Zrzavé novosti 25

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 25., krajně ukecané a přípravné na Tour de Putyk, z 30. června LP 2014)

Pivní moudrost a recept: Májově-červnové nekorektní pivní plkání startuje recept na orig bavorskou obazdu. Připravte: 200 g sýra Camambert v pokojové teplotě, 200 g sýra Brie, 80 g změklého másla, 2 lžíce kysané smetany, 1 středně velkou cibuli, sladkou papriku a drcený kmín podle chuti, 3-4 lžíce piva weizen, sůl, bílý pepř a hrst nasekané pažitky. Nakrájejte oba sýry na malé kousky a dejte do mísy. Přidejte máslo a smetanu a řádně zamíchejte vidličkou. Cibuli pečlivě pokrájejte nadrobno a přidejte spolu s pivkem a kořením podle chuti. Na 2-3 hodinky dejte odležet do chladničky. Servírujte posypané čerstvou pažitkou. Jako příloha je stylově doporučován měkký bavorský preclík (nebo český dalamánek), rozkrojené ředkvičky a samozřejmě nezbytná sklenka piva typu weizenbier. BPH by ještě přikořenila pálivější paprikou, resp. chilli a za přílohu by nestylově doporučila též i poctivé české česnekové topinky. O pivních polévkách BPH psala opakovaně - namátkou mrkněte do receptáře v ZN No. 8. či No. 13. Rozšíříme repertoár a zkusíme i pivní polévku Plzeňskou. Potřebujeme: 1 l světlého 10° piva (samozřejmě nikoli Gambrinusu či obdobných eurosrágor), 2 žloutky, 30 g másla 0,15 l kysané smetany, lžíci hladké mouky, špetku cukru, sůl, muškátový květ, ocet a 200 g tvrdého chleba. Postup: Pivo zvolna vaříme a stále odebíráme tvořící se pěnu. V hrnku rozkvedláme smetanu, mouku, měkké máslo, sůl, muškátový květ a směs vlijeme do vařícího se piva. Necháme ještě přejít varem a podle chuti přidáme ocet. Když je mouka dobře provařená, stáhneme polévku z ohně, přidáme žloutky, dobře je rozšleháme a polévku již nevaříme. Do připravených talířů rozdělíme chléb a chléb přelijeme horkou polévkou. A od svijanského šéfsládka přihoďme pivní polévku labužnickou. Připravte si na čtyři porce: 2-3 dl silného drůbežího vývaru, 5-6 dl světlého piva, 1 lžíci strouhaného sýra, 1-2 lžíce másla, 1 lžíci hladké mouky, 100 g směsi zeleniny, mletý pepř, koření chilli nebo feferonku, sůl. V hrnci zlehka na másle osmahněte najemno nakrájenou zeleninu, zaprašte moukou a zlehka ještě osmahněte. Přilijte drůbeží vývar, osolte, náležitě rozmíchejte a povařte nahusto. Poté zalijte pivem, převařte a přeceďte. Do hotové polévky přidejte najemno nastrouhaný sýr. Coby moudro protentokráte Desatero hospodských přikázání z Pamětní knížky Jana Kvapila z Lubné, psané LP 1826: „1. Nebudeš choditi jinam na pivo mimo mne. 2. Nevezmeš jediného trunku, toliko za peníze. 3. Pomni, abys ke mně bez peněz nechodil. 4. Cti každého poctu: nebo já tobě nalévati budu, dokud v sudu mám. 5. Náležitě všecko zaplatíš. 6. Nepočkáš; svleč třeba kabát. 7. Nepožádáš ode mne velkých sklenic, neboť víš, že malé sudy jsou. 8. Nepromluvíš křivého svědectví, že jsem ti připsal. 9. Rady nemař, ani od ní neodcházej, neboť to poctiví lidé nedělají. 10. Se žádným různice nezačínej, abys naposledy nebyl bit. Amen“ (Zíbrt, Č.: Z Historie piva. Praha, Vyšehrad 2013, s. 87. ISBN 978-80-7429-339-9).

Svijany (BPH II.): Pivovar Svijany (www.pivovarsvijany.cz) slavil 450. výročí založení pivovaru ve Svijanech narozeninovou celodenní párty 8. máje, zakončenou prý velkolepým ohňostrojem. Den otevřených dveří hostil pět tisícovek návštěvníků. Párty měla bohatý a bujarý program, včetně světlého prémiového ležáku 450 (aneb „“450“ poteče z 50 píp“). Ležákem přitom není poctivá dvanáctka, nýbrž mírně „vylepšený“ Máz. Ke gratulacím ohledně tradice se BPH připojuje. Leč za pivaře svijanským přejme, aby už dále nerostli, neexpandovali a zase vařili fajnové pivko, jako před několika lety. Což je ovšem v kontextu kruté kapitalistické reality naprostý ekonomický nesmysl a čirá a naivní utopie. Honba za zisky a za růstem válcuje vše. Včetně kvality. Škoda. Svijany jsme už ze seznamu oblíbených pivek vyškrtli. Bohužel. Jezevec dokonce s lítostí v oku (i srdci) vyřazuje většinu svijanských cyklodoplňků jako rukavice, trika, cyklokaťata. Už neplacenou reklamu nevyzpytatelným a nezřídka přímo nedobrým, nevyleženým patokům (po kterých pravidelně pálívá žáha) páchat nehodlá. To je věc pivařské cti. Přesedlává na propagaci rohozeckého, únětického a dalších malých, menších, miniaturních, poctivých, pitelných, českých. Příjemné a trvanlivé flísky se svijanskými znaky obléká už výhradně pro neveřejné, domácí využití. Veřejně už nikoli. Je to hanba a cejch. Sice ještě ne takový, jako nosit hnusná loga gambáče, smrdutých kružek či tzv. plzně, leč přesto cejch. Ve štamlokále U (bejvalech) vyndanejch, Krásova 13°, nic nového. Na place pí. Sylva a hlavně stálice, držák a dobrý duch podniku p. Jirka. Točí se v rytmu krátký/dlouhý, po dobu prázdnin týden/týden. Pí. Grétka (alias Malinkatej Ďábel čili Surikata) povětšinou jen manažuje a řídí. Ovšem pozor - na samém konci června se p. Jirka vrací zase ke stěhování. Takže vypomáhat bude muset p. Vojta. Konrad 10° se vesměs dá přežít, požitek ani zážitek to ovšem není a ostatně nikdy ani nebyl a ani nebude. Máz furt krutě proměnlivý a BPH se permanentně zdá nakyslý. Jiným občas nikoli a někdy si Máze dokonce i chválí. Kněžna občas snad i snesitelná. Qéčko pořád nejde. A tak místo něj po dobu léta Kofola. U Véček se v máji sledoval hokej. Lední. I na mimořádnou otevíračku, na mač s nenáviděnými a veskrze nesympatickými amíky, došlo. Ami go home! Jarda Jágr je a navždy zůstane borec. Zaslouží velebit, že vůbec přijel. I když kluziště mu bylo hodně, hodně velké. V červnu invaze čutané. Komu fandit? Rozhodčí tragikomičtí. Zlatý náš Ivánek Horníků. To je (byl) profesionál. Ovšem (nejen) trapný Japončík, coby dvanáctý hráč Brazilců?! Co Velký Vezír?  

Chýně (BPH III.): Chýňská Formanka, tedy Pivovarská krčma (www.pivovarska-krcma.cz), 22. května, krátce po půl dvanácté. Šenkuje se 10° světlá, 12° polotmavá a 11° Buqičák. Nová mladá obsluha, včetně kuchtíka. Nová pro BPH, naposledy jsme tu tátoše zaparkovali někdy loni v létě. Obsluha mladá, hbitá. Kmitá a kmitá. Nepříliš komunikativní. Vychutnáváme smaženou krkovičku s vařeným bramborem, a coby desert teplé domácí uzené na prkénku. Obé výborné, ba skoro výtečné. Desítka udržuje vysoký standard, pitná, osvěžující. Buqičák je s přídavkem ibišku. Experiment chuťově připomíná Radler. Jako desítka mixnutá trochu sifónu a trochou citrónové limonády. Špatné to sice úplně asi není, leč jedno malé úplně stačí.  Návrat k desítce. Chýně je Chýně. Nezklame. No, pidi-výtku puntičkářsky nakonec nalézáme. Namísto chýňských tácků tácky birellové. Skandál! Přežijeme to a rádi přijedeme opět. Raději samozřejmě hned na otevíračku, hned na jedenáctou. Před Chýní, za Chýní, všude samá řepka. Smrdutá, žlutá, ošklivá, debilní. A jedovaté postřiky hubí chuděry včely. České včely. Stop Bruselu! Zločin! České zemědělství do českých rukou! Nejen zemědělství! Fuck the EU!         

