ZN 52 + Liptov VI
Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby
(No. 52., z 31. října LP 2018, včetně slovenské zdravice z Liptova)
Pivní moudrost a recept: „Každý chleba je tragickým příběhem obilí, které se mohlo stát pivem, ale nevyšlo to. Happy endy točíme uvnitř“ (lidový autor na venkovní tabuli se šipkou qýčepu). „Pivo to je nápoj zdraví, ženám svírá, mužům staví!“ (nápis, doplněný lehce nemravnou ilustrací ala Trnky Brnky, na zdi restaurace harrachovského pivovaru). „Dobré pivo spoznáte po prvom dúšku, je však lepšie presvedčiť sa vypitím celého pohára“ (slovenské přísloví). Přidejme dvě slovanské moudrosti, sice nepivní, zato krásně moudré a generacemi prověřené. Slovenská: „Kdo má mrchu ženu, netřeba mu křenu“. Ruská: „Není ošklivých žen. Jen málo vodky …“. Nastala sklizeň zelí. Takže, kterak na vepřové koleno na červeném zelí a pivku? Čerstvé zelí (nejlépe špičaté vysocké, resp. sklenařické, pokud se ještě vůbec pěstuje) nasekejte. V hrnci rozpusťte máslo a vepřové koleno na něm osmahněte dozlatova. Přidejte nasekané zelí, 2 deci vody a něco kmínu. Zakryjte poklicí a hodinku poduste na mírném ohni. Občas pro formu zamíchejte. Přidejte černé pivo a švestky a vařte další hodinu, dokud koleno nezměkne. Opepřete. Zblajzněte. Studenou nebo teplou (se zadělávaným hráškem) lze servírovat vepřovou roládu v pivní marinádě. Ingredience: 1,5 kg vepřového bůčku, mletý pepř, 2 lžíce uzené mleté papriky, 5 stroužků česneku, sůl, 200 g mraženého listového špenátu, 1 větší mrkev, 6 vajec vařených natvrdo. Na marinádu: 2 lžíce cukru, 2 lžíce čerstvého strouhaného zázvoru, 1 citron a 500 ml světlé desítky. Technologický postup: Bůček rozřízněte na plát, osolte, opepřete, potřete zauzenou paprikou a sekaným česnekem. Plát masa poklaďte listovým špenátem a na střed naskládejte vařená vejce. Kolem dejte mrkev pokrájenou na proužky. Zabalte, utáhněte, smotejte provázkem. Cukr nechte zkaramelizovat, zalijte pivem a zredukujte na ½ obsahu. Přidejte šťávu z citronu a nastrouhaný zázvor. Chvilku povařte a nechte vychladnout. Hotovou marinádou potřete roládu ze všech stran a ponechte přes noc odležet. Občas můžete otočit. Druhý den roládu upečte v troubě na 150°C 1,5 až 2 hodiny. Během pečení trpělivě potírejte a pilně otáčejte. Buďme dnes výjimečně i trochu tzv. světoví a p.t. čtenářstvu nabídněme „zaručeně taliánský“ návod na snadný pokrm zvaný salsiccia na pivu s brambory. Co připravit? Pro čtyři strávníky 400 g klobásek salsiccia Mamma Tina, 150 ml světlého piva, 600 g brambor pokrájených na menší kousky, ½ cibule, sůl, pepř, bobkový list a extra panenský olivový olej. Jak na věc samotnou? Na oleji orestujte nakrájené brambory spolu s jemně nasekanou cibulkou a bobkovým listem. Osolte, opepřete, zakryjte pokličkou a duste na mírném ohni. Deset minut před dovařením na jiné pánvi orestujte salsicciu pokrájenou na menší kousky, poté podlijte pivem. Přidejte salsicciu k bramborům, spolu poduste pět minutek a servírujte. Nebuďme však tzv. světoví zase příliš. Salsiccia není nic moc (diplomaticky řečeno), zkuste raději echt krušnohorskou klobásu od Babiše (třebas z Vinohradského řeznictví). A pivko dejte tmavé.
