Zrzavé novosti 20

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 20., jubilejní dvacáté, leč pivně chudší, neb prokašlaný říjen přehnaně pivních ani gastronomických radovánek, nemluvě o rozkoších, nenabídl, z 31. října LP 2013)

Pivní moudrost a recept: Protivný podzimní (ne)čas všelikeré sloty, babišizace etc. snad  o malinko vylepší dva delikatesní recepty patricijské kuchyně Pivovaru Antoš. Z královského města Slaný. Pro náročnější, s náročnější přípravou. I náročnějšími ingrediencemi. Startujeme vymazlenými dušenými hovězími líčky na žitném pivu s liškami a čerstvou majoránkou. Připravíme si: 1 kg hovězích líček, 10 dkg čerstvých lišek, 30 dkg cibule, 1 stroužek česneku, 10 dkg vepřového sádla, 5 dkg rajčatového protlaku, bobkový list, celý pepř, čerstvou majoránku, domácí zápražku a 5 dl Rye India Pale Ale 17° (žitná IPA Tlustý netopýr). Postup: V kastrolu rozpustíme třetinu sádla, ve kterém zprudka orestujeme osolená a opepřená líčka s pokrájenými liškami. Poté obojí vyjmeme. Přidáme zbylé sádlo a nasekanou cibuli a osmahneme ji dozlatova. Přidáme protlak, krátce orestujeme a zalijeme žitným pivkem. Přivedeme k varu a vložíme orestovaná líčka, utřený česnek a koření. Líčka dusíme, za občasného podlití vodou, do rosolově měkké konzistence. Dušená líčka vyjmeme a přendáme do rendlíku. Masový vývar zahustíme domácí zápražkou do hladké středně husté konzistence. Hotovou omáčku dochutíme, propasírujeme přes sítko do rendlíku s líčky a podáváme. Nejlépe se šťouchanými bramborami s pečenou cibulkou a čerstvou petrželí. Na doražení stylový dezertík - čokoládový stout pudink. Třeba je: 10 dkg kvalitního kukuřičného škrobu, 20 dkg hořké čokolády, 25 dkg třtinového cukru, 5 dkg kakaa, špetka soli, 4 dl smetany, 1 vanilkový lusk a 4 dl Stout 11,5°. Pivko velmi krátce povaříme s cukrem a vanilkou. Vanilkový lusk předem podélně rozřízneme, aby se semínka náležitě uvolnila. V horké směsi rozpustíme čokoládu. Ve smetaně metlou rozmícháme kukuřičný škrob se špetkou soli a pomalu vmícháme do částečně zchladlé pivní směsi. Pomalu a za stálého míchání pudink přivedeme k varu. Směs musí dosáhnout krémově husté konzistence. Poté směs vlijeme do nádobek a vychladíme (oba recepty sprostě obšlehnuty z květnového čísla Pivo, Bier & Ale). Dobrou chuť! K podzimku se výtečně a stylově hodí také zvěřina. Svijanský pan šéfsládek doporučuje pečeného zajíce na pivku. Na čtyři porce potřebujete: 1 kus zaječího zadku, 150 g libové slaniny, 2 ½ dl světlého piva (Svijany ale už BPH doporučit nemůže, prubněte raději rohozecké), 150 g cibule, celý pepř, bobkový list, sůl. Mrtvého ušatce divého odblaníme a jednotlivé porce (tak cca po 150 g) protáhneme částí slaniny. Osolíme a dáme do hrnce se zbytkem nakrájené slaniny, spolu s cibulí. Okořeníme, podlijeme pivem a zvolna pečeme. Porce obracíme a doléváme pivkem. K takto připravenému masu podáváme brambory. Coby  doplněk kompotované brusinky nebo jeřabinky. Kdo nemá (na) zajíce, nechť připraví ušáka domácího. Což fajnový králík na pivě? Podle šéfkuchaře podniku Nota Bene. Co je potřeba připravit? 4 králičí stehna, 4 mrkve, 1 řapíkatý celer, 1 kořenovou petržel, 1 celý česnek, 3 bobkové listy, snítku tymiánu, 4 cibule, 6 hřibů (či srovnatelné množství lišek), 0,3 l piva, 0,3 l kuřecího vývaru, 2 lžíce rajčatového protlaku, nové koření, celý pepř, 150 g špeku, 1 lžíci sádla, 150 g slaniny, hladkolistou petržel, sůl a pepř. Králíka protneme špekem a tymiánem, osolíme, opepříme a dozlatova opečeme na pánvi. Maso vyjmeme a do pánve vložíme zbylý špek, sádlo a na nich orestujeme zeleninu nakrájenou na kostičky a koření až do zezlátnutí. Poté přidáme cibuli nakrájenou na měsíčky a nakonec neoloupaný česnek. Následně přidáme protlak, zalijeme polovinou pivka a necháme odvařit. Králičí stehna vrátíme do hrnce, zalijeme vývarem a zbylým pivem a na sporáku, na mírném plameni, dusíme 45 - 70 minut. Poté stehna vyjmeme, omáčku přecedíme (nepasírujeme), svaříme a dochutíme. Na vedlejší pánvi si orestujeme slaninu, přidáme najemno nasekanou cibuli a bylinky a orestujeme. Na směsi krátce orestujeme houby s trochou česneku a petrželí, aby si udržely tvar a konzistenci. Poté vložíme do omáčky a vše servírujeme. Jako vhodná příloha je doporučována bramborová kaše. Posledním říjnovým návodem je králík na švestkách a na černém pivě. Suroviny: 1 králík, 2 mrkve, 1 petržel, kousek celeru, 1 cibule, 3 lžíce oleje, 2 lžíce cukru, 250 ml tmavého piva, 100 g slaniny, 100 g sušených švestek, sůl, citrón, krajích tvrdého chleba. Příprava: Maso prošpikujeme slaninou, osolíme, pokapeme citrónovou šťávou a necháme půlhodinku odležet. Na tuku rozpustíme cukr, přidáme očištěnou a nakrájenou kořenovou zeleninu, cibuli a orestujeme dozlatova. Potom vše zalijeme pivkem a chvíli povaříme. Do tohoto základu vložíme porce ušáka a dusíme pod pokličkou doměkka. Můžeme upéct i v troubě. Maso vyjmeme a šťávu zahustíme nastrouhaným krajícem tmavého chleba. Dobře povaříme a přecedíme. Do omáčky přidáme spolu s masem vypeckované švestky a ještě chvíli povaříme. Podáváme s bramborovým nebo karlovarským knedlíkem. Dobrou chuť! P.S. Dnešní recepty jsou pro pokročilejší kuchařinky a kuchtíky. Něco pro nešikovné Jezevce zase příště. A pivní moudrost? Tentokráte místo moudra pivní anekdota: „Osmý den stvořil Bůh pivo… a od té doby ho nikdo neviděl“. Ale vlastně jde též o moudro. Obdobně jako u výplodu neznámého lidového filozofa: „Pivo je pro mě vzduch. A bez vzduchu bych zdech“. A ví ctěný p.t. čtenář, jak se jmenoval bůh piva ve starořecké mytologii? Silénus. Byl vychovatelem a průvodcem dalšího boha - Dionýsa, což zase byl synátor úhlavního boha Dia. To jsou věci.

Černá Hora (BPH I.): Královo moravsko-černohorské Království v Kubeličce BPH tento měsíc pouze míjela a pouze letmo mávala packou na pozdrav. A to se, prosím, zde odehrávaly  kachní nebo vepřové hody. Někdy příště. Proč se ZN o podniku vlastně zmiňují? Mrkněte na předvolební klip p. Krále na www.kralovstvi.com. Ponechme stranou obsah, který naše krevní skupina rozhodně není (pozornost věnujte i cenovkám, včetně cen roku 2013) - a uznejme, že nápad, šťávu i „gule“ to má. Na rozdíl od předvolebních spotů na ČT. Nezáživných. Všech.

