ZN 55 + Tour 19

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a  Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 55., prázdninové, včetně Tour de Putyk 19, z 21. srpna LP 2019)

Pivní moudrost a recept: „Nemusí pít lahváče, kdo se džbánkem si doskáče, pro svý pivo točený. Nebýt flaškou mučený. Pivař pozná poslepu, že pivo bylo od čepu. Tam v hospodě v ulici, kousek dál než k lednici. Kdo pije jen lahvový, ten se nikdy nedoví, jak chutná pivo živé, z lahve to je trochu křivé. Zvednem zadek vezmem džbánek, z lahve pít jak jelimánek? Nebudem děle dělat šašky, co znaj pivo jenom z flašky“ (báseň Čepovaná od L. Jakla). Lehkým letním receptíkem jest pipina na pivku se syrcem gorgonzola. Suroviny: 500 g kuřecích prsou, 150 g sýra gorgonzola piccante, 100 ml světlého piva, tymián, pepř, sůl, extra panenský olivový olej. Příprava: Kuřecí ňadra nakrájet na kostičky, osolit, opepřit. Na pánev nalít dvě lžíce oleje a maso dozlatova orestovat. Poté podlít pivkem a povařit několik minut, nežli se šťáva úplně vypaří. Přidat gorgonzolu nakrájenou na kostičky a lístky tymiánu. Na mírném ohni dál vařit a průběžně míchat, dokud se sýr nerozpustí. Servírovat horké a dozdobené pár kousky syrové sýrové gorgonzoly. Biověřící nutí pokrm konzumovat bez přílohy. Těžkým letním receptem pro gurmány jsou hovězí líčka na houbách, pivu a zeleném pepři s nastavovanou kaší. Ingredience na líčka: 750 g očištěných hovězích líček, hrst sušených hub, 1 polévková lžíce nakládaného zeleného pepře, 500 ml octa balzamico, 200 ml (raději tmavého) piva, snítka čerstvé šalvěje, vývar, pepř, sůl, sádlo či olej. Ingredience na nastavovanou kaši: oloupané a nakrájené brambory, krupky, cibule, česnek, mléko, máslo, čerstvá či sušená majoránka. Technologický postup: Líčka osolíme, opepříme. Na oleji nebo sádle líčka zprudka opečeme z obou stran. Přidáme sušené houby, šalvěj, zelený pepř a zalijeme octem balzamico. Necháme vypařit, poté podlijeme pivkem a opět ponecháme skoro úplně odpařit. Zalijeme vývarem cca dva centimetry nad maso, přiklopíme, dusíme doměkka. Nakonec zahustíme máslem prohněteným s hladkou moukou. Adekvátně dochutíme. Jak na echt staročeskou nastavovanku? Krupky a brambory uvaříme zvlášť v osolené vodě. Krupky propláchneme. Na másle orestujeme nakrájenou cibuli, nakonec přidáme drcený česnek a majoránku. Obojím nešetříme. Necháme rozvonět. Z brambor připravíme klasickou kaši, přidáme krupky a cibulovou směs. Důkladně promícháme. Hezky všecičko sežereme. Amen.

Chýně (BPH III.) + Řeporyje (ZN 51): 9. 6. Cyklohráčkem na Zličín. Cyklohráček stále boží. A má dokonce i dvě nové zastávky (Praha - Jinonice a Hostivice - Sadová). Šlapeme směr Chýně. Pivovarská krčma (www.pivovarska-krcma.cz) otevřená a šenkuje řeporyjské. Od bývalého chýňského sládka. Teče desítka světlá, světlá dvanáctka Prefunda a polotmavá dvanáctka. Nachmelená desítka slušná, ještě nachmelenější Prefunda vynikající. Prefunda nese název staré řeporyjské hospody & bia v jehož prostorách pivovar sídlí. Prefunda veselá, svěží, hořká, pitelná. Ujde i polotmavé. Dneska kuchtí sám p. šéf RK a na place kmitá jeho mladinká útlounká dcerka. Spokojenost i se smaženou krknou s bramborem vařeným. Vevnitř útulno, klídek. Akvárium zabírá gigantická piraňa, která od loňska mohutně vyrostla. Jako kapr. Převeliká atrakce. Omladina páchá nadšená selfíčka se zamračenou rybou. Prý jde o piraňu rostlinožravou. Možno zakoupit řeporyjská pivka v origpetkách. Sedmnáctku včetně fota řeporyjského starosty. Tímto … si hezký den kazit nebudeme. Řada jeho provokací by měla být předmětem trestního stíhání. Leč jinak nám Řeporyje dělají radost a radost nám pořád dělá i chýňská Krčma. 15. 6. opět úřaduje milý Cyklohráček. V Krčmě jiná sestava. Syn šéfa. Z hostů se moc neraduje a nepouští je ani dovnitř (vypadá to na hodně divoký předešlý večer). Nutno sedět na dvorku. Řeporyjské vše vynahrazuje. Desina světlá, dvanda polotmavá a světlá dvanáctka Moravan Praguer. Chmelená zastudena. Chmelem p. sládek fakt nešetřil. Fantasticky hořká, kdy intenzivní hořkost cítíme ještě po mnoha hodinách. Precizní je obyčejný poctivý hovězí stejčík. Aby ne. Vaří pí. Lenka (a ta fakt umí). Žádné srágory ani serepetičky nepotřebuje. Okolo Strahovského rybníka vesele běhají děcka o ceny. Chýňská tradice. Pěkná a příkladná. 18. 7. přijíždíme se Šedým vlkem. Obdivuje obří piraňu a vynáší do nebes poctivý gulášek. Jezevec tradičně mlaská nad smaženou krknou. Teče desina (trochu do kysela, jako stará chýňská), Kolařská jedenáctka (vcelku kvitujeme) a polotmavá dvanda.

Budvar (BPH VI.): Národní pivovar cítí jako poslání starat se o české pivo a pivovarnictví. Proto také otevřel své výčepy menším řemeslným pivovarům. Pro Antoše, Clocka, Cobolis, Nachmelenou opici, Permona, Zichovec a Zvíkov. Výhodná symbióza. Budvar s Cobolisem k tomu ještě společně uvařili český ležák Společně z Budvaru. Další novinka po Budvaru 33. Obé bychom s gustem otestovali, leč šikovná příležitost se nám umíněně neustále vyhýbá.

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): Při klání o nejlepšího výčepního tzv. plzně mají adepti za úkol natočit hladinku a gambletku. Úzkou třetinku na nožce. Dříve jsme do takovýchto šampusek močili u felčara. Dnes je do nich cool točit rýžový Asahi Urquell. Hezký pokrok. Prazdroj se objevil v reklamách na Karlovarský filmový festival. Reklamy to byly docela povedené, ale … (Ale patří komediantům, jejichž drzost překračuje všechny meze. Parazitují na cizích penězích, a ještě si budou diktovat, kdo smí a nesmí na festival přijet, aby nebyli pohoršeni. K tomu sepisují petici, že jim nevoní sponzor v podobě České zbrojovky. Na chucpe vyděračství vtipně zareagoval v klipu P. Čtvrtníček a pozval signatáře „zapicat si“ na střelnici jeho novým kvérem. Je potřeba jim konečně zatnout tipec. Stačí utáhnout státní penězovody. Ať se angažují za své. Howgh). V trapné reklamě na Gambrinus účinkuje kdosi podobný D. Copperfieldovi. Nebo je to skutečně on? Tahle skončit, je hodně, hodně smutné.

