Zrzavé novosti 42

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 42., z 31. prosince LP 2016)

Pivní moudrost a recept: Podzimním receptem byla svatomartinská husa na pivu, v zimě připravíme - samozřejmě s využitím pivka - kančí. Na pivu černém, podle myslivců z Polabí. Potřebujeme: 1 kg kančí kýty, 2 cibule, 1 mrkev, 1 petržel, ½ celeru, 10-15 bobulí jalovce, 100 g másla, 200 ml černého piva, mletý zázvor a med. Cibuli, mrkev, petržel i celer pokrájíme na větší kolečka, přidáme bobule jalovce a osmahneme na másle. Přidáme černé pivo. Odblaněnou kančí kýtu položíme do pekáče, osolíme, přidáme zázvor a překryjeme horkou zeleninovou směsí a nezapomeneme ani na pivo. Necháme v chladu řádně odležet, nejlépe do druhého dne. Před vlastním pečením případně přidáme ještě cibuli a mletý zázvor. Podlijeme a pečeme zakryté doměkka. Následně maso potřeme medem a pečeme odkryté dohněda. Servírujeme se šťouchaným bramborem anebo s knedlíkem a zelím. Dobrou chuť!   Poučná, a krutě aktuální, dnešní moudrost připomíná slova F. D. Roosevelta po zrušení 18. dodatku ústavy USA: „Je nejvyšší čas dát si sklenici piva“. 18. dodatek ústavy USA byl prohlasován v roce 1917, ratifikován počátkem roku 1919 a v platnost vstupuje o rok později. Z USA se stává abstinenční velmoc s celoplošným zákazem výroby, dovozu a prodeje všech alkoholických nápojů. Jaké ohromné škody (včetně extrémního nárůstu zločinnosti a nikoli jeho vymizení) tento obludně šílený experiment napáchal, není ani potřeba opakovat. W. S. Churchill o prohibičním zákonu prohlásil, že jde o „největší urážku lidstva“. Americká prohibice trvala 12 let, 10 měsíců a 18 dní. 18. dodatek je zrušen LP 1933, kdy 5. 12. 1933 dochází k ratifikaci 21. dodatku ústavy. Daně z legálního alkoholu následně dovolují financování sociálních a dalších programů. Zapomenuto by přitom být rozhodně nemělo, že při fanatickém tažení proti alkoholu hrály vůdčí roli ženy a jejich aktivistické organizace. Nepřipomíná to ctěnému p.t. čtenářstvu něco hořce a tragicky aktuálního? Posedlé feministky (a ještě daleko nebezpečnější a mnohem zběsilejší feministé), retardovaní pseudohumanisté, sluníčkářští dobroserové (alias gutmenschové) a obdobní korektně pokrokářští nositelé údajného progresu a sil dobra mají poslání nás předělávat a převychovávat. Stále zuřivěji, urputněji a absurdněji. Pokrokářské dobro přece musí být všem vnuceno i proti jejich vůli! I za cenu vyhynutí lidstva nebo zániku naší civilizace! Prohibiční posedlost lze dokumentovat i tzv. protikuřáckým zákonem, kdy fanatici hodlají zakazovat a tvrdě trestat už i kouření soukromé! Pokrytecky argumentují ochranou nekuřáků, mládeže či personálu hospod. O to jim ve skutečnosti ale už nejde. Pokrokářští mesiáši totiž chtějí vykořenit a sprovodit ze světa něco, co k němu odpradávna patří. A co oni nemají rádi a co oni považují za odporné neřesti. Tabák, zbraně, hotové peníze, alkohol … Po křížovém tažení proti tabáku samozvaným euro- i globálním dobrodějům leží v žaludku alkohol a v tuzemsku především cílí na naše pivko. Podle obludných fantasmagorií by se např. mělo prodávat pouze bezhotovostně! Nechte nás být, nechte nás žít! Nenechme si naše tradiční pivo vzít! A děkujme všem svatým, že v USA nezvítězil pokrokářský, zrůdně umělohmotný marketingový robot. To by propukly globální orgie pokrokářství a politické korektnosti a (zdaleka nejen) naše pivko by bylo fatálně ohroženo. Douška: Nelze se nepodělit s lidovým textem „Když se ožere profesionál aneb chvála češtiny“. Kdovíjaká moudrost to sice není, nicméně ukazuje, jak je náš český jazyk košatě bohatý a krásný: „Akademický malíř je pod obraz, anesteziolog je v bezvědomí, boxer je ztřískanej, dermatolog je koženej, dopravák má špičku, dřevorubec je zrubanej, elektrikář je nadrátovanej, entomolog je na mol, funebrák je tuhej, hudebník je na moll, chmelař je jako žok, kanonýr je jako dělo, karbaník je zkárovanej, klempíř je na šrot, kněz je jako slovo boží, kominík je zčazenej, kovář je zbušenej, kuchař je na kaši, květinářka je nakropená, kynolog je jako doga, lakýrník je zlakovanej, letec je jako bomba, loutkoherec je zpumprlíkovanej, malíř pokojů je zmalovanej, metař je nametenej, meteorolog je na mraky, myslivec je piclej, ocelář je zkalenej, ortopéd je zlámanej, pedagog je vyškolenej, písmomalíř je zlinkovanej, pištec je zhvízdanej, pneuservisman je gumovej, poslanec je odhlasovanej, pumpař je total, pyrotechnik je jako puma, řezník je jako prase, řidič je zřízenej, sedlák ji má jak vidle, sklenář má okno, sládek je nachmelenej, soudce je jak zákon káže, tramvaják je vykolejenej, truhlář je jako prkno, uklízečka je na prach, veterinář je jako zvíře, výhybkář je namazanej, zahradník je zlitej, zaměstnanec autobazaru je jetej, zoolog má opici, zootechnik je jako dobytek, zpěvák je zhulákanej, zákazník má nakoupíno“. Čeština je prostě nádherná, dokáže tohle vyjádřit třebas taková angličtina? A to ještě lze jen namátkou dodat např., že „hrabě Zeppelin je jako zepelín, kuřák je zhulenej, kynolog je jako doga, uličník jí má jako z praku (pro německé turisty foneticky Wí aus Prág), kolchozník je jako motyka nebo farmář jí má jako z vidlí …“.

