Zrzavé novosti 23

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 23., sice až z 31. března LP 2014, nicméně opět a tradičně politicky i genderově nekorektní, xeno-, homo- etc. fóbní)

Pivní moudrost a recept: Proběhlo 66. výročí Vítězného Února a tudíž se nabízí: „Právě se vracím z Hradu ...“ (Klement G.). Alibisticky však raději méně kontroverzně a cíleněji pivně: „Někdy se tak podívám na všechno to pivo, co vypiju a docela se stydím. Pak se kouknu do půllitru a přemýšlím o všech těch dělnících v pivovaru a o všech těch jejich snech a nadějích. Kdybych nepil tohle pivo, byli by asi bez práce a všechny jejich sny a naděje by se rozplynuly. A pak si řeknu: „Je mnohem lepší, když piju tohle pivo a nechávám jejich sny stát se skutečností, než kdybych byl sobec a myslel pouze na svoje játra““ (Jack Handy). Únorovým receptem se stává králík na švestkách a černém náchodském pivku. Na čtyři porce je třeba: 1 kg králičího masa, mrkev, petržel, kousek celeru, cibule, olej, dvě lžíce cukru, slanina, sušené švestky, sůl, citrónová šťáva, krajíc tvrdého tmavého chleba, 250 ml tmavého piva Primátor Stout či Primátor Double 24 %. Maso z ušatce domácího prošpikujeme slaninou, osolíme, pokapeme citrónem a ponecháme půlhodinku odležet. Na tuku rozpustíme cukr, přidáme očištěnou a nakrájenou kořenovou zeleninu, cibuli a orestujeme dozlatova. Poté vše zalijeme pivkem a chvíli povaříme. Do základu vložíme porce králíka a podusíme doměkka. Měkké maso vyjmeme a šťávu zahustíme nakrájeným chlebem. Dobře povaříme a řádně přecedíme. Do omáčku přidáme kromě masa vypeckované švestky a ještě chvilku povaříme. Servírujeme s bramborem. K pokrmu se hodí připíjet Primátor English Pale Ale nebo Primátor Premium. Ovšem ani takový Matuškův Raptor nebo Beskydský Hořčák jistojistě nezklamou. Parádním zpestřením (nejenom) jara může být delikatesní bůček pečený v bourbonu a pivu. Na šest porcí přichystejte: 2,5 kg bůčku, 250 ml bourbonu, 375 ml silného tmavého piva, 500 ml vody, 525 g třtinového cukru, 10 stroužků česneku, 350 g medu, 2 svitky skořice a 4 bobkové listy. Troubu předehřejte na 180° C. Do střední nádoby nalijte bourbon, 250 ml piva (zbytek hned nevylemtejte, nýbrž ještě uschovejte), 500 ml vody, cukr, česnek, med. Přidejte skořici a bobkové listy a vše přiveďte k varu. Vařte za občasného míchání, dokud směs částečně nezhoustne. Bůček položte kůží dolů do hlubšího pekáčku, přelijte vzniklou marinádou, přetáhněte alobalem a pečte 3 a ½ hodiny. Poté bůček opatrně obraťte, přilijte zbytek piva a pečte ještě cca další půlhodinku. Bůček servírujte přelitý vypečenou šťávou. Bon Appetit!

Svijany (BPH II.): V minulých ZN jsme chválili Svijanský kalendář k letošnímu 450. výročí založení pivovaru. Kalendář je vskutku povedený, krojované sošné děvy se stylovými pivními artefakty stylové, přitažlivé a ani nepůsobí přehnaně kurvoidně (To kalendář České zbrojovky letos okupují fakt odpuzující a levně lascivní a bez přehánění šeredné štětky. Z té únorové se zvedá kufr). I cena CZK 99 za svijanský kalendář potěší. Ovšem nebyli by to svijanští, aby nebylo nějaké ale. Kalendář je k zakoupení v naší důvěrně známé pivovarské prodejně přímo u pivovaru. Ovšem nutno přijet, zejména o víkendu brzy. Kolem oběda totiž už nebývá. Lidé ho totiž kupují. Pro manažery prodejny zřejmě naprosto překvapivě. A chytrá manažerská poučka zřejmě praví, že do vlastní prodejny je nutné vždy brát jen několik málo kousků. Hlavně, proboha, ne více, mohlo by se totiž dostat na všechny zájemce! Poprvé dorážíme kolem druhé a zakupujeme poslední exempláře. Týden nato, zase v sobotu přijíždíme ještě o chlup dříve. Kalendáře už dneska nejsou. Prodán byl i ukázkový, který už visel. Samozřejmě budou, leč dobré je předem zavolat, aby nebyly zase už vyprodány. Což se pravidelně opakuje každičký letošní (nejen) víkend. Taková milá a hezká místní tradice. Vždy odpoledne zájemce o koupi kalendáře odmítají. Personál je ochotný, ochotně dává spojení do prodejny i vstřícně bere záznam na požadovaný počet a schovává tyto. Zaslouží pochvalu. O to nejde. Nicméně, nenapadlo Vás milí a chytří svijanští, prostě vzít do prodejny, alespoň o víkendech, kalendářů prostě a jednoduše větší počet? Prodejnu máte velkou, včetně skladového kamrlíku. S místem problém tedy rozhodně není. Že je kdesi vždy nově tisknete? Hodně, hodně nepravděpodobné. Vytisknuté je určitě máte, leč uložené asi jinde. V čem je problém? Pravděpodobně v deficitu zdravého rozumu. Možná jakéhokoli rozumu. Rozum to nebere. Česká šlamperaj. Slovanská šlamperaj. Přímo typická a přímo typicky ukázková. Zpět na žižkaperk. Zdravíme Velkého Vezíra! Z vypečeného a neuváženého vandru v K. je nazpět v domovských Ú. Z Ú. je žižkaperk podstatně blížeji. Zase někdy na viděnou a posezenou. Kde jinde, nežli v Krásově No. 13°. U (bejvalech) vyndanejch, v domovském štamlokálku. Tamo skoro vše při starém. Zlobr Jirka se zase z fraucimorem nenáviděného a štvaného vyvrhele stává nenahraditelným a milým miláčkem téhož. A dokonce zase nezřídka i obsluhuje. Posléze zaskakuje za pí. Sylvu, které přejeme brzké uzdravení i návrat z nemocnice. Na plac se navrátil též p. Michal, známá to persona. Za pár dní je zase všechno jinak a opět se zlobr p. Jirka stává vyhnancem, leč na place zůstává. Dokolečka, dokola. U véček se pilně sledoval hokej na OH. Atmosféra nechyběla, výkony na ledě ano. Lojza H. se musí z  lavičky pakovat. Pako. Nebo český hokej dopadne obdobně jako česká fotbalová repre na léta pohřbená Bílkem. Jejich jmenování a vytrvalé udržování bylo hrdelním zločinem. Díky Bílkovi, Šmícovi & co jsme přišli o Brazílii. Trenér-netrenér Lojza sice rezignuje, nicméně neúspěchy svádí na nepřející média. Srab. Snad už bude od něj navždy pokoj. Růžička je alespoň srdcař. I když slávista, což je neodpustitelné. Jinak Véčka pořád šenkují matně-vodový, protivně nasládlý Konrad 10° a brutálně proměnlivý, nechutně nakyslý, Svijanský Máz. Máz od 17. 3. o korunu podražil. Pí. Kněžna zase déle nebyla, od půli února zase teče. Kvasničák se zase kazí. Je hnusný, neb nemá výtoč. Výtoč nemá, neb je hnusný. Kdo přetne gordický uzel? P. šéf učinil geniální manévr. Neboť Qéčko se neprodává, tak ho ještě zdražil. Ekonomickým poučkám i zdravému rozumu navzdory. Vykašlete se už na už příliš veliké Svijany a objednejte rohozecké! Což jsou vlastně též Svijany. Nebo alespoň vítěznými vavříny ověnčeného Konrada 12°. P. šéf ovšem raději instaloval kamery. No comment. Raději. To bude mít pokoukání. Chce soutěžit o Oskara? Třebas za drsně realistický, časosběrný, dokument? Ocenění by jistě získal. U véček se dějí věci. Žižkov je Žižkov. Pointa spočívá v tom, že kamery jsou nefunkční.  

