Zrzavé novosti 24

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 24., z 30. dubna LP 2014, sice aprílové, leč hojně stýskavé a notně pesimistické)

Pivní moudrost a recept: Vzpomeňme aforismus Jiřího Suchého: „Kdyby pršelo pivo, vymysleli by lidé vodu“ i slova anglického spisovatele (a milovníka pivka, kterého měl pívat  požehnané množství) Chestertona Gilberta Keitha: „Úpadek hospod jest také úpadek demokracie“. Přidejme starobylý slovenský popěvek, přirovnávající pivo k dívčici: „Dokial pivo neskysalo, chlapci, pime ho! - Dokial diovča neprerastlo, chlapci, berme ho!“. Jarní recepty? Husí játra dušená na pivě. Na 4 porce potřebujeme: 500 g husích jater, sůl, pepř, 40 g sádla, 20 g cibule, 30 g slaniny, 200 ml černého piva a snítku zelené petrželky. Na hlubší pánvi rozpustíme sádlo, přidáme slaninu nakrájenou na kostičky a cibuli. Na zpěněnou cibuli vložíme játra vcelku a opečete. Poté játra postupně podléváme pivem a pod pokličkou dusíme doměkka. Hotová játra vyjmeme, odložíme na papírový ubrousek a necháme je vystydnout. Játra podáváme nakrájené na kousky a ozdobené snítkou petrželky. Pro šikovnější náročnější recept na hovězí v Guinnessu od Caffrey´s Irisch Baru. Suroviny: 1 kg hovězího na guláš, 700 g oloupané cibule, 8 středních mrkví, 1 vanička hovězího bujónu (nebo kostka), 1 polévková lžíce hladké mouky, 40 g silně uzené slaniny, 3 bobkové listy, 5 polévkových lžic olivového oleje, 1 větší svazek čerstvé petrželky, sáček bouguet garni (= svazek bylinek převázaný provázkem, který se vkládá do vývaru nebo omáčky, většinou obsahuje petržel, tymián a bobkový list, ale též bazalku, rozmarýn, saturejku či estragon a jiné bylinky, v nouzi možno použít směs bylinek sušených), 500 ml piva Guinness (lze i tuzemské tmavé pivo, ale chuťově to bude méně výrazné). Masa očistíme od šlach a tuku, aby bylo co nejlibovější a nakrájíme ho na větší kostky. Na větší pánev nalijeme 3 lžíce olivového oleje. Zahřejeme nad středním plamenem a přidáme nahrubo nakrájenou cibuli a uzenou slaninu rozkrojenou na tři nebo čtyři kousky. Cibuli smažíme do změknutí. Měla by být tmavě hnědá, leč nikoli spálená. Zatím v jiné pánvi (nejlepší má být wok) zahřejeme zbylý olej při vysoké teplotě. Do oleje vložíme kousky hovězího a necháme je po všech stranách zatáhnout. Pánev odstavíme z hořáku, maso zaprášíme moukou, promícháme a pár minut necháme odstát. Přilijeme Guinnesse a pivko použijeme i ke spláchnutí připečených kousků masa. Vše přendáme do pánve s připravenou cibulí. Přidáme hovězí bujón, bobkové listy a dochutíme solí a pepřem. Pozvolna dusíme pod pokličkou na mírném ohni asi dvě hodiny. Následně přidáme mrkev a vaříme do perfektního změknutí masa. Servírujete ozdobené spoustou nasekané čerstvé petrželky. Jako příloha je doporučována bramborová kaše s jarní cibulkou (Champ) nebo s kapustou (Colcannon). Na tradiční irské jídlo Colcannon je třeba mít: 700 g moučných brambor, 100 g kapusty, šálek horkého mléka, půl šálku nasekané jarní cibulky, 120 g másla, sůl a pepř. Brambory oloupeme, nakrájíme na čtvrtky a uvaříme v osolené vodě. Kapustu rozebereme na listy a po dobu jedné minuty spaříme ve vaříce vodě. Jarní cibulku nasekáme a kapustu nakrájíme. Brambory rozšťoucháme a máslem a postupně k nim přilijeme horké mléko. Vše smísíme dohromady, opepříme, dosolíme. Kapustu v kaši možno nahradit hlávkovým zelím či mrkví. 

Černá Hora (BPH I.): Okolo černohorského a lidoveckého Králova Království chodíme a veškeré osazenstvo zdravíme. Na žižkaperk Černá Hora patří. Vizte www.kralovstvi.com.