Budvar (BPH VI.): Ředitel národního podniku Budějovický Budvar a čerstvý držitel medaile Za zásluhy o stát v hospodářské oblasti p. Jiří Boček odchází k 31. 12. po 26 letech z funkce. Kvůli nemoci, z níž se hodlá vyléčit. Stresu, útoků a nátlaků během své kariéry zažil jistě nemálo. Nejen v budějických hospodách se po oznámení rezignace trpce hovoří o tom, že už nic (a především nikdo) nebude bránit privatizaci Budvaru. Liberální komsomolci se možná konečně dočkají další privatizační krádeže a zničení Budvaru. Patriotu Bočkovi vyslovme poděkování. Smekáme. Popřejme uzdravení. To by byl ministr zemědělství nebo průmyslu … A kdo zaujme post p. Bočka v Budvaru? Jeden z jeho náměstků nebo kdosi od Lobkowiczů?

Vzpomínky na Plzeň (BPH VIII.): Což udělat z Plzeňského Prazdroje zase národní podnik? Leč i Agrofert by byl přijatelnějším vlastníkem nežli molochy typu SABMiller, nebo Maďaři nebo Číňani. A samozřejmě raději Agrofert nežli Kellnera s Tykačem. Situace je ale ještě daleko tragičtější. Japonská skupina Asahi za Prazdroj a další čtyři evropské pivovary (včetně slovenského Topvaru, které jsou však spíše do počtu) zaplatí SABMilleru bezmála 200 mld. CZK. Tohle má být normální, tohle má být údajně nevyhnutelný objektivní trend? A média i tzv. experti (samozřejmě vždycky nezávislí) ještě nadšeně tleskají a poučují o tom, jak jsme vlastně fikaní a krásně mazaní. „Hloupé“ Japonce jsme ohledně „naší“ plzničky přece obrali o spoustu peněz. Prazdroj nám přece nikam neodvezou, Prazdroj prý „žlutější nebude“ a pro spotřebitele se přece vůbec, ale vůbec nic nezmění, a když, tak jedině k lepšímu … Svatá prostoto, blahoslaveni chudí duchem! Naše podniky, především strategické i rodinné stříbro, přece patří do našich rukou! A, že rozumný vlastník nebude zdražovat nebo zasahovat do kvality? Všichni, kdož těmto pohádkám věří, nechápou, co je kapitalismus (Anebo moc dobře chápou, ale prostě záměrně lžou). Ano, vlastníci bývají obvykle racionální, ovšem sledují vždy své vlastní zájmy a zisky a opravdu nehájí zájmy a tužby českých a moravských pivařů. Takže, pokud se to Japoncům vyplatí, bude plzeň z rýže, anebo Prazdroj rovnou zavřou a zničí. Doufejme, že zpětná vlna neoliberální globalizace a financializace se už brzy přemění v deglobalizační tsunami nejen v ekonomické oblasti. Ve sféře politické už, naštěstí, globální konzervativní přestavba odstartovala a svět zase spěje k normálnosti a ke zdravému rozumu.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Karlínský Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) pořádal listopadový klubový večer 15. 11., s představením  Syrovaru a Počernického pivovaru. Listopad, nezdravě sychravo, krajně nevlídno, tma + ataka prokastrinace (korektním slovníkem, nekorektně a pravdivě je to samozřejmě bohapustá lenost) = neúčast BPH. Na Karlín dojde zase až v roce 17. V roce 16 jsme si od Karlína odpočinuli. Chyba ovšem, přiznejme si, vůbec a nikterak se nenachází na straně karlínského Pivoklubu. Ten si své drží. A to je moc dobře. Pro historii kronikářsky dodejme, že prosincové klubové sezení probíhalo 13. 12. Neslo se v netradičním, a nákladnějším, duchu. Hostem večera byl p. Luděk Machala, sommeliér, odborník na víno a na gastronomii, rád se pohybující též po scéně pivní. Nabízel osmero různých degustačních soust, s možností jejich párování a vychutnání s pivem (které vybíral p. Dočkal) a douškem vína (které vybíral p. Machala). S cílem otevřít se novým dojmům, vjemům a požitkům. A v neposlední řadě s možností bezprostředního srovnání. Na přelomu roku Pivoklub čepuje na pípách 1 až 3 „hvězdnou novoroční sestavu“ - piva Bons Voeux 2017 z Brasserie Dupont,  20° tmavý speciál a 17° světlý speciál z Pivovaru Konrad Vratislavice. Také přejeme Bons Voeux 2017!

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.) + Mostecký Kahan (ZN 28.) + Malá Skála (ZN 41.): 13. 11. zdravotní vycházka od parkoviště na Hrubé Skále na Valdštejn a zpět. Hotel Štekl spí zimním spánkem. Na Valdštejně o víkendech stále úřaduje Hospůdka pod hradem. Točí rohozecké (ovšem jde velmi pravděpodobně o chemický Ypsilon, nedobrý) a jakési višňové (malorohozecké, novopacké či sokolovské?). Ohřívané párky jsou 100 % bez masa a tudíž pouze a jen umělá hmota, bez chuti a zápachu. Fujtajbl.  Nicméně prostorově výrazný kolega pěje ódy chvály na domácí štrůdlík. Jezevce pak tuze potěšuje řeznictví U Bejrů v Kněžmosti. Jelítka (dokonce jsou také i žemlová) a jitrničky nejsou sice za hubičku (cca čtyři pětky za kus), leč dneska šmakují delikatesně luxusně. Lepší snad BPH nikdy neokusila. Výtečně kořeněné, jitrničky a jelítka přímo královské či císařské. Excelentní extratřída. P.S. Superúplněk byl brutálně fascinující, i když vyvrcholil - po 70ti letech - až o den později. V Kněžmosti pro jitrničky a jelínka zase 4. prosince. Tentokráte jelítko sušší, leč stále výborné. Bereme též tlačenku, kterýchžto mají hned několikero. Volíme zabíjačkou. Žádná mozaika pro fajnové slečinky, nefalšovaná tláča pro chlapy. Bravo! Vždy před Vánoci zajíždíme do Janovic, do centrály Klepišů. Především do jejich jídelny, s famózním kolenem na pivě. Nejlépe s feferonovým salátem. Letos nestíháme. Věčná škoda. 

