Aktualizace XXXII.

Aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(z 15. června LP 2011)

Pilotní štěknutí (BPH 0.): Konečně se objevuje Strana psa. Zatím občanské sdružení. A sídlí blízko nás (www.stranapsa.cz). Když mohou v politice strašit VVeverky, proč ne corgi ... Haf.

Svijany (BPH II.): Zcela neomluvitelně zaostáváme se znalostmi o svijanském portfoliu. Překvapeni jsme v pivovarské prodejně byli lahvovou Svijanskou osmičkou. Že by namísto lehkého světlého pivka Fitness (alc 3,2 %), které je pořád uváděno i na www stránkách pivovaru? A ještě k tomu kolega mariášník líčí, kterak v Šárce, U dívčího skoku, s chutí popíjel svijanskou pšenici. S hřebíčkovou příchutí. V typickém weizenovém skle s typickým svijanským logem. A my nevíme nic. Vrr. Nutno ověřit! Weizen 12 % ovšem figuruje i na https://www.pivovarsvijany.cz. Haf. Pomalu shromažďujeme slušivé i praktické svijanské cyklodoplňky a jiné svijanoartefakty z pivovarské prodejny. Velice slušně zásobené. Leč 4. 6. zde odpuzuje mimořádně protivný personál. A kolegův potomek si ani nemohl doplnit soudek Kvasničáku. Netekl. Vrr. Zmocňujeme se alespoň  čtvrtletního časopisu Svijanoviny (ročník 2, číslo 1). Nic moc. To na žižkaperku U sadu (https://www.usadu.cz) se začátkem máje stává pivkem týdne stylově právě svijanský Kvasničák 13° (alc 6 %). Mizí bleskurychle i díky hokeji. Dalším exemplářem sadovských procházek pivním sadem je na čepu Kounic 11° (alc 4,6 %) z pivovaru Janáček. Nefiltrovaný polotmavý speciální ležák vídeňského typu. Ochutnávka ujde, leč nadšení nevzbuzuje. Třebas v Chýni vídeňský ležák umějí lépe. A nejen tento … (Co ovšem chtít od molochu K-Brewery?!). Následné pivko týdne = nefiltrovaný Gambrinus 12°. Neděkujeme, nechceme. Géčko pro pravověrné české pivaře = slůvko nekorektní, sprosté, ba přímo nechutné, které je ve slušné společnosti tabu. Ale bohužel se další soudky po týdenní pauze ještě vrací. Vrr. Mezi tím na čepu figuruje Primátor English Pale Ale. Svrchně kvašený polotmavý ležák, alc 5 %. Náchodský Primátor je speciál na speciály. A umí. I když takový Matuška ... Nicméně Pale Ale hořký, osvěžující a v kombinaci s parmskou šunkou potěšující. První červnový víkend hradní slavnosti aneb co lze jíst rukama. Servírována žabí stehýnka na másle s česnekem a bylinkami (pro nežabožrouty: skelet se svaly působí morbidně, chuťově cosi mezi pangasiem a kuřetem - čili fakt nic moc), krůtí noha s gazdovskou slaninou a brynzovou omáčkou, domácí obrovitý l´kačer s kedlubnovým zelím, kuřecí uzená křídla se švestkovou klevelou a pečeným jablíčkem s hřebíčkem, jehněčí kolínko na tymiánu, zelenině a červeném víně (zážitkově luxusní) a domácí meduňkový ledový čaj s ananasem. Před půlí června se objevuje - nejenom U sadu (tam pouze dole, v sadovském undergroundu) - soudek na zkoušku. Desítka Princ. Lobkowicz. Není nutno opravdu zkoušet vše. Tudíž další akvizici K-Brewery, s díky, odmítáme. My si počkáme raději na skutečné pivo - totiž na hořkou  Únětickou desítku. Haf. Štamlokál U (bejvalejch) vyndanejch svijanské trio + kofolu na čepu drží. Opět p. Vilém ovšem oživuje ideu s levnou desítkou Březňákem. Posádka, co zde sídlí základnou, ho ovšem rázně a ihned posílá kamsi ... (daleko). Čili možné změny na čepu až po prázdninách. To už ale tady zřejmě nebude sl. Evelínka, která již pár týdnů roznáší současně v Jirčanech. Škoda. Chuť si lze spravit obvykle ucházejícími matjesy - kousky. Pokud zrovna jsou. Vrr. A aby toho nebylo málo: pí. Lenka ve stavu nemocných. Dlouhodoběji. Čili záskoky a jedna neděle zavřená. Zmatky. Ivan pinglující U Houdků vydržel pouhých pár dnů (žádná škoda - chlastá moc i na místní standardy a myslitel to opravdu není), jeho snad slečna jakbysmet. Nakonec se prozatímně se sl. Evelínou střídá její kamarádka - sošná sl. Sabina. Uvidíme, řekl slepý. A šlape to. Vydržet. Haf.                 