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): Zrekonstruovaná Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) měla znovuotevírat 1. 6. Posunuto na 10. 6. Nové - nepříliš zdařilé - www stránky, slibují aktualizaci před koncem oprav. 8. 6. nenabízí nic. 9. 6. dtto. 10. 6. píší, že zavřeno bude do 13. 6. Poté až do 14. 6. Poněkud neprofesionální. 14. 6. konečně nalézáme nabídku. Jde o proškrtaný jídelák minulých provozovatelů. A nezachrání to ani nově čepované géčko a tzv. plzeň. Vedle nymburské jedenáctky. Krajně podezřele působí větička, že personál prošel kurzem čepování a servírování piva. Chmurné obavy se naplňují. 18. 6. dorážíme pár minut před jedenáctou. Usedáme na zahradě, neb dovnitř se nesmí. První novota. Nymburská jedenáctka je teplá. Horší je, že má divný šlem. Není nakyslá, spíše tupá. Teplý, nakapaný, namixovaný nymburský gambrinus? Odpudivé jsou i géčkové tácky. Fakt jsme moc rádi, že personál prošel kurzem čepování a servírování piva. Druhá novota. Třetí novotou jsou menší porce. K tomu na velikých talířích. Čtvrtou novotou je, že jídla postrádají chuť. Novotou pátou jest, že personál je zoufale amatérský a ukázkově nešikovný. Konkrétně: Objednáváme nejdražší položku za CZK 249. Grilovaná prsa z divoké kachny s opečenou lepenicí. Porce menší, přímo malá. Dva kopečky lepenice bez chuti. Maso jsou ichtilní řezy a také nemají chuť. Kdo vymyslel debilitu maso krájet? Proč nenapíší, že jde o řezy z prsou? U kačeny se to přežít i dá, leč u stejků? Přítomen je náznak omáčky. Identifikovat nelze, neboť též postrádá chuti. Pozorujeme okolní stoly, které volí z denního meníčka. Nově má jen dvě položky kolem CZK 130. Játra a krůtí směs. Porce pomenší a chuťově - dle ohlasů - nelze od sebe rozeznat. Kačena nezasytila, tudíž objednáváme milovickou tlačenkou. S porcí se opět nepředali, leč nevadí. Jde o mozaiku, asi drůbeží, neb je úplně bílá. Dobrá není, spíše nijaká hmota. Číšníci mají práci tragicky zorganizovanou. Čeká se dlouho a řadu objednávek pořád pletou. Pletou jídla, pletou přílohy, pletou pití. Chlapi z jakési firmy u vedlejší lavice hlasitě glosují: „Změna provozovatele se evidentně nepovedla“. Svatá pravda. K Jezevcovi po půl dvanácté přisedá dvojice. Žádní prudiči. Trpělivě čekají na objednání dobře přes 20 minut. Opakovaně se kolem zmítá pingl a odsekává, že on neobjednává. Pán ztrácí trpělivost a jde se optat k venkovnímu výčepu. Vrací se brunátný, bere partnerku za ruku a vleče ji pryč se slovy: „On na mně bude ještě drzej …!“. I Jezevcovo placení se stává krušnou anabází. Číšník nepříliš ochotně praví, že přijde hned. Za 13,5 minuty (přesně) se - opět neochotně - přichází optat na další objednávku. Konečně zaplaceno po 19 minutách! Čtyři kila jsou vyloženě vyhozené prachy. Nedobrý dojem umocňuje skupinka žen, zřejmě partnerek personálu, znuděně trůnících na terase. Hulí a jsou sprosté jako dlaždiči. K tomu se neustále předklánějí. Mají hafo přes váhu a narvány jsou v džínách i spodním prádle „na půl žerdi“. Tudíž celá zahrada má nuceně k dispozici nechutný výhled na tučné šunky i přímo do jejich zpocených prd… Mnohem příjemnější prožitky si odvážíme z bistra Na soutoku. 4. 7. šlapeme lužními lesy u Kolína a jasně nelze vynechat grilovaného pstroužku na soutoku Labe a Cidliny. Teče dvanda Bernard a kempová jedenáctka Regent. 13. 8. registrujeme nové, a sympatické, bistro Nádražka Milovice. Se žateckým. Lahvovým i čepovaným. Teče Plavčík 10º. Za studena chmelená. Lehce osobitá, lehce bylinná a chuťově nevyvážená. Deklarované citrusové tóny neregistrujeme, jen mírně agresivní nasládlost. Ostatně jako u všech žateckých.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com)  poslední předletní klubový večírek 11. 6. zasvětil Pivovaru Pernštejn. Tento v současnosti uvádí na trh zbrusu nové, americkým chmelem Citra zastudena chmelené, pivo. K ochutnávce piv byl coby obligátní degustační sousto servírován zvěřinový gulášek, který Pivoklub kuchtí s vydatným podílem pardubického Porteru. A coby příloha perníkoví knedlíci. Interesantní. Škoda, že my žižkovští grandi už do hipsterského postKarlína ze zásady a z přesvědčení nesestupujeme. Možná učiníme ondyno výjimku. Nejdříve v zimě.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) jsme přece jen navštívili. Na MDD 1. 6. Restauraci otevírají opět až od 18 hodin. Usedáme na svá dávná místa a lačně vstřebáváme drby od pí. Ivanky. Nějak se jí prodloužili vlásky. Obsluhuje i bytostně pesimistický p. Z. Na hotelu je ubytován známý herec & démon dámských srdcí s roštěnkou. Jako v seriálu či reklamě na prostatu. Líně teče ležák Rohozec světlý a tmavý. Světlý přežitelný, tmavý evidentně zkysaný. Kolega volí steak Angus s mnoha sračičkami. Pidikopeček beárnské omáčky, tráva s kozím sýrem, minirajčátka, obří kapara se stopkou a několikero opečených brambůrek ve slupce. Maso snad ujde. Na doražení domácí sachřík. Vysoký a podezřele zdrclý. Jezevec vdechuje telecí svíčkovou. Omáčka vydařená, leč tristně dietní. Telecí je telecí. Bez chuti i zápachu. Karlovarský knedlík za 1 minus. Nakonec smířlivá spokojenost. Klídek, pokec, počasí luxus. O cenách raději pomlčíme. Nic pro socky.  14. 7. lustrujeme u Štekla jejich stánek. Prodává tu dneska okatá sl. Lucka. Pěkně vyrostla a neřestní čertíci jí skáčou z kukadel. Ohřívá nám párek (v rohlíku) a točí chemické rohozecké.

Bernardův kult (BPH XVII.): V časopise Vlastní cestou 2019/3 oceňujeme vložený dvoulist s vkusně-uměleckou pozvánkou na říjnový Den Bernarda. Nádherná je přehlídka vizuálů. Krásných sexy dívek ve stylu „pin-up-girls“, kdy každá z krasavic různé pleti reprezentuje jeden pivní druh. Roztomilá i rajcovní je 10, 11, 12 i 14 či provokativně laškující Bohemian Ale. To zase bude nenávistných útoků od feministicko-genderových prudičů a maniaků …