Pivní literatura (BPH XIV.): Maurerovým výběrem Grand Restaurant, průvodce po nejlepších a nejzajímavějších restauracích jsme se už delší čas nezabývali. Jeho XXI. vydání představuje a shrnuje Echo Menu, speciální vydání týdeníku Echo z 2. 12. 2016. Žebříček 10 nejlepších restaurací v ČR reprezentují: 1. Radisson Blu Alcron Hotel, Praha, 2. Terasa U zlaté studně, Praha, 3. Bellevue, Praha, 4. Chateau Mcely, Piano Nobile, Mcely, 5. Aria Hotel, Coda Restaurant, Praha, 6. Pavillon, Brno, 7. Promenáda, Karlovy Vary, 8. La Gegustation Bohême Bourgeoise, Praha, 9. Intercontinental Hotel, Zlatá Praha, Praha a 10. Nautilus Hotel, Goldie, Tábor. Desítce nejlepších šéfkuchařů českých restaurací vévodí a předsedá Roman Paulus a Head Chef Pavel Býček z vítězného Alcronu. Ještě dodejme, že např. pražské Café Imperial obsadilo 37. místo, maločíčovický restaurant V polích 44. příčku, Ábelův mlýn u Turnova je 58. a třeboňská Šupinka 99. Ankety a žebříčky mohou napovědět, ale moc vážně a dogmaticky je určitě neberme. Kriticky dodejme, že pivaři budou, bohužel jako vždycky těžce zklamáni. O pivu se nedozvídají tradičně vůbec, ale vůbec nic. Obdobně jako téměř ve všech gastrorecenzích, kdy se jako nápoje připouští jen víno, limonády, voda a káva. Víno i kávy jsou obvykle popisovány detailně do nejmenších podrobností, ovšem o pivku se tito snobští (pseudo)elitáři nezmiňují vlastně nikdy. Plebejským pivem okázale pohrdají a maximálně tak rozlišují desítku/dvanáctku nebo světlé/tmavé. Hanba jim! Ostudné! My jsme národ pivní! A jsme národem pivka čepovaného, nikoli lahvového či plechovkového! Natož plastikového!