Svijany (BPH II.): U bejvalejch vyndanejch, Krásova 13°, nálada a atmosféra nepřekvapivě a opětovně jako na houpačce. Dokolečka, dokola. Spolu s tím podzimní rýmové neduhy drsně kosí štamgasty a skoro komplet personál. Před i za barem se lopotně vrtí pí. Grétka s pí. Sylvou, nezřídka zaskočí nestor a dobrácký zlobr p. Jirka. Vypomůže i p. Vojta. Čtvrtky furt obsluha (sl. Monika) nahoře bez. Poslední člen obsluhy zmizel. Nikoli s prázdnou. Historie se opakuje. Zaglosujme se superklasikem Kájou Heinrichem, že jednou coby tragédie, podruhé jako fraška. U V. je to tragikomedie ale pokaždé. No, poslední den pana M. na place se moc nevyvedl. Start přesně v duchu staré pražské hlášky, ještě z rudě komančských dob, kdy nespokojený, žíznící čekatel na pivko hlasitě sakruje: „Točí se tady pivo, nebo tramvaje?!“. Tehdy se netočilo nic. Ani neobsluhovalo. Večer prý bylo ještě hůře. Never more! Konrad 10°, Máz 11° stejní. Kupodivu svijanské se už dále nezhoršuje. Ovšem bývávalo lepší, a ve srovnáním s rohozeckým = slabota a nižší level. Daň za velikost a růst. Vrátila se Kněžna a je kupodivu, a zcela překvapivě, bez větších problémů poživatelná. Možno dokonce říci, že je  slušná. Namísto letní kofoly se na čep navrátilo už i Qéčko. A slavíme comeback sekačky. 

Budvar (BPH VI.): Ohledně Budvaru i budvárků malý postřeh. Česká Sibiř, Miličín, silniční tah Votice - Tábor. Na průčelí známého Motelu Česká Sibiř několikametrová reklama. Šmrncovní děva (na nás ale moc hubená - ramínko na šaty) vilně trůní u stolečku + v barvách vyvedená (též vilná) obří láhev nealko Budvaru. S nápisem. „Tahle vypadá průměrná Češka. Tak na co alkohol?“. Dobré. Chválíme. Na rozdíl od kroužkovaného Budvaru. O Pardálech samozřejmě nemluvě. Fujtajbl! Poznámka na okraj: V inkriminovaném motelu se kdysi docela slušně a tradičně vařilo. Třeba taková držková bývala vyhlášená. Bejvávalo. Na hustou solidní držkovku dneska natrefíte o pár kilásků dále. V Táboře, v bufíku u nádraží. Busového.     

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub (https://www.pivovarskyklub.com), v Karlíně, se hrdě, a oprávněně, pyšní a honosí americkou internetovou recenzí, řadící podnik mezi nejlepší restaurace v celém hlavním městě - https://theculturetrip.com/europe/czech-republic/articles/a-guide-to-prague-s-best-restaurants-land-of-pilsner-and-pork-knuckle/. Říjnová úterní klubová seance (22. 10.) zve na povídání a pivka z Vyškova. Pivovar Vyškov (www.pivovyskov.cz), aneb „Pivo s chutí tradice“, pořád nějak končí, přežívá, začíná. Přežil dokonce svou klinickou smrt. Nějak se nám to plete. Snad si konečně uděláme ohledně vyškovských jasno a pořádek. Večer startujeme v podvečer dobrotou zvanou Dublinská miska (maso, brambory, klobása, stout). Na Dublin Coddle se mlsně těšíme už měsíc. Připíjíme kmenový Břevnovský Benedict 12,5°, dnes nějak kyselý. Netáhne. Prubujeme i kořeněný speciál Štramberský ucháč. K němu servírován exemplář pověstného štramberského ucha. V pivku stejné koření jako v oušku. Pivko chuťově nic moc, voní silně po perníku. Milá kuriozita, leč jedno úplně stačí. Vydatnou misku netradičně vychutnáváme v horním patře, neboť ještě před klubovým večerem se v dolních prostorách odehrává prezentace pivovaru pro restauratéry. Čili dolů až něco před šestou. Pan Dočkal se úvodem okamžitě hlásí ke slabosti pro vyškovský Jubiler, který mezi silnými pivy silně preferuje. Vítá současného ředitele p. Miloše Hrabáka a obchodního ředitele p. Ondřeje Štěpánka. Během akce se v undergroundu míhá i p. majitel a jeho p. otec. V případě pivovaru z Vyškova jde opravdu o notně napínavý příběh s prozatímním happyendem. Město Vyškov se nalézá v mezeře mezi kraji vinařskými a slivovicovými. Ve městě se pivko jistojistě vařilo už před husitskými válkami. Vyškov dlouho byl vojenským městem a zdejší pivovar několikrát vyhořel, naposledy kolem roku 1670. A tak LP 1680 olomoucký biskup (či dokonce arcibiskup?) Karel z Lichtenštejna zakládá pivovar, který je součástí zámku. Olomoucké biskupství provozuje pivovar zhruba po dvě století. Od roku 1855 až do roku 1948 pivovar pronajímá různým nájemcům. Prvním se stává sládek. 1. 3. 1948 je pivovar znárodněn. V 50. letech a posléze v 70. letech se uvažuje o zavření, ale pivovar stále přežívá. Do roku 1945 fungovala sladovna, která při osvobozování vyhořela. Obnovena nebyla, neboť dobré sladovny se nacházejí nedaleko. Rozkvět pivovar zaznamenává po roce 1990. Roční výstav kulminuje v období 1998-2000 a dosahuje 100 tis. hl. Dodejme, že po sametově-plyšové taškařici LP 1989 zůstává pivovar v rukou státu a postupně se - vedle Budvaru - stává jediným pivovarem ve státním vlastnictví. Od přelomu tisíciletí však výstav i tržby klesají, kdy roli sehrávají také nedořešené církevní restituce. Pozemky pod pivovarem mají být církevní. V květnu 2010 kolují zvěsti, že uzavření pivovaru je na spadnutí. Stát hodlá pivovar uzavřít, ale vybírá si nepříliš vhodnou dobu. Před volbami. Veřejné mínění se aktivizuje a uzavření odmítá. Stát tudíž v červnu 2010 nabízí nájemní smlouvu. Uzavřena je 1. 4. 2011. Vlastníkem je pořád stát + existují vázané církevní restituce. Pronajímatelem ryze česká společnost s ryze anglickým názvem. Do roku 2011 byl pivovar ztrátový, s ročním výstavem kolem 12 tis. hl. Nový dlouhodobý pronajímatel začíná bojovat a trendy se obrací. Aktuálně kapacita činí zhruba 25 tis. hl. Posíleny a přenastaveny jsou obchodní aktivity. Hlavním rajónem je Jižní Morava, postupně pronikají dále, včetně Prahy. Kolem 25 % produkce jde na export, tradičním odbytištěm věrně zůstávají věrní bratři Slováci. Vyškov samotný je na své pivko patřičně hrdý a vyškovské dominuje v drtivé většině hospod po městě. Což je chvályhodné a kupříkladu takoví broumovští by se měli chytit za nos (A nejenom  za nos). Než přejdeme ke vzorkům, zrekapitulujme, že degustační sousta tvořil sýr a kousky grilovaných párečků. Výtečných. Portfolio má Pivovar Vyškov pestrý a hodně, hodně široký. V ukázkách v Karlíně chybí Nealko Alkostop (alc 0,5 %), který známe, ale moc neobdivujeme. Nepřivezli s sebou ani osmičku. Snad se pořád ještě světlé výčepní jmenuje Atlet (EPM 8 %, alc 3,3 %). Ani slůvko během večera nepadne o ochucené míchanici Beermix Citron (alc 2,2 %) či o nápoji na bázi nealko piva Beer Free Dark (alc 0,2 %). Dříve se ve Vyškově produkovala též levná piva pro řetězce pod značkou Bira, stáčely limonády a sodovky a do USA byla určena Exportní světlá dvanáctka plzeňského typu (alc 5,0 %). Prvním ochutnávaným vzorkem se stává desítka. Vyškovské pivo Desítka světlá (EPM 10 %, alc 4,2 %). Na Moravu je i hořká (18 - 22 jednotek). Vodovější, nicméně ujde. Ve Vyškově se ovšem moc nepije, preferují jí ale konkurenční a blízké Drnovice. 2/3 výstavu aktuálně činí jedenáctka. Jedná se o nosné pivko, což je dáno regionem i patriotismem. Na Jižní Moravě má jedenáctka silnou tradici, a jde též o řevnivost. Přece vyškovští nebudou pít to samé, co  drnovičtí. A naopak. Dřívější název zněl světlý ležák Vyškovské pivo Džbán (EPM 11 %, alc 4,7 %, jednotek hořkosti = 27). S názvy piv máme jisté problémy. Testujeme filtrovanou i nefiltrovanou formu jedenáctky. Nefiltrovaná mírně podivné vůně. Neoslovila nás ani jedna. Dalším vzorkem je dvanáctka, která je neoblíbenější v Praze (zase tradičně). A pivovar jí má za vlajkovou loď. Vyškovský Březňák světlý ležák (EPM 12 %, alc 5,2 %, jednotek hořkosti 32). Diskutováno je pojmenování a označení Březňák. Jde: a) o pivko na podzim uvařené a na konci půstu (v březnu) vytažené, nebo b) o pivko v březnu uvařené a na podzim vytažené (jako na Oktoberfestu). Vyškov se hlásí k odpovědi ad a). Dvanáctka nám chutná (na rozdíl od jedenáctek). Pitelná. Patří na bronzový stupně vítězů dnešních vzorků. A už se roznášejí speciály. Světlý speciál Vyškovské pivo Generál (EPM 14 %, alc 6,0 %, jednotek hořkosti 40 - 42). Silný, těžší, medově-vinné hořkosti. Připomíná příjemné bílé víno, nicméně celý večer či každodenně by se Generál pít asi nedal. Ostatně k tomu ani není určen. 325. výročí založení pivovaru symbolizuje speciální světlé pivo Jubiler 1680 (EPM 16,4  %, alc 7,5 %, 45 jednotek hořkosti, kolem půl roku zrání). Lehčí, medovější. Nebezpečný silák. Na nás málo „pivní“. Následuje tmavý Havran po staru, po novu Džbán. Tmavý ležák Tmavý Džbán (EPM 11,3 %, alc 4,1 - 4,5 %, 20 jednotek hořkosti). Za značku Havran chtěl stát při zahájení pronájmu řádně zaplatit, což nájemce neakceptoval. Pivko vyrábět mohou, značku používat nikoli. Trochu Kocourkov i možná doklad o tom, jak stát nového nájemce podporuje. Havran-Džbán se podobá stoutům, i když je spodně kvašený. Je sušší, trpčí a není to žádný tlamolep. Druhý nejhodnotnější vzorek večera. Dobré tmavé (kajícně však práskněme, že Jezevec nepivařsky a zženštile občas rád právě děsivě sladké tlamolepy). V nabídce pivovaru v první dekádě 21. věku  figuroval též polotmavý ležák Vyškovské pivo Řezák (EMP 11 %, alc 4,5 %). Sedmou ukázkou je svrchně kvašený American Pale Ale. Tedy IPA s americkým chmelem. Česká specialita (kdo ji vymyslel, p. Kočka?), kterou v USA, ani nikde jinde, neznají. Což vůbec nevadí. Vyškovská APA je povedená. Výrazná citrusová vůně i chuť. Lahodná. Pitelná, což je důležité. Jasné pivko večera. Máme chuť na další. Chválíme. Právě speciály měly napomoci při znovu rozjedu pivovaru. Akce „Cross the World“ pokračuje. Cílem je v průmyslových podmínkách představovat světové pivní styly. Startem byla veleúspěšná IPA, ke které se chtějí zase vrátit. Příležitostný Jubiler India Pale Ale (EPM 15 %, alc 7,5 %). Zkoušeli Jubiler Amber IPA (EPM 14 %, alc 6,0 %), Jubiler Mild Stout (EPM 12 %, alc 4,7 %), Porter či Baltic Porter. Představen je i Pivní dort. Nikoli dort jako takový, která má Pivoklub v nabídce, nýbrž Pivní dort vyškovský. Dárkové speciální balení 13 lahvoňů vyskládaných úhledně do podoby dortu. Posledním vzorkem je zajímavost - šňapsbír. Desítka posílená panákem čisté lihoviny (alc 7,0 %). New age. Nám to nechutná vůbec. Leč Vyškov bereme. Dej Bůh štěstí! P.S. Karlínským náleží dík za dárek. Každý účastník klubové seance si odnáší dvě třetinkové lahvinky. Tunnel Golden Taste. High Premium Beer. Alc 4,9 %. Ve skle „New Generation Undeground Beer“ připomíná žlutavé limo. Všechny rozdány U V. Všichni vypití přežili. Prý.   