Kersko (BPH IX.): Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) hlásí, že mívá plno. Vevnitř i venku. O neděli 11. 5. v Hájence krátký stop. Točí mimo nymburské jedenáctky i polotmavou třináctku. O víkendech. Jídelníček improvizovaně zúžený, neb sobota přináší mazec. Počasí ujde a hostů přijelo hodně i na místní měřítka. A mnohé ze stálé nabídky bylo bohapustě sežráno. Tudíž volíme mufloní kostky se špenátem a bramborovým knedlíkem a řízkový kolega smažené řízečky z panenky s fritem. Porce slušné (měli by se přijet poučit z Hrubé Skály, od Štekla), kvalita a chuť přijatelná. Dokonce i nudná panenka vykazuje určité, alespoň minimální, náznaky chuti. Docela dobré. Srovnáme-li kuchyň Hájenky loni a letos - nebe a dudy. Zlepšili se. Vydržet! Do Hájenky na bicyklu (nový super-tátoš Author) dorážíme 23. 5. Cesta podél Labe uklidní. Slovanská řeka. Pohoda. Klid. V Hájence nová image jídelních listů a i stálá novinka. Krkovice po myslivecku se šťouchaným bramborem. Bohužel, krkovice právě došla. Příště. Poroučíme dančí roládu plněnou slaninou s hříbkovým přelivem s bramboráčky. Přijatelné, leč minule sós i maso byly o chloupek chutnější. Nevadí. Motorizovaný kolega dojíždí na tláču řízlou utopencem. Točená jedenáctka jako obvykle, flaškový lihuprostý Postřižinský Střízlík taktéž (nám docela šmakuje i chutí vcelku pivně). Jubilejní Hrabalův hořčí ležák pivovar pořád trestuhodně nestíhá dodávat. Ani do Hájenky. Prý není k mání v sudech. Povinné info z Lysé, z májové výstavy-veselice Natura Viva. Letos proměny dispozice expozicí, neboť vyrostla vzadu nová hala. Pivně: Nymburk, Černá Hora, Svijany a mainstreamové géčkové či staroušovské humusy a hnusy. Kam ovšem zmizely, na VLL (= Veletrhy Lysá), již tradiční Hanušovice? Dr. Cáb (se šišákem, v kroji a apartních kraťasech) s kořalkami samozřejmě neabsentuje. Inventář VLL. Hájenka, 8. června. Nedlouho po jedenácté a už skoro úplně plno. Co plno, narváno. Leč, jak pravil p. šéf, pravé maso nastane cca za půl hodiny. Nastalo. Včetně dvouciferného počtu motorek, včetně čtyř obřích mototříkolek, ozdobených, a k tomu s přívěsy. Nutno uznat, že desítky hostů zvládá personál bravurně. Bez chyb, s úsměvem, rychle. Atmosféra klidná, žádná nervozita, žádný opruz. Menu je na víkendy už vždy operativně zúžené, aby se nečekalo. Což lze plně akceptovat. Čili opět nutno oželet vysněnou krkovici. Plánem B je jelení kýta na červeném víně se švestkovou omáčkou a bramborovými šiškami. Nasládlé a občas k doporučení. Na doražení tláča. Světlá jedenáctka na žízeň, nealko Střízlík na doplnění tekutin a polotmavý Něžný Barbar 13° na chuť (vlastně ze studijních důvodů, příště už ho ani nemusíme) Hostů neustále přibývá, vedro sílí, tudíž osedlat tátoše a poklidně šlapat lesy i polabskými poli na Sadskou. K vodě, na proslulé a hlavně pohodové núďo. Neděle, jak má být. V Hájence opětovně kolmo na pátek třináctého. Venku jeden stůl okupuje svatba. Smutná svatba. Všichni zarytě a uraženě mlčí, nevěsta krajně mdlá. Na funusu bývá srandy více. Rozveselujeme se jedenáctkou v kombinaci se Střízlíkem. Konečně dochází na kýženou krkovici po myslivecku. S hlívou. Šťavnatá. Spolubicyklista nemá větších výtek k jelení kýtě. A zase přes Sadskou ... Repete krkovice se daří 19. 6. Jezevec přišlapává už před jedenáctou a bláhově hodlá otevírat. Paní šéfová však zahajuje provoz obvykle dříve a na zahradě už posedává na dvě desítky hostů. Zdá se, že spokojených. Labe je Labe. Zkuste i trasu z Kolína. Do Kolína City Elefantem (raději ve dny všední), z Kolína po pravém břehu na Libici, Poděbrady, Nymburk, Lysou, Čelákovice. Pro zpestření možno většinu trasy v pohodě absolvovat i po břehu levém. Jeden z nejhezčích úseků vede od Klavarského jezu k přívozu Oseček. Lužními lesy. Divočina. Paráda. Potkáváte jen komáry. Samozřejmě kousíček za Libicí, přímo u soutoku Cidliny a Labe, povinná zastávka v bistru U přívozu. Klobásky, stejčík, syrce a především rybky na grilu. Kapříci, líni, štičky etc. o víkendech, ve dny všední „pouze“pstroužek. Leč parádně vyprážaný. Atmosféra rybářská a pohodová. Drzé a nebojácné kačeny. Točí se světlý a tmavý Zlatopramen (tmavý nám chutí více) a nefiltr ležák Bernard (po něm jsme ospalí a líní - nešlape se na něj dobře). Douška: Dočítáme se, že: „Pivo se netočí, ale čepuje. Točí se pornofilmy“. Jde o zásadní info z úst Lukáše Svobody - mistra světa a dvojnásobného mistra republiky v čepování piva plzeňského typu. Výraz se zažil na počátku 20. století, kdy u výčepů byly skutečné rumpály s tlakovým zařízením, jejichž pomocí se pivo dostávalo ven ze sudů. Mistr výčepní provází velkou školou točení piva v Reflexu speciál, který vychází ve druhé půli června a nese název „České pivo 2014“. Část materiálů připravili pracovníci PBA, v čele s Pavlem Borowiecem. Pohodové počtení na léto. Či spíše k prolistování. Nic nového ani zásadního se čtenář-pivař nedozvídá, ale, proč ne. Popularizace českého pivka. Zdařilé. Povídání s Petrem Šabachem (údajně štamgastem Slamníku, který přitom neví - či vědět nechce -, co tam čepují), padesát výletů „za pivem, slavnou historií a trochou poučení“ (aneb mix tipů Pivo, Bier & Ale, včetně Únětic a právě i kerské Hájenky), pivo v české fotografii, rozhovor s Martinem Matuškou, nostalgické vzpomínání na „Ztracenou cestu Malou Stranou“, úryvky z esejů o úloze piva v českých dějinách (zajímavé i poučné a inspirativní), pivní povídka Miloše Kopeckého a vyprávění o nezapomenutelné Lady Beer. Tou byla zvána Helena Prýmková, která proslula v pivnici U tygra, kam poprvé vkročila 6. dubna 1946. Bohatýrsky zvládla dvaadvacet kousků. Stává se slavnou štamgastkou (sedávající hned na kraji stolu Béčko), kterou po smrti jejího manžela přizvává ke svému stolu Bohumil Hrabal a lichotivě jí nazývá Lady Beer.       