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha (nejen) pivní (ZN 28.): POZOR! VAROVÁNÍ EUROMINISTERSTVA CENZURY a IDEOPOLICIE! Následující primitivně hospodské, populisticky národovecké, tradicionalisticky xenofobní, konzervativně zakomplexované, zapškle provincionální a uboze politicky nekorektní řádky mohou globální NGOúderce & progresivistickým WEIRD liberálním komsomolcům (včetně komand Milionu sra… pražské Kavárny) způsobit vážnou zdravotní újmu! Pravda totiž bývá nepohodlná, nemilosrdná a bolí. ZCENZUROVÁNO! Frustrovaná Kavárna v zuřivé extázi šílí, přičemž roste její militantnost a agresivita. Zdaleka nejenom na sociálních sítích, kde běžně vyhrožuje podřezáním demokraticky zvolených ústavních činitelů. Také p. Ladislav J. by mohl vyprávět o bytostné demokratičnosti a laskavém humanismu fašizujících liberálů. Z nichž nenávist nejenom obrazně čiší, nýbrž i viditelně kape. Musí být vždycky po jejich. Oni jsou přece samozvanou elitou a morálním kompasem! Normálního člověka jejich obsese nezajímají, což zuřící městské cool liberály dovádí k nepříčetnosti. Již přes 20 let se nemohou dostat k moci skrze volby, tudíž šturmují na barikády. V Praze fakticky zuří občanská válka, zatím studená. Na Jezevce též sprostě pokřikují a rachitickými pěstičkami ajťáckých smažek komicky hrozí, neb na bicyklu hrdě vozí značku CZ s přeškrtnutým hvězdnatým symbolem Čtvrté říše. Jeden progresivistický Evropan se pokoušel autem kolo vytlačit ze silnice. Zkraje …, poblíž … Polonahý a sjetý kumpán k tomu z okénka nenávistně skandoval, že: „Burani a Rusáci musí vychcípat!“. Bytostný demokrat měl … SPZ a laciný šunt … vyzdoben polepem o tom, kterak se strašlivě stydí za prezidenta. Začátkem června zaplavila internet zásadní otázka: „Všichni, co slibovali, že v případě vítězství M. Zemana či A. Babiše emigrují, se tento týden sešli na Václaváku. To nerozeznají náměstí od letiště?“. Koncem června bylo únavné přežít masturbace pravdy & lásky na (S)Letné. S hysterickým krákáním p… Komediantské c…, se sotva základním vzděláním, povýšeně ohrnují nos nad většinou národa a hodlají misionářsky šířit jediné „Dobro“ mezi tupé, primitivní, neinformované a nevzdělané venkovské burany, kteří nechápou, kterak mají volit. Další pokus o barevnou revoluci. Její sponzoři a iniciátoři u nás od roku 2010 nevyhráli žádné volby, tudíž situaci majdanizují. Efekt je tragikomický. Čiročiré zoufalství, katastrofální bezradnost. Žádný bojovný Majdan, žádné politické požadavky, žádná hrozba stávkou (u nemakačenků a netáhel se stejně  nepozná, že stávkují). Parodie na 89. Zoufale kýčovité, chucpe moralizující orgie a úsměvně spiritistický piknik s hysterickým vyvoláváním Havlova ducha. S přesvědčováním přesvědčených. Hlavní je sebepotvrzování elitářství tzv. lepšolidí. Pravdoláskařští sektáři považují účast za potvrzení příslušnosti k tzv. elitě a pociťují slastné mravní očištění jako u zpovědi a svatého přijímání. Očisťování běsnícím lepšodavem. Zajíkají se mravností, slušností a demokracií. Přičemž se jim z úst valí splašky, tvrdě kádrují, nemilosrdně zakazují a nehorázně vyhrožují. Když nebude po jejich, sáhnou prý k nedemokratickým metodám. Protestují proti demokracii. Protestují proti výsledkům voleb. Pokrytecké moralizování dostalo přednost před právem a tzv. veřejnoprávní média to nadšeně oslavují. Nejde přitom o žádný konflikt mezi lidem a vrchností, nýbrž o střet mocenských uskupení a jejich zájmy a profity. A o střet po linii konzervatismus vs. liberalismus. Tedy mezi normálními lidmi a umanutými pokrokáři. P.S. Pro sluníčkové vítače a šlechetné hate free kavárníky (kterým jistě moc a moc děkuje - koncem června na poli krutě znásilněná - nebohá dívenka od L…, náležitě multikulturně obohacená A…, tajícím zemi původu, který se zcela volně fláká po Evropě v „režimu strpení“ a páchá ohavnosti) přidejme poučný džouk z oranžového Práva: Sedí dva ptáci na drátech a cvrdlikají: „Migrace není lidským právem, nýbrž ptačím zlozvykem“.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) na přelomu máje a června přivála červnová Volba sládků Rozmarnou dvanáctku (alc 4,8 %). Plzeňský Prazdroj uvařil pivo, které si v lednovém internetovém hlasování Rozmarná volba prý zvolili sami spotřebitelé. Na výrobu byly použity dvě odrůdy českého chmele. Agnus a Žatecký poloraný červeňák. Rozmarná 12 má mít díky ingrediencím jemnou chmelovou vůni, zářivě zlatou barvu a bohatou pěnu. V chuti má být znatelné dobře vyvážené sladové tělo s lehce vyšší hořkostí, která má mít hladké doznívání. Má být velmi dobře pitelná. A má silně připomínat nefiltrovaný Pilsner Urquell. Nám nijak zvlášť nejede. A ještě více nám nejede new cool nevychovanost, která dorazila už i k Sadu. Exhibicionistické kojení. Plná zahrádka, u narvaného stolu dřepí matka a ostentativně s gustem kojí. Cizímu pánovi zavináč do pusy evidentně neleze, když zděšeně předstírá, že nevidí kterak o půl metru dále sluníčky pokérovaná bioblbka ve fair trade a hatefree hadrech odstřikuje mléko. Některé žínky přímo na stolech (nejen na zahrádce, nýbrž i uvnitř plné restaurace) mimina přebalují. Od obsluhy vyžadují odnos posran… a pochcan… plen. Jak se má normální chlap zachovat, když v jeho zorném poli emancipovaná gendernána exhibicionisticky kojí? Pokrokářské liberální přikázání velí - nikdy neodvracet zrak. Odvracení zraku má být dokladem toho, že se dotyčný nevyrovnal s novou dobou, s novými sociálními rolemi a je zkrátka zaostalé a šovinistické machistické prase. Maskulinní toxické monstrum. Pokud však zrak neodvrátí a na kojení zírá, je zase prase úchylné. Tož si vyberte! Bílý normální muž je dneska totiž prasetem vždy. Musí přece pykat za své viny. A kdo je tím vinen? Neschopní, slabí a zdegenerovaní bílí muži, kteří si nechají všechno líbit. Feministické Nány dneska veřejně kojí. A zítra? Budou veřejně na ulicích kálet? Jako v Indii? A chlapům bude zakázáno močit vestoje, kterak dlouhá léta zuřivě prosazují bláznivé švédské feministky (a ještě bláznivější vykastrovaní feministé-pudlíci) přímo posedlé vykonáváním malé potřeby? Běžte se zdegenerovaným liberalismem konečně do hajzlu! Jinak se brzy ocitneme v bizáru tragikomedie Sexmise. Když jsme u těch stesků po normálních časech i normálních lidech. Po troše elementární lidské slušnosti a kinderštube vychování. Je pokrokem to, že někdo drze hází špinavé a kapající sklenice oknem do hospody, a to tak, že sklo agresivně pohodí na soukromé věci, včetně listin, sedícího hosta? Okno přitom k obsluze jasně neslouží. Kavárenský smrádek je smrtelně dotčen, když je napomenut. Je přesvědčen, že má na všechno automatické právo a nárok. Proč by dělal pár kroků navíc? Uraženě kvičí a vyhrožuje. Vstanete-li však, zbaběle prchá. Večer se na sociální síti s dalšími městskými liberály utvrzují o svých jediných svatých pravdách a předhánějí se v okázalých deklamacích, kterak se stydí za náš národ, za naši zemi, za náš jazyk a za primitivní hospodské burany. Elita! Ve skutečnosti nevychovaný a namyšlený ovád. Tedy drzé hovado. Zklamáním končí košt prý toho úplně best of z blatenského lihovaru (a pivovaru) Hildprandt. Luxusní ovocná pálenka hruškovice. Voní hezky a na první vjem i šmakuje. Leč ihned se dostavuje hluchá prázdnota. Deklaruje 42 %, ale jako by byla naředěná vodou (Což náš panák zaručeně není). Čekali jsme více. Luxusní je pouze cena. A tak cudně ucucáváme tlamolep Malibu. Když zrušili Zacapu (Ó, jak nelidsky kruté!). S příchodem prázdnin Matuškovic zase obligátně nestíhají vařit Raptora. Tudíž dodán Witbier (alc 5,2 %). Svěží, jemně kořeněný a až příliš připomínající Hoegaarden. Styl Belgian Witbier Matuškovic asi vystihli, leč pivko pro nás to úplně není. Raptor pořád chybí, po Witbieru zaskakuje California. Comeback Raptora až v závěru července. Červencová volba sládků přivála Master Sunny Ale (alc 4,1 %) a srpnová zase jakýsi Country ležák. Mastery jdou mimo nás. Opálená RR z Chorvatska dovalila plechovku světlého Pan lager (alc 5 %) z Koprivnice. Méně známe nežli profláklé záhřebské Ožujsko nebo karlovacké Karlovačko. I přechlazené je však za hranicí poživatelnosti. Chemické, prázdné, s obludně nedobrou, svíravě měděnou hořkostí, která nás brzy prohnala. I tak způsobně děkujeme. 20. 7. se odehrál U sadu masakr před startem Apolla ze žižkovské věže. Desítky, ba stovky natočených kelímků. RR akci výstižně nazvala Mordorem a prý never more (To my jsme si právě užívali na jihočeské Tour de Putyk, v malšické Rejdě a posléze při rituálně-očistném nočním sjezdu). V srpnu se na čep, po několika měsících, navrací démonický Démon a končí tuze pěnivé polotmavé kácovské.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar H¹ (ZN 18.) + Hostivar H² (ZN 51.) +  Spojovna (ZN 51.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.) + Uhříněves (ZN 45.) + Kbely: 11. června premiérová návštěva Kbelského pivovaru (https://kbelskypivovar.cz). Trefujeme se zkušeně právě do dne, kdy je osazen bambusový plůtek kolem zahrady. Ta sice ještě nedokončená a bez trávy, ale na zastíněných lavicích se již posedět dát. A bicykl je přesně po ruce. Chválíme. Moc chválíme i obsluhu. Neuvěřitelně bleskurychlou, profesionální i milou a pivka znalou. Chválíme i pivka a krmi. Hotovky i stálé položky vypadají lákavě. Zkoušíme však z pochutin k pivku špek na prkénku a tlačenku. Bez připomínek. Včetně výtečného tmavšího chleba (a to chléb prakticky nejíme). Pivní repertoár čítá stálých pět položek a speciál. Což je Deset duší - letní, lehký desítkový Ale (alc 4 %). Zajímavé, snesitelně tropicky navoněné i nahořklé. Kmenová pivní sestava jest očividně promyšlená. Názvy i etikety piv evokují dávnou poutní cestu z Prahy do Staré Boleslavi. Jde o 11 pocestných (světlý ležák, alc 4.5 %), 12 pilotů (světlý ležák, alc 5 %), 13 havranů (tmavé silné pivo, alc 5,5 %), 14 jepic (Ale, alc 6 %) a 15 sirén (polotmavé, APA, alc 6,5 %). Jedenáctka ujde, leč na nás je málo hořká. Dvanáctka výstavní. Hořká, pitelná. Doporučováno nám je tmavé. Někdy příště. Z Kbelského pivovaru odjíždíme potěšeni. Kazem na kráse je hluk ze silnice. Pro nás i poloha. Moc blízko prosecké Školičky, kde Beznoskovic parta má sice pivka mírně horší, leč máme rádi tamější domáckou atmosféru, a především těžce ospalý klídek. Po návštěvě pivovárku objíždíme a posléze lopotně oblézáme - v závěru plazením obilím - kolem plotu celé rozlehlé kbelské letiště. Značená cyklostezka nečekaně mizí a vracet se nehodláme. To bychom ztratili tvář. Jediná možnost je, držet se plotu. Furt a furt. Přes děvatačtyřicet na teploměru cyklocompu. To dáme! Jsme přece kardiaci & astmatici! Odnesl to přední blatník na Tátošovi. Spáleniny, mírný úpal a po spotřebování big bidonu i dehydrataci nepočítáme. To patří k věci. Nejsme ufňukané slečinky! Nicméně i pro žižkovského Ramba je díra do metra stanice Letňany rajským vysvobozením. 10. 7. cváláme okolo části letiště znovu. Kocháme se impozantním startem Gripenu a cvičným hašením z vrtulníku na cíl. Nevšední podívaná i zážitek. Hlavní atrakcí přitom zůstává Kbelský pivovar. Speciálem tentokráte jest Deset syslů, letní pohodová pšenice s limetkou. Zdařilá, převelice svěží. Dvanáctka 12 pilotů opět výstavně hořká. Bezvadná je vždy pohotová i pohodová obsluha. Hoblinkový špek marcipánový. Chléb zase návykově boží. Vrcholem gastrokoncertu jsou líčka na černém pivku se šťouchačkami. Famózní především vymazlený sosík. Vcelku spokojen je i Šedý vlk se sušším vepřovým stejčíkem z pečeně, s nasládlou omáčkou Jack Daniels, pikantními cibulovými kroužky a opečeným bramborem, z denního meníčka. Kbely válí. Objev roku. Pokoušíme se přitom příliš nezanedbávat ani proseckou Školičku. Tedy Beznosku (https://skolicka.cz/). 15. 8. tu startujeme domácím pikantním bůčkem. Třída. Rozežranost je nám hříchem vlastním, tudíž ještě hrr na fajnově kmínové ledvinky s mačkaným bramborem. Na žízeň Chmelovou devítku. Lehkou a více chmelenou. Na připití Výroční Klíčák. Polotmavá čtrnáctka u příležitosti 24. výročí otevření restaurace. Plná, trochu jako flekovské. Na rozloučenou světlý třináctkový ejlík Candát. Várka uvařená společně s domovarným pivovarem Candát. Voňavě citrusový. Na čepu ještě kmenový Beznoska, pšenka Koloušek, Bezový desítkový cykloejl, silný a hořký B-ejl a Uzený knír. U jezírka přibyl dřevěný pštros. Obsluha, jak jinak, perfektní a příjemná.

