Zrzavé novosti 22

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 22., až z 31. ledna LP 2014, neb loňský prosinec byl pivně bezmála nulový)

Pivní moudrost a recept: Stylové moudro na téma pivko a Vánoce se BPH nestylově vypátrat nezadařilo. Konec konců letos se žádný Vánoční díl ZN ani nekonal. Za prosinec totiž nebylo o čem psát. Čekání na NNH, veselé angažmá na AAJ tamo a zotavování. Tudíž velectěné p.t. čtenářstvo se musí, chca/nechca, smířit jen s básnickým výronem Zbyňka Hejdy Blízkosti smrti. Nepivním, ovšem dozajista (nejenom) Vánočně pohodovým a optimistickým. „Blízkosti smrti. V zemné hospodě pootevřené dveře do tmy. Ze dvora křik šílených opilců. V děrách pištící myši. Brzy se otevřou dveře dokořán. Kdo vstoupí, nebude to nikdo. Bez tváře, hltavý děs. Úmrtní lože pod stolem v louži mezi černými stehny děvky“. Úplně vidíme a cítíme temný Gambrinus ... Zimní pivní recepty zahrnují komplet menu. Převydatný startovní předkrm (který mnohého ovšem zasytí docela), hlavní chod a moučník. Baštou - i když skoro až (resp. vlastně už) babicovsky prasáckou - má být zelíčko na pivě. Potřeba je: hlávka zelí (špičatým z Vysokého či Sklenařic ale na tento eintopf raději neplýtvejte), kousek vepřového, kousek klobásky, kousek uzeného, cibule, pepř, sůl, sojová omáčka, kečup, hořčice, pivko. Zelí nakrouháme na nudličky, nandáme do pekáče, přidáme nakrájené maso, klobásu, uzené a cibuli. Opepříme, osolíme, zalijeme trochou sojovky. Přidáme čtyři polévkové lžíce hořčice, půlku kečupu a zalijeme celým pivkem. Dáme pod pokličku péct do trouby na 200° C na hodinku. Poté odklopíme a ještě tak půlhodinky dopečeme. Občas přitom promícháme. Coby přílohu volíme chleba nebo pro hladovce bramborový knedlík. Následuje jednoduchá pikantní krkovička. Nutno po ruce mít: 500 g vepřové krkovice, 250 ml tmavého piva, 4 kuličky jalovce, drcený kmín, 2 velké cibule, 2 stroužky česneku, sádlo, sůl. Nakrájíme krkovičku na plátky, mírně naklepeme, osolíme a pokmínujeme. Zapékací misku vymažeme sádlem a položíme do ní kolečka nakrájené cibule a na plátky nakrájený česnek. Na zeleninu položíme okořeněnou krkovici a vše zalijeme pivem. Pečeme v předehřáté troubě při 220° C zhruba 80 minut. V průběhu pečení tmavé pivko doléváme. Podáváme s pečivem. Coby dezert servírujte stylově pivní štrúdl. Potřeba je: 500 g hladké mouky, 2 lžíce octa, 10 lžic tmavého piva, 2 žloutky, 250 g Hery na pečení či Hery máslové (opsáno z originálu receptu, kdo margarin má za svinstvo a nemusí, dá jasně máslo), skořice, cukr, strouhaná jablka, rozinky, oříšky, tuk na vymazání nebo pečící papír, hrst strouhanky, cukr moučka na pocukrování. Jak na to? Mouku, tuk, žloutky, ocet a pivko smícháme dohromady a vypracujeme na vále v nelepivé těsto. Necháme těsto odpočinout a poté rozdělíme na čtyři díly. Jablka oloupeme a nastrouháme. Z každého dílu vyválíme plát a lehce ho poprášíme strouhankou, která vsákne šťávu z jablek. Na ni rozložíme nastrouhaná jablka, posypeme je cukrem se skořicí, sekanými oříšky a rozinkami. Pivní štrúdl zamotáme, přeložíme na vymazaný plech nebo pečící papír a upečeme při teplotě 180° C dorůžova. Vychladlý moučník pocukrujeme. Dej Bůh štěstí! A hodně opožděně všem pivařkám a pivařům povinšujme Pour Féliciter 2014! P.S. NNH = Nemocnice Na Homolce. AAJ = antiarytmická jednotka pod vedením skvělé MUDr. LŠ Ph.D. Pí. doktorce náleží veliký dík (i milou cévku zvolila protekční a protekčně mile zaváděla, což však Jezevec neocenil a pomýšlel na zbabělý útěk ještě ze sálu, než byl potupně přikurtován). Kulich Jezevec nebyl snadný, ani hrdinský, pacient. Na AAJ byli skvělí vlastně všichni. Isolaci plicních žil kryobalonem tady lze doporučit. Ovšem je to opravdová lahůdka, pro opravdové fajnšmekry a hypochondrické labužníky. Ještě dodejme, že překvapila, příjemně, strava. Hlavně hovězí gulášek s kolínky. Bonusově přidejme jeden výrok, nepivní, leč pravdivý: „Lékařský výzkum dosáhl takových pokroků, že na světě není zdravého člověka“ (A. Huxley).   