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Karlínský Pivovarský klub, Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) únorovou klubovou seanci pořádá 25. února. Už v lednu se p. Dočkal kajícně omlouval, že z technických důvodů musí zvolit právě toto „nešťastné“ datum. Bolševik holt provždy může úplně za všechno (A jeho hlavní hřích je, že tady nechal zásoby jenom na pouhopouhé čtvrtstoletí, že?). V úterý, v inkriminované datum, pokračuje po čase cyklus besed s pivovarskými osobnostmi. Hostem se stává p. Ivan Dufek, který praktický celý profesní život spojil s pivovarem Regent v Třeboni, kde strávil čtyři desítky let. Bohaté zkušenosti dnes předává nejmladšímu pivovarskému dorostu na Střední škole ve Veselí nad Lužnicí. BPH z bohapusté únorové lenosti na akci chybí. Příště se však těší opět na prezentaci nových minipivovarů. Příště nastává 25. března a jedním z představovaných je Beskydský pivovárek Ostravice. Druhým pivovárek z Podlesí. Akci BPH zase propásla. Příště. Určitě.  

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.): Nutno ověřit, cože má být Kostecké pivo. Okolo nikdy nedobytého hradu Kost, který ale vlastně ani nikdo nikdy pořádně nedobýval, jezdíme skoro téměř každý týden. O hrůzostrašném Hotelu Helikar přímo proti hradu BPH i ZN ostatně referovaly mnohokráte. Je naštěstí stále zavřený, i když venkovní stánky už fungovat začaly. Na parkovišti před hradem ovšem až letos registrujeme neuměle vyvedený nápis Kostecké pivo. Příležitostně prozkoumáme zevrubněji. Restaurace Vidlák v Českém Ráji do jara v provozu o pátcích a víkendech. 1. února na Vidláku příjemno. Šmakuje Skalák 11° i rohozecká tmavá 10°, šenkují ještě světlého Skaláka 13°. Neurazí ani hovězí flákota na grilu z argentinského kusu marinovaná v rumovém koření. Na prkénku. Super či zážitková gastronomie to sice žádná není, leč slušný průměr ano. Také, co chtít za CZK 160? Nezklamal ani kolegův řízek s fritem, švestkový koláč, ani ukázka tlačenky na doražení coby moučník. Vidlák převyšuje nedaleký podnik na Vyskeři. Jednoznačně. Ve všem. V sympatičnosti i vizáži personálu, pivech i krmi. (Vyskeřský kuchař s kožní nemocí moc chuti k jídlu, upřímně a nekorektně, tedy nepřidává. Víme, že nakažlivé to samozřejmě není, leč koukat se na něj při jídle nám prostě nesedí. Ať zůstane v kuchyni). Ovšem v hlavní sezóně ani na Vidlák jezdit raději nebudeme. Bude narváno. Český Ráj je maličký. A česká kotlina je beznadějně přelidněná. Co s tím? Přijde brzy zase nějaká španělská chřipka, jako po první, Velké, válce? Na Vidláku opět rádi usedáme v podvečer 2. března. Útulno, sympatično, Skaláci tuze dobří. Tentokráte na prkénku grilovaná krkovička. Ještě lepší nežli steak. Šťavnatá. Tak, jak by normálně být měla vždy. Leč mnohde nebývá. A za necelé kilo, s pečivem v ceně. Pochvala opětovně i pro tlačenku. Dobrý podnik. Kladné body získává též 22. 3. Jiná obsluha, ale též přijatelná a bezchybná. Skaláci perfektní. Chutný steak i smažený řízek (na přání z krkovičky) i závěrečná tlačenka. Změny a úpravy obloh či příloh tady nejsou problémem. Chválíme. 15. 2. návštěva našeho zbrojíře v T. a výjezd na Kozákov. Už jsme nahoře nebyli léta. Riegerova chata točí Skaláka 11°. Nealko však nikoli rohozecké, nýbrž pouhý jalový Birell. Jinak vcelku stravitelné zařízení ihned boduje cedulemi, že pejskům vstup povolen. A tito zde vítáni i automaticky obslouženi porcelánovou miskou s vodou. Naše osádka je už bohužel delší čas „hunde-frei“, tudíž alespoň okatě závidíme ostatním návštěvníkům se čtyřnohými společníky. Nejsympatičtější hosté. Jednoznačně. V jídelníčku absentuje hovězí. No, nakonec poroučíme pstruha s fazolkami a z hotovek čevabčiči. Dá se, leč nic pozoruhodného a zapamatovatelného to není. Obsluhující holčina (trošku vykulená a trošku dost mimo) nezná zdejší nadmořskou výšku, a to ani s (ne)přesností na kilometr. Ani vlastně netuší, že kopce se