Aktualizace V.

Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(z 1. února 2009)

Pilotní BPH 0. (tzv. Pivní festival): O něčem jiném než tzv. speciály typu piva s marihuanou (viz Aktualizaci z 1. 1. 09) jsou pivka uvařená přímo doma. Třebas světlý BPLVP. Berouškův Příležitostný Ležák Vánoční Pepřový. Ten v distribuci nekoupíte. Fajnový. Smekáme. Držíme packy nadšeným vařičům. Češi - nevařte žádný perník, ale pivko. Třeba i z amarounů. Haf.

Černá Hora (BPH I.): Černohorská pivka potvrzují „chuť historie“ a 710 let tradice. Sbírají  ocenění. Sdružení přátel piva vyhlásilo Desítkou roku 2008 Moravské Sklepní nefiltrované výčepní pivo. Vítězství v této prestižní a nejsledovanější kategorii přitom Moravské sklepní získalo také loni. V kategorii Speciál roku se jejich Kvasar, ve stejné soutěži, umístil na druhé příčce. Pivo bez alkoholu Forman obdrželo prestižní ocenění na mezinárodním veletrhu Zlatá Salima 2008. A tmavý ležák Granát získal 13. 11. 2008 v Norimberku ještě prestižnější stříbrnou Evropskou pivní hvězdu v kategorii tmavých piv. Vše v duchu báječného sloganu „Po staletí srdce orá, božské pivo Černá Hora“. Ten vévodí Vánočnímu a Silvestrovskému Černohorskému Mázu (speciální příloha týdeníku Zrcadlo Blanenska a Boskovicka). Dozvědět se můžete třeba o pivní pouti v Černé Hoře, plánované na 26. 9. 2009. K dispozici je v žižkovském Království. Zde vše, jak má být. Černohorská pivka, kuchyň, prostředí, hosté. Haf. Třeba segedínský guláš 17. 1. byl prvotřídnější než obvykle. Včetně prorostlejšího masa, kterému se pí. šéfová tak sveřepě bránívá. A 27. 1., ráno, tradiční vánoční rybí polévka, hustá, uleželá, s opečenou houstičkou. Převelice fajnová, velejemná, až podezřele. Byla totiž „falešná“ - z lososa. Haf. Profesionální je taktéž kalendář ČH „Moravský kras a okolí 2009“. Fotky s pohlednicovou atmosférou (a jakoby z Alp) dokumentují, že se tady lyžuje, provozují  mnohé - i překvapivé - aktivity a nachází upravená, čisťounká, krajina s řadou pamětihodností a atrakcí. Pěkné. Ještě musíme zdokumentovat, kdo Macochu a okolí vlastně objevil. Vědec J. E. Purkyně, lékař J. Helcelet, kněz a spisovatel F. M. Klácel? Všichni společně? A hlavně, co při (před a po) svých objevitelských cestách pili? Černou Horu? Především Klácel je dost originální figura moravského národního obrození, která svá hledání „cesty na Svojanov“ zakončila v USA. A jeho techtle s Boženou Němcovou (v komuně zvanou sestra Lidmila a Luděnka) jsou pikantní nejen pro historiky. Zvláště, když tvrdé mechtle se spisovatelkou měl, prý, hlavně kámoš Helcelet. Kdo hledá, najde fakt zajímavé informace. Nejen o pivku. Haf.