Svijany (BPH II.): Štamlokálek U (bejvalejch) vyndanejch furt straší na adrese Krásova 13°.  Danke bohu, beze změn. Podstatnějších. Kmenová sestava stejná a zklidněná (tedy jen do půle ledna). Na place pí. Grétka s pí. Sylvou. Vypomůže i p. Vojta a ve čtvrtek večer slečna v korzetu, nahoře pořád holá. Zlobr Jirka, s dlouhodobě pochroumanou nohou, opět chvíli vynášen do nebes a za chvíli naopak posílán do horoucích pekel, tentokráte dokonce včetně zákazu vstupu. Pořád dokola. Žižkovský folklór pokračuje též v roce 2014. Konrad 10°, Máz 11° stejní. A vlastně stejní i Qéčko a paní Kněžna. Odporný Radegast zmizel, doufejme, že navždy. U Máze dodejme, že je pořád stejně hnusný. Nakyslý. Dobrý a pitelný Svijanský Máz je už nenávratnou dobou minulou. Všude. Pořád jsme svijanská hospoda, ovšem vratislavický Konrad zdaleka není pouze trpěnou a přehlíženou popelkou. Dokonce se někteří dožadovali Konrada 12°. V září 2013 byly v Londýně udělovány světové pivní ceny World Beer Awards a v kategorii ležák českého typu zlato bral právě Konrad 12°. Dodejme, že agenti-zástupci Konrada jsou mnohem, mnohem vstřícnější nežli svijanští protivní a neschopní škrti. Svijanští nedají nic, vratislavičtí na reklamních předmětech nešetří. Dorazil též čtvrtletník Vratislavický Ležák, 2. ročník, č. 4. Pouhý dvoulist, leč vydařený i zajímavý, včetně pravidelného okénka z historie pivovaru. Což svijanskou putyku proměnit na putyku malorohozeckou, a dejme tomu i doplněnou o nějakou akvizici z Vratislavic? Svijany už nejsou, co bývaly. Možná hořčí Rytíř, ovšem toho v Praze seženete velmi, velmi sporadicky. A ani nevíme, zda se máme těšit na new Svijany 450. Po degustaci U sadu se přehnaně netěšíme. Takový hořčí Máz. Nic moc. Svijanští si ovšem vysloužili i pochvalu. 26. ledna v pivovarské prodejně překvapivě příjemná veškerá obsluha, k dispozici nejnovější (i když staré) Svijanoviny a především za kilo veliký Svijanský kalendář ke 450. výročí založení pivovaru. Kalendář barevný, vkusný, decentně erotický, krojovaná děvčata s pivkem sličná a velmi sošná. Nejsladší je únor, duben a prosinec. Vlastně ne, asi vítězí titulní dívčina se sudem na rameni. Kalendář roku. Už visí. Kolega pobavil tím, že hranou zakoupeného držáku na tácky prorazil dvě z plata zakoupených plechovek. Plechovky nejsou z pevného plechu. Naopak. A stříkají parádně. Vnitřek vozu a kolegu ohodily příkladně. Kolega = zapřísáhlý celoživotní abstinent (plechovky vozí svému potomkovi) a přesto pivkem smrděl fakt brutálně. P.S. Svijanoviny jsou speciálem z července 2013. Jedná se o „mykotoxinový speciál“, rekapitulující medializovanou kauzu mykotoxin, odstartovanou časopisem dTest. Jak jinak, Svijany jsou úplně čisté a dTest nehorázně kecal.      

Zvíkov (BPH VII. + další): Pivovarský dvůr (https://www.pivovar-zvikov.cz) fikaně na konci roku, od 11. prosince, zavřel. Otevírá až (už) 1. ledna. Na www stránkách ovšem přináší informace mírně komplikované, a ne zcela jasné. A sice, že otevřeno od 1. ledna 2014 do 28. února 2014 „pátek, sobota, neděle 11:00 - 23.00 ... V lednu a únoru 2011 bude restaurace otevřena vždy každou sobotu a neděli“. A na dveřích píšou ještě, že v neděli otevřeno do 20 hodin. Ani po několika absolvovaných VŠ Jezevec nepochopil, zda se tedy lze stavit na pivko a bůček v lednu či v únoru též v pátek. Proč to sdělit a napsat jednoduše, když to jde složitě, že? Tudíž premiérovou letošní návštěvu raději odkládáme na víkend. Na 12. měsíce ledna. Www strany informují o zadané restauraci. Tož na Zvíkov dorážíme až o sobotě 18. 1. Majestátný hrad impozantní pořád a silný prožitek umocňuje, že v areálu jsme vlastně samotni. Paráda. Globální přelidnění je třeba řešit. I v české kotlině. Dojmy z hradu nad soutokem Vltavy s Otavou parádní, dojmy z pivovaru tentokráte notně smíšené. K pokrmům přehnaně připomínek a výhrad není. Teplý vyuzený domácí bůček na prkénku s pecínkem domácího chleba voňavý a přitažlivý. Značně prorostlý, což výtka není. Ovšem vždycky byl servírován vcelku, dnes novota - bůček nakrájený na plátky. Obé má svá plus, nicméně my preferujeme kostku či špalík vcelku. Hovězí steak se zelenými fazolkami a slaninou slušný. Měkký, chutný. Doprovodné šťouchané brambory však mdlé, fádní a nudné. Celkově dobré, možná až velmi dobré, zklamání se nekoná, ovšem nadšení jako u obdobného steaku (v obdobné cenové relaci) u Richtera U Bulovky se na Zvíkově nekoná také. Karamelový pohár i čokoláda se zmrzlinou ucházející, šlehačka však pouhá „sprejovka“. Co pivka? První šok přichází, když registrujeme, že výtečné a božské místní nealko není. Jen nealko Platan ve flašce. Fuj. Snad v sezóně zase bude. To by byla fakt ztráta. Točené nealko Zvíkov je totiž bezkonkurenční No. 1 mezi nealkopivy. Zlatá Labuť 11° bývala dycinky parádní, hořká, osvěžující. Dnes nevýrazná, vodová, prázdná, bez pěny, nakyslá. Ani malé dopít nejde. Dost hrozná, vlastně odporná. Co to? Zimní nepovedená várka? Inovace? Chuť si spravujeme 15° Pale Ale Zvíkov. Jo, takový, jak býval. Leč upřímně, známe tuzemské Pale Ale šmrncovnější. Zvíkovský mírně nijaký, neosobitý, skoro bez výrazu. Ke sladkému testujeme tmavou Zlatou Labuť 13°. Asi taktéž stejná, jak ji známe. Vypít se dá, nicméně k zážitkovému pivku má daleko. Na míle daleko. Na Rarášky si raději už netroufáme a oželíme i Královskou Labuť. Věřme, že v létě budou všechna pivka zase v cajku. Na tak nedobrou jedenáctku sem vážit dlouhou cestu fakt cenu nemá. Nadšení tentokráte nevzbuzuje ani personál. Dívčina se snaží, sympatiemi ovšem nepřekypuje. Pán kmitá, odsekává a dost neúspěšně se snaží zakrýt, že ho všichni se... Obě síly přitom za nejdůležitější považují, co nejrychleji hostům vyrvat jídelní lístek z rukou. Opětovně si posteskněme nad touto protivnou debilitou, v našich končinách nesmírně rozšířenou a oblíbenou. K tomu považovanou za projev profesionality obsluhy a úrovně podniku! Studujeme jídelníček, objednáme si a personál se ihned lačně listu zmocňuje. A hází ho na hromadu dalších, takže nedostatek jich zaručeně nemají. Žádáme znovu o list (což obsluhující kvituje s nehraným údivem), znovu objednáváme a vše se opakuje. Obsluha netrpělivě přešlapuje a čeká, až listy vydáme. Hlavní prostě je, aby tyto co nejrychleji zmizely ze stolů a klidně spočívaly na hromadě na svém místě. Potřetí se listu už opravdu doprošovat nebudeme. Kurva, to jsme v Rusku, aby bylo nutné si hned na začátku objednat všechno na celý večer? A proč v jídelním listu tedy uvádí povídání, když host nemá šanci si ho přečíst? S tímto nešvarem se setkáváme velmi často - to opravdu musí personál kdosi učit. Jděte do ...   

