Aktualizace VII.

Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(z 1. dubna 2009, ale snad nikoli pouze aprílové)

Černá Hora (BPH I.): Žižkovské Království (www.kralovstvi.com) důstojně vplulo do druhé pětiletky. První pětiletý plán splněn na více než 130 %. Hrdý titul brigády kapitalistické práce je na dosah. Blahopřejeme! Vydržte, což samozřejmě platí též pro Pivovar Černá Hora. Haf.  

Svijany (BPH II.): Na Žižkově, pod věží, na kulatém malém Škroupáku, v pivnici U sadu (https://www.usadu.cz) pokračují již velmi, velmi zavedené i obvykle vyvedené procházky pivním sadem. Vedle tradičního repertoáru na čepu (který si drží standardní kvalitu, sice nikoli vždy úplně 100 %, leč ještě obvykle příjemně snesitelnou a pitelnou) se střídají další světlá plnotučná, obecně méně známá, pivka. Zmlsaní hosté okusili moky rohozecké, Klášter, rakovnické i protivínské. Štamgasti, včetně personálu, zatím nejvíce oceňovali Skaláka. První březnový týden měl přinést toužebně očekávaného Opata, nicméně pivko sice dorazilo včas, ale zase chybělo orig sklo. Broumovské předběhlo novopacké. Na čepu figuruje Kumburák (světlý ležák, alc 5,0 %), v láhvích Podkrkonošský speciálek světlý (alc 6,3 %). Čepovaná dvanáctka z Nové Paky je vůně nikoli typicky pivní, jakoby svíravě-trpké, až chemicky trnkové, až možná nepříjemné. Nicméně překvapivě šmakuje dost dobře. Trochu nakysle, trochu hořce a chutně. Síly se zdá spíše slabší, což negativem rozhodně být nemusí. Pivaře na duši pohladí, že rituál výměny osmého pivka na čepu bývá doprovázen obměnou papírových tácků (= piškotků, ale nejenom pro vyhladovělé Ukrajince chutných „keksů“), nápisů na tabulích i vývěsek nad výčepem. Stylové. Kéž by tomu takto bylo všude. Ostatně na nechutná zvěrstva třebas se svijanským pivkem ve sklenici G, na tácku Kozla a ubrusu Pardála, pod baldachýnem Krušovic, s logem echt Plzně, jsme si již postěžovali několikrát. Novopacké doprovází tajemnou kulinářskou akci týdenních specialit Kubánské nahlédnutí. Názvy silně exotické, ale skoro samý základ z Xaverova. Kuřata naložená, na kostičky, smažená či na pánvičce. Pollo con Cuba, Patatas Rellenas de Pollo, Patatas al Horno Cubana a Steak Banana Bedido. Což byla kuřecí kapsa smažená v trojobalu s kokosem, velmi stylově napěchovaná slaninou a středně opilým banánem macerovaným v rumu. Snad dokonce kubánském. Výjimkou jsou Masas de Puerto Fritas (vepřové kostky v limeto-pomerančové marinádě) a Frijoles Negros Dormidos (= fazolová kaše, výborná). Jejich spojení s Kumburákem sice dost neobvyklé, leč vydařené. Měl by to zkusit starý lišák a velký macho Fidel. Haf. Druhý březnový týden na čepu Opat 12. Silný. Výborný. Konečně hořké české pivko. S dlouhým chmelovým ocasem. I když Bitter je ještě fajnovější. V láhvích taktéž Kvasničák, Pepřák a medové (ochucený světlý medový ležák, alc 5,0 %) z Broumova. Od 16. 3. staročeské posvícení doprovázené „pivem znalců“ - Březňákem z Velkého Března. Březňák Ležák (světlý, alc 5,2 %). Pan Victor Cibich se sice mlsně a potutelně, z etiket a sklenic, uculuje pořád, ale určitě bývávalo lepší. Dnes přinejlepším průměr a pachuť, leč alespoň kroužkuje a celkem i digestuje. A je slabší. Po přepychovém Opatu zklamání, především hořkost bolestně schází. Pro pořádek program posvícení: husí játra na červeném víně s mandlemi (+ toasty), husí stehno pečené dozlatova (+ červené a bílé zelí, bramborové placky a variace knedlíků), ¼ ks staročeská kachna pečená na medu s jablky a švestkami (+ variace knedlíků), štrasburská kachna (+ bramborový knedlík), jehněčí na česneku (+ bramborový knedlík, listový špenát) + posvícenské koláčky. Povedené a dietní. Přesně na dobu krize. Haf. Poslední březnový týden měl být znamení pivka Dačický světlý ležák (alc 5,0 %) z Kutné Hory. „Zlatý mok ze stříbrného města“ nám ale nikdy příliš nejel. Možná, že by i na pověstného frejíře, vína i piva pitele Mikuláše Dačického z Heslova byl moc chemický a lihový. Hlavně málo pivní a divně „eurobírový“. Není divu - zase filiálka Drinks Union, stejně jako u Velkého Března. Vrr. Leč kutnohorští nedodali slíbené sklo, ani tácky etc, takže na čep nakonec šel Herold Bohemian Blond Lager (světlý ležák, alc 5,2 %) z Březnice. Ještě ujde, i když příliš výrazný rozhodně není. Ale zase ta hořkost. Chybí a chybí, jak si stěžujeme v BPH XVIII. Chystá se Ferdinand.

