ZN 28 + Malešice

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 28., podzimně depresivně podzimní, nostalgicky stýskavé a především s tragickou katastrofou, z 15. listopadu LP 2014)

Pivní moudrost a recept: Októbrově-novembrové moudro jest raně středověké: „Po probuzení je lépe pít pivo než vodu. Pivo posiluje svalstvo a dodává tváři svěží vzhled, voda tělo naopak oslabuje“ (takto moudře varuje svatá Hildegarda z Bingenu ve 12. století). K obdobnému ovšem nabádá už německý biskup Arnulf z Met již v 7. století: „Nepijte vodu, nýbrž pivo“. Což nakáže věřícím a zastrčí krucifix do džbánu s pivem. A všichni musí pít pouze a jen z  tohoto jediného džbánu. To je svaté přijímání! Podzimní recept reprezentují vepřová játra s karamelizovanými jablky. Potřeba je (na 4 porce): 800 g vepřových jater, 50 g přepuštěného másla (máslo rozpustíme při teplotě maximálně 80°C, necháme táhnout pro odpaření vody, průběžně z povrchu sbíráme bílou pěnu, hotové máslo necháme vystydnout a uchováváme v lednici), čerstvě namletý černý pepř, ždibec soli. A na jablka připravme: 4 nejlépe moučná jablka, 30 g másla, 200 ml pšeničného nebo černého pivka, 50 g hnědého cukru, tymián, pepř, sůl. Začneme s jablky. Oloupané a zbavené jádřinců nakrájíme na čtvrtky. V hluboké pánvi rozpustíme máslo a na něm jablka opečeme. Jablka zasypeme cukrem. Po rozpuštění cukru přilijeme pivo, přidáme tymián, pepř a všechno podusíme do měkka. Játra zprudka opečeme na přepuštěném másle (které odolává vyšším teplotám a je tudíž vhodné na smažení) a necháme cca 10 minut odležet na teplém místě. Následně dopečeme 5 minut v troubě na 180°C. Sestavu jater & jablek servírujeme s bramborovou kaší. Coby stylový pivní moučník prubněte chilli papričky v pivním těstíčku. Přichystejme: 200 g čerstvého krémového sýra, ½ červené cibule nakrájené nadrobno, sůl a čerstvě mletý pepř, 15 červených a zelených chilli papriček, olej na smažení. Na pivní těstíčko: 2 velká vejce, 250 ml tmavého piva, 180 g hladké mouky + něco mouky na obalení papriček, 1 lžíci rozpuštěného másla, sůl. Prošlehat krémový sýr, přidat cibuli, pepř a sůl. Papričky podélně rozkrojit napůl (při zachování stopky) a zbavit je semínek. Papričky dále naplnit sýrovou směsí a přiklopit jako sendvič. Papričky obalit v troše mouky. Následně přistupme k přípravě těstíčka. Oddělit žloutky a bílky. Žloutky prošlehat s moukou, přilít pivko a máslo. Vymíchat hladké těstíčko a osolit. Je-li těstíčko moc řídké, přidat mouku. Je-li naopak moc husté, naředit pivem. Z bílků vyšlehat sníh a přidat ho do těstíčka. Rozpálit olej v pánvi a zkusmo kápnout trochu těstíčka. Začne-li se ihned smažit, je olej rozpálený správně. Papričky podržet za stopku, postupně protáhnout těstíčkem a hbitě smažit z každé strany 1 - 2 minuty. Podávat samozřejmě k pivu.

Svijany (BPH II.) + Rohozec (ZN 19.): 4. září bleskový stop ve svijanské prodejně u pivovaru. Lidí hafo, paní za kasou příjemná a sama poslušně hned hlásí, že kalendář zatím není. Ani vlastně netuší, zda nějaký vůbec bude. Na rok 2014 se svijanským povedl - okrojované vnadné holčiny s pivkem. Kalendář se líbil a byl hojně kupován. Čili, jak velí manažerské moudro, opakovat tento (či podobný) jistojistě už nebudou a nabídnou nějakou otřesnou novinku. Jako ostatně všude, a ve všem. Připomeňme, že svijanský kalendář 2014 byl v podstatě to jediné, co se letos Svijanům vydařilo. Ostatní, včetně piva, za moc nestojí. Zakupujeme (za baťovských CZK 99) alespoň stolní kalendář 2015 Za pivem Libereckým krajem na dobových pohlednicích. Doporučujeme. Vkusný, poučný, praktický. Vydalo a prodává nakladatelství Buk (www.nabuk.cz). Z pohlednic silně dýchne c.k. nostalgie, c.k. pohodička, hlavně žádné změny, ani žádný kvalt. Třebas Hruboskalský pivovar Český ráj, kde se vařilo naposledy LP 1943. Nebo Pivovar hraběte Hartiga v Mimoni, na jehož místě vyrostlo po Velké válce kino. Malorohozecký statek s pivovarem (založeným roku 1836 p. Františkem Ungrem) odkupuje LP 1909 sdružení Společenský pivovar a velkostatek hostinských v Malém Rohozci. Jeho založení iniciují semilský hostinský p. Alois Honsa a kolega z Bítouchova p. Pavel Skrbek. Do boje proti pivovarským kartelům se postupně vydává 388 živnostníků ze Semilska, Turnovska, Železnobrodska, Vysocka a později i Českodubska a Mnichovohradišťska. Na pivním trhu přelomu 19. a 20. století byla vyostřená situace. Nemalou roli přitom hráli i podsudníci. Což byli hostinští, dosazení pivovary namísto těch, kteří po dobrém nechtěli odebírat jejich pivo. Pivovary za své podsudníky platily nájem a ti jim zase museli jít na ruku. Douška k oné nostalgii: Ostatně, nebyla nám pravověrným a zápecnickým „čížkům“ nejmilejší, a našim povahám vlastně nejvíce vyhovující, právě kamenná a uklidňující neměnnost za c.k. mocnáře Franty Procházky (a obdobně ve 20. století poklidný, bezpečný a bezstarostný „zastoj“ hlavně 70. let za panování „koroĺa zastoja“ L. I. B.)? Na známé adrese Krásova 13°, U (bejvalejch) vyndanejch, to občas i frčelo (kolem půle října bylo docela husto, na p. Jirku přichází brutální chandra a židle létají - To vědí, Žižkov aneb Pěsti ve tmě ...). S personálem Velkým Vezírem a Šejkem Mírou. Zase náš starý dobrý štamlokálek. Danke Bohu. Rohozec 11° světlý a tmavá 10° se drží (i když spodky sudů dobré nebývají), stejně jako svijanský Rytíř 12°. Vezír hbitě obstaral orig tismickou sekanou. Stejně dobrou, stejně růžovou, stejně návykovou, jaká je nabízena na FT Jiřák v přívěsu Tismických jatek. V této sekané je dokonce maso! Už už měly dorazit i tismické špekáčky. Zase dokonce s masem! Obrození Vyndaný se snaží (resp. přesněji snažili), chtělo by to však více hostů. Tržby lezly nahoru jen pomalu. A p. nejvyšší Vilém začal být opět neklidný. Je to nebetyčná ostuda - kousek pod hospodou škola s více jak patnáctkou tisíců študáků. Chodí dnešní študáci ještě na pivko? Hrdý student žižkovské velmi vysoké školy přece hrdě chlastá na Žižkově. A chlemtat gambáč v rígráku? Nedůstojné. Humus. Fuj. Tečka (sem dopsáno 17. října). 18. října LP 2014 je vše jinak. Podstatně jinak. O páté v podniku zlobr Jirka zuří fakt nepříčetně. Výsledek: Velký Vezír i Šejk Míra ze strachu balí na fleku kufry. Obávají se o zdraví. Pan Vilém rezignuje, Vyndaný odepisuje a otevírat velmi, velmi pravděpodobně už nehodlá. Už nemá na věčné a nekončící problémy s personálem i některými hosty sílu, energii ani chuť (A upřímně: BPH se ani nediví). Není, kdo by obsluhoval. Zase se plně potvrzuje, že všechno je o lidech (aneb za vším vždycky hledej ženskou). Předposlední sestava personálu byla prokletím. Hravě překonala všechny předchozí a Vyndaný definitivně zabila a pohřbila. Vyndaný jsou na prodej (BPH se poptává po zájemci a oslovuje např. i zakladatele a stvořitele Vyndanejch M & D. Marně). Co tu bude? Asijská večerka či nehtové studio, jako ve všech uvolněných prostorech po celičkém Žižkově? Konec Vyndanejch!!? Velký smutek. Frustrace. Jedna životní etapa končí. Bertík a Vyndaný patřili k sobě. Definitivní konec BPH & ZN?       

