Zrzavé novosti 21

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 21., ze 30. listopadu LP 2013, opět nepříliš pivně košaté, kvůli (ne)trpělivému čekání na pomenší angažmá v SANOPZu, včetně Jezevcova pivního ramadánu)

Pivní moudrost a recept: „In vino veritas, in pivo taky“ (neznámý autor). Depresivní a silně  nevábný čas podzimu & tuzemské zimy je snad i příhodný pro pomenší náhled do světa pivní poezie. Na rozjezd drobnička: „Pivo - to je česká chlouba, kdo ho nepije je trouba“ (z básně K. Sedlákové, odkudsi z Jihlavy). Dále z pera Eugena Lederera (1861 - 1937) báseň Staré pivovary: „Vy staré pivovárky české, s tou bodrou statnou chasou svou, tak milé upomínky strou se v duši na ty časy hezké! Jak pevné vy jste hrady byly, kde zachován byl starý řád, kde předků drahý jazyk vlád, kde tiché šalby neplatily. Těch šaland žerty nehledané a perné vtipy říkadel, i paže čilé odhodlané! Kde robilo se dobré dílo, dle staročeských pravidel a „Dej Bůh štěstí“ heslem bylo“. Lederer vystudoval práva a pracoval na pražském místodržitelství. Oženil se s dcerou pražského primátora Vališe, takže se mimo své profese věnoval i pivovaru U Bachorů (v Žitné 567). Vedl ho čtyřicet let. Stál u zrodu a byl duší i členem správní rady Společenského pivovaru pražských sládků v Braníku. Byl aktivní v řadě oblastí a od císař pána získal titul císařského rady. Doktor Lederer v období 1924-30 zastával funkci starosty Společenstva sládků v hlavním městě Praze. Byl též předsedou prvního rybářského klubu v Praze. Činný byl též literárně. Psal drobné psychologické prózy a vydal šest svazků lyrických básní. Renesanční muž. A do třetice, něco Beer Poetry pro zběhlé angličtináře, pro nezběhlé je tu strejda Google: „Filled with mingled cream and amber, I will drain that glass again. Such hilarious visions clamber. Through the chamber of my brain. Quaintest thoughts, queerest fancies Come to life and fade away. What care I how time advances; I am drinking ale today“ (Lines on Ale napsal v roce 1848 americký romantik E. A. Poe, v češtině něco jako Linky na pivo (?)). České pivko prokáže dobrou službu i v kuchyni. Tentokráte dva návody i pro nepříliš zkušené a nepříliš šikovné kuchtíky. Keith Richards (* 1943) je, jak dobře známo, kytarista věčných a nezničitelných Rolling Stones. Přímo do autorizovaného životopisu zařadil pokrm, který si dělá celý život. Párky s kaší podle Keitha Richardse, a to ještě v pivní úpravě ala měsíčník Pivo, Bier & Ale (vizte listopadové číslo 2013). Níže uváděny ingredience pro singla. Chcete-li se otravovat s nějakou roštěnkou, dejte tuplovaně. Začíná se od brambor. K varu v hrnci přiveďte dostatek vody, přidejte lžičku vinného octa, dvě kávové lžičky soli a vhoďte tři oškrábané a rozkrojené brambory střední velikosti. K nim přidejte na kostičky pokrájenou mrkev a tři lžíce nakládaného (nebo zmrazeného) hrášku. Než se vše uvaří, zaměřte se na párečky. Do brambor zkusmo píchneme vidličkou a zjistíme, zda-li jsou uvařené. Poté je vylovte a rozmačkejte se lžičkou másla a cca dvěma polévkovými lžícemi mléka. Nakonec mléka možno i více. Podle chuti osolte, opepřete a vmíchejte mrkev s hráškem. A kterak na uzeniny? Dva kvalitní silnější párky položte na studenou silnostěnnou pánev a začněte je na oleji pomalu ohřívat, spolu se čtyřmi plátky slaniny nakrájenými na kostičky a nakrájenou větší červenou cibulí. Párky by přitom neměly popraskat. Zalijte 100 ml černého piva (zástřik pivkem je inovací PBA oproti originálu receptu), zastříkněte vinným octem, dochuťte solí a čerstvě namletým pepřem. Přidejte čerstvé bylinky, a nebo vlastně jakékoli koření dle gusta a uvážení. Pokud potřebujete, aby se pokrm nepřipaloval, přidejte trochu vývaru. I Can't Get No Satisfaction! Prubnout možno i levné a rychlé plněné brambory. Pivní svačinka (nejen) pro