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): Z plzeňského pivovaru 10. prosince 2013 odcestoval do Soči zlatý sud piva Pilsner Urquell s podpisy zlatých českých olympioniků Neumannové, Špačka a Doktora. Prazdroj na 2 100 km dlouhou pouť do Českého olympijského domu zasílá celkem 120 půlhektolitrových soudků & pět výčepních zařízení. Což o to, tradice to pěkná je. Bezesporu. Ovšem, pokud je v sudech taková srág..., jakou nám plzeňští šizuňkové natočili v prý naprosto unikátní echt restauraci Na Spilce, přímo v areálu pivovaru (vizte ZN. No. 19), tak to s medailovými ambicemi bude nahnuté. To nerozbruslí ani veterán Jarda, ani železná Martina. Možná ovšem jde o rafinovanou obranu před útoky černých vdov. Každá zahalená postava se bude muset této břečky napít a poté už žádného odpálení bomby nebude schopna.  

Kersko (BPH IX.): Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) o neděli 1. prosince pohodová. Dokonce tu není taková kosa jako obvykle. Nová kuchařinka se činí. Mimořádnou nabídkou je jelení kýta v červeném víně se švestkovou omáčkou, v doprovodu domácích bramborových šišek. Omračující nikoli, solidní yes. Což platí i o kolegově řízku. Smaží sice panenku, nicméně známým usmaží i kýtu. Alespoň kýtu. Smažili by rádi krkovičku, leč hosté „tlusté“ odmítali (Blahoslaveni, chudí duchem!). Tudíž pracují se suchou, fádní a ničemnou panenkou. Jako vždy teče Nymburk jedenáctka. Průměr. Nadprůměrem je flaškové nealko, Postřižinský Střízlík. 22. prosince kolem půl třetí Hájenka neskutečně narvaná. I v salónku. Tudíž jen vinšujeme ke Svátkům. Zastávka uskutečněna ještě 30. 12. Na tlačenku a lívanečky. Na kus řeči. Na viděnou 28. února, kdy opět Hájenka otevírá. Po celozávodních prázdninách.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Karlínský Pivovarský klub, Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) nezahálí. Na rozdíl od BPH, která v prosinci absentuje.  Zcela. Tudíž jen pro úplnost. Poslední klubové setkání roku 2013 konáno 10. 12. a  věnováno  pestré degustaci piv z USA v počtu 10 vzorků. Degustaci doprovázel odborným komentářem p. Šuráň. Na Štědrý den karlínští fungovali do 14 hod., zato s vánočním kubou či vanilkovým pivem (z Ječné?). A už je tady, danke bohu, leden. 21. 1. zahajuje klubová sezóna. Na čepu, mezi jinými, Lipan 15° Pale Ale. Jak známe p. Papulu, budete to temná, brutální síla. Ovšem ovace dražíčská patnáctka v Karlíně nevyvolává, takže si Lipana odpouštíme. Na klubovém večeru se představuje jeden větší pivovar a jeden nový minipivovar. Tím větším je Rebel Havlíčkův Brod, tím novým Biskupický pivovar Gajdoš. Začněme od konce. Klubová seance tentokráte taková ... No, nijaká. Což není kritika, ale konstatování. Příště přijdeme zase. A rádi. V Klubu samotném vše při starém a fungujícím. O to nejde. Pan Dočkal se snaží jako vždy, degustační sousto slušné. Leč prezentující se pivovary hodně nijaké a degustované vzorky dtto. Vystupující povětšinou kuňkali, prezentaci či reklamních předměty připraveny neměli a moc toho o pivu ani vlastně neřekli. A jejich piva nás přehnaně nezajala. Upřímně, nezaujala a nechutnala nám vůbec. Pivovar Gajdoš reprezentoval pan majitel Ivan Gajdoš. Sládek nepřijel, neb bloudil v okolí Prahy, hledaje nové prostory pro nový minipivovar. Pan Gajdoš je hlavní profesí muzikant, dělal mnohé, provozoval i obchod či cukrářství a teď se dal na vaření pivka. Též coby lék na nepovedené manželství. Jeho bývalá paní je z Biskupic, které se nalézají mezi Znojmem a Třebíčí. Poblíž funí Dukovany, leč piva radioaktivní prý nejsou. Ovšem p. majitel (žertem) dodává, že kelímky od nich doporučuje po použití zakopat 3 m hluboko. Nejméně. V Biskupicích mu starosta pronajal vybydlený mokrý dům, kde se vařit začíná kolem června 2013. Restauraci minipivovar nemá, pouze referenční výčep pro pár hlav a nějakou místnost pro větší slezinu. Místní stejně o produkci zájem ale nemají, lemtají výhradně Kozla a Géčko. Dobře jim tak. Piva se tudíž vozí a čepují v Brně, Znojmě a dříve ve Vyškově. Předpokládaný letošní výstav má činit mezi 400 až 500 hl. V nabídce Gajdoše naleznete desítku, jedenáctku, dvanáctku, třináctku a na Vánoce připravili ochucený speciál. Degustují se dva vzorky. Ze soudku Gajdoš 12 ° světlý. Hodně zvláštní vůně i chuti. Spíše nechuti. Nasládlý, nepivní. Vzorek nedopíjíme. Vzorkem č. 2 je z Petek nalévaná nefiltrovaná verze 13°. Mladé pivo. Hodně mladé. Kvasinkové, nehořké. Má to být polotmavé, je ovšem úplně blonďaté. Též vzorek nedopíjíme. Ke Gajdošovi dodejme, že jeho ležák zvítězil ve své kategorii na jakémsi pivním festivalu v Milevsku. Což prý byla akce hodně vypečená, kdy v mikropivovarech prý soutěžila Černá Hora a snad dokonce Gambáč. Pivovar Gajdoš působí amatérským dojmem, leč i sympaticky. Dost amatérsky ovšem zapůsobil i nesrovnatelně větší Rebel. Označení Rebel je notně paradoxní. Na jejich produkci, ani na marketingu totiž vůbec nic rebelského není. Pivovar je tichý, nenápadný. Možná až šedivý, ušmudlaný, neslaný, nemastný, nijaký. Tomu, že havlobrodské pivo dodnes