měří. Nevadí. Nikdo není dokonalý. P.S. Kozákov = 744 m.n.n. 8. března další návštěva zbrojíře v T. Nutno se stále dozbrojovat, Ukrajinou to teprve začíná. Čím hůře, tím lépe! Kam ale z T. dále? Nejdříve na skok do nedalekého Rohozce, k pivovaru, do stánku na Podskaláka. Aby se lépe a veseleji cestovalo. Odtud do Pece a novou (pěknou) lanovkou (za CZK 390 zpáteční), přes mezistanici (bez přestupu) na Růžovce, na Sněžku. Která, jak nově známo, neměří žádných 1602 m, nýbrž 1603,5 m. Poštovna překvapivě ještě menší, nežli očekáváte a permanentě narvaná (tudíž ani blížeji nezjišťujeme nabídku lahváčů v českém či polském okénku). Výhled z vrcholu slušný, počasí slušné, do Polska pouze nakukujeme a Polskou boudu vlastenecky ignorujeme. Na Luční boudu, na Paroháče, se legálně soukromým vozem nedostaneme, tudíž někam na Novopacké. Před Novou Pakou se nachází Kumburský Újezd. S podnikovou prodejnou pivovaru (další je u brány pivovaru samotného). Naproti trůní a svítí moderní zařízení Na Kumburáku. Rest či spíše motorest, i s venkovním posezením. Zařízení na první pohled moc důvěry nebudí. Hned u frekventované silnice. Neony a loga (i na nabídce) Pilsner Urguell a prostředí moderně neútulné a moderně protivné. Hodně skla, hodně světla, žádné soukromí. Útulná hospůdka to fakt není. Spíše takový bufík rakouského střihu kdesi v Alpách. Ovšem čisto. Tzv. plzeň naštěstí už nevedou a z nabídky Nové Paky točí překvapivě jenom dvanáctku. Slůvko nefiltrovaná je v nabídce škrtnuto. Tmavé novopacké pouze flaškové. Tedy se sortimentem pivka žádná sláva. Tady ovšem kritické výhrady na Kumburák končí. Dvanáctka pitelná, chutná. I když sladší nežli např. rohozecké. Staročeský steak z krkovice obstojný. Šťavnatý, hodně cibule, hořčice, místo křenu ovšem mix z krenexu. Neostrý. Vynikající je zelný salát. Kolega kvituje smažený řízek s fritem. Konečně normální kuchař (či kuchařinka), který smaží krkovičku. Coby další chod objednáváme bramboráčky sypané nivou se zelným salátem. Křupavé, česnekové, výborné. Kolega nekontrolovatelně podléhá vábení zelného salátu a obrací se na servírku, zda nemůže dostat tento samostatně. V jídelníčku figuruje pouze v roli oblohy pokrmů a nikoli samostatně v rubrice saláty. Není to vůbec žádný problém (jako by byl mnohde jinde) a obratem obdrží celou misku. Vařit tu umí, tudíž si troufáme i na náročnou smaženou zmrzlinu, s horkými malinami, zakysanou smetanou a čoko-přelivem. Výborné, leč bestiálně syté. Spokojenost. 29. března (Konečně!) startuje letošní sezónu Hotel Štekl na Hrubé Skále. Přijíždíme s obavami. Každá změna bývá k horšímu. Naštěstí tu vlastně beze změn. Stejný, pohodový a přívětivý personál, dobrý kuchař, na čepu dobré rohozecké. Skalák 12° a tmavý Skalák 13°. Rozhodně nezklamala kančí svíčková na smetaně s brusinkami a karlovarským knedlíkem, ani kolegův vrabec + červené zelí + karlovarský knedlík. Coby druhý chod zvěřinová sekaná se šťouchaným bramborem a okurkou a spolustolovník samozřejmě a tradičně neopomíjí krupicovou  kaši. Zase máme v Českém Ráji kam jezdit, kde posedět, a kam se těšit. Amen.          

Strahováček (BPH XV.): 12. 3. posez v Klášterním pivovaru Strahov (https://www.klasterni-pivovar.cz). S krmí spokojenost, leč žádné přehnané nadšení. Husí pečeně na jablkách chutná, čeští knedlící a dvoje zelí jen průměr. Fraucimor povinně chválí pstruha i biftek, kolega zase panenku na pivu a zázvoru. Pivka též dobrá, leč též žádné zvláštní nadšení se nekoná. Sv. Norbert IPA (alc 6,3 %) je bezesporu slušná IPA, leč známe řadu fajnovějších. Sv. Norbert masopustní (polotmavé, 16 %, alc 6,3 %) ujde, nakouřené vůně, chuťově jsme očekávali větší osobitost. Sv. Norbert jantarový (alc 5,3 %) i Sv. Norbert tmavý (alc 5,5 %) jako vždy. Solidní. Strahov doporučit lze. Ovšem za dost peněz tu dostanete jen lehce nadprůměrně „muziky“. Stavíme se zase kolem Velikonoc a pak až na vánoční. Častěji není vlastně důvod.  