Kersko (BPH IX.): Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz), 11. října, 14:50 PM. Venku všude narváno fest, v zadní místnosti oslava. Ze známosti usedáme k rezervačce (stálé)  za dveřmi. Sobotní frmol a místně zcela běžný nával, který létající personál zvládá relativně svižně a pohodově. Motorkáři, motorkářky, otužilí velocipédisté, pěšáci, automobilisté, houbaři.  Hájenka je cool. Pro nás až moc. Volíme skoro už tradiční sestavu: chléb se sádlem, nakládaný hermoš, dančí roládku, lívance, vídeň. Nymburk jedenáct a třináctka Něžný Barbar. Doprovodný fraucimor Myšák před pár dny slavil nejkulatější kulatiny (neprozradíme kolik, ale je to hustá pálka). Tudíž velmi decentní završení. Oslava nebo tryzna? Ha-ha Myšák má ovšem dobrou ha-ha náladu vždycky a tak melancholicky smutní jen pánská část sestavy. Široké slovanské duše aneb ruská chandra. 8. října putujeme pro kalendáře Českého Ráje do Turnova, následně prohlížíme novinky u našeho osobního zbrojíře a cestou nazpět krátký stop na výstavišti v Lysé nad Labem. Probíhá hodně specifické spojení akcí Kola 2014, Rychlá kola 2014, Tuning Show a Pivních a vinných slavností. Spodek hal okupují auta (obyčejná i vytuněná obyčejně i neobyčejně - vydařeně, ale i pakošsky), hořejšek pár stánků s vínem a cca deseti pivovarů a pivovárků. Něco k napití by se našlo, leč fakt nic pozoruhodného. Také nic pozoruhodného vlastně ani nečekáme.Venku prodejců poméně nežli obvykle, leč dr. Cáb v šišáku, s kořalkami a rádobymoravskými průpovídkami (ala hodně nepovedený seriál Vinaři), samozřejmě nechybí. Plánujeme prubnout Beskydské hořké u stánku s nápisy Čerstvé pivo a čerstvější už nenajdete. Deset píp s moravskými speciály. Ceny nikoli lidové, malé kelímkové kolem čtyř pětek. K zakousnutí domácí prý nej-tlačenka. Prodávající očividně moravský chalan je očividně (ne)mírně unaven. Z vousů mu nepěkně kape pěna z piv, které neustále upíjí. Točí strašlivě pomalu a celkově strašlivě. Piva ani pípy příliš nerozlišuje. Ukrojený chleba a tláču hází na holý pult. Papírů či tácků netřeba. Rozmazlené pražské slečinky fakt nejme, nicméně všechno má své meze. Děkujeme, nechceme. Odjezd bez pivka.           

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) říjnovou klubou seanci realizuje 21. 10. Na programu  jsou ochutnávky výtvorů z hrnců z kuchyní, koupelen, sklepů či garáží, kde radostně tvoří svá pivní dílka nadšení homebreweři (houmbruáři či po našem domovařiči, resp. domovařičky). Okusit domácí výrobky dávají i pracovníci Pivovarského klubu a hosté klubu. Vzorky odborně hodnotí a fundovaným komentářem doprovází p. Jan Šuráň. BPH absentuje, neboť (neúspěšně) řeší tragickou tragédii odehrávající se U (bejvalejch) Vyndanejch. Dneska, bohužel už opravdu, reálně a zřejmě i definitivně a nezvratně Bejvalejch Vyndanejch. Ještě jednou a pěkně naplno po zemanovsku (ať pražská lumpenkavárna sepisuje pravdo-láskařsky pokrytecké petice): ku..., ku..., ku.... Žižkov, Vyndaný a Bertík (a Jezevec) přece patřili k sobě. 

