ZN 51 + Tour 18
Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby
(No. 51., rozverně prázdninové, samozřejmě antikavárenské, z 31. srpna LP 2018, včetně hlášení z Tour de Putyk 2018)
Pivní moudrost a recept: „Kdo se chytrej narodí, tomu pivo neškodí“ (V. Pešek v hospodě U Henryho v Ulici č. 3504). „Chmelovina naše ta božskou má sílu, všechny nás rozehřívá k radostnému dílu“ (nápis nad vnitřní branou pivovaru v Třeboni). U Regenta zůstaňme: „Ten třeboňský pivovar mezi branami, stojí jako mládenec mezi pannami. Okénečky po něm blejská jak očima ženská, z jedné strany Novohradská a z druhé Svinenská. A ten starý mládenec jen se usmívá, přes brány do okolí vesele se dívá. Když by holky, kdož by stál o tak staré zdivo, jako nikdo nestojí zas o mladé pivo“ (starý třeboňský popěvek). „Napij se jednou vody a překvap svoje játra“ (brzy už Ing. arch. Nikola P. s flaškou Rajce, kterou Jezevec elitářsky odmítá po poloúspěšné houbařské expedici u Radče). Coby prázdninový nenáročný receptík oprašme snadnou klasiku. Buřty na pivu ala kuchtík R. Vaněk. Suroviny na čtyři porce: 8 kvalitních špekáčků, 400 g oloupané cibule, 20 g česneku, 1 chilli paprička, 1 lžíce sádla, 3 snítky tymiánu, 2 bobkové listy, 2 lžíce rajského protlaku, 4 lžíce kečupu, 500 ml černého piva, 1 lžíce medu, sůl, pepř plus pekáč nebo zapékací miska o rozměrech cca 26 x 33 x 8 cm. Postup: Troubu rozehřejeme na 200°C. Cibuli rozpůlíme a nakrájíme na půlměsíčky. Česnek oloupeme a pokrájíme na tenké plátky. Chilli papričku také nakrájíme na plátky. V kastrolu na středním ohni rozehřejeme sádlo, přidáme cibuli, česnek, chilli papričku a restujeme za častého míchání dozlatova. Přidáme tymián a bobkové listy a půl minutky mícháme. Přidáme protlak a kečup (chillifilové a chillifilky volí namísto nudně tuctového Heinze třebas Trinidad Scorpion Ketchup) a mícháme další čtyři minuty. Přilijeme pivo a med, osolíme, opepříme, promísíme a necháme čtyři minuty vařit. Špekáčky oloupeme, podélně rozpůlíme a vložíme do pekáče či zapékací misky. Zalijeme hotovou směsí, vložíme do trouby a pečeme 15 minut. Pro fajnovější šmekry přibalme návod na vepřová líčka na černém pivku. Připravme si, opět na čtyři porce: 1 kg vepřových líček, 300 g oloupané cibule, 300 g oloupané mrkve, 7 stroužků česneku, 2 lžíce sádla, 20 g třtinového cukru, 1 l kuřecího vývaru, 1 lžičku sušené majoránky, 20 g vychlazeného másla, 60 g slaniny, sůl, pepř a 180 ml černého pivka. Technologie: Cibuli nakrájíme na čtvrtiny, mrkev na malé kostky, oloupaný česnek pokrájíme nahrubo. Líčka očistíme, osolíme a ze všech stran okořeníme čerstvě namletým pepřem. V kastrolu na vyšším ohni rozpálíme sádlo, přidáme líčka a opečeme je pečlivě ze všech stran dozlatova a vyndáme na chvíli z kastrolu. Oheň stáhneme na polovinu, do kastrolu přidáme mrkev a cibuli a orestujeme dozlatova. Často mícháme. Přidáme cukr a promísíme. Vrátíme do kastrolu líčka a zalijeme pivem. Promícháme a ponecháme tekutinu odvařit na konzistenci sirupu. Zalijeme vývarem, přidáme česnek. Přivedeme k varu a přihodíme majoránku. Kastrol přiklopíme pokličkou a vložíme do předehřáté trouby (na 90°C). Pečeme cca tři hodinky, resp. doměkka. Měkké maso vyndáme stranou, z povrchu šťávy sebereme naběračkou tuk. Šťávu přecedíme do čistého kastrolu a svaříme pod polovinu objemu. Dosolíme, dopepříme, promícháme a navrátíme nazpět maso k prohřátí. Kastrol stáhneme z ohně a vmísíme vychlazené máslo. Slaninku nakrájíme na malé hranolky a na pánvi orestujeme dozlatova. Přidáme do kastrolu s líčky a máme konečně už hotovo. Příloha? Když líčka, tož šťouchačky.
Svijany (BPH II.): Svijany jako první český pivovar stáčí do 0,5 l plechovek pivo bez pasterizace. Ve svijanské prodejně prostorově výraznější kolega 10. června zakupuje flísovou mikinu pro pořádného chlapa. Ze superspeciální série 6XL. Za CZK 1 400. Za CZK 99 jsou k mání speciální láhve se speciálem (alc 9 %) k 20 létům záchrany pivovaru. Odnášíme si Svijanoviny, 2018/1, se standardním obsahem. Plus Svijanoviny, zvláštní vydání z května 2018. Věnované dvěma dekádám od záchrany pivovaru, včetně stručné historie v zrcadle dobového tisku. Svijanským fandíme pořád a dlouhá léta jsme svijanské pili. Každodenně. Už několik roků však nikoli. Už je to pivovar moc veliký a na kvalitě je to poznat. Dej Bůh štěstí!
Chýně (BPH III.): Cyklohráčkem 9:03 letos premiérově cestujeme až 2. června. Zdravíme známou osádku stále sympaticky milých a hravých hrajslečen. Z hlaváku drandíme na Zličín. Dále klasicky a tradičně šlapeme na Chýni. Pivovarská krčma (www.pivovarska-krcma.cz) však dnes provozuje kuchyň mimořádně až od 2 PM. Z důvodu soukromé akce. Pohřebního karu. Máme protekci, tudíž smaženou krknu s domácím bramborovým salátem, dostáváme. Spokojenost. Poděkování. Na čepu Chýně 10° světlá, 11° Kolařská a 12° polotmavá. Desina tentokráte nikoli nakyslá, nýbrž trnkově trpká. Jedenáctka osvěžující. Šťavnatá. Zpívá a zvoní. Venku rozmlouváme s hrdě líným černým kočičákem a tu si nečekaně přisedává malíř p. Máňa. Známá to žižkovská figura. Maluje kousek odtud kulisy. Poeticky strávené poledne.
Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): 4. 6. Elefantem do Milovic a bicyklmo primovou štrekou na Káraný a Čelákovice. Přes Starou Lysou. V Milovicích samozřejmě usedáme na rynku U Jelínků. Teče Nymburk 11° a tmavý 13°. Hendrychy už letos neberou. Ujde mix řízečků se šťouchačkami a okurkou. Mladá Rusanda s famózně vysoustruženou prdelkou (No. 1 ve Středočeském kraji a přilehlém okolí) tentokráte neobsluhuje, nýbrž asi kuchtí. Přece jen se nakonec na place letmo mihne, když přináší talíře. Pozadím zavrtí. Pěkné. Moc. Pí. šéfová pořád stejná, pořád stejně razantní. Zadumané Milovice jsou nádherně a úlevně východní. 29. 8. U Jelínků sedíme v poledne zase. Postřižinské (přežitelně) smrdí. Asi trubky. Směska ala čína s rýží hodně, hodně mensovní, tj. jalová. Přežitelná pouze s řádnou náloží Scorpion Moruga z pohotovostní Chilliklíčenky. Nevadí. Není každý den posvícení (ani na Rusi). Ke koloritu podmoskevské dači patří i obtloustlá znuděná holčička v růžovém, z přízně obsluhy, která se soustavně šťourá v nose a prst labužnicky olizuje. To je život. Včetně trochy chandry. Zadumaně projíždíme a procházíme Milovice. Chtělo by to vodku. Litry. 5. 6. cyklovýjezd z Lysé do Hájenky (https://www.hajenka-kersko.cz). Přijíždíme na chlup přesně v jedenáct. Rázně si přisedává pacoš poděbradských lázní a žaluje, kterak nadržené báby v lázních pořádají hony a nelítostné štvanice na chlapy. Na všechny, včetně největších chromajzlů. Musel proto na kole zbaběle prchnout. V Hájence poroučíme smyslné kančí taliány. Křen mohl být pálivější, o hořčici nemluvě (Kam se poděla předloňská fakt drsná Amora?). Takže pouze za dvě. Nymburská jedenáctka jako vždycky a na závěr - coby symbolický šláftruňk - neuškodí polotmavý Něžný Barbar 13°. Následuje rituální odpočinek u Hrabalova hřbitova v Hradištku (moc hezky se mu tam leží) i úlevné okoupání na núďu pískáče Sadská. Pláž už i mírně zarostlá a už i zase sympatická. V Nymburce pod Katovnou registrujeme spoustu kačen, leč myš-nutrii dnes žádnou. P.S. Mostová lávka v Nymburce už dlouho zavřená. Jde o dvojče spadlé lávky Trojské. S kolem jde přejet přes blízký frekventovaný most. Pěšáci mají smůlu. Na most nesmí. V srpnu s mediální pompou probíhá demolice lávky staré. Vedení města si zaslouží pochvalu (zřejmě žádná sorosova Krnda, která moří Prahu), že to zvládlo relativně rychle. Tedy na tuzemské kocourkovské poměry. Naplní se i tady tradiční smutný scénář? Za pár měsíců se zahájí soutěž o návrh lávky nové. Vyhraje, samozřejmě 100 % transparentně, firma, které se tímto sice nikdy nezabývala (a ani nemá pořádné sídlo, ani potřebné vybavení), leč navrhla nejnižší cenu. Sice nesmyslnou, ovšem nejnižší. Vítězná firma si na vlastní práce najme firmy další a další a tyto samozřejmě nezaplatí. Mezi tím proběhnou soudy a opakované audity vyvolané neúspěšnými soutěžiteli. A zahájení výstavby bude neustále oddalováno díky fanatismu ekoteroristů a dalších parazitů z chobotnice neziskovek. Za pár let se možná začne stavět. A za dalších několik roků město lávku, za cenu násobně vyšší nežli byla původně vysoutěžená, slavnostně otevře. Všichni budou náramně spokojeni, kterak všechno proběhlo transparentně. Za dobu, uběhlou nežli se v tuzemském Absurdistánu začne vůbec cokoli dít kolem lávky dlouhé pár desítek metrů, dokáže Putinovské Rusko postavit mnohakilometrový most na Krym. Když se chce, ono to jde! 11. 6. šlapeme z Kolína na historickou Libici. Lužním lesem, okolo klavarského jezu, veltrubským luhem. Krása, vůně, klídek. Těšíme se v bistru Na soutoku na pivko & grilovanou rybku. Caramba! Dneska neotevírá v poledne, nýbrž až od 13 hodin. Čekat nelze. Jenom registrujeme tabule s Regenty a Bernardy. 19. 6. drobný výletík ze Zelenče do Prahy. V 11:42 se v okolí zelenečské čekárny ČD ozve hlahol bodrého strýce z amplionu: „Smutná zpráva. Vlak ze Zelenče 11:43 asi nepojede. Důvod neznám, ale zmizel mi ze všech počítačů. Asi pojede až vlak příští …“. Hlášení roku. Místní jsou prý už na leccos zvyklí. 22. 8. naplánován obligátní výšlap Lysá - Kersko - Nymburk. Leč jízda z masaryčky Elefantem je překvapivě pohodová natolik, že by bylo smrtelným hříchem vystupovat už v Lysé. Žádné kočárky, žádní nevychovaní fakani, nikdo nelidsky neřve do mobilu. Slastné! Pojedeme tudíž opačně. Správná volba. Krmení kačen i několika líně vylezlých, hodně mlsných nutrií pod nymburskou Katovnou. Parádní okoupání na núďu pískače Sadská. V kerské Hájence - na tropický den s třiatřicítkou ve stínu - nějak přehnaně knedlíků nebo samé smaženosti. Nechybí kachna pečená. Čili se nezřízeně futrujeme (nepříliš záživnými) mufloními kostkami se špenátem a bramborovým knedlíkem. A ještě dorážíme (Čirá rozežranost!) poctivými kančími klobáskami se špekem. S nepálivým křenem a bledou hořčicí. Kančí taliány už nejsou. Nymburská jedenáctka krmi splachuje standardně. Zdravíme fešnou pí. provozovatelku a upřímně přejeme zasloužený oddych po skončení náročné sezóny (Cesta za exotikou na Bali? Pozor na tsunami a kousavé žraloky!).
Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) 12. června završuje pololetní cyklus klubových úterků dýchánkem s Budvarem. Velké jarní finále s velkým pivovarem, s hostem p. Dvořákem. S vyprávěním o účasti na velkých pivních událostech v Americe i o tom, kterak chce Budvar vyvážet ven též piva z malých českých pivovarů a naopak vozit zajímavá pivka k nám. S avizovanou ochutnávkou cvikla, čili nefiltrovaného sklepního piva, dále piva z pivovaru Carlsberg, který je zahraničním partnerem Budvaru. Z nabídkového portfolia Budvaru mají být ochutnávány také čtyři druhy cideru a jeden pivně-bylinkový mix. Pivoklubu popřejme Dej Bůh štěstí! Pokud Bůh dá, snad někdy (třebas v zimě) konečně zase slezeme do Karlína.
Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): 10. 6. tradiční autovýjezd do Ráje, tradiční dlouhou štrekou skrze kokořínsko a kolem Mácháče. S tradičním rituálním pochodem na dubovou planinu v místě bývalé osady Strážov. Houby zatím nerostou. Ještě více nás nakrknou před Mělníkem zakoupené jahody. Německé. Zlodějna po stopade za kilo! Pro skutečné jahody ze skutečné země vždy pouze do Kunratic, ke Stratovu anebo pro sedlčanské k Přerovu u Labe. Dusno brutální. Je akutně třeba doplnit tekutiny. V předlouhé obci Dolní Krupá už ušmudlaný šenk U Karla dávno nefunguje. Nikdo nelituje. O kousínek dál, v Rokyté, testujeme Občerstvení U medvěda. Klášter 11° nakysle bodne, domácí klobása z udírny též. Dokonce z masa. Repete si tady dáváme 26. 8. Kolega-vodič je nadšen z plechovkové Coly o objemu půl litru. Ještě nikdy prý tahle velikou plechovku neviděl a pyšně si tuto odváží domů. Prý na Silvestra. 8. 7. pěší výšlap z Hrubé Skály na Valdštejn a zpět. Poté návštěva Maloskalského pivovaru, s restaurací Pod Pantheonem. Boučkova 11°, světlý Maloskalský ležák 12° i tmavý medový Pantheon 13° = povedená dílka. Povedená též krmě. Hovězí kližce na černém pivu a morkových kostech, s opečenými bramborovými špalíčky lze vyčítat snad pouze „cool“ naservírování v hlubokém talíři, ze kterého se příborem dlabe obtížněji. Chce to lžíci. Náročný kolega je smířen se steakem z chmelového selátka s opečenými brambory a zelenými fazolkami. I s tvarohovým dortem a borůvkovým dipem. Přijatelně remcá pouze nad hovězí polévkou. Hodně zeleniny a světlé maso vypadá spíše jako kuřecí. Slabým místem restu je parkování. Na úzkém chodníku. Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) škrtáme definitivně nejenom z ZN. Kolega tam večer 7. 7. „protekčně“ dostává kančí guláš. Za hodně, hodně dlouhou dobu (Hostů tam totiž sedí tzv. strašlivě moc, dokonce pět!). Z mikrovlnky, s talířem vařícím a masem studeným. Plus nechutně okoralý chleba od snídaně. Souprava za tři kila. Obtížně poživatelnou krupičandu ukuchtili pidiminiaturní snad v hrnečku, vídeň měla nakyslou industriální pseudošlehačku a plastiková kola byla nejenom ukázkově hnusná, ale i teplá jako chcanky. K tomu věčné stesky personálu, kterak mají strašlivě práce. Vzorová ničemnost. Kolega odevzdaně cáluje CZK 550 a pozbývá posledních zbytečků marných iluzí. 12. 8. výjezd do Střehomi, na Rašovec, kde nabíráme fraucimor. Pak už čeká letiště Vokšice u Jičína. Obligátní vyhlídkový průlet nad Českým Rájem, s tradičním kroužením nad Střehomí. Vše O.K. Až na malý prostor přetíženého letadélka, které sténá a úpí pod třemi cestujícími vážícími přes 350 kg. Plus pan pilot, samozřejmě útlý. K nevšednímu zážitku přispívá krátký poutací pás, který u Jezevce nejde a nejde dopnout. Tudíž je třeba přidržovat chatrná dvířka před otevřením. Především při ostřejších obratech doprava. Další plány ladíme ve střehomské Hospůdce u Zvoničky (www.hospudkauzvonicky.cz). Pěkně udělané, docela útulné, stylově rustikální, s venkovním posezem i bufíkem. Teče rohozecký Skalák 11° a tzv. plzeň. Rohozec lopotně přežitelný, s problesky nepříjemné chemie. Atraktivní nabídka atraktivních pokrmů. Domácí hermoš vcelku jedlý (ale my rádi daleko uleželejší), krkovička se žampióny plus brambůrky solidní, což platí také o pečených žebrech. O týden později (18. 8.) mírné nadšení ze Zvoničky viditelně slábne. Přes poledne mají hodně hostů a v kuchyni asi nestíhají. Žebra málo pečená, spíše jen povařená a ohřátá v mikrovlnce. Mdlá slabota. Náladu si zlepšujeme vyhlídkovým letem nad Krkonošemi. V dnešní Cessně 172 (S emblémem Rumcajse na SOP, tedy svislé ocasní ploše. Minulá Cessna 172 byla bez Rumcajse) se dveře neotevírají a všechny pásy lze hravě dopnout. Pa-rá-da! P.S. Při nasoukávání prostorově výrazné a těžké osádky (Těžké kosti a mozek!) se umíněné letadélko posazuje na zadek a zarývá do travnaté ranveje. Následuje hurónský smích a standing ovation přihlížejících. Start je ovšem učebnicově ukázkový.
Pivní literatura (BPH XIV.): V Přešticích, ještě v teplém máji, zakoupen tlustý a pestře barevný časopis. Za nemalý peníz CZK 195. Už od prvního pohledu uřvaně bombastický a nepříliš nedůvěryhodný. The Best! Nejlepší světová piva a pivovary. 1. edice. Má jít o jakýsi čtvrtletník. Druhý díl této údajně „pivovarské bible“ má vyjít v září 18. Jde o českou mutaci britské verze. Z editorialu se o vydavateli či hodnotitelích piv a pivovarů nedozvídáme vůbec nic. A pátrat po nich, pomocí strejdy Googlu, nám za to fakt nestojí. Za moc nestojí ani celý prapodivný výtvor. Kecy, bláboly, prázdné prefabrikované fráze. Všechna představovaná piva jsou úžasná, vynikající, brilantní, delikátní, skvělá, excelentní, prostě suprová. A to naprosto nepochopitelně i v případech, kdy uváděné The Best Skore je proklatě nízké. Např. světlý Budvar je prezentován jako pití pro pravé fajnšmekry, ovšem s hodnocením pouhých 4,6 z 10 možných. Tankový Pilsner Urquell má být extrémně lahodný, nicméně s hodnocením 5 z 10. Hodnotitelé očividně nemají rádi české ležáky a ani jim nerozumí. Nepochopitelností je tady daleko, daleko více. Nesympaticky nabubřelé číslo má být „zaostřeno na 20 nejzajímavějších českých pivovarů“. Výběr je hodně zvláštní, včetně namátkou Svijan. Jejich černá Kněžna obdržela vůbec nejhorší ohodnocení úplně ze všech. 1,5 z 10. A vědí autoři vůbec, že Svijany vaří také i pivka jiná? Což ostatně platí pro všechny zmiňované pivovary a pivovárky. Pasáž věnovaná ČR je k tomu neuvěřitelně nepřehledná (systém řazení nelze odhalit) a diletantská. O něco lépe vyznívá nejrozsáhlejší část o Belgii. O profesionální atlas piv, resp. průvodce přitom nejde. Uváděné informace obsahují publikace mnohem fundovanější. K čemu má toto dílko sloužit? Možná někoho jeden výtisk potěší coby dárek. Ovšem vyhazovat dvě kila čtyřikrát ročně? To si opravdu rozmyslíme. A tipujeme, že v září už ani nic dalšího nevyjde. Čehož litovat nebudeme. P.S. Chtěli jsme zřídit pravidelnou rubriku The Best. Nezřídíme. Raději rádi poinformujeme o druhém dílu série Pivandr. První díl byl představen v ZN No. 49 (Pivandr Středočeským krajem. Sepsal K. Materna (přesněji K. Materna a kol.), vydal Z. Susa, Středokluky 2017. 66 s. ISBN 978-80-88084-15-0). Nyní jde o titul Pivandr Ústeckým a Libereckým krajem. Sepsal K. Materna, vydal Z. Susa, Středokluky 2018. 70 s. ISBN 978-80-88084-17-4. Doporučujeme, včetně návštěvy www.pivandr.cz. Nás zaujalo leccos. Třebas, že Pivovar Pánů z Růže se z Jindřichova Hradce přestěhoval k labské Roudnici, do Židovic. V Hradci jsme tam ondyno překvapeně nakoukli. Šlo o pivovárek v regulérním nevěstinci.
Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz), sadovští nejvyšší velitelé rozumně ignorují červnovou volbu sládků. Jakési zmatlané polotmavé. Na stále na čepu přítomného démonického Démona dozajista nemá. Minule jsme poreferovali o relativně povedené Citře z volby měsíce předchozího. Na odbyt přitom v reálu přehnaně ovšem nešla, neb prostí hosté odmítali pivo citrónové. Název je v masovém měřítku mátl. V půli června dorazil Guinness Extra Stout (alc 5 %). Flaštičkový, uhlově černý. Za CZK 89. Nic pro nás, nicméně, proč ne. Jde o orig irský suchý stout, který má být inspirován 200 let starou recepturou. K mání je stále plechovka nejprodávanějšího z Guinnessů - Guinness Draught. Origplech s kapslí, kterou si Guinness nechává patentovat roku 1969. Pivko z plechu má díky kapsli chutnat jako čepované, nutno jej však nalít do sklenice. Ještě dodejme, že 31. 12 LP 1759 podepsal A. Guinness v dublinském pivovaru St. James´s Gate nájemní smlouvu na 9 000 let. Tady se Guinness vaří dodnes. Na sadovský čep se navrátil letní Permon Summer Ale. Ouha! Chyba! Tohle není žádný sokolovský Permon. Nýbrž Master. Letní volba sládků. Tu srpnovou následně reprezentuje Master Boomerang s novým chmelem. Výsledek je nehořký, protivně nasládlý, s kořenitým ocasem. Nepivním, nepříjemným. Během prázdninových absencí U sadu, (snad) omluvitelně způsobených Tour de Putyk, nám trestuhodně utekly hovězí nudličky na papričkách habanero. Víkendová specialita na pánvi, prý krutohustě pálivá. Díky papričkám vypěstovaným v Polabí samotným panem P. Koncem srpna dostáváme na košt habanero oranžové. Poděkování, dobré, leč nepálí (Červené má být jinačí level). 30. 8. v denním meníčku trůní hovězí chilli con carne s fazolemi a papričkou Habanero chocolate plus jasmínová rýže. Chutné (Nutno však přiostřit z vlastních zdrojů, a kdyby rýže nebyla tak lepivě sladká …). Leč po několika flaštičkách Kastell Rouge vypadá i dnešní nenormální svět růžověji. Na 22. srpna si U sadu předvolební happening naplánovala jedna z naprosto, a nikdy, nevolitelných partají. Prapodivné uskupení neumětelů, co práci rozhodně nevynalezli. Noví evropané aneb Soros-Jugend. Nic neumí, ničemu nerozumí, ale o to více do všeho aktivisticky rýpají a kecají. A prudí. Drze nikomu neoznámili, že tady hodlají politicky agitovat a ajťácky machrovat, což se náhodou sadovští dozvídají až z jakéhosi letáčku. Korunu všemu nasazuje notoricky profláknutá komediantka a jedna z nejzavilejších praporečnic pražské kavárny-havlérky, která asi přijíždí na podporu akce. Taxíkem, ve kterém se urputně dohaduje skrze (ne)placení. Zjevně je tuhá na škubání. Když se jako tsunami do lokálu nahrne v hnědých antisexy šatkách o hodně větších, raději střelhbitě odcházíme. Nebudeme riskovat fyzickou nevolnost (To paní prezidentová v.v. Dáša H., kterou jsme tu ondyno potkávali, i s její boxerkou, byla alespoň pohledná štramanda. Luxusní. A dalo se s ní normálně mluvit). U sadu to tepe (dějinami). Bohužel. Moc díky RR za vzorky piv z Mallorky. Španělská pivka. V plechu original lager beer San Miguel (alc 5,4 %) a märzenbier Voll-Damm Doble Malta (alc 7,2 %). První dávný vývozní standard (má se pít s limetkou v hrdle láhve), druhý robustní lihová síla, pochybně imitující Německo.