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Oblíbený karlínský Pivovarský klub, Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) pořádal coby květnovou klubovou seanci v úterý 20. 5. slet létajících pivovarů. Létající pivovary jsou takové, které sice existují a vyrábějí pod vlastní značkou pivo, leč fyzicky nemají žádný vlastní pivovar a pivko vaří často na různých místech v jiných pivovarech, se kterými se dohodnou. Účast přislíbili a pivo na ochutnání dodali pp: Kočka (pivovar Nomád), Veselý (pivovar Falkon) a Lach (pivovar Prager Laffe). Akce se zřejmě vydařila, BPH hází zase Áčko. Bylo tuze pěkně a na zahrádce se sedělo neodolatelně. Nešlo prostě odejít. Finální předletní klubový sraz probíhá 17. 6. a sympaticky se představuje sympatický Podorlický pivovar Rychnov nad Kněžnou. Před startem večera rychlé vdechnutí jedné z místních echt specialit - rijski kjufteta s grilovanou zeleninkou. Zeleniny tentokráte obrovská nálož, k teplu se ovšem pokrm přesně hodí a pásne. Na zapití kmenový Břevnovský Benedict 12,5°. Neoslňuje, bez jiskry, bez řízu. Hostem večera je p. Tomáš Konvalina, coby jednatel a „ten trouba, co má všechno na starosti“ (jak se sám představuje a hrdě tituluje). Profesí chemik, který v rychnovské sodovkárně působí už od roku 1989. Druhým hostem je známý p. Vladimír Černohorský, coby patron pivovaru a vrchní sládek. Pivovar (Městský podorlický pivovar s.r.o & Podorlická sodovkárna s.r.o) přichází s profesionální prezentací. Sídlí v objektu původního zámku, resp. pivovaru. LP 1913 si pivovar od šlechty pronajímá děd současného majitele a LP 1918 tento i kupuje. V roce 1948, kdy je pivovar zabaven, má výstav 15 tis. hl a náleží k nejmodernějším v českých zemích. V roce 1962 je pivovar uzavřen a přebudován na sodovkárnu. Například tanky se stěhovaly do Dobrušky a cca před deseti léty putovaly do Ruska, kde slouží dodnes. V restituci rodina Mikšova pivovar získává roku 1993 v neutěšeném stavu. V roce 2001 je provoz sodovkárny rozšířen o pěstitelskou moštárnu a prodej moštů. Čistě přírodních produktů, certifikovaných. A v roce 2005 vyrůstá pěstitelská palírna, se statutem ovocného lihovaru. Při rekonstrukci pivovaru v roce 2004 je na bránu vrácen původní nápis pivovar, který ukrýval p. Konvalina. Což nakonec vedlo, v roce 2007, k rozhodnutí obnovit i výrobu piva. Vzniká minipivovar, s účastí města, které mělo napomoci zajistit odbyt. Podorlický pivovar je založen v roce 2008 a roku 2009 spuštěn a kolaudován jako 85. český minipivovar. Patronem je stanoven p. Černohorský, který upravuje původní receptury na dnešní suroviny. Pan Černohorský = táta (přesněji táta-máma) řady pivovarů, které vypiplal, vychoval a na které dohlíží (Únětice jsou ovšem jiná liga nežli Rychnov). Při vzniku pivovaru získává město 25 % podíl a zbytek připadá na Podorlickou sodovkárnu, kterou 100 % vlastní JUDr. Jan Mikš. Ten má k pivku blízko, neboť zastupuje i Staropramen. Dnes má město podíl jen 10 %, zbytek byl vyplacen a městu byl i splacen úvěr. Odbyt město příliš nezajistilo, a to ani ve svých provozovnách a potřebovalo peníze na investice. Nicméně mnozí rychnovští jsou patrioti a rychnovská pivka rádi pijí. Jiní ovšem nedají dopustit na gambáč a nepřesvědčí je nic. Ztracenci. Pivovar byl projektován na roční kapacitu 1 000 hl. Prodeje začaly k 1. 2. 2009 a uvedený rok dosáhly 520 hl. Výstav roste - 2010: 902 hl, 2011: 1 100 hl, 2012: 1 480 hl a 2013: 1 870 hl. Jsou dokupovány další tanky a výroba se rozšiřuje. Plánován je výstav okolo 3 000 hl. V Rychnově se rychnovské šenkuje na sedmi místech, potkat ho můžete také v Krkonoších, Praze či Polsku. Zbudován byl letní pivní šenk se sloganem: „Pivo z tanku do sklenice nespatříte nikdy více“. Pivovar se nalézá na cyklostezce a vytvořil i První podorlickou pivní stezku. Sortiment piv tvoří Rychnovský Zilvar, Kaštan, Kněžna a speciály Kvardián a Habrovák. Zilvar nese jméno jednoho z hrdinů nesmrtelného díla Karla Poláčka, rychnovského rodáka. Zilvar byl z chudobince, tudíž jde o desítku. Světlou. Je první vzorkem večera a současně welcome drinkem. Všechny vzorky jsou dneska čepované. Lehká desítka žízeň hasí a hodně vzdáleně připomene únětickou desítku. Je ovšem mnohem méně výrazná, méně hořká a více kvasinková. Kaštan (dle ulice, kde pivovar sídlí) je polotmavá jedenáctka. Spíše světlejší, barva má být kaštanová. Pro nás nevýrazné a vlastně nijaké, ovšem v prodejích sudového tvoří přes polovinu odbytu. Ve flaškovém vede Kněžna. Což je světlý ležák jasného názvu, připomínajícího Rychnov nad Kněžnou. Vařena je silnější (EPM 12,6 - 12,7 %) a stává se posledním vzorkem večera. Vařeny jsou ještě speciály, zejména na akce Vítání jara (včetně například soutěží o nej, nej kotlíkový guláš). A to Černý Kvardián 14 % a polotmavý Habrovák 15 %. Kvardián je nízká hodnost a stejnojmenné pivko má v Rychnově (dříve městě soukeníků) tradici. Zpestřením degustace se stává vzorek ze sodovkárny. Limonáda Malina je moc milou vzpomínkou na dětství. Voňavá, chutná klasika (Šťoural by možná podotkl, že jde vůbec o nejhodnotnější a nejchutnější degustační vzorek sezení celého). Sodovkárna využívá staré recepty limonád, včetně komoušských retroláhví. Vše bez umělých sladidel a rozpouštějí pořád krystal. Hitem jsou především sudové limonády. Radlery ani ovocná piva však do sortimentu nechtějí. Červnový klubový večer se vydařil, v undergroundu Pivoklubu bylo příjemně. Účast komornější, na čemž se podepsalo počasí, datum (začaly dovolené) i jisté nemalé vyčerpání pražských pivních fajnových šmekrů celou řadou akcí, třebas na pražském Hradě. Popřejme Pivoklubu zdařilé léto a na viděnou v září. Dej Bůh štěstí! P.S. Degustační sousto tvořily kousky špeku, uzeného a klobásky na zobání. Voňavé, dobré. Špek výtečný a uzené není ani přehnaně slané. K degustačnímu soustu p. Dočkal odvyprávěl smutný příběh se šťastným koncem. Jatky Nozar z Janova dlouho byly dodavatelem masa do Pivoklubu. Osvědčeným dodavatelem. Zejména klobásek, špeku a uzeného masa, které bylo skutečným masem a nikoli masným výrobkem. Pan Nozar ovšem posléze odešel do penze a celý podnik prodal. Nový majitel neustál vědomí, že se stal podnikatelem a vedl firmu od desíti k pěti. Nakonec objednané maso do Karlína vůbec ani nedorazilo a nikdo se již nikdy neozval, ani nijak nezareagoval. Pan Dočkal musel najít dodavatele nového. Po několika letech se dozvídá, že majitel podnik totálně zhuntoval. Nicméně pan Nozar, bydlící poblíž a v důchodu se nudící, se na tragédii nemohl dívat. Našel tedy vlastníka nového, sám se stal ředitelem, znovuzískal starý personál a provoz znovu opět rozjel. A do Karlína zase začal před několika týdny poctivé maso a uzeniny dodávat. Amen.  

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.): Sobota 3. května a populární meteorolog Pavel Karas varuje před studenou frontou, zimou a přívaly deště. Déšť se sice fakticky téměř nekoná, leč protivná a vlezlá kosa ano. Bicykly zůstávají ve stáji. Vozmo mnohokráte projetou trasou kokořínským údolím, kolem Bezdězu, přes Turnov, na Český Ráj. V Kokořínském dole míjíme hospodu U báby Šubrový, kterou už nemusíme. Protějšího Grobiána jsme nemuseli nikdy. Rychlý nákuk do autocampu ATC Kokořín, kde točí žatecké. Desítku a jedenáctku řezanou. Malé světlé dostáváme dokonce coby pozornost podniku. Od upovídané šikovné paní, zřejmě provozní. Konečný cíl je ovšem a nicméně jasný - hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz). Tento víkend konečně už dochází na naslibované jehněčí. Na Velikonoce trestuhodně absentovalo, leč hned poté nějaký čas viselo v kuchyni. Jasně a nadrženě poroučíme jehněčí roládu s frncochatým (chlupatým) knedlíkem a špenátem, resp. jehněčí kýtu na rozmarýnu s pastiňákovým pyré a gratinovanými brambůrky. Vše úpravně zdobné (na nás primitivy načinčané přehnaně), čerstvé, dobré, ale to je všechno. Porce pomenší a opět se jasně prokazuje, že zdejší p. kuchař šetří s kořením. Záměrně. Vše takové nevýrazné (včetně masa nebo česneku), dietní, ba až skoro jalové a bez chuti. Zřejmě to tahle p. kuchař i zamýšlí, ovšem jehněčí prostě musí mít říz a šmrnc, musí smrdět (tedy vonět) a česnek prostě musí mít pravý česnekový šmak. Výrazný šmak. Žádná vyvařená čínská parodie. Dorážíme se variací sýrů ze splzovské farmy (zase čerstvé, zdobné a dobré, nicméně opět nevýrazně-jalové a všechny syrce splývají) a kolega zeleninovým salátem s tuňákem a ztraceným vejcem, kterýmžto už poněkolikáté překvapivě nahrazuje dříve naprosto a zcela neodmyslitelnou krupicovou kaši. Ke Skalákům, ani k jako vždycky milé a úslužné domácké obsluze, výhrady nemáme. Leč možná by však pivko tentokráte přece jen potřebovalo o chloupek více vychladit. Ve Šteklu se vždy cítíme příjemně, ba přímo domácky a budeme sem pravidelně jezdit samozřejmě nadále. Přesto vlak nejede. Ovšem kdyby kuchyně byla o něco říznější, kořeněnější, lidovější a méně honosná ... Pravda je krutě nemilosrdná, občas - vlastně bohužel už často - fakt nemáme, co si objednat. A, na co se těšit. Škoda. Ujet přes 300 km kvůli salátu a krupicové kaši začíná být (ne)mírně na hlavu. Škoda. Sobotní výjezdy neomylně pokračují 17. 5. Opětovně úřaduje spolehlivá lidová mašina VW a obligátní trasa Praha - Hrubá Skála - Praha. Hnusně prší, tudíž přímo, bez Kokořína (ten až při cestě nazpět). Zima. Na menu opětovně slaví další comeback kančí. Spolubojovník volí kančí plec s listovým špenátem a bramborovými špalíčky, Jezevec pstruha s hráškovým pyré, chřestovým ragú a opečeným bramborovým nočkem. Všecičko zdobné jako na reklamách, leč opět a zase nepříliš výrazné. Připraveno v konventomatu (větší remosce), čili dušo-péčo bez výrazu. Prakticky bez koření. Loni tu kuchař (stejný) koření používal čileji i hojněji. A bylo to ku prospěchu díla. Letos? Dietka. Dorážíme se rustikálními játry zalitými v kachním sádle, resp. štrúdlem se zmrzlinou. Tady určitý výraz a chuť už zaznamenáváme. A double párek Skaláků světlých i jeden tmavý náladu vylepšují spolehlivě a chmury zmlsaných tlouštíků rozhání. Rozjařeně a furiantsky objednáme celou kačenu na sobotu následnou. Na 24. 5. Hruboskalští fikaně využili naší speciální objednávky, kačen upekli více a zařadili do denní nabídky. Kachnička upečená parádně. Bílé i červené zelíčko též dost dobré. Slušní jsou i karlovarští knedlíci a ujdou bramborové špalíčky (vlastně noky, nicméně objednány byly knedlíci). Kačenka ovšem není z největších, čili příště se budeme řídit jasným schématem: 2 osoby = 2 kačeny, 4 osoby = 4 kačeny atd. Dorážíme se sladkým - císařským trhancem s jablky, jahodami se šlehačkou (pravou, smetanovou) a tvarohovým koláčem. Spokojenost a neuvážený spěch na hokejové semifinále. Spěch skutečně na místě nebyl. (Ne)hokej z obou stran kazí jinak příjemné sobotní odpoledne. 1. června, tedy na MDD, kombinovaný výjezd. 350 km Passatem a 18 km bicyklmo. Na kole kolem a též i přímo po hradčanském letišti. S ucházející duší (přední) spolubicyklisty. Čili stroje nalodit a vozmo na Štekl. Vepřový brabec s frnocháčem a zelíčkem, lehké pečené kuře se šťouchaným bramborem a okurkovým salátem se zakysanou smetanou (bez ní by byl lepší) na rozjezd, mezihru tvoří játra v kachním sádle, resp. nálož salátu s tuňákem a závěrečnou tečku sachery se šlehačkou, ze Splzova. Leč ouha! Pivka tentokráte rohozečtí dodali vadná. Skalák Premium nepoživatelně nakyslý a tmavá třináctka dofialova a vodová. Svijanský rukopis se, bohužel, nezapře. Každý sud jiný, a o tom, co místo pí. Kněžny bylo (a někdy je) občas distribuováno BPH i ZN žalovali opakovaně. Švarnou náladu si zkazit nenecháváme. Rafinovaně využíváme stánku před hotelem, který k hotelu patří. Teče řízný Skalák 11°. Bezproblémový. A když se kolega doráží párkem, posmutněle žertujeme, že od příště ve Šteklu už rovnou ke stánku. Pivka lepší, nasytíme se doplna a za zlomek peněz. Nicméně Hrubou Skálu máme rádi! Pořád. Sympatie ověřujeme navečer 18. června. Pivko už dávno přeražené a skoro už v richtiku. Až na to úplně první, které je kapánek vodové. Pí. Ivča mohla po proplachování odtočit ještě více. Neb na naše tradiční místa si od šesti naprosto nehorázně činí nárok hoteloví hosté-báby, a my ultrakonzervativci samozřejmě nikde jinde sedět prostě nemůžeme, spěcháme. Na usmířenou dostáváme pozornost - ždibec škvarkové pomazánky. Následuje filet ze pstruha z fazolkami, citrónovou omáčkou a opečeným bramborem a kolega bagruje kopici salátu s tuňákem a ztraceným vejcem v doprovodu sýrových variací ze Splzova. Sladké až příště. 21. června se kolega navrací k návykové stálici - ke krupičandě. Předtím maďarský guláš s karlovarským knedlíkem. Gulášek slušný (aby ne, když ho účtují za dvě kila). Jezevec vesele dezertuje s kachními játra v sádle. 29. června velebíme filet ze pstruha na víně a petrželi, se sušenou šunkou, fazolkami a opečeným bramborem. Filety překvapivě dva, vše překvapivě okořeněné - zkrátka pstruh roku. Spolustolovník dělá Zagorku, leč nakonec dlabe vrabce, zelí i knedlík karlovarský. Pokračování zajišťuje císařský trhanec, resp. sacher. Závěrem obdržíme bonus - po meruňkovém knedlíku. Jedlém, tvarohovém. Žádný kyňár. Dnes má Štekl za jedna minus.    