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Tažení proti normálnímu životu pokračuje. Osvědčenou salámovou metodou. Se spoléháním na to, že zdegenerované a zdebilizované masy nakonec zkousnou úplně všechno. Debilizace společnosti je účinnější metodou nežli represe. Laboratoří je Švédsko. Tam už zakázali kouření i před hospodami. Brzy budou tyto fantasmagorie šířit jinam s lživým argumentem, že se to přece jinde krásně osvědčilo. Kecy o ochraně zdraví jsou trapnými žvásty a nestoudnou lží. Pokrokářským fanatikům jde o totální vymýcení kouření. Jediné liberální „Dobro“ musí být prosazena za každou cenu a nový euročlověk musí být ukován skrze samé zákazy, příkazy a regulace. Po kouření se samozvaní mesiáši vrhnou na alkohol a maso. Klimatická daň? Pokrokářská avantgarda nás převychovává v duchu kultu záchrany planety, záchrany zdraví a kdovíčeho ještě. Jak dlouho si liberální teror ještě necháme líbit? Co všechno si ještě necháme vzít? P.S. I u nás zmanipulovaná děcka protestovala proti změnám počasí tím, že v pátek chodila za školu. Pokud by to myslela upřímně, tak by stávkovali i o prázdninách. Ale ejhle. Nepřekvapivě s příchodem prázdnin protesty ustaly a budou prý obnoveny v září. Zachránci planety se, spolu se svými ajfouny, čile rozletěli letadly po celém globu nabírat síly na další záškoláckou angažovanost. Kdyby raději někde uklidili odpadky nebo vysadili stromky. Kult jurodivé sv. Gréty Pomatené ale ještě předvede věci. Dočkáme se křížových výprav zfanatizovaných dětí?

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Od únětického pivka i roztocké Hospůdky Zvířátka jsme si dali dva roky pauzu. Po odchodu p. Černohorského nám přestaly úňky šmakovat (zvláště když p. Martin u Zvířátek šetřil na chlazení) a na sympatiích jistojistě nepřidalo, že si s úňkami tuze ráda pořizuje selfíčka pražská Kavárna. 26. 6. šlapeme do pedálů z Petřin, přes Šárku, Kopaninu, lesní Sv. Juliánu a dnes již příšerné Horoměřice do pivovaru (www.unetickypivovar.cz). Všude děsivě aut. Druhý nejteplejší den června, jedenáct a v Horoměřicích permanentní kolona. Připomíná to Uhříněves a nelidskou kutnohorskou. Děsivé. Přímo šílené. Dokonce tak, že přestáváme litovat, že už nežijeme na Suchdole. Co se stalo s jeho okolím, je opravdu šílené. Rychle do stinné zahrady pivovaru. Zaslunečníkované. Obsluha rychlejší světla a profesionální. Úňky desina (alc 4 %), filtr 10,7º (alc 4,2 %), dvanáctka (alc 5,1 %) a osmička Cyklospeciál. Speciál pitelný a kupodivu viditelně tmavší nežli desítka. Desina dobrá (leč pamatujeme hořčí, silnější i pitelnější), dvanda lepší. Nejvíce oceňujeme vychlazení a tekutinu samotnou. Dneska nám úňky opět mocně chutnají, nicméně při teplotních rekordech kritičtí až tak nebýváme. K jídlu šumavský vepřový závitek s rýží. Porce poctivá, příjemná rýže se nelepí, je ale na nás slaná. Závitek je něco mezi záhorákem a ptáčkem. Chutný. Což platí taktéž o sosu. Prima. Následuje ze stálé nabídky hnědá tlačenka z líček, ostře zelená cibulová remuláda a sladový chlebík. Delikatesa. Únětice mají parametry. Bez debat. Obnovíme tradici pochodů Suchdol - Zvířátka? Snad seženeme parťáky. Nějak nám to povážlivě stárne nebo odchází z Práglu. P.S. Po celé prázdniny mají Zvířátka otevřeno pouze pá-so-ne odpoledne. A překvapí i logo nymburských Postřižin nad vraty. Poslední červnový den nadšeně nasedáme do slastně prázdného Cyklohráčku. Původní cíl slánský Antoš je hned v zárodku zrevidován. Šlapat přes sedmero kopců ze Slaného v saharském hicu nehodláme. Vylézáme v Noutonicích a obezřetně obcházíme strašidelný hřbitov, kde opravdu straší. Sjíždíme do Přílep a přes 10 let zavřenou, a částečně zarostlou, silničkou na Úholičky. Pouhopouhou náhodou (díky BMW, které tak dlouho dávalo přednost až zablokovalo odbočení) sjíždíme až na náves, kolem které vždy rychle profrčíme. Nečekaně narážíme na restauraci Na statku (https://www.nastatku.com/?lang=cs). Náves úpravná, budova též, vše hezké, s květinami. Co úpravná, přímo výstavní. Naproti malý úholičský krámek i v neděli otevřený. Chlapi cucají lahváče. Normální chlapi. Rest nutno prověřit. Velkorysé posezení ve dvoře či na návsi. Připadáme si jako v jihočeské vísce. I to slunce, i to světlo, i ta těžká pohoda. Ospalý letní klídek. A hlavně normální lidé. Pozdraví a chovají se normálně. Jak úlevné, ve srovnání s pozérskými eurokreaturami okupujícími žižkaperk. Nikde ani náznak agresivity ani hysterie. Ani debilní sefíčka s příborem či slánkou si nikdo nedělá. Zdržujeme se neplánovaně mnohem déle a jsme unešeni. Na čepu Únětice 10,7º a 12º, Svijanská desítka a Kněžna. Únětická dvanáctka božsky lahodná. Lahodný a fantasticky osvěžující je restovaný halibut na úžasném fenyklovém salátu s mandlemi, pomerančem a rozinkami. Za tuto krmi by se nezarděl ani slánský Antoš. Což je míněno jako pochvala. Velikánská. Též další položky z nabídky převelice vábí a lákají. Superlativy nešetříma ani ohledně personálu a pana majitele (?). Přijíždíme dobrých 20 minut před otevíračkou a oni sami vstřícně mile vybízejí, že si samozřejmě lze hned objednat. Host tady neobtěžuje. Všechno je o lidech. Když se chce. S tímto p. šéfem prý podnik funguje přes rok. Honí se nám jezevčí hlavou, že by snad dokonce stálo zato, zajet sem i busem. Jedna konečná linky 350 je na Dejvické, druhá pár metrů od šenku. A pořádají hospodské kvízy, šipkové turnaje či všelikerá hodování. Číní se.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Ekonom č. 26-27/2019 přinesl story o desítce zachráněných pivovarech a hlavně tradiční přehlednou a přehledovou mapičku Pivovary v Česku. Uvádí 479 pivovarů všech kategorií, z toho v Praze už plných padesát. Ihned zaujme, že na Žižkově - vedle prapodivného východního Viktora na odporném místě - se má nacházet i jakýsi Nedomlel. Bohužel je ještě méně použitelný. Stojíme před domem Víta Nejedlého 15 a jsme notně v rozpacích. Tady a pivovar? Technologie kompletně rukodělného pivovaru má být umístěna v bytě ve 3. patře (leč dle referencí tuto ještě nikdo nikdy na vlastní oči nespatřil). Vařit má nepravidelně a specializovat se na nové receptury, včetně bezlepkových piv, mexického ležáku po česku či Belgičana s vinnými kvasnicemi. V dubnu 2019 se z domovaru - Domu várečného na Žižkově stává řemeslný Pivovar Nedomlel (https://www.pivonedomlel.cz). Zaznamenal prý úspěch na Náplavce a nárazově lze jeho produkty okusit po žizkovských barech. Žižkaperk má na pivovary furt nehorázný pech. Do ztracena vyzněl i hokus-pokus U Štítného. Plánovaný pivovárek s maďarským bufíkem.