Chýně (BPH III.): Krásné počasí je hříchem nevyužít k cyklovyjížďkám. A kam jinam nežli na pivko do Chýně? Pivovarská krčma (https://www.pivovarskakrcmachyne.cz) na 22. máje točí světlé 10°, 12° Ale a 12° polotmavé. Krásně vychlazená desítka osvěžující a božská jako obvykle. Ještě lepší je speciální „Eylík“. Chmelově hořký jako řemen. Ani krmě nezklamala. Sice zrovna nebyl biftek ani candát, leč úvodní kravský stejčík a následný grilovaný losos byly substituty sice nedokonalé, nicméně chutné. Vydařenou neděli odstartoval tradiční cyklovláček Masaryčka-Slaný v 9:10. A kupodivu kol tentokráte relativně málo.Vyzkoušejte!       

Budvar (BPH VI.): Co nového v dejvické OrigBudvarce (https://www.budvarkadejvice.cz)? Danke bohu, příliš ani ne. Na Velikonoce se kuchyně ovšem nevyznamenala. Loni jehněčí kolínka, letos nula nula nic. A meníčko, které se pravidelně obměňovávalo v lednu, je pořád stejné. Kroužkovaný budvárek se, nicméně, pořád pohodově pít dát. 3. 5. sice „jen“ na 90 %, leč alespoň tak. Nutno ale stále být ve střehu s jídlem. Biftek už raději tady neriskujeme,  ale i šťouchané brambory bývají občas letos sušší a chudší. A kolega při rodinné seanci, koncem dubna, udělal zcela zásadní - a začátečnickou - chybu a poručil si zvěřinový guláš. Před ním ostatně varuje i personál. Ví dobře, proč. Tvrdý, mdlý, cuckovitý. Vrr. Dosti stesků a rádi přiznejme, že 17. 5. tady zase pohoda jako za starých časů. Prima vychlazený kroužek kroužkuje na 95 %, jídlo fajnové a milá holčičí obsluha též. 29. 5. kroužek nějak nasládlejší a maximálně tak na 85 %. 31. 5. opět vše skoro na 95 %. Takže celkově celkem spokojenost. Haf. Předzahrádka letos až od června, leč na vině je prý nová radnice. Požaduje prý částky nehorázné. Nicméně malou předzahrádku mohou využívat i cyklisté, včetně našich krásných strojů. A prubnout možno třebas i celkem povedené hotovky, nabízené mezi 11 - 15. Haf.

Nymburk (BPH IX.): Letošní Natura Viva v Lysé vydařená. Tradičně ji hned první den hned ráno otevíráme. Zbožíčka překvapivě dost, čepované nymburské i hanušovické, tradiční občerstvení ... A ve stejný den otevíráme též kerskou Hájenku. Beze změny. Tady už otevřeno prakticky denně (včetně po i út při hezkém počasí) a často i dříve než v 11. Haf. Pro pořádek: 25. 5. kerská Hájenka navštívena na kole. Vše vcelku fajn, leč chladno. Venku. A jedna zpráva z  nymburska špatná. Hostinec V Jiřině u zastávky ČD Čelákovice - Jiřina sloužil coby vítaná osvěžovna při cyklovyjížďkách. Březňák, Zlatopramen, psík Miki & kočičák na pohovce, venkovská pohodička, klídek, idylka ... Leč 10. 6. překvapení nemilé. Že chybí Miki přežít lze. Krušovice na čepu ovšem nikoli. Prý Březňáka přestali dodávat a udělali z něj pivo regionální. Tudíž se muselo přejít na Krušovice. To, úplně nevěříme ... Vrr. Klopíme tak jen jediný Zlatopramen 11°. Nicméně chutná nějak podivně. Tak nějak po krušovicku. Pachuť. Rezumé: chemická eurosračka jako „tenkját“ i jako dnes. Vrr. Jiřinu už budeme pouze míjet. 

