Aktualizace XXXI.

Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(z (ne)průvodového Svátku (ne)práce LP 2011 a v neposlední řadě z operetky „Kočí z křoví vyskočí …“)

Pilotní štěknutí (BPH 0.): Úvodem omluva. Firma obhospodařující tyto www stránky zase něco tzv. vylepšuje. A jak známo, každá změna bývá k horšímu. Takže od konce března se v některých dílech BPH, v některých prohlížečích (Internet Explorer nižších verzí aj.) občas někde objevují nepatřičné mezery před kurzívou. Snažíme se věc technicky náležitě ošetřit, ale „vot ťéchnika ...“. Mezery někdy někde vykouknou, jindy nikoli ... Takže, sorry vážení.  

Černá Hora (BPH I.): Ach, jó ... O žižkovském Králově Království (www.kralovstvi.com) jsme tentokráte psát vůbec nezamýšleli. Nějak nás to tam už moc netáhne, leč stále na pražské poměry špica. Haf. Nicméně, pokud štamlokál Vyndanejch má havárku vody ... ČH pivka furt fajnová (naštěstí protektorát K-Brewery kvalitu - alespoň zde - ještě neovlivnil), slivovička pořád v Praze bezkonkurenční. A relativně nový (Ála je pryč už déle) slovenský kuchař asi i  umí. Nicméně musí mít patřičné suroviny. Třeboňskou rybu, ve Velikonoční speciál nabídce, nezachránil ani on. Namísto hranolek objednáváme rýži. Kvitujeme, že bez problémů. Špalek rybky působí lákavě, sós s červeným vínem též. Kapr je ovšem pamětníkem v mrazácích. Rozbředlý, bez chuti, smradlavý. Nikoli voňavou rybinou. Diplomaticky řečeno - nedobrý. Nechceme furt staromilsky vzývat staré dobré časy, leč bývalo zde útulněji a kvalitněji. Kapra vem čert, ale neodpustitelné je, že z kuchyně to teď tady smrdí. Skoro jako U Kurelů. Vrr.     

Svijany (BPH II.): Svijanská hospoda v pivovaru k dobrému jménu svijanského pivka moc nepřispívá. Naše výpravy tuto již nenavštěvují - předchozí zážitky především s tzv. kuchyní byly příliš drsné. A ani s pivkem to tady není zdaleka 100 %. Pouze sbíráme historky o  kvalitě, se kterou je to jako na houpačce. Občas někdo někdy je i celkem uspokojen, jindy ovšem přinejmenším otřesné. Vrr. Leč za návštěvu obvykle stojí vedlejší sympatická prodejna se svijanskými artefakty. Nicméně na Velikonoce hospoda otevřená, prodejna (s otevíračkou denně) ovšem zavřená. Zájemců o nákup spousty a kroutí nevěřícně hlavou. My také. Zřejmě  tržby nepotřebují ... Vrr. To na žižkaperku, na škroupáku, U sadu (https://www.usadu.cz) se dobře pije i dobře jí pořád. Už i na zavedeném venkovním posezení. Vedle obligátních stálic i stálic nových na čepu pivkem týdne v sadovských pivních potouláních přímo od stolu v první půli dubna Schwarzenberg 11° (alc 4,8 %). Dle reklamy plné chuti, jemně hořký. Do testování se moc nehrneme. Moc dobře pamatujeme nové protivínské chemické K-Brewery patoky, na které jsme se nechali dětinsky nachytat loni v létě v Jižních Čechách (A k dnešním nositelům tohoto šlechtického jména páník moc sympatií nechová. A to, i když - coby přesvědčený monarchistický bolševik - má pro šlechtu, v čele s Frantou Procházkou I. a Trautenberkem, obecně velkou slabost - pozn. Bertíka). Vrr. Nicméně jedno malé, dětské, aperitivní, doufejme přežijeme. Hořčí sice je, leč s protivně kvasinkovou pachutí. Chemie ... Čili ke kachnímu segedínu už raději, naštěstí stále fajnovou, ČH pšenici Velen. Strategií K-Brewery je značku Platan ponechat navyklým konzumentům kolem komína a jinam - pivo s mírně upravenou recepturou - distribuovat coby Schwarzenberg. Dobře jim tak! Haf. Další kousek na čepu = hlinecký Rychtář 12° Natur (nefiltrovaný světlý ležák, alc 4,9 %). No, hlinecká nemusíme vůbec. Hodně specifická a ještě více proměnlivá. Natur má být jejich nejlepší. Zase ovšem K-Brewery. Jedno se dá. Hořkost (i chuť obecně) je ale trošku podivná. Vrr. Lepší to není ani se 13° zeleným speciálem na Zelený čtvrtek. Loni, ze studijních důvodů, jedno malé, jeden den v roce - a dost! I letos to má být krušovické, ovšem namícháno zřejmě kdesi jinde. Nakonec je to vlastně jedno. Letos zelené vyprodáno už ve čtvrtek večer, čili na nás nezbylo. Nakonec je to vlastně dobře. Haf. Na čepu stále nevýrazný Guinness a opět - přes zbytek jara a léto - i náš oblíbený Belgičan Kasteel Rouge. Znovu ovšem konstatujme, že jde vlastně o jediné pivko, které nám chutná více v lahvové podobě. Čepovaný se zdá mírně slabší i o něco méně lahodně nakyslý. Nicméně pořád fajnový. Haf. Sadovské víkendy nyní už jenom se stálým meníčkem (bohatým), bez víkendových specialit. Až zase na podzim (se zahrádkou by se nestíhala uhlídat kvalita, ani přijatelný čas čekání). Nicméně, s čestnou výjimkou Velikonoc. Jehněčí (i  řízečky s bombovou česnekovou bramborou), králičí s nádivkou. Nejlepší je však následný čtvrtek jehněčí kolínko na tymiánu, s grilovanou zeleninkou a pečeným bramborem. Luxusní. A v kombinaci s hořkým Hopusem (alc 8,3 %) = zážitková gastronomie. Haf. U (bejvalejch) vyndanejch skoro vše při starém. Zatím. Změny personálu se ale chystají okolo prázdnin. Vrr. Leč přibyla čínská televize. Zatím komické problémy s naladěním a zapínána má být údajně výhradně na vybrané sporty. V čele s aktuálním hokejem. Charakter podniku TV ovšem obvykle změní. Vrr. P.S. Na Bílou sobotu nás vyhání nemilý nápis, že otevřeno zase bude, až pomine havárie vody v domě. Vrr. Naštěstí nic vážného a po Velikonocích to znovu tady frčí.

