XXV.: Stopy Švejka

Bertíkova Pivní Hlídka XXV.: Stopy Josefa Švejka v žižkovském bahně a zase o papričkách

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a okolí. Odpočinkový díl přináší něco málo o J. Haškovi a jeho žižkovských pivních trasách a kumpánech. A zas přídavek o papričkách. K pivku patří.     

Ve vřavě Velké války, uprostřed Haliče, dobrý voják Josef Švejk zpovídá burše dobrého poručíka Duba Kunerta: „Vodkuď vlastně seš? Přímo z Budějovic? To chválím, když je někdo přímo vodněkud“ (s. 574, cit. dle Hašek, J.: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I - IV. Praha, Práce 1955). A vodkuď vlastně byl Švejk a potažmo jeho duchovní otec Jaroslav Hašek? Kam chodívávali na pivko? Sehrál v tom roli i Královský Žižkov?

Hašek (narozen 30. 4. 1883 v Praze) domovským právem náležel do obce Mydlovary u Českých Budějovic. Osudy a cesty Josefa Švejka mapuje známý haškolog Radko Pytlík ve stejnojmenné práci s podtitulem Pojednání se sedmi záhadami (Praha, Emporius 2003). Rozebírá vznik nesmrtelného anti-románu v kontextu reálií, ke kterým náležely samozřejmě  restaurace a hospody. A to i žižkovské. Mnohé důležité se přitom odehrávalo právě tady.

Začíná to žižkovskou hospůdkou U Pánků ve Veleslavínově, dnes Víta Nejedlého. Tady sedí v polovině února 1921 Hašek s ruskou manželkou Šurou a zapřísáhlým žižkovákem Frantou Sauerem. S ním se po návratu setkává U Jelínků, s tehdy silným třeboňským pivem. Proskribovaný navrátilec Hašek získává podnájem v Bořivojce, tehdy Riegerově ulici č. 33. A právě U Pánků vzniká nápad na vydávání humoristických sešitků, s jejich kolportací po hospodách. Včetně U Kroužků či U Tábority nebo U Blanických rytířů, kde prý s Haškem rád poseděl i Josef Lada. Po překonání finančních potíží vychází první sešit Švejka 14. 3. 1921. Hašek však byl po návratu zahořklý, sebeironický, měl vážné existenční potíže a pro mnohé nesl pečeť vlastizrádce. Nemínil se nikterak plést do politických akcí a odlehlost žižkovské periferie, této proletářsko-bohémské republiky s vlastními zákony, mu zřejmě vyhovovala. 

Již před válkou byly hospody často jedinou jeho tvůrčí dílnou. Pro zrod Švejka se  pak stala klíčovou malá žižkovská hospůdka U Kamenáče, kde šéfoval dobrodruh Karel Šnor. Přitom postava Švejka se poprvé objevuje již v roce 1911. Ne zcela objasněnou záhadou stále zůstává jeho předobraz, např. reálný burš u nadporučíka Lukáše, jakýsi František Strašlipka. Peripetie pokračují, přistupují problémy s dramatizací Švejka u E. A. Longena atd. Hašek přitom nespěchá a nakonec zakotví v dobrovolném vyhnanství. V sázavských lesích v Lipnici, kde bydlí v hostinci U České koruny. Zde vznikají další sešity a tady také v nově zakoupeném domku č.p. 185 Hašek 3. 1. 1923 umírá. Osudy dobrého vojáka Švejka zůstávají nedopsány.

Znalci dobře vědí, že ke geniálnímu dílu neodmyslitelně patří nejen obdobně geniální Ladovy ilustrace, ale v neposlední řadě vysvětlivky. Nejen kvůli legendárnímu (pravdivému) výroku vrchního vojenského lékaře jménem Bautze: „Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande“ (výše cit. Švejk s. 93, resp. 725). Zmiňovány jsou i plzeňská restaurace U Brejšky ve Spálené (s. 53), nuselský podnik U Bansethů (s. 63), U Vejvodů (s. 114), pověstný Kuklík na Petrském náměstí (s. 128), starý hostinec ve Štupartské (s. 195), U Mariánského obrazu v Hybernské (s. 223), noční zařízení U Starý paní v Michalské (s. 533), Černý pivovar na Karláku (s. 559), taneční restaurace s velkým sálem Beseda ve Vladislavově (s. 608) nebo starobylý pivovar a hostinec U Montágů na náměstí Malostranském (s. 641). Dále celá řada nočních vináren, kaváren a tančíren (Montmartr v Řetězové, Bendlovka v Sokolské, Stoletá  na Zderaze, zábavní místnosti v Nekázance, U Špírků v Kožné) či nevěstinců a „pochybných místností“ (U Šuhů v Rybné, U Starý paní, U Dvořáků, českobudějovický Port Artur aj.).

Taktéž zde nechybí vyhlášený podnik U Fleků (s. 388), u kterého vysvětlivky půvabně vysvětlují: „... starodávný pivovar a hostinec v Křemencové ulici v Praze II. Hostinec býval sídlem vlastenčícího pražského maloměšťáka, radikálního jen u pivní sklenice“ (tamtéž s. 747). Pozornost je věnována také předměstské pivovarské pivnici U Rozvařilů (s. 554), „s níž soupeřily jiné známé poříčské pivovarské hospody, „u Labutě“ a „u Bucků“; všecky tři hostince pořádaly od sedmdesátých let minulého století a ještě za první republiky ve svých zpěvních síních lidové zábavy („tingltangl“)“ (dtto s. 758).    