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Koncem měsíce dubna, resp. první týden májový žižkaperská pivnice U sadu (https://www.usadu.cz) uvádí coby pivka týdne Maisel´s Weisse Original a Good Bulldog Beer Premium. Pšenka z Bayereuthu (Brauerei Gebr, Maisel) jest známá německá pšenice (alc 5,2 %). Příjemná. Svěží ovocné vůně i svěží chuti. Oranžo-hnědé barvy. Chutná, osvěží, ovšem pořád a stále platí, že „pšenice je na koláče“ a tudíž pšeničná pivka pijeme výjimečně, coby především letní zpestření a na ukázku. Upřímně: pšenice pořádné pivo není. Good Bulldog je světlý český ležák (12°, alc 5,4 %), který vratislavický Konrad vaří pro společnost AGC Bohemia Classic (vlastně pro Maisela). Má být pitelnější, tělnatější. Nepříliš výrazný a k deklarované pitelnosti - druhý už bychom neobjednávali. Sladší, zřetelně konrádovitý. Chemický, plochý, nudný. 2. máje U sadu udělen titul Řízek roku. V rámci kulinářských prodloužených víkendů podáván smažený řízek z krkovičky marinované v česneku a chilli papričkách. Nefalšovaná šmakuláda, zážitková gastronomie. Fantasticky šťavnatá krkovička. Srovnáme-li ji s unylými řízkovými nedělemi v Libockém pivovaru Nad Šárkou, je verdikt naprosto jasný. V Šárce jsou žabaři a břídilové. Tamější suchý, friťákový prefabrikát neboli tzv. řízek z kýty je něco jako divizní FC Kotěhůlky (či tisíckrát bohužel nikoli konečně už druholigová a jako vždycky ubrečeně-ukřivděná Slavie Praha) oproti královskému Realu Madrid. Leč, proč skoro nikde dneska už nesmaží právě krkovičky, náš prostý rozum prostě nebere. Vždyť je i levnější?! S panenkami i pečení se jděte vycpat, bodnout a zahrabat. Vivat krkovička, vivat bůček! Bulldog naštěstí na sadovském čepu dlouho nezaclání a je střídán Svijany 11° 450. Jubilejní záležitost. Na dnešní Svijany (snad) vlastně ujde. Leč žádná bomba. Nic oslnivého. Klidně se bez 450 obejdeme. Mok je to mrtvý, chuti nakysle-hořké, hořkost přitom vlastně nikoli jen příjemná. Náznaky pachuti a náznaky typického géčkového šlemu. Zavzpomínáme-li na hořčího Rytíře před lety třebas na Letné, v Jirečkově ulici - kam se hrabe prý hořká čtyřistapadesátka. Nebo silný a hutný pan Knížák. Pan s velkým P. To bývala, pane, pivka. Komparujeme jedenáctky: 450 se Sádkem. Sádek 11° daleko, daleko pivnější, daleko, daleko pitelnější, daleko, daleko více digestivní. Živý, veselý a hořký přirozeně a přírodně. 450 = nakyslý Máz s přídavkem chemické hořkosti. Koncem května slaví návrat na sadovský čep největší perla z repertoáru páně Matušky - pár soudečků IPA Raptor 15 %. Ódy na famózního Raptora BPH již pěla minule či předminule. Omezme se na trojjediné: radost, voňavá, hořká. Sadovští rozšiřují repertoár nealkopiv. Vedle flaškových Birrelů (světlý a polotmavý) čepují nealko Platan. Raptor mizí (a po týdnu se opět navrací) a zjevuje se speciál Klášterní XIX. Bock (alc 7,5 %). Styl doppelbock, polotmavý, devatenáctka. Sytě načervenalý a pouhá síla. Jinak vlastně nijaký. Nicméně registrujeme, že některé pivní recenze Klášterní XIX. Bock hodnotí ve své kategorii coby povedený. Nakonec vlastně, proč ne. Odborníci na bocky opravdu nejsme. Na čepu se od půle června na nějaký čas zabydluje taktéž dvanáctka z Černé Hory (alc 4,8 %).    

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek: Startujme nepivně a ryze sportovně. Bicyklmo otestován nový most pro pěší (a cyklisty) v Čelákovicích. Po hrázi už nelze. Šlapete-li od Labe až do Prahy, připravte se na řepkovou atrakci přes obcí Zeleneč. Průjezd řepkovým polem, dlouhý průjezd. Stezka úzká, velmi úzká. Stroj se prodírá obtížně, jezdec je ihned celý žlutý. Dvě kola se nevyhnou ani náhodou, nutno vjet přímo do hustě bujných rostlin. Řepka vzrostlá (jako Řepka Tomáš) po obou stranách pěšinky. Řepka je žlutá a páchne. Další eurozločin. Zamořili krajinu odpornou řepkou. Stop Bruselu! 9. 5. letos premiérově na stroji v Hostivaru (www.pivovar-hostivar.cz). Spokojenost i chvála. Jak jsme na podzim, resp. v zimě byli na Hostivar docela dost kritičtí a nabroušení, s nástupem pěkného počasí a bicyklové sezóny jsou i výhrady mnohem přežitelnější. Terasa furt zaigelitovaná, prostředí skleníkové (jako v prezervativu), nicméně před nepohodou igelit chrání. Ovšem více než v pivovaru si připadáte jako v jeslích či mateřince. Kočárky, maminy, batolata, caparti a prckové všude. Tentokráte překvapivě děcka vychovaná a hlavně rodičové rozumní, tj. neliberální. Znovu si však posteskněme: Když už existují podniky tzv. přátelské k dětem, nebyly by na místě i restaurace, kam je vstup až od 18 let? Někde už fungují. S úspěchem. Dodejme, že v Hostivaru „na hanbě“ vystrčeny dva polozakryté stoly pro kuřáky. Tyto bez obsluhy. Jinak obsluha přizrzlá, milá, čilá. Pivní repertoár standardní: H11, polotmavý H12, H13, H15 Ale. Světlý H11 řízný, osvěžující, má jiskru i gule. S pěknou pěnou. Šmakuje lépe ve srovnání s loňským. Je výraznější. H15 mocný a příjemný, příjemné a silné citruso-květinové vůně, s dlouhatánským nahořklým chuťovým ocasem. Labužnicky smyslná kombinace se sladkým dortíkem - místně obligátním dezertíkem Hostivar (bělošský & negerský korpus + čokoládový mousse). Testujeme domácí pikantně naložený hermelín. Lákavý, zcela napěchovaný červenou cibulí. Relativně solidně okořeněný. Kdyby byl ještě uleželejší, možná by dokonce aspiroval na titul Hermoš jara (nakládané syrečky U sadu jsou ale lepší). Příště si v Hostivaře-Měcholupech děláme čáku na krkovičku, koleno na pivku či sytý špek. Pivovarského jídelníčku se hostivarští drží. To je dobře. Loni odhalená socha Antonína Švehly trůní na trávníku. Výtvor černý a ctihodný hostivařský rodák připomíná pana Tau s deštníkem. Při bližším ohledání překvapivé zjištění. Klasická socha to není, nýbrž černá deska. Mazané. Recese? Nicméně celek vydařenější i důstojnější nežli rádobyjezdecká socha TGM v Lánech. Tragikomedie a směšné zvěrstvo (Jak pravdo-láskařskému kultu TGM určitě neholdujeme, tohle si snad ani nezasloužil). Do Hostivaru socha-deska páně Švehly ovšem vkusně pásne. Do Hostivaru na stroji vjíždíme 2. 6. Terasa už odigelitovaná. Teče též druhý letní speciál 12° pšenice. Volíme H11 v kombinaci s H15 Ale. Červená zelnice s klobásou, grilovaná krkovice na zelených fazolkách se slaninou a smaženou vídeňskou cibulkou, karboš z denního meníčka i dezertíky úplně v cajku. Milý personál. Přišlapeme zase. Přišlapeme rádi. 7. června bicyklový bojový průzkum na Proseku. Něco přes rok má na Proseku sídlit Beznoska - minipivovar Prosek aneb Restaurace a pension Školička (www.skolicka.cz). Prvním pozitivem je, že místní Školičku dobře znají a ochotně upřesňují cestu. A v nemalém počtu sem i chodívají. Dříve se točilo géčko, starouš či tzv. plzeň, dnes už pouze výtvory Beznosky. Prostředí, ceny přátelské a tak trochu venkovské. Pohoda. Obsluha pivně i gastronomicky nefalšovaně gramotná a skvělá. Pivní list zahrnuje světlou desítku jménem Hejhula, světlou dvanáctku Beznoska (největší hit), pšeničnou třináctku Koloušek, polotmavou jedenáctku Klíčák, hořký polotmavý ejl Hořkejl a nakuřovanou jedenáctku trefně zvanou Uzený knír (pivovar Beznoska má v logu právě knír). Pivní list se mění, chystá se tmavá pšenice, experimentují s různými ejlíky. Hejhula je vcelku pohodová desina, kvasinko-nahořkle-nakyslé chuti. Pitelná, lehčí, digestující. Hořkejl silnější, hořčí, citrusové vůně. Dobrý. Pivka mají grády i koule, narozdíl od nevýrazných produktů z MMX Lety (kde BPH provádí průzkum den předchozí). Nabídka jídel chvályhodná. Volíme ze specialit flank steak s kouřovým aroma. Jen tak, holý, bez příloh. Solidní dílo. Kuchař ze Štekla by mohl přijet na zkušenou. Masa zde více a především má chuť. Na Proseku za CZK 150, ve Šteklu kolem CZK 359 - tam ještě přicmrdnou mikroskopické množství lanýžové etc. omáčky, cherry rajčátek, chřestového pyré etc. Což vlastně ani nemusíme - zbytečné serepetičky ... Na rozloučenou pikantní bůček s domácím chlebem. Bůček naložený fakt skvostně. Fakt pikantní, chillim fakt nešetřili. Žádné zbytečné serepetičky a blivajzy na tzv. ozdobu, jen plátky okurky. Tak to má být. Další neděli, patnáctého, přichází na řadu biftek s jalapeňos papričkami a kopečkem zakysané smetany. Kombinace i maso bez přehánění výtečné. Bůček na závěr prostě musí být, i když ten minulý byl ostřejší. Hejhula i Hořkejl O.K. Tmavý Koloušek, tedy tmavá pšeničná třináctka, zajímavý. Avizovaná karamelová chuť, lehké tělo a ovocná vůně. Hodně černý, vůně se jeví nikoli ovocná, nýbrž uzená. Což nevadí. Z nealkopiv k mání flaškové Birelly a pšenka Erdinger. Obsluha příkladně špičková. Prosek má parametry.     