Chýně (BPH III.): Pivovarská krčma (https://www.pivovarskakrcmachyne.cz) pro rok 2011 vydařeně pokřtěna kolařskou návštěvou 7. 4. Na čepu světlá 10°, světlá 11°, polotmavá 12°. Desítka =  tradičně výtečný chýňský standard. Osvěžující, žízeň báječně hasící. Jedenáctka kalnější, mocnější, hořčí, příjemně nakyslá. Též výtečná. Pochvalu zaslouží i filet z candáta i tradiční domácí uzené. Samozřejmě nechybí kočičáci. Malí i velcí. Idylka téměř dokonalá.

Budvar (BPH VI.): Kroužek v OrigBudvarce (https://www.budvarkadejvice.cz) při letmém bicyklodostaveníčku 2. 4. osvěžil i potěšil. Konečně správný říz i teplota! Předzahrádka se ovšem zatím nekoná. A protivný pingl si protentokrát, naštěstí, odpouští rádobyvtipné frky a trapné kousky. To 5. 4. slouží, v tradičním režimu dlouhý-krátký, již daleko, daleko milejší sestavička. A kroužek skoro na 96 %. K obměnám menu (samozřejmě coby mírný pokrok v mezích zákona, tedy přesněji návrat k předloňskému) se letos zde nějak nemají. Vrr. 12. 4. kroužek opět cca 95 % (neoblíbený obsluhující trousí své kecy jen občas, leč tácky na stůl zase drze metá zcela pravidelně). 19. 4. kroužek maximálně 90 %. Pitivý, leč nějaký řidší a moc vlastně ani nekroužkuje. Obsluha příjemná. Kolegova půlka kachny chuťové ucházející, ale napohled bledule bledá. Křupavá kůrčička bolestně chybí. A Velikonoční speciality (což třebas loňské famózní kolínko jehněčí?) zatím nikde. Předzahrádka také stále absentuje - což je při krásném počasí mírně nepochopitelné. Zřejmě se čeká až na zimu či období dešťů. Vrr.   