Svijany (BPH II.): U Bobeše (Lipanská ul.) překvapivě rychle znovuotevřeno pod stejným názvem, ale jiným pronajímatelem. Zase zkoušejí každodenní otevíračku, v pracovní dny již od poledne. I plazmovou televizi zakoupili a hojně využívají. Takže hospoda to, bohužel, již není. I když podnik dnes působí útulněji a méně agresivně. Možná je to tím, že předchozí p. šéf byl často pod parou permanentně. Na čepu Budvar 10, 12 a zde tradiční Svijany. Máz, Kníže, Kněžna. Pátá pípa zůstává neobsazena, neboť se bojí Kvasničáka. Právě na něj jsme se ale tady těšívali. Prý se po něm zatím ptalo jenom málo hostů, a prý se musí rychle vytočit. A nesmí se s ním, prý, vůbec hýbat. Kdyby o něj, prý, mělo zájem více lidí, celkem sympatický p. vedoucí by se, prý, bát možná přestal. Kdyby přestal, možná by sem i nějací hosté chodili. Včetně nás. U bejvalech vyndanejch (Krásova 13) situace stabilizována. Kníže a Kněžna pořád oblíbenější a vcelku ve standardní kvalitě. Kníže nám chyběl. Je lahodný a návykový. Úroveň hostů se, za Richarda, pomalu zvedá. A vysedávat v kobce pod sklepní klenbou, se sudy, nebo na šicích strojích, atmosféru pořád má. Kachní a drůbeží týden U sadu (od 5. 1.) vydařený. Husa asi opravdu byla více husou, a nikoli nechutným obvyklým mutantem husokachnou. I když byla maďarská. A každý ví, že klasik (sapér Vodička) pravdivě praví „Každý Maďar může za to, že je Maďar“. A nebo celkem příjemná kombinace: Na žízeň tradiční Svijanský Máz a coby aperitiv světlý pšeničný Primátor Weizenbier (zde zvaný kvasničák). K papání štrasburská kachna (kachní roláda s játry), s knedlíčkem bramborovým, zapíjená též tmavým Masterem 18. A tradiční závěrečná vídeň. Samozřejmě pro nás vždy z bojlerového turka, s nenahraditelným poctivým českým lógrem. Haf. Telegraficky o další sadovské akci „Pivní hodování v kuchyni“ (19. - 25. 1.). Posuďte sami: nakládané syrečky, topinky s romadůrem a pivem, bílé klobásy v pivu a s kysaným zelím (během akce překvapivě největší hit), opilej králík s bramborovým knedlíkem, kuřecí stehno marinované v černém pivu s křenem, medem a slaninou, v pivku vymarinované a vypečené vepřové koleno (úžasné, No. 1), vepřový kotlet v pivu, jehněčí pivní špíz, pikantní pivní rizoto s vepřovým masem a pekelný talíř (tj. olomoucké tvarůžky a romadůr v pivním těstíčku). Leccos za hřích stálo. Nicméně syrečky tradičně standardně evropské. Smažené vůbec nesmrděly. A naložené byly v oleji, čili smrdět ani moc nemohly. Ale ucházející. Jehněčí špíz působil na talíři nedospěle a smutně, leč s přílohou tří romadůrových topinek (výtečně naložená směs rozdělaného sýra v pivu) se ihned rozveselil. Domů jsme vzali pivní rizoto. Po smíchání s trochou kajenského pepře a Drákulovy smrti (česnek + chilli papričky)  chybu nemělo. Zvláště s echt dijonskou nejpálivější hořčicí, na které páník závisle ulítává. Mostarda de Dijon forte se prý už ve francouzském Dijonu nevyrábí, nýbrž v putinovském carském Rusku. Vůbec nevadí. Coby Gorčica ogněnnaja, resp. Dijon Scharfer Senf je standardem v ruském obchůdku v podchodu přímo nad Muzeem. Bezvadná prakticky ke všemu. Koštněte s taliánem, nebo jen tak s brambory. Samozřejmě kvalitními. Samozřejmě českými. A hlavně sledujte další sadovské hody na https://www.usadu.cz. Tohle je ta globální krize? Haf. Haf.

Polička a Kácov (BPH IV.): Po lednové rekonstrukci, s přiměřenými obavami, snad brzy otestujeme Rybářskou baštu u Botiče (https://www.rybarska-basta.eu). Snad Kácov přežil. Vrr.