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan: O sobotním velmi pozdním (ovšem nikoli Faunově) odpoledni 4. 9. zasedáme v restauraci hruboskalského Hotelu Štekl (https://www.hotel-stekl.cz). Zase na svá tradiční místa. Zase jako jediný hosté. Protekčně (jsme tu persony V.I.P. čili nefalšovaní kulichové) dostáváme maďarský guláš s karlovarským knedlíkem. V běžné nabídce nefiguruje, jde o položku víkendové polopenze ubytované skupinky německých důchodců. Masa dost, omáčky též a ještě je k mání v plném omáčníku. Omáčka hustá, hutná, ovšem z čeho ji p. kuchař vykouzlil? Guláš je totiž vařen nikoli „obyčejně“, nýbrž pseudogurmánsky - z kýty. Tedy z masa tuhého, drahého a bez chuti. Kýta nic nepustí. Knedlíci nesaví a dneska i mírně gumoví. Tudíž nejlepší řešení zvolil kolega, když nakonec dlabal pouze sós s ucházejícným chlebem (A před vstupem do podniku se fikaně vyztužil párkem v rohlíku ve stánku před hotelem, tedy ve stánku k hotelu náležejícímu). Ovšem i přes rozmazlené výtky nutno uznat, že zase bylo (po hodně dlouhé době) ve Šteklu k dispozici normální jídlo, a tudíž bylo, co si objednat. Další nabídka zdobná, leč přeplácaná a vlastně nepoužitelná. Coby dezert domácí závin a variace sýrů ze splzovské farmy, které (jako vždy) nemají žádnou výraznou chuť. Solidní standard. Rohozecké světlé i tmavé též solidní standard. Letošní předposlední posezení ve Šteklu 19. října. Předtím vizita ZOO ve Dvoře Králové. Tygři i antilopa Bongo sympatičtí, polští návštěvníci nikoli. Safari Bus už nefunguje, léto je fuč. ZOO docela vkusná, pohodová, úpravná, přátelská ke zvířatům i dvounožcům. Výjimkou je pozoruhodně nevábný pavilonek s pánskými záchodky, ve kterém též sídlí otupělí lvi. Otrávení smradem. Ve Šteklu Jezevec klopí foie gras (ztučnělá játra vodních ptáků), a to kačení s jablky a toastíkem a poté splzovské syrce p. Pelikána. Kolega obligátně startuje párkem ze stánku a pokračuje vývarem a domácí sekanou se šťouchanými brambory (z denního meníčka). Sekačka ujde. Závěrečnou tečku tvoří domácí závin s několikanásobnou náloží domácí šlehačky a vídeň. Čemuž hypochondrický Jezevec pouze a jen tiše přihlíží, hladina cukru je vysoká ... Předposlední návštěva se vydařila. Po příchodu sice rozčarování z toho, že celá restaurace prázdná a pouze u našeho stolu drze trůní a čumí čtyři čúzy. Rychle však platí, takže se můžeme usadit tam, kam patříme. Každá změna je k horšímu. Na poslední hruboskalskou seanci roku 2014 objednáváme kačenu. Na neděli 26. 10. Důstojné završení sezóny? Vydařené? Ale, jó. Pták pečený výtečně, kůžička a sós (plný omáčník) přímo excelentní. Zelí červené dosti hrubé, knedlík žemlový málo savý a namísto bramborových knedlíků bramborové kulaté a vlhké noky (udělané asi dobře, leč obdobně jako Jiří Kodet v Pelíškách vyznáváme, že knedlíky yes, noky ovšem nikdy!). Místo moučníku se dorážíme porcičkou domácího salátu bramborového, spíše však pařížského. Leč hutného a dobrého. Náladu nám mírně kazí fakt, že dnes mají na jídelníčku zcela překvapivě a zcela nečekaně hned několik přijatelných pokrmů. Včetně brabců, telecího řízku a především pečené husy se žemlovým knedlíkem a zelím. Kdyby nás informovali o husách, speciální kachnu bychom samozřejmě neobjednávali. Darmo mluvit. To bychom chtěli moc. Na Štekl nezanevřeme. Na Velikonoce na viděnou! Dožijeme-li se. O neděli 2. listopadu Štekl už nefunkční. Vyjíždíme směr Kokořín a kolem Mácháče do Ráje, na Vidlák. Za Prahou hustá mlha. Mlíko. V Kořínském dole by nebylo vidět zhola nic. Nabíráme směr Teplice. Nutno poznávat nové destinace. Město úhledné, neb více německé nežli české. Jako Liberec. Hezčí Liberec. Věčného starostu a senátora p. Kuberu nepotkáváme. Asi někde hulí. Držíme mu palce (to by byla jediná persona, schopná resuscitovat ODS). Infocentrum z provozních důvodů zavřené a tak žádné tipy na pivko nezískáváme. Nevadí, směr Most. Starý Most neexistuje, nový je jedno rozlehlé sídliště. Pivovar s restaurací Mostecký Kahan (www.mosteckykahan.cz) nalézáme v betonové šedi. Oáza. V budově prvního novodobého mosteckého kina Kosmos (z roku 1971). Terasa, dětské hřiště. Vevnitř pivnice docela stylové a překvapivé útulno, ve dřevě. Mostecký Kahan otevíral LP 2009. Na čepu světlý ležák 12° Magistr Edward Kelley, světlý ležák Mostecká 11°, polotmavý ležák 12°, tmavý ležák 12° Černí Andělé (tato čtveřice coby stálá nabídka) a střídající se speciály. Tentokráte Pšenice a Malina. Začínáme Kelleym se světlou jedenáctkou, pokračujeme polotmavým a završujeme Malinou. Naštěstí jedeme v malých, a ještě úplně nedopíjíme. Pitelnost schází. No, co říci a neurazit. Všechna pivka mírně nakyslá, olejovitá, nekroužkující, nehořká, chuťově nevýrazná a vlastně (až na barvu) stejná. Na minipivovar hodně slabý podprůměr. Poctivě: Nechutná nám ani jediné. Jídelníček vyveden v tak příšerné barevné úpravě, že je takřka nečitelný. Co rozluštíme, působí zajímavě. Položek není mnoho, ale nechybí studené výpečky, studené hovězí v pepři či domácí paštika. Hovězí samuraj má být jakási ostrá směska. Konzervativně volíme steak z krkovice v pivní marinádě a pivovarský guláš v chlebu. Krkovice se dá, jen je díky marinádě suchá. Chléb s chlebovou pokličkou, ve kterém je ukryt tzv. guláš dost dobrý. Křupavý, chutný, předčí letošní nakyslý humus ze Zvíkova. Ovšem tzv. guláš tvoří zvláštní zbytky. Pidikousek hovězího, cosi vepřového či kuřecího (?), červené fazole. Všechno divně zahuštěno a okořeněno (přesněji překořeněno), snad magim. Aby to bylo k jídlu. Ovšem není. Obsluhuje příjemná a komunikativní oplácaná blondcka typu Bridget Jones. Příště už Kahany sice nemusíme, leč zvlášť zklamáni nejsme. Od Severních Čech jme čekali hrůzy ještě větší.           