Párování piv s pokrmy (BPH XXII. + LXIV. a další): Už opakovaně BPH, resp. ZN dumali ohledně posledního jídla odsouzence před popravou. U Jezevce stále vede smažená krkovička (samozřejmě s kostí a samozřejmě řádně počesnekovaná) s bramborovo-křenovou kaší. Plus Matuškův Raptor nebo něco fajnového od Brewery Dog (třebas Punk IPA). Ovšem spárování famózních pivních karbanátků z Antošovy krčmy s Tlustým netopýrem vůbec není od věci …
Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H1 (ZN 18.) + Hostivar H2 + Spojovna + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Řeporyje: Na Prosek, k Beznoskovi, do Školičky (www.skolicka.cz) letos poprvé dorážíme 3. 6. Chvíli po jedenácté tu slastně panuje ospale-líný, venkovsky-maloměstský klídek. Siestová víkendová pohodička. I dvounožců pouze několik málo. Normálních našinců. Normálních chlapů a normálních ženských. Bílé barvy, nezfetovaných, nepotetovaných na možných i nemožných místech, mluvících správně po našem (Jaká to úlevná a nádherná slast oproti Sadu s panoptikálním obludáriem globálních pobudů & nomádů. Některé obludy by mohly z fleku, a bez masky, hrát ve Star Wars … Raději no comment. Tentýž den U sadu je to už hodně přes čáru. Řev, agresivita, hnůj. Včetně party britských ochlastů. Uřvaně hlučných a zlitých jako dogy. Slaví rozlučku. K tomu žerou listí ze stromu, které okusují z větví na zahrádce. Dobytek. Naštěstí si dnes alespoň odpustili oblíbené britské svlékání do půl tělo i do slipů. Za pár dnů média informují, že kvůli partě tupých ožranů byl o víkendu zrušen let z Bristolu do Prahy. Vypatlanci se ovšem do Prahy dostali jinak a řádili a řádili). Zpět do poklidné Školičky. Dvě místní vižly (3letá a 5letá) vesele dovádí. Mladší, hyperaktivní, nadšeně nahání červené i šedé rybky v úpravném jezírku kýčovitě japonského střihu. Vychutnáváme filírovaný flank steak (správně propečený přesně dle přání medium well) s fazolkami s česnekem plus slaninkou. Výborné. Nekomplikované. Tady otravné serepetičky talíř nehyzdí, aneb když chcete oblohu - podívejte se z okna. Šenkuje se kmenová světlá dvanáctka Beznoska, světlá nakuřovaná dvanáctka Uzený knír (s Bamberským sladem), světlý desítkový Cykloejl, světlý dvanáctkový Azacca ejl, hořký čtrnáctkový B-ejl a Chmelová devítka. Tmavá třináctka Čertik Bertik došla. Chmelová devítka vynikající (Její kvalita ale povážlivě kolísá. Můžeme potvrdit). Pivko světlé, výčepní, velmi lehké, leč pivní, velmi dobře pitelné. Méně alkoholické, nicméně správně nachmelené a především hořké. Zkoušíme i Azaccu ejl. Z americké odrůdy chmele Azacca, pojmenované po haitském bůžkovi úrody. Mok má být méně voňavý i méně citrusový, leč hořčí. Je. Barvy tmavší s tóny pražené kávy v chuti. Příjemný a digestuje. Devítka je ale pitelnější. Školička nikdy nezklamala. Včetně bez výjimek příjemné a profesionální obsluhy. Potěší i dřevěné stylové podtácky. Škoda, převeliká škoda, že to máme tak z ruky. Ve Školičce usedáme zase 9. 6. Ze speciální supernabídky volíme vepřový bůček na černém pivu s nastavovanou kaší a kořenovou zeleninou. Staročesky, poctivé, dokonalé. Zážitková gastronomie (Mají nového kuchaře). Kůže prorostlého bůčku přepychová. Božské jsou i špalky mrkve a celeru. Kaše hedvábná. Porce vydatná, leč neodoláváme moučníku. Klepišův gothaj s cibulí a hořčicovým dresinkem plus domácí chléb Beznoska. Dresink decentně nakyslý. Výborně nahrazuje ocet (který se salámem či tlačenkou zásadně vynecháváme). Namísto avizované cibule nakrájená pikantní okurka. Nevadí. Snad se i hodí lépe. Spokojenost. Dnes u jezírka nekrouží vižly (prý se doma dívají v TV na pohádku), nýbrž po trávníku tiše a autonomně rejdí drahá robotická sekačka. Trochu sci-fi, chytrá jako lunochod. Pivka jako minule, jen namísto Čertika Bertika teče Bezový Koloušek (světlá pšeničná, nehořká dvanda s vůní banánů, bezu a hřebíčku). Opětovně pochvala Chmelové devítce. Nepovedený není ani Cykloejl, nicméně B-ejl je lepší. Hlavně hořčí. Dobrou náladu nám po odchodu však spolehlivě kazí odporný párek feťáckých bezdomovců. Naproti Depu Klíčov, u sběrny surovin. Smradlavé a agresivní kreatury se potácivě přetahují o ukradený nákupní vozík. Druhý leží převrácený na silnici. Nejhorší je vychrtlý, hystericky zuřivý a vzteklý podvraťácký pitbul. Samozřejmě úplně na volno, bez košíku i obojku. Asi i nemocný. Zuřivě (spíše bláznivě) útočí na projíždějící auta, cyklisty i lidi. Co kdyby tudy šla maminka s capartem? Nebo někdo normální venčil pejska? Kdo už konečně ochrání slušné lidi před tímhle sajrajtem, kterým je Praha zaneřáděná? Pro vzory a příklady nemusíme chodit daleko, stačí mrknout do Maďarska. Zkuste (resp. nezkoušejte raději) nahlédnout do žižkovského parčíku u Viktorky či na blízkém rynku Čurčila. Skoro pořád lavičky okupovány čímsi smradlavě nevábným. Agresivním a nebezpečným. Neválí se to jenom po lavičkách, ale i na asfaltu či trávě. Pokřikuje to na sebe i na kolemjdoucí. A nejen pokřikuje … Bordel, igelitky, deky a feťácké jehly poházené všude. Z kašničky s pítkem si dělají koupelnu. Napití je vstupenkou ke žloutence či něčemu horšímu. Policie pomáhá a chrání tím, že vše ignoruje a bděle pokutuje o kousíček dál ty, co si zkracují cestu a přechází koleje na hlaváku! Nejhorší je, že pokud se budete bránit a chránit holý život či majetek (nebo budete někomu v ohrožení pomáhat), budete soudy přísně odsouzeni a médii veřejně vláčeni a lynčováni Vy. Nikoli agresor a jasný viník. Kavárenská havlérka sborově spustí politicky korektní kvikot o tzv. lidských právech. Samá práva ovšem mají pouze asociálové, parazité, úchylové, devianti, namakačenkové, maniaci, fetky, stvůry, zrůdy, vandalové, výtržníci, zloději, bastardi, gauneři, vrazi, útočníci, násilníci. Slušní a normální lidé, normální chlapi a normální ženské, práva v dnešní zvrácené době už žádná práva nemají. Ti se údajně musí neustále kajícně omlouvat za svou normálnost, za svou slušnost i za to, že poctivě a normálně pracují. A tvrdě pykat zato, že dodržují zákony i pravidla slušnosti. Budeme zase někdy žít v normální době a zemi? V normální zemi, kde zfetované kreatury, programově se štítící práce, budou zase nebezpečnými parazity a nikoli obohacující úžasnou jinakostí, kterou prý musíme nábožně uctívat a posvátně chránit? 26. 6. stíháme ve Školičce poslední líčka. Ve speciální nabídce dušená vepřová líčka ala Segedín, s chlupatým knedlíkem a zelíčkem. V hlubokém talíři. Excelentní. Báječná omáčka decentně papriková. Maso se správně rozsýpá, knedlíčky i zelíčko jedna báseň. Symfonie. Kuchař umí. Což potvrzuje i moučník v podobě výtečného rostbeafu s celerovou remuládou a domácím chlebem. Na lákavý srnčí gulášek s bramboráčky z denní nabídky prostor v jezevčích útrobách už není. Na čepu Beznoska, Vídeňák (světlé 11°), Klíčák (polotmavé 11°), B-ejl, Citrónový Cykloejl 10° plus aktuálně došlý Bezový Koloušek (12° pšenice). Beznoska kvasinkové chuti. Místní standard. Vídeňák je zvláštní, šmak má do kysela a jako polotmavé. Nic extra. Chmelen jinak než Beznoska, který je daleko pitelnější. Citrónový Cykloejlík velmi svěží, velmi lehký, velmi citrusový, ale pivní nikoli. Citrónový jar. Více chutná sršáňovi. Obrovskému, tmavšímu, který zvědavě leze do sklenice. Takhle naše sršeň obecná nevypadá! Že by už i na Prosek dolétla obří sršeň mandarínská? Prý nebezpečně agresívní. Tato není. Ale raději jí nedráždíme a samozřejmě žádné prudké pohyby. Pohodičku umocňuje robotická sekačka, která vykoukne hned tam a hned zase jinde. Samotný mohutný p. Beznoska s impozantním knírem (z loga pivovárku) baští sekačku s kaší. Školička je fajn. Fajn a zvláštní je i nová rozhledna Prahy 14, v lokalitě Čihadla, na vrchu Horka, jménem Doubravka. Z Proseka do Letňan, Kbel, kolem letišť a k metru Rajská zahrada. Kousek dolů na Kyje a vyšlápnout na zarostlý kopeček. Rozhledna z pružného akátového dřeva, s 96 schody. Výška 23,5 m. Lehké schůdky v úzkém tubusu se kývají. Kývá se celý tubus. Hlavně dole. Zážitek i adrenalin. Najednou nahoru může nejvýše devět osob. Impozantní výhled. 3. 7. ve Školičce se Šedým vlkem. Chmelová devítka do kysela a nebezpečně citrusová. Dnes nic moc. Přehnaně citrusový je i CTRL-X dvanáctkový hořký ejlík (Kuchyň ve Školičce tradičně výborná, pivka maximálně průměrná. Některá jsou osobitá až skoro moc). Takže raději Beznosku. Pivka přiletěl opět zkontrolovat známý obří sršáň. Rostbeaf bez chyby, Šedivák se tetelí a rozplývá nad ptáčkem s rýží. 18. 