Svijany (BPH II.): Pivovar Svijany se hrdí. Kometa na pivním nebi v rozletu pokračuje. A sílí. Navzdory nepřízni na trhu + nepřízni počasí v hlavní sezóně se rok 2013 stal pro pivovar rekordním. Výstav se z 594 000 hl v roce 2012 zvyšuje na 609 000 hl. Daleko méně se radují pivaři. Kolem komína, resp. v Českém Ráji mnozí přešli na sympatický Rohozec. A v Praze? Tam jsou Svijany obzvláště nevyzpytatelné, diplomaticky řečeno. Nediplomaticky řečeno: svijanské se bolestně zkazilo a nestojí už za mnoho. Daň za přílišný růst. Small is beautiful. Nezřídka už opětovně dnešní Svijany dávají vzpomenout na doby, kdy byly synonymem (spolu s Březnicí aj.) nejhoršího humusu a nechutného antipiva. Jak první ročníky BPH byly jasně a nekriticky prosvijanské, tak nyní je to vlastně naopak. U sadu sračkoidního Máze raději už úplně zrušili, U véček sice kyselý Máz, obvykle nedobrá Kněžna a vždy spolehlivě příšerné a smradlavé Qéčko (u Qéčka se však na nekvalitě více než pivovar podepisuje zdejší minimální výtoč) lopotně přežívá, leč (zdaleka nejen) Jezevec tu už dávno preferuje sladkou bezpohlavní vodičku - výčepního Konrada. Nedobrý, leč alespoň neškodný. Volba menšího zla. Máz je též nedobrý a k tomu z něj i nedobře bývá. To jsou konce slavné svijanské putyky! Nicméně svijanský p. sládek Menšík je nadšen. Kdypak padne meta miliónu hekťáčků za rok? Sládek a především páni majitelé (se sídlem na Kypru, což je též  příznačné a cosi napovídá) hledí do budoucna s optimismem. BPH nikoli. Možná rubriku Svijany úplně zrušíme. Brzy. O géčku či kruškách taktéž soudný a slušně vychovaný pivař nepíše, a ani ve slušné společnosti nemluví. Fujtajbl. Povinné telegrafické hlášení pro Velkého Vezíra aneb news z Krásovky 13°, od (bejvalech) Vyndanejch: Na plac se po nemoci navrátila pí. Sylva, z vandru se domů navrátil p. Vojta, zlobr p. Jirka si zase cvičně k ránu zaboxoval (a opět samozřejmě vyhrál K.O. nad přesilou). Tudíž vše při starém. Před časem nainstalované kamery už funkční. To musí být pokoukáníčko ... Atmosféra správná. Náležitě žižkovská. Leč, to pivko. Nepíše se to snadno, nicméně každodenně se tam už popíjet nedá. I pravidelní konzumenti Máze neradi přiznávají, že každý sud je jiný. Občas se i povede. Ovšem občas nikoli. Bolestivé. Škoda. A propos: Dubnové Svijanoviny, číslo 12, opět neoslňují. Vlastně se nedozvíte vůbec nic. Samé jalové reklamní tlachy. Několikeré střípky velebí pivko 450, které se však v reálu sehnat nedá.  

Budvar (BPH VI.): Budvaru - tedy státnímu (bohužel už nikoli národnímu) podniku pořád upřímně fandíme a držíme palce. Držte se! Státní by měly být všechny velké pivovary. U Budvaru nicméně přiznejme drobnou pihu na kráse. Už nějakou dobu (vlastně už několik let) se jeho produkce nedá pozřít. Poté, co zlikvidovali budvarskou desítku a nahradili zvěrským Pardálem, snad ještě hůře dopadl kroužkovaný ležák. Hnus, a to všude. Bez výjimky. Škoda.  

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): Jen vzpomínky ... Tankové nálevny a ceny přesahující čtyři pětky (nehezká Želivárna aj.) vůbec nic neřeší a vůbec nic nezachraňují. Never more! 

Kersko (BPH IX.): Rok 2014 je rokem Bohumila Hrabala. Rokem 100. výročí narození. 28. března by přehnaně a zcela nekriticky velebený pábitel oslavil sté narozeniny. V Nymburku a okolí probíhá řada akcí. 28. 3. pivovar představuje nové hrabalovské pivo. Jubilejní ležák. Hořčí nežli jiná nymburská. Hořké měl spisovatel údajně rád. 29. 3. v Kersku propuká křest knížky Bronislava Kuby Slavnosti sněženek - odhalená tajemství a lidské osudy v Hrabalově Kersku. Nicméně samotný p. Kuba je Moravák, tedy žádný kerský starousedlík. Což místní samozřejmě (a správně) neodpouštějí. Připomenout  možno ještě projekt pivní foto galerie na https://www.napivoshrabalem.cz. Proč ne. Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) funguje opětovně od konce února. Fyzicky kolem projíždíme už dříve, leč vstupujeme letos poprvé až 13. dubna. Vítá nás nová, větší tabule na parkovišti, jinak však známý a osvědčený personál, jídelníček mírně inovovaný. Kupodivu proměny k lepšímu. Vedle samozřejmého kančího (obligátní šípková nebo se zelím?) třebas mufloní kostky se špenátem, jelení kýta se švestkovou omáčkou a bramborovými šiškami, a nebo dančí  roláda. Roláda plněná slaninou a přelitá hříbkovým sósem. Plus bramboráčky. Křupavé bramboráčky. Maso měkké, chutné, porce velice slušná. Pochvala. Spokojen je i kolega s tlačenkou a navrch s brutálně sytou porcí tří bavorských vdolečků. Co vdolečků, vdolků jako kráva. Možno konstatovat, že cca od podzimka se kuchyně Hájenky docela zlepšila a vaří se tu nyní docela obstojně. Stabilně teče Nymburk 11°, stabilní kvality. Na víkend berou i třináctku. V plánu mají šenkovat Jubilejní ležák. Prý povedený, a fakt prý i hořčí. Objednán už byl, leč pivovar nestíhá dodávat. Byl překvapen, ba přímo zaskočen, zájmem a k tomu preferoval dodávky do řetězců. Tudíž nutno vyčkat. Uvidíme. V Hájence možno narazit nezřídka na tváře slavné, tedy přesněji známé, či spíše profláknuté, z politiky. Současná první dáma (dáma, nikoli slečna) se tu mile porýpala v polovičním guláši a chovala se prý úplně přirozeně a docela příjemně. Prakticky naproti už bydlí jedna z mediálně notoricky profláknutých person bývalé ODS a do Hájenky chodívá posedět i s bývalými pány ministry & co. A působí, a chovají se, místně prý vcelku slušně a vlastně prý i vcelku sympaticky. Ovšem inkriminovaná stavba - spíše obrovitý bunkr, kde inkriminovaný pán bydlí, a která je už těsně před dokončením, je obludná. Do kerského lesa se nehodí, hodí-li se vůbec někam. Ovšem přiznejme, že takových staveb je zde vícero. Na stejné straně, ve stejné hlavní aleji, pár set metrů směrem k pramenu, se tyčí dvě hrůzy ještě větší. Nevkus na kvadrát. Nechal si je vystavět kdosi z Východu. Leč děngi došly, nebo ke konci došel sám objednavatel, a hrůzy jsou již nějaký pátek na prodej. Proč tato stvůrná monstra (ne)kompetentní lidé povolili vystavět? Není nikterak těžké uhodnout, proč asi ... P.S. Hrabalovskými Slavnostmi sněženek se inspirovalo prase, které se letošního 17. února vehementně dobývalo do základní školy v pražských Hodkovičkách. Bylo agresivní a rejdilo po školním pozemku. Šlo o křížence prasete vietnamského a divokého. Byli povoláni hrdinní městští strážníci a odchytová služba, čuník byl zpacifikován a umístěn do trojského útulku.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Karlínský Pivovarský klub, Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com), dubnové klubové setkání pořádal 22. 4. Pan Dočkal po čase zase zval na večer spíše gastronomický, věnovaný párování piva s jídlem. A to zdánlivě šílené kombinaci piva a ovoce. V duchu otázek: „Má smysl kombinovat ovoce s pivem s ovocnou chutí nebo se spíše potkají chuťové protipóly?, A lze vůbec nějaké ovoce párovat s klasickým českým ležákem? Budou ovoce lépe doprovázet lehčí piva nebo naopak piva z opačného konce nabídky?“. BPH vysondovala, že bylo připraveno plné desatero druhů ovoce a desatero fakt různorodých pivek. Ovšem na akci samotné BPH zbaběle chyběla. Jezevec měl nazítří dlouhodobě naplánovanou kontrolu na kardiologii Na Homolce a zbaběle nechtěl riskovat přemíru alkoholu a nesinusové EKG (nebo snad EKGB?). Tudíž přinášíme jen tipy z povzdálí. V případě pivka a ovoce by BPH volila nejspíše asi strategii souznění. Ke grepům Matuškův Raptor, k třešním višňové belgické speciály - lehčí Brussel Krieg (alc 3,5 %) či silnější Kasteel Rouge (alc 8,0 %). K rozinkám Rochefort 6 (alc 7,5 %), k fíkům supersiláka Rochefort 10 (alc 11,3 %). Ovšem s jakým ovocem zkombinovat hořké Únětice etc.? Osobní zkušenost BPH má max s ovocem v desertech v Hotelu Štekl, zapíjených světlým či tmavým rohozeckým. Sladké s pivkem ano, hodně ovoce s pivem však raději moc nezkoušet. I když chuť jahod zvýrazňuje požitek ze šampaňského. K hořkým pivkům raději maso či sýry.          