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): FT Jiřák (https://www.farmarsketrziste.cz/jirak) premávají a budou premávat nadále. A vlastně ještě intenzivněji. Radnice Prahy 3 se dohodla s občanským sdružením Archetyp na další smluvní období. Smlouva o provozování FT končila k 30. červnu. Nová je uzavřena též do 30. června, leč roku 2016. FT Jiřík jsou občas (nezřídka) vyšperkovány další akcí. Zmiňme Festival jídla a pití Vinohradský Gurmet. Na náměstí Jiřího, 30. a 31. máje. Speciality restaurací Prahy 3, farmářské stánky, bio produkty a delikatesy, škola vaření, pečení pečiva, soutěže, živá muzika. Ve stejném čase zuří Festival malých pivovarů na Náplavce. Stvrzuje boom minipivovarů, nejenom v Praze. Což je vlastně fajn. Leč, nic se nemá přehánět. Minipivovary berou Prahu útokem. 6 a 7. propuká na Parukářce další Žižkovské pivobraní a víkend následný se na sedm desítek minipivovarů představuje na Hradě. Dej Bůh štěstí! Od očitých svědků vytěžujeme, že letos byly na Žižkovském pivobraní všudypřítomné kelímky. Loni, chvályhodně, absentovaly a bylo povinností zakoupit degustační či větší sklo. Jak přijdou kelímky, je to už pouhá chlastačka. A prý největší fronta stála na Slepého Krtka. Jako loni.  

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Karkulka v lese? Likérová kombinatorika zelené a griotky. Žlutozelenou atrakcí je vaječný likér a do něj postupně podle obvodu nebo naráz na jedno místo doprostřed flusnutá zelená peprmintka. Tedy vejce se špenátem neboli žabí hlen či flusanec. Modifikací je rudoch, kde místo zelené je užita griotka. Kde BPH bere moudra o míchanicích? Nahlédnout pod pokličku české lidové mixologie dává po celý rok reklamní magazín ČD - ČD pro Vás. ČD se snaží. Chválíme. A poněkolikáté už odkazujeme na kulturologa Alexandra Guhu a jeho zasvěcenou publikaci Pravé české míchačky. Nezapomínáme ovšem, coby varování, přidat úderný popěvek prim. MUDr. Karla Nešpora, CSc.: „Střízlivosti, jsi má matka, ať mě potká, co mě potká. Střízlivosti, jsi můj táta, dobrá cesta započata. Střízlivosti, jsi můj brácha, už si budu dávat bacha. Střízlivosti, sestra jsi má, myslím si, že je to prima!“. A proč o tom píšeme na pivních stránkách v rubrice bizarnosti? Jednak jsou prázdniny a okurková sezóna, a druhak je pan doktor Nešpor též jistou bizarností.     