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Ještě před závěrem měsíce pojmenovaného leden, bohužel/kužel aneb chca/nechca, na žižkaperku, na kulaťáku-škroupáku, zkrátka U sadu (https://www.usadu.cz), dopit protentokráte excelentní Matuškův Raptor. Smekáme a těšíme se, že zase někdy příště. Snad brzy. Coby pivka týdne se zjevují Pale Ale Sherpa 16° z až přespříliš širokého repertoáru Permonu a hlavně Beskydský ležák (alc 4,8 %). Z Beskydského pivovárku Ostravice (https://www.beskydskypivovarek.cz), založeného LP 2012. Sherpa vlastně špatný není, leč má smůlu, že na čep přichází ihned po Matuškovi. To je jiná liga. Beskydský ležák poctivý. Dobré a příjemné pití. Pitelný, hořký, digestující. Dá se kousat. Podobně šmakovala Plzeň. Kdysi. Čas minulý a čas nevratný. Sadovští líčili ještě na fortelného Beskydského smrkáče 15°, vařeného dle receptury Bohuše Lokny z 18. století. Svrchně kvašený nakouřený speciál IPA (alc 6,2 %), s beskydským smrkovým jehličím sesbíraným v oblasti masivu hory Smrk 1276 m.n.m. Jehličí speciálu dodává výraznou hořkost. Smrkáč po Vánocích dopit a zatím není. Tudíž sadovští objednali Beskydské hořké. Svrchně kvašený speciál (alc 6,2 %). Prý drze hořký. Fakt drze. Tuze dobrá IPA. Vlastně skoro jako od Matušky. Paráda. Beskydský pivovárek umí. Ogarům nejde jen o prachy až na prvním místě. Chválíme. Vydržte. A těšíme se, že brzy se přijedou prezentovat do Karlína, do Pivovarského klubu. Prý už v březnu. Fajné. 6. - 9. 2. v rámci sadovských kulinářských prodloužených víkendů akce „Hradní slavnosti aneb co můžete jíst rukama“. Na programu hradní prkno z končetin (kuřecích a králičích & sósy & kukuřice), uzené prasečí koleno upečené v černém pivu, servírované v pekáči (koleno parádní a dokonce není ani přehnaně slané), kačenka v pekáčku. Nechybí ani pekáč loupeživého rytíře (uzená žebra, ugrilovaná klobáska, pečený uzený bok, kukuřičné terče, brambora v alobalu, švestková omáčka). Inspirace z Dětenic? Tamo jde o talíř, kde figuruje ještě např. jehněčí kotletka. Ovšem cenově je to o kategorii výše. U sadu o sobotě, v podvečer, 8. února plno. Fest plno.  Postpubertální omladina z cizích zemí. I když ze Západu, tak kupodivu kultivovaná, snesitelná a snesitelně hlučná. Danke bohu, žádné dánské fetky, ani nevychovaní drzí smradi, spratkové a frackové. Tito nadšeně fotí krmi, nadšeně fotí sebe a především neméně nadšeně žerou. Většinou i končetinama. Lížou pekáče (s jídlem). Budiž mladým přáno. Ať se jednou pořádně nadlábnou po žižkovsku. Od 21. 2. prodloužený sadovský víkend plný gulášových specialit. Guláš myslivecký (na červeném víně a brusinkách + karlovarské knedlíky), krůtí (s rajčaty a paprikami + bramboráčky), jehněčí (v pekáčku + bramborové knedlíky), hovězí pikantní (s červenými feferonkami a klobásou + chlupaté knedlíky) a pijácký vepřový (na černém pivu, sypaný čerstvým křenem a cibulkou + špekové knedlíky). O týden později propuká akce „Vzpomínka na jídla 1. republiky“. Podává se myslivecká paštika s brusinkami a toasty, bažant podle Vlasty Buriana a houskové smaženky, roštěná se zeleninou dle Oldřicha Nového a mačkané brambory s restovaným pórkem, krůtí steak na grilu s bylinkami a lehký bramborový salát s dijonskou hořčicí, závitek z krkovice a opečené noky na sádle. Bažant nepřekvapivě sušší, nicméně ujde, houskové smaženky = smažení knedlíci. Zeleninka na roštěné Oldřicha Nového decentní a velice jemná a připomíná dětskou přesnídávku, celek přitom chutný. Naladí a rozdráždí a nutno se dorazit mysliveckou paštikou. Též povedenou. Od 20. 3. akce „Řízek pokaždé jinak“. Řízek vídeňský (z mladého býčka), „Sloní tlapa“, krůtí v parmezánové strouhance, z jehněčí kýty v cibulovém těstíčku, vepřový smažený plněný nivou a šunkou a smažený vykostěný kapr v pivním těstíčku. Těstíčka BPH nemusí, vídeňák je skvělý. V půli března přichází na sadovský čep ukázka z MMX Lety. Amber Ale MMX. K tomu i Rychtář Rataj od Lobkowiczů. Rychtáře z principu ignorujeme. U MMX, v Pivotelu u Dobřichovic, slušně vaří, pivka mají ale spíše průměrná, až vlastně nijaká. Což platí též o Amber Ale. Polotmavé. Jedno neurazí. Druhé už být vlastně ani nemusí. Sádek je Sádek. Nicméně dobré pitivo MMX je, před lety by to asi byla pecka, dnes jsme specialitami zmlsaní. Neboť na sadovský čep vlétá další skvost od Matušky. Zlatá raketa IPA 17° (alc 7 %). Zlatavá, mírně zakalená, hodně výrazné ovocné vůně (možná až moc výrazné). Výrazné hořkosti (67 IBU), hutná. Raketa je bomba. Leč Raptor IPA je možná ještě o chloupeček pitelnější. Raptor bývá tmavěji zlatý, grepový, vyvážený. Raptor je náš - český, Raketa více světová. Obě pivky jsou báječná. Tleskáme. A propos: 24. března tradičně zbudována tradiční sadovská zahrádka. Tedy přesněji tradiční krytá zahrada. Jaro a sezóna jsou tu. Věřme, že rok 2014 nebude v počasí tak nelidsky extrémní, jako byl fakt nepovedený a smolný rok 2013.   