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.): Teprve až po nehorázné době pravidelných návštěv si trapně a konečně uvědomujeme, že BPH chválený (možná občas i maličko nekriticky) Hotel Štekl má své www stránky (www.hotel-stekl.cz). I z nich se p.t. zájemce ovšem dozvídá, že koncem října sezóna, bohužel, definitivně končí. Zavřeno od 29. 10. až do 28. 3. Jedno z posledních  posezení na Hrubé Skále uskutečněno o sobotě 5. října. Výlet vozmo, ze Žižkova, zkratkou přes Ještěd. Štekl pořád točí skalní jistotu a skalní poctivost - Skalák Premium 12° a tmavý Skalák speciál 13°. Přejít z unylého Budvaru na malorohozecké byl bezvadný tah. A pochopitelný. Kam jinam patří „Pivo Českého Ráje“ než právě do samotného srdce Ráje? Věřme, že fajnoví Skaláci vydrží i napřesrok. Věříme. Na jídlo připlaval delikatesní a jemný filetík ze pstruha upečený na másle se zelenými fazolkami a schwarzwaldskou šunkou, v promyšleném doprovodu a souznění s citronovo-petrželkovou omáčkou a restovanými domácími bramborovými nočky. Vše ladí, vypadá a chutná skvěle. Co skvěle, výtečně. Radost. Kolega je navýsost spokojen s jemným vepřovým brabcem, s domácími bramborovými špalíky a červeným zelím. Moučník je krajně netradiční. Kolega-abstinent opětovně preferuje jablečný mošt před colou (za déle než čtyři desetiletí je totálně pře- a zacolovaný) a především opomíjí - a to již, prosím, trestuhodně poněkolikáté - dříve naprosto zásadní a zcela nezbytnou a ničím nenahraditelnou krupicovou kaši! Namísto kaše domácí koláč! Asi krize středního věku. U Jezevce jde krize středního věku ruku v ruce se syndromem vyhoření („Jak já ty študáky, a hraní si na vědu, nesnáším, ba přímo nenávidím ...!“) a tudíž rafinovaně a stylově poroučí též tečku slanou. Osvěžující hovězí carpaccio. S parmezánem, olivkami a rukolou na parádu i na chuť. Paráda. Po milé obsluze se nám půl roku bude stýskat. Na viděnou na jaře! Už aby to bylo. Jestli se dožijeme. Bude hůř. (A bylo). Štekla nakonec ještě jednou letos stíháme. O volební sobotě 26. Kupodivu hotel  dost plný a též v restauraci mírně živěji. Smažený řízek s domácím bramborovým salátem kolega hodnotí solidně. Salát na dvě plus. Tradiční (žádný nakyslý bavorský), povedený. Není ale moc kořeněný, nicméně to je samozřejmě věc chuti a názoru. Řízky slušné, leč z kýty. Tedy sušší a méně výrazné (Proč, proboha alespoň někdy někdo někde neusmaží krkovičku?). Jezevec volí domácího králíka na česneku upečeného, a s bůčkem. Plus variace červeného a zeleného zelí a variace knedlíků. Domácí karlovarský & domácí lepivý chlupatý (po liberecku frncochatý). Ušák je autenticky domácí, zabitý a vykuchaný samotným členem obsluhy. A pěkně veliký. Noha jak z pomenšího pejska. Chutná skvěle. Potěší i vydatný sós v omáčníku. Na rozloučenou se sezónou, coby definitivní tečka, probíhá domácí sacher dort s opravdovou šlehačkou (mléko, sýry etc. z farmy ze Splzova) a delikatesní srnčí carpaccio. Na viděnou!   