Jihoměstský pivovar (BPH LXIII.) + Richter (ZN 22.) + Vinohradský pivovar (ZN 29.) + Kunratický Muflon (ZN 47.) + Ossegg (ZN 53.): Do fanklubu Vinohradského pivovaru   nepatříme. Čili po zpoceném výlezu z Vršovic 15. 7. na Korunní, skoro přímo proti Pivo & párek, rádi využíváme služeb Výčepu s dalešickým pivkem. Útulné to sice není (designováno pro popletené mileniály), leč pivko mají slušné. Jedenáctka vzorně nachlazená a ve stylovém 0,4 l bucláčku. Za CZK 43. Inzerují ještě 13 májovou a polotmavého Kouřícího králíka.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Číslo 81 pivní tiskoviny Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) v pořádku došlo. Obratem jsme jej věnovali p. DM, který je v něm vyfocen. Což doplní jeho vitrínu s oceněními. Získat výtisk další se však stává oříškem. Přímo ořechem. Normální trafiky už téměř neexistují a úkáčka v řetězci Relay o PBA netuší zhola nic. Nejen v Praze. V pivotékách ani pivovarech PBA už neseženete. Pouze v Úněticích mají některá starší čísla. Tudíž nutno slést do Karlína. Ouha! Ani v Pivoklubu už PBA neprodávají. Prý distributor požaduje odběr desítek kusů. Což nikdy neudají. Hořký neúspěch splachujeme ochuceným hořkým grepovým ležákem Opat (v pořadí 1 155 pivko čepované v Karlíně). Chutná jako grepová šťáva a vůbec ne pivně. Jeden osvěží, další bych již oželeli. Nakonec výtisk PBA komplikovaně získán prostřednictvím firmy, zajišťující předplatné. Zalistujme: šéfredaktorský editorial o stylu IPA, Jirka Bejček Stehlíček vybírá pivovary na Festival minipivovarů na Pražském hradě, rozhovor o Volbě sládků, degustace českých summer ale, česká stopa na European Beer Star, představení Pivovaru Hubertus v Kácově či pivovárku ve Ctiněvsi, popovídání o spojování lidí skrze pivo s předsedou European Beer Consumer Union, gastroexkurze po Jižním Tyrolsku (s nepivními recepty), koutek pro sběratele cenných papírů pivovarů a sladoven, něco profi o sladech, testování piva a ochraně dat při digitální prezentaci pivovaru etc. A samozřejmě fotoreportáž z finále Akademie pivních znalců na Hradčanech, kde sadovský reprezentant ostudu rozhodně neudělal. Příští ročník bude na bedně! Bez debat!

Antoš (BPH LXXI.): 6. 7. starosvětským, drncavým Cyklohráčkem, se známou osádkou, až do Slaného. Slaňáci pějí neuvěřitelné ódy na Továrnu. K tomu ve vláčku nabízejí slevové kupóny. Na pivka z Továrny. My jsme pevní. A věrní Antošovi (www.pivovarantos.cz). Pivní karta: Rarach 10º, Antošův ležák 11,8º, Polotmavá 13º, Summer Ale Troll 10º, Crystal IPA 14º, Tlustý netopýr 17º, Strawberry Cream Sour Ale 12º a v záloze připraven Trotl APA 12º.  Summer Ale je slušná práce. Netopýr tradičně excelentně famózní. Rarach příjemně doplní tekutiny a i chutná. Jahodový kyseláč na závěr, coby stylový dezertík, jest nesporně zajímavý. Připomíná hutný mošt s namixovaným čerstvými jahodami. Voňavými. Pivka na jedničku, Netopýr zase jedna podtržená. Z víkendové nabídky dochází na roastbeef z vepřové panenky plus dip z pečených paprik, nakládané ředkvičky, plátky pečených brambor s kedlubnou a pistáciová granola. Zážitková gastronomie. Leč pokrm letně lehký, libový, princeznovský. Takže na doražení špekáčky či special tláču. Tláča je sice mozaika, ale jinak nemá chybu. Ani červená cibule. Když k tomu přidáme milou, pozornou, pivka znalou a celkově profesionální obsluhu nemáme opět Antošově krčmě, co vytknout. Až na to, že je ve Slaném. Ve městě s komplikovanou dostupností. Stále dumáme, co vlastně předvádí ohledně pivka a papání Továrna? Když prý Antoše převyšuje úplně ve všem. 11. 8. v Cyklohráčku potkáváme - letos poprvé - hrajslečnu Áju. Milá cesta, milý je i posez v Antošově krčmě. Tradičně chválíme obsluhu. Pivní list: Rarach 10º, Antošův ležák 11,8º, Polotmavá 13º, Summer Ale Troll 10º, Indian Pale Lager 13º, Lemon Thyme Geyser 10º a samozřejmě nechybí Tlustý netopýr 17º. Netopýr jako aperitiv, Rarach na žízeň, Antoš na chuť (a pro pořádek) a citrón jako digestiv (a ze zvědavosti). Lemon Thyme Geyser šmakuje jako ledová tříšť, ale rozhodně nelitujeme. Vychutnáváme pomalu pečený selečí hřbet. Ve vymazleném doprovodu glazé z černého piva, jemného pyré ze sladkých brambor a pečené zeleninky. Krásně barevná souprava se jen rozplývá na jazyku. Dorážíme se špekáčky z 98 % masa. Radost nám dělá dotaz, zda mají být opečené nebo ohřáté. Volíme ohřátí. Puntičkářky lze kritizovat absenci špeku ve špekáčcích (jinak chutných) a na nás neostrou hořčici. Kdyby byla Amora … Jinak opětovně jedna s hvězdičkou. Doporučit určitě lze návštěvu Bunkru Drnov, cca 8 km od Antoše. Bývalé přísně utajované velitelství protivzdušné obrany státu (tehdy ještě našeho a s funkční obranou našeho vzdušného prostoru). Průvodce „raketový dědek“ mjr. v.v. Chmelař rád, a velice fundovaně, vzpomíná. A má pravdu. Smutnou pravdu. Třebas ohledně povedených ministrů obrany (obstarožní veselé zpěvandule či astrologa, který jako první na světě sestřelil letadlo zevnitř).