Budvar (BPH VI.): Dejvická Budvarka maličko nevyzpytatelná i po Silvestru. 5. 1. 2009 na čepu chybí Budvar tmavý a první kroužky opravdu nic moc. Zklamání, šlem a patrná kyselost. Následně však postupné zlepšení. Většina jídel standardně dost přitažlivá a dosti chutná. A hlavně tady byl božský klídek. Takže stále chválíme. Nicméně velebáječný kroužek by si zasloužil stabilní minimálně vynikající kvalitu a servis. Vrr. Další sezení již bez připomínek (k pivku). Dovolte ale dvojí varování. Můžeme klidně doporučit slaninový filet z obřího pstruha (zkuste s rýží a teplou pepřovou zálivkou) a lososa (pro dámičky), budvarský řízek (s brambůrkem ve slupce), grilovanou šunku (na prkénku, zajímavě s topinkami a nivovou pastou), pivovarský gulášek, kolénko či pokrmy na pánvi. Nezklamaly nikdy. Krize nekrize. Ale opatrně s hovězím. Pozor na bifteky a steaky. Gramáž a obloha, včetně česnekových fazolek, přijatelné, ba až nadprůměrné. Maso však překvapuje spíše nepříjemně. Např. 21. 1. rumpsteak sice nikoli tuhý, ale tak nějak divně vysušený a hlavně totálně bez chuti. Taktéž od mlýnského bifteku za tři kila bychom tady čekali více. Možná je to marinádou, nebo druhem masa. Nám ale všechna ta eko- aj. plemena, třebas až z Jižní Ameriky, moc nešmakují. Jsou taková jalová. A pozor, kroužkovaný Budvar je silně návykový! Pouze na vlastní nebezpečí.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Berounský pivovar zase navštívíme až bude tepleji. K žižkovské Radnici nás to již příliš netáhne. Ostatně Opat už tady nebývá, a samotný vládce hor Krakonoš pouze výjimečně. A hlavně přetrvávají problémy. Nejenom s otevíračkou. Sice pořád na okně stojí Po-Ne od 11 hod., ale realita bývá nezřídka odlišná. Co je platné, že na venkovní tabuli je vypsaná převelice lákavá nabídka. Např. 24. 1., mimo jiné, dva druhy zvíkovského, speciál Primátor Stout, nebo Vánoční Krakonoš 14. Leč hodinu po inzerovaném začátku otevírací doby zamčeno, zhasnuto, pusto, žádný vzkaz. Pokud na víkendy (a hosty)  zvysoka kašlete, někde to, prosím, oznamte. Zvláště, když to rozhodně není poprvé. A stejně by nás velmi pravděpodobně vevnitř čekalo překvapení, že na čepu figurují pivka jiná. A trefit se do fungování místní kuchyně se nám podařilo málokdy. Zřejmě důmyslný systém. Co kdybyste zavedli G a Krušovice? K úrovni Vašich služeb by pasovaly mnohem lépe. Vrr, vrr.

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Opětovně nic nového. Aspoň kdyby nebylo hůře. Pivní panebože, ochraňuj Svijany. A nedopusť, snažně prosíme, cestu mezi eurobíry. Modlíme se.  

Pivní literatura (BPH XIV.): V žižkovské trafice vykoukl Pivní magazín. Signován podzim 2008, ročník 4 (na titulu). V tiráži (na s. 3) ale dost nečekaně uváděn ročník 24. Srovnáváme s Pivním magazínem z května 2004, kde je uváděn ročník 2. Takže fakt nevíme. A ani po tom nikterak netoužíme. Již se nám totiž tolik nezamlouvá, jako kdysi coby ještě měsíčník. Spíše vůbec. Jako čtvrtletník, za 40 korun českých, skutečně o pivku mnoho nepřináší a nenabízí. Ono tam však není mnoho ani o ničem jiném. Ani humoru. Tedy kromě toho, že jde o jakousi rádoby intelektuální politickou žvanírnu. Číslo totiž mělo být předvolební. Ani nelitujeme, že z dřívějšího předplatného sešlo. Tedy, že my jsme poslali peníze a oni nám vůbec nic. Vrr.

Strahov a pivní gastronomie (BPH XV.): Na gastronomii dnes sází populární David Rath, kdy na pražské Královské cestě mají ještě letos turisté objevit taktéž Střední Čechy. Loni právě zde ubylo nejvíce turistů (což může být mnohdy ale jenom, jenom dobře), nicméně novopečený hejtmánek chce zájem o kraj pozvednout i důrazem na jídlo. Zpracovává se projekt gurmánského průvodce Středními Čechami, který upozorní na mikroregiony mající nalákat na nejrůznější kulinářské a gastronomické speciality. Průvodce by měl být brzy dostupný v Husově ulici, vedle pivnice U zlatého tygra, kde vzniká středočeské informační centrum s kavárnou i obchody a galérií. Nezapomeňte na chmel a pivo. Prověříme. Haf.

Pivo v poháru i na talíři (BPH XVI.): Další obžerství se uskuteční kdy? V době krize (a ještě k tomu globální, finanční, ekonomické, institucionální etc.) je třeba stimulovat poptávku. Jenom nezodpovědný bloud škudlí. Nespotřeba je únikem. Proto chlastejme a žerme jako o život. Pivní kulturou proti Lisabonu! Haf. A nebo se alespoň řiďme paradoxem úspor dle Adolfa T. Jde o poučný příběh. Subjekt pije dvanáctku a nic neušetří. Tedy začne pít levnější desítku a cenový rozdíl hází do prasátka. Čím víc chlastá, tím víc spoří. Na to by nepřišel ani NERV. Nicméně správní patrioti vždy kupují výhradně produkty české. Kde ale jsou? Vrr.