Harrachov (BPH V.) + Příchovice: Po letech pietně, a nemálo nostalgicky, projíždíme nám notoricky známými místy kraje zapadlých vlastenců. Přes Vysoké (nikde ani stopa po legendárním špičatém zelí) a Paseky do Harrachova. Pořád boží kraj. V restauraci sklárny a pivovaru Novosad (www.sklarnaharrachov.cz) usedáme těsně před polednem 9. 9. Teče světlý František a černý Čerťák. Zhotovují i řezané. Obě zakalená pivka se pít dají. Sklářská osmička je k mání pouze v petkách. Oběd kolega startuje hovězím vývarem. Pokračujeme pivním sýrem s topinkami a pečenými vepřovými žebírky. Žádné zklamání, ovšem na zadek úžasem také asi nepadnete. Rozdělaný pivas mají U sadu lepší. Tady je hodně tvarohovitý a trošku mdlý. A hlavně sadovští podávají k topinkám česnek. Český pálivý. V Harrachově na talíři, s bohatou - leč zbytečnou a vlastně přímo obtěžující zelnou - oblohou (osvěžil pouze kulatý červený nepálivý feferon), straší jen pidipůlka čínské parodie na česnek. Ocenit nutno, že nevedou žádné burgry ani smažáky. Výhradně masitá česká krmě. A jak Němcům šmakuje. Žerou, jako zjednaní a protržení zároveň. 30. měsíce září zastavujeme v Příchovicích a sestupujeme k Majáku Járy Cimrmana. Ten léta známe. Nicméně dnes úplně premiérově testujeme Penzion (s restaurací a pivovarem) U Čápa (https://ucapa.eu). Stylové to je a dívčí obsluha kmitá. A je, i přes převeliké množství převážně nepříjemných lidí se řvoucími fakany, příjemná, hezká i milá. Nabízejí Svijany 450, nějakého Bernarda a dvě místní akvizice (Vaří je však opravdu tady? Prý ano, ve sklepě a od roku 2015). Cimrmanův 12 % světlý ležák Světoběžník JC a IPu 14°. Sklo vlastní a vkusné, tácky též. Včetně povídání o pivku jménem Světoběžník. S recepturou inspirovanou tvorbou a životem našeho národního génia. Varní voda pochází z liptákovské studny a pivko je vařeno ze čtyř druhů sladů. Českého (na počest největšího Čecha JC), vídeňského z Cimrmanova rodiště, mnichovského (města, kde se poprvé v cizím jazyce hrály jeho hry) a carapilsu. Jde o zkomoleninu původního Cimrmanova vynálezu v pivovarnictví járapils. Tedy sladu, spojujícího všechny vlastnosti světových sladů. Pivko je chmeleno žateckým poloraným červeňákem. Výsledek? Mírně dokysela. Pivko má být vyladěné do posledního detailu. Nám se příliš vyladěné nezdá. Působí mírně chemicky a nemírně připomíná Svijany 450 či Rohozec Y (Skoro nám připadá, že místo JC nám natočili Svijanskou 450. Nevadí). IPA tuctově konzumní a zbytečná. Na 13 % speciál Rubenczal jsme nenarazili. Kolega způsobně srká vývar a Jezevec lopotně bagruje jelení guláš s echt špekovými knedlíky za dvě kila. Vývar standard, na guláši jsou nejlepší knedlíci. Celá sestava = lehký nadprůměr. Vcelku sympatický dojem z provozovny však mírně kazí (kromě davů, které jsme, v příznivém počasí očekávali) prapodivné nádobí. Podivné šálky na polévku a velikánské nehezké talíře se širokým okrajem a malým prostorem na pokrm. Tuhle ichtilnost geniální Jára snad přece nevymyslel? Dalším kazem na kráse se stává to, že pivka s gulášem dovezeny pouze a jen do Turnova. A bylo to fakt taktak. Vybavuje se nám Vlasta Burian s kultovní průpovídkou: „Co vydělám, to prožeru. A co prožeru, to vydělám“. Koloběh života.
Budvar (BPH VI.): Dnes je více jak 80 % českých pivovarů vlastněných zahraničním kapitálem. Budějovický Budvar však zůstává stoprocentně český. Což je moc dobře. Važme si toho. Budvar začal spolupracovat i s řemeslnými pivovarníky. Národní podnik se dokonce už prezentuje coby „největší minipivovar“. Prvním krokem se stala domluva se sokolovským Permonem, ohledně dodávek piva do třicítky budvarských restaurací. Zatím vše probíhá v testovacím režimu. Úmysly Budvaru jsou snad čistší, nežli to, co tropí Asahi Prazdroj s Volbou sládků. Neboť v případě Budvaru z uvedeného snad skutečně profitují i samotné minipivovary a nikoli pouze velcí hráči. Dej Bůh štěstí! Aj keď … (Permon zrovna úplně klasickým minipivovárkem není. A Prazdroj na listopad nachystal pivko s Matouškou, jménem První). Národní podnik Budějovický Budvar taktéž otevřel nový logistický areál. Jedná se o jednu ze součástí ambiciózního rozvojového plánu, podle kterého se má v roce 2020 zvýšit výrobní kapacita na výstav dvou milionů hektolitrů. Objemy však mají být pouze jedním z ukazatelů. Důraz má být kladen i na kvalitu a poctivý řemeslný přístup (Proč tedy CKT?). Národní podnik ještě letos odvede do státního rozpočtu půl miliardy korun. Kdyby nám tak zůstalo národních podniků více … Zločiny privatizace musí být nepromlčitelné!
Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) zahájil poprázdninovou sezonu klubových akcí až 23. října posezením s dvěma Kamenicemi. Představují se pivovar Kokeš z Kamenice nad Lipou a fungl nový pivovar Kamenice u Jihlavy, spadající pod Jihlavský radniční pivovar. BPH zase tradičně absentuje a raději peciválsky sedí doma, na žižkaperku, samozřejmě na základně U sadu. Pivoklub ctí tradice, čili opět tradičně zve na Martinský husí víkend (9. 11. až 11. 11.) i na U.S. krocanovou žranici ke Dni díkůvzdání, který letos připadá na čtvrtek 22. listopadu.
Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): 21. 10. vyjíždíme automobilovým strojem již časně. Směr Jizerky. V Držkově v prodejně Maškovy pekárny kolega klinicky závislý na bílém pečivu zakupuje plné dva pytlíky čehosi upečeného dnes, ovšem i včera (mdlý chléb evidentně dnešní není). Kontrolujeme ještě Maškovu pekárenskou centrálu ve Smržovce. Ani tady už, resp. ještě není (napečena) povidlová buchta. Kolega začíná být nevrlý. Pokračujeme na Horní Maxov, na Bramberk a poté kolem Arniky na parkoviště. Jezevec přitom nostalgicky vzpomíná na zdejší pravidelné pobyty s pracovním kolektivem v divokých devadesátkách. S legendárními posezeními U Toníčka a U krbu. Druhý podnik už drahná léta neexistuje. Toníček dnes hrozí logy Kozla. Pěšky kráčíme na Královku a k Prezidentské chatě. Kromě pasoucích se koní zaujme okázale pózující bílý velbloud. Též předstírá pastvu. Zaujme také, že některá děcka sedící v sedlech kráčejících koníků svírají oběma rukama pevně debilní mobil a posílají - jistě strašlivě důležité - zprávy. Zvíře ani cesta nejsou pro ně zajímavé. Debilita nemá hranic (nejenom ta digitální) a dětma to začíná. Po vydařené desetikilometrové vycházce sjíždíme přes Bedřichov a Janov do Jablonce. K přehradě. Máme tip na pivovárek. Po chvíli hledání a přátelských výsleších dvou jazyků z řad místního obyvatelstva snadno nalézáme přímo na hlavní křižovatce vilku s pivovárkem jménem Volt. Inzerují pivka Dynamo a Elektron. Ovšem otevírají každý den až od 14 hodin. Čekat plné dvě hodinky nehodláme. Tudíž směr Liberec a plánovaný stop ve Vratislavicích. V Pivovarské restauraci Konrad. Chyba lávky. Opět každodenně, včetně víkendů, otevřeno hodně zajímavě od 14 hodin. Krajový zvyk. Nezbývá, nežli se vydat do Českého Ráje. Přes Malou Skálu, kolem pivovárku Pod Pantheonem, kde však bude jistě v neděli brzy po poledni narváno. Ani nezastavujeme. Ostatně ani moc není, kde zaparkovat. Pokračujeme přes Hrubou Skálu do Krčkovic. Premiérově testujeme - překvapivě dnes otevřený - místní Hostinec Nad Čertoryjí. Venkovská stará klasika. Správná rohozecká jedenáctka a fakt domácí držkovka. Správně okořeněná. S dršťkami. Velikými. Spokojenost. Druhé kolo dáváme o pár kilometrů dále. Ve střehomské Hospůdce u Zvoničky (www.hospudkauzvonicky.cz). Zase teče rohozecké, tentokráte ovšem nedobrý chemický Ypsilon. Brr. Kolega zblajzne nakládaný hermoš a venku konstatuje, že dobrý nebyl. Naložený chutně ano, leč samotný sýr byl údajně podivný. Kolega je mlsný. Jezevec zdolává stehno kačeny z domácího chovu s variací knedlíků (špekové a frncochaté). Zelí došlo. Křupavé stehno bodlo. Tolik zprávy spíše pozitivní. Nyní i něco méně potěšujícího. Má končit řeznictví U Bejrů v Kněžmosti. Samotná pí. šéfová nám to ledově oznámila při posledním nákupu jitrnic a jelit (samozřejmě žemlových). Škoda. Věčná škoda. Taková jelita a jitrničky, náležitě kořeněná, jsme nikde jinde nepotkali. A asi už nepotkáme.
Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): POZOR! VAROVÁNÍ MINISTERSTVA CENZURY! Následující primitivně hospodské, populisticky národovecké, tradicionalisticky xenofobní, konzervativně zakomplexované, zapškle provincionální a uboze politicky nekorektní řádky mohou globální NGOkavárně & progresivistickým WEIRD liberálům-komsomolcům způsobit vážnou zdravotní újmu! Pravda totiž bývá nepohodlná, krutě nemilosrdná a bolí. Zde původně byly řádky stýskající si nad brutální invazí tzv. expantů okupujících žižkaperk (a nás - poslední zbytečky zoufalých domorodců - opravdu nijak neobohacujících). S postesky i nad nikdy nekončícími davy turistů, které normální život na postmoderním Žižkově problematizují, ba přímo znemožňují. Zbabělá autocenzura však zapracovala. Kavárenský Velký Bratr všechno vidí ... Takže, někdy příště (snad). P.S. Komunální i senátní volby jasně ukázaly, že Praha je už definitivně ztracená. Probruselští kolaboranti jí dobyli a ovládli (A to jsme si naivně mysleli, že nic horšího, nežli šílená Krnda Prahu postihnout nemůže. Omlouváme se jí z celého srdce. Může). Ostrůvky pozitivní deviace jen těžce, těžce přežívají. Ať žije Žižkov samostatný. Ať si kavárna šílí a tropí, co chce, my jsme Žižkov! Století pod Prahou stačilo! Pravda a zdravý rozum zvítězí nad pokrokářskou lží a nenávistí ke všemu normálnímu!
Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) se během našeho slovenského pobytu na čepu objevuje čtrnáctka Rebel Buřič. Dobře mu tak! Svatováclavské sadovské hodování přináší silný kachní vývar (opravdu silný, opravdu poctivý a chuťově výtečný), kačení půlku pečenou Sous-vide s bílým zelím a lokšemi, kačení kozy na grilu s jablky plus brambory a Václavovu baštu (plec, krkovice, klobása) plus knedlíci a zelíčko. K tomu Svatováclavský ležák od Lobkowiczů. Připomíná kyselý Klášter, je však hořčí. Sadovské kačeny osobně letos neotestovány, neb byla vysokým kolegou od Kolína přislíbena dodávka domácí mladé české husičky na stejnou dobu. Dodávka se ovšem zadrhla a husička si zatím vesele kejhá po dvoře. Caramba! Utřeli jsme pěkně hubu. Kolem zářijových svátečních dnů blbne Sádek. Hne-li se ve sklepě se sudem, je Sádek živý až přehnaně (A velcí černí slizcí pavouci se mohou uběhat. V Hlubočepech se potulovala zelená mamba. My na Žižkově máme zase rychlé a veliké pavouky. Heč). Živý a zkarbovaný nejen přehnaně, ale především nepitelně. Jeden den dokonce Sádek 11° není na čepu vůbec (aneb chyba v logistice). Od 5. 10. vše O.K. Od 10. 10. Sádek podražil, malý je za CZK 29, velký za CZK 46. Tedy Saďour nefiltr klasika jedenáctka. Sadista English Pale Ale malý nově koštuje 34 peněz. Matuškovic Raptora na sadovském čepu na čas střídá matuškovic Eldorado 13° APA (alc 5,5 %). Uvařeno sládky v Broumech za zpěvu známého songu od Waldy Matušky (https://www.youtube.com/watch?v=ZqK8BXbh7yg). Pro chmelení byl použitý moderní americký chmel El Dorado, který mu dodává správnou hořkost a vůni po citrusech a mangu. Což je pravda. Pivko veselé, optimistické, přitažlivě a umírněně voňavé. Chuťově výborné, leč Raptor je Raptor. Bastafidli! Děkujeme RR za další ukázku piv v plechu, dovezených z Mallorky (právě v době bleskových záplav, na které tam zvyklí nejsou). Cruzcampo (alc 4,8 %) a Puerto Dorado Sin Gluten (alc 4,8 %). První jmenované má být stylu German Pilsener z pivovaru Cruzcampo (patřícímu pod Heineken). Po otevření (ne)voní jako bílé krabicové víno pro bezdomáče. A také tak (ne)chutná. Jezevec sice nikdy krabicové víno neokusil, ale jednou přičichl. Pivko není lambic, takže nedobře nakyslé by snad být nemělo. Prošlé není. Stane se (coby příznivci Realu ho doporučujeme Barceloně). Druhé zmíněné pivko je nudně nijaké. Hodně, hodně podchlazené, se jedno v nouzi pozřít snad i dá. Ovšem je to pivo prý italské. Fandy italských (ani španělských) piv se určitě nestaneme, tudíž ani blížeji nepátráme. K jubileu 28. října byly U sadu k mání speciality na téma 100 let republiky. Restovaná krůtí játra dle TGM s mandlovými lupínky a hroznovým vínem s toustíkem, rakousko-uherské medajle z vepřové panenky balené v parmské šunce s holandskou omáčkou plus brokolicové gratinované brambory (Původně měly být chřestové. Byla tehdy vůbec zmutovaná brokolice?), lívance s lesním ovocem a karamelem a smažená krkna. Ta nám způsobila radost maximální. Prvorepublikový vepřový řízek z krkovice marinovaný v česneku, máslové brambory, kyselá okurka. Fantazie. Labužnicky připíjíme Raptora a rádi využíváme ze zásob p. šéfa pálivou omáčku Carolina Reaper od ChillDoctor. Není to stylové, neb tato v dobách 1. republiky jistojistě nefrčela. Nevadí, pochrochtáváme blahem. Dodejme pro pořádek a pro úplnost, že teče lobkowiczský 1918 Výroční ležák z Protivína (11°, alc 4,3 %), který je který je docela slušný i docela pěkně nachmelený. Republice na zdraví! (Aby to ovšem nebyla labutí píseň naší samostatnosti … A připomeňme i dnes tolik, tolik opomíjené a naprosto cíleně znevažované heslo: „Republice více práce, to je naše agitace!“. Kavárna práci nevynalezla a dnes dokonce zuřivě propaguje antipráci. Pokrokářští aktivisté se přitom ničeho nebojí a neštítí více, nežli toho, že by museli někdy začít normálně a poctivě pracovat). Právě na 28. října je odstartována na čepu nefiltrovaná tzv. plzeň. Pozdně naražená říjnová Volba sládků. 0,4 l za CZK 44. BPH tzv. plzeň ze zásady dlouhá léta ignoruje. Je kulaté výročí, učiňme výjimku potvrzující pravidlo. Pít se to dá, leč nejásáme. Kde je hořkost? Pivko je unavené, bez jiskry i většího řízu (Poctivě přiznejme, že jsme očekávali mok horší). Sadovská zahrádka stále v provozu, balit se má až někdy kolem závěru prvního týdne listopadového.
Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.) + velká kapsaicinová hitparáda (ZN 50.): ČR se má stávat zemí zaslíbenou chilli. Na chilli papričky a chilliprodukty dnes narážíte už skoro na každém kroku. Je to hustě cool. Přibývají chillifesty, chilliprodejny, chilličajovny a kdoví co ještě. Hezký koníček to je, nicméně čeho je už moc, toho je příliš. A my pořád raději orig papričku z Belize, nežli od nějaké fetky z Přelouče, která za to ještě hrabe dotace. A k tomu je bytostně přesvědčena, že pěstováním trávy a papriček zachraňuje svět i celý vesmír. Na pozdně jarním latinskoamerickém minifestivalu na Jiřáku zakoupena lahvička pálivé omáčky. Distribuuje firma mající stránky www.chilliSOS.cz. Vyšší, hranatá lahvička - se symboly pěti papriček - otevřena až počátkem podzimku. Výrobce Prices Spices, název Phoenix Rising. Fire Roasted Pepper & Carolina Reaper Chilli Sauce. Chuť hodně dobrá, papričková, i když první dojem je rajčatový. Ostatně právě sekaná rajčata tvoří 65 % obsahu. Pálivost mírně nadprůměrná a pálí na rtech a špičce jazyka. Na naší kapsaicinové hitparádě (p.t. chillifilové vizte ZN No. 50) bere 8 bodů. Což jsme nečekali a jsme rádi. Za zdařilý kup. Chilli zdar! Díky sadovským za vzoreček Scorpion Morugy z domácí setby. Krásně pálil dvakrát. Poděkovat se p. kuchaři patří i za košt pasty Mad Doc. Nahořklá extraktovka. Což nemusíme.
Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H1 (ZN 18.) + Hostivar H2 (ZN 51.) + Spojovna (ZN 51.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Řeporyje (ZN 51): 7. září Elefantem do Uhříněvsi a bicyklmo trmácivě nazpět až na samotný žižkaperk. Přes Netluky (s uklidňující atmosférou anglického venkova i koňskou farmou), nádhernou kótu U tří kamenů (úlevné obrovské prostory, kde se nic nestaví, a doufejme, že ani nikdy nebude), Dubeč (s úpravným rybníkem, včetně žárlivých labutí těžce agresívně honících koupající se pejsky a se spoustou drzých kačen), Dolní Měcholupy, Dolní Počernice, Kyje, Hloubětín a Karlín (s idiotskými magory-závodníky na kolech, kteří patří na ovál, ještě pak lépe do léčebny). Polední stop jasně a samozřejmě v Pivovaru Uhříněves (Příště si už jasně a samozřejmě však dobře rozmyslíme). V Pivovarské zahradní restauraci (https://www.restaurantpivovarska.cz) na čepu tankový světlý Alois 11°, polotmavý Alois 13°, speciální ležák Alois 14°, Golden Ale Blondie 13° a Porter 16°. Osmička pouze v sezóně a tato již pro místní skončila. Jedenáctka i čtrnáctka v pořádku. Obsluha též. Ovšem hořké zklamání z jídel. Výběr sice relativně bohatý, leč naprosto všechno pro těžce ulítlé bio a light magory. Vývar telecí, segedín z plece, ichtilní antijídla v podobě salátů. Jezevec volí masové kuličky s rajčatovým sósem a šťouchané brambory. Sice obstojné, snad i trochu středomořské, ale proč v české pivnici? Vhodné do pizzerie nebo pro děti do školky. Mnohem hůře dopadá Šedý vlk. Nadšeně si žádá pečený bok se špenátem a bramborovým knedlíkem. Natěšeně očekává echt český hospodský bůček. Tmavý, tlustý, krásně propečený s famózní křupavou kůrčičkou. S mastnou šťávou, která báječně propojí domácí knedlíky a špenát s česnekem. Realita? Trpně konzumuje špenát se suchými knedlíky. Žluťoučké knedlíky O.K., špenát též. Ovšem takový bůček jsme ještě neviděli. Nikdy. Vypadá a (ne)šmakuje jako bavorská sekaná. Růžový, bez náznaku kůže či kůrčičky a především bez jakéhokoli tuku. A tuk, jak známo je nositelem chuti. Jenom libové, libové a libové. Co to bylo za zmutované bioprase? Anebo, které prase v kuchyni to tahle zprasilo? Chuť naprosto nijaká a k tomu nebylo použito ani žádné koření. Pečením bylo jakési dušení. Tudíž namísto masného sósu pouhá voda, která suchost knedlíků neřeší. Nejhorší je, že celková sestava velmi pravděpodobně byla přesně takto plánována a přesně takto chtěna. Bůček-nebůček. Bez výhrad vhodný do nemocnice, pro pacienty s přísnou dietou. Vlastně i pro vegetariány. Ale do hospody? K pivu? Jděte do prd…! Chceme normální jídla! Takže už ani Uhříněves … Hostivar H1 nás tragicky zklamal už před léty. Namísto dříve famózního kolena na pivku, řádně prorostlého, s excelentní kůrčičkou (ta je přece úplně nejlepší), nám naservírovali děsivě suchou dusivou drť. S neprůstřelným vysvětlením, že veškeré tlusté i kůži odřezávají. Na přání hostů, kteří žádají výhradně libové. My tedy ne! Nám mozek v hlavě ještě zůstal! Never more! Ať se nám postižené lesany a biomatky laskavě neserou do pivovarských hospod! Ať si zůstanou v čajovnách, v útulcích pro batolata, lesních školkách, vegetariánských, veganských či raw jídelnách nebo fitcentrech! My jim tam také nelezeme!
Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): FT Jiřák se změnily v obludnou matějskou. A nejde o farmářské trhy zdaleka pouze na Jiřáku. Původní - a bohulibý - účel, v podobě prodeje lokálních surovin, uniká stále zřetelněji. Z FT se stávají street food festy a okázalá korza pražské kavárny. Skuteční prvopěstitelé nejenže nemohou obstát v tvrdé konkurenci protřelých obchodníků a restauratérů, ale vlastně už nejsou ani příliš vítáni. Na FT Jiřák rychle zakoupit sekačku z Tismis a ještě rychleji pryč odtud. Fujtajbl. Brr. K tomu záplava zelenobílých elektrokoloběžek Lime. Což o to, úplně marný nápad to není ... Ovšem, proč dvounožci - obvykle cizozemští - zaparkovávají a ponechávají koloběžky přímo uprostřed chodníku či cesty, nám rozum nebere. Dělají to schválně z drzosti a z přesvědčení, že mají právo na úplně všechno anebo jsou prostě jenom debilní? A co je vlastně horší?
Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: V jakémsi podzimním čísle jakéhosi časopisu Týden se objevila jakási čtyřstrana mudrující nad sílou českého piva. Dneska je prý pivo silnější nežli za Komančů, kteří všechno jenom ničili a všechno automaticky šidili (Proč tedy dnes mnozí museli přejít z desítek na jedenáctky? To jsou dnešní desítky tak silné?). Za vším jsou prý nároky pivařů a naše poptávka. Kecy, kecy, a zase jen trapné fráze a kecy. Europroducentům jde prý výhradně o blaho našich pivařů a žádné prachy za tím nehledejme. K tomu si jakýsi samozvaný myslitel radostně povýskne nad tím, jak je moc dobře, že už mizí každodenní pijáci točeného i pivaři-rekordmani. Za Komančů, v rudém krutém pekle, bylo prý chlastat morální povinností. V dnešním ráji nikdo do hospod přece už utíkat nemusí … O tom, že dnešní lidé na to hlavně nemají, samozřejmě ani slůvko.
Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) v září LP 2018 přináší jubilejní 75. číslo. Trochu (dost) bilanční. Což je však pochopitelné. Letmo zalistujme. Editorial trefně kriticky cílí na novou národní protidrogovou koordinátorku, která v tzv. boji proti drogám se nejurputněji zaměřuje na údajně levné pivo v hospodách. Skuteční feťáci jí nevadí. Nechává jí chladnou výroba a konzumace pervitinu, zato čepované pivko ne. Pivo je nutné zničit! Neuvěřitelné! Ona snad opravdu za hlavní téma v oblasti drog považuje relativně nízkou cenu piva! Pan šéfredaktor též připomíná a chválí britský zákon sugar tex, který se např. týká nápojů Red Bull či coca-coly. Tváří britské kampaně proti dětské obezitě se stal populární kuchtík J. Oliver. Následuje rekapitulace 75 objevů redakce PBA, anketa ohledně kyselých piv s ovocnou příchutí, degustace zástupců belgického stylu kriek, reportáž o známé škole Podskalská, převeliké chválení Krkonošského medvěda, Pivovaru Kytín a Řemeslného pivovaru Nachmelená opice z Krnova, popovídání s R. Tesaříkem nejen o pivku, info o slavnostní várce Zimního speciálu Chodovar 13°, prohlídka Pivovaru Rychtář spolu s vrchním sládkem, něco o sběratelství účelových známek, dále o mikrofiltraci, etiketovacích strojích nebo pivním sklu, představení Hotelu Kleis patřící Pivovaru Cvikov plus další fotoreportáže (třebas o slow food na rychlých kolech), reklamy, upoutávky a pozvánky. V neposlední řadě rozloučení s výtvarníkem, grafikem, novinářem, encyklopedistou a pábitelem P. Jáklem, který se odebral na nebeskou šalandu. Dej Bůh štěstí! Nezvykle brzy, už po půli října, lovíme ze schránky PBA No. 76. V editorialu p. šéfredaktor vychvaluje rostoucí pivní toleranci v českých výčepech (My bychom nad vymačkáváním citronu do půllitru desítky tolik nejásali). A „povinně“ (a přitom vlastně úplně zbytečně) se otírá o pivo za Komančů. Dneska nás editorial příliš neuchvátil. Raději nahlížejme dále. Reportáž ze šestého ročníku Dnů českého piva, opravdu profesionální a zasvěcený pivní průvodce franckým Bramberkem se zaměřením na zdejší chloubu jménem bock, něco z historie i současnosti Pivovaru Nymburk, rozsáhlé povídání se sládkem Tradičního pivovaru v Rakovníku, komentář k TOP 50 craft pivovarům v USA, příběh rodinného Pivovaru Hostomice pod Brdy (Vypráví Lenka Křížová stylem článků z Ona Dnes, tedy přílohy výhradně a jen pro ženy), info o zářijovém Žižkovském Pivofestu, rozhovor s beer writerem A. Tierney-Jonesem (Považujícím V. Havla za filozofa! Netřeba již číst dále), několik stránek pro sběratele pivněturistických suvenýrů, tip na knihu o rakouských pivnicích, představení pokrmu pastrami v gastrorubrice, pozvánku na BrauBeviale 2018, ocenění Obal roku pro multipack Lobkowicz Group, tipy na párování tzv. Plzně s různými světovými pokrmy a laskominami (Ještě, kdyby to nebyl Asahi-Urquell, mnohdy k tomu namíchaný v Polsku) a obvyklé pozvánky a reklamy. V rubrice degustace jsou testována slovenská výčepní piva a ležáky v plechovkách. S tristními výsledky. Nejhůře dopadá Zlatý Bažant ´73 a Šariš 12 %. Přitom právě tyto dvě plechovky jsme letos přivezli jako vzorek pro RR z našeho šestého pobytu na Liptově. Páni degustátoři nejvíce, a s očividným gustem, kopli do retro Bažanta. Prý návrat ke kořenům se všemi nedostatky pivovarů sedmdesátých let. Bublinky, nazelenalé pivko, sklepní vůně zatuchlé trávy, máselná chuť, unavené tělo se zvláštní tvrdou hořkostí, bez svěžesti, bez naděje na pochutnání. Prý na tyto hrůzy už nikde dneska nenarazíte. Někteří z degustujících pánů se přitom v jiných tiskovinách a médiích občas přímo rozplývají nad europatoky velkých producentů. Tyto chemické srágory jim naději na báječné pochutnání zřejmě tedy poskytují ... Nám tu něco nehraje a nehezky nevoní. Ne, že bychom byli z nasládlého retro Bažanta unešeni. Rozhodně nikoli, nicméně automaticky plivat na všechno před rokem 1989 je trapné a směšně ubohé. Podobně jako „povinné“ kecy tzv. gastrocelebrit o tom, kterak se příšerně, a zaostale, dříve u nás jedlo. Nám se v provozovnách RaJe „zaostale“ jedlo zatraceně dobře. Pro globální nomády bez kořenů možná fádně, nicméně pro nás moc dobře. V mnohém mnohem lépe nežli dnes. O láci nemluvě. Ani o normách či kvalitě surovin. Salám i buřty byly z masa, zelenina a ovoce pocházely z opravdové přírody, suroviny byly naše, chutě byly ryzí, bez dochucovadel a konzervantů. Česká kuchyně byla poctivě baculatá. Dneska? Samý Tricatel, samé náhražky, samá chemie, už i maso má brzy být z laboratoří. Optejte se normálních lidí, normálních chlapíků a normálních ženských, kde se mohou dnes v hospodách a restauracích normálně najíst? Chutně a za přijatelný peníz. Nejčastější odpověď zní, že dneska už (skoro) nikde.
MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.): Na podzim, v půli října přichází nádherné tereziánské léto. Budíme a oprašujeme již zimně ustájeného Tátoše a tuze rádi vyjíždíme na kratší cyklovýletíky. 12. 10. šlapeme z Krče na Zbraslav. S cílem, kde jinde nežli U posledního Kelta. Odpočinková loučka slunná a klidná, Lipan hutný a silný, krkna z grilu báječná. Krkovice marinovaná s pepřem, rozmarýnem a medem. V doprovodu grilované brambory s pažitkovou zakysanou smetanou. Cílili jsme na lahovického pstroužka, který se ale teprve skládá z vozu pana šéfa. Nevadí. Nemělo to chybu.
Pivní snob (ZN 42.): Hlavní sezona roku 2018 nebyla pro tuzemský pivovarský trh ideální. Dlouhodobé vlny tropických dnů, prý špatná úroda sladovnického ječmene plus málo šišek ve štocích chmele. A už zase to věčné skuhrání a tradiční zdražování … Příznačné je, že nejvíce naříkají (na neúrodu či naopak úrodu velikou, na počasí příliš teplé nebo naopak teplé málo etc.) a kvílí obvykle ti velcí hráči na trhu. Kteří tohoto přitom nemilosrdně a tvrdě využívají při obchodních jednáních. Kvalitní minipivovary se k hořekování nepřidávají. Gambrinusu teče do bot a tak se snaží v televizní reklamě zesměšňovat českou minipivovarskou kulturu. Páreček městských liberálních eurotýpků neurčitého věku vchází do podniku Kočkodan v krabici. Chtějí si dát jenom dvě piva. Vousatý výčepák-znalec ukáže na předlouhý seznam. S rádobyvtipnými názvy IPA z Lipa za CZK 133, Nemocný osel za CZK 90, Slepý lapka Pale Ale za CZK 81 nebo Větroplach 12°. Eurotýpci tápou a tak před ně výčepák obřadně staví degustační vzorky. Nesympatičtí eurotýpci raději odchází do podniku, kde nemusí vůbec nic řešit, vůbec nic vybírat, vůbec nic studovat. Radostně tam chlastají chemické euroGéčko. Všechno náležitě zarámované a podtržené sloganem „Na zdraví zdravému rozumu“. Kdo ovšem zdravý rozum používá, euroGéčku se samozřejmě obloukem vyhne! Never more!
Liptov VI.: Půle září, čili samozřejmě Liptov, Liptovský Sv. Ján a Penzion Horec. Při cestě tam krátký stop na Zavadilce pod Bumbálkou. V akci točí Starobrno 11°, ke kterému trapně vnucují jakési losy. Ignorujeme kmenové Radegasty i tzv. Plzeň (Asahi a k tomu z Polska) a odvážně riskujeme malé Starobrno. Přežili jsme bez úhony. Na Liptově počasí bez přehánění famózní. Týden následný tu už místy ovšem sněží a je kosa přímo tatranská. Díky Tatranoši za pravé mariánské léto! Parádní, a bezpochyby i léčivé, každodenní okoupání v termálních bazéncích na zahradě. Kaďa (= veřejné léčivé minikoupaliště) ovšem soustavně festovně narvaná. Jako krabička sardinek. Na základně, v Horci točí zase Zlatého Bažanta. Letos, naštěstí, teče Retro´73, které se pít občas snad i dá. Typická nasládlost Bažantů je přítomna a fakt to připomene Bažanta ze starých dobrých časů. Malé koštuje EUR 1. To v Jasné, pod Chopkom, za to samé chtějí už EUR 1,90. Vrcholem pobytu jsou samozřejmě a tradičně opět nádherné večery v Občerstvenii pri Kadi (https://cs-cz.facebook.com/ObcerstveniePriKadi). Občerstvenie s dušou. Kolektiv BSP s. Slavo Kašiaka beze změn. Dovi! Zdravíme a moc se těšíme na viděnou zase příští september! Fuck kavárna pražská i blavská! Samozřejmě pořád teče opečovávaný Topvar 11°. Světlý, tmavý či mistrovsky nařezaný podle přání. Ceny se nezměnily, malé vyjde pořád na EUR 0,60. Pivovar Topvar pořád žije, leč zase jdou zkazky (jako loni), že zahraniční vlastník cosi tuze, tuze nedobrého chystá. Fuck zahraniční vlastníci! Slovensko Slovákům! Včetně přečerpávací elektrárny Čierny Vah. Tu vlastizrádně prodali, přesněji spíše lokajsky darovali, Taliánům. A samozřejmě s tím mají obrovské problémy. Takže čím blíže tady bydlíte u elektráren, tím neplatíte méně, nýbrž naopak více. Jako u nás … (namátkou připomeňme třebas vodu a vodovody). Večerní návraty