Zrzavé novosti 32
Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby
(No. 32., kalendářně aprílové, nicméně vážné, z 30. dubna LP 2015)
Pivní moudrost a recept: Začneme nepivně, leč navýsost aktuálně: „Pravda začíná tam, kde končí signál ČT ...“ (Lenka Procházková). Pokračujeme nepřímo pivně: „Nedávno jsem se strašně zlobil - už ani nevím, na kterého ze svých dvou dávno dospělých synů, když na otázku, co bude večer dělat, řekl, že půjde s kamarády do hospody. Strašně jsem protestoval. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nikdy v životě jsem nešel do hospody. Pozor na to slovo. Samozřejmě jsem byl v hospodě tisíckrát, ale sezení v hospodě nesmělo být primárním programem. Primárním důvodem bylo například to, že se šlo po tréningu na pivo - ale po tréningu. Ale že bych trávil večer tím, že půjdu do hospody, to jsem myslím za šedesát let svého života nikdy neudělal“ (Mirek Dušín alias Václav Klaus). Dubnový přehled mouder zakončeme lidovým popěvkem: „Nešťastná formanská kobyla, když forman pivo pije, vyleze na kozlík, vytáhne zákolník, a volá hyjé, hyjé ...“. Dnes opět na téma pivních polévek, o kterých BPH i ZN psali už několikráte. Netradiční je bavorský recept na zelnou polévku s pšeničným pivem. V Bavorsku je pšenice oblíbená a stala se součástí řady receptur. Potřebujeme: 10 plátků anglické slaniny, 1 větší cibuli, 2 stroužky česneku, 3 větší brambory, 2 lžíce třtinového cukru, sůl, pepř, kmín, 1 sklenici sterilovaného zelí, 2 plátky nakládaného ananasu, ¾ l vývaru, ½ l pšeničného piva, 1 kelímek zakysané smetany, 5 vídeňských párků. Plátky slaniny nakrájejme na širší proužky a opečme. Jakmile začnou být křupavé, vyndejme tyto a do výpeku vložme na půlkolečka nakrájenou cibuli. Až zesklovatí, přidejme česnek a kmín. Opékejme, až bude mít cibule zlatavé okraje, poté vsypme cukr a lehce zkaramelizujme. Podlijme pšeničným pivem a přiveďme k varu. Přilijme vývar a vsypme pokrájené zelí, brambory na větší kostičky a nadrobno pokrájený nakládaný ananas. Osolme a okořeňme čerstvě mletým pepřem. Vařme kolem půlhodinky, až budou brambory měkké. Na chvilku odstavme z plotny a vmíchejme zakysanou smetanu, na kolečka nakrájené párky a slaninu, kterou jsme opékali na začátku přípravy. Ještě chvilku povařme a případně, dle libosti, dochuťme solí, pepřem či cukrem. Což tahle dát si opilé fazole? Přichystejme: 0,5 l hnědých fazolí, 1,5 l vody, 0,35 l piva, 2 lžíce tuku, 1 velkou cibuli, 2 stroužky česneku, 3 pálivé papričky, 0,5 lžičky mletého kmínu a 1 lžičku soli. Přes noc namočme fazole, následně slijme a znovu zalijme vodou a pivkem, aby byly 2 cm pod vodou. Vařme zvolna nepřikryté. Po jedné hodině zkontrolujme, zamíchejte ode dna a není-li dost vody, přilijte vařící vodu. Vařme dalších 30 minut a znovu zkontrolujte, případně přidejme zase vodu. Až fazole změknou, přidejme ostatní ingredience a povařme zvolna dalších 15 minut. Vodu udržujme jen těsně nad hladinou fazolí. Fazole jsou uvařené, když jsou měkké a krémové - nikoli rozvařené, měly by podržet svůj tvar. Výsledkem je trocha vody s fazolemi. Chceme-li tekutinu hustší, jednoduše šťouchněme do fazolí mačkačem na bramborovou kaši. Přihoďme návod na Vinohradskou cibulačku. Připravme si: 200g červené a bílé cibule, 300 ml světlého piva (v originále vinohradská jedenáctka či ležák), 100 g anglické slaniny, 4 snítky tymiánu, 80 g másla, 40 g hladké mouky, 300 ml smetany, sůl, pepř a 700 ml masového (nebo zeleninového) vývaru. Oloupanou cibuli nakrájíme na měsíčky a v hrnci orestujeme na polovině másla společně se slaninou pokrájenou na kostičky. Až cibule zesklovatí, zalijeme ji pivkem a necháme tekutinu odvařit. Poté cibuli zalijeme vývarem a přivedeme k varu. Zmírníme teplotu a necháme pomalu vařit. V pánvi na druhé polovině másla orestujeme mouku a připravíme světlou jíšku. Po 10 minutách vaření polévku jíškou zahustíme, rozmícháme metličkou a zjemníme smetanou. Podle chuti osolíme, opepříme, přidáme tymián otrhaný od stonků a povaříme ještě dalších cca 10 minut. Servírujeme s opečenými krutonky.
