XXVI.: Jihočeská

Bertíkova Pivní Hlídka XXVI.: Letošní jihočeská (nejen) pivní nahlédnutí

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a široširého okolí. Dnes poreferujeme o tradiční páníkově cyklo-pivní prázdninové exkurzi. Od Tábora, přes Malšice, Bechyni a Dražíč, až po Zvíkov.

Tradiční putování zahájeno tradičně náročným vyloděním v tradičním Táboře. Dráhy se vytáhly. Překvapivě. Vlak z Prahy odjíždí na čas a na příjezdu zpoždění pouhopouhých pár minutek. Nejméně, co pamatujeme. Na táborském rynku pořád zlatá Budvarka U zlatého lva, neboli Italská pizzerie & Český restaurant v jednom. Pořád sice nechápeme, co má nějaká picérie co dělat v historickém domě na historickém náměstí v husitském městě. A v budvarské origrestauraci k tomu. Ale budiž. Pivko mají, naštěstí, pořád dobré. Na čepu 10, 12, 12 tmavý a hlavně kroužkovaný ležák. Skvostný. Celkem fajnový je pivovarský guláš. O víkendu zase světlejší a víc lečový, než ve dny všední, kdy bývával lepší. Leč tentokráte stejně „italský“ i ve středu. Zahrádka milá a neustále vysedávající místní tzv. podnikatelé tragikomičtí. Přímo u Lužnice Na brusírně možno stále otestovat silný Lipan. Zde ale žádný zázrak. Pár metrů po břehu však na pohled příjemné posezení s nabídkou i kvasnicového Bernarda. Zkusíme.  

Křižíkova bechyňka opět trpělivě čeká před nádražím. A stejný vousatý průvodčí zase stejně brblá při nakládání bicyklu. Leč mile a hlavně to již patří ke koloritu. Pro nezasvěcené připomeňme, že termín bechyňka má krajově i jiný význam. Vedle nepřekonatelně originální trati Tábor - Bechyně (završené jízdou po slavném mostě vedle aut) označuje ještě jisté břišní příhody z místní vody. Nás míjejí, neboť pečlivou aklimatizaci opravdu nikdy nepodceníme.

Šťávova Bechyně je zase stejně ospalá a malolázeňsky poklidná. Letní siestu narušují pouze ryční důchodci. Dle chrochtání burani z Holandska. Na přehnanou čistotu při stolování si taktéž příliš nepotrpí. Obdobné zkušenosti s nimi máme i z Českého ráje. Přežít se ale dají. Mávneme na Růžičku, zdejšího to servismana kol. Penzión U Pichlů (resp. Kalousků), v č.p. 141, se zahrádkou, naprosto nečekaně opět s obsluhujícími brigádnickými děvčátky. Ještě mladšími a ještě pomalejšími a nešikovnějšími než vloni, předloni etc. Nicméně na tabuli stále trůní nápis exkluzivní kroužkovaný Budvar. Čepují i tmavý a Platana. Táborský kroužek však tradičně bývá říznější i chladnější. Vše odpuštěno při pohledu na skvostně grilovaného (přímo vypraženého) duhového pstruha v česnekové košilce. Ani rostbíf z grilu není úplně marný. A nechybí ani obligátní sršeň z protějších lip. Bát se netřeba, jen si párkrát cucne černého a letí.

Malšická základna - osvěžovna Rejda na místě. U stadiónku. Kupodivu mírná změna otevíračky. O víkendech již až od 16, jindy od 9. František má nového ježka, Míla vestičku a fungl nové jsou i ubrusy. Bohužel nepříjemně pardálovské. Na čepu stále Budvar 10, prokletý Pardál, Platan 11 a Plzeň. Budvarská desítka sice pořád vcelku osvěžující, ale rok od roku méně pitná a chemičtější. Stále více pardálovitá. Zkoušíme Platana, rozdíl prakticky nulový. Kupodivu chybí nakyslost. Osazenstvo naštěstí stále stejné a všichni na svých místech. Tak to má být. I na rituální uvítání dojít muselo: „Tak jste zase zahájili pobyt, takže zase rok v p...“.               

Nálevny v Dobronicích přímo na Lužnici za rozbor fakt nestojí a návštěvy rozhodně nedoporučujeme. Odporný starouš, ještě odpornější Plzeň, děsivý mixovaný Budvar atd. A je jedno zda trpíte v Marešově olezlém, obludně umolousaném i předraženém kiosku či nahoře v Hospůdce pod kaštany. Což je neskutečně nechutná skoropizzerie s pozoruhodně nedobrými pizzami (nic jiného nevedou), za nehorázné ceny. Na zchátralém penziónu U jezu se objevil nečekaný neón Svijan. Mají mít Máze, Kněžnu, Kvasničáka. Otřesné zkušenosti let minulých velí k opatrnosti. Odvahu nalézáme, ale štěstí nemáme. Holanďani vše snědli i vypili a tudíž zbývá pouze Máz. Žízeň zahnal, leč krmě i prostředí zde nemírný humus. A přímo v lesním campu Fort Dobronice? Že by mírný pokrok oproti loňským Krušovicím? Ne, ne, ne. Osádka z menzovní pizzerie „čepuje“ G a Herolda 10o. Opět pozoruhodně naprosto nepitelného. Vrr.