Pivní literatura (BPH XIV.): Od spolehlivého a bleskurychlého Kosmase poštovně rychle doputoval druhý díl pojednání o staropražských pivovarech. Představme p.t. čtenářstvu první a druhý svazek. Jedná se o publikace Musil, S.: Sláva a zánik starých pražských pivovarů. 1. díl - Staré Město. Praha, Plot 2012. ISBN 978-80-7428-142-6. 304 s. & Musil, S.: Sláva a zánik starých pražských pivovarů. 2. díl - Nové Město. Praha, Plot 2013. ISBN 978-80-7428-189-1. 360 s. Třídílná výpravná a odborně precizní série z pera Stanislava Musila je věnována starým pražským pivovarům. Doporučit publikace lze nejenom profesionálům a fandům (a samozřejmě fanynkám) piva a pivovarnictví, ale i všem vážnějším zájemcům o historii. Dozví se leccos i mimo pivovarskou oblast. První svazek (vydaný v roce 2012) představuje pivovary na území Starého Města pražského, které se v provozu udržely minimálně do poslední třetiny 19. století. Druhý, navazující, díl (vyšlý na podzim 2013) cílí na pivovary Nového Města pražského. Třetí, a závěrečné, pokračování bude věnováno pivovarnictví Malé Strany, Hradčan a Vyšehradu. Jeho vydání je připravováno na rok 2014. Nezbývá, než se na završení kompletní řady těšit. Vážným zájemcům možno doporučit též projekt Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska, díly I. - VI. Autorem monumentálního projektu je Pavel Jákl. BPH  má zatím k dispozici I. díl Střední Čechy (Praha, Libri 2004, ISBN 80-7277-226-0) a II. díl Jižní Čechy (Praha, Libri 2010, ISBN 978-80-7277-227-8). Jsou věnovány historickému vývoji pivovarnictví a pivovarů ve středních, resp. jižních Čechách. „Jest to vynikající čtení zejména při konzumaci dobře uleželých syrečků a lahodného ležáku“. Jedná se o velmi podrobný encyklopedický přehled s mnoha fotografiemi. 1. díl čítá 374 stran a 2. díl plných 792 stran velmi hutného textu. Ještě ke S. Musilovi - je též autorem nevšední publikace o nádražních restauracích v téměř stošedesátileté historii pražského železničního uzlu. Řeč je o  textu Vůně pražských nádraží. Praha, Plot 2005. ISBN 80-86523-49-7. Nyní k publikacím Sláva a zánik starých pražských pivovarů podrobněji: První díl čtivé a informacemi nadité trilogie startuje obecným úvodem do historie českého pivovarnictví a s ním souvisejících řemesel, cechů a spolků. Zevrubněji je popsána historie českého pivovarnictví, protože „vývoj pivovarů ve staré Praze byl její nedílnou a důležitou součástí, i když s některými odlišnostmi“ (1. díl, s. 10). Tyto pasáže, úhrnem v rozsahu více jak jednoho sta stran, jsou pojmenovány „České pivovarnictví v proměnách času“. Pro stručné představení uveďme výstižné názvy jednotlivých subkapitol: „Počátky a prameny“; „Pivovary ve staré Praze“;  „Sláva a zánik“; „V zamlženém zrcadle“; „Církevní pivovary“; „Měšťanské (právovárečné) pivovary“; Šlechtické pivovary“; „Nákladnické domy a obecní pivovary“; „Profese“; „Bratrstva, cechy a spolky“; „Druhy piv“; „Dovoz piva do pražských měst“; „Temné bouřkové mraky“; „Na křídlech Fénixe?“; „Ve století páry“; „Nástup akciových pivovarů“; „V přetlakovaném kotli“; „Plzeňské pivo do pražských hostinců“; „Atak nových sousedů“ (Parostrojní pivovar v Hlubočepích, Akcionářský pivovar na Smíchově, Parostrojní pivovar v Libni, Měšťanský pivovar na Královských Vinohradech, První pražský měšťanský pivovar v Praze-Holešovicích, Společenský pivovar pražských sládků v Braníku) a „Útok z povzdálí“. Po vstupním vyznání autora o dávném zájmu o pověstný pivovarský hostinec U Fleků a (nejen) pražské pivovarnictví vůbec následují řádky ohledně peripetií s různorodými prameny vážícími se konkrétně a místopisně k pražskému pohostinství. Celá série se přitom věnuje pivovarnictví „jen v historických hranicích Prahy, kterou tvořily samostatné městské části Staré Město (I), Nové Město (II), Malá Strana (původně zvaná menší Město, III) a Hradčany (IV), spojené pod jednotnou správu až v roce 1784. K nim je na základě historických vazeb přiřazen ještě Vyšehrad (VI). Jako pátá městská část byl součástí Prahy od poloviny 19. století Josefov (V), původně židovské ghetto, v němž existence pivovaru zjištěna nebyla. Provozování pivovarské živnosti bylo Židům umožněno až dvorním dekretem v roce 1826 ...“ (dtto, s. 9). Stanislav Musil objasňuje, proč do názvu knih zvolil právě slova „zánik“ a „sláva“. Stěžejní základ knih představuje detailní „popis jednotlivých pražských pivovarů s důrazem na druhou polovinu 19. a první třetinu 20. století“ (tamtéž, s. 10). „Šlo o období, které se kromě poměrně velkého množství písemných pramenů a jejich dostupnosti jeví s odstupem let navíc jako jedno z nejzajímavějších v celé jejich historii“ (dtto). Dodat ovšem nutno, že „všechny do té doby fungující pivovary v uvedeném časovém rozpětí - až na pivovary U sv. Tomáše a U Fleků - zanikly“ (tamtéž). Ohledně „slávy“ autor připomíná spojení doby národního obrození nejen s bouřlivým technickým rozvojem, ale „také s kulturní oblastí, jejíž součástí byly mimo jiné divadelní a hudební produkce. A právě četné pivovarské hostince se ve druhé polovině 19. století stávaly místem konání kulturních vystoupení“ (tamtéž, s. 11). Na tomto místě BPH doporučuje publikace Míka, Z.: Zábava a slavnosti staré Prahy. Praha, Ostrov 2008. ISBN 978-80-86289-61-8, resp. Šesták, Z.: Jak žil Žižkov před sto lety. Praha, Academia 2005. ISBN 80-200-1305-9, Jak hřešil Žižkov před sto lety. Praha, Academia 2006. ISBN 80-200-1449-7 a Jak se ze Žižkova stalo velké město 1865 - 1914. Praha, Academia 2008. ISBN 978-80-200-1599-0 (BPH poreferovala - oživte si dávnější díly XXV., XVIII. nebo LII.). Též připomeňme knížečku Dvořák, T.: Pražské výletní restaurace. Na Žofín, do Stromovky i do Povltaví a Posázaví. Praha, Lidové noviny 2010. ISBN 978-80-7106-887-7. Vznikla coby doprovodná publikace výstavy Pražské výletní restaurace realizované od 22. 9. 2010 do 20. 3. 2011 v Muzeu hlavního města Prahy (srov. upoutávku v BPH LVII.). V kontextu pasáží o obecné historii českého pivovarnictví p.t. čtenář nalézá v představované publikaci exkurzy do nejstarších etap českého pivovarnictví, dále sleduje rozvoj v časech pivovarů církevních, měšťanských (právovárečných), šlechtických či později akciových, ale i pivovarů obecních a domů nákladnických. Podotkněme, že autor zjednodušeně nákladnickým domem nazývá „právovárečný dům pouze se sladovnou, spilkou a sklepy, pivovarem pak nákladnický dům s varnou“ (1. díl, s. 31). Text chronologicky popisuje taktéž významné politické události mající vazby na pivovarnictví. Následují živé pasáže o pivovarské chase, sladovnické („... dříve se používal pro pivovarské odvětví termín sladovnictví, přestože se v důsledku jednalo o výrobu piva. Z toho důvodu nesly adjektivum sladovnický také nejrůznější instituce, které se sledovaným odvětvím souvisely. Název pivovarství nebo pivovarnictví se začal běžně používat až od 19. století“ (tamtéž, s. 33)) profesi a jednotlivých řemeslech. Zmíněna jsou rozlišná bratrstva, cechy a spolky v této oblasti, pojednáno je o druzích piv nebo o dovozu piva do Prahy etc. Dále je detailněji, a přitom čtivě, poutavě i přístupně, nastíněna stručná historie českého pivovarnictví až do dob první republiky. A to samozřejmě včetně připomenutí života, díla a odkazu legendárního sládka jménem František Ondřej Poupě (o kterém BPH vyprávěla, dokonce skoro pohádkově, v  pokračováních XXXVIII. a IXL.). Nejenom v těchto pasážích je Musilův text doprovázen dobovými pohlednicemi, fotografiemi, reprodukcemi reklamní inzerce nebo přehledovými tabulkami a řadou ilustračních nákresů. Mnohdy jde o unikátní dokumenty, kdy nejstarší z nich pocházejí ze 30. let 19. století. Přehledy, statistiky, názvosloví, jmenný rejstřík a seznam použité literatury budou součástí až 3. svazku. Klíčový oddíl prvního dílu je věnovaný přehledu starých pivovarů Starého Města pražského, a to těch, které se udržely v činnosti minimálně do poslední třetiny, resp. čtvrtiny 19. století. Oddíl startuje rekapitulací a zmapováním příslušných pivovarských institucí - a to v kontextu přehledových subkapitol „Dlouhá třída a okolí“, „Perštýn a okolí“, „Bartolomějská ulice a okolí“, „Kaprova a Platnéřská ulice“ a „Napříč Starým Městem“. V kapitolkách věnovaným jednotlivým podnikům jsou encyklopedickým způsobem připomínáni majitelé, někteří sládci (zajímavé medailónky nazvané „Slavín pražských sládků“), uváděny vzpomínky zaměstnanců v podobě citací z dobových písemností, rozličné příhody a různé události, pověsti (resp. „Tradice a obyčeje“) a dobově populární kulturní vystoupení, zábavy a slavnosti, které nezřídka v pivovarských hostincích nalezly pevné zázemí. Z desítek prezentovaných událostí, perliček či kuriozit opravdu pouze namátkově vybíráme např. „Vražda v pivovaře“ - čili zpráva o půtce v pivovaru u Dobřanských z LP 1608 (1. díl, s. 177), rubriky „Příběhy ze života“ či „Válečné vyprávění“ na vícero místech 1. i 2. dílu. A nebo „Příběhy vynálezů“ (např. 2. díl,  s. 101 aj.) etc. Součástí jsou též krátké povídky - třebas „Na Slovanech straší“ (dtto, s. 70) nebo jiná strašidelná „Povídka ze záhrobí“, týkající se hostince Na Kuklíku (tamtéž, s. 60). K některým představovaným pivovarům se vážou i dosud nepublikované soukromé poznámky zainteresovaných pamětníků. Nechybí ani informace technického rázu o stěžejních rekonstrukcích, o přestavbách, o práci zaměstnanců a v neposlední řadě pochopitelně i o sortimentu pivovarů na území Staré Města. Čtenář je zde doslova pohlcen a naplno vtažen do starobylé atmosféry staropražských pivovarů a pivovárků. I když přečíst a prostudovat na jeden zátah celou, hutnou a informacemi nabitou, publikaci nezvládne asi pravděpodobně úplně každý. Což není výtka, ani kritika, ba právě spíše naopak. Představovány abecedně jsou následující pivovary: Purkrabský pivovar (Na Perštýně 356-I), U bílého kohouta (Liliová 248-I), U Celestýnů (Dlouhá 706-I), U Čečelických (Haštalské náměstí-I), U Dobřanských (Náprstkova 271-I), U Halánků (Betlémské náměstí 269-I), U Kleeblattů (Masná 621-I), U Klouzarů (Dlouhá 739-I), U Koulů (Na Perštýně 360-I), U křižovníků (Platnéřská 191-I), U Lemonů (Perlová 365-I), U medvídků (Na Perštýně 345-I), U modré štiky (Karlova 180-I), U oštěpů (Vězeňská 910-I), U Petráčků (Dlouhá 728-I), U Reismanů (Haštalská 791-I), U Sladkých (Na Perštýně 352-I), U Šedivých (Na Perštýně 350-I), U Šturmů (Uhelný trh 423-I), U Vořechovských (Liliová 219-I), U zeleného stromu (Dlouhá 729-I) a U zlaté štiky (Dlouhá 705-I). Svazek druhý (vycházející za finančního přispění Břevnovského klášterního pivovaru sv. Vojtěcha) úzce navazuje na výše představený díl první. Také ve druhém svazku „jsou úvodní kapitoly ve znamení zevrubného přehledu pivovarů a nákladnických domů, které zanikly v dávnější minulosti“ (2. díl, zadní strana přebalu). „Stěžejní část je pak věnována podrobným popisům těch pivovarů, které se udržely v činnosti alespoň do poslední třetiny 19. století“ (tamtéž). Nedílnou součástí jsou i tady medailónky význačnějších pražských sládků, pestré citace ze starých archiválií a v neposlední řadě opět různé pověsti a líčení zajímavých událostí. I text druhého dílu samozřejmě doprovází velmi bohatá obrazová dokumentace – pohlednice, unikátní fotografie i ukázky dobových reklamních inzercí apod. Po vstupním několikastránkovém úvodu „Před branami Nové Města“ následují přehledové pasáže „Karlovo náměstí“, „Okolí Karlova náměstí“, „Vodičkova, Jungmannova a Charvátova ulice“, „Myslíkova ulice a okolí“, „Václavské náměstí a okolí“, „Národní třída a Příkopy“, „Hybernská ulice“, resp. „Poříčí a Petrská čtvrť“. A které pivovary jsou detailně druhým svazkem série představeny? V abecedním pořadí: Černý pivovar (Karlovo náměstí 292-II), Na Kuklíku (Petrské náměstí 1130-II), Na Slovanech (Vyšehradská 1396-II), U Bachorů (Žitná 567-II), U bílé kobyly (Senovážné náměstí 993-II), U bílé labutě (Na Poříčí 1068-II), U Březinů (Václavské náměstí 829-II), U Bucků (Na Poříčí 1046-II), U Císařských (Václavské náměstí 832-II), U černého orla (Karlovo náměstí 314-II), U Fáfů (Myslíkova 186-II), U Fleků (legendární a stále fungující podnik, v Křemencově 183-II, kterému je věnováno vůbec nejvíce prostoru), U Kornelů (Charvátova 32-II), U Lajblů (Žitná 656-II), U Myslíků (Myslíkova 171-II), U Palmů (Karlovo náměstí 312-II), U Pařízků (Zlatnická 1129-II), U Podušků (Karlovo náměstí 313-II), U Primasů (Václavské náměstí 796-II), U Rádyšů (Hybernská 1003-II), U Rozvařilů (Na Poříčí 1047-II), U Sedlerů (Karlovo náměstí 288-II), U Šálků (Karlovo náměstí 310-II), U Šenfloků (Václavské náměstí 824-II), U Štajgrů (Vodičkova 699-II), U Turků (Václavské náměstí 817-II) a U Virlů (Karlovo náměstí 316-II).  Dodejme, že Pivovar U Fleků udává založení LP 1499. Aktuální roční výstav: 2 100 hl. Pivovar s restaurací U Fleků náleží mezi nejznámější a nejnavštěvovanější české národní kulturní památky. Starobylé sály, spolu se zahrádkou, umožňují pohostit až 1 200 návštěvníků. Největším unikátem je Flekovský tmavý ležák 13 % (EPM 13 %, alc 4,6 %). Podrobněji i k dalším pražským, českých, moravským, slezským a slovenským dnešním pivovarům všech velikostí viz namátkou Diestler, R. (ed.): Pivopedie. Encyklopedie českého a slovenského piva. Praha, Knižní klub 2012. ISBN 978-80-242-3673-5.  Musilův text přináší taktéž medailónky flekovských sládků Josefa Karla Khopa (1858 - 1905) a Václava Brtníka (1864 - 1937). A samozřejmě neopomíjí legendárního Ivana Chramosila (*1946), který U Fleků sládkuje už od 1. 5. 1971. Tehdy se stal nemladším sládkem nejmenšího pivovaru v republice. V pivovaru sládkuje doposud, „čímž vytváří obecně zřejmě těžko překonatelný časový rekord v sládkování v jednom pivovaře“ (2. díl, s. 177). Pro pořádek a úplnost připomeňme, že též pro druhý svazek série platí, že přehledy, statistiky, názvosloví, jmenný rejstřík a seznamy literatury zde uváděny nejsou - budou součástí až posledního, třetího, dílu. P.S. Připomeňme též útlejší dílo o pražských pivovarech od středověku po současnost. Milan Polák svižně představuje výběr z největších a nejdůležitějších i nejzajímavějších v publikaci Pražské pivovárky a pivovary (Praha, Libri 2003. ISBN 80-7277-193-0). Úvodní pasáže knihy stručně provázejí historií pražského pivovarnictví (v rámci území tzv. Velké Prahy), včetně vývoje technologií nebo seznámení se starými mírami a váhami. Stěžejní části abecedně seznamují s desítkami pivovárků a pivovarů na území Velké Prahy. Nedílnou součástí je i v případě této publikace notně bohatý, zajímavý a barvitý ilustrační doprovod různého druhu.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Podzimní potoulání-procházky pivním parkem-sadem U sadu, přímo od sadovského stolu či baru, v první půli měsíce jménem říjen zahrnují hlineckého Rataje 12° (ještě ze září) a nově Prácheňskou perlu 14°. Z Protivína (EPM 14 %, alc 6 %). Zejména Rataj, ale ani Perla BPH moc nesedla, a to nejenom kvůli tradiční averzi vůči K-Brewery. Poctivě nicméně uznejme, že známe mnoho mnohem horších. Své konzumenty si i Perla nějaké na našem žižkaperku našla. Pan Sádek 11° je ovšem výraznější a chmelovější. A pivnější i pitelnější. Jednoznačně preferujeme. Vsuvka: Pořád haníme K-Brewery a ona tato společnost už ani neexistuje. Z produktového katalogu nasáváme informace o tom, že „ryze české společnost usilující o návrat k tradici českého pivovarnictví“ nese jméno Pivovary Lobkowicz, a.s. Sem patří pivovary Černá Hora, Uherský Brod, Jihlava, Rychtář v Hlinsku, Klášter, Protivín a Vysoký Chlumec. Dobře jim tak. Kdo chce nasát info vydatněji, nechť zasurfuje na www.pivovary-lobkowicz.cz. Zpátky k Sadu. Na čep doráží nefiltrovaný Pilsner Urquell, k 171. výročí první várky v Plzni. Ostatně jako každý podzim. Loni k výročí No. 170, napřesrok budou jistojistě stejně „slavit“ 172. Bez komentáře. Raději. Jestli tohle má být to vůbec nejlepší ze z Plzně ...(?!) O prodlouženém víkendu okolo půle října střízlivé sadovské hodování posvícenské. Kachní jatýrka na grilu s česnekem a hruškou na trhaném listovém salátu, kačení hnát na kmínovém sádle, štrasburská kuřecí roláda naplněná játry a mandlemi (kachní je lepší), jehněčí plec se špenátem a bramborovým knedlíkem (dobrá), posvícenská bašta (pečené vepřové a uzené, jelítko, zadělávané bílé zelí, variace knedlů). Pivnice U sadu (https://www.usadu.cz) jinak bez větších proměn a beze všech  podstatnějších změn. Jo, zase už zmizela zahrádka. Zase rok v čudu. Rok 2013, jako celek, se opravdu „povedl“. Třináctka se ukázala a ještě ukáže. Never more! Bude čtrnáctka lepší? 