Sýry a pivko (BPH XXII. + XXIII.): V síti Globus je exkluzivně k mání sýr Portýr. CZK 42,90 za 100 g. Portýr = sýr s černým irským pivem. Polotvrdý čedar vyrobený z kravského mléka, obohacený o chuť černého irského piva. Mramorové textury je docíleno ruční výrobou, kdy světlý čedar je stlačován s pivem. Vyráběn je na rodinné farmě v Irsku již ve čtvrté generaci. Doba zrání činí 9 až 12 měsíců. Doporučován je do salátu, či coby chuťovka k pivu. Realita? Sýr připomíná tmavou tlačenku nebo mozaiku. Je hustě čedarového šmaku, chuť pivka patrná příliš není. Skoro vůbec. Velmi, velmi sytý. Brutálně hutný, ba přímo dusí. Možná, že chce nakrájet na malé hoblinky, obdobně jako třeba parmezán. Celkové hodnocení: fádní, nudný. Žádný zázrak. Přesněji zklamání. BPH raději sýry plísňové. Mnohem raději. 

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): Zase jaro a s ním Army burza v Dejvicích, v menze ČVUT (Další „Mezinárodní prodejní výstava příznivců a sběratelů historického i moderního vojenství Militaria 2014“ se uskuteční 15. 11.). A po burze, jako vždy a tradičně, obhlídka FT Kulaťák. Zdejší FT drží parametry. Ovšem ceny za hubičku rozhodně nejsou. Možnost občerstvení neobyčejně pestrá. Grilovaná masa, uzeniny (špekáček nicméně trestuhodně nikoli), grilované domácí plněné chlebánky, rybky, ústřice, kalamáry a jiná havěť, raclette, tučná foie gras etc. U francouzského stánku se šneky a kaštanovou polévkou volíme hovězí po bourgunsku s kaší. Fajnové. Osvěžující a ani moc není omáčka nakyslá po víně. Stálící se na FT Kulaťák stal už stánek Království piva, čepující každou sobotu akvizice jiného pivovárku. A řádky specialit (včetně Matušky či Staňka) mají  v petkách. 22. 3. čepují Amber Ale a Ignáce 12° z Jihlavského radničního právovárečného pivovaru. Ignác funkci plní. A co domovské FT Jiřák (https://www.farmarsketrziste.cz/jirak)? Středa, pátek, sobota. S různými pivky i tismickou sekačkou. Tato stále boží a stále návyková. 

Bizarnosti a pivní prasárny (BPH LI.): Magické oko (Romana Skamene alias Bínyho) zná určitě každý. Bostonský škrtič (pivko se sektem) je též náležitě profláknutý. Což však pivní žabinec? Příprava je mírně pracnější, leč výsledek prý stojí za trochu šikovnosti. Na dno prázdného půllitru nalijte malý panák griotky. Opatrně dolijte černým pivem tak, aby vznikla co nejmohutnější pěna. Do bílé čepice pečlivě vmíchejte panák zelené-peprmintky. Pěna ještě vzkypí a chytne fantasticky nazelenalý nádech. Dalším pivním long drinkem, a to typicky českým, jest diesel. Pivko s kofolou. Nápoj se nazývá též medvěd či kožich (medvěda). Po přilití rumu (po eurohujerasku tuzemáku) vzniká medvěd se zubama. Určitě kousavější nežli klasický německý pivní střik BMW (Bier mit Wasser). Magické oko se v němčině zove Bier mit Schnaps, a spouštět se do pivka nemusí pouze zelená. Další lidové míchanice naleznete na www.facebook.com/praveceskemichacky. A snad i v tištěné podobě vyšlo dílko Alexandra Guhy Pravé české míchačky. Jezevec kdysi též míchal, dnes již prasárny přenechává mladším.  