Pivní literatura (BPH XIV.): Rest ještě z léta, nestíháme. 30. června vychází samostatně neprodejná příloha týdeníku Euro. S. Pellegrino & Acqua Panna Top restaurace 2014 - gastronomický průvodce. Poctivěji listujeme vlastně až s příchodem podzimu. Název přílohy je tajemný (spíše však debilní). San Pellegrino je městečko, S. Pellegrino je perlivá minerálka z Lombardie a Acqua Panna je neperlivá minerálka z Toskánska. Asi sponzoři ... V šestici kategorií tady mají být hodnoceny prý pražské podniky, ovšem včetně restaurací z Brna nebo ze z Plzně (?!). Pětičlenná komise hodnotí a boduje jídlo, obsluhu, nápoje a prostředí (včetně atmosféry). V kategorii „Česká kuchyně“ nejvíce zabodovala zařízení: Na Pekárně (v Čakovičkách), Hotel Diana u Kuchařů, Café Imperial, Kulaťák, Restaurace Babiččina zahrada (v Průhonicích), U Lípy, nějací Brňáci, Suterén Restaurace, U Sapíků (Klokočná) a Čestr z Legerky. Což o to, fotky jsou výstavné, komentáře působí zasvěceně profesionálně a lákavě, leč čtenář se nedozvídá vůbec nic o nabídce piv, tedy kromě plzeňských restaurací. Takže recenze české kuchyně neúplné a pro nás k ničemu. V kategorii „Světová kuchyně“ vítězí Sasazu, v „Evropské kuchyni“ podnik Borgo Agnese z Brna, v kategorii „Fine Dining“ těžká snobárna Le terroir. „Bary“ válcuje Hemingway Bar a „Pivnice“ havlistická snobárna U Zlatého tygra. Dále jsou uváděny: Lokál u Bílé kuželky, Malostranská beseda, Vinohradský parlament, Plzeňská restaurace u Bansethů, resp. sousedský pivovar Bašta, U tří růží, U hrocha, Potrefená husa Albertov, Na Verandách, Radegastovna Perón. Nic proti porotě, ale pivaři to očividně nejsou. Ostatně u většiny lokálů vůbec nabídku piv nezmiňují. A prozradil jim vůbec někdo, že neexistuje pouze tzv. plzeň a starouš? Čili, velevážená poroto, hodnoťte si své ústřice, své suši, své „chrámy těstovin“ a etc. laskominy, ale ohledně piva jste mimo. Howgh! P.S. Redakce BPH pouvažovala, jaký žebříček nej pražských pivnic by sestavila sama. A s hrůzou zjistila, že by bylo krajně obtížné kohokoli doporučovat. Všude nám něco nesedí ... (Asi by zase nejvíce bodovala roztocká Zvířátka, leč to je spíše zahradní hospůdka bez větší nabídky jídel. Čili asi U Sadu). Čili se porotě za příkrý odsudek vlastně omlouváme.

Stará Praha (BPH XIX.) + Žižkov (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII.) + Praha pivní: 27. října odstartovala kampaň za Prahu - evropsky významné centrum pivní kultury. Potrvá do 30. listopadu. Kampaň Pražské informační služby - Prague City Tourism cílí na poznávání a zážitky a především má do Prahy nalákat tuzemské návštěvníky. Krize totiž vyhnala z Prahy zahraniční pivaře. Součástí zážitků je Pivní kupónová knížka a Pivní průvodce (údajně s vyznačenými 83 „pivními“ místy). Více info na www.doprahyzapivem.cz. Kampaň operuje i s tím, že v Praze má dnes vařit již přes 25 minipivovarů. Pivní kuponová knížka přináší 37 speciálních nabídek a „spoustu pivních zážitků“. Jde o slevové kupony, přičemž slevy obvykle nijak fatální nejsou. Např. hned první kupon je do Baru Chýše, kde k zakoupenému jednomu velkému pivku dostáváte jedno malé. Pivní průvodce Prahou v reálu přináší „přes 70 tipů na pivní zážitky v Praze a blízkém okolí“. Vcelku sympatická vyhlížející brožurka startuje krátkou (a přežitelnou) úvahou „Praha pivně magická“ a malým slovníčkem pivních typů a dále zve do podniků v rubrikách „Pivovary a minipivovary“, „Restaurační pivovary“, „Pivní bary“, „Pivotéky“, „Ochutnávkové pivnice a restaurace“, „Vyhlášené podniky“, „Pivní lázně“, „Zahradní restaurace“, „Pivní zážitky“ a „Mapa pivních destinací“.  Pivovarů a minipivovarů je zde uváděno sedm. Včetně Únětic a Vinohradského pivovaru v Korunní 106. Tento má být otevřen v říjnu 2014 a na kvalitu má dohlížet sládek a spolumajitel p. F. Richter, známý z pivovárku U Bulovky či Jihoměstského. Restauračních pivovarů je obsaženo osmnáct. U představovaných podniků je vždy uvedeno krátké povídání a nabídka piv (resp. spíše její vzorek). Informace jsou stručné a populárněji zpracované. A s chybami. U Sadu zaujme, že z místního Sádka brožura dvakrát udělala pšeničné nefiltrované. Nefiltrované ano, leč do pšenice má hořký Sádek hodně daleko. Jinak ale chvályhodný počin, zvyšující pivní gramotnost nejenom buranů a vidláků, ale i nás. Nafoukaných pragocentristů. Poznámka: BPH se všem p.t. čtenářům omlouvá za případné pravopisné chyby, zde konkrétně ohledně psaní velkých a malých písmen. Pravidla pravopisu se mění a Jezevcovi již také neslouží paměť jako zamlada. Obvykle píšeme názvy hospod jen s prvním velkým - jako U sadu (výjimka např. U Bulovky). Ve výše představované brožurce je však uváděno U Sadu.     