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) od přelomu října a listopadu opět střídavě absentuje Matuškův božský mok Raptor. Skoro měsíc teče „jen“ Apollo Galaxy, na tabuli inovativně překřtěné na Galaxi. Několik dlouhých týdnů zůstává na čepu i polotmavý Rebel IPA. Začátkem listopadu zase protivně zlobí Sádek, ostudně odbytá várka se dokonce musí vracet (Ježku, Ježku polepši se!). Tradiční Svatomartinské dobroty (10. - 13. 11.) se Svatomartinským pšeničným, Svatomartinským rozlévaným vínem (do vínka neděláme, a to ze zásady, leč na odbyt toto viditelně jde) a samozřejmě i s husičkou. Poctivý husí vývar, s knedlíčky, nudlemi a zeleninou, husí jatýrka, s mandlovými lupínky a slaninovým chipsem, naservírovaná na bagetě, svatomartinská husí nožka, s variací knedlíků a červeným zelíčkem s brusinkami (souprava slušná, leč famózní letos nikoli, a ti knedlíci karlovarští jsou krajně nesaví) a husí ňadra na jablkách a rozmarýnu, v rozmarném doprovodu rozmarýnových bramborových rosti. Z avizovaného Svatomartinského pšeničného od Lobkowiczů se nakonec vyklubává nepšeničný ležák extra chmelený 12° z produkce Hlinska. Ujde, i hořkost patrná je, nicméně chuťově připomíná spíše nežli ležák nějakou IPu. Ovšem nutno uznat, že povedený je. Také rychle vypit. Jihoměstský spolupracovník BPH pravidelně informuje o kunratickém pivku stylově pojmenovaném Muflon (vizte legendární rohaté stádo přímo v areálu IKEMu) z pivovárku založeného LP 2014. Pivovárku bez hospody. K Sadu dorazily tři ukázkové petky se třemi Muflony. Prý všechny výborné. Na sadovský čep přichází Muflon Red Ale (alc 5,4 %). Ve vkusné 0,4 mufloní sklence, mají i sympatické mufloní tácky. Barva moku podezřele tmavá, vůně i chuť ale příjemná i vcelku vyvážená. Svěží, ovocné, digestuje. Nicméně po důkladnějším napití nám připadá trochu prázdné, úspěch však zaznamenává i u zhýčkaných a mlsných každodenních pivopitelů. 17. listopadu raději po Praze vůbec nechodit. Nesmiřitelná hranice se i u nás rýsuje stále zřetelněji, pokračuje a sílí válka dvou naprosto odlišných světů - samozvaných apoštolů pokrokářského dobra, tzv. lidských práv, globálního pseudopokroku a kosmopolitní vrchnosti i politického kýče, ztělesněných modernistickou liberální velkoměstskou kavárnou versus svět normálních lidí normální a poctivé práce, zkrátka normálních chlapů a normálních ženských, včetně konzervativní inteligence, představovaný tradicionalistickou venkovskou hospodou. Historickým triumfem DJT v USA je lidskoprávní kavárna silně znejistělá a její zuřivá netolerance může vyústit až do nechutných pouličních konfrontací. Kavárna ukazuje svou „liberál-fašistickou“ podstatu. Stále plná ústa tolerance a demokracie, ovšem vždy musí vítězit jejich kandidát a jejich jediná pravda. Pokud ne, jde demokracie rychle stranou. Kolem 17. listopadu po Praze pokračují zoufale trapné výrony kavárenské antizemanovské hysterie. Jak dlouho ještě bude aktivistická pražská kavárna (= propojená a vzájemně se podporující mafie vlivových a lobbistických agentur, nadací, neziskovek, médií, aktivistů, tzv. umělců, kulturní a části akademické fronty etc.) otravovat a prudit? Chystali dokonce pražský Majdan ... Leč po brexitu a především po vítězství DJT jim, naštěstí, sklaplo (A v neposlední řadě snad bude i utažen kohoutek penězovodu. Na pražský Majdan už nedoputovaly prachy a chybí už i početnější majdanisté, loutkoherci i patřičně zfanatizovaný kavárenský kompars). Přesto 17. 11. raději velmi, velmi obezřetný pohyb výhradně a pouze po relativně klidném žižkaperku, kdy si U sadu náramně spravujeme náladu prodlouženě-víkendovým jehněčím kolínkem na rozmarýnu a zelenince, s mačkaným bramborem s pórkem. V záloze (ne)trpělivě vyčkává krkovice marinovaná na drceném česneku a feferonkách, se slaninkou, červenou cibulí a bagetkou. Kolínko sice mírně tužší, ale chuťově excelentní, s příkladně vymazleným sosíkem. Krkna? Zážitková gastronomie par excelence. Prosincovou plzeňskou sládkovou volbou je polotmavý Master Stout. Svrchně kvašený nefiltr (alc 5,2 %) s „Tóny kávy & čokolády“. Z Popovic. Připomíná Guinesse. Všechno ochutnávat už ale opravdu nemusíme. Což doslova i do písmene platí též o Čertovském speciálu 14°, šenkovaném kolem Mikuláše. Má jít o „temně červený 14% spodně kvašený pivní speciál výjimečné chuti s andělsky plnou pěnou, mikulášsky vyváženou plností a hořkostí. Po čertech dobré pivo ...“. Prý docela zajímavá barva, ale hodně nezajímavá chuť. Jak jsme koupili, tak prodáváme. Netrpělivě ovšem už vyhlížíme Matuškův Winter Ale. Winter Ale (16°, alc 6,6 %, 57 IBU) je super. Po Raptorovi Matuška No. 2. I když je Winter Ale hodně citrusový. Páni Matuškové však uvařili taktéž pekelnou číču Hellcat 21° (Double IPA, 21,4°, alc 8,4 %, hořkost 77 IBU). Té se sadovský management zbaběle zalekl, takže neokusíme. Pár dnů před Vánoci čepován kunratický Vánoční Muflon Stout (13,7 %, alc 6,5-6,6 %). Tmavé, svrchně kvašené pivo údajně s výraznou chutí praženého ječmene a žita, s krémovou plností, smetanovou pěnou a vanilkovými tóny. Subjektivní dojem BPH? Černý v krásné mufloní číši. Pivní vůně, nepatrně s kávovými tóny. Chuť vodově-kávová. Jako lógr z turka zalitý vodou. Což zní příšerně, leč výsledek kupodivu tak příšerný není. Nejvíce nám vadí, že je hodně studené, teplejší by bylo lepší. Nicméně pivko je chudě prázdné a nechce se ani v nejmenším věřit udávaným volume alkoholu. Krémovou plnost nezaznamenáváme. Ani vanilkové tóny. Další předvánoční akvizicí na sadovském čepu reprezentuje 14° světlý speciál z „malého nezávislého pivovaru Žumberk“. Letáček představující minipivovar v Žumberku u Nových Hradů je vkusně přehledný, včetně sortimentu piv, leč právě o čepovaném produktu cudně mlčí. Světlý speciál je silný, nikoli však lihový, na nás ale moc řídký, málo hořký, až protivně nasládlý (přesněji sladko-hořký) a nevýrazný. Leč záludný silák to bude. Sadovské Vánoce tradiční. Pořád otevřeno, kolem Silvestra už nonstop. Rybí polévka, kapřík, kuba, vinná klobáska, kačení nožka. Nechybí samozřejmě ani tradiční pečené Vánoční kaštany s koňakem. Tradice je tradice. Chválíme. Štědrovečerní podvečer, až večer, je ovšem pekelný. Kde zůstal klid, pokoj, rozjímání, půst a zlatý čuník? Všichni bohapustě hřeší (AB pořád opakuje „Všeci kradnú“, BPH zde praví „Všeci žerú“) a k tomu fakt neuvěřitelná frekvence objednávek rozvozů jídel. Peklo, neklid, nervozita. Emancipované kr… totiž už ani Vánoce neuvaří (neumí, nechtějí) a tudíž musí ke slovu zase přijít obligátní štědrovečerní smažák. V lepším případě kapřík. Kolem Silvestra je o něco klidněji. K tomu čočka a česnečka. BPH obdržela též pozvání na V.I.P. porci T-bone steaku vepřového, nařezaného laserem. Tedy nikoli hovězí kombinace svíčková-roštěná, nýbrž prasečí karé-krkovice. Jen decentně připravené a předtím naložené v pepři. Delikatesní, zvláště kolem kosti. Děkujeme. Dodejme, že na pánském sadovském minihajzlíku jsou nové zlaté popisky k jednotlivým mušlím (Pro neznalé: S rozměry pánského náčiní od-do. Nutno dodržovat! Kdo má chobot nad 30 cm, musí do umyvadla). Roztomilé gumové želvičky v pisoárových mušlích zůstávají, i s vylepenou instrukcí (česky a anglicky, azbuka chybí), že adopce se vyřizují na baru za cenu jedné cenu plzeňské dvanáctky. Pořád se přitom notoricky opakuje, že kdosi umělohmotnou želvičku v mušli pochčije a tuto následně přináší na bar. S tím, že chce adoptovat právě a jen tuhle! (Fakt si nevymýšlíme). P.S. Čím dál častěji užší i širší kolektiv BPH s gustem navštěvuje teplý úsek Babišova Pražského řeznictví na Vinohradech, na Vinohradské č. o. 108, poblíž Flory. Masy i saláty (v čele s kempišem, řízně šmakózním skoro jak za komančských časů, ale i standardně chutným bramborovým) čerstvé, chutné, za dobré ceny. Na Prahu hodně dobré. Pak, že to nejde. Prorostlá přeštická kotletka, americká žebírka, bůček jak se sluší a patří, pečené kolínko, občas se povede i ovárek jako marcipánový dort. A hlavně každodenní luxusní výpečky (+ moravské zelíčko, vláčné knedlíčky), které jsou návykové, skoro jako brabci v Horoměřicích. Přitom lze dostat libovolné množství masa i počet knedlíků. Už za padesát, šedesát kaček se nadlábnete k prasknutí. Po zapití Raptorem U sadu se i depresivní život v kosmopolitní a kavárenské Praze zdá veselejší i snesitelnější. Jezevec je tvor veskrze prodejný a dá se koupit za mísu šošovice, a proto už ani moc neschází, aby snad i skandoval: „Babiš for premier!“. Nicméně komplikované účtenky EET i celá zabijácká EET náleží spíše do rubriky bizarností a prasáren. Spíše nežli o zefektivnění a údajnou spravedlnost v daních pro všechny, jde o orwellovské šmírování, technologickou zvůli, kšeft a fízlování a podporu bonzáctví. EET je zaměřena proti malým a nejmenším, jejichž daňové úniky jsou přitom marginální. Skutečné zloděje a skutečné úniky by bylo nutné hledat jinde. EET neřeší daňové ráje, kreativní účetnictví velkých firem, odlivy zisků do zahraničí či investiční pobídky. V neposlední řadě jde o další ránu tuzemským restauracím a hospodám, především malým, venkovským, které nevaří (další ranou je absurdně tvrdý protikuřácký zákon, s úplným zákazem kouření v pohostinství). Zavírání hospod pak znamená propad v prodejích sudového a ohrožení našich pivovarů. Kdo navrhne a především prosadí snížení spotřební daně z piva, a to nejvíce pro pivovary nejmenší? A nestálo by za úvahu, vedle úsilí o zakotvení českého národa přímo do ústavy, bojovat také i za ústavní zakotvení ochrany naší tradiční kultury, do které čepované pivo patří? A co by bylo ústavně zakotveno, to je samozřejmě třeba chránit a podporovat – např. i formou, kterou navrhuje šéfredaktor Pivo, Bier & Ale. Zřízením státního Fondu na podporu a zachování regionální pivní kultury. Příkladem budiž Belgie, které se podařilo belgickou pivní kulturu (spojeno především s pivem lahvovým) zapsat na seznam UNESCO. Což bude, vedle zviditelnění, mít i dopady třeba na turismus. Proč by to nešlo i s českou pivní kulturou založenou na čepovaném? Dej Bůh štěstí!