Budvar (BPH VI.): Dejvická Orig Budvarka (https://www.budvarkadejvice.cz), jídla a hlavně návykový přepychový kroužkovaný Budvárek O.K. Až na nazrzlého V.I.P. hosta (bydlícího nedaleko), který se krčil v liduprázdném sále. Gorilku nechal v šenku. Sám v pivnici cmrndal dvojku červeného a dloubal se ve vyhlášeném tataráku. Zbytek si šetrně nechal zabalit. Asi výslužku pro Dášu. Tohohle pseudomyslitele fakt nemusíme. Ani cítit, ani vidět. Vrr. Vrr.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Medvědy berounské navštívíme a zase vychutnáme již brzy. Přímo v jejich útulném „výběhu“ na nádražním šrotovišti. Bohužel však pošel Medvěd vrchlabský. Pivovarská bašta s minipivovarem vařila pivka pod značkou Krkonošský medvěd (světlé výčepní, světlý a tmavý ležák, světlý a tmavý speciál, včetně ochucených s příchutí třešní a medu). Vařila, neboť již skončila. Prý doplatila na to, že v okolí kvalitní pivka nikdo z místních nechtěl odebírat. Styďte se, to jste krkonošští patrioti? Když ujíždíte na G, Krušovicích či Staropramenu? I Trautenberk by s vámi pěkně vyběhl. O Pánu hor - samotném Krakonošovi nemluvě. Ale ten také uprchl před globalizací i kapitalismem po česku do Alp a posléze prý až kamsi za Ural. Zůstal po něm jen trutnovský Pivovar Krakonoš, který snad funguje. Nicméně o značce Krakonoš nové reference nemáme, neboť Krakonošovu restauraci U radnice (žižkovské) jsme ze seznamu oblíbených míst vyškrtli. V předchozích Drbech byly naznačeny stálé problémy s otevírací dobou, peripetie s kuchyní i obsluhou. Ale hlavně, že tam již není ani Opat a často nebyl ani Krakonoš. Vrr. Karlínský Pivovarský klub (https://www.gastroinfo.cz/pivoklub) je nakonec nekuřácký až od prvního jarního dne. Na čepu již Štěpán obvykle nechybí, nicméně ... Ten starý nám šmakoval více. Třeba 17. 3. byl úplně bez jiskry, splihlý a skoro až velmi nepříjemně nakyslý. Sklenky čepovaného echt tradičního kouřáku Schlenkerla Rauchmärzen to však vynahradily. Nicméně občasná kouřová Chýně je Chýně. Nějak moc se v Pivo- klubu střídá personál. Nová dolní pánská + chlapecká sestava se sice asi snažila, leč profesionalita a šikovnost chyběla více než viditelně. A minimální pivní přehled jakbysmet. Kam se poděl známý „Slovák“ či „Maďar“? Škoda. Snad to nebude ještě horší. Za pořádané akce i některá pivka velká jednička, ale jinak, bohužel, to jde spíše dolů. Uzené se špekovým knedlem a listovým špenátem za 185 nestálo. Špenát fajn, tentokrát nepříliš vyvedené knedle úplně studené, sos žádný a studené skrojky velmi tvrdého uzeného bez chuti se musely žvýkat předlouho. Ještě, že ho bylo tak málo. I v Praze je řada podniků, kde takové jídlo dostanete (i k večeru) teplé, čerstvé, povedenější, a o dost větší porci. A ani ne za polovinu ceny. Možná ale, že jsme opakovaně měli jenom smůlu. Chápeme, že je těžké podnik dneska udržet nejenom za krize. Proč to ale někde jde, a jinde nikoli? Vařívali jste běžně lépe, obsluha bývala profesionálnější a Štěpán byl Štěpánovitější  ... Vrr. Nicméně nebuďme nespravedliví. Pan A. Dočkal & spol. se snaží. A v neposlední řadě sehnal lahvového Čili Rambouska. Chilli Beer Arizona (alc 4,7 %) ve stylových flaštičkách od  hradeckého fenomenálního Milana Rambouska. Vše odpuštěno. Pivko v kombinaci s chilli čokoládu (Peperoncini Pikant mit Chili) bylo úžasné. I když to byla pouze jedna třetinka. Haf.   

