tradičním dotazem na kalendář. S tradiční odpovědí, že bude. Leč kdy, a v jaké podobě je tajné. Takže si odnášíme pouze Svijanoviny, 2017, č. 3. Vstřebáváme z nich info ohledně třináctého svijanského piva - světlého speciálu DUX (alc 5,5 %) či o tom, že znovuobnovený Zámek Svijany se stal Památkou roku Libereckého kraje 2016. Když už zase (po půlroční odpočinkové pauze) projíždíme Českým Rájem, tak samozřejmě stavíme i v Rohozci. V Pivní ambulanci. Nečekaně mají naraženo pivko a dokonce snesitelné. Žádný chemický Ypsilon, ale normální jedenáctka. K tomu megazavináč plus dotaz na retrolahváče se světlým ležákem Prometheus. Novinka chmelená Kazbekem. Kolega zakupuje vepřovku ve skle od firmy Klouček z Raspenavy. Osvědčenou, chutnou, za přijatelný peníz. Týden předešlý testoval vepřovku od Bejrů z Kněžmosti. Předraženou, s masem rozemletým. Ta nezabodovala. Co ovšem zaboduje vždy, jsou od Bejrů jitrnice (patřičně kořeněné) a žemlová jelítka. Excelentní.

Budvar (BPH VI.): Várku 122 láhví Budvaru 5. 9. LP 2017 požehnal diecézní budějovický biskup. Počet 122 připomíná 122 let od založení pivovaru. Jde o dar pro papeže Františka, který mu delegace předá při generální audienci v prosinci. Škoda jen, že stávající sluníčkářský  sv. otec-mimoň je apoštolem islámu a nepřítelem křesťanství. Hlásá, že práva migrantů je nutné povýšit nad národní bezpečnost. Mají být nadřazena životům a bezpečím domácích lidí!

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): Pivnici Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) navštívíme asi zase až s příchodem cyklosezony 2018. Zdravíme osádku! Nicméně Kersko samotné má být opět rozděleno. Už nejde o idylické spory, zda se zelím, nebo se šípkovou, nýbrž naprosto (ne)čekaně o prachy. Magické Kersko se dneska hádá ohledně kurtů, dobře známých a proslulých i filmově. Spory se mají týkat prodeje pozemků z roku 2013. Záhadný majitel VV byl identifikován coby bývalý starosta, který namísto kurtů hodlá zbudovat jakési centrum. Pár obludností ostatně už Kersko hyzdí. Někomu už není svaté naprosto nic. Never more! V samém závěru srpna vykonána inspekce Milovic s cyklodojezdem do Počernic. Horních. V Milovicích povinné a příjemné posezení U Jelínků. Teče nymburská jedenáctka a třináctka Něžný Barbar plus vrchlabská jedenáctka Hendrych. Svěží, veselá, řízná. Neurazil ani průměrně dostačující lečo-cibulo-pivní guláš. V alkovně se sedí slovansky a celé Milovice krásně dýchají duchem staré dobré Rusi. Ruského původu je i personál (obsluhující slečna nenuceně špulí famózně vysoustružené pozadí) a neabsentuje ani boršč. V Milovicích přitom nechybí ani životní prostor, rozhledy i obzory, zadumaně ospalá pohoda, chandra, stromy, les, borovice a samozřejmě břízy. Nikdo nikam moc nespěchá, ani se moc nestresuje. Jako na dače, kdesi u Moskvy ... V Milovicích se nám hodně líbí a hodně dobře dýchá. A lidé jsou tu slastně normální. Což tahle z obludně kosmopolitního a duhově odcizeného žižkaperku (kde nás údajně tzv. obohacují pořád další a další bolestně jinací cizáci, drzí expanti a nesnesitelné davy turistů, stále další a další liberálně zvrhlé perverznosti & pokrokářsky oplzlá zvěrstva se vzýváním pahodnot), trvale přesídlit do poklidně a převážně slovanských Milovic? Plán je to osudově přitažlivý. Vlakové spojení na Milovice jest perfektní. Přitom bydlíte prakticky v lese. Brutálně přelidněný i přeautovaný Suchdol nás k návratu na stará kolena už také moc neláká. Venkovský Suchdol (který už, bohužel, neexistuje) je, bohužel, dneska kavárenskou Prahou. A Praha = jiná planeta. Jiná planeta, kde normální člověk je pronásledovanou kořistí a pro globální progresivistickou kavárnu (alias piráty) toxickou menšinou. Stačí se podívat, jaká zvěrstva Praha napáchala ve volbách (včetně Žižkova, Lysolaj nebo levého břehu). Dost bylo Prahy! P.S. Za pozornost stojí projekt mezislovanštiny. Všeslovanského jazyka, kterému by bez učení porozumělo více jak 350 miliónů. Mohla by být používána jako společný jazyk a prostředek komunikace na pouliční úrovni i třeba coby technický mezijazyk k překladům. Proč by měla mít angličtina neotřesitelně výsadní postavení? Proč pokrokáři u nás na angličtinu tak fanaticky tlačí? Jenom kvůli pocitu tzv. světovosti? Především kvůli tomu, aby ještě více prohloubili naše vykořenění a dále rozmělnili naší národní i kulturní identitu. V odborné sféře v neposlední řadě kvůli tomu, že se za angličtinou mnohem snáze schovají pravopisné a gramatické chyby a samozřejmě slabý, či nezřídka zcela absentující, obsah. Sebevětší blábol v angličtině působí vědecky a cool „světově“. A není divné, že angličtina již brzy nebude oficiálním jazykem žádného členského státu EU? Komunikace mezi námi, mezi Slovany, mezi slovanskými národy, se nemůže - a nesmí -, odehrávat pouze pomocí cizorodé angličtiny.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) už v nedalekém dohlednu (možná ještě letos) bude čepovat pivo s pořadovým číslem 1 000 od založení LP 2005. Zatím chybí něco kolem třiceti položek. Dej Bůh štěstí! O klubových večerech toho moc nevíme, zprávy nám nějak přestaly chodit. Možná tím, že - trestuhodně - BPH nezaplatila členský poplatek. Polepšíme se a napravíme. Výhledově. Na stránkách Klubu zjištěno, že 17. 10. proběhl klubový večer s klasickým programem. S prezentací dvou nových minipivovarů - měl přijet Pivovar Kytín a Helf Osek.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) BPH letos okázale ignorovala (i když jeden spolupracovník tamo párkrát zcela osamoceně poseděl na krupičandě). Koncem října hotel opět zavírá. Dobře mu tak! Poslední nákuk na jídelní list učiněn 28. 10. Hlavní jídla v cenách CZK 399 a CZK 499. K průměrnému najezení potřeba na osobu minimálně dvě porce. Poměr cena/výkon zde naprosto neadekvátní. Na co si hrají? To je tak, když někomu něco bezpracně spadne do klína. 