Nymburk (BPH IX.): Hrstka postřehů z nymburského mikroregionu. Na krásnou neděli 3. 4. pečlivě naplánována cyklotrasa Žižkov-Masaryčka (S-Elefant)-Libice a zpět do Čelákovic (či Kerska a Lysé) po vlastní ose. Nicméně vlak (10:54) neuvěřitelně přeplněn bicykly a především úplně všude napresovanými kočárky. Stresované maminy. A po trase jich přibývá, atmosféra houstne a ryk nenapomínaných nezvedenců sílí (Kam až povede tzv. liberální pseudovýchova, kdy si totálně nevychovaný fakan může dělat úplně všechno, co si zamane, včetně permanentního řevu, metání věcmi či úmyslného a opakovaného kopání do pasažérů. A „rodiče“ nepřetržitě telefonují. Každý se svým amantem ...). Páník ztrácí nervy a s temným mručením vylézá už v Čelákovicích-Jiřině. A testuje blízký hostinec V Jiřině. Vše jako loni. Březňák 10° (slušný), Březňák 12°, Zlatopramen 11°. Ve dveřích pořád hlídá hbitý Miky s balónkem, z pohovky vše pořád líně kontroluje mocný kočičák. Haf. A lávkou přes Labe a lesní trasou na Lysou. Po cestě průvody pěšáků a kolařů. Včetně hromadné vyjížďky několika desítek nesympatických dvounožců. Rychle pryč. V Lysé bleskurychle naskočit do Elefantu  a ven hned ve Mstěticích. Logistika klape. A již hezky osamoceně, a v klídku, na Zeleneč (předraženou pseudopizzérii s Lobkowiczem i Velenem s gustem ignorujeme), Počernice Horní, Xaverov a lesně-polní trasou na Počernice Dolní. Tady se již léta chystáme otestovat podnik Léta Páně v areálu bývalého pivovaru. Snad bude i nějaké zvláštní pivko ... A jídelní list působí lákavě. Méně lákavá je fatální přeplněnost venku, vevnitř i v okolním parku. Zcela zásadní je ovšem nabídka piv: pouze G a „plzeň“. Ani náhodou. Čili pauza až o kousíček dál, ve směru na Kyje, v Hotelu Svornost (www.svornost.cz). Funguje i zahrada, včetně milé terasy. Na čepu G, „plzeň“, Merlin, Ježek 11 a „kvasnicový“ Klášter. A není ani přehnaně kyselý. Ani průměrná kuchyň neurazí. A právě do Hotelu Svornost se přesunuly před časem pravidelné hudební seance Rangers Bandu. Jde sice o mírně amatérský revival sama sebe (Milana Dufka nahradit prostě nejde) - nicméně, proč ne. Občas jsme na ně, a to i  pravidelně, chodívali do Břevnova. Do bývalého klubu Radost. Leč (nejen) pivko (od Bažanta ke Géčku) se tam pokazilo tak, že návštěvy byly zredukovány. A v počernické Svornosti dnes pravidelně vyhrávají třebas i Steamboat Stompers. Zajeďte pobejt. ČD staví nedaleko. Haf. Další delší vyjížďka uskutečněna 22. 4. Start: Masaryčka (Tradičně se šunkou od kosti, houskou, ale dneska nemají okurky! Nemožné!). Elefantem na Kolín, na Libici nad Cidlinou. Vedle šraněk hospoda s nymburským. Povinná meditace na Slavníkovském hradišti. A přímo na soutoku Labe s Cidlinou bufet U přívozu. S klobáskami, občas i rybkami na grilu. A Zlatopramenem, černým Březňákem (kávový, dobrý) a Bernardem 12°. Příjemné místečko. A dále už po břehu: Poděbrady - Nymburk - Lysá - Čelákovice. Až do Jiřiny, do hospody V Jiřině. Miky s míčkem i vychlazený Březňák. Zpět Elefantem na Masaryčku. Zkuste. Hezkých cca 50 km.           