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): O pálivostech BPH, resp. ZN už drahně dlouho nereferovali. Bohatých domácích zásob (především od pálivé firmy na pálivosti Habanero.cz - vizte https://www.habanero.cz) neubývá a nových přírůstků vlastně ani netřeba. Dokonce  odkudsi z almárky vykoukla polozapomenutá malá sklenka hořčice, vlastně tedy omáčky, od Shamanic Fire. Naga Jolokia Senfsauce. Silně pálivá (stupeň 8, deklarovaná pálivost 33 000 SHU). Jolokia Mustard Sauce má býti skvělou omáčkou pro milce hořčice a chilli. Skvělé spojení hořčice a nejpálivější papričky Nagy Jolokie! Údajně úžasné chuti, s velice pomalým nástupem pálení, které přechází v požár. Vhodné na pizzu, salátové zálivky, uzeniny, kuře a především na vajíčka. Konzistence hodně, hodně tekutá, hořčici nikterak nepřipomínající. Chuťově ujde. Nástup pálení fakt pomalý, poté pálí průměrně. Celkově dobrý průměr. Ovšem na vajíčka fakt dobrá. Ještě jedna malá drobnička ze světa hořčic. Leč nepálivých. Coby dárek k nám doputovala Novodvorská hořčice. Vyrobená pilnými mnichy z Opatství Nový Dvůr (www.novydvur.cz), podle originální trapistické receptury. Opatství je lokalizováno v Dobré Vodě, pošta Toužim. Mniši produkují čtyři hořčice tradičních příchutí (Hořčice novodvorská, Biohořčice Bohemia, Biohořčice jemná, Biohořčice starofrancouzská) a trojici gurmánských příchutí (Hořčice s petrželí, Biohořčice s olivami a Biohořčice s rajčaty). Novodvorská (decentní sklenka o hmotnosti 210 g) má složení: hořčičné semínko, ocet, voda, moravské víno bílé, med, sůl, koření. Je bez konzervantů. Hrubší, rustikální, voní. Ovšem hodně, hodně nakysle. Nakysle také chutná. Což vzhledem k octu a vínu nikterak nepřekvapuje. Leč cokoli s vínem nám nikdy moc nejelo. Ani nejede. Tudíž další konzumaci Hořčice novodvorské taktně odkládáme. Trapně a alibisticky. Mnohem více šmakuje dárek jiný. 400 g piksla úplně prachobyčejné Hořčice plnotučné. Značky Pagusa. Avizována absence chemické konzervace. V obyčejnosti je síla. Chutná (skoro) „jako tenkját“. Dokonce není ani nepřirozeně světlá až bílá, barvu má pěkně sytě žlutavě hnědou. Chuť není šizená a decentně pikantní. Slušná a obyčejná pohoda. Slušná k tafelspitzu. Odkud, že ji kolega (fanaticky odmala posedlý bílým pečivem a plnotučnými hořčicemi) donesl, je nám stydno sdělit. Z Lidlu! Z chrámu odpadků a humusu. Výjimka potvrzující pravidlo. Zase už pilně oprašujeme šikovné, praktické a stylové miniflaštičky Habanero.cz (https://www.habanero.cz/detail/kapesni-lahvicka-habanerocz) a zase pokusně začínáme nosívat oblíbené hot sauce. Famózní Lethal Ingestion. Od CaJohns. Nebo, libo-li středně příjemně pálivou Hotsauce Barbados od Shamanic Fire? Dalším trvalým hitem zůstává Grapefruit Pulp Habanero Pepper Sauce od Marie Sharp´s. Opomenout nelze ani návykovou a zvláštní Thai Monkey od Captain Thom´s. A chystáme konečně snad už i dlouho naslibovanou velkou a ucelenou Jezevcovu kapsaicinovou hitparádu různých pálivostí.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.): Cyklosezóna skončila. Definitivně. Začala nehorázně pozdě, pak byla vlastně dokonce skvělá (i přes brutální tropy), leč září jako celek se hodně a krutě nepovedlo. O říjnu nemluvě vůbec. Nepřízeň přišla rychle a brzy (A, že byl letošní říjen snad teplotně nadprůměrný na věci vůbec, ale vůbec ničehož nic nemění. Na Moravě hezky a teplo bylo. V Praze nikoliv. A starý Jezevec byl stejně churav). Škoda. Zase 6 - 7 měsíců tady bude k nežití. Moudrá šlechta moc dobře věděla, proč koncem září vždy odjížděla na jih a navracela se nejdříve o Velikonocích. Holt feudalismus měl hodně do sebe. S francouzskou rebélií, liberálními žvásty a bludy o svobodě, rovnosti a bratrství a tzv. pokrokem a kapitalismem to šlo do kopru. Socialismus to moc nevylepšil, protože si ho lůza nevážila, nezasloužila a ani nezaslouží. Čím hůř, tím líp! A hůř bude! Apocalypse now! Sodoma, Gomora! Howgh. Na pomezí Měcholup a Hostivař tedy na podzim smutně už bez bicyklu. Jednostopý tátoš se uložil k předlouhému zimnímu spánku. V příjemném pivovárku Hostivar (www.pivovar-hostivar.cz) večery, víkendy zvláště, nepříjemně plně obsazeno a vše rezervováno. Kolega s družkou Myšákem teskně hlásí, že ondyno (19. 10.) sice usazeni byli, leč spokojeni méně než obvykle. Krkovička nic moc (bez chuti) a vepřový řízek už prý není (nebude?). Pouze debilní kuřecí. Párek též není. Ani BPH na řízek se salátem opakovaně zde štěstí neměla. Že by zhoršení jako v Úněticích? Doufejme, že nikoli. Nicméně je na místě smutné konstatování. Po celé republice (a že jsme toho projeli a vyzkoušeli dost) neznáme žádný podnik - v jakékoli cenové relaci -, na který by bylo vždy spolehnutí. Tedy, že se tam vždy alespoň průměrně najíme a popijeme vždy alespoň průměrného pivka. Všude výkyvy.        