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): Korektně-pokrokářskému zlu se nesmí pořád jenom alibisticky ustupovat. Musíme mu konečně začít rázně čelit a říci rozhodné NE! Normální chlapi a normální ženské se konečně už musí začít bránit! Ještě není pozdě, ale brzy už bude! Jedinou nadějí je globální konzervativní přestavba a nové národní obrození. Nebojme se staromódnosti! Resuscitujme normálnost, resuscitujme zdravý rozum, resuscitujme přirozené autority! Zastavme konečně šílenství liberálního teroru a navraťme se ke kořenům, navraťme se k naší národní i kulturní identitě a k integrálnímu patriotismu! Je třeba ústavně zakotvit a přísně chránit jako kulturní památku i nezastupitelnou instituci naší českou hospodu, s naším českým čepovaným pivem! Tento svět není pouze pro kavárenské liberály! Pravda a zdravý rozum zvítězí nad pokrokářskou lží a nenávistí ke všemu normálnímu! Jakou naději skýtají volby? Zatím, no comment. Globální kavárna se nevzdává a tak i u nás až neuvěřitelně moc mnoho hlasů kanalizuje pomocí tzv. protestní strany Pirátů, která si přitom na anti-establishment pouze hraje (s podporou a protěžováním médii). Při sledování především samotného závěru sčítání výsledků se neodbytně vkrádá idea, že všeobecné volební právo nebyl nejšťastnější nápad. P.S. Přidejme smutný „džouk“: Měl jsem hrozný sen, až jsem se zpotil. Zavedením povinné inkluze do škol to nekončí. Má dojít k povinnému zavedení inkluze do státní správy i do médií etc. Povinné procento retardovaných novinářů, úředníků, ministrů, poslanců, soudců … Pak jsem se probudil a zjistil jsem, že to přece už dávno zrealizovali … O voličích ani nemluvě. Podpora inkluze nás zatím stála, dle oficiálních statistik, přes dvě miliardy. Kdo to zastaví?

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Renomovaný malíř a umělec p. Máňa (který občas zavítá na pšeničného Velena k Sadu, neb p. Král v Králově černohorsko-žižkovském Království v Kubeličce už pšenici z ČH nečepuje) stylově přivítal prvňáčky u příležitosti nástupu na školní docházku. Na černé tabuli U Mariánského obrazu zdůraznil připomenutí rodičům, aby nezapomněli dětem přichystat čisté půllitry a přitom sami neopomněli 1. září (letos konkrétně 4. září) vydatně zalít pivkem. Do školy zamířila poprvé už i Jezevcova neteřinka malá sl. ZM. Popřejme hodně píle a moře vytrvalosti, dobré nervy, nemálo úspěchů, normální spolužáky (bez obludného, drahého a nikomu neprospívajícího, pokrokářského zla jménem inkluze) a hlavně normální, tj. nepokrokářské a nemodernistické, paní učitelky a především nezastupitelné pány učitele. Dodejme, že k jednomu z říjnových Máňových výtvorů na inkriminované tabuli náležel těžce dialektický text s vyobrazeným půllitrem: „Naše pivo je i Vaše pivo! Vaše prachy jsou i naše prachy!“. V Chelčického ulici se objevil zajímavý podnik Žižkov na Žižkově. S bohatou nabídkou rozlišných pokrmů a hlavně pivkem z Moravského Žižkova. Náš rajon Chelčického není, ale možná výhledově nakoukneme. Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) vedle již delší dobu stabilně čepovaného Guinnesse lze, za CZK 75, zakoupit orig plech Guinness Draught. Včetně chrastící kapsle pro náležité dosažení náležitého lavinového efektu. BPH mezi skalní fandy olejovitého (a nepříliš silného, alc 4,7 %) Guinnesse nepatří, nicméně symbol a tradice to určitá je. Sl. RR děkujeme za ukázku pivka z Mallorky, za 0,5 l plechovku barcelonského moku Estrella Dam (alc 5,4 %, 12-13°, Pale Lager). Silné, velmi silně hřejivě lihové, sladové, moc nepění, není moc hořké. Leč na Španělsko snad i přežitelné a snad by se tam čepované i občas dalo. Prý opravdu tamo bylo obstojné. Slabší verze (alc 4,6 %), navíc s (nechutně nevábnou) příměsí rýže a kukuřice, má být dokonce přímo oficiálním pivem FC Barcelony. BPH ovšem principiálně ctí Real. Nikoli Barcelona, nýbrž vždy Madrid! (Obdobně jako ve Skotsku vždycky pouze katolický Celtic a nikdy Rangers. A v USA samozřejmě vždycky pouze Jih a nikdy, ale opravdu nikdy Sever!). Litoměřická pivka (samozřejmě z Biskupského pivovaru U sv. Štěpána) pokračují v premiérovém představování na žižkaperku. Po Štěpánovi v půli září šenkována, pod pseudonymem Biskup, desítka Vikář. Ale, jó, leč nějak utahané pivko (V Litoměřicích nám desina šmakovala více). Zářijovou volbou plzeňských sládků jest Temně hořký ležák Radegast. Polotmavý, alc 5,2 %. Z akcí Sládkova volba patří tato k nejméně nepovedeným, skoro dokonce až k povedeným. Od 27. září několik dnů U sadu ve znamení relativního klidu (mnozí ze žižkaperku na volné dny, Danke Bohu, odtáhli) a Svatováclavských hodovních dobrot. Silný ptačí vývar, kačení kozy s jablky, kačení nožka sous-vide, se zelím a lokši, jelení kýta na smetaně plus špekoví knedlíci a fortelná Václavova bašta se zelíčkem a variací knedlíků. K tomu lobkowiczská Svatováclavská pšenice 13° (Zase, nejen místně, osvědčená a tradiční Černá Hora? Vizte https://www.dnyceskehopiva.cz/pivni-specialy). Letos neobvykle a smutně brzy, a to hned pozdě večer 2. 