návštěvu. Suroviny: 5 větších brambor ve slupce, balení kulatých olomouckých tvarůžků, 2 lžíce hladké mouky, 200 ml piva, mletá pálivá paprika, sůl a pepř, olej na smažení. Postup: Brambory důkladně omyjete a uvařte ve slupce v osolené vodě. Až vychladnou, nakrájíte je, i se slupkou, na kolečka silná zhruba 1 cm. Kolečka syrečků podélně rozkrojte a vždy jedno vložte mezi dvě kolečka brambor. Z trochy pivka a hladké mouky vyšlehejte těstíčko husté jako kapání do polévky, osolte, opepřete. V těstíčku namáčejte brambory a smažte ve vyšší vrstvě oleje dorůžova. Každé kolečko posypte špetkou pálivé papriky nebo čímsi ještě ostřejším. P.S. Bonusově přibalme s předstihem recept vánoční. Pro čas Vánoc a čas kapříka. Kapr na pivku s restovanými mandlemi. Suroviny: 1 kg kapra (samozřejmě třeboňského), lžička octa, lžíce másla, 2 cibule, sůl, 250 ml řezaného piva, 4 hřebíčky, 4 kuličky nového koření, 150 g mandlí, citrónová kůra. Příprava: Mrtvého živočicha očistíme, vykucháme, rozpůlíme a přes hřbet pokrájíme na porce široké asi 5 cm. Porce osolíme a pokapeme octem. Na másle zpěníme na kostičky nakrájenou cibuli. Až zesklovatí, přilijeme pivko a vložíme porce kapra. K masu přidáme koření zabalené v gáze či obdobném balení, aby se jeho chuť uvolnila, leč koření přitom neplavalo volně. Přikryjeme pokličkou a dusíme na mírném ohni 20 minut. Uvařenou rybku opatrně vyjmeme, aby se porce nerozpadly. Omáčku necháme zhoustnout, sáček s kořením odstraníme a přidáme orestované mandličky a citrónovou kůru. Porce kapra na talíři přelijeme z 1/3 omáčkou. Servírujeme s brambory připravenými na různé způsoby. Mandle lze orestovat na oleji nebo upražit rozložené na pečicím papíru na plechu v troubě. Připravíme-li (záměrně) mandliček více, možno tyto nabídnout fraucimoru. Coby zob. Pardon, buďme politicky korektní - na mlsání.

Svijany (BPH II.): Náš kmenový štamšenk-základna U bejvalejch vyndanejch (familiérně zvaný Véčka, o pár kroků výše jsou zase děsivá, odporná a nebezpečná Áčka) je od svého zrodu pajzlíkem svijanským. Vlastně jedním z prvních v celé Praze. I když na adrese Krásova 13° neteklo vždycky pouze a výhradně jen svijanské. I aktuálně svijanské není na čepu samo. Je to dobře, nebo špatně? Hamletovská question. Šenkuje se vratislavický Konrad 10° (alc 4 %), který místně už zdomácněl i zlidověl. Údajně lehké, osvěžující, zakulacené chuti. Dle BPH slabé až vodové, nasládlé. Nijak moc pivní, fakt nijak zázračné, leč obvykle poživatelně-přežitelné. Zážitek a požitek to ale přílišný není (Za to, že Konrad občas čpí až smrdí možná však ani pivovar samotný nemůže). Zkrátka z nouze ctnost. Výčepní světlé Konrad ovšem preferujeme před svijanskou jedenáctkou (Nicméně desítky z Únětic či i z takového Rohozce jsou o nemálo levelů výše). Stávající svijanské trio = Máz & Qéčko & tmavá Kněžna. Ovšem paní Kněžna v měsíci listopadu alternuje s novinkou, nemile překvapivě s Radegastem 10° (alc 4 %). Na něj Praha, potažmo náš Žižkov, nejsou navyklé. Byl v akci a p. šéf V. neodolal. Odolat mohl. Hořkost? Ano, ovšem chemická a s drsnou pachutí. Jinak voda. Výčepní pivo Radegast si Krásovku nezískalo. P.S. Www stránky Radegastu jsou natolik protivné, že je netřeba uvádět. O pivech tam, kromě PR keců a tradičních oblbovaček, není vlastně vůbec nic. Zpátky k Véčkům. Když už nějaké lákadlo, tak Konrad vyrukoval se světlým speciálem chmeleným za studena jménem Spytihněv 14°. Silné speciály z Vratislavic u Véček slavily úspěch. Loni to bylo? Zmizely rychle. Poněkolikáté se ještě trapně zopakujme. Což na prubu objednat polotmavého Fandu? A proč po Praze téměř nelze narazit na hořčího Rytíře, ani na desítku? Nemohli by Véčka jít příkladem, coby avantgarda čili předvoj? Vedoucí úloha Véček ... Alespoň na žižkaperku. Ovšem rohozecké by bylo fajnovější a tleskali bychom všemi údy.