Chýně (BPH III.): Do Formanky, přesněji Pivovarské krčmy (www.pivovarska-krcma.cz), v Chýni bicyklujeme už řádku roků a dodejme, že rádi. Chýni obvykle chválíme, možná až nekriticky. Pivka obvykle (skoro) výtečná, jídla obvykle (skoro) nadprůměrná a ceny relativně příznivé. Nicméně upřímně doznejme, že nějaké mouchy by se obvykle určitě našly ... Fakt čirou náhodou nás strejda Gúgl ondyno nasměroval na textík zavěšený 12. 3. 2013 holčinou, které z návštěvy Chýně nadšena rozhodně nebyla (https://www.vyvarovna.com/2013/08/zlo-ma-jmeno-chyne.html). Rozmazlená kavárenská nána, zdá se při prvním letmém prolétnutí zdrcující kritiky obou pivovarských hospod i celé Chýně. Po zamyšlení však připouštíme, že možná na kritice něco i bude. Okolí Chýně i pivovaru je opravdu mimořádně příšerné. Horší sousedy a méně romantický výhled nemá snad žádný jiný minipivovar. Ceny v hlavní restauraci opravdu lidové nejsou. Spíše zlodějské. Jídlům z krčmy by se opravdu občas něco i vytknout dalo a jednání, resp. přezíravost, personálu (některého) opravdu někdy bývá skoro až za hranicí únosnosti - a to i na české pohostinské poměry, s laťkou nastavenou proklatě nízko. Že mnohý host brzy podléhá pocitu, že v krčmě (a násobně více venku) není zrovna vítán a, že pouze a jen drze obtěžuje, tomuto se vlastně ani přehnaně nedivíme. V této nemálo kritické konstelaci registrujeme zprávu vydanou taktéž 12. 3., leč roku 2015. Oznamuje se, že bdělá státní zemědělská a potravinářská inspekce zavřela „od minulého pátku do středy kvůli nevyhovujícím hygienickým podmínkám minipivovar v Chýni“ (Problémy nastávají i leckde jinde. Očití hodnověrní svědci tvrdí, že např. 12. 4. byla z hygienických důvodů uzavřena též i restaurace U dvou koček). V Chýni, ve skladu sladu a v místě šrotování sladu se mělo nalézat značné množství myšího trusu a návnady na škůdce. Též se tady měly skladovat předměty, nesouvisející s potravinářskou výrobou a našly se i podivné otvory, kterými myšáci zřejmě putovali. Uzavřen byl „jenom“ samotný pivovar, který majitelka objektu pronajala sládkovi p. T. Mikulicovi. Přilehlé restaurace se problém netýká, ta prošla kontrolou inspektorů bez závad. Majitelka Pivovarského dvora pí. J. Eichlerová uvedla, že Pivovarský dvůr Chýně jako celek je nadále v provozu, „jenom“ je pozastavena výroba piva p. T. Mikulici a bude zde dočasně nabízeno plzeňské pivo v lahvičkách. Což je pro minipivovar, podle BPH, ovšem docela zásadní. Pí. majitelka neopomněla zahrozit, že „Panu Mikulicovi bylo poskytnuto právo používat registrované logo Pivovarský dvůr Chýně, bohužel došlo k poškození obchodní značky a s právníky aktuálně bude řešena náhrada škody“. Z výše uvedeného pro kvalitu chýňského pivka moc dobrého asi nekouká. Uvidíme. Z jiných zdrojů vstřebáváme info, že vedle krčmy byl zprovozněn Pivovarský penzión. Už loni nás překvapily ceny na dveřích Pivních lázní v bývalém Zvěřinci (= kozím a prasečím chlívku) hned vedle krčmy. Ceny jsme považovali za nejapný žert. Možná ale, že majitelé už pozbyli rozumu a soudnosti úplně. Tudíž jsme na Chýni 2015 zvědavi. Realita? Bicyklmo přijíždíme bez jakýchkoli iluzí 25. dubna. Krátce po poledni. Dvounožců i cyklistů ještě snesitelně, vevnitř téměř prázdno. Cedule ohledně lázní zmizela. Víkendový gril, umístěný v nevábném (leč asi praktickém) kontejneru na odpadky (= oblíbené rezidenci bezďáků), se ještě roztápí. V krčmě nová výzdoba, na zadní zdi trofeje a stylová lovecká zátiší. Na place kmitá nejlepší sestava, včetně p. šéfa. Vcelku pohoda. Na čepu světlá 10°, Velikonoční 14° a polotmavá 12°. Desítka zklamala. Nechutně kyselá, protivně trpká, nekroužkuje. Nedobrá. Čtrnáctka silná, ostrá až pikantní. Žízeň hasí i chutná, ale (ne)mírně lihová. Polotmavé téměř černé, s výraznými a slušivými kávovými tóny. Kávově-trpce-hořká, solidní. Dnes nejlepší akvizice. Stálá nabídka jídel stejná jako loni. Speciální nabídka dnes zahrnuje, mimo jiné, domácí bramborový salát. S řízkem kuřecím, řízkem pro strávníky normální (tj. z krkovičky), anebo s lákavou domácí sekanou. Na salát dnes chuť není, tudíž volba netradičně padá na čertovu pánev + hranolky (letošní premiérové, další přijdou na pořad nejdříve v rámci jihočeské Tour de Putyk). Poctivá porce, sytá, příjemná, osvěžující česká ala čína. Vepřová směska se zeleninkou. Lečová, leč právě na to je dnes ten správný den. S dochucením Pimentem Heinz dobrá volba. Chýňská krčma funguje. Což je dobře. Tiskové zprávy o problémech prý situaci zveličovaly. Jisté problémy prý byly vyřešeny během pár dnů. Dodejme, že výjezdy do Chýně nově realizovány s pomocí prodloužení trasy A, přímo z Jiřáku. Už žádné nekonečné desítky minut na Zličín, z Karlína. Stanice Petřiny vzdušná, povedená. Leč, proč stanice není též přímo Na Vypichu, to náš prostý selský rozum prostě nebere. Na zpáteční cestě jedny rychlé, malé, desítkové úňky U zvířátek. Dnes lepší než chýňské. V Únětickém pivovaru veliké mecheche, nezastavujeme.
Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Dubnová klubová seance v Pivoklubu Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) realizována 21. 4. Na programu opět představení dvou nových minipivovarů - Selského pivovaru Kroměříž a Podřipského pivovaru Ctiněves. Hlídka BPH za přehnaně pěkného počasí nezmobilizovala morálně-volní vlastnosti kriticky nezbytné k náročnému sestupu ze žižkaperku do Karlína. Tudíž „jen“ usedáme na svá místa U sadu.
Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) konečně otevírá 2. dubna. 4. dubna, 3 PM, usedáme na svých tradičních rohových místech. Přivítání s obsluhou, už více jak desetiletí stále stejnou. A stejně milou i příjemnou. Překvapivě nejsme jedinými hosty v rozlehlém sále, jsou Velikonoce (hotel je poloplný cizinců), leč narváno není. Hosty se vážený p. hoteliér Z. a jeho vážený potomek p. šéfkuchař snaží nalákat (či odradit) ještě utuženějšími cenami v kombinaci s náležitě gurmánskou nabídkou. Špatně a nekvalitně se ve Šteklu rozhodně nekuchtí, leč ceny převyšují i ty vyšponované pražské. Steak z telecí kotlety se zelenými fazolovými lusky, sušenou šunkou, smetanovo-oříškovou omáčkou a restovaným bramborem za, bez jedenácti kaček, už za čtyři kila (28. 4. stejčíček z telecí svíčkové + dtto za hodně pěkných CZK 449). Creme brulée s čerstvými jahodami či sacher dort se šlehačkou letos koštuje už kilo (buďme spravedliví a přesní, CZK 99). Na nás, žižkovsko-suchdolské vidláky až přehnaně gurmánsky působí filetík ze pstruha na másle s kedlubnami, v doprovodu petrželkového pyré a restovanými bramborami. V nabídce figuruje i kančí (z místního revíru) na dva způsoby, kachní prsíčka s ratatouille + višňovou omáčkou, vídeňský řízek či předkrmové Foie Gras s jablkomangovým chutney & brioche. Takže upřímně není, co si vlastně objednat - i když se cenami nikterak nelimitujeme. Konzervativní kolega obvykle a tradičně startuje párkem v rohlíku u stánku venku, vevnitř pokračuje zeleninovým salátem s tuňákem a ztraceným vejcem a končí vídní s povinnou obligátní krupicovou kaší (kterou v nabídce už roky udržují především právě kvůli němu). A přitom nahlas dumá, jaký je magor, že roky jezdí na otočku přes 300 km na párek, salát a krupičandu. Nelze jinak. Štekl je příjemný, obsluha notoricky známá i milá, hovorná a chovají se k nám hezky (Ještě, aby ne). Nesnášíme lidi, tudíž vyhovuje, že nezřídka sedíme v sále sami. Tentokráte se tradiční scénáře a vzorce chování neopakují. Zasedáme v rozšíření sestavě, i s přerostlým dorostencem (už p. inženýrem). Na jídelníčku objevujeme ještě líčka, neuvedená na www verzi, a denní nabídku zvěřinové sekané se šťouchanými bramborami a syrovým červeným zelím. Spolustolovníci seanci obřadně otevírají vývarem s knedlíčky. Servírován přepychově, horký, ale světlý. Je překvapivě kuřecí, což jídelní list nezatajuje. Mladý kolega ukázněně dlabe tmavou sekanou (kančí, leč strouhanky požehnaně) a chválí brambory. Řízkový kolega se pečlivě ujišťuje, zda vídeňský řízek není na másle (jak má správně být), ale na sádle. S domácím bramborovým salátem. Vlastně se sestavě za CZK 269 mnoho vytknout nedá, až na to, že telecí je bez chuti. Což není vada kuchyně, ale masa samotného. Patří do nemocnic a útulků. Kdyby raději usmažili krkovičku, levnější i daleko chutnější ... Jezevec obdivuje umělecké dílko krásně sestavené z filetů pstruha, ladně přehozených přes žlutavé brambůrky a zalitých sytě zeleným žabincem (= petrželkovým pyré). Dílku (CZK 289) opět nic zásadnějšího vytknout nelze, ale vše je až příliš decentní, nevýrazné, dietní. Asi to přesně tak p. kuchař i zamýšlel, nicméně kdyby výborného pstruha řádně a normálně upekl a přidal normální brambory (aneb méně je mnohdy více). Jako dezert nelze neotestovat zdražený (a už předražený) sachřík. Černočerný, marmelády relativně málo a nezvykle žlutavé barvy. Žertujeme, že vypadá (i chutná) jako dýňová, leč má jít o speciální německý produkt s jablek a broskví. Dortík chutný, což uznává i mladý světák, který ve Vídni testoval i sachřík pravý. Leč dodává, že orig sacher vypadal a chutnal poněkud jinak. Štekl točí rohozecké i letos. Světlou dvanáctku Premium a tmavou třináctku Special. Obé solidní, pitelné, silné. Pochvala. Resumé letošní premiéry: Zklamáni nejsme. Každý špás ovšem něco stojí. I na skromnější seanci ve dvou si připravte Frantu P. na litru (a to nikdy a zásadně nepijeme víno, natož kořalky). O posezeních ve větší společnosti, především s náročnějším fraucimorem, nemluvě. Na takovou pálku musíte nemálo dnů tvrdě zařezávat v háku, u soustruhu, od půl šesté ráno, v hlučné hale národní ČKD, kam denně šlapete v modrácích a milicionářském baretu, s bandaskou polívky (Špatně, proletariát už dnes není, přeměnil se na kognitariát, kdy namísto vykořisťovaného proletáře-dělníka, se radostně nechává vykořisťovat kognitář-ajťák. Sice už bez baretu, zato s jointem, sice už bez bandasky, zato s umělým biosalátem, sice bez soustruhu, zato s Windows. Už neobrušuje výkovky, ale vymýšlí reklamy a triky, jak někoho PR napálit a PR okrást. PC society, která už vůbec nic nevyrábí, ani nevytváří žádné skutečné hodnoty. Bohatství už prý netvoří práce, nýbrž vzniká eurodotacemi, audity a dodržováním antidiskriminačních zákonů. Prý pokrok ... Chacha, chá. Kdo Vám tuhle kardinální pitominu nakecal?). Přejedeni nejsme a zase končíme u stánku. Párek v rohlíku a malé rohozecké, zde 11°. Na Šteklu zasedáme zase 12. 4. Solidní zvěřinová sekačka, na doražení hráškový krém se slaninovým chipsem (krásně zelený - škoda, že hrášek mastňácky rozmixovali), syrce ze Splzova, vídeň + rohozecké světlé i tmavé. U stánku párek v rohlíku a zakončení rohozeckou jedenáctkou. Telegrafické info ze Šteklu, 26. 4.: Světlé rohozecké bolestně nevytočené (V sálu jsme, chvála bohu, většinou osamoceni), tmavé standard. Candát na víně, se sušenou šunkou, citrónovou omáčku a restovaným bramborem = velmi dobrý (nicméně Jižní Čechy, konkrétně Třeboň, to není). Kolega startuje brutálně horoucím kuřecím vývarem, pokračuje pečeným kurem (mega kuře), se šťouchaným bramborem (mírně dusivým) a zakončuje sachrem s vídní. Asketický Jezevec vdechuje Pelikánovy syrce a gratuluje p. myslivci Láďovi, který fandí Litvínovu a zaslouženě velebí zaslouženě-vytoužený hokejový titul. U stánku párek v rohlíku + Rohozec 11° (nevytočený).
Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka v našem domácím štamlokále U sadu (https://www.usadu.cz) Velikonoce stylově zarámovány Velikonočním Krasličákem od jihlavských Ježků (přesněji polovinou tohoto dvoubarevného speciálku). Svátky jara Ježci takto slaví už pošesté. Ještě před Zeleným Čtvrtkem naražen Zelený Krasličák 14°. Brčál. Barva opravdu působivá a k napití přehnaně opravdu nevybízí. První chuťový vjem navoněný, mydlinkový, lékořicový. Trochu jako dávné pamětnické zelené limo Amara. Postupně ovšem lze rozeznat i jemnou hořkost, pivní šmak a, kupodivu, špatné to nakonec vůbec není. Snad doputuje i nahořklý Červený Krasličák 10°. Nedoputoval. Nevadí. Nicméně poznamenejme, že k dosažení zelené a červené barvy jsou použity výhradně přírodní výtažky. Kompletní Krasličák lze konzumovat dvojím způsobem. Buď každé pivko zvlášť, nebo coby zeleno-červený Krasličák. Působivého efektu je dosaženo řádným vychlazením obou piv a jejich správným načepováním. Konečný dvoubarevný efekt rozvrstvení zeleného a červeného piva je docílen pozvolným čepováním do čisté a studené sklenice. Zelené je čepováno jako první, aby vybudovalo základ pro červené, které ve sklenici vytváří hustou, jemně načervenalou pěnu. Připomeňme, že jedním z prvních zelených bylo Zelené pivo z pivovaru Starobrno, jehož stvořitelem se stává sládek p. P. Hauskrecht. Pan sládek si z pobytu v jižních krajích měl přivézt s sebou domů listy eukalyptu. Pokouší se o zelený experiment a vyrábí zelený produkt. Osvěžující jako větrové bonbóny. Experiment se nezdařil. Načas si dal pokoj, leč Zelené pivo je nakonec veřejně představeno roku 2006. Bylo lehce nazelenalé s přídavkem vybraného likéru a obsahovalo 5,8 % alkoholu. Velikonoční sadovský víkend ve znamení nezbytného jehněčího (ragú a kýta), králičích zad upečených s kuřecími paličkami (milovníci ušáků domácích jistě registrují gastroakci v Únětickém pivovaru o víkendu 18. a 19. 4. s trefným názvem „Vyprášíme králičárny“), vídeňského řízku z mladého býčka a krůtí horní nohy. K mání též kopřivový knedlík a špenátová polévka. Polévka s listovou zeleninou, zakysanou smetanou a solidními proužky slaniny (tj. slaninovou slámou) bez přehánění výtečná. Kde zůstala jarní nádivka? Od 1. apríla ale doplněno stálé sadovské menu. O rubriku XXL speciality pro vícero konzumentů či megažrouty (pekáč se žebry, klobásami, bokem a křídly, řízečkový talíř, variace klobásek či salátů nebo obří studená mísa). Šikovnou novostí (nejenom) pro stolní společnosti může být 530 g typická česká studená mísa U sadu (70 g marinovaná roštěná, 100 g tlačenka, 90 g utopenec, 70 g zavináče, 70 g nakládaný hermelín, 70 g pivní sýr, 60 g tvarůžky, cibule, hořčice, barevný pepř, 6 ks topinek). Zelený Krasličák do Velikonočního pondělka zdaleka nevydržel, už v neděli střídán Letinským světlým nefiltr ležákem 12°. Akciový pivovar Letiny byl spuštěn LP 2014 a nalézá se v okrese Plzeň-jih. Letinská pivka využívají prý vyhlášené letinské (dříve lázeňské) vody. Vyvedené sklo zdobí nápis Akciový pivovar Letiny a tři hvězdičky, kdy pod prostřední trůní záhadný půlměsíc. Pěkné, spíše ovšem jako dres fotbalového velmistra. Co onen půlměsíc? Turek v představenstvu? Pivko samotné nepříliš výrazné, bledší. Topolánkovskými gulemi přehnaně nedisponuje, i když je avizována mohutnější chmelová chuť s lehce příjemným sladovým tónem. U sadu však Letiny vcelku frčí. Další letinskou akvizicí je Letinská L.Í.P.A. 14 % hořký speciál. Nic moc. Hořká sice je i s delším ocasem, leč prapodivně máslová, nevyvážená a na druhou už chuť žádná není. Dodejme, že Letinská lípa malolistá je skutečný památný strom u obce Letiny, s obvodem kmene 568 cm a výškou 26 m. Mladý p. Matuška namísto další várky Raptora poslal Zlatou Raketu - vlajkovou loď Matušků. Raketa je báječně hořká IPA, alc 7 %, stupňovitosti 17°, hořkosti 67 EBU/IBU. Zlatavé barvy, plná, krásně kroužkující. Ve svěží vůni i chuti výrazné tóny tropického ovoce. Dlouhé doznívání. Je (mírně) sladší ve srovnání s Raptorem. Raptor disponuje alc 6,3 %, stupňovitostí 15,9° a hořkostí 60 EBU/IBU. Jde o Matuška IPA Raptor Super Dry - India Pale Ale (dle páně Matušky Intercontinental Pale Ale). Raptor je luxusně vyladěný. Pro BPH zůstává Raptor Matuška No. 1. Kulinářský prodloužený víkend 16. - 19. apríla přináší vzpomínky na jídla 1. republiky: pečená paštika s jatýrky, brusinkami a toasty, bažantí stehýnka na zelenině a červeném víně dle Vlasty Buriana + kulaté špekové knedlíky, zeleninové ratatoule (opsáno z originálu) s grilovaným lososem + čerstvý kopr + pečený citrón, pečené brambory ve slupce s kuřecími nudličkami, kukuřicí a žampióny + zakysaná smetana a grilované rajče a krkovice marinovaná v pivku a čerstvém křenu + opečené noky na sádle s cibulí (Maso fajn. Kajícně přiznejme, že vlastně fajn jsou i příjemně mastné nočky. Ač plně souhlasíme s pelíškovským Jirkou K., že slizké noky slušně vychovaní čížkové nepozřou v žádném případě). Comeback Raptora na čep po několika dnech, Raketa odlétá rychle. Ovšem nečekaně připlouvá i málo dostupný Matuškův drsně hořký Námořník. Spodně kvašený Czech Navy Lager, čili Český námořní polotmavý ležák (15°, alc 6,3 %). Chmelen Žateckým poloraným červeňákem, Premiantem a Agnusem na 55-60 IBU i za pomocí dry hoppingu. Barvy údajně jantarové, vůně údajně trávově chmelové, kořeněné, ostřejší chmelové chuti. Vařen pouze příležitostně. Jde o druh piva nadefinovaný samotným p. Matuškou. Je „… jako drsnější námořnický rum … Nic kulatého, nic velejemného. Námořníka jsme uvařili mimo jiné z chmelu CZ Agnus, který je náš nejsilnější chmel, co se hořkosti týče. Tato odrůda také zlepšuje stabilitu piva, což se pro daleké námořní cesty hodí. Agnus patří do skupiny chmelů Super High Alpha. Pozor na něj, rád hází přes palubu“. Očekávání ňamky jsou gigantická, leč optimismus mírní zážitek s údajně superhořkým beskydským Smrkáčem. Na něj jsme U sadu čekali přes rok a přišlo vystřízlivění. A zklamání. Prapodivná a nepovedená záležitost. Leč Matuška je osvědčená značka i firma. Nuže: Předložený Námořník překvapivě světlejší, než se na polotmavé sluší. Dle referencí má být barva tmavě zlatá a kalná, v reálu maximálně světle zlatá (jantarová?) a téměř čirá. Pěna má být krémová a stabilní. Má pěkně držet a ukázkově kroužkovat - souhlasí, až na tu krémovost. Vůně má být i nádherně sladová, velmi sladká a má navozovat dojem cool pochutiny (přesněji humusu) jménem Marshmallow. Pivko má být velmi aromatické. Upřímně, necítíme vůbec nic. Oproti Raptoru etc. vůně překvapivě téměř minimální. Po máršmelou ani stopy. Ani nic kořeněného, ani nic trávově chmelového. Říz má být velmi silný, což štimuje. Plnost má být fantastická a pivka máte opravdu mít plná ústa. No, nám připadá, že kousat se příliš nedá (ale vodička to určitě není). Spíše síla, nežli plnost. A pivko je drsnější i méně vyladěné, resp. vymazlené, ve srovnání s Raptorem. Takové až umělé. Námořník má disponovat krásně sladovou, mírně ovocná chutí s ostrým hořkým dojezdem. Asi ano. Chuťový ocas opravdu velice dlouhý, hořký a notně příjemný. Námořník opravdu velmi, velmi silně připomíná řádně chmelený IPA. Summary: Zklamáni nejsme, dáváme velmi solidní dvojku. Bombový Námořník nicméně není a tudíž Raptor pevně zůstává No. 1.
Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Začátkem dubna na sadovském čepu trůní nezvyklá lahvička. 250 ml Pimento Gingembre Ginger (za CZK 45). Vyrobeno ve Francii firmou Pimento. Na vinětě vyobrazeno cosi na způsob feferonky, která připomíná vymáčenou okurku. Menším než mikroskopickým písmem na zadní straně stojí, že se jedná o osvěžující nealkonápoj se zázvorem, tonicem a chilli. I, že lektvar obsahuje cukry, sladidla a celou řadu divokých éček. Mok má býti „limonádou silnější než alkohol“. Unikátní silná zázvorová limonáda s obsahem jamajského chilli, hořkého pomeranče, limety, oregána a hořce má mít skutečně grády. Kapánek prý pálí ... První doušek údajně sladký, s temperamentní příchutí zázvoru a špetky limetky. O dvě vteřiny později má piják zažít „legrační šok z chilli, které vás polechtá v krku. A to je důvod, proč je limonáda Pimento tak vzrušující“. Doporučeno podávat ledově chlazené nebo použít coby základ koktejlů. Kombinovat možno s vodkou, rumem, pivem, sektem, cachacou, tequilou a získat máte jedinečný spicy drink. Otevíráme pidilahvinku, ve které je nápoje maximálně na dva větší ločky. První vjem = sladší citronáda, poté opravdu v ústech a krku intenzivněji zašimrá chilli. Pálivost jen mírná, leč pár minut dojem chilli vydrží. Vše ale přebíjí sladká umělost. Brutálně chemická umělost. Fujtajbl. Brr.
Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP: Restaurace Léta páně v zámeckém parku v Dolních Počernicích za dobrého počasí nezřídka doslova praská ve švech, včetně přilehlého amfiteátru. Atraktivní prostředí, leč nikoli klidné, ani tiché, a daleko vhodnější pro svatby či hlučné megapárty, nežli pro samotářské introvertní jezevčí autisty, hodlající v klídku a zcela nerušeně popít pivka a začíst se do bulvárního tisku (nebulvární už fakticky neexistuje). Dle referencí mají v LP obstojně vařit. Ovšem tzv. plzeň, géčko, mastery a fénixy k zastavení pražádný důvod neposkytují. Už několik let však kolují zvěsti, že budují minipivovar. Tudíž bicyklová hlídka BPH jednou, dvakrát za sezónu k restu LP sjede a zdvořile se optá ohledně počernického pivka. Stabilně obdrží odpověď, že příští rok. Snad. Což se opakuje už sezón několik. Cyklotrasy přes Dolní Počernice jsou ale hezké, tradiční, dráha v místě a naší tradiční občerstvovnu už léta představuje letní terasa Hotelu Svornost (https://www.svornost.cz). Svornost je i domovskou scénou (po břevnovské Radosti) Rangers Bandu, což je revival sama sebe v kombinaci s jedním z pokračování legendárních skupin Rangers - Plavci. Pivnice a rest ve Svornosti sice okupují, bohužel, především produkty Pivovarů Lobkowicz, nicméně kyselý Klášter 11° občas, v přiměřeně malém množství, pozřít dokonce i lze. V zimě LP 2015 registrujeme, že v nabídce dolnopočernické restaurace LP nově figuruje taktéž Počernická jedenáctka. Počernická 11° má být světlý nefiltrovaný ležák vařený v Pivovaru Na kopečku ve Svitavách. V mání v restech LP a Al Mulino (zdobná budova bývalého mlýna vedle LP), což jsou součásti velkoryse impozantního Panského dvora. Úpravně a jistě nemálo draze (kdo to platil?) zrekonstruovaného, a to včetně Lázní U hastrmana, třebas i s čokoládovými zábaly a masážemi. Počernický pivovárek samotný se přitom prý pořád připravuje a www stránky (https://www.pddp.cz/pddp_pivovar) pořád praví, že má vlastní pivka vařit na přelomu roku. Není uvedeno kterého. O neděli 5. 4., chvíli po poledni, počernický areál pěšmo testujeme. Venku ani hnát, mírně a protivně sněží, přesněji otravné sněhánky. Vstupujeme poprvé dovnitř instituce LP. Vypadá to tu profesionálně a profesionální je též sestava za výčepo-baro-recepcí. Malá Počernická 11° v sympatickém vlastním skle je světlá značně (až moc) a chutná velice jemně, ba přímo decentně. Vařena zatím prý v Sedlčanech (možná se dotyčný spletl a mínil Svitavy), v Počernicích se má začít vařit na sklonku podzimu. Má šmakovat nachlup stejně, neb sládek je stejný. Brzy mají šenkovat i speciály. LP opouštíme ve vcelku příjemném rozpoložení a pevném přesvědčení, že brzičko přijedeme i kolmo. Přesvědčení nenávratně mizí po několika minutách. V ústech se rozlévá protivný šlem a ve spáncích tluče nepříjemné bušeníčko. Neklamná známka hnusné chemie. Stav jako po požití gambáče, resp. obdobného eurojedu. Odpornou pachuť a mírnou bolest hlavy definitivně likviduje a přebíjí, po několika hodinách, až Matuškův božský Pan Raptor, až U sadu. Bezkonkurenčně nejhodnotnějším zážitkem výletu do Počernic a okolí tudíž zůstává setkání se Sissy na Černém Mostě. Sissy = dvouletá welshcorgičí lady. Sice nikoli úplně 100 % čistokrevná, leč zvídavá, chytrá, corgičí. Pan majitel přitom ani netušil, že jde o skoro corgiho. Poučení: V Počernicích Dolních raději usedněme ve Svornosti či otestujme výstavně opravený statek, s restaurací Český statek. Na čepu s Rebely - žádný zázrak, leč blbě z nich obvykle alespoň nebývá. Chemikálie z LP rádi přenecháme jiným. To Hostivar (www.pivovar-hostivar.cz), to je jinačí level. Bicyklmo letos premiérově přišlapáváme od přehrady 11. 4., kolem 14 hodiny. Napěchován vnitřek i venek. Plné i nové, resp. rozšířené, hřiště pro caparty. Atmosféra přitom poklidná a pohodová. Terasa stále zaigelitovaná a její přední vchod, mírně (dost) nepochopitelně zatarasený (Utíkalo se bez placení?). Nevadí, jedna rychlá H11 na zahrádce, na žízeň. Dobrá práce. Poté hbitě jako lasička vetřít se dovnitř, k šenku. Výroční IPA 14° (alc 6,1 %, hořkost 69,5 IBU). Laskomina, nádherně vychlazená, nádherně hořká. Ovšem méně svěží nežli Raptor. Sušší a trpčí. Zase na zahrádku, na H11 a čertovskou klobásu z udírny. Obsahuje 95 % masa. Dlouhá, leč v udírně by chtěla nechat déle (Jezevec však personál nervózně uhání a dostává úplně první tohoto dne). 