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Žižkaperský Sad se stává po tragickém (a nečekaném) skonu Vyndanejch koncem října naším štamlokálem i místem pravidelných seancí užšího, širšího i nejširšího kolektivu. I když tradiční stesky nad tmou (na čtení tisku Jezevec nosí vlastní malou lampičku) a nepříjemným průvanem ve velké místnosti hořejší části hospody přetrvávají. Všude je něco. První říjnový víkend U sadu (https://www.usadu.cz) v rámci prodlouženě-víkendových specialit duo kanec & zajíc. Zaječí hřbet se slaninou na smetaně, s karlovarským knedlíkem. Kančí medajle z panenky na grilu, s brusinko-vinnou omáčkou a rozmarýnovým bramborem. Kančí měkké, rozmarýn velice příjemně aromatický. Ušáka dostáváme do krabičky fakt megasuperprotekční porci. Chutný sympatický polní ušatec, skvělá hutná sympatická omáčka. Děkujeme uctivě. 13. října mizí zahrádka. Zase rok v háji (Šlechta to měla dříve moc dobře vymyšlené i moc pěkně zařízené. Koncem září odjížděla na jih, za teplem, a navracela se až kolem Velikonoc. Sympatický půvab feudalismu. Nezačaly velké trable lidstva kacířskou Francouzskou rebélií?). 16. - 19. 10. sadovští realizují posvícenské hodování. Kachní játra na grilu s hruškou a brusinkami, opečené toasty. Jehněčí kýta na česneku, bramborové knedlíky, listový špenát. Kachní stehno upečené na kmínovém sádle, červené zelí, bramborové placky. Posvícenská bašta (pečené vepřové krkovice + ovarové koleno), zadělávané bílé zelí, variace knedlů. Husí roláda naplněná slaninovou nádivkou, dušené bílé zelí, bramborové knedlíky. Roláda naservírována v pánvi. Trochu moc slané, leč jinak fajn. Na sadovský čep se vrátila protivínská Prácheňská Perla 14 %. Namísto Raptora mladý p. Matuška poslal E. S. B. 14°. Extra Special Bitter. Bez vůně (charakter vůně má být po rybízu a pomerančích - není cítit vůbec nic), ovšem šťavnatý. Chmelové aroma má být méně intenzivní nežli u pivek IPA. Souhlasí. E.S.B. má být záměrně méně řízné. Též souhlasí. E.S.B. má být výborně pitelné. Nesouhlasí. E.S.B. je asi pitivo relativně povedené (svému charakteru asi odpovídající), nicméně Raptor je Raptor. Dorazila taktéž IPA Flying Cloud z Vysokého Chlumce. S plachetnicovým plakátem. Plakát rádobystylový, leč Vysoký Chlumec rozhodně nebrat. Raději ani malé. Už tak škaredý konec října si ještě více kazit opravdu nehodláme. Jezevec dostává vzorek na ukázku. Mydlinkové, naparfémované, nepivní. Nedobré, ba hnusné. A nehorázně předražené (z pivovaru). Fujtajbl. Svatomartinské dobroty zahrnují husí jatýrka restovaná na grilu se slaninovým chipsem, servírovaná s restovaným hroznovým vínem a toustovým chlebem. Višňový dort s máslovou drobenkou. A samozřejmě pečená husička. Přesněji letos svatomartinské husí stehno pečené dozlatova, bílé a červené zelí, variace knedlíků. Ze stehna zklamáni nejsme, to rozhodně nikoli. Ovšem, že bychom se z údu posadili na zadek, to také ne. Sadovský p. kuchař kačeny a husy standardně čímsi potírá a výsledek je tmavý (dozlatova to tedy není), ulepený (po staročesku?), a co je bolestnější - kůžička vůbec nekřupe. Což není výtka (někdo to tak rád), nýbrž puntičkářsky šťouravé konstatování. Doputoval i svatomartinský speciál. Očekáváme Krušovice, leč je to Jihlava. Jihlavský Alt Bier, nabízen též jako Svatomartinský speciál 13° (alc 4,73 %, stupňovitost: 13,2°, hořkost 23,7 IBU, barva 16 EBC). Studujeme diskuze o stylu pivka. Má jít o altbier českého (jihlavského) typu. Tedy svébytný styl, mající do altbieru dle německých zvyklostí prý dosti daleko. Použito 30 % pšeničného sladu, zbytek tvořen sladem plzeňským. Vařeno na jeden rmut, kvašeno svrchními kvasnicemi na pšeničná piva. Recenze (z pera poety sponzorovaného Pivovary Lobkowicz?) nešetří superlativy. Úchvatný vzhled, nádherně hustá pěna, skvělé kroužkování, pivko hebké, pitelnost velmi vysoká. „Chmelová hořkost patrná na horním patře až po několika doušcích, je však nevtíravá a pěkně propojená s tělem piva ...“. BPH sponzorována Lobkowiczem není, tudíž přílišné superlativy nečekejte. K úchvatnosti, kroužkování i pitelnosti by se výtky našly. Hořkost necítíme vlastně žádnou. Ovšem i naše hodnocení stvrzuje, že se jedná o dosti vydařenou pšenici. Pivko se přitom má vyrábět celoročně. I BPH se však kloní k závěru, že jeho popíjení se hodí spíše k parnému létu a nikoli k sv. Martinu, majícímu přece přicválat na bílé kobylce. Na čep se vrací Raptor. Hurá.