10., resp. tuze brzy ráno 3. 10., zbourána sadovská zahrádka a inventář odvezen k zazimování. Depresivní, zase rok v pr… Pro celoroční kuřáky se chystá jakýsi venkovní stolek zvaný „mokrý lokty“ od Prazdroje. Pro pořádek a úplnost kronikářsky přibalme, že pokud neprobíhají občasné sadovské prodlouženě-víkendové kulinářské akce, je možné si vybírat z doporučených specialit. Vedle stálic stálého lístku (jako grilovaný kozí sýr ve slanině nebo šunka od kosti či rumpsteaky) během podzimku lze coby přílohu volit též belgické farmářské hranolky. Veliké, převeliké, opravdu chutné, opravdu bramborové, které potěší i ty, co na hranolkách vůbec neulétávají. V půli října o víkendu k mání též vymazlené kančí medaile s omáčkou z lišek, smetany a brandy. V kombinaci právě s obřími belgickými hranolkami, včetně bramborové slupky, to fakt nemá chybu. Po pozdním záchvěvu hodně pozdního babího léta (víkend 14. a 15. 10.) nastává tradičně podzimní nevlídno, sychravo, chladno, takže U sadu frčí nejen módní cool homemade lemonade (pomerančová s divokými hrozny či nealko Ginger Imperial Spritz se zázvorovým nealkopivkem), nýbrž též natural tee (mátový nebo zázvorový s medem) a teplé nápoje typu horké slivovice či hruškovice s medem a citrónem. A výběrové kořalky Hildprandt z Blatné (palírna má už i minipivovar), tradiční od R. Jelínka a především dobré rumy v čele se Zacapou. Jezevec už léta kořalky sice nepije, leč uznává, že guatemalský mok Zacapa Rum 23 YO je lahodně famózní. K tomu těžce (tedy spíše lehce) návykový a s pivem se přitom ani výrazněji netluče. Možná, že abstinenci kořalek přehodnotíme neb tělo musí do hlíny přece řádně zhuntované! Připomeňme, že již delší dobu sadovští nezanedbávají ani hosty čtyřnohé. Misku s vodou mají samozřejmě připravenou celoročně a mohou si objednat též Pedigree kapsičku s hovězím. V polovině října na sadovský čep zavítal Rebel Buřič 13° (alc 5,7 %). Speciál, märzen. Světlá třináctka s přídavkem červeného karamelového sladu a anglického chmele s aromatem černého rybízu. Pro název piva havlobrodští zapátrali v historii. Buřič se vařil před více jak dvaceti lety, tudíž název oprášili. Buřič je silný, skoro až lihový, dost dosladka, rybíz necítíme ani omylem. Nám nechutná. 19. října LP 2017 se objevuje nečekaná bomba. Sádek 12° Exclusive. Pár soudků na zkoušku. Objevují se právě v době volební a tak nás hned napadá, že by se pivko mohl jmenovat nějak originálněji a aktuálněji. Nicméně návrhy jako Tomio Sádek či Sádek Babiš u kompetentních neprocházejí. Takže zůstáváme u nepěkně nečeského Exclusive. Ve srovnání s kmenovým Sádkem 11° malinko bledší a o něco silnější. Hustý, hutný, leč trošinku … hluchý (nebuďme nespravedliví, jen malilinko hlušší) a prázdný. A hořkosti by snesl více (fakticky ovšem asi bude o chloupek hořčí nežli jedenáctka, leč chuťově tak nepůsobí). Upřímně: Nás nenadchl. Věrný okruh kolem BPH tak věrně zůstává u svého tradičního Sádka 11° (V případech, že je tento nedostatečně či naopak příliš vytočen, resp. nevytočen, tak u náhradní akvizice Klášter 11°. V dopoledních hodinách jasnou volbou samozřejmě zůstává božský Raptor). Pro anály doplňme ceny: Sádek 11° CZK 27/42, Sádek 12° CZK 29/49. A neopomeňme dodat, že víkendová (nejen kolem voleb) krkna v pepřové krustě plus dvě volská voka plus belgické farmářské hranolky (přesněji hranoly) nebyla coby pokrmová souprava marná. I když namísto Raptora byla zapíjena pouze matuškovic bledulí Californií. P.S. Malíř pokojů i pláten p. Máňa opět zabodoval. Pozvání na zvěřinové hody na konci října doprovodil na tabulích U vobrazu blijícími kreaturami, nalitými jako doga, s velmi trefným nápisem: „Jako tenkrát na Hrádečku …“. Tleskáme aneb ka-rel, tj. kapitalistický realismus.                  