6. výjezd do Pivovaru Uhříněves. V Pivovarské zahradní restauraci (https://www.restaurantpivovarska.cz) se sedí fajně, jen hluk aut je i tady zvěrský. Obsluha sympatická (Ovšem, proč se hezké holky nechávají ohavně potetovávat obludnými klikyháky, kterých by se ekloval a lekl i protřelý mukl sibiřského gulagu, nechápeme. Což platí i pro většinu slečen od Sadu. Ještě tak maximálně kočičí tlapičky na kotníčku nebo decentní motýlek nad zadečkem. Ale ohyzdný barevný krokodýlo-drak plazící se od dlaně až po rameno? Fuj. Nebo děsivá, snad původně andělská, křídla přes celá záda či bříško? Brr. Přitom jinak pěkné a milé holky …). K tomu je obsluha i profesionální a především neuvěřitelně rychlá. Využívá i mobilní techniku. První pivka přistávají přesně za 38 sekund, jídlo za 59 sekund. Grilovaná krkna s fazolkami lehký nadprůměr. Desertujeme šálkem kavárensky decentní frankfurtské polévky. Startujme světlým Aloisem 8° a stabilním světlým Aloisem 11°. Osmička pitelná, leč bledá a vodovější. Špatná není, ale prosecká devítka nám obvykle šmakuje více. Jedenáctka solidní standard. Zkoušíme též blondýnu, tedy Blondie Golden Ale 13°. Svěží a důrazně hořká. Příjemná, voňavá. Pivka mají fortelná a pivovarník tělem i duší Alois Tichý (po kterém nesou jméno) se stydět nemusí. Pro pořádek dodejme, že na čepu též pšenice 12°, světlý speciál Alois 14° a polotmavý speciál Alois 13°. V Uhříněvsi to šlape, jen kdyby nebyli u děsivé říčanské silnice. Pohodu ruší i trio vyholených tupohlavců. S vizáží, fištrónem i mluvou vymaštěných vyhazovačů z fitka na steroidech. V reálu asi i kšeftařů s byty. Jeden z nich pořád nelidsky huláká do debilního smartfounu prefabrikované fráze o hypotékách. Kdy už se najde hospodský či restauratér, který nemilosrdně vyžene mobily? 29. 6. pečlivě monitorujeme ráno na https://www.pivovarkolcavka.cz, co Pivovar Kolčavka nabízí k snědku. Rubrika Polední a denní menu je pustě prázdná (a zůstává po celý den i po dny další), takže klikáme na Stálou nabídku (Stálá od slova stále, což znamená, že je dostupná pořád. V kolčavském podání nikoli. Bohužel, nejenom kolčavském), která nepůsobí vůbec špatně. Pak tam trůní ikonka Večerní nabídka a několik dalších. O tom, že se dnes pro veřejnost fakticky nevaří, ani slovo. Tátoše zaparkováváme na tuze nevábném místě jedenáct minut po jedenácté. Vítají nás dvě cedule. Jedna, že nemají personál na obsluhu zahrádky (Což už o něčem vypovídá). Druhá, že Pivovarská restaurace je od 12:30 zadaná. Leč je možné využít suterénních prostorů. Inzerují devět čepovaných piv. Hořká dvanáctka hořká. Agresívně. Nepustí. Nutno zajíst. K jídlu ovšem pouze dvě (možná dokonce tři) hodně nelákavé hotovky. Stálá nabídka není prý stálá, nýbrž vždy až od 15 hodin. Což nikde nepíší. Takže jeden jídelníček 11-15, druhý od 15 (15-17?) a třetí od 17. Kolčavští, běžte se vycpat! Ještě udělejte menu od 13:18 do 14:12 a v době 19:49 až 20:07. Debilnost a především pohodlná lenost. Ani personál vstřícností neoplývá, zato se samozřejmě neopomněl nechat pokérovat. Ani studený bůček nemohou nakrájet. Odložit bezpečně bicykl není kam. K tomu jedno z nejhnusnějších míst Prahy, s odpuzujícím výhledem na samá auta a jejich rezaté vraky. (Ne)útulností, hlukem a smradem lokalita směle konkuruje Legerce i křižovatce U Bulhara. Hladový Jezevec se uklidňuje až u Babiše, ve Vinohradském řeznictví, kde si pochutnává na čuftech. Žižkovští grandi Karlín, Vysočany, Libeň & podobné prd… rádi neměli nikdy a dělali dobře. Věděli totiž proč. Dobře nám tak! Už tam nepolezeme. Stejně se tam česky nemluvilo nikdy. Dnes třebas v Karlíně pouze anglicky. Ani personál podniků už leckde česky neumí. A co je nejhorší, ani umět nechce! To už býval lepší i Karlín starý, před záplavami, kdy tam dominovala slovenská romština. I přes kruciální výhrady na Kolčavce opět zastavujeme už 3. 7. Jsme tu zcela sami. Ostatně jako vždycky. Zase prý devatero prý domácích pivišť. Není to přehnané? Vytočené moc nebudou. O hosty evidentně nestojí, asi žijí ze skupin a zájezdů. Hořká dvanáctka zase protivně agresívní a žízeň nehasící (To máme pro hořká pivka nekritickou slabost. Zde nevadí hořkost, ale celkové nevyladění. Pivko nám nesedí, jako celá Kolčavka). Nutno urgentně spláchnout Sádkem, U sadu. Hostivařské pivovary a restaurace H1 i H2 (www.pivovar-hostivar.cz) nás loni nakrkly. Bytelně. Chceme mít, kde ustájit kolo (což po ránu a dopoledne nesplňoval H2) a nehodláme být permanentně vystaveni teroru řvoucích kojenců, nevychovaných fakanů a především liberálních matek (což nesplňuje areál H1 vlastně stále). Nezbývá, než prozkoumat další přírůstek do rodiny pivovarů Hostivar. Pivovar Spojovna (www.pivovarspojovna.cz), s vtipně-úderným heslem „Pivaři všech čtvrtí, spojte se!“ otevíral 4. 5. LP 2018. 7. 7. cílíme směr Kunratice. Metro C má výluku, takže vlakem. Z hlaváku, čerčanským. Kvůli mrtvole v Libni spoj nevyjíždí a nabírá hodně tučné zpoždění. Ztrácíme nervy a skáčeme do Elefantu benešovského. Na Měcholupy a H2. Dáváme hádvojce poslední šanci. Restaurace s pekárnou otevírala v dubnu LP 2017. Zahrada už dokončená a dvířka dnes i otevřená. Výhled na golf, obstojné posezení. Potěší vlakové jízdní řády vtipně umístěné na skleněné zástěně. Méně potěší vřískající děcka i tady. Nahoře (v H1) si to oblíbily matky, dole v H2 zase fotrové, kteří dostali za úkol potěr vyvenčit. Pivní menu stálé: 10° světlý Ale (alc 4,7 %), 11° světlé (alc 4,7 %), 12° polotmavá (alc 5 %) a 14° Red Ale (alc 5,6 %). Pivní menu speciální: letní 8° nejen pro cyklisty. Osmička mrtvolně bledá, studeně vodová. Na doplnění tekutin však snesitelná. Jedenáctka obstojná, obdobně jako jantarová čtrnáctka. Nepivní desina připomíná grepovou šťávu. Chválíme sklo i přesnou obsluhu. Neurazila krkna s kostí, marinovaná v medovém koření, hranolky, bylinkový dip. Průměrný průměr. Hranolky sice tenká, nekřupavá, mastná háďata (fakt bramborové, farmářské to fakt nejsou) a maso sušší, leč vše vynahrazuje a přebíjí obří kost. Na držení i okus. Odřezávat kosti je zločin! H2 bereme (částečně) na milost. Je-li zahrada přístupná, ujde. Jezdit sem přehnaně často ale nehodláme. Dobytí Spojovny naštvaně odkládáme. Přes týden si není do 14 hodin z čeho vybírat (Což platí přes pracovní týden i v H2). Nemáte-li chuť na aktuální tři hotovky, máte peška. Můžete si zvolit navíc jen z dětských jídel a salátů. Stálý jídelníček opět není stálý. Pohodlnost, ničemnost, lenost! Bledničkovou omáčku, nedomrlé kuře či anti-jídlo salát pro postižené biomagory, lesany a nagelované metrosexuály si strčte, víte kam! Když už musíte mít v poledne něco extra, podívejte se do Uhříněvsi. Tam polední nabídka bohatá, ze které se vybrat dá. V hostivarském řetězci nikoli. Učebnicovým příkladem ničemnosti býval pivovarský restaurant ve Svijanech. Tam to dotáhli k úplné dokonalosti. Žádné časy na jídelníčku, nicméně pokud se nedojedla úplně poslední hotovka (Býval tu tzv. výběr i z pouhopouhé jediné, když ostatní došly!), nic jiného jste nedostali. A nemohli jste do normálního menu ani letmo nahlédnout. Báječné služby! O neděli 14. 7. zastavujeme před jedenáctou před Libockým pivovarem nad Šárkou (https://www.nadsarkou.cz). Cedule hlásí: výčepní Chrudoš 10°, ležák Šárka 11°, Šebestián pšenice 11°, Robert IPA 11,8°, Černý Pátek 13° plus lobkowiczský Rychtář 11°. Desina výtečná. Na pivka další, ani na zajímavou krmi (třebas domácí sulc), není čas. Tátoš zůstává opuštěn před zavřenými dveřmi přímo na velmi rušné, a dosti neklidné, křižovatce Leninovy třídy. Do zahrádky se chodí přes lokál. Na riskantní přivazování naloženého bicyklu kamsi k zábradlí jsme líní. Pro kolaři to tu fakt není. Což zatím platí i o novém Pivovaru Řeporyje (https://www.pivovarreporyje.cz). V bývalém kinu. V nabídce světlé výčepní Vilda 10°, světlý ležák Prefunda 12°, polotmavý Řeporyjský ležák 12°, tmavá 14°, Vídeň 13° a světlý speciál 13°. Instituce působí vesnicky a sympaticky, včetně obsluhy, která nás nenuceně zve dovnitř už notnou chvíli před otevíračkou. Nějak se nám ovšem nechce nechávat bicykl bez dozoru, neb se kolem nebezpečně poflakují krajně podezřelá individua nehovořící po našem. Takže až někdy příště, až bude otevřen i hořejší výčep. Dolejší prostory, s ukrytou teráskou, působí sice útulně, nicméně bicykly zůstávají zcela bez dozoru a hodně vzdálené. Ale líbí se nám tu.
Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): 31. 5. až 1. 6. akce Merkádo aneb Latinská Amerika na Jiřáku. Gastro, tance, hudba, trhy. Včetně dvou stánků pálivostí. Na Parukářce 1. a 2. 6. zuřil 7. ročník Žižkovského pivobraní. Se 40 minipivovary.
Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Při průjezdu Šárkou registrujeme, že v opravené hospodě Břetislavka točí únětické, desinu i dvandu plus v Úněticích uvařené pivko Slamník 10,7°. Což je v podstatě všechno, co o únětickém můžeme za poslední rok říci. Sledujeme jen zpovzdálí.
Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Tzv. gastrocelebrity se nekriticky rozplývají nad projektem Manifesto-kulturně-gastronomický pop-up. Vyrostlým mezi masaryčkou a Florencí. Prý je tam vše úžasně fantastické. Sociální (samozřejmě multi-kulti duhově barevný) rozměr, postmoderní design, kvalitní streetfood, samé akce, samé projekty, samé aplikace. Samé buzzwords, které normální lidi varují a odpuzují. Pomiňme multi-kulti rozměr, který opravdu, ale opravdu nevyhledáváme. Pomiňme neútulnost a tupou odcizenost krabic z kontejnerů. Co nás s… nejvíce, je to, že se projekt okázale pyšní tím, že si tam nic nekoupíte za normální peníze. Pouze bezhotovostně. Údajně je to úžasný pokrok a naprosto bezvadné a fantastické. Bla, bla, bla. Další postupný krok salámové metody, kterak nás zbavit peněz. Nenechme si vzít naše peníze! Fakt jsou bezhotovostní platby až tak úžasné a vždycky až tak výhodné? Výhodné samozřejmě jsou, leč nikoli pro normální chlapi a ženské. Nemyslící tupé stádo si zase něco nechává vnutit. My normální peníze nikdy nedáme!