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): U zvířátek (www.zviratka.eu) 12., měsíce února, pohoda, pohodička. Tečou obé Únětice a černohorský Páter. Kolektivně vychutnáváme syrečkovou pomazánku na topinkách, vejce v láku na kyselo, žebra a klobásu. Vše luxusní. Jako vždy. Zvířátka vivat! Únětický pivovar (spolu)pořádal 15. února další ročník roztocko-únětického masopustu. Dlouholetá tradice. Lidí tisíce. Nic pro mrzoutské samotáře z BPH. Od otevření pivovaru v roce 2011 se tento aktivně podílí na občerstvení i doprovodném programu masopustu. Rozverné divadelní hříčky, masopustní průvod, lidový harmonikář Pepa Baštýř, pohádka pro děti i dospěláky, jazzové mecheche. Působivé průvody masek se potkávají v podvečer na Holém vrchu a odtud davy proudí právě na Únětice, kde jsou oslavy zakončeny bujarým veselím. Slaví se až do rána. Tradicí se už též stala výroba a distribuce Masopustního speciálu z Únětic. Tmavá 11°. Koštujeme U zvířátek 20. 2. Dobrá, ba výborná. Kávové chuti, pitelná, hořká. Ovšem hořkosti jsme očekávali přece jen na Únětice ještě více. Desina je desina. Co naservírovala pí. Hanka? Topinky s česnekem a syrečky, žebra, jehněčí klobásky, koláč tvarohový. Pohoda, paráda a přítulný mlsný kočičák Mour. Zvířátka potěší, Zvířátka pohladí, Zvířátka jsou fajn. Což platí i o posezení 27. 2. Stále ještě na čepu troje Únětice a Páter. Topinky se syrečkovou pomazánkou jsou povinností, žebra a štrůdl taktéž. Venku se buduje nové terasa na letní posezení. S pódiem. Super. Věřme, že se počasí nezkazí a brzy usedneme venku. S bicykly. 6. března návštěva přímo v Únětickém pivovaru. Pěšmo od Suchdola. Po delší době a po (nemalém) zklamání z minula – vizte dvacáté ZN. Tentokráte raději mimo víkendy či volné dny a k tomu v „hluchém“ čase, něco po čtvrté. Zkrátka, aby v pivovarské hospodě, ani venku, nebylo moc lidí. Registrujeme novou zasklenou verandičku před vstupem. A (pro nás) novou obsluhující dámu. Od Tater, nebo až z (Euro)Majdanu? Ty předešlé holčiny se nám líbili mnohem více. Pivka výborná, ovšem U zvířátek jsou ještě lepší. Spolustolovník podotýká, že v pivovaru se mu desina zdá až přechlazená. Opět proběhla obměna jídelníčku. Přibyl jelen se šípkovou nebo krkovice v pivu se šťouchaným bramborem a křenovým zelím. Krkovice bez přehánění famózní, brambory dobré, zelí též, leč mohlo ho být více. Spokojenost značná panuje ohledně poctivého pivovarského guláše. Hustý, hutný. Doprovodný chlebový knedlík je nicméně tužší a nesaje. Vůbec. Což není výtka, nýbrž pouhé konstatování faktu. Jsme rádi, že minulý exces s krmí byl snad výjimkou. Ovšem větší akce v Úněticích budeme raději vždy vynechávat. V kuchyni nestíhají a kvalita jídel též znatelně trpí. Z pivovárku příjemně pěšmo do Roztok, na vlak. Kolem Zvířátek. Terasa už hotová, ještě se dodělává pódium. Vychutnáváme únětickou desinu a vychvalujeme její teplotu i říz. Coby dezert nám p. Martin šenkuje Čokoládového Opata 13°. Silné čoko vůně, leč přitom pivní, hořké chuti. Povedená laskomina. Ovšem jedno úplně postačí. Nicméně při smíchání tohoto pivka se zelenou prý vzniká nevídaná kombinaci - větrové bonbóny v čokoládě. Či s griotkou ... K broumovskému Opatu dostáváme pozvánka na další ročník Irských dnů, na 15. 3. Kapela, irské whiskey, irská krmě, jehněčí, stouty (z Náchoda). Akci nestíháme. Důvodem je lenost, výmluvou protivný vítr. Ke Zvířátkům zase až 20. 3. Buřtík na grilu i matesy osvěží i potěší. Z Irské akce zbyl babiččin nazelenalý jablečný koláč. Stylově nazelenalý díky přibarvení. Výborný. Na čepu ještě Opat-čoko i něco Stoutu, leč dnes neexperimentujeme. Modlíme se k únětické desině. Obdobně naše čtyřmužná pěší patrola činí 27. 3. Žebra, klobásky, švestkové koláče, kočičák, útulno. Pohoda, klídek. Skoro už na žižkaperku, přesněji na dohled pod rígrákem, v Italské 32, možno pravidelně popíjet Únětice v Pivním a rumovém baru Decentní Dýně (https://dcdyne.com). Desítku filtrovanou, dvanáctku nefiltrovanou a ještě počátkem března i Masopustní černou jedenáctku. Kromě stálých Únětic se na čepu střídají produkty menších a malých pivovarů, a to i interesantní. Třebas hodně proměnlivé a hodně nevyzpytatelné koutské. Dýně DC je ovšem podnik malý a charakteru baru. Rozhodně nikoli klasické putyky. A atmosféra, včetně hostů jednoho, druhého, ale i třetího (či dokonce čtvrtého) pohlaví, nemusí vyhovovat každému. Až moc kosmopolitní, (pseudo)liberální, protivně (pseudo)intelektuální. Intošské kecy a tragikomické bláboly a trapné plky rádoby bohémů a samozvaných tzv. kumštýřů, postmoderní kadlub (aneb obvykle prachsprostá pouliční směs). Ani moc k zakousnutí nevedou. Kromě sotva (pod)průměrného hermoše použitelného vlastně vůbec nic. Tudíž instituce pro BPH vhodná k výjimečnému kratšímu posezení, nejlépe ve smíšených párech. Anebo jedno bleskové na stojáka. Ocenění a pochvalu Dýně DC nicméně zaslouží za speciální antivalentýnskou nabídku, kteroužto zrealizovali právě 14. 2. Šlo o speciální antivalentýnské-antiromantické koktejly ze života: „Bez keců“ (vodka, zázvorová limo, limety), „Fuck off Valentýn“ (Spice Morgan, Coca Cola) nebo „Mám tě ráda jako kamaráda“ (gin & grepový juice). K Antivalentýnu se BPH připojuje.        