Kersko (BPH IX.): Pivovar Nymburk plánuje v roce 2014 započít stavbu hotelu s restaurací přímo v jedné ze svých historických budov. Objekt má vzniknout v místech, kde žil Bohumil Hrabal, který v pivovaru bydlel v období 1919-47. Pivovar proslavila hlavně kniha Postřižiny. A tuto zase proslavil Menzelův poetický a soft erotický nestárnoucí film. Co kerská Hájenka? Pivnice (https://www.hajenka-kersko.cz) do konce roku světí zavíračku v pondělí a úterý. Na leden plánují tradiční celozávodní volno. V podvečer 9. listopadu posezení příjemné. Na čepu tradiční Nymburk 11°, v láhvích nealko Střízlík. Jisté proměny a doplňky menu, možná i proměna, či přímo změna, v osazení kuchyně. K lepšímu. Vepřový steak s nivou, slaninou a feferonami se šťouchaným bramborem náleží k tomu jasně nejlepšímu, co jsme v Hájence  okusili. Žádná bomba, leč pánbůh zaplať alespoň za tohle. I domácí bavorské vdolečky kolega přežívá bez viditelné újmy. O letních, loňských, předloňských etc. (ne)zážitcích se zdejší krmí raději už nemluvit. Trapně hřešili na jméno a genius loci (blížeji ZN č. 18). Když přidáme tradiční a hovornou obsluhu = vlastně spokojenost. Hájenka se ukázala vlastně docela zdařile.           

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Karlínský Pivovarský klub, Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) každoročně světí Svatomartinské husobraní. Letos v neděli 10. 11. a na den sv. Martina v pondělí 11. Jak se vůbec husička dostala na svatomartinský stůl? Sv. Martin, který mimo jiné je patronem profese hoteliérů a vinařů, začínal kariéru jako voják. Zažil zjevení a armádě dal vale. Stal se profesionálním křesťanem na plný úvazek, který především projevoval soucit s potřebnými. Před pronásledovateli se ukrýval v husníku a neuvědomělé husy ho kejháním prozradily. Za trest končí na pekáči. Podle legendy jiné kázal  ve venkovském kostele a macatá drůbež ho v bohulibé činnosti nemístně rušila. Čili opět trest v podobě upečení a sežrání. Prozaičtější verze do třetice operuje s tím, že počátkem listopadu už bylo po sklizních a hospodáři kalkulovali výnosy a ztráty. Přitom zabíjeli vykrmenou drůbež, která nebyla určena k chovu. Buď, jak buď, Martin je dneska symbolem obžerství. Paradoxně sám prý asketicky poustevničil, včetně abstinence. V Karlíně možno bylo objednat pětikilovou husu celou, včetně příloh v neomezeném rozsahu. Šlo zaběhnout i na pěkné, pěkně vypečené, bezmála půlkilové stehýnko-lýtko, které bylo nabízeno též v rámci pondělní denní nabídky. Na tuto BPH mlsně reflektuje. Pták měkký, chutný, knedlíci a zelíčka dtto. Dobré, přesněji velmi dobré. I když jedli jsme už  husy oslňující. Nicméně pochvala. Což platí i o lahvovém nealku Skalák. Spokojenost. Samozřejmě, v rámci možností. Listopadová klubová úterní seance, devatenáctého, představuje další dva minipivovary. Ze Všeradic a Faltuse Česká Třebová. Všeradické jsme už otestovali a poreferovali v rámci ZN. No. 17. Restaurace a pivovar Faltus (www.pivovar-faltus.cz) otevírala 11. května 2012. Roční výstav činí okolo 1 000 hl. K nalezení jsou poblíž Starého náměstí, v ulici sice Moravské, zato v Třebové České. S Faltusem se obnovuje tradice pivovarnictví v Třebové, zaniklá LP 1971. Když se místní pivovar mění v sodovkárnu. Faltus kuchtí hlavně českou kuchyni z kvalitních českých surovin a pivka vaří pod značkou Kohout. Pernatec totiž figuruje v městském znaku. Sortiment tvoří Kohout 10° světlé (alc 3,9 %), Kohout 11° světlé (alc 4,5 %), Kohout 12° světlé (alc 5 %) a Kohout 14° tmavé (alc 5,5 %). Zvládají též sezónní speciály: polotmavý red ale Milota 11°, Českotřebovská pšenka 11°, tmavý stout Viktor 15°, polotmavý speciál Kryštof 16° nebo IPA american style Miroslav 17°. Nemálo vzorků bylo k degustaci právě v Karlíně. BPH chyběla. Bohužel. Namísto poklidného posezení v Pivoklubu též poklidné CT poležení v SANOPZu. Snad v prosinci zase přijdeme. Snad ještě omluvitelné další áčko za absenci si BPH připisuje též ve čtvrtek 28. 