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.): Konečně. Po nekonečné zimní pauze opět funguje hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz). Premiérová letošní obhlídka větší rozladění nepřinesla, což možno konstatovat i o návštěvách dalších. Chválíme především vlídné zacházení, příjemné prostředí a příjemnou obsluhu. Tady host nemá pocit, že obtěžuje. Mělo by to tak být všude, ovšem jde spíše o čestnou výjimku. Proto se do Šteklu rádi vracíme. Nicméně nemalý peníz nutno oželet. Ceny spíše vyšší a porce spíše menší. Předpokládá se více chodů. 5. dubna míříme do Kerska, leč celá hlavní alej zaplněná, ba až nechutně přeplněná. Jako na Václaváku. Zájezdovým busem jakýmsi a hlavně desítkami motocyklů (Další desítky, ba stovky rozlišných motorek míjíme kolem Poděbrad a přilehlém okolí. Nějaký obří sraz. Pryč). V Kersku nelze zaparkovat ani vůbec zastavit. Ani u Hájenky, ani U pramene. Čili Hájenku z programu škrtáme. Směr Hrubá Skála. Ve Šteklu příjemné odpolední prázdno a poklidně ospalo. Rozšoupáváme se bujaře a velkoryse. Vepřové kolínko na černém pivu (výborné) s kaší a (pře)zdobený hunger steak na rozdráždění, domácí jablečný koláč a obligátní krupicová kaše coby hlavní chod a hříšný créme brulée s jahodami a nechutně jedlá domácí zvěřinová paštika (s netradičním způsobem servírování v rustikální zavařovačce) v roli desertu. Skaláci světlí (12°) i tmaví (13°) dobří. Pokrmům samotným mnoho vytknout nelze, až nato, že jedna porce obvykle fakt nezasytí. Odjíždíme spokojeni, chudší o dvanáct stovek, leč rozhodně nepřežráni. Což vlastně ani nevadí. Jezevec ani kolega k podvyživeným opravdu nepatří. Den následný pěší podvečerní výletík kolem Branžeže a odtud na Vidlák. Pár jedenáctek Skaláků, dobrá krkovice na grilu, resp. krkovička smažená. A opět na chvíli do Šteklu. Na závěrečnou bodku v podobě sýrů ze Splzova a kolega prostě musí mít svou krupičandu. Tak je to správné, tak to má být. Na Šteklu úřadujeme opět 19. a 21. dubna. V sobotu hafo ksichtů a hluk. Domácí králík plněný špekem, upečený s bůčkem, nové zelí a variace knedlíků náladu pozvedává. Na doražení (a povyražení) sytá játra v kachním sádle, naservírovaná v rustikální sklence. Spolujedlík jede tentokráte výhradně ve sladkém - nepostradatelnou krupičandu gurmánsky zajídá dvěma porcemi hutného domácího sachera a zapíjí sladkou vídní. Dieta, jak má být. Vlastně půst. V pondělí navečer už poklidný klídek. Vychutnáváme přepychově upečenou kačenku s karlovarským knedlíkem a červeným zelím. Další chody tvoří variace sýrů ze Splzovské farmy Tomáše Pelikána, sachřík a domácí závin se zmrzlinou. Stošedesátikilového spolustolovníka přepadá další nával žravosti, kombinovaný s dietními úmysly, a krupičandu protentokrát překvapivě zaměňuje za obří porci zeleninového salátu s tuňákem a ztraceným vejcem. Obžerství není hřích, to je svatá povinnost! Amen. V obdobném duchu se nese posezení 26. 4. Roláda z mladého selátka, nové zelí + frncochatý knedlík (reichenbergská variace knedlíku chlupatého) i pomalu pečené telecí na žampiónech a karlovarský knedlík O. K. I když porce spíše pomenší a vše pouze decentně kořeněné. Chutné a čerstvé to rozhodně je, leč přikořenili bychom. Tož poroučíme ještě jemné srnčí carpaccio s parmezánem a černými olivami, variaci sýrů a kolega salát s tuňákem a navrch baští lívance. 