27. 4. výjezdík do Malešického mikropivovaru (https://www.malesickymikropivovar.cz), na zahrádku. Cíl nenaplněn, neb zahrádku mají otevírat až na 1. máje. Nevadí. Ovšem zatím prý není ani dořešena otázka cyklistů. Na zahrádku se má totiž procházet celým lokálem, a nikoli velikými vraty v boční ulici. Kolik pivka lačných velocipédistů sem ale přijíždívá, když lokalita je opravdu hodně mimo cyklotrasy? Tož, zaparkovat na hlavní a stroj skrze okno bedlivě hlídat. Premiérová návštěva Malešic, nemálo kriticky pohaněná v ZN 28, nedopadla. Jednoznačně díky (ne)obsluhující madam, která s přehledem získala Anticenu nejprotivnější a nejhorší obsluhy roku 2014 (Speciální ocenění bere Vinohradský pivovar za totální nezájem personálu o hosty). Danke bohu, madam přítomná není (doufejme, že není přítomna trvale). Dnešní pan výčepní je panem výčepním a kasírující servírka příjemná. Vše profesionální, nenucené, s nehraným zájmem o hosta. Ovšem zadávání každé položky i účtu do jakéhosi příručního tabletu viditelně vůbec nic nezjednodušuje, ba právě naopak. Toto není žádný tzv. pokrok, vážení. Technika zde neslouží lidem, nýbrž lidi otročí technice. Zálusk Jezevec měl na extra hořký speciál, a sen se plní. Malešický originál, extra hořký Ale 82 (N°4). Svrchně kvašené, IPA, 14,2°, alc 6,6 %, barva 26 EBC, hořkost 82 MJH. Vařeno pro Malešický mikropivovar v MMX, Lety u Dobřichovic. Použitými chmely jsou Cascade, Centeniel, Citra, Amarillos. Ultrahořká radost pro nás, amatérské milce hořkosti, a snad zážitek i pro skutečné znalce. Mok digestuje, božsky hořký ocas. Dlouhatanánské super hořké doznívání. Rychle po něm vyhládne. Leč ve vyváženosti, a především svěžesti a pitelnosti na matuškovic Raptora nemá. Nicméně MMX dokázali, že umí uvařit i parádní pivko (v MMX vždy totiž úroveň kuchyně úroveň piv převyšovala). Druhým vzorkem odpoledne je speciální edice Two Tales IPA 15° z pražské instituce Two Tales Brewing. Standardní IPA, asi slušná, leč pro hořké náloži N°4 je to čajíček. Další nabídka na čepu (vždy deset položek) též minimálně zajímavá - Kynšperský polotmavý Zajíc 12°, pšenice od Maiselů, Kasteel Rouge či další Malešický originál (N°2), světlý ležák 12° z Pivovaru Hubertus. Taktéž nabídka pokrmů hodně lákavá. Přijedeme brzy opět, a na déle. Přijedeme rádi. Malešice jsou v očích BPH rehabilitovány.
Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Železný kancléř, velký státník, diplomat a sjednotitel Německa Otto von Bismarck - plně titulovaný Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen, vévoda Lauenburgu - se narodil před 200 lety, 1. dubna 1815 ve znamení Berana. Bismarck nebyl žádný asketa, rád a hojně jedl, obědval dvakrát denně a zbožňoval opulentní večeře. Vážíval i přes 120 kg (Od roku 1883 však začal hubnout na popud nového felčara. Skutečně váhu snížil, usedl opětovně na kobylu a utlumily se prý i jeho nervové záchvaty, popudlivost a zlostnost). Bismarck měl rád ryby, třebas studeného uzenáče jako předkrm (německý sleď se lehce nasolí a vcelku a nevykostěný udí). Přidejme recepty na slanečka à la Bismarck (ze slanečka se odstraní kosti a nařežou filátka, která se nahřejí na másle a servírují s hořčicovou omáčkou decentně zastříknutou madeirou) nebo mořský jazyk v kancléřské úpravě à la Bismarck (= plněné a svinuté plátky povařeného mořského jazyka naplněné teplou rybí nádivkou, upravené na artyčokových spodečcích, obložené ústřicí a hlavičkou žampiónu, přelité vinnou a holandskou omáčkou s rosolem, oblohu tvoří též i ragú z mušlího masa, račích ocásků a žampiónů vázaných holandskou omáčkou). Bismarck hodně kouřil a byl vyhlášeným ctitelem šampusu. Traduje se, že napsal císaři: „Hlavy států by měly se vší důrazností dbát na to, aby jejich ministři pili více šampaňského. Dokud by tito pánové neměli vypito alespoň půl láhve, nesměl by mně žádný z nich vstoupit do kabinetu. Pak teprve by politika dostala ten správný říz“. Této zásady se údajně Bismarck pečlivě držel a před každým vystoupením v Říšském sněmu vypil naráz celou láhev šampaňského. Též holdoval míchanému nápoji Black Velvet, který měl prý dokonce sám vymyslet a dokázal ho zvládnout i celý galon (3,78 l). Šlo o silné pivo (schwarzbier) se šampaňským, v tupláku nebo půllitru. Anglická verze pivního koktejlu svou historii odvíjí od barmana londýnského Brooks klubu, který měl nápoj namíchat v roce 1861, při truchlení nad smrtí prince Alberta. Nápoj prý měl symbolizovat černé či fialové pásky truchlících. Dneska se Black Velvet jednoduše mixuje smícháním 0,6 l těžkého černého piva Guinness a 1 láhve šampaňského, a to ve vysokých sklenkách v poměru 1:1. Podává se ihned, dokud má nápoj bublinky. Existují různé verze této míchanice. Chudinské lůze je určen Poor Man's Black Velvet - bez šampusu, s ciderem. P.S. V reklamním magazínu ČD - ČD pro vás - se letos objevuje rubrika Minipivovary. V č. 4/2015 pozvání do štáhlavského pivovaru (a moštárny) Radouš a rokycanského pivovárku U Stočesů. Loni, vedle rubriky zaměřené na české lidové míchanice, magazín zval na české, moravské a slezské rozhledny. Seriál jsme pravidelně nosívali p. Tondovi ze štamgastské party Huličů. Huliči, Tlakaři (měřili tlak sobě i jiným) a širší kolektiv BPH. To býval hardcore Vyndanejch ... (+ Velký Vezír). Pány Tondu, Honzu i štamgasty slovenského původu zdravíme. Ke Kacíři.
Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): 26. měsíce března se veteránští kolegové-geronti (ponecháni bez dozoru) trošinku přiopili a trošinku mimoňsky, podle nich bujaře bohatýrsky, rozhodně ale skálopevně, objednali u Zvířátek kolena. Pesimista Jezevec je zvědav, kdo se na plánovanou seanci dostaví. Nekázeň bují. Především mladší členové naší pivní společnosti jsou krajně neukáznění a hrozivě jim přibývá absencí. Práce či dokonce slečna (sic!) důvodem k omluvě samozřejmě není! Naopak. Nakonec od Suchdola 2. apríla (s krutě nevyzpytatelným aprílovým počasím, včetně i v Praze hustých vánic s mokrým sněhem a brutálních blizzardů, sloty obdobné té, která na Velikonoce 24. 3. LP 1913 zahubila Syny hor - vlastence Hanče s Vrbatou) rozvážně dupe trojmužný pěší odřad, alespoň stejný jako před týdnem. Roztocká Zvířátka (www.zviratka.eu) mají pro nás nachystána dvě kolena. Více jak kilová. Spořádaně spořádáváme jedno. Vzrušující, báječné, bezkonkurenčně náleží k nejlepším v galaxii (Jezevec je mnohovrstevnatostí chutí nadšen natolik, že při hltání polyká i žvýkačku, což se mu stalo naposledy před 33 lety). Náležitě prorostlé, výtečně naložené, smyslně pikantní, od kosti jde maso samo, rozpadá se. Masový dortík. Kůžička božsky excelentní. Pí. Hanka prostě umí. Spokojenost. Únětická desina dnes správně hořká, vcelku i pitelná, jen ta bleďoulinká barva. Mrtvolně bledá, přímo anorektická. A nedigestuje. Vydatné koleno řádně nesplachuje, což by se ještě loni nestalo. Dezertujeme babiččiným koláčem jablko-broskvovým a zalitým pudinkem. Sytý, chutný, leč na nás pečivo přespříliš vysoké (máme raději více nahoře, nežli totální převahu hutné hmoty-buchty). Teče též dvanáctka z Unětic, černohorský Páter a Borůvka. Zvířátka a zvířátkovští zůstávají poklidně-fajnovou oázou. Děkujeme. 23. dubna se U zvířátek, po logisticky značně náročné přípravě, úspěšně potkává cyklohlídka BPH s pěším trojmužným oddílem bez velitele, a bez velení, anarchisticky kráčejícím tradičně od Suchdola. Dle očitých svědků doyen výpravy Šedý vlk přitom podlehl trýznivé žízní a naprosto překvapivě naklopil jeden čepovaný starouš (sic!) ve staré suchdolské hospodě Ráj (V ráji) u ZDŠ M. Alše na konci busu 107. Do Ráje chodíval na karty už Jezevcův děd a Jezevec samotný zde kdysi, částečně i relativně úspěšně, pokoušel štěstíčko v gotesu a ve cviku. Pivně Ráj nebyl nikdy nic moc, sklep ale má snad dosud hodně dobrý. A v dobách porevolučního běsnění Ráj nehorázně pustl a byl řadu let zavřený. Pak loga Budvaru, dneska Staropramenu. Šedý vlk si překvapivě vypitý starouš chválí ... (Že by nezadržitelně postupující Alzheimer?). U zvířátek kolektivně vdechujeme krkovice na grilu a zaléváme je obligátní únětickou desinou. Na čepu i dvanáctka, něco z Černé Hory a „svijanská“ pšenice snad ještě pořád z Náchoda. Chuťově dnes desina obstojná a není tolik bledá, jako při minulých návštěvách. Kam se ale poděla její dřívější veselost? Přehnaně veselé pivko to v roce 2015 rozhodně už není. Nakonec se stejně Jezevec ještě stavuje U sadu. Na spláchnutí a zlepšení chuti. Na bleskové Sádky. A opět smutně konstatujme, že ještě loni by toto opravdu myslitelné nebylo. Nad Úňky 10° prostě ještě loni nebylo. Možná se změnily naše chutě, ovšem pravděpodobně se proměnilo především samotné únětické. K lepšímu ovšem nikoli. V Únětickém pivovaru (www.unetickypivovar.cz) to pořád žije. Víkendové gastroakce nebo oslava 70. výročí konce WWII, konaná už 25. dubna. Ukázka dobových vozidel a zbraní (jak jinak, čistě západních, především z USA), soutěžní střelba z dobových vzduchovek na plechovky, odpolední koncert Dudáků, večerní koncertování v pivovarské stodole aneb americká hudba 30.-60. let (americké a britské tradicionály jako Black Betty, In the Pines, Rose of Aberdeen, Rolling and Tumbling). Stylové, atraktivní, proč ne. Komu čest, tomu čest. Jenom by přitom bylo dobré nezapomínat, že Prahu ani Únětice žádná U.S. Army opravdu nikdy neosvobodila. Nebo je už historie nehorázně zfalšována i v tomto? Možná se dneska ve školách učí a mnozí už tvrdošíjně věří, že 9. 5. (to je konec války u nás, a nikoli 8. 5.) nikým nezváni přikočovali z Východu hordy bolševických okupantů, kteří drze vyhnali amíky, kteří nás přece osvobodili už dříve. Zatímco pohodoví bílí i černí amíci vesele rozdávali žvýkačky a punčochy, barbarští divousové z Východu krutě znásilňovali milióny žen a všechno ukradli a všechno zničili. Přitom zlikvidovali hodné vlasovce, ještě hodnější wehrmacht a vůbec nejhodnější esesáky, dobrácké hošany esámany i blonďaté neposedy z Hitlerjugend (Kteří se tak přátelsky chovali k nevděčným Slovanům třebas v květnu 1945 v žižkovské škole Na Pražance. Na kamarádské špásování 16-18tiletých modrookých mládežníků z V. standarty SA Feldhernhalle se ostatně na Žižkově vzpomíná dodnes. Jenom agenti soudruha Putina pořád cosi melou o desítkách bestiálně umučených …). Kdo vlastně vyhrál II. světovou válku? Angela Merkelová? Jaké oslavy nám laskavě povolí americko-bruselští protektoři? Prezident Zeman by mohl o naší tzv. suverenitě a naší tzv. svrchovanosti vyprávět své ... aneb hysterie pražské lumpenkavárny opět zaúřadovala. U.S. ambasador si dneska už nebere ani sebemenší diplomatické servítky, a nikterak už nezastírá, kdo tu rozhoduje a (politicky korektně) velí. Máme, co jsme (ne)chtěli.
Pivní trendy (BPH LX. + LXV.): V roce 2014 se nepodařilo zvrátit několik let trvající trend poklesu spotřeby točených piv v restauracích. Návrat do hospod se nekonal. Poměr prodaných piv v obchodech a hospodách byl 59 : 41 na úkor štamgastů. Na hlavu, stejně jako v roce 2013, připadá kolem 144 vypitých litrů piva. A to i přes zvýšení počtu obyvatel cca o 30 tisíc.
Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) č. 48 na zadní straně obalu zaujme celostránkovou reklamou na podnik U zajíce, otevíraný 1. dubna. Na Starém Městě, v Michalské, ve starobylém domě U zlatého melounu. Restaurace nabízí pivka z historického pivovaru z Kynšperku nad Ohří, atmosféru starých tradičních českých pivnic i dotyk velkého dědictví světové hudby. Co p.t. čtenář v tomto PBA nalezne? Připomenutí výročí Budvaru (120 let od ustavující valné hromady akcionářů Českého akciového pivovaru dne 15. dubna LP 1895), povídání o pivech Konrad, výsledky degustace tmavých piv z českých a moravských minipivovarů (u tmavých ležáků zlato bere Zámecká černá 12 % z Bratčic, v kategorii stoutů Černá vdova ze Zhůře), představení Zámeckého pivovaru Břeclav, rozhovor se spolumajitelem firmy Arix (zabývající se chmelem), portrét p. Františka Horáka (bývalého ředitele a stálého ambasadora Svijan, podle kterého je nazvaný řezaný Svijanský Fanda 11 %), několik poznámek k importu piva do Čech a Moravy (prý na našem trhu chybí pivka americká), reference z první ruky ohledně březnového mnichovského festivalu Braukunst Live!, pozvánku na Broumovsko - na Opaty, 2. část článku Jak se kdysi vozívalo pivo, výlet za pivem do Cvikova, gastrorubriku věnovanou streetfoodu (včetně 10 nej míst světa na streetfood podle časopisu Forbes), seriál o tajemství pivního skla nebo info o belgickém Zythos Bier Festival. Na závěr jsme si nechali zprávu o Jarní ceně sládků 2005, konané v Pivovarském dvoře Zvíkov. V kategorii světlý ležák zvítězila zvíkovská Zlatá Labuť 11, v kategorii světlý speciál zvíkovská Zlatá Labuť 13 a v kategorii silný speciál Zvíkov Stout Strong. K tomu Zlatá Labuť získala bronz u tmavých ležáků. No, rozhodně nechceme zpochybňovat um a nestrannost sládků, ani dalších na slovo vzatých odborníků. Leč takový úspěch piva ze Zvíkova se BPH nezdá. Ještě před dvěma lety náležel Pivovarský dvůr Zvíkov k našim velkým (ba největším) favoritům, a byl i záležitostí srdeční. Ovšem rok minulý hodně změnil. Kolik to vlastně bylo návštěv? Čtyři, pět, šest? A při každé nefalšovaná pivní hrůza (a gastronomicky taktéž markantní propad). Bez přehánění - tak hnusné a tak nepoživatelné pivo BPH nekonzumovala snad v žádném jiném minipivovaru. Odpudivá kyselost, nechutný šlem a vskutku pozoruhodná nepitelnost u jedenáctky, stejně jako u kdysi fantastického nealka. Mydlinkovatost, resp. šampónovatost u speciálů. Sotva, sotva průměrnost u pšenice. Fuj. Brr.
MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.): Sobota, 11. 4. 2015, 12:59 PM, cykloteploměr ukazuje hodně příjemných 27,7°C. Pod hrází Hostivařské přehrady, na břehu Botiče, ulice U břehu. Býval tu rybí restaurant, s Bertíkem jsme párkrát zašli a kdysi v BPH referovali. Nyní nezaměnitelné zeleno-červené logo MMX. MMX Meandry. Zavřeno. Na vratech žádná otevíračka. Jen tabule nedbale opřená o dům a pustá zahrada. Hospoda MMX? Kdy mají otevřeno? O pár desítek metrů vzdálený rest našlapaný až běda. Zde mrtvo.
Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): 8. ročník Českého pivního festivalu v Letenských sadech se potýká s problémy. Asi nebude. Žádná škoda (alespoň pro BPH). To v Lobči, na Kokořínsku, se bude po 72 letech zase čepovat lobečské pivko. Už osm let rekonstruovaná technická památka, tedy parostrojní pivovar, hlásí že lobečské bude poprvé možno okusit 30. května LP 2015 při slavnosti svěcení pivovaru. Dej Bůh štěstí! Manažeři Svijan pošilhávají po přespolních odbytištích a chystají se vybudovat pivovar v gruzínském Tbilisi. O svijanské prý projevují nemalý zájem též v Číně a Koreji. Jistý malý bruselský pivovar se pustil do výroby ze zbytků chleba. Chlebové pivko jantarové barvy se jmenuje Babylone. 30 % ječmene používaného při vaření má údajně jít nahradit chlebem. Ideální poměr obilí a zbytků chleba byl nalézán krušnými experimenty, při kterých nakrájený chléb ucpával zařízení. Belgičané se odvolávají na mezopotámské recepty staré 4 000 let, ve kterém se vícezrnné bochníky míchají s medem. Navíc tímto chtějí bojovat s nehorázným plýtváním potravinami. Jde o: a) Chvályhodný a následováníhodný počin. b) Snahu zviditelnit se za každou cenu a obyčejnou prasárnu. BPH míní, že ad b) je správně. Trojkombinace zákazu kouření, povinných účtenek a útlumu automatů se může stát smrtelnou především pro venkovské pivnice. Mnohým českým hostinským chystané změny přímo ohrožují živnost. Plošný zákaz kouření je zpupnou eurozhovadilostí a vzorovou euroidiocií. Povinné vydávání účtenek bude zdržovat a efekt on-line evidence tržeb bude u malých hospod zanedbatelný. Vyšší výnos z daní rozhodně nepřinese. Ono by to chtělo soustředit se na velké hráče (a velké zloděje) a nikoli likvidovat malé podnikatele - což je ovšem daleko snadnější. Česká hospoda přitom zajišťuje mnohde jediné místo, kde se lze sejít, popít, probrat život i pokouřit. Je to životně důležitý sociální fenomén, sociální instituce a sociální tmel. Vesnice bez hospody je totálně mrtvá. Nežije. Když už „české“ vlády české pivo, ani české hospody nepodporují (zářným vzorem je Bavorsko), tak by alespoň nemusely tolik škodit. Darmo mluvit. Lidská blbost je bezmezná a výsledky voleb to dokazují, aneb vítejte v Babišistánu. P.S. Plukovník v záloze Boris Fadějev z Rostova na Donu, pořídil své smutné manželce štěně. Jelena si štěňátko nesmírně přála, a s přáním se netajila ani během rozhovoru s prezidentem Putinem v televizním přenosu. Car Vladimír Vladimírovič je samozřejmě i vrchním velitelem ozbrojených sil a tudíž, když zavelel, Boris hned naklusal a štěně pro svou milovanou Jelenu hbitě opatřil. Štěně se jmenuje Goša a samozřejmě je to orig welsh corgi pembroke. Další plusové body pro Vladimíra Vladimíroviče. Tak je to správné, tak to má být. Corgi forever!