11. V Karlíně se tradičně servíruje večeře ve stylu U.S. Dne díkůvzdání, Tj. pečená krůta - komplet. Tedy včetně zeleninky, sladkých brambor, brusinkové a jablečné omáčky atd. Nechybí samozřejmě ani nezbytný a nutný Pumpkin Pie.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Hotel Helikar přímo proti hradu Kost nezklame nikdy. Jezdíme kolem hojně, leč dovnitř jsme vlezli naposledy někdy před pěti lety. Možná před více než pěti. Možná to dokonce bylo tehdy, jak Bertíka (i Jezevce) před hotelem napadl uteklý vlčák-magor. Nemalé peripetie s tímto spojené líčilo jedno z dávných pokračování BPH, resp. Aktualizací. Hotel následně mění majitele. Tento měl koupit nějaký šmelinář s IT zbožím. No, podle toho to vypadá. Leč, i pod vedením starým byl podnik příkladně hrůzný. Odstrašující příklad, jak hotel a restauraci neprovozovat. Hrůznost vesele pokračuje. V kraji, a nejenom v kraji, je Helikar dávno už „vyhlášený“. Piva se tady rychle mění (registrovali jsme  Budvar, Klášter, Svijany, Lobkowicz) a zřejmě prosperuje asi jen letní terasa, kterou zřejmě ovšem provozuje kdosi jiný. 9. 11. se odvážně rozhodujeme po letech znovu vkročit. Sobota, hodně před šestou večer. Všude tma, nikde ani hnát. Za sklem na dvou místech cedule s  provozní dobou Od 11 do 22. Nejen v sobotu. Jinak sdělení žádné. Otevírat se ale neobtěžují. O nic jsme určitě nepřišli. Never more! Dáme si pauzu zase přinejmenším pětiletku. Je smutné, že pod Kostí, obdobně jako na Troskách, jsou pohostinská zařízení jakoby snad prokletá. Přitom atraktivnější místa by se v Ráji hledala těžko. Ba ne, to nebude prokletí. Všechno je o lidech. Popojíždíme k Vidláku. Reference na instituci zdejší (www.restauracevidlak.eu) v minulých dekádách nebývaly valné. Aktuálně jsou příznivější. Potvrzujeme. Vcelku útulné prostředí v lehce mysliveckém a rustikálním stylu. Točí Rohozec 10° tmavý + 11° a 13°. Nealko pouze flaškový Birell. Překvapivě rozsáhlý jídelníček. Hafo steaků a krkovic. Slušná je tlačenka i steak v rumovém koření. Argentinský silverside, bylinkové máslo, na prkénku. Neohromí, nicméně neurazí. Za přijatelný peníz. Vše tu ujde. Včetně personálu. Ovšem sezónu brzy ukončí. Příští se na Vidláku stavíme. Vidlák překvapuje příjemně. Překvapí příjemně Vyskeř? Penzión s restaurací jsme už před časem skoro definitivně vyškrtli ze seznamu použitelných a přežitelných provozoven. Ovšem nová sestava (od února 2013) a prý se činí v kuchyni. 10. 11. už chvíli po jedenácté testujeme Vyskeřské hody. V hlavní místnosti vše zarezervováno. Usedáme v místnosti druhé. Bohužel nevytopené. Kosa citelně kazí jinak příznivý dojem a citelně ubírá podniku body. První kolo objednávek tvoří skopový guláš s variací knedlíků (houskový, karlovarský a bramborová šiška), resp. smažený řízek s bramborovým salátem. Dobré. Guláš hutný, poctivý a skopového šmaku. Řízek dokonce z krkovičky a tudíž šťavnatý i měkký. Druhé kolo sestává z jemné jehněčí rolády se švestkami v doprovodu šťouchaných brambor a spolujedlík hravě zdolává voňavé skopové na česneku se šiškami. Obé opět minimálně solidní. Opulentní oběd zakončen posvícenskými koláčky. Domácími. Opět pochvala. Ani stálý jídelníček nevypadá zle. Krkovičky, steak. Přijedeme. Výhledově. Co se točí? Stabilně Máz a Kněžna ze Svijan a má být též Prazdroj. A rozlévají Birella. K posvícení navíc šenkují pivka z minipivovaru Studénka. Nachází se v rodinném domku, v Liberci, v okrajové čtvrti Krásná Studénka. Otevíral v květnu 2010. Na Vyskeři nabízejí Gallasův světlý ležák 12° a polotmavé 11° jménem Flík. Flík je poměrně světlý. Vůně s tóny ovoce. Chuti nepříliš pivní, vodově sifónové. Spíše nežli pivo připomíná mošt. Nepříliš zdařilý mošt. Poněkud amatérské pivko. Gallase si raději necháváme až na někdy příště. Jméno získal od rodu Gallasů, kteří po Valdštejnech hospodařili na Frýdlantsku. Což je nedaleko od Liberce.   