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Hopsa hejsa ... na Fexta měl být titul celého dílu BPH. Nyní však pouze coby drobná poznámka pod názvem Hopsa hejsa ... (a nic). Před časem, při pravidelné inspekci Českého Ráje, resp. při tradičním návratu přes tradiční Lysou a ještě tradičnější Kersko, se nám vybavil tip na domácí kuchyň (údajně vyhlášená sekaná atd.) a hlavně na nové pivko. Neověřený onen tip zní na podnik Armonia, nacházející se přímo v prostorách zámecké kuchyně zámku v Brandýse nad Labem. Pro jistotu ještě letmý pohled na https://www.armonia.cz. Stránky tehdy vcelku lákají a navozují dojem, že podnik funguje permanentně. Včetně avizovaného čepovaného piva Brandýský Fext, který má vařit naše milá Chýně. Leč 30. 1. v Brandýse nemilá cedule, že restaurace otevřena pouze na objednání. Možná v sezóně ... (www stránky jsou však již „aktualizované“ s tím, že od 1. 1. 2011 je podnik otevřen pouze po předchozí domluvě). Vrr. Takže další pokus o košt Fexta se pořád odkládá. A pokud restaurace otevře, stejně pokus učiníme až za pomoci dráhy v kombinaci s bicyklem. Místním folklórem je totiž chybějící most ze Staré Boleslavi do Brandýsa. Chybí už dlouho. A zdá se, nikomu vlastně ani moc neschází. Pěšky a kolmo se tudy dostanete v pohodě. Jinak nikoliv. Něco se avšak dít pomalu začíná. Nýtovanou prý památku má brzy nahradit moderní most betonový. Hotovo má být někdy v létě 2012. Prý by ale rekonstrukce ocelové konstrukce vyšla nejméně o100 mega levněji. To se zase někdo napakuje. Vrr. Na Velikonoce provedena kontrola Hotelu Štekl na Hrubé Skále. Ležák Budvar snesitelný, kuchyně se zlepšila. Místo stálého menu nyní fikaně položek méně a proměnlivých. A kolega nadšením chrochtá nad krupicovou kaší. Nejlepvněji zde není, ale unést se do dá. Protivné ovšem silně je, že když se někdo chce jít vych..., číšník mu spiklenecky pošeptá: „Jedna, dvě, tři, čtyři, hvězdička“. Též i v jiných jazycích. Na WC je nutný tajný kód. Vrr.  

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): FT Jiřák celkem O.K. Stále ovšem bez mlékomatu. A docela citelně tady chybí i koše. Leč naštěstí pořád s rakovnickým. Čepovaná světlá desítka a celkem příjemná polotmavá jedenáctka. A silný speciál 555 v láhvi. V sobotu 16. 4. se dokonce zjevuje nový stánek. Včetně jehněčího na grilu. S domácí chlebovou plackou a čalamádou jakousi (přesněji humusem). Chválíme, včetně ceny (CZK 69). Předčasně. O týden později to samé již za CZK 89 a humus je tentokráte humusem opravdovým a odporným. Zelená zubní pasta. Blé. Středy s jídlem slabší. Tedy pokud netrpíte SM úchylkou pro tzv. halušky na odpudivých megapánvích. Bílá sobota i s muzikou. No, muzikou ... Rádobyvtipně ustrojení magoři. Kombinace postarších žižkovských Pepíků s dětskými ušankami a růžovými slunečními brýlemi. Ani poslouchat to nešlo. Kdyby tihle poskakovali v bohnickém blázinci na festu „Mezi ploty“, asi by je zpátky za plot už nepustili. Možná přímo z Bohnic byli. Vrr.  