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Na božské hořké únětické, resp. na Únětice samotné a především na oázu v dolních Roztokách (Zdravíme Zvířátka!, www.zviratka.eu) během října nečekaně nedošlo. Vlastně došlo, jedinkrát. Ale pocity nepříjemně smíšené. V Únětickém pivovaru (www.unetickypivovar.cz) pokračují víkendové gastroakce. 19. a 20. 10. pod  honosnou fanglí „Méně zeleniny a více zvěřiny“. V reálu pouze s kančími výpečky, šípkovou s muflonem, paštikou a sladkým megakyňárem. „Prvorepublikový víkend“ (26. - 28.) pak připomíná vznik republiky. Ve znamení kulajdy s houbami a zastřeným vejcem, svíčkové s brusinkami, krkovičky po selsku s kedlubnovým zelím, šouletu s cibulkou a škubánek s mákem a přepuštěným máslem. V neděli 20. října chvíli po jedné uvnitř krčmy hodně plno. Fest narváno. Neklid. Nevycválaná nudící se děcka. A venku (bez obsluhy) hafo čekajících, z nichž mnozí se notně nervózně motají před výčepem. Personál kmitá, ovšem posečkat se musí déle, nežli jest příjemno. Nevadí. Horší přichází. Pivko skvělé, to je samozřejmost. O to by nebylo. Leč úroveň jídla neroste. Naopak. Skoro už Únětice nemůžeme ani doporučovat. Únětické si lze dát leckde jinde, bez nervozity, rychleji a i s lepší krmí. Na jídlo do Únětic dnes už vážit cestu vlastně cenu nemá. Co nás rozladilo? Změny jídelníčku tady (a nejen tady) neomylně a vždy k horšímu. Namísto famózní bůčkové kostky s kapustou, posléze unikátních hovězích žeber, a nebo atraktivního ocásku nyní hovězí pupek. Pomalu pečený. Rustikální, dobrý, leč nic více. Fádní. Rozpečený přílohový chléb sotva průměrný. Krizovkou je ovšem kolegův tzv. řízek. Z kýty, plus šťouchané brambory + okurka. Jedině okurka snese nějaká měřítka. Jinak zklamání, bída, skoro na hraně. Brambory nedobré, dusivé, bez chuti a zápachu a budeme-li puritánsky puntičkářští i nakyslé. Řízky na první pohled ještě ujdou. Dva kusy. Nicméně tenké. Jeden připálený až spálený, druhý pouze připálený. Hlavně ale oba děsivě suché, neskutečně dusivé a naprosto, ale fakt naprosto, bez chuti. Pouhá hmota. To nemáte na koření? Takový řízek tu nezažíváme poprvé. Při minulých posezeních mufloní steak též nijak neexceloval. Obdobně jako kačení stehno etc. Guláš obvykle chutný, leč cestovat sem kvůli guláši nebo studeným předkrmům? Jinak si není, vlastně co dát. Škoda. BPH smutně smutní.           