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Telegraficky novosti ze škroupáku-kulaťáku, přímo od U sadu (https://www.usadu.cz). Vedle kmenového osazenstva píp procházky pivním sadem během startu měsíce padajících listů zvou ještě pořád na nefiltr Pilsner Urquell (No comment!) a zase na chvíli na protivínskou Prácheňskou perlu 14°. Brzy se ale čepu ocitá Vídeňský ležák 13°. Polotmavý speciál (alc 5,2 %). Uvařen kdesi jedním z létajících pivovarů. Nomád ani Falcon to není. Že by Pražský Floutek? Yes. Létající pivovar Prager Laffe. Od téhož producenta následně teče Kouřový ležák. Další poznávací, a nepříliš exotickou, akvizicí je Klášter 11° ležák. Tradičně nakyslý. Standard Klášter. Prodlouženě-víkendové gastroakce pokračují na přelomu října/listopadu hamburgery (hovězí, hovězo-vepřový, kuřecí, jehněčí). Ani žižkaperk neopomíjí něco málo svatomartinských dobrot: husí kaldon, jatýrka či roláda, kačení nožka, králičí hřbet. Sestava lehčí husí roláda + jablečné bílé zelí (vynikající) + variace knedlíků účel plní. Oslavy Martina doplňuje, dle reklam, obstojně pitelný Svatomartinský speciál. Svrchně kvašené 13° (alc 4,7 %), s přídavkem pšeničného sladu. Na připomenutí tradice piv vařených už v 16. století. Černá Hora či Jihlava? Prý Jihlava. Ale žádný zázrak a od Velena k nerozeznání. Předposlední listopadový víkend ve znamení steaků na grilu. Pupek-flank na hrubozrnné soli a drceném barevném pepři nebo rib eye steak se sýrovou omáčkou s chilli papričkami obložen rukolou a cherry rajčátky, aneb vyzrálé maso z české farmy, plemene Simmental Charolais. Dále vepřová panenka balená ve slanině s omáčkou ze zeleného pepře, brandy a smetany. Steak z krkovice s volskými voky a restovanými jalapenos. Steak z lososa, rukolové máslo. Rib eye obstojný, leč rukola obludně slaná. Nicméně na horkém kameni či pánvi zde bývaly flákoty atraktivnější. Co ovšem potěší velice, je nový sadovský artefakt. Nad dříve oblíbeným místem Bertíka - půlboxíkem se šicím strojem - trůní cedulka v českém i anglickém jazyce: „2 místa pro vegetariány“. Na fortelné šibenicí se dvěma profesionálně upletenými oprátkami! Milé, působivé, stylové. Skoro na žalobu od nějakého pravdo/láskařsko-lidsko/právního pošuka. Chválíme. Jednička podtržená.  

Párování piv s pokrmy (BPH XXII. + LXIV. a další): Nesmrtelné klasice - párku a pivu se  čtivě věnuje gastrorubrika v listopadovém čísle PBA (referujeme níže). Spojení piva a párku je pro někoho delikatesní, pro jiného běžné, až možná i nudné - leč o „gastronomickou stálici světového formátu“ se jedná určitě. Text představuje onu klasiku na řadu světových způsobů, s tipy na náležitá spárování. Ke světlému českému ležáku doporučuje klasický kvalitní frankfurtský párek, připravený v páře nebo na grilu. S weissbierem nejlépe nepřekvapivě ladí bavorský weisswurst (podobný taliánovi), anglická real ale (s výraznou chutí po kvasnicích) vhodně doplní italská mortadela či obdobné měkké italské salámy dochucené např. olivami. A k bockům pasuje bockwurst. Přehled nejzajímavějších kombinací piva a uzenin je inspirován knihou Cooking and Eating with Beer: 50 Chefs, Brewmasters, and Restauranteurs Talk about Beer and Food (LaFrance, P., New York, John Wiley & Sons 1998). Autorka příspěvku - jak je u ní, bohužel, zvykem - opět neuvádí vydavatele, ani rok vydání. A jaké zásady platí pro párování? Samozřejmě, naprostým základem je kvalita obého. K silnějším pivům se hodí chuťově výraznější kořeněné uzeniny, a naopak jemnější zase k lehkým. BPH dodává, že též kontrasty mohou excelovat. Tismická sekaná s hořkým únětickým (lze testovat na sobotních FT Jiřák) či jemný talián s Raptorem. Nebo s nějakou brutal IPou od BrewDog? Nicméně uznejme, že i textem zmiňovaná decentní sestava Klepišův párek + břevnovský ležák Benedict cosi do sebe má. A nezapomínejme, že v Korunní č.p. 105 funguje stylový podnik Pivo a párek (blížeji ZN No. 19), kde možno různé kombinace vyzkoušet na vlastní ústa.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.): Od 16. října t.r. aktualizovaný jídelní list v Hostivaru (www.pivovar-hostivar.cz) příjemně nepřekvapil. Konec párečků i konec klasického řízku. Přibylo kuřecího (Povolební odbočka: Nadopovaná kuřata ať si skromný lidový miliardář B. nechá pro veterána Jardu Jágra, jako v oné vypečeně-grilovací reklamě. Neměla by levice nebo přesněji tzv. levice začít připomínat, že za všechno opravdu nemohou jenom pp. Kalousek, Nečas & co., a začít konečně už ukazovat na „poctivé“ a „pracovité“ pány Bakaly, Babiše, Kellnery etc.? Tito se jistojistě pilně učili, pilně pracovali, pilně chodili do fabriky a křišťálově poctivě si tímto vydělali miliardy. Naše miliardy. Mrkněte na film o Mrázkovi-Vedralovi - mrazivě realistický příběh kmotra je krutě poučný). Nicméně pořád v Hostivaru (který s oním panem B. snad nic společného nemá) je, co si dát. I, na co se těšit. V čele se stále famózním kolenem. Testujeme 3. 