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Na 1. máje tradiční rudé folklórní dopoledne na Křižíkově fontáně, kde tradičně na třešničkové veselici čepuje firma Dr. Cáb kořalky & Šeráka. Jako každý rok. Holba si svůj standard drží. Odpoledne bicyklmo přes obé Šárky na Únětice a na Roztoky. Jízdní část výpravy pronásleduje příchod fronty s deštěm, tudíž vjíždí ukrýt se do Únětického pivovaru (www.unetickypivovar.cz). Do záložního šenku v pivovarské stodole. Šenk = dobrý nápad. A samozřejmě dobré, co dobré, skvělé, pivko. Jinak dvounožců hafo. Nepřekvapivě. Všude, protivně, vlezle. Rychle využít krátké pauzy v přeháňkách a rychle šlapat ke Zvířátkům (www.zviratka.eu). Zde všichni nahňácáni venku a uvnitř božské prázdno a božský klid. S přítulným chytrým kočičákem. Pokračujeme v božsky hořkých, osvěžujících a pitelných únětických desítkách a jízdní část výpravy se spojuje s pěším pomocným odřadem. Lahodně pikantní matesy, jemná klobása z udírny, delikatesní jehněčí klobásky s mátovou omáčkou. Vedle Únětic teče černohorský Páter a Granát a specialita - American Amber IPA (alc 7,3 %) z Chotovin. Nám nejede (diplomaticky řečeno, nediplomaticky je hnusný) a nedopíjíme ani malý vzorek na ukázku. Vzhledem, vůní, chutí pivo nepřipomíná. Temný, neveselý, brutálně lihového šmaku, jinak ovšem prázdné nic. Brr. BPH raději voňavé, šťavnaté, výživné, hořké a veselé Matušky etc. Ovšem místní p. šéf Martin siláka velebí, především právě pro jeho zrádnou sílu. Proti gustu ... V chotovinském Zvířátka jedou ještě i týden následný. Pořád jede IPA, dále Chotovinský ležák 12° a Vídeňský ležák 13°. Chotoviny BPH příliš neoslovují. Ležák má připomínat Únětice, nakonec dohlíží tu přece sám p. Černohorský. My raději únětický originál. Vienna Spezial Lager je vídeňský ležák uvařený k 100. výročí císařských manévrů v Chotovinách. Topinkový nápoj. Údajně povedený, nám nešmakuje. Na 8. máje navečer dopity Únětice 10° i Páter 11°. Na čep vlétá Sokolík 10° ze Zichovce. Výčepní pivko od Slaného. Známe, nemusíme. Nehořké, mírně agresivní lihové, mírné pachuti. Nedobré. Danke bohu, pořád k mání Únětice 12°. Hořké, luxusní, hutné. Potěšuje buřtík z udírny a spolustolovníka-kmeta Šedého vlka tenké jehněčí klobásky s mátovkou. A babiččin koláč? Samozřejmě, a s ovocem. Švestky? U Zvířátek opět 29. 5. Z oslavy předešlého večera zbývá bavorské kolínko. Špičkové. Tuze. Škoda, že zbylo pouze jedno. Dorážíme se klobáskami z udírny, resp. grilu. Tradiční jarmareční a novou Novákovou. Nechybí drobenkový babiččin koláč. Šenkují se obé Únětice, Páter a ČH Borůvka. Novinkou jsou třetinky Krombacher. Nealko weizen, Radler, a sladová lima různých příchutí. Prý se vcelku dají, na rozdíl od nepoživatelně odporné Sládkovy limonády od staroušů. U Zvířátek kolmo o sobotě 31. 5. Ihned po poledni, než vypukne nával. Únětická desina (nezůstalo u jedné), kulajda, buřtík z udírny, koláč. Co si lze více přát? Novinkou Zvířátek jsou dřevěná zvířátka na pružině. Pružina je Mercedesem mezi pružinami. Fakt pruží. Zvířátka (namátkou mravenec, pavouk, kozel, sova nebo ovečka) vtipná, vkusná, solidní. Kupodivu polská. Za 130 peněz českých okamžitě zaznamenávají nefalšovaný zájem velkých i malých i komerční úspěch a kasaštych. 5. června u Zvířátek teče též i ČH Kvasar. Zůstáváme u božích úněk, klasického buřtíku, resp. klobásky a babiččina koláče. 12. 6. Zvířátkovští nemají momentálně k dispozici únětickou desinu, tudíž volíme duet ČH Pátera a únětické dvandy. Chotovinský ležák ignorujeme a okázale vychutnáváme krkovici na grilu. K tomu buřt s cibulí a obligátní babiččin koláč. 19. 6. už zase hýkáme blahem nad hořkou a pitelnou únětickou desinou. Teče také dvanda, Páter, Borůvka a třináctka Vídeňský ležák z Chotovin. Pro vzpružení jedlé matesy, jedlý buřt z cibulí, buřtík, resp. klobása z udírny a solidně ostré a solidně osvěžující feferonky. Testujeme flaštičku Krombacher Non Alcoholic Weizen. Vysloveně vydařené, živé. Šmak pšenice a upřímně - absenci alkoholu vlastně ani neregistrujeme (ještě upřímněji a odvážněji: Chutná nám více než letošní únětický speciál - výroční pšenice). Od Krombachera jsou k mání i sladové limonády tří příchutí. Bezová je prý bomba. Ta ní odvahu však už  nenalézáme. 26. 6. v Roztokách tečou Únětice 10°, Páter 11°, Borůvka 11° a letní speciál vařený Beskydským pivovárkem Ostravice pro Společenství hostinských. Bad Flash Summer Trip IPA (alc 5,6 %). Výjimečně je nálada a chuť na kyselé - tož utopenci, buřtík s cibulí, zavináč a feferonky. Pí. Hanka nalézá ještě pár kousků čokoládového babiččina koláče. A králíci v králičárně dnes nedupou. V pivovarském restu v Únětickém pivovaru opět proměny jídelníčku. Nepřekvapivě opět k horšímu. Báječná krkovice na pivku zmizela. Proč? Pivovar spolehlivě likviduje soustavně to nejlepší z nabídky. Smutně vzpomínáme i na famózní bůček na kapustě nebo skutečně unikátní hovězí žebra. Což namísto sterilních novot (na invazní mor bezpohlavních panenek jsme už alergičtí) zkusit jednou návrat starých pecek? Na rekordně tropické úterý 10. června líný cyklovýjezd k únětickým rybníkům, s povinnou předpolední zastávkou právě v pivovaru. Práce neuteče, není zajíc. Aneb, kterak s oblibou a velikým gustem glosuje jistý profesionálně povalečský kolega: „Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek. Nýbrž až na pozítří. Získáš tak dva dny volna“. Ať si kapitalismus budují jiní. Ti, kdož cinkali klíčema! My rozhodně necinkali. V Úněticích posmutněle prohlížíme stálý jídelní list jaro-léto 14. Vlastně už zbývá akorát kačení úd anebo guláš. Či studený rostbeef. Jinak nás nic nebere. Přiznejme ovšem extrémní zmlsanost a zanechme už věčných nářků a otravných stesků. Na polední menu kovbojské fazole s klobásou a sýrem. V hicu lákavé. Vítězí nakonec krkovička s dijonskou omáčkou v doprovodu (a decentním souznění) noků s hlívou ústřičnou. Krkovice fajnová, hlívové nočky hedvábné. Slast. Násobnou slastí je též famózní únětická desina a vcelku bytně šmakuje flaškové nealko Auer Helles. Ještě nabízejí nealkopšenici Holledauer Weisses. K pohodičce přispívá pivovarský trikolórový kočičák, tedy kočička. Jedinou vadu přináší hustý hluk od úderníků budujících chodník před bránou. Obsluha se dotazuje, zda-li náhodou nemáme k zapůjčení sluchátka-chrániče ušatého Otíka Rákosníka z Vesničky střediskové. Obvykle samozřejmě vozíme dvoje až troje, leč tentokráte má slečna prostě smůlu. Velkoryse nám odpouští. 18. 6. o polednách test Únětické pšeničné 12°. Výročního speciálu. 11. června totiž proběhly oslavy 3. znovuotevření pivovaru. Pšenka navazuje na únětickou tradici a má vykazovat intenzivnější aroma, mírnou kyselost, velmi mírnou hořkost a silný říz. Nám připadá méně osvěžující, mydlinková a celkově - jako vůbec první úňky - nepříliš vydařená. Také zůstává na čepu až podezřele dlouho, což u zdejších speciálů nebývá zvykem (nebo jí prostě navařili více). Přecházíme k desině, která osvěží a uhasí vyprahlost spolehlivě. Pivko, co se dá kousat. K jídlu solidní staročeská variace knedla-vepřa-zela coby česnekové krkovice, bramborových noků a zelí z červené řepy. V pivovárku letmo vozmo navečer 25. 6. První desiny zklamou, protivně vodové (tyhle se kousat nedají), další už pivní, leč přechlazené (a to máme rádi pivko fakt studené). Pivovarští, dneska pivo na jedničku fakt nemáte! Hanba! Duet předkrmového rostbeefu s tlačenkou z odpolední nabídky k zakousnutí souzní. Tláča bílá a především krvavá od řezníka Kohouta hodně, hodně jedlá a ani světlou i červenou cibulí nešetřili. Dlouhý spolustolovník nemá výhrad ke konfitované kačení nožce na kmínovém sádle servírované v hlubokém talíři na bramborových nocích se zelím a cibulkou. A vyloženě si libuje nad nugátovými kuličkami sypanými perníkem se zakysanou smetanou. Obdobný pokrm je ale u slánského Antoše ještě o stupeň delikatesnější (a ještě sytější). P.S. Únětická unce (uňce) posiluje. Aktuální kurz činí 1 Úu = 34 CZK. 

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) protentokráte za zmínku nestojí. My jim také nestojíme za odpověď, ani za sebemenší reakci. Že, vážený p. šéfredaktore?! To, že vyřízení prvního předplatného Vám trvalo déle než rok jsme  ještě překousli. I to, že na žádosti o info ohledně jeho platnosti spolehlivě nereagujete ani po více jak čtyřech měsících. Ovšem, že jsme v máji znovu řádně zaplatili (složenkou) a předplatné znovu řádně objednali (od únorového čísla) a konec června a, přes opětovné urgence (na tři emailové adresy & písemně pohlednicí), stále nikde nic - to už je vážně na ...!    