Náladu a chuť si šlapeme spravit do Čenkova. Těšíme se na Lipana a loni veleslušnou kuchyni. Kluzákův penziónek však zčásti doklouzal. Nabídka jídel lákavá o poznání méně a především již pouze s G a Plzní. Nic pro nás a tedy definitivní sbohem. Bez šátečku. Vrr. Za Lipanem nutno přímo k prameni. Do Dražíče. Šlapání tam stejně úmorné jako v minulosti. Kvasnicový Lipan světlý i tmavý stále mocný a tak nějak depresivní. Ale zdá se nám trochu řidší a méně malvazovitý než pamatujeme. Nabídka, včetně obsluhující paní Papulové, beze změny, leč na vyhlášený podnik opravdu nic moc. Bez hovězího a samé směsi s hranolkami. Specialitek k pivu minimálně. Situaci zčásti zachraňují zajímavě naložení sledi po staropolsku a nabídka dvou hotovek. Návštěva dražíčského Pivovarského dvora Lipan je povinností, ale upřímně řečeno jednou za rok úplně postačí. Ve Zvíkovském Podhradí je to o něčem jiném.

Pivovarský dvůr Zvíkov opětovně excelentně oslňující. Návštěva roku 2009. Domácí uzený bůček či libovější panenka z říše snů. Biftek Rarach s pivním přelivem výborný, po doostření couvertovým Pimentem vynikající a byla-li by naše oblíbená Lethal Ingestion Jolokia Hot Sauce byl by famózní. A jelení biftečky s flambovanými brusinkami luxusní, ale jemnější a dámské. No. 1 zůstává bůček na prkénku, s bochníčkem domácího chleba. Pivka přímo božská. Lahodná Labuť 11o světlá, plzeňského typu, tradičně osvěžující, hořká, pitná. Nezklame ani černá Labuť 13o. Milým překvapením je 11o Rarášek malinový. Osvěžující s lehkou příchutí malin. Přitom pivní a skvělý na žízeň v letním parnu. Svrchně kvašený typu weizenbier. Od jara se ujal. Má dokonce úspěch větší než standardní Rarášek se zázvorem.

Venkovní posezení zpestřuje rojení, přesněji invaze nosálů. Jsou všude a připomínají klíšťata s chobůtkem. Leč nekoušou a jsou chránění. Takže o nic nejde. Další návštěva ve znamení vos. Letos prý zmutovaných a s účinnějším jedem. Vše ke Zvíkovu neodmyslitelně patří. A zapomenout nelze na pivní aperitiv - polotmavý extraspeciál kvasnicový nefiltrovaný, vyleželý 14 měsíců. Královská Zlatá Labuť 26o. Delikatesní pivní portské. A pěkně silné. Na podzim konečně musíme využít nabídku zážitkových menu, mysliveckých a staročeských hostin či grilovaných fajnovostí. Určitě. Haf. Haf. Pro úplnost přidejme, že na samém začátku Zvíkovského Podhradí U rejdaře inzerují Lipana. Proti Labutím a Raráškům je bez šance.

Trasa na Zvíkov přes květovskou oboru pořád excelentní, včetně pochrochtávajících divokých prasátek, letos všude mimořádně početných. Hospoda v Branici stále úplně bez jídla a s Platanem 10. Loni pitelným, letos strašidelně odporným. Chemická hořkost, svíravost, pachuť, stahuje, žízeň nehasí. Velmi blízko G. Jedno jedinké nechutně cítíme i po mnoha kilometrech. Platana desítku nikdy více. Veliká škoda je však branického opěrného bodu. Vrr.

V partyzánské obci Bernartice starý motorest na návsi pivařům neposlouží ani v nouzi nejvyšší. A Sokolovna otevírá bez úterků a čtvrtků až večer. Je avizována coby protivínská,  ale na čepu naštěstí pouze Svijanský Máz a Kvasničák. Má být i Kněžna. Zde slušné pivko i  posezení, včetně páteční harmoniky a již vzácné vodácké atmosféry. I když k řece je to dosti daleko. Stádlecká a ratajská hospoda zlikvidované agresivním G. Tak skončil i Dráchov. Kde jsou časy Pekárnů ... Tristní. Ale hlavně zamrzí konec Los Tlapos v Křenovicích. Převeliká škoda. Nejen Svijan, ale především domácí krmě. Nejenom držťkovka byla fenomenální. Vrr.

Přes veskrze polní podmínky i skoro horské etapy (včetně legendárních nočních sjezdů z Malšic, kterých již máme přes stovku) sledujeme pivní a pivařské aktuality. Třebas jak B. Hussein Obama u „piva“ řešil údajný rasismus v USA. Pivní summit měl smířit arogantního harvardského akademika nebílé kůže s akčním světlejším policistou. V duchu rasismu naruby prezident policistovo zákonné počínání okamžitě označil za stupidní. Vše pak žehlil pozváním aktérů na jednoho lahváče. Sám přitom ucucával slabý Bud Light z produkce lži-Budweiseru, víceprezident J. Biden zase nealko Buckler od Heinekena, policista J. Crowley kanadský Blue Moon a H. L. Gates bryndal Sam Adams Light. V duchu politické hyperkorektnosti média neopomněla zdůraznit, že nejrozumnější byla pivařská volba právě černého vzdělance. Je fajn, že americký prezident skutečně naplňuje všechna očekávání. Americký Gorbačov jako vyšitý.  

Na konec nejenom prázdninový tip k Lužnici. Klíšťatům nesvědčí vitamín B. Ten je obsažen taktéž v pivu. Výzkumy prý odpuzující účinky prokazují u nejméně třetiny populace. Netřeba však cucat Pangamin dražé. Nasávejte pivko a klíšťata nebudou nasávat Vás. Haf.