11. v brzkém odpoledni. V rubrice jídel k pivu přibyla pikantní rybí očka a též pikantní buřty na polotmavém pivě. Zůstává Šrolův špek. Zůstává jedničkou rubriky. I když je velmi, velmi sytý a vydatný. Nové jsou domácí karbanátky plus lehký bramborový salát s feferonkami. Obyčejné, chutné. Pokrm nezklame, leč ani vysloveně nenadchne. Leč upřímně, co od karbošů se salátem očekávat vlastně více. Grilovaný flank steak je nově nyní s hříbkovou omáčkou a s rosti. Volíme raději pivovarský guláš. Solidní (nad)průměr, s křenem (neštiplavým), cibulkou a ucházejícím chlebem. Potěší naservírování v hlubokém talíři se lžící. Nalámat chleba a dlabat. Vše dobré a není vlastně moc co vytknout. Ovšem guláše v táborské Brusírně či „maďar“ v hruboskalském Šteklovi Vás k tomu ještě „posadí na zadek“. Hostivarský nikoli. Což není kritika, nýbrž pouhopouhé konstatování zmlsaného Jezevce. Deserty standard, v čele s kostkou Hostivar. Platí to, co u gulášů. Do echt zážitkové gastronomie ještě cosi chybí. Pivka slušná, leč úplná superšpička to není. Na čepu zdejší klasika: H11, H12, H13, H15 + nealko Bernard (chybí na www verzi lístku) i dvoje limo. Kolega řidič-abstinent volí z moštů. Jablečný z Podorlicka. A chválí. 11. 11. úderem 11:11 zde naražen Martinský speciál 14 světlý Ale. V doprovodu husích specialit, degustovaných po celý týden. Paštika s brusinkami a redukcí z lesního ovoce s toastíkem,  kaldoun a hlavně pomalu pečené husí stehno s nastavenou kaší. Čte se to hezky, leč návštěva Hostivaru nám nevychází. Hostivar je stále hodně slušný, nicméně na otevřeném pohodovém venkovním posezu (aktuálně je terasa zateplena a kryta igelitem), samozřejmě s bicyklem, za teplého počasí, je to o něčem trošku jiném. Už aby vypukla nová cyklosezóna. Dočkáme se?  

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Tradice velí. Opět listopad (9.) a opět Military burza (www.antiktrhy.cz). Opět Dejvice, opět stavařská mensa ČVUT. Dvakrát do roka se akce přežít dá - příště nás opět nemine 22. 3., resp. 15. 11. 2014. I když je to furt stejné a vlastně už o ničem. Atmosféru a punc burzy měly za Komančů (Kotce, Hajnovka, Radiopalác, Kováčko na Smíchově, Limuzská, naivní honičky s předstíraně naivní VB na burzách deskových aj.), maximálně počátkem divokých devadesátých (noční Buštěhrady nebo ochozy na Spartě). Za reál-eurokapitalismu nás už neberou. Holt nejen reálsocialismus, ale hlavně mládí je v hajzlu. Nenávratně. Po povinné a rychlé obhlídce military vetešnictví a podvodných replik opět na skok na farmářské trhy Kulaťák. Skok se protahuje. Milé překvapení, ba nadšení. Dvounožců přijatelné množství. Kvalitní nabídka. A hlavně spousta možností k občerstvení. Párky a další produkty Lahůdkářství Sváček, včetně roštenců z Vysočiny na grilu (Proč už ale neopékají špekáčky, jako v minulosti? Asi proto, že si je skoro každý dával). Dále namátkou celerová polévka, hambáče, palačinky sladké i slané, grilované kalamáry na dvou místech, též ravioly a jiné těstoviny. Raclette U Syraka (možná to má být sýrák) nabízí raclette sandwich a soupravu - čerstvě uvařené speciální minibrambůrky, naložené cibulky a okurčičky, vše vkusně zalité roztaveným francouzským sýrem. Za CZK 70 solidní. Když Martin, tož jasně husí játra. Na vydatném lůžku z jablíček a cibulky. Lahodné. Nelitujeme ani CZK 200 za fest sytou porci. K napití svařáky, čaje, domácí lima a další lektvary i vínka rozličná. A především pivko, které v Dejvicích dříve bolestně absentovalo. Vedle mixu produktů tuzemských minipivovárků v PETkách teče vyškovský Generál a Bobr z Třebaně (Třebaňští brzy vyrukují s polotmavou dvanáctkou). U příjemného stánku nové pivotéky ze šestky zakupujeme pátý ročník stolního Kalendáře regionálních pivovarů ČR 2014. FT Kulaťák mají parametry. Jiřák je v jejich lesku hodně chudá a náhražková příbuzná. I když i FT Jiřák (https://www.farmarsketrziste.cz/jirak) probíhají zaběhle. Včetně tismické sekačky. Návykové, božské. Zatím se nepřejedla. Ale i s božskou raději opatrně. Bez přítomnosti BPH na Jiřáku 11. 11. přímo zuří Svatomartinské slavnosti s pečeným ptactvem. Se zábavou a požehnáním mladému vínku jakýmsi flanďákem. 