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Na Slovači, v centru Liptákova, přímo v centru Mikuláše, v největším (a přitom lidském) marketu zakoupen kečup. Babiččin, nízkokalorický, údajně pálivý/ostrý. Za směšných necelých EUR 2. Při bedlivém studiu malilinkatého písma učiněn (ne)překvapivý závěr, že od slovenské babči fakt není. Země původu: Makedonie (Maskované Polsko? Se svými kulinářskými chemiemi pro cizí trhy, fajnově dochucovanými třebas posypovou solí?). Chuťově snad i přežitelný, ostrosti ovšem zanedbatelné, možná ani ne jako tuctový, prý ostrý, euroHeinz. Nákupu nelitujeme. Leč beraní rohy z místního rynku byly o něčem docela, docela jiném. A nutno konstatovat, že při hodnocení cena/výkon (i množství) pořád ze všech pálivostí s přehledem a suverénně vede hodně banální Sriracha Hot Chilli od každého našeho Vietnamce. Lethal Ingestion od CaJohn´s už léta k mání totiž není. A ulítávali jsme i na, nepříliš pálivých, leč návykových, Thai Monkey (Captain Thom´s Thai Monkey Hot Sauce) a Hotsauce Barbados od Shamanic Fire. Dají se ještě někde splašit?  Po delším čase zase navštívena kamenná prodejna v Lucemburské (https://www.5semen.cz). Fajnově ovocně-pálivé, a všeobecně oblíbené, 7 Pot Chilli (SHU 1 400 000, Trinidad a Tobago) zakupujeme posledních sedm gramů. Došlo a v dohlednu prý nebude. Nám to na pár neděl stačí bohatě. Čáku máme na vůbec nejostřejší zdejší položku, na jedovaté chilli Scorpion Moruga (SHU 2 009 231, Trinidad a Tobago). Neurodilo se prý nikde. Prubujeme tak z Jižní Karoliny Carolinu Reaper (SHU 2 200 000). SHU má papírově sice více nežli Scorpion, nás pálí o drtínek méně. Carolina však pálí už při vstupu do úst, Scorpion útočil o něco později. Carolina je slušná, nicméně cítíme trochu slanosti a tu rádi nemáme vůbec. Premiérově testujeme směsku z celého globu Thor´s Superhot Chilli (SHU 1 000 000). Docela levné a docela i příjemné. S ním se opatrně nemusí. Voní a chutná jako dobrá maďarská pálivá paprika. Rozhodně už nezkoušíme Scotch Bonnet (SHU 100 000 - 350 000). Že nepálí, přežijeme, leč tuze, tuze nedobrou slanost nikoli. Never more. Končí ve výlevce.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.): Předposlední (kalendářně) prázdninový den ranní výjezd do Hostivaru, do H2. Mají otevírat od 7:30. Kolem deváté otevřeno skutečně je a jízdní hlídka BPH se poněkud rozpačitě rozhlíží na parkovišti před H2, kampak s bicyklem. Branka na zahradu zamčená. V prodejním okénku se zjevuje nepříliš vstřícná madam. Ochotou fakt nepřekypuje a hosté ji očividně obtěžují. Prý v nejhorším případě může zapůjčit za úplatu řetěz, přičemž je stroj nutno nechat někde na parkovišti. Na dotaz, zda by nešlo na zaparkování odemknout zahradu, rezolutně vyštěkne, že funguje až někdy později. Na nepřívětivé parkoviště z H2 není moc vidět, kolo ani není k čemu připoutat a bylo by nutné pracně odinstalovat veškerou výstroj, včetně tašek, blinkrů, světel etc. Hodně nelákavé. Navíc z H2 teď vychází zakouřit si právě na parkoviště silně nevábná hustě pokérovaná dvojice. O co mají vratší krok, o to jsou zlostně agresivnější. Slovně napadají kolemjdoucí, zatím jen slovně … Vypadají jako před pár hodinami propuštění z dlouholetého výkonu trestu, kde nebyli poprvé a ani naposled. Právě u nich zanechat nehlídaný bicykl? Bláznivá pošetilost! Hostivaru popřejme vše dobré, nicméně z našeho repertoáru tento definitivně mažeme. H2 se kasá vstřícností k cyklistům, leč s tím, že někdo přijede před polednem, se zjevně nepočítá. H1? Hlučné, uřvané, poslintané, poblinkané a zaprdíkované jesle. Nic pro BPH, zvláště pokud pořád tvrdošíjně trváme na tom, že malé děti do hospod, pivnic, restaurací ani kaváren zkrátka a prostě nepatří. Od Hostivaru míříme na Počernice, směr Dolnopočernický pivovar. Je brzy a s tím, že bude otevřeno, nepočítáme. Nicméně otevíračka ve dny všední až od 15 je poněkud překvapivá a dosti nevšední. Na to, že jsou ještě prázdniny. No, nemusíme všemu rozumět. Premiérová návštěva Dolnopočernického pivovaru se opět odkládá na neurčito. Vůbec nás to nemrzí, a to ve světle letitých trpkých zkušeností s podnikem Léta Páně, který se nachází z druhé strany objektu. O něm nic dobrého vlastně říci nemůžeme. A počernické pivko tamo opakovaně otestované bylo zoufale nedobré.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): Farmářské trhy Jiřák fungují. Až příliš často. Pravidelně se tam objevují i různá pivka. Třebas i desítka ISAO, ISAO ležák, ISAO pšenice či IPA. S etiketami vyrobeno pro ISAO, s. r. o. Jičínská 33. Nastupuje strejda Google. Firma Isao má provozovat minipivovar a má si nechávat vařit v pivovaru U černého medvěda na Pardubicku. Adresa dle www zní Sudoměřská 19. Pivka totiž možno zakoupit v partnerské prodejně Víno MaM, právě v Sudoměřské 19. Obhlížíme sklepní vinotéku a nakonec nevstupujeme. Nevypadá to tady lákavě a ani moc důvěryhodně. Dodejme, že na FT rozdává vizitky též J. Žižka z firmy  BBbrewery (www.bbbrewery.cz), specializující se na výrobu a kompletaci micropivovarů a jejich řádného uvádění do provozu.