Antoš (BPH LXXI.): Slánské zdroje loni posmutněle hlásali, že u Antošů se změnilo cosi (či kdosi) u kuchyně a došlo k mírnému zhoršení. Letos má být vše snad zase už O.K. Nutno prověřit! Začněme verdiktem. Pivovar Antoš (www.pivovarantos.cz) pořád za návštěvu stojí. Rozhodně. Nyní podrobněji. Cyklovláček Okoř nese nové jméno Cyklohráček Okoř. Trasa Masaryčka - Noutonice - Slaný a zpět. Souprava je vesele a pestře pomalovaná. Jeden krajní vůz pro běžné cestující, druhý je hrací, určený dětem. Zde úřaduje hrajvedoucí. Prostřední je vyhrazen kolům, leč hrát se dá i tady. Stolečky tvoří hrací pole a půjčují se figurky i kostky. Hrajslečna pilně rozdává úsměvy, razítka, kartičky i reflexní pásky PID na kola. České dráhy se snaží. Chválíme. Ovšem nástup s bicyklem je pořád problém. Vysoké schůdky a především nepochopitelně úzké dveře ve vagónu samotném. V neděli, o deváté, 25. května je to masakr. Narváno už od výjezdu, letos ovšem prý úplně poprvé - obvykle jezdívá pár nadšenců (Jako v dřívějších letech. Potvrzujeme). Další četná kola a kočárky přibývají v Bubnech, Dejvicích, Ruzyni. Našlapáno fest. Kol minimálně na čtyři, možná pět desítek! Což by nakonec vlastně ani nevadilo. Což ale vadí dosti, je neukázněnost, neohleduplnost a nevychovanost. Na třetí, čtvrté a další zastávce se do vlaku cpou celé hlučné klany a početné výpravy a chovají se, jako by jim vlak patřil. Přitom remcají, že ČD zvou do vláčku a oni nemají dost prostoru a volná sedadla. Někteří neremcají, ale přímo (nejen) průvodčím nadávají (ČD bleskurychle reagují, od další soboty je zkušebně souprava doplněna o další cyklovagón. Uvidí se, zda zájem přetrvá. ČD ale zaslouží další chválu). Zlozvykem a notorickým nešvarem známým z Elefantů (a panťáků) je, že na vyhrazená místa pro kočárky, vozíky a kola (Letos na tahu kolínském i berounském, vedle piktogramů, nově polepených i popisnými cedulkami pro natvrdlé trouby. Na tahu ústeckém polepy chybí, i když tu jezdívají tukani ještě větší) se neomaleně derou staří i mladí. I když mají k dispozici celý vlak. A přitom se diví a prudí. Někteří to snad nemyslí zle, jen nepoužívají (či nemají) mozek. Ovšem blbost a debilita polehčující okolností není. Tady se mnozí drze hrnou a cpou do cyklovagónu a rozčilují se, že tu všude překážejí kola! I obicyklovaným možno nemálo vytknout. Pozdravit při příchodu a odchodu? Ani náhodou. Omluvit se při strčení nebo šlápnutí na nohu? Proboha, proč? Zeptat se, zda je možno otevřít okno nebo položit (přesněji vztekle pohodit) kolo na jiné? Proboha, proč? Poděkovat za přenechané protekční místo u stolečku? Proboha, proč? Nevychovaná holota, na kterou platí jenom karabáč. Slušnost a ohleduplnost berou jako slabost. A což teprve jejich potomstvo - větší, řádově větší sobci a totální nevychovanci. Já, já, já, jenom Já. Gigantické sebevědomí. A solidarita? Pro mnohé zcela neznámé slovo. Možná slovo sprosté. Uznejme, že slušných a vychovaných také pár cestovalo. Ovšem maximálně tak půl na půl. Ještě postesk určený ČD. Průvodčí trpělivě vysvětluje, že dráhy jsou v tom vlastně částečně i nevinně. S kolem se cestovalo za 25 peněz jednu jízdu kamkoli, za 50 peněz se cestovalo celý den, i s přestupy. Chytráci si stěžovali, že pade za přestup je moc. Otravovali vehementně a usilovně, až p. ministr vyměkl a nyní se za stroj platí dle tarifního pásma. Je to výhodnější? Jak pro koho. Dříve šlo za 25 dojet do Třeboně nebo Ostravy. Teď si připlatíte. Nějaký limit tam sice je a do padesáti kiláků cesta stojí pořád kolem pětadvaceti. Leč každý přestup se platí. Zase změna a změny jsou skoro vždy k horšímu. Doplňující informací je, že tímto ČD současně monitorují přepravu bicyklů a eventuálně nasazují posily. Uvidíme. Za necelé dvě hodinky vylétáme ve Slaném. Rychle na zahrádku, rychle k Antošovi. Pivní karta impozantní. Zahrnuje Antošův ležák (EPM 11,8 %), Polotmavou třináctku (EPM 13 %), Černé Poupě (EPM 12 %), Slánskou Pšenku (EPM 12 %), Sv. Gothard Märzen (EPM 13 %) a Tlustého Netopýra (R. I. P. A., EPM 17 %). Hezkým překvapením je točená třetinková nealko Litovel. Dost dobrá, dost pivní. Hasí žízeň i chutná. Pšenka je bavorského typu. Příjemně nakyslejší, s plátkem citronu. Osvěží. Černé Poupě uhrančivě parádní. Souzní nejenom s doporučovanou zvěřinou, ale i s prasečím či sladkým. Tlustý Netopýr = speciál svrchně kvašený, polotmavý s přídavkem žitného sladu. Podmanivého aroma. Mňamka. Silná. Silák pobral několikero cen, kupříkladu Zlatou pivní pečeť v kategorii Ale za 1. místo pro rok 2013 i 2014. Orig pivko ze Slaného. Na závěr testujeme speciální nabídku mimo Pivní kartu, v podobě Spring Ale (EPM 13 %). Slabší bráška Netopýra. Ten (a jako obvykle hodně vydařené Černé Poupě) nasazuje laťku vysoko, tudíž speciál už příliš nedoceňujeme a připadá nám vodovější. Ale není. Ale je svěží i voňavý. V objednávce krmě nakonec převáží vepřová krkovice marinovaná v Černém Poupěti se studenou česnekovou omáčkou a kořeněným salátem. Coby doprovod naprosto jasně žitno-pšeničný chléb s přídavkem pivovarského sladu. Nahřátý chleba je špičkový. Omáčka solidní. Leč údajná krkovice protivně a fádně suchá. Možná je to marinádou. Není to spíše kotleta? Tahle krkovice nechutná, ani nevypadá. Jezevec měl dát na milé doporučení obsluhující milé zrzečky (mile mlaďoulinké, mile švitorné) a prubnout pivovarský špíz. Či osvědčené a luxusní konfitované jehněčí kolínko. Zvolený pokrm fiaskem určitě není, nicméně očekávání nenaplňuje. Obloha, tj. kořeněný salát, reprezentuje imbecilní rukola + neidentifikovatelné listí a snad jakési zelí, je asi vlastně v pořádku, dneska je to cool. Problém je, že Jezevec není cool. Programově. Kdyby nakrájeli kousek ostré cibule, přihodili poctivou znojemskou okurku a čerstvou papriku ... Nebo starý, poctivý, obyčejný okurkový salát, z dob, kdy okurky ještě byly okurkami, a kdy měly chuť. A což teprve český hlávkový salát se zálivkou, politý rozpálenými škvarky ... Konec snění. Parádní tečku jistí čokoládové noky s jablečnou pivní zmrzlinou. Nočky skvělé. Syté. Brutálně. Zážitková gastronomie. Podtržená jedna. Dezert roku! Dodejme, že nepokračuje Antošova pivní knihovnička. Vyšel jenom sešit No. 1, o které BPH kdysi referovala. Nebyl o něj zájem. Škoda. Z bohatého slánského tisku i programu ještě vybíráme, že k posezení zve Hospoda Na Mýtince v duchu JC. Knovíz 146. Klasická česká kuchyně, kterou dozajista okusil i samotný velikán Jára da Cimrman. A točí se tu Černá Hora.  

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.): Pohodlným a spolehlivým Elefantem z pořád krajně nepřátelského hlaváku na Beroun. 6. června. Po (alibistické) chvíli váhání vynecháváme Berounského Medvěda u nádraží. Dávno nás už neláká a dávno už ho vynecháváme. Raději pohodově šlapat na Dobřichovice, na Lety. Do prvního pivotelu. Pivotelu MMX (www.mmxpivo.com). Na budovu jsme si už vlastně zvykli a vlastně se nám už i částečně docela páčí. Postmoderní chrám piva. Nesedí se tu špatně, zejména na terase. Čepují výčepní MMX (10,8° EPM, alc 4,4 %, hořkost 28 MJH, barva 16 EBC), ležák MMX (12,5° EPM, alc 5,0 %, 33 MJH, 18 EBC), stout MMX (13,5° EPM, alc 5,2 %, 45 MJH, 100 EBC) a speciál. Tím je APA (12,8° EPM, alc 4,8 %, 37 MJH, 12 EBC). V nabídce figuruje ještě polotmavé Amber Ale 13° a flaškové nealko Jever. Toto nebrat - tuze nedobré. Letní pšenice se teprve chystá. Dojem z piv MMX jako při všech minulých návštěvách, příliš od nich nečekáme a tudíž zklamáni nejsme. Ucházející na zapití a na uhašení žízně. Jinak spíše nevýrazný (pod)průměr a jejich speciály nám obvykle vyloženě nechutnají. Desítka je hodně nevýrazná, leč vyprahlého potěší a vlastně je to jejich nejlepší položka. Dvanáctka o nepatrný chlup snad i živější i říznější, leč kam se poděla deklarovaná hořkost 33? Bledý speciál APA je natolik nevýrazný, až je skoro i zajímavý. Vůně i chuť nulová. S velikým úsilím po chvíli registrujeme slaboulinký náznak ovocné kyselosti, což si možná ale jen namlouváme. Jinak vůbec nic. Jako voda. Na druhé straně přiznejme, že není po něm špatně a nepáchá zlo ani žádné škody v ústech, ani nikde jinde. Jídla v MMX pivka předčí. Přijíždíme na tymiánové krůtí stehno se šťouchaným bramborem (krůtu jíme skoro pouze a jen v MMX, nebo na Den díkůvzdání). Jasnou volbu malinko naruší nabídka řízkového víkendu 6 a 8. června se smaženou krkovičkou. Nicméně řízky zatím k mání nejsou, snad prý odpoledne. Tudíž ptáka. Dobrá volba. Noha téměř skvostná. Hnidopišsky zaznamenáváme závan nakyslosti u brambor, leč může to být třebas cibulí a tak vůbec nic neřešíme. Ani to skoro nevadí. Vlastně spokojenost. Což platí též o moučníku v podobě pivovarské tlačenky s červenou i bílou cibulí. Jinak malý sladký desertík (Není také maličko nakyslý?) je rozdáván ke každému jídlu automaticky a zdarma coby milá malá pozornost. Obsluha doslova létá a může se ochotou přetrhnout. Přitom působí přirozeně a příjemně. Nemalá pochvala. Udělili bychom 100 %, ovšem k absolutoriu něco chybí (vlastně přebývá). Dámám by mohlo být o dvacet méně. Pak by to bylo úplně dokonalé. Nepopíráme, že jsme sexisté i ageisté. V recepci zakupujeme něco mapek Karlštejnska a pídíme se po dalším čísle časopisu MMX. Prý něco snad i je, leč nějak na tiskovinu nakonec zapomínáme. Nevadí. Ještě přifrčíme. Letos začíná cyklopatrola BPH s pečlivým a postupným dobýváním Brd. Pivně ale slabší. V Mníšku sice populární podnik U Káji Maříka zve na českou kuchyni, ovšem Braník 11°, tzv. plzeň a zeleno-bílá loga starouše. Nezastavujeme. Výstup na Skalku perný. Po turistické zelené je to s kolem vražda. Barokní areál Skalka malebný, zvenku malebný i lesní stánek. Zavřený (v po a út). Slunečníky Kozla. Miniobčerstvení až v Černošicích, přímo na peróně. Pidiobchůdek s domácím pečivem etc. a nápoji. Sekačka (bez chuti) do housky + plechovkový Budvar Free to jistí. Stánek na témže peróně se svijanským otevírá o víkendech. Čehož nikterak neželíme. Nad Kytínem, v lokalitě Kytín-Rovina registrujeme rustikální bufík Na Čunčí alias Čunčí huba. Vyzerá lákavě, až na staroušovská loga, kterými je kraj zamořen. Což platí též o Halounech, pro údajně vyhlášenou a hojně navštěvovanou hospodu U zrzavého paviána (ono vlastně ale ani nic jiného nezbývá, zde je hustota občerstvoven malá). Halouny Jezevcův tátoš prohučel tak rychle, že - i přes nemálo upoutávek, resp. cedulí - byl samotný podnik přehlédnut. Vracet se nemá smysl. Sjezd dokončujeme v Zadní Třebani, v Pivovaru Bobr. Tedy v hospůdce U mlýna. Vedle staroušů tentokráte od Bobrů teče Mlynář 11° světlý a Mlynář 13° granátový. Bobří pivka pořád trochu amatérská. Světlé kyselejší a dost připomíná starouše. Granát lepší, ale též nevýrazný. Další akvizice Bobr plánuje po prázdninách. Hospůdka hospodsky útulná a překvapuje nabídka studených i teplých jídel. Hospodských. Na nic si nehrají. Feferonový salát ostrý, osvěžující. Domácí hermelín Pepa hodně slušně naložený i slušně uležený. Téměř vzorový. Pozornost upoutává oznámení o akci ve Všeradicích, konané právě dnes, 28. června. C.K. pivní slavnosti coby připomínka ke 100. výročí zahájení Velké války s přehlídkou regionálních pivovarů. Bobr ze Třebaně, Všerad ze Všeradic, Karlíček z Karlštejna, Vilém z Jinců, MMX z Letů, pivo z Podlesí, pivo z Kounic. Dobový program, jídla c.k.mocnářství, zapěje Ilonka Czáková. Už se nám ale nahoru, do Všeradic, vracet nechce. P.S. Pozor na posez na cca loni otevřené cyklostezce z Dobřichovic na Všenory, na karlštejnském břehu. První sezení je zasvěceno Giru, druhé Vueltě, třetí Tour a čtvrté Závodu (mír se na praporek nevešel). Postmoderní sezení barevně odlišena. Růžové, žluté, modré, červené. Jezevec zmožen (= přežrán a přepit z MMX) uléhá v popoledním žáru na první z nich. Giro je brutálně růžové. Fakt nechutně. Působí jako seznamovací flek jisté protěžované menšiny. Nikdo daleko široko v dohledu. Omyl. Po pár vteřinách (!) se jako duch na lavičce jakýsi navoněný teplomet zjevuje a drze a vyzývavě civí na Jezevcův pivní sud místo břicha. Rychle pryč a přeparkovat. Na rudý Závod.