Bismarck (BPH XLVI. - XLVIII.): Už zase nové globálně nejsilnější pivko! Soutěží skotský  Brewmeister (www.brewmeister.co.uk), a to sám se sebou. Loni se echt chasníci v sukních od Aberdeenu vytasili s Armageddonem, vymraženým na 65 % alkoholu. Malý pivovárek takto zareagoval na výtky zákazníků, že vaří slabé pivo. Současně šlo o odpověď na  bavorský tzv. icebock Georga Tscheuschnera z Schorschbräu v Oberasbachu o síle 57,5 %. Brewmeister letos nabízí Snake Venom už dokonce s ABV 67,5 %. Hadí jed možno objednávat on-line. 275 ml lahvinku za 50 liber. Chuťově má být blížeji likéru než pivu. Je prý v něm cítit škála chutí, od žvýkačky po karamel. Zareaguje Brewery Dog (https://www.brewdog.com)? Skotští psí pašáci z BrewDog ale dostihy ukončili na voltáži alc 55 %. Proto název jejich rekordmana, v silně morbidním zvířátkovém futrálku, zní End of History. A předtím Potopte Bismarcka, a nebo TNT (Taktický nukleární tučňák) ... BrewDog vaří skvostná pivka. Třebas Punk IPA ...

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Konečně po nesnesitelně vleklých týdnech vymodlená seance, mastňácky vozmo, u roztockých Zvířátek (www.zviratka.eu). Nicméně hlavní důvod déle než měsíčního áčka je jasný. A jednoduchý. Jmenuje se lenost. Danke bohu, v dolních Roztokách (50°9'14.63''N, 14°23'15.176''E50°9'14.63''N, 14°23'15.176''E) se osvědčeného a dobrého drží. Milá Zvířátka potěší, milá Zvířátka jsou fajn. 6. listopadu p. Martin šenkuje desítku a dvanáctku z Únětic a z Černé Hory Páter, Granát, Borůvku + limo Grenu. Ve flašce lze přežít nealko Formana polotmavého (u světlého nějak vázne distribuce) a světlé nealko od Lobkowiczů. Pí. Hanka griluje žebra, jehněčí hambáče, klobásky i babiččin koláč (dneska z vypeckovaných višní). Vše fajn, jako vždy. Pohoda, hlídací kočičák, romantika, atmosféra. Hořké pivní skvosty z Únětic BPH velebí a Únětickému pivovaru fandí. Na tom se nemění zhola nic. Leč návštěvy pivovárku samotného, krčmy-restaurace (www.unetickypivovar.cz), BPH omezila. (Ne)mírně kritické stesky nad opakovanými (ne)drobnými vadami na kráse v jídle jsme nemilosrdně napráskali a posmutněle tepali v ZN No. 20. Tudíž, pro pořádek a úplnost, rekapitulace pouze z doslechu, ze druhé ruky. Kolem 10. listopadu ani v Úněticích nechybí Svatomartinské hody. 16. listopadu, úderem 2 P.M. je v nové (?) pivovarské stodole narážen vánoční speciál Jantarová 13,5°. Avizována pohoda, zábava - jak jinak. Servírován zvěřinový vývar s masem a smaženými knedlíčky, srnčí guláš s karlovarským knedlíkem, kančí kýta na smetané s brusinkami a houskovým knedlíkem, bažantí stehýnka na víně se švestkami a šťouchaným bramborem a ostružinový koláč. Lákavé. Leč dvounožců  tam budou zase mraky a tudíž jistě opět přepychový Jantar raději okoštujeme jinde. Nejraději U Zvířátek. V horším případě v Italské. V Dýni. Tlusté nebo Decentní? Decentní přece. Jistý to pivní a rumový bar (https://dcdyne.com). Asi dobrý, leč na nás moc proteplený. Únětičtí následně zvou na akcičku „S omáčkou bez keců“. Na programu: hovězí váleček s poctivou hříbkovou omáčkou a žemlovým knedlíkem, hovězí krk s koprovkou, zastřeným vejcem a houskovým knedlíkem, vepřová pečeně s játrovou omáčkou a šťouchaným bramborem s pažitkou a navrch povidlový knedlík s vanilkovou omáčkou s kardamomem. A se začátkem prosince vypukávají (ne)malé adventní trhy v pivovarské stole, příhodně doplněné o vepřové hodování. 

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.): Od ledna do září 2013 poklesla tuzemská produkce piva o 2,7 %. Oproti loňsku. Za první pololetí pokles činil 2 % a trend pokračuje i od července do září. Vysvětlení je spojováno s nepřízní počasí, včetně povodní. Chladný březen, duben a červen, v kombinaci s povodněmi. Negativní vliv počasí byl patrný hlavně u točeného pivka, kdy chyběly častější návštěvy hospod a též naplnění letních zahrádek a sezónních provozoven bylo menší. Z hlavní sezóny duben - září pivovarům počasí přálo jenom v červenci a srpnu. Nižší byla též konzumace pivních mixů, radlerů. Pokles výroby piva nastává předtím v letech 2008-10, a to až o 15 %. Coby důvody byly tehdy uváděny krize a snaha lidí šetřit a úbytek zahraničních turistů. Nicméně nutno dodat, že i letos roste produkce minipivovarů. Meziročně cca o 15 %. Celková produkce nejmenších výrobců piva vzrůstá hlavně díky navyšování jejich počtu. Produkce již zavedených minipivovarů přitom spíše stagnuje. Dej Bůh štěstí! 