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.): Na českém pivním trhu lze zaznamenat jistý nárůst obliby ležáků na úkor piv výčepních. Otázkou je, zda platí, že ležák = vždy kvalitnější. Srovnejme třebas desítku z Únětic s mnoha dvanáctkami. Ovšem pivovary tomuto trendu jdou naproti (A nebo ho vlastně sami vytvářejí?) zaváděním nových tzv. jedenáctistupňových piv, která už splňují označení ležák, jsou ale levnější nežli klasické dvanáctky. BPH (a Pražáci vůbec) vždy k jedenáctkám přistupovala s jistou nedůvěrou. Tradice a klasika totiž velí: osmička do háku, desina na běžný týden, dvanáctka na neděli plus nějaké příležitostné speciály. Ale kočkopes jedenáctka? Někdy příště můžeme blížeji zrekapitulovat trendy vývoje produkce českého pivovarnictví i trendy a čísla v oblasti spotřeby. Krajně znepokojivý je ovšem už několik let patrný pokles v produkci sudového piva na úkor piva lahvového. „Konec putyk“ hlásá titulek glosy z konce září, v jisté tiskovině (Přesněji v jisté multikulti a antislovanské žumpě. Týdeníku rádoby ne-bulvárním, tvářícím se pyšně velkoměstsky liberálně a hlavně patřičně nafoukaně i náležitě intelektuálně. Havlismus z tiskoviny nechutně kape. Brr). Kupodivu a překvapivě se autorka glosy z toho, že u nás putyky končí ani přehnaně neraduje. Konstatuje, že Češi šetří, přestávají chodit do hospod a namísto toho si kupují lahváče domů. Připomíná, že už dlouho u nás spotřeba piva klesá. Z rekordních 160 litrů pivka na osobu a rok v nejlepších časech na cca 145 litrů. Ubývá pivařů, kteří si dávají týdně více jak deset půllitrů. Nejvíce piva vypijí muži nad 45 let. Mladí naopak preferují jiné nápoje. Čím to? Jiný životní styl (údajně prý zdravější), stresující kariéry nikterak nepřející vysedávání po hospodách, větší výběr nápojů, méně volného času, ale samozřejmě i méně prostředků, existenční starosti a krize. Uvedené platí všude, tedy všude po Evropě. Jsou to dobré zprávy? Ještě v roce 2009 se u nás vypilo více piva po hospodách, nyní se už poměr otočil. Více se pije doma. 57 % vypitých piv už připadá na lahváče a plechovky. Tím se prý máme blížit vyspělým zemím. Novinářka se ovšem velmi správně ptá, zda naopak „právě existence putyk nebyla známkou vyspělosti“? „Hospody byly místem pospolitosti, debaty a komunity ...“. Podtrhujeme,  podepisujeme. Česká pivní kultura přece nejenom hasí žízeň, ale také spojuje lidi. U pivka se mažou třídní rozdíly. A hospodské debaty k nám prostě a neodmyslitelně patřily, patří a věřme, že patřit budou nadále. Hotovo. Připomeňme, že hospodské diskuze tříbí názory a šíří nové myšlenky. Zárodek nejednoho převratu vznikl právě v hospodě. A už rebel J. V. Frič LP 1848, v (ne)mírném pivním rauši, vykřikuje, že „návštěvy hospod jsou prubířským kamenem demokratického cítění“. Brání své revoluční kumpány před kritikou usedlejší vlastenecké inteligence, které se tehdy scházívala především v Měšťanské besedě. Umírnění besedníci vyčítali kroužku mladých revolucionářů Repeal, že pouze vymetají krčmy a dělají ostudu počestnému vlasteneckému úsilí. A Frič dodává, že přece ani počestní návštěvníci Měšťanské besedy se rozhodně nenapájí pouze a jen vodou. Ke slavným štamgastům pražských lokálů, i k dalším hospodám, kde se příjemně kuli protirakouské pikle (obvykle v mezích zákona) a rejdy u pivka, vizte Altman, K.: Zlatá doba štamgastů pražských hospod. Brno, Host 2003. Ostatně tuto knihu BPH kdysi představovala, a to ve vousatých dílech XXXI. či XXXII. Zatouží-li někdo po troše vědy (přijatelné troše) - p.t. zájemci, račte prosím, prokliknout na text na https://www.ekonomie-management.cz/archiv/detail/1058-analysis-of-reasons-for-beer-consumption-drop-in-the-czech-republic. Zkoumán je zde detailněji právě pokles spotřeby piva v ČR. Např. průměrná týdenní spotřeba půllitrů u mužů poklesla z 9,5 v roce 2007 na 7,7 v roce 2010. U žen zůstává  toto číslo stabilní a v průměru činí 2 půllitry týdně. Proč klesá spotřeba pivka i počet konzumentů piva v české populaci? Coby hlavní příčiny jsou textem identifikovány dlouhodobé změny v životním stylu, tlak od zaměstnavatelů na využívání celé pracovní doby účinnějším způsobem a v neposlední řadě velmi neradostná skutečnost, že generace velkých milovníků pivka pomalu mizí. Důvody poklesu spotřeby piva jsou přitom rozčleněny do vnitřních a vnějších. Mezi nejdůležitější vnější faktory náleží zvýšení spotřební daně z piva, už nepovinná vojenská služba, kontroly požívání alkoholu na pracovišti (zejména u řidičů z povolání), nižší počet turistů, částečný pokles pití piva a obliby u mladé generace, nižší počet pravidelných pivařů ve městech i na venkově, zvýšené marže na výčepní pivo v restauracích a hospodách a používání kohoutků s kompenzátorem (?). Ke klíčovým faktorům vnitřním je řazena cenová politika pivovarů, snaha vlastníků pivovarů maximalizovat své zisky za každou cenu, marketingové strategie (cílící především na muže a na pravidelné hosty hospod), individuální dovoz piva ze sousedních zemí (nepodchycený nijak statisticky), pokles kvality, ruku v ruce s unifikací v duchu bezpohlavních, sračkoidních eurobírů. Dej Bůh štěstí!