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.) + Kytín (ZN 51.): Pivotel MMX Lety u Dobřichovic (https://mmxpivo.com) je sázka na jistotu. 12. 6. v žáru šlapeme z Berouna. Od obecního medvědince s dvojicí chrápajících huňáčů. Na MMX čepu výčepní, světlý ležák, alt a pšenice. Není čas na hrdinství. Neexperimentujeme. Desina, dvanda, dvanda, desina. Jako vždy. Oceňujeme příkladné vychlazení. Bereme i grilovanou krknu po argentinsku, s fritem, z polednového meníčka. S velikostí porce se nepředali. Na místě je tak moučník. Směska nakládaných syrců s česnekem a bylinkami v rustikální sklence. Onačejší level. Osvěžující, leč chtělo by je ponechat den dva mimo lednici, aby se syrce rozchodily. Další posez v MMX 2. 7. Výjezd opět od Berouna, tentokrát s kolegou. Přestárlého Šedého vlka střídá nemocný Starý ještěr. Na čepu stejný repertoár. Na posílení volíme specialitku. Vepřovou roládu plněnou mletým masem, s domácí nádivkou a omáčkou s uzeným masem. Pa-rá-da! Porce obrovská. 25. 6. ranním dobříšských vláčkem na Rymaně, nahoru na Skalku a po Hřebenech. Přes Čunčí na Klondike. Pár kilásků trapného kufrování okolo základny Stožec a sjezd Všeradickou alejí na Podbrdy a hurá na Všeradice. Zámecký hostinec u paní Magdalény (https://www.zamecky-dvur.cz/hostinec) hicuje. Na čepu Všerad 8 % Summer Ale, 11 % světlý ležák, 12 % vídeňský ležák a 12 % svatojánský ležák. Osmičku vítáme na žízeň a doplnění tekutin. Šmakuje, leč moc jí vyžahnout nelze, exotická citrusovost začíná být brzy rušivě agresivní. Kmenová jedenáctka dnes jako bledule a nakyslá. Svatojánské se přeráží, nicméně nakonec koštujeme. Povedené, silné, nachlazené. Z denního meníčka (chudé stále nabídnuto nebylo) nebezpečně láká půlka kolene s křenem. Osmačtyřicet na slunci rozhoduje o jelením ragů s bramboráčky. Výtečná volba. Bramboráčky křupavé, vypečené, nikoli slizké. Jen česneku to chce více. Jelení kostky měkké, chutné. Super luxusní je hustá omáčka, s kusy zeleniny a hub. Vážný adept na hotovku léta. Za CZK 97. Pak, že to nejde. Čili s Všeradicemi relativní spokojenost. I když výběr pokrmů je rok od roku slabší a slabší. O jídelním listku v podobě atraktivních novin s recepty Magdaleny DR si dnešní hosté také mohou nechat jen zdát. A přestali pořádat akce. A obsluhující holčiny už nejsou okrojované. 28. 6. opět oběd ve Všeradicích. Testujeme trasu Mníšek - Malá Sv. Hora - Chouzavá - Voznice, severní rozcestí - Hladovkou na Knížecí studánky - Klondike - Všeradice. Mastňácky výjimečně s mapou. Hladovka je úchvatná. Konec konců z Voznice se vyráží do legendárního Dice Campu, založeného LP 1929 (jako pivnice U sadu) Brdskou zimní armádou. Campu známého jako Zlaté dno. Kde se camp přesně nalézá, se fakt neříká. Na všeradickém nádvoří ukazuje teploměr o neskutečných 27 stupňů méně nežli před dvěma dny ve stejnou dobu. K tomu profukuje. Čili nečekaně bodne horký vývar. Vdechujeme krknu na pepři se šťouchačkami. Brambory nedusí, porce ucházející. Na čepu namísto vídeňského ležáku 11 % polotmavý ležák. Jinak dtto. Leč pivka chutnají jinak. Světlá jedenáctka citrusově kyselá a svatojánské je též onačejší. Holt každá várka je jinačí. Neva! Do Všeradic šlapeme rádi. Na cestě zpáteční se v Třebani kocháme reklamou na zaparkovaném busu. Reklamou na pojištění Kooperativy se sloganem: „Lahůdkový párek, salmonela jako dárek“. Jára Cimrman žije? Předtím zdravíme ochočené daňky a registrujeme úpravy U Menclů v Hatích. Salon Hatě, včetně stálé výstavy obrazů i posledního velikého díla (Bratrstva kočičí pracky) od p. Marko Čermáka. Tato nejenom brdská a krušnohorská legenda však o osud své malby na zdi, a šířeji celého legendárního trampského hostince, má obavy. Provozovatel starý provoz „psychicky nezvládal“ (krásně řečeno) a nový, od obce, se zatím prý rozhlíží a rozhoduje. 3. 7. šlapeme ze Skalky Na Soudné a testujeme hřebenovku po červené na Klondike. O půl dvanácté usedáme ve Všeradicích. Druhy piv jako minule a dnes jedenáctka i svatojánské v richtiku. Zahřeje mastná gulášovka. Slaboulinký (pod)průměr je štěpánská. Knedlící připosražení a omáčka bez výrazu. Nepomáhá ani vyčichlý pepř. Šmrnc dodává až Carolina Reaper z Chilliklíčenky, leč pokrm posunuje úplně jinam. Není každý den posvícení. Pořád pohodově je U posledního Kelta na Zbraslavi, kde si laťku drží s přehledem. Na čepu stále Dudáci a páně Papulovic dražíčské Lipany. Světlá dvanáctka a tmavá třináctka. Lipánek se pořád dá kousat. 27. 6. hutná pivka s gustem prokládáme krknou z grilu. Z českého chovu, náležitě namarinovanou v rozmarýnu, medu, pepři. V souznění s ugrilovanou, návykovou, zeleninkou a nebesky lahodnou bramborou se zakysanou pažitkovou smetánkou. Líčíme i na echt lahovického pstroužka napěchovaného bylinkami. A co grilovaný ovčí syrec? Nebo od českých kraviček? Neoddiskutovatelně je pořád k dispozici echt třeboňský kapřík s domácím salátem. Škodolibě naoko litujeme o 100 m dále lokalizované občerstvení Konec žízně. Inzerují osmičku Cvikov, Hubertusy nebo potštejnské, nicméně proti Keltovi jsou bez šance.

Litoměřice (ZN 37.): V červenci jsme se do Liťáku, kde se chystá otevření čtvrtého pivovaru, nedostali. Počasí, pohodlnost, výluky na trati etc. Samé výmluvy. Čili podél Labe na sever od Čelákovic vyrážíme až na sklonku prázdnin. 13. 8. výšlap z Roudnice na Kralupy. Prázdniny, pětadvacet stupňů, cyklistů požehnaně hafo. Ovšem občerstvit se, není kde. Rest Ráče u Čápa Račice s Regentem otevírá navečer. Zařízení Na Koreji u nádraží Hněvice točí Krušovice. Nelze. Stánek v kempu Horní Počáply (u impozantní EMĚ) s Rebelem má zataženou mříž.  Na Knížecí v Dolních Beřkovicích nejde proud. Žádná škoda. Zamořeno staroušem. Hostinec U Tajčů Ctiněves inzeruje svijanské. Vstup nelze najít, resp. je asi zavřeno. Před hospodou  kvílí místní Pepek Vyskoč. Skřeky páchnoucího imbecila nabývají na decibelech i agresivitě, takže hbitě pryč. Míříme na Dědibaby. Na zahradu k Matýskovi. Na Dudáka. Leč přerušení cyklotrasy č. 7 poblíž Hořína (zrovna v nejhezčím místě) kvůli stavbě kanálu, a především trapný déšť (který přečkáváme v Lužci, pod stříškou Komplexu seniorů) rozhodují o změně trasy. V Lužci se nepřevážíme přes kanál a uháníme do Vraňan na Elefant. Hurá k Sadu!