Pivní literatura (BPH XIV.): Prof. PhDr. Čeněk Zíbrt (1864-1932) se vlastně jmenoval Vincenc Zíbrt. Nadšenec, český národopisec, kulturní historik, bibliograf a knihovník. Počíná bádat o staročeských písemných památkách a posléze přechází k problematice navýsost populární na konci 19. století, ke kulturně-historickým studiím. V tomto oboru se stává i mimořádným profesorem, prvním v českých zemích, a také i posledním. Spoluzaložil a vedl časopis Český lid. Coby kulturní historik se zabýval mnohými tématy, včetně staročeského kuchařského umění, stolování, tance, dějin karetních her nebo šachů a taktéž pivovarnictvím a sladovnictvím. Reprezentativní výbor z textů Čeňka Zíbrta věnovaných našemu národnímu nápoji přináší publikace Z historie piva (Zíbrt, Č., uspořádala Klára Pilíková, Praha, Vyšehrad 2013, ISBN 978-80-7429-339-9, cca 290 s.). Základ tvoří kniha Z dějin piva a pivovarnictví, doplněná o další texty z publikací Listy z kulturních dějin městských pivovarů v českých zemích, Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v nákladnických domech a pivovarech českých a Pivo v písních lidových a znárodnělých. Zíbrt mravenčím úsilím shromáždil unikátní prameny, a to nejenom trpělivým bádáním v archivech, ale i osobním zaznamenáváním rozlišných tradic. V pozadí vzniku Zíbrtových textů na téma pivo stála spolupráce s majitelem kročehlavského pivovaru na Kladně Otakarem Zacharem, který od roku 1907 vydává stavovský týdeník Sládek. V Zíbrtových textech nalézáme nesčetně zajímavých i poučných informací o české pivovarnické a chmelařské tradici. Tradici dokladované též slovem (pořekadly, příslovími) a zpěvem (písněmi). Pozornost je věnována i sladovnickým obyčejům a slavnostem, představujícím „protiváhu fyzické práce a materiální péče o chmel a pivo“ (přebal rec. publ.). Přes sto stran publikace tvoří materiál Z dějin piva a pivovarnictví v zemích českých, s celou řadou pasáží - konkrétně s nepříliš rozsáhlými částmi I. - LVI., tj. takovými dobovými klípky a vlastně i všelikerými drby. Ovšem vždycky přísně historicky doloženými. Namátkou „O šalbě při vaření a prodeji piva“, „Pijanský závod“, „O chmelnicích“, „Stížnost šenkýřů židovských“, „Sladovnické obyčeje a pověry pivovarské u starých Čechů“, „Piva nehodná r. 1628“, „Jak hájili sladovníci cti svého poctivého pořádku“, „O pivní polévce“, „Pochovávání Bacchusa v pivovarech“, „Nařízení Rudolfa II, o sladovnících a šenkýřích“, „Užitek z pivovarnictví“ nebo závěrečnou drobničkou „Druhá snůška sladovnických obyčejův a pověr za starodávna“. Text je opatřen odkazy na prameny (např. z Archivu královského města Prahy) v poznámkách pod čarou. Jedná se o vesměs poučné a zajímavé střípky, které na mnohých místech upoutají pozornost a vybídnou k zalistování i začtení se. Nicméně přečíst celou publikaci jako standardní text je poněkud únavné, těžkopádné, lopotné a monotématické. Uvedené platí i o ostatních částech výběru. Což jsou texty, resp. části textů Listy z kulturních dějin městských pivovarů v českých zemích, Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v nákladnických domech a pivovarech českých a Pivo v písních lidových a znárodnělých. Knihu oživují fotografie starých pivovarů zvenku i zevnitř, hostinců, reprodukce dobových pohlednic či inzerce a ilustrace z časopisu Sládek, včetně žertovných a kratochvilných. Publikaci zakončuje výstižný doslov z pera Karla Altmana „Zíbrtova četba o pivě vážná i čtveráčivá“, představující Zíbrtův zájem o pivu, jeho čtyři knihy věnované přímo pivu a pivovarnictví a další studie. Pivomil Zíbrt holdoval pivu  nejenom teoreticky, ale sám se pivka i rád napil. I když prý dosti střídmě. Dej Bůh štěstí!     