Párování piv s pokrmy (BPH XXII. + LXIV. a další): 22. dubna 2014 se v rámci klubových večerů v karlínském Pivoklubu (https://www.pivovarskyklub.com) zkoušelo 64 možných netradičních kombinací párování pivka s ovocem. Na jedné straně grapefruit, jahody, hroznové víno, kiwi, jablko a ananas. Na straně druhé silný belgický ale Christmas, ovocné pivo Mongozo Banana, čokoládový Opat, English Pale Ale a Stout od Primátora, silně nakouřené Schlenkerla Weizen, pardubický Porter 19° a český světlý ležák Rebel. S výsledky neobvyklé degustace seznámil p. Aleš Dočkal na stránkách pivního měsíčníku Pivo, Bier & Ale, No. 37, ročník IV. Za nejelegantnější pár byla třiceti účastníky s velkým náskokem označena kombinace čokoládového Opata s banánem. 2. místo bylo dělené - stříbro berou tři kombinace: ananas a Belgian Strong Ale Delirium Christmas, grapefruit se stejným pivem a jablko s Porterem. O 3. příčku se podělilo hroznové víno s English Pale Ale a grapefruit se Stoutem. Naopak bez jediného bodu překvapivě zůstala např. kombinace jahod a čokoládového Opata. Nejuniverzálnějším pivem se zde (spíše nepřekvapivě) stal Christmas a nejuniverzálnějším ovocem (spíše překvapivě) grapefruit. S osobními zkušenostmi s kombinacemi piva a ovoce je možno se podělit na adrese marcela.titzlova@pivobierale.cz.  

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Objevena (skoro) nová prodejna pálivostí. 5semen (https://www.5semen.cz), v Lucemburské, skoro u Flóry. S produkty South Devon Chilli Farm, což má být „Rolls Royce mezi výrobky z chilli papriček“. Reference někdy příště.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice: Na Den piva 27. 9. 2014 otevíral Malešický mikropivovar (https://www.malesickymikropivovar.cz). BPH vykonává premiérovou návštěvu až 9. 11. V neděli, kolem třetí. Na kole ze žižkaperku je to sem sice slabá čtvrthodinka, leč pěšmo silná hodinka a komplikovaně za pomoci MHD přes tři čtvrtě hodiny. Dostupnost, mimo bicyklovou sezónu, tudíž bídná a nelákavá. Podnik samotný působí lákavě. Nicméně celkové dojmy a hodnocení silně smíšené, silně rozpačité a příští návštěvu si hodně důkladně rozmyslíme. Prostředí (tedy až na obsluhující madam) útulné, vyvedené ve světlém dřevě. Rozlehlý výčep se stolky ke stání i sezení a tři pomenší místnosti. Máme asi smůlu, ale hosté nijak zvlášť sympatičtí a ve všech případech nikoli pivaři. Rodiny s děcky (řvoucími, naštěstí na odchodu), expanti (kosmopolitní cizáci žijící v Praze), divné typy a podobní. Na čepu vždy desítka piv, včetně Malešických originálů, vařených ovšem jinde. Malešický originál N°1 tvoří svrchně kvašený American Pale Ale (11°, alc 4,2 %) od Joe´s Garage. Reference pivko chválí, včetně specificky české podoby Pale Ale, resp. American Pale Ale. Česká podoba lehkého a přitom dobře chmeleného pivka má v sobě  nést „potřebu pitelného piva na pomezí spodně kvašené klasické desítky a dvanáctky, nicméně s použitím svrchních kvasnic“. Malešickým Originálem N°2 se stává spodně kvašený světlý ležák plzeňského typu, který je vařen podle původní receptury Malešického mikropivovaru. Vařeno v kácovském pivovaru Hubertus (12°, alc 4,7 %). Dle komentářů má disponovat „plnou a nezaměnitelnou chutí ...“. „Chuťový zážitek zajistí i vybrané odrůdy českých chmelů, které přidávané ve čtyřech dávkách zajišťují nejen vydatnou hořkost, ale i příjemnou chmelovou vůni. Aby byl zážitek všemi smysly dokonalý, doplňuje jej lahodný říz docílený devadesátidenní dobou ležení v chladu ležáckých sklepů ...“. Ovšem kácovské bývá těžce a bolestně nevyzpytatelné. Při naší exkurzi teče Malešický originál č. 1. Velmi slušný, pitelný, silně kořeněné chuti. Povedený, příjemný, digestuje. Měl by ale být podáván ve speciálním skle. Z malého jsme nadšeni, druhé nám obsluhující madam nedopřává. Dále zkoušíme Hubertus 10° světlé výčepní. Bída, mizérie. Obarvená nedobrá nekroužkující vodička bez pěny. Ani nemrzí, že dostáváme dobrý centimetr pod míru, což je u malého docela dost. Nedopíjíme. Přesnou míru nemá ani dvoudecka Pardubického Portera. Připadá nám nepatrně nakyslý, ale coby aperitiv funguje. Na další však už žádná chuť není. Sestavením pivní lístku byl pověřen p. Pavel Borowiec, šéf časopisu Pivo, Bier & Ale. K jídlu něco pochutin k pivu, něco specialit. Kačena, líčka, pivovarský guláš. Zajímavé. Ovšem, proč smažený řízek pouze kuřecí? A, proč chybí hovězí steak? Volíme grilovanou marinovanou krkovičku na opečeném chlebu. Sestava výborná. Skoro bez chyby. Jen křen by mohl být pálivější a krkovice prorostlejší (to už si vymýšlíme ale přehnaně moc). Objednat další chod, konkrétně tlačenku, se už Jezevcovi nezadařilo. Největším negativem je obsluha. Pomiňme tradiční zlozvyk tuzemských podniků doslova rvát jídelníček ihned hostům z ruky a házet ho na hromadu mimo dosah. Hlavně ať je jídelníček rychle pryč ze stolů. Nechápeme. Daleko horší ovšem je, že nemladá rezolutní dáma vytváří dusné nepříjemno. Pořád nervózně pobíhá, kmitá, ale nestíhá. Má to špatně zorganizováno. Např. když odnáší nádobí, není schopna přijmout objednávku, pro kterou splašeně přibíhá po dalších minutách, přitom zase nezvládá odnést sklo atd. atd. Neustále opakuje, že toho má moc, a že host musí čekat. Což dává neustále a velmi ostentativně najevo. Hostů je přitom ve všech místnostech maximálně tak deset. Falešně a protivně působí její hraná uctivost. Samé prosím, prosím, prosím, a přitom jen úsečně odsekává. U vedlejšího stolu trojice omladiny objednává kachnu. Reakce obsluhy tvoří hodně nepříjemné vyštěknutí: „Tu teda fakt nemám“. Dívčina z trojice na dámu překvapivě pohlédne a vyslouží si další nepříjemný výštěk: „Dneska si všichni dávají kachnu. Kdo moh tušit, že v neděli budou chtít všichni kachnu“. Klidný Jezevec nervy ztrácí přesně po 19 minutách marného čekání na možnost další objednávky. Kolem stolu obsluhující dáma prolétla přesně šestkrát a přesně čtyřikrát zopakovala, že toho má moc. Raději zaplatit a rychle pryč. Nejprotivnější obsluha letoška. Do Malešic zase až nejdříve na jaře. Na kole. Věřme, že tato paní obsluhovat už nebude. P.S. Hodně podobná nervní „dáma“, hodně podobných manýrů, řadu let „obšťastňovala“ hosty kácovské hospody U Klokočníka na Pankráci. Nejenom my jsme tam kvůli ní chodit přestali.         