Tour de Putyk 2019: Počasí výživné. První týden brutální tropy a dva další soustavně hrozily otravné deště i silné bouře. Kurva, srpen má přece být stabilní měsíc! Letošní srpen však proměnlivý jako prase. Šedý vlk neustále těžce prudil s radarem (plus krtečkem označujícím srážky) na tabletu i mobilu. Předpovědi obvykle nevycházely. A to spolehlivě. Našlapaných kilometrů proto nebylo přehnaně, leč více nežli loni. Pivní i gastrosituace velmi uspokojivá. Když to srovnáme s tím, co jsme krušně zažívali před pouhými pár roky - nebe a dudy. Pěkně popořádku. Start o sobotě 20. 7. Cesta nepřekvapivě napěchovaným vlakem. Kavárensky namyšlená, sprostá, silně agresivní a neuvěřitelně arogantní nehezká mužščína, cestující s dementní, hýkající dcerou v dospělém věku a zoufale ustrašeným manželem-pudlíkem (kteří namísto tří míst okupovali více jak šest), byla na přesdržku. Nicméně do lesního base campu Fort Dobronice jsme po mnoha hodinách (s perfektně vychytanou logistikou a využitím rychlíku ČD, doprovodného vozu Náčelníka a bicyklu) a několika povinných občerstvovacích zastávkách, nakonec dorazili O.K. Kultovní jezevčí chatka No. 6 v lese, v Horní Lhotě, trpělivě čeká. První týden si myšáci & hryzci vzali volno. Poté se drzá bestie začala bavit tím, že k ránu a po ránu čiperně rejdila po lůžku. Že na něm spočívá Jezevec, jí nevadilo. Též Šedý vlk, obývající chatku cca 20 m vzdálenou, se až příliš důvěrně seznámil s mokrýmí myšími ťapičkami na čele. Musel spávat s čelenkou. Na výstrahu zakoupena klasická sklapovací pastička. Nebyla použita. Nech brouka žít … Ovšem, když agresivní čtyřnožec vytahal z příruční lékárničky červené bonbony neoganginu, která olízal a komplet nahryzal (k čemuž rozkousal na prach několik paralenů) a den následný manifestačně ožral barevný papírový potah asijského nosočichátka, trpělivost přetekla. Pastička nalíčena s mastným kusem salámu. Hlodavec past ignoroval a vyzývavě očúral její okolí. Po nočním návratu se Jezevec lopotně pokoušel nalíčit pastičku s hermelínem. Pozdní hodina i únava způsobily, že past sklapává na Jezevcův prst. S vulgárními nadávkami je vyhozena ven. Myš zvítězila. Byla lepší. Velkoryse blahopřejeme! Lesní okénko U baby Jagy strašlivě strašidelné. Kozlogambrinus. Ani v ohrožení života. Obloukem se štítivě pořád vyhýbáme umolousanému L. Marešovu stánku za mostem (se staroušem) i špinavému, tmavému pajzlu U jezu s euroRadegastem. Nahoře v Dobronicích zavřela obecní hospoda a zavřená je letos i úchylná pizzerie (již několikátý rok na prodej). Žádná škoda. Venca v Ratajích cmrdá Kozla a páchá trapné langoše. Ať si to užije! Bez nás. Včetně tzv. pivních slavností, které v Ratajích zuřily 10. 8. To loni otevřený stánek u dobronického mostu (na kterém povážlivě přibylo děr, resp. ubylo prken mostovky) na naší straně vody změnil majitele. A přešel z úděsně kyselého Platana na jedenáctku rakovnického Bakaláře. Trošku tuctovou, neškodnou, vcelku v pohodě konzumovatelnou. Za tropické noci osvěží třebíčská citrónová Zonka. Ve skle však Zonky bývaly lepší. Plast je hnus. Vyloženě nás uráží předražené humusoidní prefabrikované smaženosti. Grilovaná tzv. klobása bere titul humus léta 2019. Maso = 0 %. Naopak přežitelné jsou (skoro) domácí polévky. Sedí se tu přitom docela hezky. Škoda, že je stánek (s celým tábořištěm) zase na prodej. Prý kvůli stížnostem snobských sousedů … Večerní (a nezřídka i polední) základnou je opět, samozřejmě a tradičně, nenahraditelná malšická Rejda. Přibylo tudíž legendárních nočních šestikilometrových lesních sjezdů (z díry na Rejdu je to kolem jedenácti). Škoda, že jsme si dříve nevedli přesnou evidenci. Bude nočních sjezdů už 200? Letos pročistili les před Řepovkou, tedy legendární Řepa´s curve právě uprostřed sešupu. Místy i alibisticky vyspravili asfalt. Rejda pořád s neškodnou budvarskou desítkou, výtečnou na doplňování tekutin. Docela chutnou a kupodivu obvykle i ošetřovanou. Pardála a Bernarda okázale ignorujeme. Teče furt také nealko Budvar. Přes den, kromě víkendu, kuchtí hotovky, ze kterých žijí. Hostů mírně ubylo, místních sem zavítá pouze několik málo. Další umíněně dřepí ve tmě na rynku u Vietnamce a unisono pějí, kterak má Vietnamec výtečného Kozla. Prý nejlepší pivko galaxie. Darmo mluvit. Vztahy jsou furt furiantsky vesnické a někteří tvrdolebci na Rejdu (k novému Doudovi) nepůjdou. A nepůjdou. Nikdy. Pietně vzpomínáme na nebožtíka Mílu, a na předchozího Doudu. To byl pan Douda, s velkým P. Pár starých známých tváří nakonec potkáváme. Labuda, předseda, kombajnér ... Nějak nám chlapci zestárli, ostatně jako i my. Paní Líba na podzim odešla a obsluha se točí. Dívčí a dámská. Slečna N. přiměřeně přidrzla a zlenivěla. Večer obligátně k mání pouze smažák a utopenci. Umělohmotné pizzy nepočítáme. Další z kvarteta obsluhy však není líná a ohřeje i zbytky od oběda. Buřtguláš. Takový jsme opravdu ještě nejedli. Naservírovaný v obří míse. Velice, převelice hustá, smetanovo-papriková omáčku (přesně pásnoucí ke slepici na paprice), ve které je utopeno pár brambor a kousínek buřtíka. Hodně, hodně zvláštní, leč převelice syté. Lepší nežli nouzový smažák, který nuceně bagrujeme, z celého roku, pouze tady. Denní hotovky typicky malšické. Obří porce, ale … V Malšicích se nekořenilo nikdy a omáčky jsou obvykle malšicky vodové. Jalové. Kvantita a futráž. Občas překvapí invenční název typu ještědská saň (= kuřecí plátek s peprnější čalamádou). Vzpomínáme na oblíbený hit Franty Doudy. Tajemství hajného Šárovce. Což byla parodie na záhorácký závitek s vodovou šťávou. To však k naší Rejdě prostě patří. P.S. Poslední týden pozitivně překvapuje paprikový lusk s knedlíkem. Sosík dosladka ukázkový, a dokonce okořeněný! Na prostranstvím před Rejdou přibylo něco stromků a vzniklo cosi na způsob náznaku parčíku. Určitě útulnější nežli pouhý beton, popelnice a parkoviště. Rejdu máme rádi. Do vi! Co Bechyně? V Penziónu U Pichlů jídelní list prost změn. Danke Bohu. Kuchyň pořád výtečná. Grilovaný pstroužek standardně famózní (excelentní je božsky opečená kůžička), nádherně osvěží vepřový stejk Diego s červenými fazolemi a nadchnou i obyčejná vepřová jítra na roštu. Rostbeef solidní, leč příliš výrazný (a levný) pepř několika barev sráží hodnocení na velmi dobrý minus. Nejpozitivnější je, že kroužkovaný Budvar se po dlouhé době zase dá pít! Nesmrdí, nečpí, není teplý a někdy má dokonce viditelný náznak pěny. Což ovšem neplatí při rozlučkové návštěvě. Kroužek teplý, bez jiskry. Nedobré chcanky. Fujtajbl! Černý Budvar opět spolehlivě přilákává zvědavého sršáně z protějších lip. Dotěrných vos je však méně než obvykle. Na náměstí se přesunula cukrárna. Vede jí Ahmed Mohamed, leč zmrzlinu má prý ucházející. Nic pro nás. Stejně jako Protivínka, neosobní hotel Panská nebo bývalá hospoda Na růžku, nyní neútulná jídelna s Kozlem. Brr. Kinobar se svijanským má už také zcela očividně nejlepší roky za sebou a do Zářečí k Čímanovi letos nesjíždíme. Krákora nás nebere. Ani mixovaný Poutník. Rádi však podrbeme s pábitelem p. Růžičkou, který posedává v garáži a (ne)úspěšně předstírá provoz cykloservisu. Sousedící cykloprodejna zůstává již několik roků prázdná. Bechyňský pivovárek Keras (https://pivovar-keras-bechyne.webnode.cz/) šenkuje Keras výčepní 10º, Keras světlý ležák 12º a Keras tmavý ležák 12º. Jako loni. Pivka stejně průměrná. Desítka je pověstný samosér. Nebrat! Dvanda není hořká, v chuti dominuje trpkost. Ale dá se bez obtíží. Sedí se tu pohodově a obsluhující čiperné dámy jsou fajn. Posílil jídelníček. Teplá krkna, kačení úd nebo jehněčí kolínko. Kolínko boží. Žra-so. Nadšeni jsme i davelkým párkem - tlustým knakem. Je opravdu lahůdkový. Přesněji jde o zcela normální tlustý párek, který si pamatujeme třebas z Julisky. Když Dukla válela se Stuttgartem. Tehdy to byl párek naprosto obyčejný a samozřejmě z masa. Dneska je normální párek ojedinělý div a převeliká pochoutka. Testujeme také davelkou klobásu. Knak vítězí. Dražíčský Lipan pořád magický, stejně jako věčně rozhicovaná (černě)magická Dražíč. V Pivovarském dvoře Lipan (https://www.pivovar-lipan.cz/) teče Lipan světlý výčepní, světlý ležák, tmavý ležák, polotmavý speciál 13 % a právě dochází pšenice 11 %. Světlé výčepní, a především ležák standardně papulovský. Osobitý. Jako mláto. Nicméně p. Papala starší vařil piva ještě silnější a ještě hustší, nežli mladý p. Papula. Chválíme krknu na pepři s opravdu povedenými šťouchačkami. Poprvé až letos čile dobýváme novou Hýlačku nad Větrovy. Stará rozhledna vyhořela LP 2012 a byla samozřejmě hezčí. Pěkný je ovšem stále výhled. Panoramata. Lepší nežli z futuristické hrůzy, která má v dohlednu vyrůst na borkovických blatech. 20 m vysoká s tisící tykadly. Místní nejsou nadšeni. Není divu. Co nám daly dotace EU? Předražené cyklostezky a nejhustší síť rozhleden na světě, které se cimrmanovsky budují nejenom na kopcích. Nebylo by nám bez EU lépe? Bylo a pevně věřme, že brzy zase i bude. Táborská Brusírna u řeky smutně zavřená a na prodej. Údajně na ni líčí jakýsi bývalý sportsman. Uvidíme. Flek je to  určitě výtečný. Premiérově testujeme Gastrostudio s minipivovarem Pod Besedou (https://www.restaurace-beseda.cz/). Obsluhují učni. Snaží se. Vše je však upachtěně decentní až impotentní. Kapr na slanině, táborská bašta i křenovka. Unylé, bezpohlavní, bez ambicí. Chuťově až příliš decentní je taktéž místní světlý ležák 12º Lichvice. Ovšem nebezpečně silný. Protější bývalou Budvarku U zlatého lva pozorujeme se stále větší zlostí. Ichtilní pizzerie, která na jihočeském náměstí opravdu nemá co pohledávat. Hanba! Stárkův dům točí nejenom pivko z Obory (zpravidla Žitoholu), nýbrž vždy i něco z Prvního rodinného poloautomatického pivovaru Transformát® Hlavatce. Desina Transformát® je hutná (na papulovský Lipanu ale nemá), sladkokyselá. Není hořká a působí nevyváženě. Objevuje se tu i tmavý Predát® a polotmavý Diktát®. Hluboce smekáme před svérázným p. kuchařem. Trhané krůtí s teryaki omáčkou, meruňkami a chilli, s jasmínovou rýží s čerstvým koriandrem, báječně osvěží a je přijatelně exotické. Ecxelentně lahůdkový prožitek přináší hovězí krk v rajské, s žemlovým knedlíkem a čerstvým rozmarýnem. Středomořská omáčka je ze sušených rajčat, s vínem. Zážitek. A co výstavní biohovězí žebra upečená na víně a zelenině, v doprovodu bramborovo-dýňového pyré s glazovanou zeleninkou a červenou řepu z Vícemili? Na biožebra dochází dvakrát. Nelze jináč. Pokrm letošní Tour. Náklady obětované příležitosti jsou tu ale gigantické. Těžce želíme, že jsme nezvládli třebas jehněčí klobásky na lůžku z červené čočky či lusk, vkusně napěchovaný krůtím, s decentní rajčatovou omáčkou, bulgurem a řeckým sýrem z Bláhova dvora (nad čímž uznale pomlaskával náročný klient Šedý vlk). Stárkův dům jednoznačně chválíme. Vydrží? Stánek na centrální táborské návsi zase s Bernardem a Žitoholou. Táborský Výčep s pivky Obora má blbou otevíračku. Od 12 pouze o víkendech a jinak až od 15 hodin (a prý to tam hustě hučívá až do rána). Což nám hrubě nevyhovuje. Stejně jako fakt, že jediný teplý pokrm opět soustavně není. Řeč je o gulášku na oborském pivku se zlivským chlebem. Letos se na nás vůbec nedostalo. Ovšem pivka i studené pochutiny mají skvělé. Salát z volské tlamy od Sedláčků výborný. Jen fenykl schází k dokonalosti. Dokonalosti dosahuje variace tohoto salátu ala Camping. S majonézou a okurčičkami. K zahození jistojistě není ani poctivá, mastná echt tláča. Naprosté Nirvány lze dosáhnout skrze jedenáctku Srpěnu. Jednoznačně pivko Tour 2019. Klasický světlý ležák (alc 4,5 %), z ručně sklízeného chmele z vlastní chmelnice. Veselý, svěží, šťavnatý, hořký, osvěžující, pitelný. S charakterem. Výtečný a harmonický. Pivní symfonie. Teče ještě dvanáctka Ježibaba (alc 5,0 %), útroby těžce plnící žitná jedenáctka Žitohola (alc 4,5 %) a zpočátku i světlá desina (alc 4 %). Letos uvařená z mnichovského sladu a nachmelena Premiantem a jihoafrickým Souhern Passion. Čili navoněná a nikoli česky klasická. Loňská nám šmakovala více. Desinu na čepu střídá Cyklodevítka na obdobné bázi. Opět nikoli jako loni, kdy šlo o slabší Srpěnu. Ukázkový sortiment doplňuje 12 Summer Ale, 15 IPA, 15 Brut IPA a kyseláč 16 Sour. Namísto posledních dvou posléze naražena dobrá NEIPA. Skvostem jest lahvičkový Porter (alc 8,5 %, EPM 21,5). Do půli července byl i na čepu. Výrazná kávovo-čokoládová vůně, černočerný jako uhel, ďábelsky silný jako satanáš. Excelentní. Vyladěný. V samotném Rodinném pivovárku Obora (https://pivovarobora.cz/) se utvrzujeme v očekávaném. Z majitelky, sympatické sl. Renaty je fešná mladá paní, která brzy bude kolíbat. Gratulace. Bude speciální pivko Matyáš? Čile se do provozu zapojuje sl. Zuzka i další Novákovic holčina. Všechny příkladně pracovité a milé. Pracovitá bude jistojistě i nejmladší (a hyperaktivní) Rozárka, již školačka. Rádi sedíme v rodinném prostředí a lemtáme Ježibabu. Silná, chmelena Rubínem. Kořeněná a těžká (těžce se po ní šlape). Srpěna to není. Naražen ještě Žitohola a svěží Summer Ale. Restaurace Na Staré Želeč pořád slušně kuchtí (a používá koření) a pořád točí i Žitoholu. Rádi si necháváme ujít 15. ročník monstrózního Footfestu v Želči. Ujíždíme před 47. ročníkem akce Bechyňská koloběžka, jako vždycky poslední červencovou sobotu. Keramické trhy, celoměstské mecheche a hudební produkce po dva dny. S ústředním tahákem Hudbou Praha, dokonce s Michalem Ambrožem. Z osmdesátek máme Jasné Páky & Hudby Praha (tehdy vždy s frontmanem Ambrožem) zářezů za 144 koncertů, takže už tyto zombie vidět nemusíme. Tragikomicky permanentně bojují proti bolševikovi, což je 30 let po převratu lékařská diagnóza. Vyhýbáme se i bernartickému Bernfestu a stádleckému Pašafestu. Omladina, a nejenom místní, se však baví dobře. Nic proti tomu. Zde jsou místa na podobné akce vhodná. Ať žije Tour de Putyk 2020! P.S. V Jižních Čechách pořád žijí normální ženské a normální chlapi. Tady je svět ještě (relativně) v pořádku. Zato v Praze … V den oficiálního konce Tour opětovně propukají duhové orgie. Vítězný pochod dobytým územím. Podle pirátského zlovedení města (Zlatá Krnda!) kulturně-vzdělávací festival. Podle normálních lidí oplzlá provokace úchylných …. Letos řádili méně nežli za obamovské administrativy. Holt prachy chybí. Ani v nejhorším snu si nepředstavujme, co by se dělo (a zdaleka nejenom tady), kdyby se stala prezidentkou šílená Clintonová. Vivat DJT! BPH se přitom ke značce LGBT taktéž hrdě hlásí. Ovšem, pouze pokud uvedená písmena znamenají Liberty, Guns, Beer, Trump (Velmi trefná glosa, jejímž autorem je p. L. Jakl).