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.) + Malešice (ZN 28.) + LP (ZN 32.) + Kolčavka (ZN 35.): Nutno řádně otestovat pivovar v Uhříněvsi. Uhříněvsí jedno- i dvoumužná cyklopatrola BPH letos projížděla několikráte, ovšem až k pivovárku (O kterém jsme, přiznejme bez mučení, ani pořádně nevěděli, že existuje) jsme nikdá nedojeli. Uhříněveská piva Alois lze ovšem okusit taktéž na Vinohradské č. o. 67, v Burger-baru, kousínek nad tržnicí. Má jít dokonce přímo o pivovarskou restauraci, s Aloisi čepovanými přímo z tanků. Pivovar Uhříněves je i laureátem Výroční ceny PBA za „Nejlepší nový pivovar roku 2016“. Co dělá Hostivar? Multimilionář MK vedle Hostivaru spoluvlastní už i Trautenberka. Dále hodlá hned vedle VŠ kolejí v Kunraticích postavit do konce roku 17 další minipivovar. MK vlastní i Malou Úpu a 10. 12. otevírá tamtéž pivovarskou restauraci Trautenberk. Krkonošští totiž pražské pivko z Hostivaru moc nebrali. Dostanou tak Trautenberka (prý v podstatě totožného) a mají být ještě rádi …

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): FT Jiřák (https://www.farmarsketrziste.cz/jirak) otráveně brouzdáme o poledni první prosincové soboty. Spolu s trhy farmářskými stojí i řady stánků trhů vánočních. V přívěsu zakupujeme housku s teplou tismickou sekanou, která je tradičně přepychově lahůdková. Sk-vě-lá. Čímpak zapít? Gajdošem? V jednom z vánočních stánků totiž trůní zástupci Biskupského pivovaru Gajdoš. Vedle PETek čepují ležák, tmavé, řezané a višňové. Ležákem bude zřejmě Gajdoš 12° ležák a višňovým speciální 13°. Tmavé a řezané v aktuální nabídce (na www.biskupskypivovar.cz, na stránkách hodně, hodně skromných, přímo otravně chudých, hlavně informačně) absentuje. Gajdoše promyšleně zavrhujeme a důstojně kráčíme k Sadu na siláka La Trappe Quadrupel. Od léta stále na čepu a stále velmi, velmi hřejivé. Alkoholicky hřejivé. Není divu, má kolem 10 volume. V kose zatraceně bodne. Přímo za stánky FT Jiřák koncem prosince překvapivě odhalujeme new farmářské Minibistro. S nabídkou lokálního piva Muflon, tj. kunratického.