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Ještě v březnu, v Lysé (na jarním vidláckém sletu „Zemědělec“), zakoupena ampulka s kořením Trinidad Scorpion Moruga. Levná nebyla. U stánku s pálivostmi - s kořením, sušenými papričkami i roztodivnými chilli omáčkami. Tyto v placaticích působí podezřele. Jako chlast od likérky Drak. Údajně vše neextraktové, domácí, z domácích papriček. Leč, kde se vzaly milióny SHU na placatkách uváděné? Má jít o ryze český produkt, z u nás vypěstovaných papriček. Podezřelé. Jde o stánek Semínka-Chilli.cz (https://www.seminka-chilli.cz). Nádavkem získáváme kontakt na jistý krkonošský penzión v Benecku - Horních Štěpanicích (www.penzion-pohlednicka.cz), kde mají pořádat akce s pálivostmi. Ovšem čepují k tomu hrůzný Gambrinus 11°. Stvůrné. BPH raději zůstává věrná již osvědčené instituci Habanero.cz (https://www.habanero.cz). Z kdysi objednaných zásob od této znovuobjevujeme polozapomenutou marmeládku od Cambridge Chilli Sauce Company. Nagalade. Má jít o skvělou, jablečnou, marmeláda s tou nejpálivější papričkou světa. Silně pálivá a prý úžasná kombinace sladkého a pálivého. Doporučována je s jakýmkoli sýrem (potvrzujeme - s Lerdamerem výtečná, s plísňáky se nám zpočátku moc nezdá, ale jde o kombinaci skvělou a těžce návykovou), nebo na netradiční přidání do rýže či kuskusu. Marmelády mají obecně býti skvělé na potírání grilovaných mas a dosažení krásné glazury. Jsou. Složení: jablka Bramley, cukr, paprička Naga Morich. Všechny ingredience přírodní a marmeláda neobsahuje žádné konzervanty ani stabilizátory. Marmeláda je silně rosolovité konzistence (což je možná dáno tím, že je už dva roky prošlá, což nikterak nevadí), pálí dostatečně intenzivně a příjemně dlouho. A přitom chutná pořád jako sladká marmeláda. Osvěží. Příjemné překvapení. Objednáme další Ještě ke vzpomínanému koření: Trinidad Scorpion Moruga koření je avizováno coby chilli koření nové dimenze. „Zapomeňte na chilli, tak jak ho znáte doposud. Přinášíme revoluci ve vnímání chilli!“. Deklarovaná pálivost 2 009 231 SHU. Složení: mleté papričky Trinidad Scorpion Moruga. Země původu: USA. „Ze všech super hot papriček působí nejvíce aromaticky a její unikátní chuť pocítíte až po 15 či 20 minutách, kdy pal odchází a váš jazyk jako země spálená začne znovu obrážet životem. S touto chilli papričkou opravdu opatrně, není to rozhodně žádná upravená modelka z photoshopu“. Zkušenost BPH? Koření voní ostře paprikově a je mnohem jemnější než Naga Jolokia. Stejné množství Nagy ale pálí daleko, daleko mohutněji. 2 milióny SHU, ha, ha, ha, maximálně tak desetina. Trinidad Scorpion Moruga chutí i ostrostí velmi silně připomíná maďarskou pálivou červenou papriku. Vlastně docela obstojnou maďarskou pálivou papriku. Reklama je zcela nepřekvapivě silně barnumská. Revoluce ve vnímání chilli se fakt nekoná. Vlastně ani nevadí.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na žižkaperk, k Sadu  (https://www.usadu.cz), se s příchodem dubna na sadovský čep navrací pivka z Beskydského pivovárku Ostravice. Beskydský ležák (který místně slavil, a nadále slaví, oprávněný úspěch) a Tasman Abel IPA. Dobrý speciálek, ovšem Matuška je Matuška. Raptor je Raptor. Nedělní dopolední 6. 4. stráveno vcelku příjemně a přínosně. Tři malé hořké Sádky 11° v doprovodu jehněčího kolínka, jež s přehledem vévodí prodlouženě-víkendové nabídce. Kolínko upečené na červeném víně a zelenině, s máslovou bramborovou kaší. Kolínko luxusně delikatesní. Jezevec v domácí noře spokojeně uléhá, hýkaje a říhaje blahem. Ale, ouha! Sedmý díl seriálu (Synové a dcery jistého skláře) je nenávratně fuč. Šlamperaj. Nastavené video sice pracuje naprosto spolehlivě, leč proradná UPC v inkriminovaný čas přestává vysílat signál. Trapné výmluvy na výpadek proudu. Nemůže za to továrišč Putin? Ten přece dnes může úplně za všechno?! Signál obnoven teprve až kolem jedné P.M. To, když (nejen) TV žvanírnu OVM hyzdí aktuálně tuzemská feministka No. 1. K tomu ministryně. Brr. Existovala někdy někde pohledná, příjemná a sympatická feministka? Samozřejmě, že nikoli. Stejně, jako nemůže existovat bílý černoch. Neděle je zkažená definitivně. Tak nesympatickou, tak nehezkou, tak hloupou, a především tak nechutně euro-řiťolezeckou vládu jsme neměli nikdy. Dobře nám tak! Může být hůře? Bohužel, může. Lidská debilita je totiž bezmezná. Bude hůř. Až si radostně necháme vnutit politický projekt jménem Euro. Zachrání nás někdo, nebo něco? Ne. Na Velikonoce sadovští ukuchtili něco jehněčího, kuřátko s jarní kopřivovou nádivkou nebo pečený krůtí paličko-hnát. Speciální zelená pivka (krušovická či náchodská) už neberou, tyto už dneska nejsou unikátní a aktuálně je na Zelený čtvrtek šenkují mnohde. A žádný zvláštní zázrak to nebývá. Tudíž U sadu bylo k mání jen červené - April Red Ale 14°. Z Beskyd. Červené moc není, spíše polotmavé. Voní obstojně, leč nešmakuje. Vůbec. Nevýrazné, divné chuti, lihové. Z Beskydského pivovárku zatím rozhodně nejslabší počin. Nevadí. P.S. Sádek 11° je furt dobrý, hořký, pitelný, příjemný, uklidňující. Chválíme, pijeme a alespoň při hezkém počasí se od Vyndanejch stále častěji přesouváme k Sadu. Sádek = takové žižkovské únětické ... Sádek je avizován coby unikát, který lze pít na jediném místě Zeměkoule. Na žižkovském kulaťáku (Kulaťák byl také jedním z uvažovaných jmen), tedy škroupáku. Ovšem www pivní zdroje uvádějí, že je dostupný na třech místech. U sadu, dále v Pizzerii Persona (Jeseniova 56e) a v jakémsi  zařízení U sadů, Bořivojova 390/59. Persona vlastně k Sadu patří, to jsou spřátelené-společné podniky. To překvapení žádné není. Ovšem Bořivojova č. 59? Rohový barák No. 59 stojí, leč druhé číslo nesedí ani náhodou. A kromě soukromých bytů zde jen vzorková prodejna velkoobchodu se zdravotnickými potřebami, která velmi pravděpodobně nečepuje nic. Tudíž - nevěřte všemu na síti. Vlastně skoro ničemu. Tedy kromě BPH, resp. ZN. 