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Ruské ministerstvo průmyslu a obchodu hodlá pivo prohlásit za nealkoholický nápoj. Koneckonců na seznam alkoholických nápojů bylo v Rusku zařazeno až roku 2011. Mistr Putin na to jde chytře. Na truc liberál-fašistickým dobrotrusům a samozvaným mesiášům, kteří chtějí napravovat svět i lidi proti jejich vůli. Sládků je u nás málo. Od letošního září začíná nové vychovávat i Střední odborná škola v Turnově v oboru Pivovarník - sladovník. Žatecký pivovar uvařil speciální nealkopivo Mamma Beer pro ženy s rakovinou prsu, které podstupují chemoterapii. Po 77 letech byl obnoven první klášterní pivovar na Moravě. Nese název Klášterní pivovar Porta Coeli. Nalézá se v klášteře cisterciaček Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova. V pivovaru v Čížové chemici vytvořili v ČR poprvé pivo z recyklované vody vyčištěné čističkou firmy Veolia. Mikrobiologický rozbor údajně říká, že je čistší nežli voda podzemní. Pivko z hoven? Děkuji, nechci. Izraelští archeologové a mikrobiologové oživili pivovarské kvasnice, jejichž stopy zůstaly v džbáncích po egyptských faraonech. Výsledkem je svrchně kvašené pivo s šestiprocentním obsahem alkoholu. S bílou čepicí, karamelovou barvou, kořeněnou, částečně ovocnou a komplexní chutí. Jurský park ve sklenici. Pivovar Chříč loni navařil světlé koloniální pivo IPA jménem Gándhí. Letos si moku s podobiznou všimli Indové na dovolené. Ihned vše udali. Výsledkem je diplomatická válka mezi ČR a Indií. Gándhí byl totiž celoživotním abstinentem a fanatickým bojovníkem proti chlastu. Pivovar Chříč zaměstnává postižené. (Mo)mentálně postižený musel být sluníčkář, který pivo takto nazval. Dej Bůh štěstí! A zachovej lidem alespoň trochu zdravého rozumu …