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Seriál Pravé české míchačky přináší letošní ročník reklamního magazínu Českých drah ČD pro vás. Zopakujme, že seriál vychází ze stejnojmenné publikace kulturologa, recesisty, herce, režiséra atd. atd. A. Guhy. Další lidové míchanice v duchu české lidové mixologie vizte www.facebook.com/praveceskomichacky. V č. 10/2014 přichází na řadu opravdové superprasárny. Jde o koktejly par excellence, tzv. multimíchačky. Horníkův zával = do půllitru nalité čtyři panáky libovolného destilátu nad 40 % alkoholu. Likéry jsou vyloučeny. Čtyřsměs se zalije malým pivkem. Ještě brutálnějším zabijákem je Klapzubova jedenáctka. Do půllitru se postupně nalévá příslušný počet různých lihovin, přičemž jedenáctý panák se má vejít přes pod rysku. Multikoktejl 12 opic se lije do zavařovačky od okurek. Prý kultovní nápoj. Multimíchačka Paleta zase využívá barevnost likérů, kdy důležitou roli má hrát výtvarný rozměr. Rum, zelená, vaječňák, griotka. Brr. 

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Roztocká Zvířátka (www.zviratka.eu) útulná, příjemná, vstřícná, pivní. 2. října zasedáme ve čtyřech. Dva pěšáci & dva automobilisté, hned se dvěma povozy německých značek. Vychutnáváme buřtíky z udírny, jehněčí hambáč, matýsky, doma naložený romadúrek (výtečný) a čerstvě upečený Hančin štrůdlík. Tečou božské (jako vždy) úňky 10° a 12°, černohorská Borůvka, Páter a Kvasar. Pro vodiče flašková nealkopivka světlá i polotmavá či různě chucená sladová lima Krombacher. Fajné čtvrteční podvečerní posezení. Nostalgicky vzpomínáme na rudé časy před převratem. Staré struktury žijí! Jak dlouho ... 9. října zasedání pouze dvoumužné pěší hlídky. Pěšmo od Suchdola. Pí. Hanka nás vítá s tím, že připravila krkovici na grilu. Na neuvážený dotaz, zda prorostlou, urážlivě odchází s tím, že přece není blbá, aby kupovala kýtu. Má pravdu. Jak se může Jezevec zrovinka U Zvířátek tahle blbě zeptat?! Společenské faux pas (francouzsky špatný krok) rychle žehlíme a společně krutě a nemilosrdně pomlouváme Hotel Štekl, kde guláš připravují právě z kýty. Zvěrstvo. Krkovice je, jak má být. Švestkový koláč jakbysmet. Úňky = skvost, šperk, drahokam. Osvěžující, pitelné. Desina, dvanda, stále i černohorská Borůvka, Páter a Kvasar. Na čep se brzy chystá chotovinská IPA. Známe, nemusíme. Tato má být však nějaká úplně onačejší, prý už sedmnáctka. Prý byla vydařená velmi a bleskurychle se za ní zaprášilo. My ke Zvířátkům vyrážíme zase až 23. října. Podzim, sychravo. Zvířátkovští zatopili v kamnech, útulno jako v horské chatě. Došla pšenice a tečou vlastně jen úňky. Tedy „jen“. Božská desina nám úplně postačí. Pí. Hanka vykouzlila krkovičku na grilu, tudíž slast násobná. TOS coby doyen naší sestavy pomlaskává nad buřtíkem z udírny. I letos konstatujme: Zvířátka = podnik roku.

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.): Výroba piva v ČR od začátku letošního roku do konce srpna meziročně klesla o 1 %. Projevuje se neblahý trend drze přivandrovalý ze Západu, kde není pivko a jeho konzumace považována mnohými (bloudy) za trendy a cool. Z průběžných dat vyplývá pokračující přesun pití piva z hospod do domácností. Podíl spotřeby piva v hospodách loni poklesl na katastrofální historické minimum 41 % a letos se zatím udržuje na zhruba stejné úrovni. Další neblahé zjištění aneb dobře už bylo. Pivko patří do hospod!    