nejlepší pověst nemá, se ani moc nedivíme. Za pivovar vystupoval sládek (pan Pavel Pilař) a dva obchodní cosi (pan Pavel Sysel a nějaký Ivan, mající na starost Prahu). V literatuře figuruje název Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod. Značka Rebel má odkazovat na Karla Havlíčka, jak ostatně jinak, který bydlel v Borové. LP 1333 je Brodu uděleno právo várečné. Měšťanský pivovar právováreční měšťané zakládají roku 1834. Tehdy ve městě byly pivovary dva. Jeden neprosperoval a byl uzavřen, druhý vyhořel. Roku 1994 získávají právovárečníci pivovar zpět a je jich kolem dvaceti. V současnosti jeden vlastní již nadpoloviční většinu, zbytek je po menších dílech rozdělen mezi další. Pivovar náleží k těm posledním nezávislým v ČR, k posledním plně v českých rukou. Což pochvalu zaslouží. Pivovar používá místní suroviny a tak je držitelem ochranných známek Vysočina či České pivo. Roční výstav činí cca 80 tis. hl, v dobách největšího rozmachu to byl i dvojnásobek. Jde o komínový pivovar, nicméně v regionu se příliš dobrému jménu netěší (diplomaticky řečeno). S kvalitou byli na štíru, aktuálně už ale prý nikoli a posbírali už též i nějaké ceny. Portfolio mají široké. Od nealka, přes desítky, jedenáctky a dvanáctky až po speciály. Namátkou Rebel s kvasnicemi, pivo Tudor, speciál Drsoň, ochucené černé višňové, údajně povedená IPA (která v únoru bude k dispozici znovu), osmnáctka (chystaná na letošek ku příležitosti 180 let) etc. Nabízejí též Haškův c.k. Rebel (EPM 10 %, alc 4,1 %). Přitom ve skutečnosti nejde o žádnou vazbu na c. a k. mocnářství, nýbrž na CK tanky. Mazaný podvod!  V Havlíčkově Brodě se pro Hradec vaří pivo Hradecký Votrok 11 % (alc 4,6 %), pro Žďár zase Santiniho hvězda. Havlobrodští exportují, na Východ, a to včetně USA (tak dlouho jdete na Západ, až se ocitnete na Východě) a Ruska i na Sever, do Skandinávie. V Karlíně se ochutnává vzorků pět. Rebel tradiční (EPM 10 %, alc 3,9 %) je lehká vodička. Chuťově neuškodí, ale je hodně, hodně nevýrazná. Rebel řezaný ležák (EPM 11 %, alc 3,9 %) není polotmavé, nýbrž směs. Je hodně tmavé. Nic dalšího na něm neupoutalo. Bez chuti i zápachu. Vzorek nedopíjíme. Světlé 12° je prvním vzorkem večera, který chuťově pivo alespoň trochu připomíná. Jde o Rebel Original Premium (EMP 12 %, alc 4,8 %). Dále se roznáší Rebel černý (EPM 12 %, alc 4,7 %) a speciál světlé 13° nefiltr. Na tyto ukázky už ani nečekáme, dle referencí jsme ale o mnoho nepřišli. Nejhodnotnější akvizicí večera tak byl stylový bramborák coby degustační sousto. HavloBrod = Vysočina. Vysočina = brambory. Chutný. A prý v něčem speciální. Ovšem na BPH nekřupavý a málo česnekový.  

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.): Na Štěpána jarní počasí. Vskutku. V Praze i Českém Ráji. Pivovarská restaurace v Malém Rohozci otevřena. Malý světlý Podskalák 10°, malý světlý Rohozec 11° i malý tmavý 10°  bodly. I potěšily. Každý v jiném, snad ve svém a hlavně (snad) originálním, skle. Chválíme. Pochvalu zaslouží též tlačenka (žádná mozaika). Medajle na rozmarýnu z bejčka též poživatelné bez větších obtíží i újmy. Přijedeme opět. Příjemné pivko, příjemná hospoda. Stylová. I obsluha přijatelná. Nad pivovarskou restaurací ve Svijanech vítězí Rohozec jasně ve všech aspektech. Včetně pivních. Vítězí jasně a K.O. V Rohozci opět usedáme 12. ledna. Jiná sestava obsluhy. Všechna malá pivka 10° a 11° tentokráte šenkují do stejného skla. Prý do onačejšího až od dvanáctky výše, včetně. No, přežijeme to. Pivka dobrá jsou. Dost dobrá. Novinkou je Pivní punč. Ochucené tmavé pivo (alc 4,6 %). Pije se vychlazené i teplé jako grog. Pak se může i přisladit. Leč veliký pozor při ohřívání - přeženete-li to, máte rychle spoušť ala „hrnečku, vař“. Zakupujeme dva lahváče na prubu. Oba rozdáváme coby prezent a zprávy o konzumaci vyznívají od žen pozitivně. A co jsme zakousli? Řízkový kolega smažený řízek. Z kýty a prý ušel. Jezevec se pustil do krkovičky „česnekáč“ podávané na pánvi. S náloží česneku a zelených fazolek. Spokojenost. Ze zdejší nabídky zatím nejlepší položka. V Rohozci je fajn. 26. ledna v pravé poledne na Vyskeři. Krkonošský víkend. Brambory na loupačku s kefírem, Trautenberkova cmunda, zelníky, sejkory, kyselo, oukrop, hodně zelí. Krkonošská kuchyně je chudá. Nicméně startujeme sádlem a škvarky na vysockém chlebu. Vcelku slušné. Což lze vcelku říci též o pečené krkovici (sušší) plněné kysaným zelím, se šťouchanými bramborami (ty výborné) i o kolegově hutné švestkové omáčce s uzeným a bramborovými špalíky. Ujde také krkonošský koláč, drobenkový s borůvkami. Jedlý. Stylově se čepuje Krakonoš 12°, vedle kmenového Máze, Kněžny a tzv. Plzně. Penzión Vyskeř je opět, občas, použitelný - nejlépe mimo sezónu (jinak ksichtů hafo). Tato sestava se snaží. Leč Jezevec opomněl, co bylo, a stále je, známo o Krakonošovi. Že prožene (Reklama s Návštěvníky a Heřmánkovým Krakonošem je fakt ze života - Krakonoš slyší „Volání přírody“ a letí do kadibudky, neb požil právě Krakonoše). Krakonoš prohnal. Řádně. Sotva, sotva jsme stihli dojet do Svijan ... 