Opat (BPH XIII.): „Můj domov. Naše pivo“ jsou slogany broumovského pivka. Začátkem března se před žižkovskou pivnicí U sadu batolilo půlmetrákové štěňátko bernského salašnického. Jeho páníka zaujala litrová láhev s Opatem Kvasničákem, kterou páník Jezevec dostal darem v pivnici. Slovo dalo slovo a ze sympaťáka se brzy vyklubal p. Jaroslav Nosek. Samotný majitel, sládek, jednatel etc, etc. Pivovaru Broumov. Přijel se sklem a tak putování pivním sadem s Opatem již nic nebrání (podrobnosti v minulých Drbech a o něco výše). Opat je aktuálně zavážen na řadu míst v Praze (třeba až kdesi v dalekých Radlicích), ale samostatná pražská pivnice je stále neuskutečněným a především příliš drahým luxusem. S výjimkou malého vinného podniku na Florenci. Do hospody U radnice (žižkovské) Opata již raději nedodávají, protože tam neplatili. Olivětínští pivovarští se chystají na osmičku - levnou, leč pivní. Což v době krize tak špatný nápad určitě není. Počet jednotek hořkosti Bittera p. šéf  stále důsledně tají, ale je to rozhodně více než má dnešní Plzeň. Že by dost přes padesát? Broumovští hecovali, že je Opat sladký, tak jim ho řádně přichmelil. Až huby křivili. A zezelenali. Ale zachutnalo moc a mnozí si nejen Bittera pletou s Plzní. Třeba 11 či 12 „obyč“ skutečně navozuje nostalgické vzpomínky na dobu, když ještě Plzeň byla Plzní. A olivětínský Pepřák je pořád Pepřák. Fajnový a návykový. Buď ho milujete, nebo nemusíte vůbec. A za vrchol p. šéf samozřejmě považuje Kvasničák. Nefiltrované světlé s podílem živých kvasinek (alc 5 %). Děkujeme a vydržte. Haf. Šenk Vinný ráj v ulici Za Poříčskou branou, představený v BPH XIII., slaví s Opatem značné úspěchy. Na čepu stále Opat 11 a nějaký speciálek. Zřídka Pepřák, ale mnohdy další bomba. Kvasničák Bitter 12. Správně kalný, pivně smrdí (tj. nádherně voní), fantasticky hořký, dlouhé doznívání, digestuje ... Prostě paráda. Ve vinárničce samotné vše při starém. Jerky Canadian Style sice nebyly, ale něco parádnějšího k drobnému zobání se vždycky najde. Kdo nepije pivko z Broumova-Olivětína, není Čech! Haf. Haf. Haf.

Pivní literatura (BPH XIV.): Listujíce kuchařkami, prohlížíme fotky krásně naaranžovaných pokrmů (obrázky jsou mnohdy mnohem zajímavější než třeba Playboi pro páníky, nebo Svět rozpustilých fenek pro pejsky, o námi velmi vyhledávaných jídelních lístcích s fotkami ani nemluvě - poznámka Bertíka) a hledáme taktéž něco s pivkem. Nicméně hyperinflace různorodých kuchařek, pořadů i receptů od tzv. celebrit, nebo čtenářů a diváků nezřídka tyto činnosti spíše devalvuje. Kšeft je ale kšeft. Např. kuchařka Recepty naší rodiny (díl již 7., nakladatelství ani uváděn nebudeme) - zřejmě pro naše chudší spoluobčany - fakt připomíná čapkovskou pohádku o pejskovi, kočičce a dortu. Čtenářka s opravdu příznačným jménem Blafková a desítky jí podobných se s námi dělí o to „nejlepší“. Domácích receptů hodně přes stovku, s pivkem asi čtyři nebo pět, ale vůbec nic nového, samé skorobuřty na pivku apod. Za zaznamenání nestojí. Příště musíme volit lepší titul. Zaujme snad možná recept na domácí Absint - coby starodávný 80 % likér. Co ostražití europrotektoři a eurocenzoři, kteří nás vychovávají a chrání? Ať se nám to líbí, nebo ne. To Špidla & spol. přehlédli? Chtělo by to nějakou další komisi (samozřejmě s podkomisemi) a bruselskou směrnici. Vrr. Snad ještě bezútěšnější než pseudokuchařská show prodavače lyží J. Babicy je nový „zábavný“ formát Primy. Samozřejmě převzatý. Ano, šéfe! je děsivé. Z. Pohlreich se ve veselé kuchařské hře pokouší vylepšit české restaurace. A sprosťárnami přitom nešetří. Co přijde příště? Vrr.   

Strahov a gastronomie (BPH XV.): Další michelinské hvězdičky pro Prahu nás nechávají ledově chladnými. Dojmutí nejsme. Snad až bude Michelin pivní. Daleko více nás zajímá, zda jako loni trestuhodně nepropásneme na Strahově speciálek světlý Velikonoční, typu Pilsner. Uváděn bývává týden před Velkým pátkem. To snad bude už někdy kolem 3. dubna? Haf.

Bernard (BPH XVII.): Kdosi míní, že jsme k pivkům Bernard (viz BPH XVII. + minulé Drby) zbytečně kritičtí, neobjektivní a nespravedliví. A k p. S. Bernardovi násobně. Tolik toho vykonal, vykonává a ještě jistě vykoná. Nicméně nemůžeme si pomoci. Jejich produkce nás nenadchla a marketingové triky p. šéfovi nežerem. Ale je dobře, že tahle značka je. Haf.