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): V první půli měsíce října (konečně) zakupujeme v karlínském Pivoklubu chybějící čísla čtvrtého ročníku měsíčníku Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz). Pan šéfredaktor (konečně) do Pivoklubu donesl alespoň kompletní čísla letošní. Vypadá to, že po letech (konečně) dokonce přešli v PBA na normální číslování. Sláva! Ještě, aby se začali normálně chovat k předplatitelům. Jako kolovrátek trapně zopakujme, že roční předplatné jsme (znovu) uhradili v květnu. Stále (marně) čekáme, že PBA začne chodit. Emailů a dalších urgencí něco přes patnáct. Na všechny adresy uvedené v časopise i na www stránkách. Reakce = velikánská nula. Vážený p. Borowiec, berte těch šest stovek od BPH coby drobný sponzorský dar. O předplatné se pokoušet fakt už nebudeme. Ovšem buďte té dobroty, a do Pivoklubu, prosíme, zavčas noste vždy všechna aktuální čísla. Jinou možnost, jak se k PBA dostat, opravdu nemáme. Jako zatím poslední získáváme říjnové číslo 42. Pozitivně kvitujeme a chválíme, že nasazenou laťku PBA drží. Tradiční i nové rubriky. Profesionální, čtivé, zajímavé. Podněty, inspirace, pivní testy, pivní ocenění, recenze, recepty (nejen pivní, ale vždy k pivu). Opravdu čistě namátkou: ódy na pivovarskou restauraci Únětického pivovaru (č. 41); představení profesionální preciznosti u českého podniku typu craft breweries Two Tales (v čísle 40, resp. 37); podrobná, lákavá a fundovaná pozvánka na Annafest a jeho kellery (č. 40); obnovení Pivovaru Hostomice (č. 39); povídání s Ing. J. Faměrou, vrchním sládkem Pivovarů Lobkowicz (č. 39, pan Ing. nejen nás naštval kdysi tím, že na besedě v Pivoklubu hodně nestydatě dokola opakoval, že pivařům je přece úplně jedno, kde (v jakém pivovaru) se pivo vyrábí, štve nás už i samotný titulek rozhovoru „Nejdůležitější je standardnost“ - my opáčíme: „Lobkowicz never more!“); sympatické povídání s onačejším pivovarníkem a profesionálem - sympatickým p. J. Krýslem (č. 38); devět pivních zastavení v Salcburku a okolí (č. 37); úvahy Randy Moshera o potrhlých a divokých minipivovarech (č. 35). PBA držte se! Jenom těch Pivovarů Lobkowicz je na stránkách PBA nějak příliš ...

Pivotéka Slavíkova + Korunní (ZN 19.): Zase na skok v pivotéce Pivo a párek, Korunní 103. Pivotéce provozované od 13. 2. 2012. Nechtěli by provozovatelé zřídit filiálku na nesporně prestižní adrese Krásova 13°? U bejvalech Vyndanejch? Za zeptání nic nedáme. V pivotéce na čepu rychnovský Zilvar 10° (velice slušná desítka, chválíme), Matuška 17° Černá Raketa (India Black Ale), Vilém 11° Pale Ale (prý příjemné pití, nás Jince neoslovují),  Podkováň 12° England (vývozní dvanáctka, leč od nevývozní se lišit nemá) a nakuřovaný speciál Schenkerla 17,5° Überbock. Stálou akvizici na čepu reprezentuje Velkopražské pivo 12°. Nefiltrované, nepasterizované. Hodně studené, vodovější, přesněji lehčí, ale silné. Mírně bylinně-kořeněné chuti. V nabídce uzenin už chybí párek podle prvorepublikové receptury. Ten býval nejchutnější. Změnili ovšem dodavatele, na minulého prý nebyl spoleh. Ten nový dělá především zauzené záležitosti. Testujeme klobásku s jelením masem. Špatná není. K Velkopražskému pivku, dostupnému v různých podobách i v petkách, se váže příběh. Dříve fungující protější  Měšťanský pivovar na Královských Vinohradech Velkopražské vařil ještě ve 40. letech minulého století. Autentickou recepturu Vinohradského pivovaru uvedl nazpět do života sládek p. Zdeněk Kalous ve spolupráci a speciálně právě pro pivotéku Pivo a párek. Jde o pivko Letohradský Jelen 12° Velkopražské pivo. Velkopražské pivo získává nedávno i příslušnou ochrannou známku. Na čemž nic nemění, že skoro hned naproti v říjnu otevírá pivovarská restaurace nového Vinohradského pivovaru. Tuto instituci zatím obhlížíme pouze z povzdálí. Dojmy očitých návštěvníků jsou prý poněkud rozpačité, zatím prý není, proč se tam znovu vracet. Kuchyň proměnlivá, ale hlavně dosud nemají vlastní pivko (uvařené je, leč zatím leží). Střídají se tam pivka (prý však ale na čepu vždy jenom jediné) dalších akvizic p. Richtera, tedy z Bulovky, Jižního Města a Vrchlabí, se žateckým. Vyčkáme na vinohradské a až poté vykonáme povinnou inspekci (Upřímně, nijak zvlášť nás to tam vlastně ani netáhne). Ještě dodejme, že k znovunarození a obrození Velkopražského piva nemálo přispěl p. Milan Polák. Pivní fanda, pilný návštěvník pivotéky Pivo a párek a autor knížky Pražské pivovárky a pivovary (Praha, Libri 2003). Tuto jsme kdysi na stránkách BPH, resp. ZN představovali.

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Belgičtí vědátoři z Lovaně připravili repliku piva, které se pilo před téměř dvěma sty lety. Pět láhví původního moku se nalezlo ve vraku plachetnice v Baltu poblíž finských Alandských ostrovů v roce 2010. Loď s nákladem, mimo jiné pivka a sektu, se potopila někdy po roce 1840. Pivo mělo být luxusní, přepravováno totiž bylo v láhvích a nikoli úspornějších sudech. Sekt po nalezení pitelný ještě byl, pivko nikoli. Vědci udělali analýzu nalezeného světlého piva. Finové tápali, zda bylo uvařeno pouze z ječmene či zda neobsahovalo i pšenici. Mělo jít o belgické pivo a tak se obrátili na vlámské kolegy. Vznikl tým a tento pokusy vyexperimentoval, že pivo mělo ovocnou chuť s nádechem muškátového oříšku. A staré pivko nově uvařil malý finský pivovar Stallhagen pod názvem Stallhagen 1843. Má alc 4,5 - 4,7 %, je zlatavé barvy, není hořké, nýbrž sladké, má ovocnou chuť a kouřový dotek. Má  být „vytříbené a jemné“. Flaštička (uvařeno jich bylo 120 000) vyjde na EUR 115. Připravena je i speciální luxusní edice v uměleckých láhvích - první byla vydražena za EUR 850. Vědci z USA bádali, zda se po pivu hloupne. U myší (nepřekvapivě) zjistili opak. Látka přítomná v chmelu umožňuje zlepšovat poznávací schopnosti. Ve Východní Číně v jistém městě s těžko zapamatovatelným jménem vzniká první český minipivovar s restaurací. Zakládá ho jistý Steven Chang, a to s pomocí Pivovarů Lobkowicz. Chudáci Číňané, lobkowiczské mrtvé chemikálie si ani oni nezaslouží. Zřejmě bestiální pravdo-láskářská msta za Tibet.