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Nejde ani snad o bizarnost, a ani o prasárnu. Spíše o kuriozitu a údajně i nový světový rekord. V nošení tupláků piva. Někdy v létě, kdesi v Dolních Bavořích, na slavnostech v sídle zvaném Abensberg jistý O. Strümpfel překonal vlastní rekord v nošení litrových sklenic piva. Na vzdálenost 40 m se mu podařilo bezpečně donést 29 zdejších mázů. Příští rok cílí na 30, což znamená unést přes 70 kilo. Dej Bůh štěstí!¨

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Přátele únětického pivovaru (www.unetickypivovar.cz) moc dobře vědí, že 14. 10. proběhl již 15. ročník přespolního běhu O Únětickou 10°. V pivovaru se během října pomalu dopíjel Žitný speciál, který letos vydržel opravdu dlouho. První říjnový týden sládci uvařili první várku Vánočního speciálu, což opět bude polotmavá 13°. Naražena bude kolem poledne 17. listopadu ve stodole. Odpoledne tam proběhne tradiční pohádka pro děti a večer rocková tancovačka. Přitom úspěšně pokračuje další část rekonstrukce pivovarských budov. Při této dojde k odhalení a rekonstrukci paty pivovarského komína, který se stane dominantou dvora. Připojujeme se k pozdravu L. & Š. Tkadlecových Mějte se fajn a bacha, v hospodě je líp, jak na světě! Dej Bůh štěstí! U zvířátek (www.zviratka.eu) to snad funguje. Bez nás. Ještě jsme nerozdýchali letní teplé pivo. Brr. Brr.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Týdeník Ekonom č. 35/2017 vybírá „10 trendy jídel, která jsme před pár lety neznali a teď se po nich můžeme utlouct“. No, jak kdo. Utlouct se může velkoměstská snobská kavárna, resp. emancipované, znuděné feministky - líné a současně totálně neschopné cokoli pořádně uvařit. Maximálně tak ještě barbaři považující za vrchol českého kulinářství smažák s fritem. Co vlastně má být tak neodolatelně sexy a strašně trendy? Slupky zvané cascara, sladké pseudobrambory batáty, děsivé míchanice úplně všeho s úplně vším zvané smoothie, vietnamská polévka pho, pečivo z řemeslné pece, veganské rostlinné nemléko, perlivá prý povzbuzující limonáda s yarba maté, americké přeslazené nechutné pakobližky donuty, nápoje cider a pro biomaniaky řasy plus sinice v roli tzv. superpotravin. Ještě tak ujde něco z vietnamské kuchyně, třebas občas hovězí s fazolkami … Ostatní blivajzy opravdu nemusíme, včetně namátkou standardně příšerného a obvykle totálně nepoživatelného pečiva např. z Antonínova pekařství. Snad též údajně řemeslného (vedle tuze nedobrého pseudopečiva v tomto sluníčkářsky snobském zařízení nám silně vadí i stálý neklid, kdy nezvedená a nijak nevedená řvoucí děcka všeho typu i barev skáčou nejen rodičům po hlavách a lezou snad i po stropě). Dodejme, že samotný týdeník Ekonom (ne)zaujme skutečně mimořádně nepovedenou a mimořádně odpudivou grafickou podobou. Přidejme další posedlou úchylnost, kterou na nás - na normální chlapy a na normální ženské - chystají maniakální dobrokálející pokrokáři. Protidrogový koordinátor vlády hystericky deklamuje ohledně výrazného zvýšení ceny alkoholu, a to v prvé řadě u piva. Prý se u nás moc chlastá. A proč by ne? Služebná média nás přitom bombardují údajně vědeckými výzkumy, dokazujícími kterak je v ČR nejvíce nezdravo. Šokující zprávou (z 27. září) mají být závěry jakési britské studie, o tom že ČR je vůbec nejnezdravější zemí na celičkém světě. Díky kombinaci přežírání-tuků-obezity, alkoholu a cigaret. Stříbro mají Rusové, bronz Slovinci a bratři Slováci jsou v žebříčku 179 zemí na hezké páté příčce. Moc pěkný a moc vypečený žebříček. Zvláště ve světle uváděné nejlepší trojky - podle této studie je úplně nejzdravější zemí, a to se něčeho raději podržte, Afganistan (!), kde by jistě každý chtěl okamžitě žít. Následován Guineou a Nigerem. „Vědci“ trestuhodně opomněli Somálsko, tam se také přece moc hezky a především zdravě žije (tam nežere nikdo nic) ... A takovými účelovými hámotinami argumentují tuzemští pokrokářští dobrotrusové, drze se trumfující příkazy ohledně vyšších daní na chlast. Nechte nás už konečně být a žít! Nechte nás normální lidi konečně už na pokoji! Nemocní inkvizitoři pokrokářského dobra patří do rezervací.