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz), po počátečních peripetiích s předplatným (v zahřívacím roce vydávání omluvitelných), nyní dochází spolehlivě. Spokojenost. Listopadové číslo (už nečíslované), ročníku III., startuje tradičně editorial p. Borowiece. O nominacích a plánovaných vyhlašování cen PBA. „Naše pivo prostě musí být dobré“ je sympatický název rozhovoru se sympaťákem p. Petrem Janíkem, spolumajitelem PIVO Praha. Povídání nejenom o rozjezdu Břevnovského pivovaru. Další texty chválí posezení v pivovaru s maskotem kohouta, tedy Faltus v České Třebové (včetně návodu na guláš z hovězích líček aj.), představují ječné víno Old Tom (s první várkou uvařenou 1. 11. 1899), formou fotoreportáží Stockholm Beer & Whisky Festival a Bavorský den v Únětickém pivovaru. Následuje první část reportáže z Frankufurtu nad Mohanem o značce Schöfferhofer, povídání o pivku pro zdraví a krásu, designblok o spojení moderního designu a tradiční značky piva, něco odbornějších info o osevních plochách sladovnického ječmene, anketa na téma ztracených kegů (kuk na www.navaltesudy.cz). Nechybí známé rubriky: degustace (bavorských ležáků hell nebo helles), po čase opětovně o destilátech (o rumech Cubaney) ani Černokostelecký historický sloupek. A představení regionální kuchařky s výběrem receptů (Pospěchová, P.: Regionální kuchařka. Všechny chutě Čech, Moravy a Slezska. Praha, Smart Press 2013). Proč ale recenze neuvádí rok vydání a hlavně vydavatele?  Záměr nebo přehlédnutí? Jinak PBA = O.K. Vy ho ještě nemáte předplacený? Chyba. 

Absurdity (BPH LXIX.): V (nejen) povolebním bordelu se absurdit vyskytlo, vyskytuje a vyskytovat bude, hojně. Ctěné p.t. čtenářstvo nechť velkoryse odpustí nepivní miniagitku-postesk. K nesporným absurditám patřila mobilizace po sítích a tragikomická shromáždění na podporu Slávka po volební ne-výhře socanů. To bude premiér. Máme, co jsme chtěli. Kdosi kdysi trefně podotkl, že evropský prezident (kdo ho zná?) má charisma mokrého hadru na podlahu. Což sedí. Robot Slávek i toto ne-charisma jenom tiše závidí. Kdo bude „leaderem“ příště? Otík Rákosník z Vesničky střediskové? Ovšem i spiklenci z druhé strany Války růží si plně zaslouží kandidaturu na cenu packalové roku. Absurditou ještě mnohem nehoráznější jsou petice a bitva o vliv v ČT. Aktivistická klika v čele s opravdu unikátně nesympatickou Drtinovou kritizuje vedení ČT za přílišnou levicovost a prozemanovsky laděná zpravodajství! Nařknout tzv. veřejnoprávní ČT z levicovosti, to už fakt vyžaduje pořádnou dávku fantazie, fanatismu a fakt hodně silný žaludek! Což, jak známo „věční petenti pana Vaňka“ mají. Ať si pravdo-láskaří, ale za své! Objektivnější a „levicovější“ jsou totiž i zprávy a zpravodajství na Nově. Co s tím? ČT konečně zrušit a celou bandu konečně vyhnat. Když už nebude ředitelkou Bobo, která by pořádek jistě a ráda rychle udělala, mrkněte pro inspiraci k bratrům Slovákům. Jak tam fungují TV a rádio. Nebo do Řecka. Jak tam vypráskali TV přezdívanou Jurský park. 

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Ještě před volbami náš nekonvenční pan prezident pracovně navštívil Ukrajinu. Pan Miloš přivezl krajanům knihy a krajané na oplátku pana Miloše v Kyjevě uctili pivkem. Ukrajinským, nazvaným symbolicky - Zeman. Uvařeným v pivovaru, který LP 1888 založil Čech Zeman. Václav. Přistěhovalec. Pivzavod Lutsk Zeman (ПАТ Луцьккий пивзавод Земан) vaří několik druhů piva Zeman (podrobněji na https://pat-lutskij-pivzavo.uaprom.net). Co okusil náš Zeman? Zeman Premium Lager (alc 4,3 %)? Nekamarádi dřívějšího Jezevce z Vysočiny drze vtipkují, že na uvítanou měl dostat ovar. Takto nehezky pana prezidenta totiž mnozí šibalové titulují. K tomu neomaleně šíří aktuální verzi starého přísloví „Tak dlouho se chodí se džbánem ...“, a to ve znění: „Tak dlouho se chodí s flaškou po Hradě, až se odhrne koberec“. Zdravotní stav pana prezidenta se ovšem údajně lepší. Údajně se zase prochází už i po trávníku. Ovšem, aby mu prý Darcy tentokráte nesroloval trávník. Hanba! Fuj! Republiku si rozvracet nedáme! Samozvanci, zaprodanci a ztroskotanci. Ať žije první pes Darcy!