dolinou od Kadi fantastické, včetně trochy každodenního adrenalinu. Kontejneroví medvědi jsou drzí jako lázeňské veverky. A mnohdy ztratili plachost. Sice jsme huňáče přímo nespatřili, nicméně v půli pobytu při návratu od Kadi, na parkovišti přímo proti penzionu cosi brumlavě mručelo a vytrvale škrabalo. Na zadní stěnu zavřeného stánku se sýry a medy. Na parkoviště přitom světlo lamp už nedosahuje. Ani jsme se nešli do tmy blíže podívat, úplně stačilo, že bylo nutno projít 10 m kolem. Ráno tam pozůstatky nějakých stop byly. I pomenší lejno. Malý medvedík Maco? Nebo chytrý jezevec? Nemusíme vědět ani vidět všechno. Pobyt jsme pojali ryze odpočinkově a po dalších pivech jsme se nijak nepídili (jenom trochu po dvanáctce Šariš v plechu coby vzorek pro RR). V Mikuláši jsme však usedli v Liptovaru (www.liptovar.sk). Pěkné. Vždy nabízí ležák plzeňského typu - Beer Happy 11° nebo Beer Up 12°. Aktuálně na čepu jedenáctka. Příjemná, česky pitelná, pivko pobytu. Malé za EUR 1,50. Další akvizice tvoří speciály místní a hosté na čepu (především z německých pivovárků). Beer Verly 14° APA (0,4 l za EUR 2,20) jest solidní záležitost. Citrusově voňavá, silná, podmanivě hořká. Další už nestíháme, pouze registrujeme Beer Force One IPA 14° a Summer Ale Seabeer 11°. Na mikulášském pivovárku nám vadí pouze názvy piv. Zase ta debilní angličtina … I na Liptově. Z Mikuláše jsme dovezli dvě kila špeku jako marcipán a kilo kulatých feferonek. Primových. Celý týden jsme přemítali, zda snobsky otestovat v komplexu Liptovský Dvor (https://liptovskydvor.sk/en/home_en) kombinaci dušeného kamzičího stehna s pivkem Erb. Není kamzík chráněný? Kamzík domácí? Nakonec jsme EUR 26,90 za stehno neobětovali. Nezvítězila lakotnost, ale obrázky kamzíků šplhajících po horách. I jejich sochy. Vyskákané kozy bez gramu tuku. Kamzičí úd bude asi tuhý. Takže třeba příště. S pobytem spokojenost. Dodejme, že Sloveny předčily Češky. Jak jest dobře známo, Češky (a Moravandy) a Sloveny jsou nejhezčí baby v celém kosmu. Sloveny už ale vedou. Nejen díky měkce erotické zpěvavé slovenštině, ale i díky tomu, že nejsou zohyzděné tetováním. P.S. Slováci a Sloveny jsou pořád fajn, pohodoví. A především normální chlapi a normální ženské. Ve srovnání s tím, co se dnes pohybuje po Praze - nebe a dudy. Hned při návratu jsme na Jiřáku konfrontováni s fanatickými aktivisty. Kavárna dnes bojuje za spasení světa tím, že protestuje v rígráku proti údajnému týrání zvířat a cirkusům. Před tím pořvává a prudí po celé Praze. V metru zuřivě pochoduje dredovaná pirátská blbka, která hystericky mává transparentem s nápisem STOP týrání a cosi mumlavě skanduje. Vůbec jí nevadí, že za sebou vláčí na řemínku nebohou čivavu, která nestíhá tempo (zjevně podpořené fetem) a perón vytírá bříškem. Je to k poblití.
Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Údajně nejstarší pivovar byl objeven v Izraeli. Prý se tam festovně chlastalo už před 13 000 lety. Pivko mělo sloužit k rituálním účelům. Jako dnes. Na letošním oktoberfestovém šílenství si lze rituální tuplák dopřát za EUR 10,70 až 11,50. Nekupte to. V Británii se vede řemeslným pivům. Počet registrovaných ochranných známek piv tam stoupl v roce 2017 o pětinu oproti roku 2016 a činí rekordních 2 372. Třebas skotský BrewDog, pověstný pivky i marketingem, nabízí na www stránkách (https://www.brewdog.com/shop) přes dvě desítky zajímavých piv různých stylů, včetně např. plechovky nabité kousavým grepem Elvis Juice (IPA, alc 6,5 %). Na trh s řemeslnými pivy se však i tam tvrdě tlačí velcí hráči. Lokální značky skupuje Anheuser-Busch InBev či Heineken. Média poinformovala, že Pivovary Lobkowicz má řídit proslulý Jaroslav T. Konec Pivovarů Lobkowicz? Zatím totiž ve zdraví nepřežila žádná instituce, kde se Luft Jarda zaangažoval. Dej Bůh štěstí!