Jihoměstský pivovar (BPH LXIII.) + Richter (ZN 22.) + Vinohradský pivovar (ZN 29.) + Kunratický Muflon: 5. 9. dobříšským vláčkem na Kačerov. Dobříšský vláček přitom do Dobříše necválá, nýbrž kvůli výluce na celý měsíc končí už v Měchenicích. Ze Zbraslavi vozí pasažéry do Dobříše bus. Jízdní hlídka BPH míří z Kačerova do krčského a kunratického lesa. Cíl: Muflon. Kde: Stará instituce Na tý louce zelený (už dlouhá, dlouhá léta mírně podivná, nemírně ušmudlaně omšelá a obvykle pustě prázdná) se hemží různými logy, hlavně Svijan a Rohozce. Nechybí ale ani kýžený Kunratický Muflon. Leč otevírají až od 11. Tedy až při cestě zpět. Na čepu má být Muflon 11° světlý, Muflon 12° ležák polotmavý a Muflon 13° Red Ale. Ovšem roztočit se po jisté námaze podaří pouze polotmavého. Ostatní došly, nebo netečou. Obsluha tápe, obsluha neví. Takže testujeme alespoň Muflona polotmavého. Malého za CZK 35, což málo není. Polotmavá nám nechutnají a ani Muflon není výjimkou. Naopak. K tomu nevytočený, vodový, teplý, s nechutným šlemem. Dopít fakt nelze. Nicméně na Kunratické Muflony pivní, ani kunratické muflony živé, jsme úplně nezanevřeli. Někdy příště … K tomu si rádi infantilně zanotujeme, spolu s kultovní kapelou: „Kunratice, malá ves, ukrad bábě …du pes. Bába křičí, naříká a pes s …dou utíká“ (samozřejmě, řeč je o bundě). A věděli jste, že muflon je velice pravděpodobně jen zdivočelá domácí ovce? I to, že u nás žije cca celá 1/3 světové mufloní populace? Muflon jako typické české zvíře. Leč lesníci muflony příliš v lásce nemají, především kvůli okusu. Mufloni okoušou, spasou a sežerou, seč mohou.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Časopis Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) už chodí hezky pravidelně. Poděkování společnosti SEND za funkční předplatné. Číslo 68 (srpnové) zve do Mnichova, na drinktec (www.drinktec.com), tedy na největší světový veletrh pro nápojový průmysl konaný jednou za čtyři roky. Přidává malého a zasvěceného průvodce pivním Mnichovem. Dále představuje staření piva, kaštanomedové pivko Pardubický Kaštánek nebo pivní instituce Beer Factory (nahrazující Joe´s Garage) a už čtyřletý Pivovar Zhůřák. Čtenář nalézá taktéž popovídání s majitelem Zámeckého pivovaru Frýdlant, kapitoly z historie Plzeňského Prazdroje, výsledky degustace rakouských piv stylu märzen a degustace českých piv stylu summer ale (Na BPH až moc veliké speciality), kviz ohledně poznávání varen českých pivovarů, zprávu z průzkumu CVVM (České baby se opět navracejí k pivu!), recepty na ohřáté sladké pivní moky (typu pivních punčů či zimního pivka se zázvorem), další pivní recepty (včetně receptu, otevírajícího dnešní ZN), něco rad pro sběratele pivních plechovek i ohledně tajemství pivního skla, info o nových českých odrůdách chmele, o sladu a reportáž z Memoriálu Vladimíra Černohorského, včetně pohledu jednoho z účastníků-běžců. A nezapomeňme na ukázky z chystané publikace nazvané Kniha o pivu.

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.): Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com) navštíven opět 31. srpna. Letošní poslední cykloposezení na terase Pivotelu. Teče standardní výčepní MMX světlé (EPM 10,8 %, alc 4,4 %, EBC 16, EBU 28) a ležák MMX světlý (12,5 - 5 - 18 - 33), a coby speciály dnes pšenice MMX (12,6 - 5 - 10 - 26) a polotmavé MMX APA Summer (11,5 - 4,7 - 35 - 45). Desina jako vždycky, dvanáctka též. Místní standardy drží. APA Summer je celkem obstojná, a to i když polotmavá pivka nemusíme. Voní limonádově, chutná hořce (jen údaj o barvě EBC se nám nepozdává, světlý MMX APA má mít též EBC 35). Z mimořádné nabídky takticky i strategicky volíme telecí carpacio, s rukolou, kapary, parmezánem a bylinkovou bagetou plus topinku s trhaným vepřovým. Děláme dobře. Moc dobře. Obě jídla zážitková na pohled i na chuť. Lepší carpacio nepamatujeme a kapary jsou i s ocáskem (stopkou). Mistrovsky lahodné. Topinka obrovská do výšky, bohatě zasněžena syrcem. Chutná, sytá. Velmi vydatná. Tradiční pochvala tradičně hbité i tradičně milé obsluze. Krmí si trochu zlepšujeme náladu, brutálně zkaženou minulý podvečer (Na Jezevcově štamgastském místě se neuvěřitelně neomaleně rozvaluje cosi krajně nesympatického, jako vždycky okázale s počítačem, na kterém neustále důležitě tzv. pracuje. Cosi krajně nesympatického, bohužel, už známe. Chodívalo se to sem krajně nesympaticky povalovat a rádoby světácky mistrovat po dlouhé hodiny už loni. Tady je však pivnice, nikoli internetová kavárna! Doufali jsme, že cosi - dvojníka mimořádně nesympatického tzv. umělce MR - už nikdy neuvidíme. Snad zase brzy odjede, jak okázale deklamuje, když k němu přisedne neméně nesympatický společník. Prý jsme jako národ provinčně ubozí, trapně malí a primitivně zaostalí. Samí komouši a agenti Putina. Tož chlapci nemilí, máte recht! Odkočujte, nejlépe ihned a nejlépe napořád! Právě na Vás tzv. velký svět jistě netrpělivě čeká!). 5. 9., po nepovedeném ataku na Kunratické Muflony, cyklodojezd na Zbraslav. Kam jinam, nežli do zařízení U posledního Kelta. Lipani bezvadní, hutní. Z grilu prubujeme vyzrálé hovězí - roštěnku. Dneska nikoli české, nýbrž argentinské. Lahodné. S bylinkovým máslem a přesně medium well. Spokojenost. Za CZK 229 stojí. Kelt úřaduje do listopadu. Jistě se ještě stavíme. U Kelta usedáme hned 7. 9. Lipánci jsou milou povinností, smažený třeboňský kapřík též. Domácí bramborový salát chutný, leč obří kusy brambor až příliš veliké. Nevadí. Po prvním rybím chodu musí následovat jasně druhý. Jasně lahovický pstruh naplněný bylinkami na grilu. Lahovická ryba je přímo velryba. Zvenku propečenější, dle výslovného přání, fajnově je. Nicméně uvnitř by ještě chvilku grilování snesla. Nevadí. Cyklorozloučení s Keltem pro letošek proběhlo 29. měsíce září. S Lipánkem a kapříkem plus salátkem. O.K.