Slovensko (ZN 5. + 8.): Telegrafická zpráva o stavu pivovarů na Slovensku. Z Bratislavy doputoval „Zoznam slovenských pivovarov v prevádzke k 30. 04. 2013“. Seznam byl získán z turistického infocentra. Obsahuje adresy a loga 32 pivovarů. Od velkých (Pivovary Topvar produkující piva Šariš, Velkopopovický Kozel, Topvar, Smädný mních, Gambrinus, Master, Redds, Birell a Pilsner Urquell či Pivovar Hurbanovo, tj. Heineken Slovensko s výrobou Zlatého Bažanta, Corgoně, Kelta, Krušovic, Starobrna, Martineru a Gemeru) až po nejmenší (třeba Brontvai z Kvačan). V Bratislavě je uváděno 6 pivovarů (Bratislavský meštianský pivovar, Novomestský pivovar, Patrónský pivovar, Richtár Jakub, Starosloviensky pivovar, Zámocký pivovar). Úplný však seznam pravděpodobně nebude. Nicméně ve srovnání s ČR je na Slovensku pivovarů a především minipivovarů jistě méně. Mnohem. Dej Bůh štěstí!  

Tour 2013 (ZN 18.) + Tour 2014: Tour de Putyk 2014 se blíží. Už brzy. Zpravodajství příště. Nelze podcenit ani přípravu. Inspekce na Třeboňsko a Šumavu vykonána 22. měsíce června. Únavná trasa vozmo, záložní bicykly zůstávají v kufru. V Třeboni ihned a přímo do rybího restu Šupina & Šupinka. Obsluha vzorná. Na čepu tzv. plzeň a kempový Regent 12°. Na zapití ještě snad i výjimečně ujde. V láhvích Regent tmavý a Birelly. Štičí filet na bylinkách i filet z candáta luxusní a lahodné. Nechybí tradiční rybí polévka s mlíčím a krutony (moc jemná a moc zeleninová) a především superluxusní a superlahodné pečené kapří mlíčí na bylinkách. Pro úspěch probíhá dokonce opakovaně. K tomu salát z candáta, který ovšem na jídelníčku uváděn není. Spokojenost. Kapří hranolky letos už koštují CZK 259, a to pouze v kombinaci se šťouchačkami a omáčkou. Nákuk do nedaleké pivovarské prodejny. Leč v sobotu a nedělí otevřeno do 12 hodin. Máme smůlu o půl hodinky (ono tady ovšem ke koupi mnoho zajímavého nikdy nebylo, vlastně vůbec nic). Přitom krásné počasí a návštěvníků přicházejících k prodejně požehnaně. Ovšem, kdosi chytrý stanovil otevíračku jen dopolední. Už se ani nedivíme - máme už vydivíno, co je v Čechách možné. Malé rozkládací povídání o pivovaru v Třeboni (nesoucím nad vnitřní branou nápis „Chmelovina naše ta božskou má sílu, všechny nás rozehřívá k radostnému dílu“) zakupujeme v infocentru na rynku. Jinak dojmy z Třeboně obdobné jako loni. Přátelské město, upravené, ba výstavné, pohodové, rybník Svět, cyklotrasy, paráda. Pokračujeme vozmo k Lipnu a dále na Šumavu. Na Kvildu. Nalézáme Pekárnu Kvilda. Pekárna leží v nejvýše položené obci v ČR (1065 m.n.m). Provozovna je zvenku lákavá a náleží k ní i penzion dokončený LP 2010 a v neposlední řadě též pivečka vařená ve vlastním pivovárku a pivnici U Galapetra. Na čepu střídavě nabízejí Osmeráka 8°, Desateráka 10°, Lišáka 11°, Dvanácteráka 12°, polotmavého Galapetra 14° a tmavého Rankl Seppa 16°. Rozumy získáváme z letáčku, který je u silnici k dispozici. Místní i přechodně pobývající dodávají, že prý dobře vaří a je to tam prý hezké. Ovšem moc si tamo sami nikdy neužili, neboť prý mají pořád zavřeno, resp. otevírají podivně. Potvrzujeme. Je nádherná červnová neděle, kolem páté, lidí kolem nemálo. Na pivnici vývěska o nedělním provozu do 16 hodin. Už se ničemu nedivíme, máme přece vydivíno. Rozčilovat se nemá cenu, čili směr Rejštejn. Do hostince, přesněji Gasthausu Lötz. Velmi stylová retro-staroněmecká hospoda. Sudety. Cedule hlásají na čepu Svijany 10° a 11° a Primátora 10° a 11°. V realitě gambáč a pouze Máz, ovšem též  produkt modravského pivovaru Lyer. Světlý modravský ležák 12° (alc 4,9 %). Ale jó. Šumavský. Máme vyprahlo, tak k duhu přichází (i když vlastně nijak oslnivý). Což platí i o krkovici na bylinkové (éčkové) směsi s opečeným bramborem a též i o štrúdlu.         

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): S polorozpadlou barokní Křižovnickou rezidencí ve středočeském Tursku má jakýsi nakladatel smělé plány. Hodlá zřídit „literaturhaus“, poštovní muzeum (dříve tu byl zájezdní hostinec s přepřahací stanicí) a minipivovar. Chybí maličkost, sehnat něco kolem 40 mega. Heineken prodává pivovar v Krásném Březně, kde se zrodil Zlatopramen. Pustopustý areál, figurující na seznamu industriálních památek, je situován v sousedství likérky, která je taktéž už prázdná. Heineken výrobu přestěhoval z Krásného Března do Velkého Března na druhém břehu Labe v roce 2011. Nejlepší by bylo, kdyby Heineken a obdobné nadnárodní pijavice odtáhly úplně. Na co je vlastně potřebujeme? Zisky u nás stejně nekončí. Pivovary nazpět do českých rukou, do vlastnictví státu, krajů či obcí. Soukromé vlastnictví je krádež!  Čurda se propil nejenom na mizinu, nýbrž i k vlastnímu pivku! Exřidič fekálního vozu Milan Čurda z Tuhaně na Semilsku před devíti lety proslul řízením s alkoholem přes 8 promile. Dnes hrdě nosí tričko „Pod 8 promile nejedu“ a má vlastní pivo. Novopacký pivovar vyrobil Čurdovo pivko coby lahváč i sudové. V malých sériích a hned ve třech druzích. Též jako Čurdův ležák. Čurda se ovšem musí řádně činit, nedávno ho překonal řidič z Vysočiny, který nadýchal plných 8,39 promile. Čurda už není rekordmanem. Chlast za volant nepatří, leč lepší nežli fet. Věčně nadraný Čurda nikomu neujížděl, nikoho nesrazil, jen fekál zaparkoval do příkopu. A samozřejmě lepší nadraný Čurda nežli skandální vítěz/ka TV písňové soutěže Eurovize. Kdepak jsou staré dobré časy, kdy Eurovizi válcovala disco ABBA. Tzv. pokrok přinesl, že vítězí vousatá prý dívka. Nechutné a provokující cosi si říká Conchita Wurts. Úchylné stvůry jsou mediálně oslavovány, velebeny a dávány vzorem! Degenerace a sebedestrukce západní civilizace (ne)vesele sílí. Jako ve starém Římě. Je načase, aby dorazili barbaři. A začala Svatá válka proti zvrácenostem. I když ... Na takové Číňany je zřejmě naivní spoléhat. Ti praktikují onačejší zvrácenosti. Od pejskařky a fanynky BPH (zdravíme DN!) doputovalo foto: „Zase jsou před námi“. Čínští pivaři pyšně nesoucí točené Tsingtao. Pěkně žluťoučké, s vydatnou bílou čepicí. Načepované v plastikovém pytlíku! Leč, je to větší zvěrstvo nežli „naše“ PETky?