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.) + Jince + Liboc: Poslední březnový víkend zkušebně projíždíme potenciální cyklotrasy vozmo. V sobotu Český Ráj. O neděli směr Beroun a posléze tradiční pěší výstup na kopec Radeč. Letos premiérový. Poté netradiční okruh kolem hranice vojenského pásma Jince. V městysu Jince uskutečněn pilotní průzkum Rodinného pivovaru Vilém (https://www.pivovar-vilem.cz). V restauraci Eška, ulice Eškova. Hospoda na první obhlédnutí k návštěvě a posezení přehnaně neláká. Na nepříliš atraktivním místě, novotou ani přehnanou čistotou zrovna neoplývající. Navíc loga starouše a starouše zde prý i místní vesměs pijí. Vedle toho produkce Viléma. Obsluha silně nevrlá a vysílá jasné signály, jak toho má moc, a jak nestíhá. Přitom na zahrádce pouhopouhých pár cyklistů a v sálech my a tři štamgasti, kteří platí. O vlastních pivech se dozvědět nedá vůbec, ale vůbec nic. Cvičně zkoušíme Vilém výčepní a Jinecký Vilémovský ležák 15°. Patnáctka nebezpečně silná, i když se zprvu nezdá. Točí se ještě jakési polotmavé a snad i tmavý speciál. Bližší info nelze získat ani na www stránkách. A pátrání jinde? Vlastně není ani proč. Jince nás neoslovují a pravděpodobně jsme tu naposledy. I když plánujeme letos zahájit objevování Brd bicyklmo. A Jince mají přímé vlakové spojení s Prahou. Uvidíme. 4. 4. průzkum na Lenince, nahoře, u smyčku tramvají. Hostinec Nad Šárkou & Libocký pivovar (https://www.nadsarkou.cz). Vedle Vévody 11° na čepu tankový ležák Šárka 11°, Ctirad 12° (alias Šárecký divoch), tmavý ležák Černý pátek 13° a jarní pšenice Šebestián 13°. V repertoáru mají ještě polotmavý ležák Baštýř 12° a tmavý ležák nefiltr Fabián 13°. Šárce na první napití schází hořkost, leč brzy se rozhostí zvláštní hořce-nasládlá chuť. A tak vlastně Šárka úplně špatná není. Ctirad plnotučnější, leč méně výrazný a méně řízný. Prázdný.  Šebestián je představován coby tmavá pšenice, náš je vyloženě světlý. Aromatická pšenice. Nic více. Restaurace vcelku pěkná i útulná, leč situována na děsivém a děsivě hlučném, a vpravdě příšerném, místě (Evropská č.p. 134/209, naproti mekáči). Jídla lákavá. Dvě hotovky, a ani před polednem nejsou větším problémem minutky. Pozorná, pohotová a pivně gramotná opálenější obsluha sice upozorňuje, že minutka potrvá déle, nicméně na stole flákota spočine rychle. Objednán je hovězí rumsteak na grilu. Rumsteak ovšem není, tudíž po domluvě kuchař upravuje loupanou plec. Na rozmarýnu. Se šťouchaným bramborem. Porce slušná, maso měkké. Leč bez tuku, tudíž jalové, slečinkovské. Na způsob úpravy se obsluha bohužel neptá, maso je ale upraveno pravděpodobně, tak jak správně má být. Křehké, středně propečené. Jezevec však nemusí na talíři krev, takže sice možná barbarsky, nicméně přesto jednoznačně preferuje více propečené, nejméně medium well. Nevadí, příště. Na doražení jasně zdejší specialitu - hospodský gothaj s cibulí a octem. Objednán bez octa, což je vlastně  zbytečné, neboť sympaticky ocet servírují zvlášť. Salám nezklamává a oživuje vzpomínky na staré dobré komančské doby a staré dobré hospody. Jinak v menu figurují krkovice, kolena, kolínka, candát a řada dalších položek. Celkový počet však není přehnaně a nemístně velký. Úspěch mají přinášet populární řízkové neděle či oblíbené polední výpečky. S vegetariánskou nabídkou tu příliš nezabodovali (i když smažená gouda úplně marná být nemusí, maso je ale maso). Přehlédnout a velkoryse odpustit se snad dá i „spřátelený“ pivovar Lobkowicz. Až  otevřou zrenovovanou zahrádku, kam snad tolik hluku nedolehne, dorazíme někdy na bicyklu. 27. dubna o pozdním odpoledni dorážíme ještě bez kol (naštěstí). Počasí zamračené a už se  vozmo nechce na tradiční Hrubou Skálu, neboť pro tento víkend je už přešteklováno. Nad míru. Změna a prubujeme Šestku, resp. právě Liboc. Tentokráte ovšem žádné nadšení, spíše naopak. Řízková neděle se koná a ráno na www stránkách ještě pečlivá kontrola, že opravdu  zvou na smaženou krkovici se salátem. Realita? V tištěném menu vepřový řízek z pečeně, tudíž suchý. Krutě suchý. A bezpohlavní, friťákový. Kolega je roztrpčen. Jezevec testuje smažený uzený jazyk, který opticky i chuťově ujde. K obému hojně bramborového salátu, ovšem je domácí? Spíše průmyslový, z Lídlu. Žaloudečku blaho nedělá a dovezen byl pouze a jen nedaleko, do lesů u Řevničova. A bylo to na chlup. Poslední ránou jsou info o zahrádce. Za domem už žádné posezení, ani parking, nebude, neb se tamo staví nový dům. Zahrádkou bude jen úzký nevábný prostor v boční ulici. Kam se kola nevejdou. Cyklista má smůlu. Stroj musí opřít o barák přímo na hlavní, na brutálně frekventované Lenince. Never more!          

Bizarnosti a pivní prasárny (BPH LI.): Ty nejbizarnější a nejšílenější způsoby otevírání piva můžete spatřit na https://www.youtube.com/watch?v=0QmKHfYfovk&feature=youtu.be.