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Pivnice U sadu (https://www.usadu.cz) sděluje, že kmenové sestavě na čepu neustále, a suverénně, vévodí stále dobrý (ba stále lepší) hořký, dochmelovaný a nefiltrovaný Sádek 11°. Pivkem týdne v čas předmikulášský se stává mňamka od Matušky - Apollo Galaxy 13° (a to opakovaně), později Klášter ležák 11° a před i hodně po Vánocích teče ještě Kounic polotmavý ležák vídeňského typu. Vánoční nabídka U sadu letos měla evokovat krutou zimu LP 1929. V tomto roce pivnice vznikla a tato zima prý byla nejbrutálnější v celém 20. století. V Riegrových sadech sbírali zmrzlé ptactvo po kilech. Sbíralo se též zmrzlé obyvatelstvo přechvalované a neprávem idealizované první republiky. Letos ovšem zima připomíná spíše jaro a ani ptactvo nemrzne. Sadovští po osmdesátičtyřech letech nachystali rybí polévku sypanou chlebovými krutóny, opečenou vinnou klobásu se šťouchanými bramborami, cibulkou, slaninou, smaženého kapříka s bramborovým salátem, pstruha na černo s kořenovou zeleninou, švestkami a mandlemi & petrželkové brambory, vídeňský řízek z mladého býčka & petrželkové brambory, staročeského houbového kubu se slaninovým hřebínkem a smaženou cibulkou a opět neabsentovaly vánoční kaštany pečené s koňakem. Coby menu silvestrovské, resp. novoroční posloužila kačení jatýrka, česnečka, jehněčí kýta, kuřecí stejčík a tradiční čočka na kyselo, se šunkou od kosti, volským vočkem, smaženou cibulkou a okurkou. 7. 1. potěšila a osvěžila hutná snídaně v podobě kančího se šípkovou, se Saďourem 11°. Šípková chutná, maso měkké a řádné špalky (žádné tenoulinké plátky, kterými je vidět - jak mnohde bývá zvykem) a knedlík bramborový. Sestava lepší nežli v kerské Hájence. Na druhý víkend lednový, jako tradičně a vždy už od čtvrtka, nachystány zvěřinové speciality aneb (jak praví zlí jazykové), co ještě včera na žižkaperku štěkalo a mňoukalo. Jde o první letošní zářez dalšího ročníku tradičních akcí v podobě sadovských kulinářských prodloužených víkendů. Zvěřinová paštička, zvěřinová gulášovka v kotlíku či zvěřinový gulášek na talíři, dančí kýta na smetaně, srnčí medajle s brusinkovou omáčkou (omáčka je decentním sosíkem a pár brusinek zdobí půlku hruštičky, sestava se šťouchaným bramborem nadělila radost, i když srnku bylo nutno žvýkat usilovněji, což ovšem žádný velká vada ani překvapení samozřejmě není), dančí medajle s liškami na smetaně, smažené dančí medajle provoněné česnekem. Smažená zvěřina je skoro všude velkou sázkou do nejisté loterie. Zde vyšla. Vaří se tady dobře. Zvěřina měkká, šťavnatá. Coby přílohu světácky poroučíme bramboráčky. Sadovské mnohým šmakují. Ujdou, leč Jezevec preferuje křupavé s řádnou náloží česneku. Ovšem dodejme, že Jezevec bramborákovým typem není. Jednou, dvakrát za sezónu - coby oživení a zpestření - úplně postačí. Pivko začátkem roku 14 beze změn. Novým kouskem v samozřejmě nadále úspěšně pokračujícím seriálu pivní turistiky pivním Sadem od sadovského stolu se stává v lednu ležák Svijany 450. No, ležák - hořčí jedenáctka. Drsnější, hrubší, leč vlastně prázdná. Nicméně na dnešní Svijany ještě ujde. Komparujeme se Sádkem, který je lahodnější i podstatně pitelnější. Hořkou bombou je po půlce ledna ovšem Matuškův Raptor. IPA, EMP 15 %, alc 6,3 %. Exkluzivní - zkrátka Pan Raptor. Raptor Raptorovič. Krystalická radost. Není zimní Raptor ještě silnější? Raptor je pivko, které si poručí odsouzenec, coby poslední přání před popravou, a odchází spokojen. V sobotu 25. 1. v podvečer přímo před pivnicí parkuje obluda. Monstrózní bělavý pick-up se zakrytou zádí. Ford Raptor 6,2 l. Veliký nápis Raptor zdobí zadní partie. Není to nějaká akce? Třebas za deset vypitých třetinkových Raptorů jeden Raptor Ford? Nebo, že by p. Matuška přidával bonus za objednané soudky? Bohužel, akce se nekoná. O automobilu v hospodě samotné nikdo nic neví. Škoda. Pivní Raptor vhodně přitom doplňuje kohouta na víně a tymiánu se zeleninkou. V doprovodu, a milém souznění, mačkaných brambor s pórkem. Kokrháč, spolu s kačeními a kuřecími údy, játry a silným kaldounem figuruje v nabídce drůbežích a kachních specialit něco po dvacátém lednu. Kam se však poděla štrasburská roláda? Ta tu bývávala perfektní a jedlá. Sadovští ještě zlepšili a zlepšují sebeprezentaci a promyšlené PR. Od detailnějších plakátů kulinářských akcí s povídáním, až po upoutávky dokola běžící na TV obrazovce v hlavním sále-skladišti. S představením pivního listu, pozvánkami na akce, obrázky jídel. Působivé, decentní, nerušivé.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.): O sobotě 7. prosince výjezd do Turnova. Ke zbrojíři. Tradiční výjezd. Kam však zajít-zajet na jídlo? Hotel Štekl má pauzu do Velikonoc, na Vidláku též zavřeno, na Vyskeři byla minule brutální kosa a stejně brutálně tam bude klouzat silnice ... Dětenice? Na pseudofeudální kecy dneska nálada není, a vlastně tam ani není, co si dát. Drahé jehněčí kotletky? Kerská Hájenka je dost z ruky. Do pivovarské restaurace v Rohozci šofér jet, bůh ví proč, striktně odmítá. Do té svijanské odmítá striktně i Jezevec. Čili kam? Co otestovat před časem nově otevřený staronový motorest na boleslavské dálnice kousek před Prahou. Nově se to jmenuje Koliba. Po staru nějaké Kameny. 