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Únorové číslo (celkově snad No. 35) měsíčníku Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) se citelně opožďuje. Březen řádí v plném rozpuku i jarním proudu, a nikde nic. Neskončilo předplatné? To by snad od PBA upozornili a snad nabídli prodloužení. Snad. Bývá to zvykem. Dobrým zvykem. Nicméně po peripetiích ohledně vyřízení předplatného, které trvaly déle než rok, se vlastně ani příliš nedivíme. Www stránky praví, že aktuální číslo vychází 28. února, nicméně roku 2011! Na Strahově, v pivovárku, zakupujeme nejnovější číslo 12. března. Označené ovšem coby speciál, resp. ročenka 2013/2014. V tiráži stojí ročník III., číslo 12. Vydáno v únoru 2014 jako ročenka 2013/2014. PBA máme rádi, PBA fandíme a na tajenky kolem číslování (které od začátku nikdy nebylo normální, přehledné a pochopitelné) jsme si už nakonec rezignovaně zvykli. I na to, že PBA má k pravidelnosti ve vycházení, resp. doručování daleko. Ovšem, po pravdě, ser... nás to. Možná však, že jde o hlubší smysl, které náš konzervativní maloměšťácký rozum nechápe. Vraťme se ke speciálu. V editorialu p. šéfredaktora nijak objevná úvaha o tom, že české pivovarnictví představuje výnosný obor. Ani slůvko o tom, že číslo má být speciálem či jakousi ročenkou. Tuto objevujeme na s. 30 - 53, ve formě rubriky. Jinak číslo působí jako ostatní. Když už si dnes pořád bolestínsky stěžujeme: nějak moc je už všech těch anket, soutěží, vyhlašování etc. V každém čísle nemálo stran o cenách a soutěžích. Pořád nějaké ceny, pořád nějací vítězové. Všeho moc škodí. Tudíž i toto číslo startuje přehledem laureátů druhého ročníku Výročních cen České a moravské pivovarnické akademie. S příslibem, že podrobný článek o předávání přinese příští číslo (Které? Únorové, březnové, č. 13 ročníku III., a nebo snad další ročenka?). Vítězům samozřejmě blahopřejeme, p. Chramosilovi, sl. Valuchové, i dalším. I když, třebas v kategorii Pivovarská restaurace by BPH pro restauraci v Únětickém pivovaru rozhodně nehlasovala. A to přesto, že únětické až nekriticky zbožňujeme a i samotné Únětice (vesměs rádi) nezřídka navštěvujeme (Nebo právě proto). Další vítěze v 25ti kategoriích přináší info o 24. reprezentačních Slavnostech piva Tábor. Nějak se nám moc nezdá několikero ocenění pro Svijanskou Kněžnu. Asi degustují jinou Kněžnu, nežli bývá k mání na Žižkově. Proměnlivá až běda, nespolehlivá, mnohdy přímo zkažená a zcela nepoživatelná. Na konci čísla pak další a další soutěže, o Zlaté hvězdy PBA či upřesnění kategorií pro Jarní cenu českých sládků 2014. Kolikátá soutěž? Desátá, dvacátá? Únavné. Další čtení je věnováno Pivovaru Nymburk, rozhovoru s p. Radou (sládkem sokolovského Pivovaru Permon), fotoreportáži z Jihoměstského pivovaru (lokalizovaném, bohužel, na otřesném místě), povídání o michelinských průvodcích, anebo o pochoutkách k pšeničnému pivku. Nechybí pravidelné rubriky typu degustace (slovenských ležáků, kde katastrofálně propadl nejen Šariš, ale vlastně všechny vzorky), tajemství pivního skla, rubriky profi či Černokostelecký historický sloupek. Ročenka 2013 (zase jiný údaj nežli v tiráži) přináší seznam nových minipivovarů v ČR v roce 2013 řazený podle měst. Užitečné. Součástí ročenky jsou dále informace o minipivovaru Šnajdr v Kostelci, anketa PBA a další přehled pivovarů v českých i moravských městech. Úvodní odstavce jsou přitom na s. 30, resp. 44 úplně stejné. Nějak se z tohoto čísla vytrácí profesionalita. Nicméně na další čísla se těšíme. Dorazí-li. Věřme, že PBA bude vycházet nadále. P.S. Ohledně předplatného je doporučován kontakt nejlépe skrze e-mail pavel.borowiec@pivobierale.cz. Píšeme dotaz a odesíláme tento 13. 3. Do 30. 3. se z PBA nikdo neobtěžuje nikterak reagovat či odpovědět. Uctivě děkujeme. V Pivoklubu získáváme info, že nejsme jediní, komu předplatné nefunguje. A prý řádné únorové číslo fakt vyšlo, leč je rozebráno. Kde se dá ještě pořídit, ani zde netuší. No comment.  

Šumavský Winnipeg (poslední BPH No. LXXIV. + ZN No. 11.): 22. 2. odpolední vyjížďka na Šumavu. Kalendářně zima, reálně jaro. Na Plzeň, Klatovy, Sušici, přes Srní, Modravu, obé Kvildy, na Vimperk. Do specifického sídla bez centra, s hlavním náměstím na jehož konci město končí. Ve dveřích Šumavského pivovaru (www.sumavskypivovar.cz) pořád příchozí vítá uniformovaný p. Josef Hojdar, s funkcí tatínek majitelů a dobrý duch celé instituce. Ihned se omlouvá, že zrovinka před pár minutami definitivně dopit čepovaný tradiční Vimperský zimní zázvorový speciál 13°. Škoda. Už k mání jen lahvovaný. Pryč je též Vimperský tmavý Doppelbock 19°, který byl připraven pro listopadové žehnání nového zvonu Inocenc. Doppelbock nesl právě název Inocenc. Šlo již o druhý počin nové řady Bock, kdy ŠP od října 2013 nabízel Vimperský zlatý Bock 16°. ŠP i zde navazuje na tradici, silná piva německých stylů Bock bývala ve Vimperku vařena. Jezevec testuje sladší ŠP světlý ležák 11°, ŠP polotmavý ležák 12° a ŠP tmavý speciál 13°. Vše slušné, ba nadprůměrné, leč však nic více (samozřejmě ale ani méně). Možná trocha osobitosti by neškodila. Pivka tak nějak splývají. Světlý ležák 12° pořád nedělají. Nabídka jídel pořád (a samozřejmě pořád chvályhodně) zaměřená na šumavské produkty a speciality. Vepřová líčka na tmavém pivu a rozmarýnu, s konfitovaným česnekem, celerovou kaší (zajímavá, jedlá, velmi chutná) a pár opečenými brambůrky nezklamala. Opět nadprůměr, k famóznosti a zážitkové gastronomii však opět cosi chybí. Porce slušná, nicméně nezasytí. Naopak naladí a krutě rozdráždí. Nad sladkým (včetně šumavských povidlových taštiček a domácí pivní zmrzliny) vítězí domácí jitrnička s křenem a domácím pivním pečivem. No, propadák to není, leč očekávání byla větší. Křen vyčichlý a dřevitý, jitrnice připomíná spíše tmavé jelito a vevnitř hodně, hodně suchá. Skoro se dá říci suchá drť. A ani tady jitrničky nekoření, je prakticky úplně bez chuti. Po majoránce ani stopy. Domácí však zaručeně je a třeba místně to tak má být. Nás ovšem neoslnila. Kolega-řidič byl v názoru na ŠP naprosto neobjektivní, neboť z principu nesnáší zařízení, kde nevedou colu a řízek s hranolkama. Což v ŠP fakt nevedou (Což samozřejmě zasluhuje pochvalu). Tedy už podjatě kritizuje Lhenický jablečný mošt a hlavně pivovarský guláš na tmavém pivu s pivním pečivem. Křen tvoří piliny bez výrazu a maso reprezentuje ze značné části těžko poživatelný okraj kližky. Jenom poctivou šumavskou bramboračku bagruje bez reptání. Obsluha se snaží, ovšem působí (ne)mírně amatérsky. Vše se snaží korigovat příjemný a úslužný p. Hojdar. Přehlédnout se dá i to, že v téměř prázdném podniku trvalo protivně dlouho, než obsluha přicházela. Pak ale všichni tři. Dlouho zase nikdo a poté dotazy hned od tří osob. Odjíždíme s pocity smíšenými. Letos už do Vimperka ze Žižkova vážit cestu pravděpodobně nebudeme.             