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Únětickou desinu i dvandu točí na Žižkově Pub & Music Club Garage. Na rohu Ondříčkovy a Bořivojky. Odpuzují však loga Lobkowicze. Jako přitoč nabízejí i další pivka, především další produkty bývalých K-Brewery (po novu Pivovary Lobkowicz), kupříkladu Ježka. Podnik samotný důvěru nebudí. Na tom místě se provozovatel i charakter zařízení mění často. Bývala tu pobočka Myslivny Hájovna, poté jiný restaurant, pak zase jiný, další club, pub etc. Na Únětice raději do Roztok, Únětic nebo na Prahu 6. A ostatně na žižkaperku máme svého hořkého Sádka 11°. 3. apríla pěší návštěva Únětického pivovaru (www.unetickypivovar.cz). Pivko fajn, krkovice na pivku fajn (minule však byla ještě šmakovnější). Atmosféra též fajn a tentokráte tu vládne pohodička a ospalý klídek. Vevnitř totiž prázdno, venku posedává jen hrstka cyklistů a něco pěšáků - je zcela všední den, kolem čtvrté. V čas či den jiný ovšem bývá plno. Fest plno. Narváno. I obsluha si posteskne nad neukázněností a neomaleností nemála hostů. Někteří se dokonce vehementně dožadují (Mají přece právo! Povinnosti ovšem žádné. Zkurv... pseudoliberalismus) zaparkování svého bicyklu přímo uvnitř pivovarského šenku. Prý mají drahé stroje. Přitom venku čeká na sedm desítek stojanů a možno kola opřít i podél zdi. Desítky tisíc za předražený stroj snobácky vysolí, leč pár kaček za zámek už uškudlí. Při návalech v šenku obsluha trpělivě upozorňuje na nově otevřený výčep v pivovarské stodole, jenom pár kroků přes dvůr. Tamo se dá pivko vypít rychleji, bez fronty, i beze zmatků a bez překážení. Ovšem většina toto vytrvale ignoruje a vytrvale blokuje výčep v restauraci. A přitom nadává, že musí čekat. Zkrátka, do Únětic raději vyrazit hned na otevíračku, anebo do hluchého času. Jinak rozhodně nikoli. Ušetříte si čekání i zklamání a nezřídka trpčejší rozladění. U zvířátek (www.zviratka.eu) neustále vládne zvířátkovská pohodička. 3. 4. v Roztokách zvířátkovští šenkují obé Únětice, černohorského Pátera a Koutskou dvanáctku. Koutské bývá nevyzpytatelné a krutě proměnlivé skoro jako kácovské. Raději neriskovat. Úňky a sympatické buřtíky na grilu nezklamou. Stálice. 17. 4. U zvířátek možnost popít i černou svijanskou Kněžnu. Matesy, luxusní žebra, klobása i čoko-koláč parádní. Zklidnění z ruchu velkoměsta přináší též seance 24. 4. Pivka vysoký standard, žebra i jehněčí burger standard, klobása však dneska žádná klobáseň, nýbrž pouhý průměr. Nevadí. Koláč jablečný ale opět stvrzuje vysoký standard. Zvířátka už samozřejmě akceptují měnu Úu. Tedy Únětickou unci (Uňci), jejíž aktuální kurz činí 1 Úu = 34 Kč. Únětický pivovar přišel se stabilní měnou na základě pivního indexu, která jako jediná nepodléhá inflaci a zaručí, že únětické se v budoucnu pro držitele již nezdraží. Za jednu Úu lze pořídit 0,5l Únětického piva všude tam, kde se čepuje a kde je platba zavedena. Poctivě raženou měděnou minci možno zakoupit za prodejní cenu 0,5l Únětického piva 12° v Restauraci Únětického pivovaru, platnou v den nákupu. To, že za Úu dostanete své pivo i po letech, Únětický pivovar garantuje. Veškeré mince jsou totiž kryty tekutým zlatem uloženým v chladných tancích pivovaru. Slavnostní křest první ražby proběhl 16. dubna 2014 a od té doby je v platnosti. Seznam „směnáren“, kde možno směnit Úu za pivko, naleznete na https://www.unetickypivovar.cz/uneticka-unce. Kašlete na podvodné bitcoiny, investujte do Úu! Demonstrujme a požadujme návrat k systému nejen zlatého, nýbrž i pivního standardu!     

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.): Aktuální pivní statistiky nepotěší. I když p. Churchill měl naprostou pravdu, když trefně prohlásil: „Věřím jen těm statistikám, které si sám zfalšuji“. Nicméně níže připomínané statistiky asi ani moc nekecají. Bohužel. Titulky hlásají „Spotřeba piva v českých restauracích na historickém minimu“. Za rok 2013 české pivovary uvařily 19,3 miliónů hl pivka, což je o 0,6 % více nežli v roce předešlém. Pomiňme (ne)drobný problém, cože vlastně jsou ony „české“ pivovary a věnujme se blížeji dalšímu závěru, a to ohledně spotřeby zlatavého moku v restauračních zařízeních. Bída. Veliká bída. Domácí spotřeba meziročně poklesla o 1,1 % a pivovarníci vyvezli meziročně o 9 % více. Lidé přitom nadále pili méně v restauracích, jejichž podíl na celkové spotřebě poklesl dokonce na historické minimum.  Celková roční spotřeba piva na hlavu klesla ze 146 na 144 litrů. Oproti roku 2012 se vypilo o 40 % méně pivních mixů (Neradujme se však předčasně. Není to díky růstu pivní gramotnosti a kultury, nýbrž především díky loňskému špatnému počasí, včetně červnových povodní). Nadále přetrvává trend ve změně obalových materiálů. Klesá konzumace sudového piva a i piva v láhvích a roste spotřeba v PETkách a i plechovkách. Dodejme, že produkci piva si meze sebe rozděluje šest velkých pivovarských společností, 29 samostatných pivovarů a dalších cca 215 minipivovarů a restauračních pivovarů. Nejznepokojivější je přitom trend poklesu spotřeby sudového v hospodách. Česká hospoda je totiž fenomén. Česká hospoda je jednou z hrází proti hydře globalizace, proti europeizaci, totálnímu odnárodnění a děsivé kosmopolitizaci. Což nejsou zdaleka jen objektivní a nevyhnutelné trendy, jak se nám média (a jejich mecenáši) snaží vtloukat neustále do hlavy. Jde o řízené a cílené procesy. Česká hospoda je přitom hrází a  fenoménem, který komusi vadí. Českou hospodu proto nutno hýčkat, opatrovat a v neposlední řadě podporovat. Což se neděje. Naopak. A na vině jsme samozřejmě i my, pivaři za zenitem, kteří jsme hrubě podcenili péči o dorost a o své nástupce.         