Bizarnosti a (nejen) pivní prasárny (BPH LI.): Nejen pivní prasárnou je start EET a sněmovnou schválený nelidský protikuřácký zákon. Další kruté direkty hospodám a pivnicím. Českou pivní kulturu s čepovaným je potřeba už konečně začít chránit! Jde i o úkol politický.

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): U zvířátek (www.zviratka.eu) zasedáme opět až 3. 11. Vevnitř útulno i s kočičákem, kamna praskají. Cesta příjemná a odpočinková ale není vůbec. Tradičně míváme sraz na dejvickém Kulaťáku, odtud busem na Suchdol a pěšky, v klídku, přes les a kolem potoka do Roztok. Zpátky vlakem z Roztok. První komplikací dne je zavřené metro A na úseku Želivského-Dejvická. Skokan. Zmatky, chaos, neklid. Nutno použít drožky, což v zasekané Praze žádná výhoda ani úspora času obvykle není. Což platí i tentokráte. Ovšem krutě našlapanou tramvají je to hodně přes hodinu. Kulaťák bývá po otevření Blanky beznadějně zasekaný, a ve špičce fakticky neprůjezdný, skoro neustále a busy na Suchdol už pár týdnů odjíždějí inovativně z Evropské. Dlouhý bus No. 107 má v tomto čase jezdit po 5-7 minutách, v reálu čekáme minut 28. Proč? Dříve se na Kulaťák prostě bus, po neprůjezdných komunikacích, neprobojuje. Obvykle jich pak ale přijíždí hned několik za sebou. Spolu s námi čekají a nadávají zhruba dvě stovky dalších netrpělivých potenciálních pasažérů. Do prvního busu se samozřejmě nevejdeme, další je bez přehánění nelidsky a opravdu nechutně našlapán po vzoru indických příměstských vlaků. Na zastávce u vlakové dejvické stanice přešlapuje dalších několik desítek dvounožců. Mají smůlu. Prostě se nevejdou. Dnes to ovšem prý žádná mimořádná událost na suchdolské trase není. Takto to probíhá, vyjma víkendů a prázdnin, prakticky denně! Tragédie. Never more! Příště raději vlakem už i do Roztok. Přes Suchdol už nelze! Zvířátkovští točí obé úňky, ČH Pátera, Kolínskou oranžádu, višňového Permona a jakýsi supersilný ejl s nezapamatovatelným názvem. Únětice bledé, dvanáctka skoro i solidní, ale takto přece dříve šmakovala - za starých dobrých časů p. Černohorského - přece desítka! Z té je bleďoulinká mírně hořká tuctová vodička. Část naší grupy proto na úňky rezignovala definitivně a pije Pátera. K zakousnutí naložené blaťácké zlato (fajnové, nasládlé), utopenec (překvapivě z nemasa) a delikatesní malé buřtíky (masové) z udírny. I Zvířátka už přitužili ceny. Buřtíky, sýry etc. ještě snad na úrovni akceptovatelné, nicméně jehněčí hambáč už za CZK 150 (stával CZK 115) se nám zdá (ne)mírně přes čáru. I když nově má obsahovat i porci hranolek, která nás neberou. Pěší dvoumužný odřad usedá u Zvířátek 24. 11. Tentokráte bez lenivého Jezevce. Akci si nevděční sirotci pochvalují. Dokonce i zvládli (a přežili) cestování z Kulaťáku. Nebo už apaticky rezignovali. Jezevec + 1 si vykračují od Suchdola až zase 29. 12. Doprava tentokráte skoro O.K. (študáci z hnojárny jsou u maminek, babiček a tchýní). U Zvířátek příjemné teplo i s kultovním kočičákem. Útulno a příjemno však nastává až po hodině, kdy se konečně uráčí do tmy vypadnout dva povedené manželské párečky roztocké zbohatlické náplavy. Vnitřek hospody si spletli s jeslemi i toaletou. Mají s sebou dva malinkaté kojence, kteří bez přestání řvou. K tomu je krmí (oni blinkají), utírají, masírují, mažou olejíčky a přebalují přímo na stolech. Oni mají práva … (A ostatní hosté nikoli?). Malé děti do hospody přece nepatří! Konzumujeme řízné matesy a naložený blaťák. Teče obé úňky, ČH Páter a potštejnská Glockova specialita Amber Ale. Na této přímo ulétává p. Martin, my rozhodně nikoli. Úňky? Dvanáctka mírně zklamala, řídká, nakyslá, bez života. Bledá desina snad i ujde, nicméně na zadek před ní fakt už nepadáme. Jako tomu kdysi bývávalo. PF 2017!

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Z listopadových údajů Českomoravského svazu minipivovarů vyplývá, že počet nejmenších výrobců piva u nás dosáhl čísla 338. Z toho letos přibylo 56 nových. Současně jich už ale i několik desítek zkrachovalo. Leč rekordní boom minipivovarů prý pokračuje a nekončí. Co týden, to nový minipivovárek na našem území. Dosáhneme magické hranice tisíce? Jako před válkou? Nebo je to už trochu moc? Další pivní data už tak optimistická a pěkná nejsou. Tradiční každoroční průzkum CVVM na téma „Pivo v české společnosti v roce 2016“ probíhal letos v září na tisícovce respondentů starších 15 let. Typický našinec, tj. český muž, zajde údajně na pivko třikrát týdně. Za týden muži vypijí zhruba osm půllitrů, u žen jde o cca půllitry dva. Mírně přibývá pivařek v kategorii mladých holek. Což samozřejmě kvitujeme. Nicméně hrdost na českomoravské dlouhodobé prvenství v celosvětovém žebříčku konzumace pivka ostudně vyjadřuje pouhá desetina žen. A pouhá třetina mužů (což je ještě ostudnější). Smutné dále je, že navštěvujeme méně hospody. Frekvence návštěv hospod klesá, u mužů z 9,6 posezení za měsíc v roce 2004 na 7,3 posezení letos. Jezevec to s měsíčním průměrem 29,8 za tento rok sám fakt nezachrání (přičemž jde o průměr, pokud denně započítává pouze jedinou návštěvu pivnice, při započítávání i opakovaných posezení během dne měsíční průměr hravě překonává cifru 40). Proč už našinci nechodí do hospod? Především proto, že doma se chlastá levněji. Obnova tradice a udržení kultury hospod, hospůdek, pivnic či restaurací musí představovat i důležitý politický, a celospolečenský, úkol. Včetně rozumné a promyšlené podpory kvalitního čepovaného pivka, podpory daňové, cenové aj. Na tohle by měly být přidělovány programy a granty, namísto inkluze, hate free multi-kulti a obdobných šíleností. Kdo se toho ujme? 