Tour 2013 (ZN 18.) + Tour 2014: Tábor, na břehu Lužnice, osvěžovna Na Brusírně (N 49°24.56115', E 14°40.16763'), 11. 2. 2014, kolem páté P.M. Rychlý a úspěšný nákuk na okraj Jižních Čech. A vlastně už zahájení předpřípravy na letošní Tour de Putyk 2014. Fungl nový stroj-tátoš Author už čeká ve sklepě. Nablýskaný a netrpělivý na zahájení cyklosezóny. Snad už brzy. Brusírna jede, jede, a to je moc dobře. V poledne úctyhodné, vydatné, přepychové hotovky, následně krkovičky etc. Jako loni. Krkovička (dva kusy) marinovaná v chilli + hranolky (kteréžto konzumujeme pouze, tradičně a výhradně v jihočeském regionu) superobří porce. Jako loni. Kvalita za kvantitou nezaostává. Jako loni. Tečou pořád starouši, leč už nikoli Lipany z Dražíče. S p. Papulou se nedohodli, resp. Lipany se nedaly točit, kazily se a byly i zkažené a celkově prý fuj. Toliko z místních zdrojů. Testujeme starouše dvanáctku nefiltr. V nouzi opravdu nejvyšší by malé pozřít snad i výjimečně šlo. Zážitek to ovšem není, naopak. Kyselost, absence jiskry i řízu. Břečka. Nevadí, neboť čepují starouše nealko. A ten nám pořád chutná. Z celého repertoáru pivovaru jednoznačně nejlepší kousek. Nejvíce pivní. Dokonce pitelný. Obdobné platí též u Lobkowicze. Jeho piva alkoholická jsou nedobrá, ba hnusná, leč nealko vaří obstojné. Zase nejlepší položka z nabídky. I když na konstatování, že „Lidé, co pijí nealkoholické pivo, nemají ve skutečnosti rádi chuť piva, ale spíš časté chození na záchod“ (Capital Brewery, Middleton, Wisconsin) možná ždibec pravdy přece jen bude … P.S. Přicházejí první komplikace s letošní Tour. Čísi hlava (že, by nového tělovýchovného náčelníka?) redukuje tradiční - a pro BPH rituální - třítýdenní rekre-pobyt v areálu lesního campu Fort Dobronice na dva týdny. Proboha, proč? Každá změna je k horšímu. Vyřešíme ... 

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): 19. února LP 2014 remorkér přitáhl do Prahy historický nákladní člun vyrobený v libeňské loděnice roku 1961. Bude kotvit na Výtoni a sloužit má coby zázemí pro farmářské trhy. A příští rok tam má být otevřen minipivovar, pražírna kávy, restaurace i malá historická expozice. Na jezerech na severu USA má pivko žíznivým rybářům doručovat dron. Dron = bezpilotní letadélko nebo vrtulníček. Používaný armádou a všelikerými službami k útočným a špionážním letům. Nyní malý pivovar Lakemaid z Minnesoty přichází s civilnějším využitím. Naprogramované drony budou dopravovat pivo rybářům trávícím celé dny na zamrzlých jezerech. Dron unese až celou basičku. Jako ve Star Wars. Dron či droid? Útočný dron-predátor s Gambáčem. Nebo ještě brutálněji bombardovat a zamořovat Krušovicemi? To snad zakazuje ženevská konvence ... Doplněk k avízu z minulých ZN ohledně vikingského pivka s velrybí moučkou, po jehož vypití se zaručeně stáváte tutovým Vikingem. Jedná se o produkt islandského pivovaru Stedji. Při výrobě spolupracoval s velrybářskou firmou Hvalur. Pivo bylo připraveno pro tradiční festival u příležitosti zimního svátku, zasvěcenému severskému bohu Tórovi, kdy je konzumován i velrybí tuk. Pivka je omezeně a nebude vyváženo. Nápoj má být zdraví prospěšný, neb obsahuje malé množství cukru a tuku. A velrybí moučka je bohatá na proteiny. Tzv. ekologové se mohou pomátnout. Dobře jim tak. Protivný, debilní, importovaný a mediálně, resp. marketingově, vnucovaný tzv. svátek jakéhosi Valentýna „slaven“ v pražské restauraci Nota Bene tématickým menu s růžovoučkým lososem spárovaným s růžovoučkým pivním speciálkem Růženka. Teploušským. Brr. Cara Putina na vás. Nicméně takový růžový Ale Honey, který připravili u slánského Antoše, by za košt asi stál. Speciál s přídavkem medu a koriandru. Růžové barvy bylo docíleno přídavkem výluhu z bulvy Bety vulgaris (Což není žádná čuňačinka, nýbrž rostlina-bylina). Média poreferovala, že pivovarnická společnost Lobkowicz ve druhém čtvrtletí vstoupí na pražskou burzu. A má se tak stát prvním tuzemským výrobcem piva, který vstoupí na burzu. Je to dobrá, nebo špatná zpráva? Těžko říci. Leč pořád si myslíme, že pivovary mají vyrábět pivko a nikoli spekulovat na burze. Spekulacemi žádné hodnoty nevznikají. Naopak. Hodnota totiž vzniká pouze prací.