4 kameny. Na parkovišti žádné místo a snad dokonce ještě vybírají. Pryč. Směr Hostivař. Pivovarský rest v Hostivaru (www.pivovar-hostivar.cz) něco kolem půl třetí téměř narvaný. Bohužel, včetně nemála rozjívených fakanů. Řvou, skáčou, běhají, jak je jim libo. Idiotský liberalismus. Když je teplo a funguje venkovní výběh, tak se to rozmělní a přežije, leč vevnitř je to otravné, ba nesnesitelné. A konec konců, dvouletí či tříletí parchanti do hospody nepatří. Navíc tu dneska krutě a hnusně táhne od otevřených dveří na zaigelitovanou terasu. Zkrátka a dobře, okamžitě po vstupu jsme nasr..., až běda. Což významně poznamenává i celkové hodnocení a výsledný dojem. Mrzutost umocňuje, že nemají guláš. Prý není maso ... Kolega tudíž volí taliány a je nemile roztrpčen. Kusů sice dva, leč oba rozpraskané a především podivné malé velikosti a „ne“taliánového tvaru. Zcela beze špeku (někdo to ovšem takto rád) a vůbec nejdou oloupat. Jezevec se těší na koleno naložené v pivku. Vyloženě zklamání se nekoná, leč bývalo určitě lahodnější. Dnes dobré, leč bombově-exkluzivní nikoli. Hodně libové a kůžičky poskrovnu. Pidifeferonkami i oschlými beraními rohy bez chuti tentokráte notně šetřili. Připíjíme točený nealko Bernard + malou H11. Fajnové. Řidič-abstinent moštuje. Jablečně. Točí se i klasické H12, H13, H15. A od 1.12. adventní polotmavý speciál Doppelbock 17°. Obsluha pozorná, hbitá, milá i hovorná. Ovšem ten, kdo na hajzlíku vyprojektoval podavač toaletního papíru, zasloužil by bubeníka. Tuplovaného. Nikde žádný otvor, po předlouhém hledání nalézáme mikroskopickou dírečku uprostřed kola. Snad touto se má tenoučký svitek vytahovat, tedy spíše vypreparovat. Nejde to, a pinzetu obvykle s sebou nenosíme. K tomu si kolega při močení solidně pocákal nohy - žlábek totiž odráží parádně a příkladně. Never more! Sice to celkově až tak hrozné nebylo, ale nějak si nás tentokráte Hostivar nezískal. Zřejmě přijedeme až na jaře. Až na kole. Nepivní douška: 12. 12. ve 12 hod. byla na zahradě pivovaru Hostivar odhalena socha hostivařského rodáka a předsedy tří prvorepublikových vlád Antonína Švehly.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): Když poctivé řeznictví s poctivou jídelnou - tak firma Klepiš. Uhlířské Janovice. Přijíždíme po roce. Zase až po roce. 30. 12. v řeznické jídelně obligátní koleno na pivu s feferonovým salátem. Obé za jedna, koleno za jedna podtržená. Točená kvasnicová dvanáctka z nedalekého Kácova za jedna minus. Ovšem kolegova dršťková dneska nejlépe za dvě minus. Hustá a hutná je. Ovšem šmakuje spíše jako gulášovka a především tlustá rozcapená dršťka jen jedna. Jinak takové tenké skoro až vlásečnice. Výsledek sice dobrý, leč bývá tady fajnovější. Podstatně. Ovšem návštěvy Janovic rozhodně nelitujeme. Snad zase dorazíme dříve, nežli zase až v prosinci. FT Jiřák (https://www.farmarsketrziste.cz/jirak) se v lednu uložily k zimnímu spánku. Krátkému a dodejme, že zaslouženému. Hučelo to tu skoro až do konce prosince a koncem ledna se má startovat nanovo. Tedy 25., a hned zabíjačkou. Po nějaké době, a to přímo na Silvestra, rychlé brzké poobědvání v Novoměstském pivovaru (www.npivovar.cz). Jednou za čas to ujde. Včetně kašírovaného a umělého rádobystaropražského prostředí. I včetně 11° novoměstského ležáku. Nefiltrovaného s kvasnicemi. Točí světlý i tmavý. Pivka na zapití jídla. Jinak sotva slabší průměr, chuťově nevýrazná. Tmavé s nepatrnými náznaky kávy a patrnějšími náznaky kyselosti. Ovšem na zapití dobré krmi poslouží. Pivovarský gulášek dušený na černém pivě parádní. Ba luxusní. Jeden z adeptů na guláš (starého) roku - vlastně na stříbro (Zlato jasně berou guláše z táborské Brusírny). Stogramová gramáž velmi slušná. Potěší též polední cena CZK 85. Plus příloha dle výběru v ceně. Volíme pečivo. Dobrá volba. V ošatce měkký chléb, dva druhy housek a vynikající malé dalamánky. Pokud budete mít smůlu, a budete nuceni se kolem poledne pohybovat v nevábném centru, tak Novoměstský pivovar možno doporučit. Hbitá obsluha rychlá, přátelská a profesionální. Ovšem na vysedávání to tu příliš není. Oběd na rychlovku. Polední (11 - 12:30) ceny na centrum solidní, i když už též přitužili. Ještě před časem sem jezdívali geronti z celé Prahy na dršťkovou (a kupu pečiva) plus pivo, a vešli se do pajcky i s dýžkem. Dršťková je ale už za CZK 35. Pivko v poledne za CZK 46 tuplák, půllitr počítají CZK 23 a malé CZK 14. Jinak ceny i nabídka cílí na cizince. Mimo obědy dršťková koštuje šest pětek a gulášek dokonce třistadvacet. Sice o chlup větší a s klobásou. Ale i tak.     