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Nějak nás už nekončící, věčné a především protivně-otravné problémy se získáváním (snad ještě stále) měsíčníku Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) nebaví, unavují, znechucují. Ze strany PBA je to hrubě neprofesionální. Předplatné nefunguje, uváděná prodejní místa nefungují, číslování zcela nepochopitelné, na objednávky a opakované urgence pomocí emailu (na doporučovanou a v časopise uváděnou oficiální adresu) se milý p. šéfredaktor, ani kdokoli jiný, neobtěžuje nikterak reagovat ani za déle než měsíc. Dříve bylo vždy možné nedorazivší číslo nějakou dobu zakoupit v karlínském Pivoklubu. Aktuálně už nikoli. Číslo z února nelze sehnat nikde a nikterak. Vyšlo však vůbec? Nebo jeho roli hrála ročenka? Informace z Pivoklubu jsou nejednoznačné (přesně půl na půl), www strany PBA pak neaktuální a chybné. Vážení, běžte se laskavě vycpat. S PBA končíme. Předsevzetí dlouho nevydrželo. V Pivoklubu zakupujeme koncem dubna březnové číslo. Pro zajímavost: Na titulní straně má uvedeno Ročník IV./Číslo 36/Březen 2014. V tiráži na s. 63 ovšem stojí Ročník IV./Číslo 2/37/Vydáno v březnu 2014. Jedná se tedy o číslo 36 nebo 37? Dělají si v PBA ze čtenářů blázny? Předchozí číslo, které jsme sehnali, je na titulu označeno Ročenka 2013/2014, v tiráži coby Ročník III./číslo 12/Vydáno v únoru 2014 jako ročenka 2013/2014. Lednové číslo (poslední, které jsme ještě, coby předplatitelé, dostali do schránky) je označeno jako Ročník III./Leden 2014 a v tiráži stojí 2014/ročník III., číslo 11. Co si lze přečíst v čísle 36, resp. 37 (možná jde o rafinovaně maskované dvojčíslo běžného rozsahu)? Editorial věnovaný výročí Hrabala a stolním pivním společnostem, doporučení na pivní akce v březnu, resp. dubnu (rýpněme si: avíza senzorických seminářů VÚPS jsou fajn, ovšem jeden proběhl 26. 3. a další 2. 4. a 3. 4., číslo přitom vyšlo ve druhé půli dubna - tudíž trošku „s křížkem po funuse“), obsáhlou fotoreportáž z předávání Výročních cen ČMPA, degustace India Pale Ale v americkém stylu (BrewDog Punk IPA bere až druhé místo!), fotoreportáž ze třetího ročníku festivalu BrauKunst Live! z Mnichova, povídání o bavorském pšeničném pivu, zajímavý a užitečný rozhovor s p. Janem Šuráněm (coby opětovně zvoleným prezidentem Českomoravského svazu minipivovarů), představení Libockého pivovaru, dále oficiálních mariášových karet Pivovaru Antoš (s křestem na Mariášovém turnaji o cenu Pivovaru Antoš 13. dubna), návod na domácí pivko ze zavařovacího hrnce, drobnou recenzi na drobnou německou knížečku o bavorském pivu (konečně recenze PBA i s uvedením vydavatele), něco odbornějšího o českému chmelu či o rautovém vybavení a ještě přehled vítězů degustační soutěže Jarní cena sládků. Nechybí pivní test PBA a Černokostelecký historický sloupek XV.      

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.): Pobočka MMX Pivotelu má stát na Kačerově. Pod metrem, směr k Labutím. Prozkoumáme. Výhledově. 

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): K populárním osvěžujícím hořkým nápojů v Peru náleží chicha. Tradiční peruánský druh piva je vyráběný z kukuřice, jehož historie se datuje od starých Inků. V tradičním pojetí se výroby účastní i lidské sliny, fungující obdobně jako kvasinky. Kukuřice se začne žvýkat a navlhčuje se právě slinami. Pak už výroba probíhá (relativně) normálně. Chicca se dneska produkuje i moderněji, leč leckde přežívá starý, tradiční způsob výroby. Koncem léta 2014 má být zprovozněn Pivovar Lindr Mžany (www.lindr-pivovar.cz). V mikroregionu Nechanicko vzniká nový komplex na místě bývalé hospody a divadla U Rybů, později hospody U smrku. V obci Mžany, pod vedením mžanského rodáka p. Lindra. Má být obnoveno divadlo, restaurace s ubytováním a vybudován pivovar s pivními lázněmi. Plánován je ryze český podnik stavící na surovinách místních a regionálních dodavatelů. 15. května LP 2014 ráno poprvé otevírá zrekonstruované nákupní centrum na Lužinách. V OC Lužiny budou desítky obchodů, pobočka městské knihovny, lékaři, kadeřníci, kavárny, odporné fastfoody a dvoupodlažní restaurace s vlastním pivovarem pod názvem Pivovar Lužiny. Pane jo. Nicméně varovně připomeňme pradávnou klasiku Tří sester - z alba Na kovárně to je nářez ... - sedmou píseň strany 10°, hitovku Nuselský Horky: „... lepší než se stěhovat na sídliště Lužiny!“.