Jihoměstský pivovar (BPH LXIII.) + Richter (ZN 22.) + Vinohradský pivovar (ZN 29.) + Kunratický Muflon (ZN 47.): V květnu LP 18 otevíral Pivovar Spojovna. Lokalizací spadá do této rubriky. Nicméně náleží do rodiny pivovárků Hostivar, takže p.t. zájemci vizte tamtéž.
Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Červencové vydání časopisu Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) nese číslo 74. Co p.t. čtenáře čeká? Anketa o stylu geuze, degustace Belgičanů stylu geuze, poučení ohledně „rozporuplné rozkoši“ lambiku a geuze, report z Kyselého svátku v Belgii, malé povídání o Zámeckém pivovaru Frýdlant, veliký rozhovor s organizátorem European Beer Star, info o craft varně robotického Asahi-Prazdroje (Jen se z cizáku nepose…! Ani z jejich mrzkých investic! O naše pivo jim nejde, jenom o své prachy. Prazdroj má být český!), fotočky ze 7. ročníku minipivovarů na Zemanově hradě, prohlídka pivarských budov v Černé Hoře, popovídání s grafickým designérem pivních etiket (Nějak příliš minimalistické!), pozvánka do Pivovaru Malenovice nebo do Krkonošské hospůdky v pražských Dejvicích, rekapitulace Prague Fodd Fest 18, gastronomické okénko s poklady rýnské kuchyně (včetně receptů), pár stránek o sběratelství jídelních a nápojových potřeb (ubrousků, rozetek a párátek) s logy pivovarů, zpráva o rozšíření kategorií European Beer Star (kdy především sekce sesion beer neboli pivko k posezení otevírá prostor pro tradiční českou desítku), články o sladu, sudech z nerezu (KEGy) a využití vlnité lepenky na obaly na flašky i plechovky a přehledná pozvánka na pivní události druhé poloviny roku 18. Číslo zajímavé, atraktivní, profesionální. A propos: od roku 19 má PBA vycházet v anglické verzi. Věřme, že česká zůstane. U nás mluvíme česky a nikoli jakousi angličtinou! PBA má parametry a je - na nás - už světový skoro moc. Raději se držíme, tam kam patříme. Domů. Dej Bůh štěstí!
Antoš (BPH LXXI.): Cyklohráčkem do Slaného ráno 5. 7. Cyklohráček dnes složen ze tří vozů (častěji jezdívají čtyři). První hrací pro hravé potomstvo plus doprovodné rodiče, druhý pro kola, koloběžky a odložené kočárky, třetí obyčejný pro obyčejné pasanty. Vůz pro kola je označen naprosto zřetelně. Obrázek i nápisy jako kráva v nadživotní velikosti. I negramotný kretén by to měl poznat. Míst k sezení má inkriminovaný vůz málo, neboť jsou sedadla pouze po části jedné strany. Všichni obyčejní pasažéři bez děcek, kočárků i kol se však na hlaváku naprosto neomylně, agresivně a bezohledně cpou právě do prostředního vozu pro kola. Zadní vagón vyjíždí z nádraží úplně prázdný. Ve voze pro kola hbitě obsazují většinu sedadel a zbylá obřadně obkládají věcmi. Cyklista si nemá kam dřepnout. Na upozornění reagují tím, že přitrouble čumí. Mají prý právo sedět, kde chtějí. Samá tzv. práva … Oni to nedělají schválně, oni jsou jen nevychovaní, zoufale neukáznění a nedisciplinovaní, sobečtí a debilní (Což není polehčující okolnost. A tací mají volební právo!). Naštěstí do poloviny trasy všichni vylézají. Pak už milé kodrcání bez závad. Už je tu Slaný a pivovárek Továrna poblíž nádraží. Slaňáci na Továrnu nedají dopustit a údajně jí preferují před Antošem. A právě od Antoše měl ke konkurenci přejít i mistr kuchařský. Restaurant Továrna vypadá pěkně (možná až moc nově a světle), ovšem venkovní posez má umístěn přímo u křižovatky a hlavně je zcela nekrytý. Pár lavic na chodníku. Nelákavé. Je 10:54 a už sem fest pere slunce. Je rozhodnuto. 10:59 rádi usedáme u Antoše. Venku, pěkně v útulné ohrádce a pod obrovskými slunečníky. To je jiný kafe. Pivovar Antoš, přesněji Antošova krčma s pivovarem (www.pivovarantos.cz) nás zase oslňuje. Obsluha primová. Rádi zase pochválíme, že na každém stole pořád zůstává jídelníček plus pivní karta a speciální nabídka. Stylově doplněno aktuálním číslem Slánska (společenským kapesníčkem). Tady nikomu nervou jídelníček po krátké chvíli z ruky, aby ho pohodili kdesi na hromadu. Ichtilní zvyk okamžitě odnášet jídelníčky, bohužel, hluboce a pevně zakořenil. A mnohde si neochvějně myslí, že jde o doklad profesionality a vizitku vysoké úrovně (I v zaplivaných pajzlech). Antošova pivní karta pestře bohatá: Rarach 10°, Antošův ležák 11,8°, Polotmavá 13°, Slánská pšenka 11°, Summer Ale Troll 10°, Tlustý netopýr 17° a nealkopivo. Legendární Netopýr je vhodný coby aperitiv i digestiv. Dneska volíme možnost první. Netopýr je klasa. Pokračujeme Rarachem na žízeň a Antošem na chuť. Výběr krmi je dramaticky bolestné dilema. Náklady obětované příležitosti jsou obrovské. I denní nabídka holanďana z kanečka s farmářským sýrem a šlehanou kaší je tuze lákává. A co evergreen zapékané dršťky! Ty jsme objevili & velebili už loni. Chuť by na ně jistě byla. I na novou směs naložených syrců, svíčkovou, krknu etc. My však jedeme najisto. Na dvě novinky z oddílu K pivu. Namísto výborného, a fakt ostrého, feferonového salátu mají letos salát volská tlama Vyprošťovák. Dle staročeské receptury. Hovězí líčka, fenykl, pikantní okurčička, chilli paprička. Naservírováno v cylindru, v hlubokém talíři, s kouskem opečeného chleba. Lahodně nakyslé, slastně osvěžující, prostě vynikající. Včetně zeleného beraního rohu. Pálivého. Ovšem pivní karbanátky jsou ještě vyšší level gastronomické slasti, ba přímo ráje. Karbanátečky z černých prasat, pivního karamelu (snad i cibulky ala vídeň), ochucené kardamomem a chilli papričkou. Tři báječné kouličky se sósem podávány ve skleničce, plus nádobka s hořčicí (pro nás zbytečná) a zelným salátkem, se světlým chlebem. Karbanátky božské. Nebeský též sosík s nalámaným chlebem. Smekáme. Úžasné. Opakovaná akce Antoš podniknuta 19. 8. Pivní karta hlásá: Rarach 10°, Antošův ležák 11,8°, Polotmavá 13°, Miláček Ale, Samit NEIPA 11°, Tlustý netopýr 17° plus nealko pivko. Netopýr funkci aperitivu plní opět skvěle. Rarach výtečně doplňuje tekutiny. Samit NEIPA jest solidní speciál. Možná ale speciální až moc. Volba jídel opětovně těžce bolestná. Vedle skvostů stálého lístku víkendová nabídka - pomalu pečený jelen se zelím a variací knedlíků a červené kari s hovězím flank steakem, zeleninou s jasmínovou rýží. Vítězí kari. S decentním přikořeněním z pohotovostní Chilliklíčenky konstatujme, že Antošovo kari hladce překonává i červené kari s kachnou ze supermarketu Flora (Jediný důvod k jeho návštěvě). Pokrmy u Antoše jsou vždy též zážitkem vizuálním. Dezert? Samozřejmě pivní karbanátky. Opět famózní. Dovolenou snů by byly každodenní návštěvy Antošovy krčmy s ochutnáním všech položek jídelního listu. Každé jídlo, které jsme tu okusili, bylo excelentní. Proč jen Cyklohráček nejezdí denně?
MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín: Na MDD 1. 6. Elefantem (v žargonu Ešus, kvůli materiálu, ze kterého je vyroben) do Radotína. A bicyklmo na Zbraslav, k Poslednímu Keltovi. Naštěstí od loňska beze změn. Točí Dudáky, nějaké Lobkowicze a především pořád dražíčské Lipany páně Papuly. Světlý Lipánek, samozřejmě v orig skle, se opět dá jíst lžíci. A snad i krájet (Je přitom hustší nežli přímo v Dražíči). Gril (s krkovicí nebo echt lahovickými rybkami) rozžhavují až kolem poledne, takže alespoň třeboňského kapříka smaženého s domácím bramborovým salátem. Pochvala jako obvykle. Velkoryse přehlédněme, že na pultu provokuje hromada kavárenských letáků nabádajících k podpisové akci proti Andreji B. Temné pařáty pražské kavárny (= bažin deep state) dosahují i na Zbraslav. Kazit si předpolední pohodovou siestu opravdu nehodláme. Zvláště, když se stále musíme pochechtávat nad povedeným, nádherně nekorektním plakátkem, kterým nám kolega KK zaslal ráno. Barevnou reklamu na prezervativy Durex. Nad obrázkem krabičky i vybaleného kusu ochrany je vkusně rozmístěna šestice fotografií tzv. es tzv. demokratické tzv. pravice, včetně už komicky vyčichlého Mirka K. či opravdu výstavního exempláře Dominika F. Doplněno nápisem: „A jak snadno se tomu dalo zabránit!!!“. Tohle patří na billboardy. Na všechny. Všude. A tleskáme p. prezidentovi za rituální podpal kavárenských trenýrek. Hrr na ně! U Kelta opět 21. 6. Opět hodně před polednem, tedy opět se zavřeným grilem. Takže zase letní Vánoce a kapřík se salátem. Přikusujeme syté Lipánky. 20. 6. premiérový test Pivovaru Kytín (https://www.pivovarkytin.cz). Dobříšským vláčkem už v 7:55, výstup Rymaně, přes Mníšek, Stříbrnou Lhotu, až skoro k Čunčí hubě na Rovinách a hurá přímo dolů do bohatého a snobského Kytína. Na až kýčovitě výstavní náves, s rybníčkem, vodníkem, luxusním brdským vzduchem. Starosvětská budova pivovaru překrásná i se zahradou. Na čepu Kytínská 10°, Kytínská 12°, Kytínská granátová 11° a Ale Helter 11°. Desina hořká, pitelná, veselá. Skoro jako Únětice kdysi, na svém famózním začátku (No nepřehánějme, vyprahlost jistě dělá své. Leč slušné pivko to bude). Dvanda zakulaceně noblesní. Ale lehčí, hořký. Atraktivnější jídelníček ovšem funguje až od 3 PM. Z obědového hodně obtížně volíme krůtí nudličky s hlívou, zeleninou, na rýži. Porce vydatná, po dochucení Carolinou Reaper z pohotovostní Chilliklíčenky celkově i přežitelné. Zakončujeme podprůměrně nijakou držkovkou z hlívy v šálku. Resumé: Nemalé pihy na kráse (nejen) puntičkář nalézá. Horší dostupnost, nikoli optimální ustájení kol (Jezevcův bytelný tátoš s tlustými gumami se v úzkých stojanech udrží pouze s vypětím všech sil a stále hrozí poškozující pád), skromnější (přesněji chudý až vlastně nijaký) výběr jídel do odpoledne. A chladně odtažitá dívčí obsluha, nepříjemná a obsluhující pouze a jen z trapné povinnosti. Přijíždíme nehorázně brzy, tři čtvrtě hodiny před otevíračkou, kterou odhadujeme. Zahrada sympaticky dokořán otevřená, dveře do šenkovny též. Nutno vstoupit skoro úplně dovnitř, aby šlo přečíst titěrně drobným písmem napsanou otevírací dobu. Venku před areálem vyvěšena není. Počkáme. Nevadí. Slušně zdravíme. Bez odezvy. Pro přítomné jsme neviditelný vzduch. Procházka po návsi a v 10:40 usedáme v zahradě. Trpělivě čekáme. Je nás už více. V šenku se okázale poflakuje párek znuděných holčin. Až na vteřinu přesně v 11:00 přestáváme být vzduchem a stáváme se obtížným hmyzem. Jedna konečně kysele opětuje pozdrav a s mučednickým výrazem trpitelsky přijímá objednávku. Chápeme, že se jim nechce makat před otevíračkou, ale proč mají dokořán bránu do zahrady s lavicemi i hřištěm plus cedule, vybízející ke vstupu? Když nechtějí, aby někdo otravoval dříve, proč jednoduše bránu neotevřou až v jedenáct? Pochvalu zaslouží kytínské maminy. Začne-li děcko kvílet a vřískat, ohleduplně odjíždějí z pivovarské zahrady a krouží kolem rybníčku. Nechtějí obtěžovat druhé. Jinde hysterického křiklouna ještě nadšeně povzbuzují a ohledy neberou žádné. Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com) s radostí navštíven opět 19. 7. Teče MMX výčepní (10,8°), světlý ležák (12,5°), APA (13,8°) a Amber Ale (12,9°). Výčepní i APA = místní standart. Ze speciální nabídky nadšeně volíme kořeněný bůček a vepřové v sádle. Studený bůček obložen pikantní zeleninkou ala Korea. Toto kimči ovšem nesmrdí zakyslou rybinou. Velmi osvěžující, zkrátka radost. Snad jen MMX kimči mohlo být ještě ostřejší. Čili jednotka pouze jednou podtržená, nikoli dvakrát. Vepřové vkusně naaranžováno v rustikální patentní sklínce. Sympaticky nahřáté. Zasypané čerstvou cibulkou a přitažlivě zvláštními pikantními cibulkami (nebo, že by kapari?) nakládanými. Extratřída. Opět radost. Další posez v Pivotelu 15. 8. Na čepu výčepní, světlý ležák, APA a pšenice. Výčepní osvěžující. Jezevec nadšen z konfitovaného kačeního stehna, s červeným zelím s rozinkami v doprovodu bramborových knedlíků. Šedý vlk do sebe nesnesitelně dlouho hrne krknu na pepři se šťouchačkami a dědkovsky otravně mrmlá nad libovostí údajně malého masa a mírnou dusivostí bramborové hmoty. Co by chtěl za CZK 89? Do Zámeckého hostince u paní Magdalény (https://www.zamecky-dvur.cz/hostinec), tedy Pivovaru Všerad, přijíždíme letos poprvé až 16. srpna. Tradiční osvědčenou štrekou, náležející mezi zlaté TOP: Dobříš - Bekovkou na Knížecí studánky - Klondajk (Stožec) - Všeradickou aleji kolem obce Podbrdy do Všeradic (a pak do Třebaně). Na čepu Všerad 11° světlý, Všerad 12° polotmavý a Summer Ale 8°. IPA 14° právě zraje. Vedle Senátorů a Protinožců v nápojovém listu nově figuruje polotmavý Bartoloměj 13°. Další Columbova manželka. Senátora, Protinožce ani Bartoloměje také nikdy nikdo neviděl … (Prý opravdu existují. Příležitostně). Summer Ale agresívně citrusový, přitom na osmičku překvapivě i silný. Kmenová jedenáctka do kysela a nevyležená. Dnes Všeradi jen a pouze tuctoví. Jakoby p. sládek úplně nestíhal. Krkovička s fazolkami standardní záležitost. Ani přitom nebyla objednána. Objednán steak hovězí. Premiérově nás obsluhuje ve Všeradicích pán a je to o poznání lacinější level než dřívější milé dívenky, dámy a paní. Pán je světsky oprsklý, s přidrzlými manýry prodavače ojetých dacií. Utopenec na doražení bolestně podprůměrný. Nemasový, neutopený, pouze octový. Všeradice máme rádi pořád, leč srovnáme-li nabídku před lety a dnes, o zlepšení hovořit opravdu nelze. Naopak. Nejde přitom pouze o formu, kdy jídelníček mívával velmi atraktivní, a velmi neotřelou, podobu novin se zaměřením na Magdalenu Dobromilu R., včetně hafa staročeských receptů. Především jde o obsah samotný, sortiment je tu rok od roku slabší a slabší. Dneska obsahuje pouhopouhé jediné (!) jídlo inspirované MDR, a to sladké nudle. Což je škoda i ostuda. Ostudně chudá je i nabídka pokrmů k pivku. Tatarák, topinky a parodie na utopence. Jinak nula. Bída převeliká. Prý má majitel jiné plány i priority a přitom tlačí na zvýšení výstavu. Ani pravidelné akce už nepořádají. Jakoby Všeradice šly do kelu … Rádi bychom se mýlili.
Nealko pivo a „pivo“ (ZN 14.), včetně Bertíkovy nezávislé hitparády (ZN 19.): U sadu čepují nealko Birell pomelo-grep. Na odbyt v horku (a nejen v horku) jde, někteří ho docela chválí. Snad osvěží, leč pivo to není ani náhodou. Což platí i o vzorcích Radlerů-Herbal 0,0% alc od Zlatopramenu. Citrón, bezový květ a máta byl lepší než černý rybíz ovoněný levandulí.
Železná Ruda (ZN 33.): Zpráva nepivní. 8. 6. média informují, že z areálu železnorudského Horského hotelu a pivovaru Belveder byla do klatovské nemocnice odvezena žena do ruky uštknutá zmijí. Na Belveder chodíme při tradičních květnových pobytech každý den na pivo. I vícekrát za den. Přes sjezdovku a louky. Zmijí tam šustí hafo. Viděn bývá i Adam, tedy černá.
Litoměřice (ZN 37.): 4. júla ráno Elefantíkem do Ústí. Z ohavného města (ale s krásným okolím) rychle pryč a rychle šlapat po pravém břehu. Na Litoměřice. Brzy na druhém břehu pozorujeme obláčky dýmu. Ohně už hoří. Turisté tuzemští i cizokrajní si je nadšeně fotí. Vypalují trávu? Pálí klestí? Pyromani? Diliny z Prackovic? Ohniska přitom daleko od sebe a v délce několika kilometrů. Těsně nad tratí. Silně podezřelé. Aby nenastaly komplikace s návratem ... Na chlup přesně v pravé poledne dorážíme do hlavního cíle. Biskupský pivovar U sv. Štěpána (www.biskupskypivovar.cz) stále sympatický. Zopakujme, že začal vařit LP 2015 a nalézá se v Diecézním domě kardinála Trochty. Funguje tu i Hostel U sv. Štěpána. Pivnice, resp. restaurace disponuje též stoly se samovýčepy. V minulosti v areálu sídlil institut pro hluchoněmé a později pražský kněžský seminář. Teče kvasnicový Děkan 11°, Štěpán 12°, Ale 14° a pšenice 10°. Děkan a Štěpán v cajku. Jsme už zatraceně přeejlovaní, takže speciál netestujeme. Odpouštíme si i pšenici, na kterou je deset volume trošku slabota. Na koláčově sladkou vodičku chuť není (Módou jsou letos i desítkové ejly. Mají být letní, lehcí, pitelní. Leč i ejl si žádá vyšší volume). Jídelníček doznal od loňska proměn. Na letmý náhled mírně k horšímu. Přiznejme poctivě, že vybrat si však pořád lze lehce. Zaujme pštros na několikero variací. Pštrosí vývar, pštrosí játra, pštrosí paštika. Namísto výtečného špeku. Flanďáci na pštrosí dietě? Minutky nezkoušíme, neb cítíme ve vzduchu, že návrat nebude hladký. Vnitřní neklid, spěch a tudíž rychlá volba z hotovek. Ty nemálo lákavé. Třebas šunka od kosti na místním pivku s křenovo-bramborovou kaší. Vítězí telecí hanger steak s domácími špeclemi a zeleninou. V hlubokém cylidru. Po středomořsku, včetně oliv, papriček, rajčátek. Chutné špeclíky. Osvěžující, lehké a přitom vydatné. Uháníme přes most, skrze golf a celý Terezín na Bohušovice. Bdělý náčelník nádraží informuje, že vlaky nejedou. Kvůli požáru. Zavřena nejenom trať, ale i silnice. Požár hasí mnoho sborů i vrtulníky. Příčinou má být technická závada na kolejovém vozidle. Asi jiskry od vedení. Čtvrthodinku po zamýšleném odjezdu doráží Elefant o 75 minut zpožděný. Z Lovosic. Dále do Ústí a Děčína zavedena náhradní doprava busy, a to po D8 (Té světově unikátní, co se sama sune směr Prackovice). Leč spoj končí už v Kralupech. Nutno vyčkat pendlu či na další zpožděné soupravy. ČD to zvládly se ctí (bez ironie), do Prahy dorážíme se zpožděním jen 44 minut oproti plánu. Inkriminovaný týden Praha k nežití. Koncert havloidních Stounů, desetitisíce řvoucích harlejů, nadržení sokoli a uvědomělé sokolky (Jedna kavárensky prudí U sadu, že je znechucena vyvěšenými obrazy našich pánů prezidentů. Prý nehorázné a odpuzující. Ať baba táhne, odkud přilétla). Nějak moc monstrózních akcí najednou. I Pražáci mají nárok na klid. My k Vám také nelezeme! K tomu opravy, výluky. Metra, dráhy, všeho. Plus tropická vedra, brutální dusárny, drsně propocené noci. V první půli srpna je tepleji i díky oplzle-nechutným kanáliím & anticivilizačním provokacím pod duhovými prapory a za hysterické asistence přehřáté pražské kavárny. Sorošovští noví Evropané? Děkuji, nechci! (Letos jim však, naštěstí, došly prachy a ani média už neotravovala normálního člověka tolik, jako v éře minulého U.S. ambasadora). Výšlap z Ústí absolvován zase 13. měsíce srpna. Akce vydařená, dokonce už bez požáru. Krátký nákuk k jezeru u obce Píšťany. V Biskupském pivovaru U sv. Štěpána aktuálně točí Vikáře 10°, Děkana 11°, Štěpána 12° a Red Ale 14°. Vikář nejpitelnější. V horku lahodný. Ale tmavý, mocně-důstojný, s kávovými tóny barvy i chuti. Na první šmak síla, leč následně i náznak vodové prázdnoty. Výsledek však hodnotíme mírně nadprůměrně. Beze spěchu vychutnáváme filátko z čerstvého pstruha (lososovitého) s lehkým bramborovým salátkem se smetanou a koprem. Salát fajnově osvěžující, koprově prima nakyslý. Perfektní. Dezertujeme jemňoulinkou paštikou z pštrosích jater a másla, s brusinkami a toustíky. Lahodná paštika silně připomíná kopeček čokoládové zmrzliny. Pochvala kuchyni za oba chody. Příště mlsně líčíme na dančí kýtu na hříbkách ze stálé nabídky. Příště znamená 28. srpna. Nadšeně šlapeme z Roudnice, po proudu. Na čepu stejné akvizice jako minule. Naprosto bez připomínek. Chválíme. Daňka ovšem poroučíme z denního meníčka, dančí ragú na houbách s domácími bramboráčky. Maso i omáčka excelentní. Bramboráčky zajímavé vizuálně i chuťově. Navrchu s bramborovými špagetami. Nádherně křupavé. Leč bez česneku i bez majoránky. Dodejme však poctivě, že chuťově bramboráčky do sestavy pásly jako prdel na hrnec, a nakonec i to, že česnek s majoránkou by se s tímto dančím ragů možná i malinko tloukly. Čili spokojenost. P.S. V Litoměřicích, u železniční stanice Litoměřice-město, v létě otevřeli cyklověž. Pro 118 bicyklů. Bike Towers je k dispozici též v Poděbradech, Břeclavi či Hodoníně. A snad i v Lysé. Vždy blízko nádraží. Předražená kuriózní atrakce nebo opravdu užitečný a opravdu praktický nápad? Coby bytostní pesimisté se kloníme spíše k tomu prvnímu. Nicméně třebas v Lysé nebo Poděbradech parkují kolem nádraží opravdu desítky kol (z nichž ale drtivou většinu přitom zamykat cenu snad ani nemá), takže možné i to druhé. Nakonec, proč ne. Nežli parkovací věže pro kola by to ovšem chtělo věžová, nebo raději podzemní, parkování pro auta. 21. srpna unikáme z Prahy před osmašedesátnickou onanií (Zuří, resp. trapně vrcholí týden fanatické rusofobie, kterou nezřídka rozdmýchávají titíž, kteří za minulého režimu okázale slavili dny Československo-sovětského přátelství. Což je k poblití). Raději výšlap z Roudnice do Kralup. V Dobříně zaujme neobvyklá dopravní značka. Výstražný trojúhelník s kočičkou. A hned pár metrů vedle opravdu kočička spořádaně sedí na chodníku a trpělivě čeká, až Jezevcův tátoš přejede, aby mohla bezpečně přejít. Zpětný pohled odhalí, že kočičce chybí přední nožička. Dojemné. Na dlouhé trase pořád absentují občerstvovny. Naštěstí je tu pořád Bistro (relax) U Matýska, v obci Dědibaby (Další přímo na trase, a fungující též i v poledne, je až instituce U trumpetky. Za vsí Černěves, což je po proudu Vltavy a poté Labe od Dědibab bratru 60 km). Pan majitel Matýska si smutně stýská, že cyklistů i místních dramaticky ubývá, kdy třebas na výlety s dětmi už nikdo nejezdí. A Němci na elektrokolech se obvykle najedí a napojí už v Kralupech nebo až v Mělníku. Jak dlouho budou zahradní živnost (včetně penzionku) ještě provozovat, tudíž netuší. Na čepu drží stále třeboňského Regenta, dneska teče polotmavý speciálek. Na polotmavé ujde a je dosti silný. Jsou i zde tradiční domácí bramborové knedlíky a tyrolský sladký knedlík. Volba padá na paprikovou klobásu XXL. Masovou, se špekem.