Nealko pivo a „pivo“ (ZN 14.), včetně Bertíkovy nezávislé hitparády (ZN 19.): Když už byla výše řeč o ultrablivajzech, nelze nezmínit nové podoby nealkoholického prý piva Birell, ze série Botanicus. Prý nealko pivo, leč nově a především cool s neuvěřitelnou příchutí zeleného čaje, jasmínu a bergamonu anebo bezového květu, tymiánu a citronu. Tohle má být pivo? Kdo tohle vymýšlí? Inspiroval se pohádkou o pejskovi a kočičce, kteří dělali dort typu Ein Kessel Buntes? Tohle už není ani vool, ani prasárna, ani bizarnost, tohle je perverzní.

Liptov V. (ZN 41 etc.): Letos netradičně Tatranoše až do nebes opravdu nevelebíme, jak bylo v předchozích rocích vždy příjemnou, pěknou a milou povinností. Letos druhá půle září na Liptově teplotní rekordy směrem vzhůru opravdu neatakovala. Spíše naopak (Ono září stálo za … letos ostatně i v ČR). Ve spárech babího či indiánského léta jsme - jako v letech minulých - fakt nespočinuli (Konkrétně šlo o fázi babího léta cca ludmilsko-matoušovského, kdy má být mimořádně velký rozdíl mezi denními a nočními teplotami. Nebyl, chladno bylo pořád). Místní dokonce opakovali, že tahle ohavný týden v půli září dlouho nepamatují. Deštivo, větrno, chladno, mlhavo. Už cesta tam (ale i zpět) protivně propršela, včetně obědové pauzy ve Valašském šenku Zavadilka. Prostorný, skoro i stylový, s bleskovou a příkladně organizovanou sehranou obsluhou. Točí též Radegast 10° a Ryze hořký Radegast 12°. Tento ryze nedobrý. Kapáč, který hořkosti (ne)překvapivě příliš nepobral. Formanský guláš za CZK 129 průměrný, i když řídký. Polévky vizuálně působily lépe. Na vysedávání a kdovíjaké hodování to tu nebude, na rychlé a snad i snesitelné jídlo snad ano. V Liptovském sv. Jánu nás vítají nečekaně a smutně zamčená vrátka v našem oblíbeném zařízení Občerstvenie při Kadi. Tady má přece vesele úřadovat, a to již osmnáctým rokem, povídavý horal a horský pábitel s. Slavo Kašiak, kterému vypomáhá milá pí. sestra P. Jsou samozřejmě přítomni, jen při krajní nepřízni počasí (jak opakují -  po česku Nečas, po slovensky Slota) zamknou a zavřou. Když se však objeví někdo známý, hned odemykají. I pro jednoho. Chválíme, zdravíme, děkujeme a těšíme se na viděnou příští september. Naštěstí se pri Kadi vůbec nic nezměnilo. Pri Kadi je fajně. Pohodoví a hlavně normální lidé. Nesnášejí průvan, slovenské Maďary, kočovné migranty, bratislavskou i pražskou kavárnu, liberální pahodnoty a maniakální pokrokářské prudiče obecně. Fajnoví a hrdí Slováci a tuze fešné Sloveny. Slavo pořád samozřejmě mistrovsky šenkuje (na Liptově přitom zcela výjimečně se vyskytující) Topvar (https://www.pivovarytopvar.sk). Topvar 11° světlý a 11° ležák tmavý. Což je docela silná a nesladká Marina, která letos na nějaký čas nebyla (a Slavo musel improvizovaně světlé řezat Litovlí či Kozlem, slaboučkou desítkou Šarišem to nešlo), ale už se zase vyrábí. Malá pivka stále účtuje EUR 0,66, velká EUR 1,10. Uměleckým dílem a pastvou pro oči je pivo řezané, tedy odrezané. Dole světlé, které se odráží od tmavého stolu, nad ním pruh (či dle přání proužek, objednává se pak světlé s popraškem tmavého) pivka tmavého a navrchu čepice bílé pěny. Všechno pevně drží ve vrstvách a nepromísí se ani při zakvedlání sklenice. Zhoupne se krásná vlnka a pruh se vrací do horizontály. Někteří štamgasti ale požadují více tmavého, třebas dole jen úzký blonďatý proužek a nad ním tmavé. Když se ještě nečepovalo pomocí kysličníku, trpělivý Slavo pracně vytvářel i atraktivní zebry. Připomeňme, že místní chasa pivka pravidelně prokládá borovičkou či horcem (vodka s hořcem). Letošní, obdobně jako už loňský, pobyt BPH pojala ryze rekreačně a tudíž opět bez honby za ochutnávkou piv za každou cenu. K čemuž výrazně přispělo, že právě druhou půli září byl uzavřen pivovárek Liptovär & zážitková reštaurácia v Liptovském Mikuláši (https://www.liptovar.sk/sk). Z důvodu čerpání dovolené, tj. probíhala celozávodní dovolenka až do 2. 10. Dej Bůh štěstí! Tudíž už pouze telegraficky. V Penzionu Horec, tradiční to naší ubytovací základně, letos čepován Zlatý Bažant 73. Malé koštuje EUR 1. Retro edice dvanáctky, inspirovaná varným listem ze spokojeně normalizačních časů. I když v reklamě na https://www.zlatybazant.sk/73 bombasticky uváděných 6 týdnů vaření je zvláštní. Bažant 73 (alc 4,5 %) však připomíná doby, kdy Zlatý Bažant byl ještě pojem, chuť a kvalita. A byl náš. Sedmdesáttrojka pitelná, trochu i hořká, a především žádná srágorovitá sladká eurobřečka jako euroBažant desina či obyčejná dvanda Bažant, která též už za nic dneska nestojí. Jak v Horci vařili? Pro naše chutě blbě, jako obvykle. Poživatelné to určitě bylo, polévky občas dokonce i výborné, leč skoro pořád samé prázdné kuře či morče (po našem krůta). Týden se to ale