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Řádně předplacený časopis Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) nechodil déle jak půl roku. Velevážený šéfredaktor Borowiec zarytě na opakované urgence nikterak nereagoval. Tato nesolidní neprofesionálnost, až přímo do očí bijící neslušnost, je v jeho případě už tradicí a protivným zvykem. V jednom z novějších čísel, s obtížemi sehnaném v karlínském Pivoklubu, se dočítáme, že předplatné (včetně reklamací) nově, jménem vydavatele, vyřizuje společnost Send. Tož, zkusíme email na novou adresu. Co bude? Email poslán 8. 11. Dva dny nato už přichází omluva, s vysvětlením, že vydavatel (tedy zase Pavel Borowiec) se neobtěžoval objednávku (včetně opakovaných urgencí) předplatného společnosti předat. A chybějící čísla PBA opravdu do žižkovské schránky rychle přicházejí, a to bez sebemenších komplikací. Vida, že to jde. Děkujeme. Ovšem nikoli P. Borowiecovi. Časopis vydávat sice asi zvládáte a umíte, leč chovat se profesionálně k předplatitelům nikoli! Nicméně samotný PBA za pozornost určitě stojí. Zajímavý, čtivý, poučný pro profesionály i pro nás - amatéry (Jen zopakujme, že těch všelijakých cen už je, vlastně v každém čísle, na nás nějak přehnaně. Ne, že by si většina ocenění nezasloužila, ale čeho je moc, toho je už příliš a je to vlastně už i kontraproduktivní a vážnost skutečných cen to devalvuje. Až to skoro vypadá, že tuzemské pivovarnictví & co. nedělá nic jiného, nežli si navzájem neustále uděluje nejrůznější ocenění). Telegrafické resumé: V PBA č. 58 zaujalo popovídání s chodovarským Jiřím Plevkou mladším a hudebníkem Ivanem Hlasem (Nepopiratelný a už nezopakovatelný genius loci Houtyše, resp. celé magické Hanspaul City Jezevec, coby vykulený gymnazista z Arabské, také trochu zažíval). Na straně opačné raději moc nepočítáme se seriózností Klubu tajemství piva (jehož členem se má údajně stát každý řádný předplatitel PBA na rok 16), který je zde avizován. 500 dramatických roků pivovaru Frýdlant nebo nepopiratelné čaro pivovaru Dalešice namátkou představuje PBA No. 59. No. 60 osloví např. příběhem rakovnického ležáku, potouláním minulostí třeboňského pivovaru Regent, a možná i materiály o párování pivka a pokrmů (od kterých jsme si, upřímně, slibovali více). Rozhovor s Lucií a Štěpánem Tkadlecovými vévodí číslu 61 (Úňkám fandíme pořád, o tom žádná. Leč o tom, že jejich chuťový profil je stále úplně stejný, si dovolujeme vyslovit pochybnosti. Především únětická desina v počátcích byla o něčem docela, ale docela jiném. Byl to jiný level). Renomovaný šéfkuchař tady též vybírá best recepty na Dny českého piva 2016 (Ale jó, zase obligátní šípková, a většinu z receptů pilné p.t. čtenářstvo BPH a ZN stejně už moc dobře zná. Žádná bomba). Říjnové PBA No. 62 představuje spontánně kvašené pivo z Moravy značky Wild Creatures, novinky Měšťanského pivovaru Havlíčkův Brod, dále přináší pozvánku do pěti restaurací na pardubické pivo + vybrané kulinářské speciality nebo rozhovor s věčným Mišíkem (včetně textu legendárního Špejchar blues od ještě legendárnějšího Jana Ivana Wünsche. Ivane, zdravíme do pivního ráje! Taky nás to brzy čeká a už se těšíme na viděnou!). Na 29. 11. je avizováno vyjití čísla 63. A toto vybíráme z kastlíku hned počátkem prosince. Chutě zalistujme: Plzeň má novou Pivní továrnu (další ze splněných snů a výzev sládka a budovatele mnoha pivovarů po celé Evropě Josefa Krýsla), povídání s obrázky o Permonu, fotoreportáže i reportáže z Hlinska nebo ze Cvikova, příběh trapisty Chimey, info o odborném semináři i něco o chmelu. Plných 12 stran je věnováno vítězům Výroční ceny 2016 PBA v mnoha kategoriích (namátkou p. Boček zcela zaslouženě získává ocenění „Český pivní patriot“, oceněno je i např. světlé výčepního pivo Továrenská 10° ze Slaného, z Pivovaru Továrna či příležitostná várka Výroční únětické desítky). Šestý ročník PBA uzavírá No. 64, které doputovává do schránky tři dny před koncem (ne)povedeného roku. Lákavý je už jeden z titulků: „Nejlepší speciální pivo vaří Matuška“. Víme, potvrzujeme. Šéfredaktorův editorial upozorňuje na ohrožení českého ležáku a našich pivovarů v souvislosti se zavíráním hospod. A navrhuje dva konkrétní kroky, jak pivařům pomoci. Jde o návrat spotřební daně u piva na úroveň z roku 2009 a zřízení státního Fondu na podporu a zachování regionální pivní kultury. Souhlasíme, podporujeme. K dalším tématům náleží další zprávy o předání Výročních cen PBA, rozhovor s vrchním sládkem (a ředitelem) Pivovaru Starobrno, představení Rodinného pivovaru Zichovec (jehož stavba připomíná MMX v Letech), degustace svrchně kvašených speciálů (zlato jasně bere Matuška s Černou raketou), zasvěcený průvodce pivním labyrintem jménem Brusel & zasvěcené tipy na pět míst v Bruselu, které reprezentují „kulinární nebe“, podrobný přehled vítězů European Beer Star 2016, čtení o pivu IPA Bernard, o Velkopopovickém Stoutu, o historii Pivovaru Uhříněves, o vratislavickém PF 2017 (pivka K20 a K17), o sběratelství pivních kelímků, o výběru kuchařek či o osobité pamětní desce Bohumila Hrabala, které už netrůní pouze v Nymburce, nýbrž i v Budapešti. V neposlední řadě za pozornost stojí příběh pivního budvarského sommeliéra, který zcela správně apeluje, že: „Pivo má mít v gastronomii stejnou pozici jako víno“. Dodejme, že samozřejmě v žádném z výše představovaných čísel neabsentují pravidelné rubriky typu odborných degustací piv tuzemských i zahraničních, receptů, recenzí knih (oceňme, že dokonce povětšinou už i s vydavatelem a dalšími čtenářsky komfortními náležitostmi), seriálů (např. o zrození craft breweries), textů o pivních etiketách, pivních táccích, skle, sladu, chmelu, technologii etc. etc. 