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Konečně zase U zvířátek (www.zviratka.eu)! 28. prosince. Popolední pohodová pohodička přímo parádní. I s drze mlsným pyšným kočičákem uvnitř. Šenkuje se hořká desina i dvanda z Únětic a jedenáctka Páter z Černé Hory. Potěší milý buřtík z udírny či poctivá šunka od kosti. Spěcháme, tudíž babiččin ořechový koláč až příště. Příště nastává již 2. ledna. Pěší přesun od Suchdola. Babiččin koláč dneska rumový, blízký perníku. Výtečný. Mocně bodují též další položky z Novoroční nabídky. Luxusní bavorské kolínko s vejmrdou a ovárek s vejmrdou. Na novoroční čočku s domácí klobáskou už síla není. Mlaskáme nad Úněticemi 10° i 12° a coby bonus z čepu koštujeme Urban 13°. Mocný nakouřený speciálek z Třebíče. Špatný není, vlastně vyvedený - leč samozřejmě o každodenní pití či pití na celý večer nejde. Jako u jiných „kouřáků“. Ke Zvířátkům opět 8. 1. Vozmo. Vedle Únětic a Pátera teče pšenice Chlumecký Vít. Syrečková pomazánka s topinkami coby start naladí i pohladí. Pokračování jehněčím hambáčem, samozřejmě se dvěma nezbytnými mátovými omáčkami. Lahoda. Stejně jako žebra spolustolovníka. 15. 1. objednávky dtto. Spokojenost též. Luxusní žebra ale vychutnává Jezevec. Na čepu opět i černohorské borůvkové. Zvířátka jsou stálicí. Zvířátka nezklamou ani v roce 2014. A ta pohodička a atmosféra. Nestálo by za úvahu, navrátit se ze Žižkova na Suchdol či do Roztok?  

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.): Kam exportně směřuje nejvíce pivka u nás vyrobeného? Kolem čtvrtiny exportu tradičně putuje do Německa, dále něco pod 20 % míří za bratry na Slovensko. Následují Polsko, Rusko, Švédsko, Velká Británie, USA, Nizozemsko, Maďarsko či Rakousko. Především velcí hráči na tuzemském pivním trhu si více slibovali od vstupu Ruska do WTO v roce 2012. Podíl vývozu piva do Ruska sice mírně roste, nicméně očekávání se nenaplnila. V roce 2011 podíl Ruska na exportu v tuzemsku vyrobeného piva činil 5,5 % a v roce 2012 6,7 %. Výhodu levnějšího vývozu (díky nižším clům) do Ruska stírá snaha ruské vlády bojovat s alkoholismem. Což zahrnuje též růst spotřebních daní na chlast a přísnější pravidla pro reklamu a prodej. A ruská vláda pivo už raději zařadila do kategorie alkoholu. 

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Měsíčník Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) přešel na (relativně) normální číslování a schizofrenie v tomto ohledu skončila. Číslo (vlastně už bez uvedení čísla), resp. přesněji uváděný měsíc už nyní odpovídá reálu, kdy se opravdu časopis u čtenářů objevuje. Tudíž číslo avizované coby prosinec 2013 jsme skutečně obdrželi během prosince 2013. A číslo s lednem 2014 skutečně v lednu 2014, něco před lednem dvacátým. Ovšem, proč prosincová a lednová čísla jsou shodně označena coby ročník III? Nemá od ledna začínat ročník nový? Nebo, jde o obdobu např. akademického roku, který na rozdíl od kalendářního začíná také jindy? U PBA jsou tyto „záhady“ už tradiční, a kdyby jich už nebylo, vlastně by nám už i chyběly. Stručně zrekapitulujme obsah, hlavně coby reklamu (neplacenou) pro ty, co ještě PBA trestuhodně nedostávají či nekupují. V prosinci bylo možné zalistovat a poučit se ohledně historie a současnosti Pivovaru Protivín, výsledků degustace tmavých franckých ležáků, o náchodské značce Primátor či možnostech adventních výletů za silným pivkem do Němec, Rakous i leckam jinam. A začíst se do rozhovoru se svijanským sládkem, který má „Svijany v srdci“. Čte se to pěkně, nicméně Máz se už nějaký čas pít nedá. Nevyleželý, nedodržují se technologické postupy, skoro pokaždé (ne)chutná jinak. Tudíž ujišťování o důrazu kvalitu etc. z úst p. Menšíka vyznívají (ne)mírně tragikomicky. Číslo obsahuje též odbornější povídání o poškození piva při nesprávném skladování, dále s ředitelem společnosti Sahm Gastro nabízející vybavení pro gastroprovozy, nebo něco o keramických obkladech do pivovárků a pivnic. Nechybí tradiční Černokostelecký historický sloupek na závěr, recenze (na celobarevnou publikaci Láska prochází kuchyní, opět ovšem nepochopitelně bez uvedení nakladatele) a PBA přináší i několik atraktivních receptů (třebas na srnčí guláš na pivě, nebo na pokrmy s všestranným využitím piv Primátor), kterými se BPH hodlá inspirovat. Hlavní náplní čísla se však stává fotoreportáž z vyhlášení Výročních cen PBA 2013. Mrkněte, v kategorii nově otevřený brewpub vyhrál Hostivar. Porovnat p.t. čtenář může s výsledky Cen SPP 2013, kde pivovarem roku se stal Budvar (Budvar je jasně třeba udržet a udržet v rukou státu, ovšem Kroužek je pořád zcela a totálně nepoživatelný, a to úplně všude), minipivovarem Hostivar, svrchně kvašeným pivem IPA Raptor (naprostý souhlas) či desítkou roku samozřejmě Únětice 10° (naprostý souhlas). Pozornosti by neměl uniknout ani editorial p. šéfredaktora a vydavatele etc., ve kterém apeluje na to, aby český stát konečně přijal roli podporovatele českého piva. Nejenom s ohledem na tradice i postavení českého pivovarnictví, ale též na to, jak stát pivo výrazně zdaňuje. Zlatá slova. Zapadnout by neměl ani postřeh, kdy na jisté přednášce na Žofíně p. Matuška i p. Bloxham z BrewDog shodně posluchačům sdělili, že oni vlastně vůbec žádný marketing nepotřebují. O úspěchu rozhoduje v prvé řadě obsah láhve. Zlatá slova. Stále totiž platí, že „Dobré zboží se chválí samo“. PBA lednový otevírá sdělení, že na známé adrese Křižíkova 17° v Praze 8 nesídlí už „jen“ Pivovarský klub, ale od ledna LP 2014 též kanceláře redakce měsíčníku PBA. V sekci zahraničních zajímavostí zaujme upoutávka na 17 nejzajímavějších událostí v pivním světě v roce 2014 & 5x tip šéfredaktora, kam letos za pivem. Vše pro světáky a ryzí weltmany, jde o akce skutečně po celém globu. PBA vyhlašuje nominace na Výroční ceny 2013 České a moravské pivovarnické akademie, které budou vyhlášeny 27. února na Strahově. Nominace jsou místy překvapivé, počkáme si na výsledky. Počíst si dále lze o nové řadě lahvových speciálů Mr. Alibi, které dozrávají ve skalních sklepech Rodinného pivovaru Chodovar. A Chodovar se představuje též v datech, dobových pohlednicích a fotočkách. Rodina Plevků jsou sympaťáci. Představuje se i Starobrno Reserva 2013, osmnáctistupňový pivní speciál, který se šikulům doporučuje otevírat metodou sabráže. Tedy pomocí šavle. Degustace cílí na piva trapistická polotmavá a černá. Čtivé je putování po švýcarských pivovarech, příběh Pardubického Porteru a vcelku i druhá část reportáže „Kde se vaří Schöfferhofer?“. Trochu jako vata působí dvoustrana s 21 testovými otázkami PBA, leč vlastně, proč ne. Zbývá avízo na trapně-zmatený slovní průjem na téma „absolutního chlastu“, rozhovor s provozovatelem provozovny Kulový blesk (včetně pivních receptů, kterým vévodí Baronův pivní koláč s korpusem podlévaným mocným pivem Rasputin), na články o chmelu, o využití simulací v sektoru pivovarnictví či instalaci automatického sanitačního přístroje. Na konci, vedle 12. dílu Černokosteleckého historického sloupku, je uveden rejstřík III. ročníku. Takže tři čárky na přebalu lednového čísla jsou tiskařským šotkem - správně tam má být IV. Dej Bůh štěstí!      