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Říjnové číslo (ovšem No. 8), ročníku III.,  měsíčníku Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) pročítáme a studujeme opět rádi. Je dobře, že PBA existuje. Vybíráme z obsahu: Pozvánka na nejprestižnější pivní událost World Beer Cup 2014 (včetně přesného popisu kategorie Bohemian-Style Pilsner); zpráva o nové kapitole v dějinách pivovaru v Kynšperku (kde se opět od února 2013 vaří); degustace českých ležáků z humnového sladu (1. Rampušák 12 %, 2. Kounický ležák, 3. Francinův ležák); fotočky z degustace na vykutáleném Černokosteleckém vykulení 2013; rozhovor s ředitelem a vrchním sládkem Pivovaru Velké Březno; reportáž z návštěvy Brugg, z pivovaru De Halve Maan; povídání s obrázky z Pivních slavností Jižního Města (letos proběhly popáté), ze Dne s Primátorem (s novým pivním speciálem Čtrnácterákem), nebo mnichovského megaveletrhu drinktec 2013; výsledky letošního ročníku European Beer Star (se stříbrem pro Primátora i Radegast, více na www.european-beer-star.de); představení pražské restaurace a Beerpointu Nota Bene (s pěticí receptů) a dále něco o chmelu nebo o přípravku na mytí skla potřísněného rtěnkou. A rozšířená verze tradičního historického sloupku, tentokráte coby „Černokostelecký historický maxisloupek“. Přehlédnout neradno ani tradičně chytrý editorial váženého a mazaného p. šéfredaktora a vydavatele. Chvála a obrana nejvýraznější přednosti českého ležáku. Pitelnosti. Tleskáme. Pitelnost musí zůstat mantrou českého pivovarnictví! Na závěr jsme si nechali avízo na několikero zajímavých knih, které No. 8 PBA představuje detailněji. Druhý svazek publikace Sláva a zánik pražských pivovarů (2. díl - Nové Město, Stanislav Musil, Praha, Plot 2013) pojednává o historii českého pivovarnictví a pivovarech na Novém Městě pražském. Ihned objednáváme, ihned pročítáme a pilně recenzujeme výše. Na 250 písní a popěvků s pivní tématikou obsahuje rozverná knížka všestranného badatele, zaměřeného především na život venkovského lidu (ale též namátkou třebas i na pestrý život a výskyt bobra), Čeňka Zíbrta (1864 - 1932). Nazvána je Pivo v písních lidových a znárodnělých I (Podlesí, Nakladatelství Dauphin Daniela Podhradského, 2013). Četba vskutku a veskrze kratochvilná - „nynějším pivařům ku poučení i bujarému zpěvu podle vydání z roku 1909 vyšlému jako příloha časopisu Sládek, neodvislého týdenníku pivovarského ...“. Posledními publikacemi jsou vlastivědné kuchařky Václava Malovického: Text Kuchyně staré Šumavy (6. vydání, Praha, MMM nakladatelství 2008) přináší staré i novější receptury a další počtení o Šumavě a Pošumaví. Kuchyně starého Pošumaví (1. vydání, Praha, MMM nakladatelství 2003) je pak kulinářským putováním Chodskem, Klatovskem, Nepomuckem, Prácheňskem, Bavory, Blaty, Doudlebskem a samozřejmě Šumavou se starými a novějšími recepturami.

Absurdity (BPH LXIX.): Politická (hyper)korektnost je novodobým morem i svrabem. Je k smíchu, nebo daleko spíše k pláči zákaz používání slova „cikánský“ v nabídce restaurací v Hannoveru? S tzv. nekorektními názvy jídel urputně bojují totiž už i v Německu. Samozvané cikánské lobby a především všelijací popletení pseudohumanisté & etc. si ve městě Hannover vymohli, že Němci zkrátka a dobře nemají nejmenší právo používat termíny jako cikánský řízek či cikánská omáčka. Cikánským řízkem Němci označují populární kotletu s paprikovou omáčkou. Kdy se tématu zmocní nějaký tuzemský profesionální pravdo-láskař a zahájí svaté křížové tažení proti naší cikánské pečeni? Za tohle ovšem Cikáni, ani Romové, fakt nemohou. 

Tour 2013 (ZN 18.): V Táboře opět na otočku 29. 10. Opět na skok Na Brusírně (N 49°24.56115', E 14°40.16763'). Letmý oběd. Zima, na terase u Lužnice pár otužilců. Vevnitř našlapáno. Ovšem obsluha šlape jako švýcarské hodinky a odsýpá to. Pochvala. Uznání opět patří hotovkám. Brusírna = královna hotovek 2013. Brněnský guláš fajnový. Sytý, hovězí, hutný. Opakujeme se, ale opět konstatujme, že poloviční porce za CZK 40 je větší nežli celé porce skoro všude jinde. Připíjíme nealko starouše z čepu. Tady nám chutná. Na Lipany dojde (snad) příští léto. Kdy se Brusírna opět (snad) stane naší základnou při Tour de Putyk 2014. 

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): „... viděl jsem Vás žíznit - a tak jsem se vrátil“ hlásá slogan soukromého Pivovaru Karel IV. Fungujícího od roku 2012 v budově, kde se od roku 1867 vyráběla Becherovka. Becherplatz (www.becherplatz.cz) vznikl přestavbou bývalé 170 let staré továrny Becherovky v samém centru Varů. Vedle obchodů, kavárny Kaffe Magazin, Muzea Jana Bechera je tady orig restaurace a pivovar. Zapátrejme letmo v historii: LP 1370 je uděleno privilegium Karla IV k vaření piva. A dochází k povýšení města Wary na královské město Karlowy Wary. LP 1520 je zbudován Měšťanský pivovar vedle Vřídla. Odstraněn je roku 1729. V roce 1730 je vedle dnešních Lázní 1 vystavěn Pivovar právovárečného měšťanstva (zbourán 1890). LP 1879 v Rybářích vzniká Pivovar Antonína Webera, který je v roce 1945 zabaven pro stát. V roce 1966 začíná vařit světlé speciální pod značkou Karel 11 %. Státní podnik nepřežil privatizaci a posléze, od roku 1999, řádění zahraničního vlastníka. V roce 2012 se Karel IV. vrací (www.KARELIV.com). Becherovku Jezevci rádi nemívají a nikdy ani nepívají (a pokud v pubertálním dávnověku nerozvážně učinili čestnou výjimku, konce byly strašlivé). Poslední zbytky sympatií nenávratně mizí se zločinným zašantročením českého rodinného stříbra. Jakou roli v tom sehrál jiný Karel? Ten, který česky sice moc neumí a české zájmy nehájí, leč na českého prezidenta se nesoudně cpal o to vehementněji. Karla s čírem (i bez) nemusíme, kosmopolitní Vary též moc ne a privátní Becherovku už vůbec. Takže ani Karel IV. nás nijak přehnaně neláká. Z důvodů ryze studijních testujeme třetinku svrchně kvašené pšenice KIV. 12 pšeničné pivo (alc 4,8 %). Hodně ovocné, kyselé, spíše mošt nežli pivko. Nemusíme. Z letáčků čteme o zrekonstruovaných hotelech Císař Ferdinand a Sv. Florian ve starobylém městě Loket. Součástí je Rodinný pivovar Sv. Florian se stylovou restaurací a pivnicí. Lákavě vyhlíží pozvání na otevírání podzemní pece. Každý čtvrtek, o sedmé, na terase hotelu Císař Ferdinand. Pečená selátka - originální receptura! A do třetice ze severu. V údolí Krušných hor v obci Perštejn naleznete restauraci s pivovárkem. Pivko Chalupník. Stále nabízejí 10° světlé výčepní pivo Sládek (alc min. 4 %), 12° světlý ležák Premiant (alc min. 4,7 %) a příležitostně 10° tmavé výčepní pivo Harmonie (alc min. 4 %), resp. 12° tmavý ležák Harmonie (alc min. 4,8 %) a speciály. Zatím jsme neokusili. Novou značkou na pivním trhu je Moucha pivo. Prý výsledek „spojení amatérského nadšení a profesionálního přístupu“. Vedle příležitostných speciálů tvoří stálou nabídku Masařka, Muška zlatá a Mušák. První je polotmavý nefiltrovaný ležák 12° (alc 4 %), druhá nefiltrovaná jedenáctka a Mušák pak pšeničnožitný světlý speciál, čtrnáctka. Vařit je má jistý pan Petr Moucha, snad v Chýni. Seznam restaurací s Mouchami viz www.mouchapivo.cz. Počátkem října tištěná média, ovšem nepříliš důvěryhodná a ještě méně odborně fundovaná, přinesla senzační zprávu, že pšeničné pivo Primátor Weizenbier z Náchoda je absolutním vítězem britské degustační soutěže World Beer Awards. Je nejlepší na celém světě! V kategorii ležáků se stal jedničkou budějický speciál BUD Premier Select a kategorii český ležák vyhrála dvanáctka Konrad z Vratislavic nad Nisou. Náchodští už v této soutěži měli zabodovat, a to dokonce přímo zvítězit, v absolutním hodnocení v roce 2008 - se speciálem Exkluziv 16 %. S gratulací ovšem raději vyčkáme přesnějších informací v PBA.