Nealko pivo a „pivo“ (ZN 14.), včetně Bertíkovy nezávislé hitparády (ZN 19.): Zatím není nutno v případě BPH zase v konzumaci přecházet na nealko nápoje, tudíž tato rubrika už pěknou řádku měsíců odpočívá. Nicméně čert nikdy nespí (a ztučněle zvětšená játra, bohužel, také ne). Čili je třeba udržovat základní přehled i v této sféře. Ze spolupráce pivovaru Konrad Vratislavice a firmy na energetické pochutiny RosenPharma vznikl energetický nápoj prý s chutí piva. Energetické nealko pivo nese jméno Vejr. Je čistě pivní, anebo s příměsí jablka.

Pivní snob: Rehabilitujme konečně snobismus! Pěstujme a kultivujme snobismus pivní! My pivní snobové nezažíváme orgasmus z foie gras, ústřic, suši, fugy, cibetkové kávy, kyselých patoků Dom Pérignom či Krug ročník 2002, ani z hovězího wagyu (byť údajně napájeného taktéž pivkem a chovaného, resp. přímo piplaného lázeňským způsobem). My máme rádi dobré a kvalitní pivko! I když dneska už za nekřesťanské ceny. A přísně ctíme štamgastské tradice. Každý podvečer na svém místě, ze své sklenice. Striktně odlišujme falešný snobismus kavárenský a pravý snobismus pivní. Odporný kavárenský snobismus velí dnes pít Matušku. Opravdový pivní snob by se tohoto měl sice štítit, ale když ti páni Matuškové fakt umějí … 

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Badatelé z Jeny poskytli další důkazy o blahodárnosti chmelu. Chmel má být i klíčem k odbourávání jaterního tuku. Proti ztučnění jater je doporučováno řádně chmelené pivko. Vědátoři z Basileje zase vyzkoumali, že přiměřená konzumace piva zlepšuje schopnost rozpoznat v obličeji pocit štěstí. Ve slepém testu mělo být prokázáno, že po jednom půllitru alkoholického pivka pokusné osoby lépe odhalovali emoce, ve srovnání se skupinou, které nalévali nealko. Profesionálně designovanou litrovou láhev, s atypickou proporcí (zvanou Pivní bomba či granát) a vskutku vymazlenou etiketou ve formě poutka zavedl Hostivar. P.S (1). BPH si vychutnává bezradně zoufalou zběsilost & kysele protažené čenichy newyorské, kalifornské, berlínské i pražské kavárny. Média nás masírují, že vítězství DJT prý zmanipulovali putinovští hackeři a hlasy mu naházeli pouze bílí vidláci! My prezidentský triumf  DJT však upřímně slavíme! DJT je frajer. Normální bílý pracující muž má konečně zase alespoň malý důvod k radosti. Vivat! Ohio, Florida a Pennsylvania zachránily Ameriku a zachránily i celý svět. Děkujeme! Snad zvoní na lepší časy a svět se konečně začne navracet k normálnosti, ke zdravému rozumu a pojmenovávání věcí i problémů pravými jmény. Správný prezident vládne u nás, správný prezident vládne Rusku a správný prezident bude úřadovat i v Bílém domě. Příkladem může být jasně i Maďarsko a Británie je zase zachránkyní nemocné Evropy. Veliká škoda Rakouska, z V4 mohla být nadějná V5. Leč správná věc se možná povede ve Francii … Zpětná vlna neoliberální globalizace i globální konzervativní perestrojka pokračují a sílí. Ještě co nejrychleji eliminovat sebevražedné sluníčkaření popletené tetky Merkelové (jehož trpké plody sklidil Berlín před Vánocemi, a tímto to, bohužel, zdaleka nekončí) a svět by zase, alespoň na chvíli, mohl být trochu uspořádaný a zase trochu O.K. Namísto ironického přání, kterým bylo před Svátky polepeno centrum Prahy, jež znělo „Merry Crisis and a Happy New Fear“ (Veselou krizi a šťastný nový strach) si popřejme tradičněji. Dej Bůh štěstí a na zdraví! PF 2017! P.S. (2) Přidejme ryze tuzemský (před)Vánoční džouk: „D8 konečně jede! Z kopce, směr Prackovice!“ (Což jakýsi nekorektní vtipálek prohodil na prosincové vládě. Nikdo se překvapivě prý nezasmál).