přežít dá (A Jezevec si fikaně hned po návratu nechává odebrat krev pro pravidelnou kontrolu. Výsledky vynikající, nízký cholesterol, ba i cukr). V Jánu registrujeme Bistro u Koníka, s Krušovicemi 12° (velké EUR 1,30 a malé 1) a Starobrnem 10° (EUR 1, resp. 0,9). V poslední obci Liptova, Važci, u Važecké jaskyně testujeme Bistro Važecká chata, proslulé údajně nejlepšími langoši pod Tatrami. Neumíme posoudit, neb něco takového nikdy nekonzumujeme. K tomu teče Tatran 11°. Polské pivo z již polského pivovaru. Brr. Co dodat? Pouze zopakovat a potvrdit glosu o vhodnosti k uložení zubních protéz. Za malé chtějí EUR 0,85, za velké 0,90. Za archivní zaznamenání stojí impozantní čerstvá stopa (medvídě či rys) u Váhu na měkké polní cestě k pramenu Medokýš. A veselá historka z počátku září, kterak pinglové z jednoho blízkého hotelu v Jánu nezřízeně přebrali a (snad úmyslně) nezamkli narvaný kontejner na odpadky. Když přišla medvědice s medvíďaty, začali pinglové zuřivě tlouci pokličkami a bušit do hrnců. Vyrušení medvědi se naštvali a veliký kontejner odtlačili několik set metrů do svahu, tedy nahoru, do hory. A pinglové měli ráno co uklízet, neb neposedně čilá medvíďata rozházela na ohromné ploše všechno, co nebylo k medvědímu snědku. P.S. (1) Když po Tatrách (Nízkých či Vysokých) potkáte nesympatické individuum neustále debilně čumící do debilního telefonu, bez sebemenšího zájmu o cestu, přírodu, okolí etc., tipněte si, o koho  jde. Samozřejmě: kavárenský Čížek nebo kavárenský Moravák. Digitální dementi aneb méně vznešeně - vylízaná paka. Zdravit se od loňska také ještě nenaučili a ani se neobtěžují zřetelný pozdrav nikterak opětovat. Zakončeme optimističtěji. Slovenština je sexy. Sloveny tiež. A vůbec nepotřebují být přehnaně emancipované a tzv. nezávislé. Kam se hrabe krajně nesexy pražština. O aktivistických, pokrokářských a tzv. nezávislých šeredkách z Prahy ani nemluvě. P.S. (2) Ocenit nutno ceduli v CopyCanShopu na Jiřáku. Důrazně upozorňuje: „Telefonující zákazníky neobsluhujeme!“. Zcela správně. Chválíme. To by mělo platit úplně všude. K tomu pak vždy cedule: „U nás platíme penězi. Nikoli podvodnými kartami“. Tak je to normální.

Pivní snob (ZN 42.): Pro snoby (leč nikoli pivní) je určeno nevšední posezení v oblacích 50 m vysoko, na jeřábu. Začátkem září se navrací na pár dnů do Riegrových sadů atrakce Dinner in the Sky. Podáváno má přitom být i pivko, které ovšem asi rozhodujícím magnetem nebude.

Ozvěny Tour 2017 (ZN 46.): Bilancujeme cyklosezónu. Jaro se nekonalo, září bylo nejhorší za hezkých pár let. Leč i přes vyřčené, cyklosezóna nadprůměrná. Vysoce. Hodně stovek i možná pár tisíc kilásků zdoláno. Při pozdním tereziánsko-babím létě v půli října rituálně projet klánovický les a Dobřichovicko. Na toto datum pa-rá-da! Tátoš ustájen a zazimován.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Raci s miniaturními čidly na těle hlídají čistotu vody v pivovaru Protivín. ČR má třetí městský pivovar. Po 112 let otevírá pivovar město Přeštice. Provozovna Peklo se mění na Pivovar a restauraci U Přeška. Chystá světlý ležák Kilián, tmavý Maurus, pšenici Schönborn a IPu Marlen. Fungujících průmyslových pivovarů u nás má být 49, v erárním vlastnictví je však toliko Budvar (vlastníkem je stát) a Dudák - Měšťanský pivovar Strakonice (vlastníkem město). Z minipivovarů má být městský jediný, a to Městský pivovar Volary v Hotelu Bobík. Vlastnictví pivovarů městem, krajem nebo státem by mělo být cíleně podporováno! Natruc všem popleteně-pomateným (a obvykle i štědře podplaceným) šibalům, fanaticky prudícím a debilně žvanícím o tom, že stát nemá vařit pivo. Proč by neměl? Na pražském Smíchově, Na Bělidle klub Hells Bells nabízí vlastní pivo Hells Bells Beer. A to Hop Wings, Tomahawk, All Night Long i jiné speciály. Zemský akciový pivovar odchází z branického Dominikánského dvora. Praha 4 pivovaru ukončí k 31. 10. nájemní smlouvu ve zchátralé budově Dominikánské kláštera. Nájemce neprokázal finanční schopnost k provedení stavebních úprav a braničtí dodávají, že pivovar se snažil do Braníka začlenit, pouze když na tom náležitě vydělával. Slíbené práce nezahájil vůbec, místní hospůdka bývá obvykle zavřená a po celé řadě akcí pivovarem honosně pořádaných zbyl v celém Braníku neuvěřitelný bordel. Brnem brázdí cykloškopek. Jde o mobilní hospodu, o malou tramvaj-kološkopek – tj. bar pro 16 lidí, z nichž 10 přitom šlape do pedálů. Ti popíjet mohou, leč řidič nikoli. Lze pronajmout na dvě hodiny za šest litrů, včetně konzumace Starobrna. Za kulantních CZK 2 890 000 lze získat mobilní pivovar, včetně surovin, sládka na pět týdnů, zaučení i servisu. Kontejnerový minipivovar stačí připojit na elektřinu a vodu a hned začít vařit. Nekupte to. Dej Bůh štěstí!