Pivní snob (ZN 42.): V nejmenovaném, barevném, hodně laciném časopise, plném hodně laciné neprofesionality se objevilo pár stránek o pivu. Útržkovitě-zkratkovitý pel-mel všeho, co se dalo zadarmo a rychle stáhnout. A co vypadá na první pohled patřičně bulvárně. Takže nemůže chybět žebříček prý 10 nejlepších piv roku 2017 (podle britského bulváru The Sun): 1. IPA z londýnského pivovaru Meantime. 2. Espresso Ale z britského pivovaru Dark Star. 3. Chimay Red, od mnichů z Belgie. 6. místo zde drží Speciální světlé od broumského Matušky.
Tour de Putyk 2018: Letošní start naší Tour nekoresponduje s koncem Tour de France. Neb 105. ročník jest o týden opožděný. Kvůli MS ve fotbale (Vyhrál, díky debilnímu videu - které nespravedlivě pomáhá jen někomu a pouze někdy -, tým nejméně sympatický). Přeprava 21. 7. logisticky náročná a vyčerpávající. Do Tábora O.K., leč historická Bechyňka kolabuje na trase. Náhradní bus. Raději po vlastní ose. V díře (Horní Lhota base campu Fort Dobronice) zabydlujeme tradiční chatku No. 6. S novými matracemi a letos bez drzých myšáků & hryzců (Pouze jediná myška občas rejdí po kajutě). I málo dotěrných komárů. Sucho. V Dolní Lhotě slavnostně pojmenovány dva kurty po zasloužilých (a legendárních) tělocvikářích. Hrdě nesou tabulky Kurt S. Beránka a Kurt A. Martínka. Tleskáme! Lesní okénko U Baby Jagy letos nepoužitelné. Nelidský kozel a zvěrské géčko. Občerstvení u mostu sice zůstaly slunečníky s Platanem, leč cmrndá parodie na pivo v podobě géčka a tzv. plzně. Fuj! Což léta a léta platí též pro zakysle umolousaný stánek Marešův, s kyselými starouši etc. Penzión U jezu inzeruje Radegasta. Zatuchlost, špína, smrad, věčně nalitý provozovatel. Otevírá náhodně. Šoufl se dělá už při pouhém průjezdu okolo. Naprostá konečná. Nepoužitelný zůstává i dobronický géčkový výčep a vedlejší pizzerie. Tato je už drahná léta na prodej. Vencův výčep v Ratajích stále na tabulích Samsona inzeruje Kozla a ichtilní langoše. Strašlivé a strašidelné! Další akvizice jsou ale o něčem jiném. Léta žehráme nad neutěšenou pivní scénou na Táborsku a Bechyňsku. Dnes pivní kapacity už nechybí. Vedle pivovárků na Zvíkově a v Chotovinách, vedle Vítka v Prčici a dražíčského Lipana je tu první rodinný poloautomatický minipivovar Transformátor v Hlavatcích a Bukovar snad občas uvaří (Pro koho?) v Dolním Bukovsku. A báječný, a opravdu rodinný v tom nejlepším slova smyslu, malšicko-želečský Pivovar Obora. Překvapivou novinkou je od dubna LP 2018 Pivovar Keras v Bechyni. Pane jo! Vezměme vše pěkně popořádku. Večerní základna = pořád stará dobrá malšická Rejda. Občas základna i popolední se sledováním horských divočin na Tour de France. Nebo jako mýtická oáza přežití ve vedrech (obdobných jako LP 2015, tehdy bylo hůře tady na jihu, letos bylo zase hůře, a nepřežitelně, v Praze). Teče budějická desina, jedenáctka Pardál, dvanda Bernard, nealko Budvar. Desina je, Danke bohu, nechemická. Neškodná vodička, příjemná i chutná dešťovka. Studená se dá cucat i ve velkém. Polední hotovky neurazí (ani neoslní), večery bývají tradičně slabší. Smaženosti a prefabrikované pizzy. Sojové pautopence dorážíme v půli druhého týdne. Ani blbá klobása není po celou dobu. O Kosíkově tlačence, naložených syrcích nebo rybách nemluvě. Už ani nepřemýšlíme proč. Místní folklór. Pronajímatel to prostě tahle má a chce. Tečka. Známá a sympatická obsluha dívčí (sl. Petra + brigádnice sl. Nikolka, která jednou roztržitě nechává desinu zamrznout), resp. zkušeně dámská (pí. Líba). I něco dobře známých štamgastů z legendárních časů páně Doudy (Hostinského s velkým H) občas zajde. Někteří však chodívají raději k Vietnamcovi na kozla. Rejda nezklamala. Vydržet! Za rok na viděnou! Večerně-noční dvanáctikilometrové návraty, včetně magického lesního sjezdu (pravidelný p.t. čtenář dobře ví, že čítá náročných 5 980 m, s Řepa´s curve uprostřed) jsou opět lu-xus-ně fantastické. A famózně nabíjející. Na celý rok. Nemalou dávku adrenalinu přináší noční superúprk před bouřkou. Jezevec to do díry stíhá na chlup. V novém traťovém rekordu pod půlhodinku. Šedý vlk nervy neměl a strávil čas deště, blesků a hromů na tribuně malšického Maracaná. Nikoli poprvé. Restaurace Na staré Želeč (https://www.nastarezelec.cz) jako loni. Poctivé každodenní hotovky (o řád výše nežli Rejda) plus poctivá studená kuchyň k pivu. V čele s uzeninami od Kosíka z Dobřejic. Velkoryse přehlédněme pizzy, které neřádsky zasvinily celou oblast. Tady je alespoň pečou a nejen pouze rozmrazují. Na čepu kozel, tzv. plzeň a pořád Žitohola 11° z Obory. Žitohola hutný, plnící až futrující, s příměsí žitného sladu. Loni nám připadal tmavší a agresivnější (Možná pouze připadal. Stále dumáme, zda Žitohola je ta či ten. Dle obrázků na táckách to vypadá, že Srpěna či Ježibaba je ta a Žitohola ten). Na starou letos premiérově dorážíme druhý den želečského Footfestu. Tisíce dvounožců, Arakain s Luckou, Harlej, Rybičky 48 či dříve hvězdní veksláčtí starouši z Alphaville. Želeč je bohatá a Želeč žije. V Želči nakrmit, pro formu Žitoholku a rychle sjet do Obory (https://www.pivovarobora.cz). Na farmu rodu Novákových. Pohodička, klídek, žádný stres. Normální a pracovití lidé. Milí lidé. A dvě až tři pivka na čepu. Nej je desítka bez názvu. Pivko pobytu. Od loňska p. Novákem vyladěná a vymazlená, s využitím jihoafrického chmelu získaného v aukci. Fantazie. Leč obvykle rychle vypitá (A sl., možná brzy už pí., Ing. Renata si v létě žádanou desinu často škudlilsky šetří). Dvanáctka Ježibaba je silnější a plnější. Výtečná, ovšem šlape se po ní tížeji. Ochutnáváme též voňavý klenot v podobě bezinkové třináctky. Žádný sirupem ochucený eurošmejd (Ing. Renata s nehraným odporem líčí, kterak jí v Budějicích nehorázně naservírovali tzv. bezinkové pivo i s brčkem. Brr). Další týdny teče dvanáctka plzeňského typu (na sport vhodnější nežli těžší Ježibaba) či místně oblíbený svéráz Žitohola. Oborské čepuje občas i táborský Stárkův dvůr (nabízí v petkách výtvory pivovárků, včetně namátkou zichoveckého), dále vždy instituce Stánek na centrálním rynku lapky-geroje Žižky (https://stanektabor.webnode.cz) a především Výčep (https://www.vyceptabor.cz). Tam se sedí nádherně, ve stínu, na předzahrádce, přímo na hlavním náměstí. Kousek vedle pizzerie-pivnice U lva, která pro nás už léta neexistuje. Obsluha ve Výčepu skvělá (šikula i útlá dívenka s vážkou, které přejeme brzké vyléčení pochroumaného kolínka). Sortiment též skvělý. Pivka výhradně z Obory. 10° výčepní, 11° Srpěna, 11° Svatojánské, 12° Ježibaba a 12° Pale Ale. Bývala také devítka nebo supersilný Porter. Srpěna se střídá se Žitoholkou (toho právě točil, spolu s Pale Ale a jedním Bernardem Stánek, vzdálený cca 50 metrů). Všechna pivka samozřejmě příkladně ošetřena, nádherně studená i ve vlastním skle 28 cl, resp. 48 cl. Desina je lahodná na doplnění tekutin, ale velmi mírně do kysela (Není to ovšem ta báječná, s jihoafrickým chmelem). Ježibaba plná, silná a chutná jako všude a vždy. Svatojánské zrálo v dubových sudech a je zvláštní chuti a hořčí. Nám v tropických třicítkách ve stínu (a skoro padesátkách) na slunci nejvíce jede Srpěna plzeňského typu. Desina na doplnění tekutin, Ježibaba na šmak a Srpěny pro radost. K mání je i degustační prkénko s pěti 0,1 l vzorky. Degustační prkénko se týká též hospodské krmi. Opět slast nejenom pro znalce. Uzeniny od Lišky a Sedláčků, nakládané sýry z Bláhova dvora. Sýr berou přírodní, neochucený. Klobásky i gothaj výborné, ještě lepší je tlačenka s úžasně mastným lemem. Salátek z volské tlamy osvěžující. Kdybychom neznali ten božský (a dodejme i vydatnější, včetně okurčiček, fenyklu či papriček) od Antoše, byli bychom nadšeni. Tahle jsme pouze spokojeni. Z teplé kuchyně figuruje ve stálé nabídce pouze Oborský guláš na oborském pivku. Ovšem, stojí za to. V hlubokém talíři, hustý, pikantní, jednoznačně skvělý. Guláš roku. Příloha? Zlivský chléb. Stínem je, že často gulášek není, neb je rychle sežrán (A podruhé byl sice stále velmi jedlý, leč polévkově řídký. Nevadí). O víkendech nabízeli ještě osvěžující chilli con carne. Poctivé, výtečné, návykové. Se zakysanou smetanou, podruhé zakysanka došla a slečna ochotně tuto nahrazuje ostrými feferonkami. Dodejme, že guláš (a případnou další teplé jídlo) zde přímo nevaří, ale nosí ze spřátelené blízké kuchyně. Interesantní je též nabídka kořalek. V čele s průtahovými destiláty od Žufánka. Až Jezevcovi smutně přijde líto, že s kořalkami už léta abstinuje. Pro jednou by se výjimka omluvit dala, ale v drastických vedrech raději