Další Švejkovy osudy následně rozvíjí Karel Vaněk. Dokončuje nedopsaný díl IV a přidává V a VI (Vaněk, K.: Švejk v ruském zajetí a v revoluci. 1 a 2. Praha, Československý spisovatel 1991). Svérázná literární kuriozita kvalit originálu samozřejmě dosáhnout nemůže, leč za přečtení stojí. I když Vaňkův bodrý vtip a drsný humor zdaleka není tolik laskavý jako u Haška. Zmiňován je zde samozřejmě Kalich, dále Banzethovi a některé další podniky, kam se Josef Švejk po válce moc těší (s. 103, 132, 211, 294 (1) či 213 (2)). Povedená je scénka s jídelníčkem pražského hotelu Černý kůň, úspěšně vydávaným za pasport (s. 297-298 (1)) atd. 

Mnohé z připomenutých podniků přibližuje výpravná publikace Zábava a slavnosti staré Prahy představená v BPH XIX. Do svérázného světa staropražských nejenom putyk poutavě vtahují knížky Karla Ladislava Kukly (např. Pražské bahno. Praha, Svoboda 1992). Hold velikánu Haškovi skládá jeho pomník. Stojí kde jinde, než na Žižkově. Na Prokopáku. Čekalo se na něj hodně dlouho. A mezi námi - mohl být povedenější. Čest Haškově památce!

Od Švejka k papričkám. I Švejk, Palivec, Marek či Baloun totiž jistě zbožňovali nejen pivko, ale určitě i ostré. Náš interes pálivým byl avizován BPH XXIV. Existuje okolo 3 000 odrůd sladkých a pálivých paprik, používaných jako zelenina či koření. Plody jsou zdrojem vitamínů (skupiny B, C, provitamín A) a minerálů (draslík, hořčík, železo). Pálivé papriky se v Jižní Americe konzumovaly již 7 500 př. n. l. Jde o první zdomácnělou zeleninu v Americe.

Do rodu paprika (Capsicum) se zařazuje celkem 25 druhů. K základním náleží pět: 1) Capsicum annuum L. coby nejpěstovanější druh, zahrnující Jalapeños a většinu českých odrůd (Zorka, Věrka, Pálivec, Hektor); 2) Capsicum baccatum L., původem z Peru, jehož plody vyrůstají vzpřímeně, později převisají a jsou známé coby ájí papriky; 3) Capsicum pubescens R. et P., z Bolívie, jehož rokoto papriky mají modré květy, kulovité plody s černými semeny; 4) Capsicum frutescens L., s malými plody vzpřímeného vzrůstu, vhodnými pro pěstování v květináčích, ke kterým náleží taktéž i odrůda Tabasco (Greenleaf Tabasco) používaná pro výrobu omáček a kayenne papriky; 5) Capsicum chinense Jacq., původně z amazonského povodí, mající dlouhou pěstební dobu a zahrnující nejpálivější odrůdy (včetně Habanera).

Pálivost paprik je způsobena kapsaicinoidy, v čele s kapsaicinem majícím blahodárné účinky. Používá se při svalových bolestech, špatném prokrvování končetin, proti omrzlinám a stal se také součástí diet. Alkaloid byl poprvé izolován roku 1862 a jeho obsah v paprikách se vyjadřuje pomocí stupnice SHU. Papriky sladké vykazují 0 SHU. Čistý extrakt kapsaicinu 15 (někde uváděno 16) mil. SHU. Nejvyšší hodnota pálivosti 1 041 427 SHU (což odpovídá 65 089 mg kapsaicinoidů/kg) byla zjištěna u papriky Capsicum chinense Jacq., odrůdy Bhut Jolokia. Odrůdu lze najít též pod názvy Naga Jolokia, Bih Jolokia, Borbih Jolokia. Názvy jsou dány místem pěstování. Pochází z Indie, z oblasti Asám a Bih Jolokia znamená „jedovaté chilli“. Druhá nejvyšší hodnota byla naměřena u příbuzné papriky Capsicum chinense Jacq., u odrůdy Naga Morich. Pálivost dosáhla 1 001 384 SHU (62 581 mg kapsaicinoidů/kg).

Uváděné hodnoty pocházejí z pokusu v roce 2004. O rok později byl v Novém Mexiku testován vliv klimatu na pálivost a tato porovnávána. Vyšlo, že opět nejpálivější odrůdou byla Bhut Jolokia (1 001 304 SHU), druhá Habanero (357 729 SHU) a třetí Orange Habanero s 248 556 SHU. Prokázalo se, že klimatické podmínky mají na pálivost paprik rozhodující vliv.

 Učebnicová rada zní, že chcete-li pálivost papričky zmírnit, nezapíjejte studenou vodou. Raději prý čajem či rajčatovým džusem nebo snězte citron pro neutralizaci. Nicméně nejlepší je nechat působit a pálivost si vychutnávat. Objevují se ale taktéž i pivní sladkosti. Pivní čokoláda s (prý zaručeně 100 %) afrodiziakálními účinky vznikla na Novém Zélandu. A čokoládové pivo, oblíbené třebas v Japonsku, se ostatně ve střední Americe vařívalo již před tisíci lety. Ale nezapomínejte na samotné kvalitní pivko. A nemusí to být pouze na Žižkově, kde po stopách Haška a Švejka lze samozřejmě kráčet mnohem, mnohem důkladněji. Haf.