Bismarck I. (BPH XLVI.): Vedle superhlavního tématu (skotští patriotističtí extremisti z BrewDog) jsou zde připomínány též obstrukce se stupni a procenty. Tedy stupňovitostí pivka a procenty alkoholu. Včetně tlaku obludné hydry EU, od které jsme si zase rádi nechali cosi horšího vnutit. Šlo ale samozřejmě o připomenutí pro mírně poučené laiky z pera též pouze velmi mírně poučeného (a nadšeného) laika. Snad jsme se ale fatálnějších chyb vyvarovali. Pokud ovšem chcete neskonale profesionálnější  shrnutí - nalistuje č. 3/2011  časopisu Pivo, Bier & Ale, o kterém se píše níže. Pojednání „Proč máme výčepní pivo a ležák místo desítky a dvanáctky?“ pochází od jednoho z nejpovolanějších - Ing. A. Kratochvíle (viz BPH LXII.). A nalézáte tady i text o výpočtech extraktu původní mladiny podle Ballingova vzorce. Haf.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) No. 3 zase přepychové. Nepřekvapivě. Profesionalitu a vysokou úroveň (nikoli však na úkor čtivosti) si drží. Nastavená laťka neklesá. Aktuality, pozvánka do Chodové Plané, na opatská Ale z Belgie, do Westvleterenu (možná na nejlepší pivko na světě - legendární Trappist Westvleteren 12), do Vojkovic (rodinný Minipivovar U koníčka) nebo zpráva o degustaci polotmavých speciálů (vítězové = 7 kulí a Něžný Barbar). A pokračování cyklů o pivku na talíři s A. Dočkalem, degustacích s J. Šuráněm, tajemstvích pivního skla s P. Borowiecem i o rumech (tentokráte možná až příliš familiérní příspěvek o Ron Zapaca Centenario Solera 23 Años, ve kterém je nedostatek informací nahrazován lidovostí - nicméně tento rum nám také festovně šmakuje U sadu). Nepřehlédněte ani pozvánky či velice atraktivní programy cestovní agentury Czech Beer Tours. Časopis se nám dost líbí, fandíme - vydržte. A po n-té zkusíme i objednat předplatné. Snad to tentokráte již vyjde. Haf. P.S. A nechybí ani fotočky z hostince U Vodoucha, otevíraného 21. 3. 2011. Na pomezí Žižkova a Vinohrad, Jagellonská 3. Namísto Myslivny staré i nové. Fota i popisky vyhlížejí lákavě, ale asi zase očividná slabost pro K-Brewery. A nemá podnik něco společného s Černokosteleckým pivovarem, o které se zmiňuje BPH XXXIII.? No, nakoukneme. Vodoucha nechtěně (Vyndaný mají havárii) testujeme na Bílou sobotu. Mimo personálu přítomna jen malá (leč vydatná) skupinka hlučných západních cizozemců, zřejmě trvaleji parazitujících v Praze. Špatná čeština, děsivý přízvuk, přemoudřelé kecy, stálé hulákání do několika mobilů najednou, okázalé uzavírání obchodů. Táhněte do pryč! A vychovaný člověk nenechává židle v polovině lokálu! Vrr. Po jejich odchodu máme celý podnik jen pro sebe (V nedávné minulosti sem přehnaně hostů nechodilo, dnes tomu asi nebude jinak). Prostředí stylové, laděno do dřeva a staropražska, včetně muziky - hašlerovské kuplety. Je tu čisto, světlo, hudba hraje přiměřeně hlasitě, docela pěkné. Leč bylo opravdu nutné, za jistě nemalý peníz, takto proměnit interiér bývalé restaurace, který byl též hezký, útulný a i relativně  nový? 9 píp a nabídka na tabulích. Před pár dny venku vévodila dokonce zvíkovská Zlatá labuť, která však už není. Volíme 12° Zlatou kačenu od Honzy Kočky. Ujde, leč v ježkovském skle, trošku teplá a nějak bez řízu, skoro až bezpohlavní. Ostatně bez „gulí“ je tady vlastně úplně všechno. Na čepu i něco Lobkowiczů a Ježků. Včetně Krasličáka. Dříve z Protivína, dnes prý z Jihlavy. Jde o dvoubarevný mix 16° zeleného speciálu a 10° červeného výčepního. Odhodláváme se zkusit malé tak dlouho, že nakonec z toho sešlo ... Nějak nás tady nic nedrží, ani vlastně nic neláká. Vedle čepovaných i nabídka speciálů v PET flaškách. Až podezřele pestrá. Zase se vybavuje moudrost, že „méně mnohdy znamená ...“. Obsluha vcelku hbitá i vcelku informovaná, pánská i dámská část průměrně snaživá, ale zase nám cosi nesedí. Denně bychom je vídat nechtěli (což je ale problém náš). Jídelní list mírně netradiční, ceny přijatelné. Hotovky, studené i teplé a zase ve staročeském duchu. Což je jistě chvályhodné. V nabídce neobvyklé krůtí krky, hovězí oháňka, pečená žebra se šípkovou, naložený gothaj, bůček na několik způsobů, králičí bochánky, kapsička žižkovské Madly (aneb štrůdl jinak) etc. S jistou nedůvěrou volíme - na ukázku - teplé loštické tvargle v pivním těstíčku, slaninou obalené + cibule a hořčice. S tajným přáním, aby tradičně nešlo o nedomrlé eurosyrečky bez chuti i zápachu. Bohužel, jde. Na dvou suchých koulích (dusivého těstíčka bez chuti je až přehnaně) je bezkonkurenčně nejlepší česká vlaječka na špejli (!) do jedné zapíchnutá. Cibule vyčichlá a tenoulinký tzv. syreček ten opravdový nepřipomíná vůbec v ničem. Vlastně bychom ani nepoznali, co jíme. Poctivě přiznejme, že zkonzumovat se to dá, ale zase takové nijaké ... A sílí obavy, že u jiných jídel tomu nebude jinak. Čili už nezkoušíme nic a jdeme o dům dál. Haf.