neriskovat dietní chybu (Úplně stačí, že v takovémto počasí by kardiaci & astmatici etc. neměli vlastně vůbec ani vycházet). Registrujeme malý baro-kavárno-výčep Přijďte pobejt ke Kotnovu. Inzeruje Ferdinanda 13° a nefiltr Prčice 10° a 12°, později benešovskou 11° a prčickou 8°. Je ovšem lokalizován příliš, příliš blízko Výčepu, takže je vždy rozhodnuto. Vítězí Výčep. Jasně a s přehledem. Zachycujeme od místních jazyků zvěsti o soukromém táborském pivovárku, který vaří pouze pro známé a sídlí kdesi pod hospodou Na Bečvárně. A také, že ve sklepě pod Besedou je už všechno nainstalováno a má se začít vařit od podzimka. Pivovárek má patřit k učilišti. V jako vždy těžce ospalé Bechyni cyklopábitel p. Růžička sedí: a) na svém fleku v Protivínce, b) na židli v otevřené garáží svého cykloservisu. A) je správně, leč občas nastane i b). Cykloprodejnu chtěl pronajmout už loni. Nepronajmul (Asiaty zásadně odmítá), tudíž zavřel. Draka, Protivínku a Panskou okázale ignorujeme. Leč jednou Protivínku navštívit, v krajní nouzi, musíme. Při odstávce proudu, kdy protější Pichlovic nefungují. V Protivínce se v nabídce chlubí na čepu tzv. plzní, kozlem a Platany 10° a 11°. V reálu tzv. plzeň došla a ohledně Platana 10° obsluha simuluje ztrátu paměti. Sice ho napsaný mají, ale prý nikdy nebyl. Takže jedenáctku. Pozřít se s jistou námahou dá, i kyselost se zdá ještě snesitelná. Ovšem v útrobách nezpívá. Naopak. Brr. Never more! Kuchyně je v Protivínce obvykle lepší piva. Palestinský řízek (zřejmě typické jihočeské jídlo) se dá. Smažená roštěná potřená hořčicí a česnekem se šťouchačkami. Stará měšťanská putyka Na růžku už není hospodou, nýbrž samoobslužnou jídelnou. O víkendech zavřenou. No comment. Svijanský Kinobar otevírá navečer a dva dny světí zavíračku. Dole Pod skalou pořád podivně čaruje & čachruje Číman. S 11° Platanem, 12° Poutníkem, 12° Krakonošem a 13° Démonem. Poutník nechutně slévaný, chemický, agresívně vysušující. Ohavné antipivo pobytu. Některá jídla ujdou (guláše nebo držkovku Číman umí, neb si tyto kuchtí pro sebe), některé jsou však předražená. Na vodáckou knajpu páté cenové jsou vyžilá kachní prsa s fazolkami a U.S. bramborem za CZK 195 dost přes čáru. I maličkatý podprůměrný šnicl za CZK 120 je na místní poměry drahý (V Želči porce větší, kvality i chuti mnohem vyšší a ceny přitom kolem CZK 80-90). Z piety testujeme maloměstsky snobského Pichla. Penzión U Pichlů se zahrádkou. Překvapení milé. Grilovaný pstroužek s bylinkovým máslem a fazolkami na špeku je ryzí radost. I podruhé potěšil. I vývar vždy slušný. Vařit tu uměli a umí. Na čepu tradičně kroužek Budvar, černý Budvar a nealko Lobkowicz. Od srpna však už místo Lobkowicze teče nealko Budvar (Konečně, po dlouhých letech, ba přímo desetiletích. Proč budvarská hospoda netočila budvarské nealko nechápeme). Kroužek ochutnáváme jen a pouze z útrpné povinnosti. Roky minulé nešel dopít ani první. Ale co to? Dnes má překvapivě i náznak pěny a není ani moc teplý, ani kyselý, ani nechutně čpící. Dokonce zvládáme i druhý malý. Pitelností sice nevyniká, leč oproti minulosti zřetelný pokrok. V nouzi je přežitelný (A kdyby ho nosili rychleji a ještě více vychladili ...). Při návštěvě další zvládáme dokonce kroužky tři. A trochu nám dokonce i chutnají. Tmavý B standard. Pro baby, na větší kozy (aneb tradovaný vliv černého na rozměry poprsí). Pivovar Keras (https://pivovar-keras-bechyne.webnode.cz) sídlí hned vedle klubu Fabiho, kde se točí i Litovel. Keras uvnitř úpravně útulný, jistý industriální půvab zase má posezení ve dvoře. Fabrickém, s provozem. V prostorách Kerase působí též výrobna pizzy pro místní rozvozy. Na čepu Keras 10° výčepní, 12° světlý ležák, 12° tmavý ležák a 12° řezané. Plus Keras jablečná sudová limonáda, s možností cyklojableru (½ desítka + ½ limo). Vlastní vkusné sklo. S mocným červeným K v náznaku erbu (K jako Keras nebo K jako Kalousek? Kdož ví? Místní ano. Ale nepoví, jen se zasvěcené pousmějí. Rod Kalousků i jeho mediálně nejvděčnějšího reprezentanta tu znají všichni moc dobře a nějaká příhoda, obvykle alkoholová, se vždycky najde). Bechyňská desina zvláštní, dvanda plnější a chutnější. Pivka slušná, ale Obora má lepší. Pivka z Kerase jsou nehořká, spíše dosladka. Musí se na ně zvyknout. Ale jde to vcelku snadno. Keras k zakousnutí stylově nabízí rybky (třebas fakt osvěžující pepřenky), pečenou krknu, žebra, koleno nebo zelňáky, preclíky či hermoš a romadůrky. Celé nebo decentně pikantní (až slečinkovsky decentní a protivně málo uleželé) kousky ala romaďour. Občas je k mání studené ramínko d.v. (= domácí výroba). Ujde, leč suché. D.v. je též reklamní párek a vydatná anglická slanina. 28. 7. Bechyně žije (a chlastá) keramickými trhy a především 46. ročníkem koloběžkové Grand Prix. K tomu ryčně vyhrávají kapely. U draka dechovky, folk či country, na rynku to duní tvrději (Kabát Revival, ZZ Top Revival aj.). Přímo z fary teče dvanda Keras, rožní se krkna, žebra, bůček. Tropická pohodička (Šedému vlkovi z horka praská umělý chrup a pak už jen žužlá, žužlá a žužlá) a relativně málo lidí. Zkontrolovat hrdinně jedeme dražíčského Lipana. Cesta do magické obce Dražíč tam i zpět brutálně úmorná. Což je tradiční úděl. Na čepu světlé výčepní Lipan 10°, světlý ležák Lipan 12°, tmavý ležák Lipan 12°, polotmavý speciál Lipan 13°, Summer APA 8° a American IPA 14°. Desítka papulovsky osobitá, hutnější, smyslná. Prostě svá. Ležák hutný, silný, mlátovitý. Nicméně pamatujeme mnohem hutnější i daleko, daleko mocnější. Módní IPA jalově tuctová, s nepříliš vyváženou chutí do meruněk. Její síla příliš patrná není. Summer slaboučký, agresívně citrusový, málo pivní. Pane Papulo, držte se raději spodně kvašených piv. Mlátovitých, hutných, silných. V tom je Vaše síla i Vaše originalita. Coby dlabanec v Dražíči jasně volíme špalkovitou krknu, s pepřovou omáčkou a dusivě suchými šťouchačkami. Dorážíme se zvěřinovou paštikou s osvěžujícími brusinkami, kterých to chtělo o ždibec více. I přes kritické výhrady puntičkářského Jezevce panuje s Dražíčem letos vlastně spokojenost. Jedna návštěva ročně ovšem stačí. Letošní Tour dlouhá, plných 20 dnů se dvěma sanitárními pražskými přestávkami. Poslední dva týdny byly značně náročné kvůli extrémnímu počasí. Přes den moc jezdit opravdu nešlo. Nastává těžký stereotyp (v poledne Bechyně, táborský Výčep nebo Rejda a to často s mastňáckým využitím rozpálené bechyňky) a večer klasicky úleva na Rejdě, výjimečně posez v Kerasu. Často to byl boj o holé přežití v nelidském vedru. Nicméně boj krásný. My rádi zážitky opravdové, nikoli instantní. A tak samozřejmě jezdíme a šlapeme výhradně za své, nikoli na módních elektrokolech. Tam, když máte akcelerační páčku, vezete se jako na Babetě. Což už ryzí cyklistika fakt není. Mnohé lákavé příležitosti sice zůstaly letos nevyužity, ale fakticky jsme si Tour užili. Nezbytné je potlačit FoMO (z anglického Fear of Missing Out). Tedy strach z promeškání. Fomotikové (analogie neurotiků) trpí trvalým vnitřním neklidem, přebíháním od jedné události ke druhé, neustálými pohledy na hodiny (a mobil) s obavami, že by člověk mohl někde jinde něco promeškat. A také ztrátou schopnosti jen tak si užívat. Všechno se nikdy stihnout nedá. Berme moudře věci, tak jak jsou. Celkové resumé = střízlivá spokojenost. Vivat Tour de Putyk 2019!
Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Mikropivovar RPS Brewing z finského města Kuopia uvařil speciální ležák, kterým naplnil 10 tis. lahví. Na etiketě trůní Trump s Putinem plus heslo Making Lager Great Again! Vivat lídři globální konzervativní perestrojky! Pryč s liberalismem! Normalizujme svět i naší společnost! Na usedlosti Ladronka vaří v kontejnerovém minipivovaru svrchně kvašené světlé pivko Summer Ale a plánují polotmavého Heyla. Pivovar Ládví Cobolis premává od dubna v bývalém kulturáku, přímo u metra. Je už zanesen v užitečné mapce Pivovary v Česku (s dělením na pivovary průmyslové, minipivovary a restaurační pivovary), zpracované počátkem léta tiskovinou Ekonom. Po Praze uvádí pro rok 2018 celkový počet pivovarů 42, v celé ČR pak již úctyhodných 443. Připomeňme, že loni Ekonom distribuoval mapku Minipivovary v Česku se stavem k 15. 6. 2017. V Praze jich loni napočítal 33, celkem 340. Dej Bůh štěstí! P.S. Čtěte a podporujte My. Zábavný měsíčník o vážných věcech My z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska propaguje nové národní obrození. A pravidelně píše též o pivku. V čísle 8 třebas o novém (mikro)pivovaru Vojanův dvůr, což je bratříček pivovárku U tří růží.