Richter: Pivovar u Bulovky (www.pivovarubulovky.cz), čili Richter Pub, jsme navštěvovali s Bertíkem. Docela rádi. Před lety. Už drahnými. A kdysi jsme o něm snad v BPH i psali. Ovšem, kdy to bylo? K Richterovi jsme se pak dlouho, dlouho nedostali, v prvé řadě kvůli poloze. K Bulovce nejezdíme a ani nás tamější lokalita vůbec, ale vůbec neláká. Nicméně u Richtera dobře kuchtili a pivka ušla. 13. ledna LP 2014 vykonán kontrolní rychlý brzký oběd. Výsledek? Téměř nadšení. Otevírají od jedenácti, přesně. Na chlup. A vyplatí se přijít brzy, obvykle tu kolem poledne bývá hostů hafo. Po jedenácté ještě klídek. Na čepu světlý ležák 12° (EPM 12,2 %, alc 5 %). Spodně kvašený plzeňského typu. Slušný, ba hodně slušný. Chutná i digestuje. Na zapití pořádné flákoty se osvědčil. Dále točí Weissbier Hell 13° (EPM 13,2 %, alc 5,7 %), svrchně kvašenou pšenici bavorského typu. Ještě kávový speciál 13° (EPM 13,1 %, alc 5,9 %), svrchně kvašený s přídavkem ručně zpracované kávy. A medovou 14° (EPM 14,1 %, alc 6 %). Svrchně kvašený speciál s přídavkem šumavského lesního medu za studena. S inspirací v keltském nápoj jménem bragot. Labužnicky vychutnáváme poctivý steak z jihoamerické roštěné. Volíme kombinaci se sázeným vejcem na slanině a šťouchanými bramborami. Maso bez přehánění skvělé. Kdyby namísto plátku pomeranče ozdobili talíř znojemskou okurkou, bylo by to vlastně dokonalé. Za CZK 259 jsme nad míru spokojeni. Radost. Laskomina měsíce ledna. I roznášené hotovky (štěpánská) vypadají úžasně. Ovšem až někdy příště. Staré dobré, a slavné, časy, kdy Jezevec slavně pobil Čuníka v soutěži „Bohouš na Hadovce“ jsou nenávratně časem minulým. Dávno minulým. Hadovka zvaná Hadice byla restaurace na Lenince, dvě stanice nad konečnou metra. Bohouš je známá mikrokomedie s bernardýnem, Menšíkem, Sovákem a sl. Miluškou Metelkovou-Hadrbolcovou (která, jak známo nebyla katol.). A Čuník byl tehdy cca čtyřicetiletý hustě vypasený fotr - spolupivař. A obrovský favorit klání, kdo více sežere a přitom se nepoblije (což ostražitě kontrolovali i na toaletě nesmlouvaví sekundanti soupeře, včetně tehdy aktivního příslušníka tehdejší VB). Jeho vyzyvatelem byl Jezevec, tehdy sotva dvacetiletý a ještě útlý. Jasný outsider. Který překvapil, když Čuník odpadl při šestém (nebo sedmém?) chodu. Inu, slavné to byly doby. Dnes je Jezevec vypasenější, než býval Čuník a horko-těžko by zvládl chod druhý. Takže hotovka U Bulovky, nebo třebas lákavý candát či opulentní jehněčí kolínko zase až příště. Bulovka-Richter drží parametry. Kdyby pivnice stále jinde, zavítali bychom častěji. Mnohem. 

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Pravým Vikingem se má státi piják pivka z jistého islandského pivovaru. Nápoj obsahuje velrybí moučku. Tzv. ekologové šílí. Takovým pivkem nicméně rádi připijeme všem Bursíkům a obdobným šibalům na to, aby s nimi bylo konečně všude zatočeno, jako v Rusku se zelenými teroristy. Ovšem amnestování si car Vladimír Vladimírovič odpustit mohl a měl. Restauraci U housliček v Přední Kopanině zdobí unikátní hospodský pivní orloj. V celou hodinu přicházívá popřát šest hospodských apoštolů. Pan hospodský s viržinkem, blonďatá servírka s vykasanou sukní proklatě vysoko, český zemědělec krotící splašený sud, silák předvádějící kolik piv unese (snese), mistr kuchařský s čuníkem a tuze veselý harmonikář s příkladně přiživovanou opičkou za krkem. Procesí vyhrává orchestrion Škoda lásky. Na závěr zakokrhá kohout a po pivku si řádně říhne. Dva ciferníky orloje tvoří keramické podtácky, čas jedny ručičky odměřují doprava a druhé chodem doleva. Orloj je dotvořen zvířecím zvěrokruhem - pivo je přece vhodné pro všechna lunární znamení. Raritou jsou i mariášové karty, na nichž absentují protagonisté. Kluky a krále pozval český lev, hrdě svírající pohár zlatavého moku, na pivko. Na Kopaninu nakoukneme. Za tepla, na kole. Týdeník Reflex č. 3/2014 otevřel seriál o slastech jídla a pití. Zatím pí. Křivánková (avizovaná coby publicistka a kulinářka) toho mnoho nesdělila. Uvidíme. Třeba dojde i na pivko. Reflex se sice stal intelektuálnější obdobou „Ahablesku“, leč z piety a masochismu kupujeme pořád.