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Hotel Štekl na Hrubé Skále se překonává. Má otevřeno ve všední dny od 17, víkendy od 11. Menu se prakticky každodenně mění, čepovaný Budvárek zůstává. Ležák i tmavý. Pivka slabý průměr, krmě někdy ale i nadprůměr. 15. 5. nutno vysoce ocenit hovězí oháňku plněnou mletým masem + omáčku z portského vína. K tomu grilovaná zeleninka a přijatelný šťouchaný brambor (zvící bábovičky). Maso se sósem ovšem opravdu vynikající. Chuťový koncert. Chválíme. Již coby místní folklór bereme zakódované WC. Leč namísto „3 - 3 - 9 - *“ si raději ulevíme v přírodě. Vrr. Sousední zámek, včetně restu (který se údajně stal již zcela nenavštěvovatelným), Orea prodala Kavkazanům jakýmsi. Za 100 mega. Všichni z toho tady mají velikou radost ... Vrr. Čechy Čechům! 4. 6. s pokrmy v Hotelu Štekl též spokojenost. Kančí špalky, kančí sekaná etc. Zplihlý Budvar teplejší, ale ještě poživatelný.

Švejk (BPH XXV.): Podléháme reklamě a zvědavě zakupujeme knížku Švejkova kuchařka. Autor Viktor Faktor, vydalo nakladatelství Dauphin v Praze, ISBN 978-80-7272-208-2, CZK 340. Dle anotací text „nabízí kulinářský komentář Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války“. S připomenutím toho, jak zásadní roli v Haškově románu jídlo, případně jeho absence, hraje. Má se jednat o jedinečný výběr originálních receptů ze starého Rakouska-Uherska, tak, jak je vařily (poctivě) naše prababičky, a jak jsou zmiňovány v legendární knize. A tato má nostalgicky připomenout staré dobré časy rakousko-uherské monarchie. „... prostíralo se jednoduchým způsobem, stolovalo s rozvahou, krmě byla domácí a porce poctivá“. Autor samotný přiznává, že jej k sestavení kuchařky vedla právě především nostalgie po době, „kdy se těsto na koláč míchalo tři čtvrtě hodiny, hovězí vývar se vařil čtyři hodiny, příprava knedlíků, které samotné vydaly za hlavní jídlo a kterých bylo nesčetně druhů, byla obřadem a kupované nudle se vařily zvlášť, aby jejich pachuť nezkazila polévku“. Z románu jsou vyzobány pasáže, kde se hovoří o jídle, a ty jsou doplněny recepty zmíněných pokrmů. Tudíž možno zavzpomínat na dr. Grünsteina, hostinského Palivce, okultistu Jurajdu, hejtmana Ságnera, nadporučíka Lukáše, polního kuráta Otto Katze, telefonistu Chodounského, kadeta Bieglera, šikovatele Vaňka nebo např. na zpustlého námořníka z Brém, co naučil Švejka vařit pořádný grog. Kniha je rozčleněna na oddíly: „Předkrmy“, „Polévky“, „Ryby“, „Zvěřina“, „Drůbež“, „Hovězí“, „Telecí“, „Vepřové“, „Těstoviny“, „Bezmasé pokrmy“, „Saláty“, „Moučníky“ a „Nápoje“. Obsahuje i úvod, dovětek, prameny, vysvětlivky a rejstřík. Zkuste třebas vepřové na pivu jinak (podle Balouna). Vepřové z plece či krkovičky rozsekat na kousky a osolit. Do hrnce dát 1 díl vody, 2 díly pivka, trochu kmínu, 2 pepře, 2 zrnka nového koření, 2 cibule skrájené na kolečka, kousek petržele, mrkve, celeru, zázvoru a citrónové kůry. Maso v hrnci (= kuthanu) vařit hodinu, až změkne. Poté maso vyndat, omáčku zasypat černým strouhaným chlebem a ještě provařit a procedit. A zasypat strouhaným perníkem (na ½ kg masa se počítá 1 tabulka). Či možno do omáčky vycedit šťávu z 1 citrónu. Nutno poznamenat, že nejoblíbenějším jídlem posledních let Haškova života, které mu musela kuchařka Rézinka Špinarová na Lipnici připravovat, byl kočičí tanec. Název pokrmu si přitom Jaroslav Hašek prý vymyslil sám. Šlo o směs nakrájených vařených brambor, nakrájených opečených vuřtů a natvrdo vařených vajec. A k tomu samozřejmě dobré pivko. Inspirací kniha obsahuje dost, a to zdaleka nejenom pro tzv. Švejkovy restaurace a hospody. Též mnohdy  v neposlední řadě potvrzuje moudré heslo, že v jednoduchosti je síla. Řada receptů je ovšem náročnější na čas i kvalitní suroviny. Lanýže, husí játra, madeirské víno ... Koupě nelitujeme, leč nutno upozornit, že jde o příručkou do kuchyně, a nikoli o text věnovaný J. Švejkovi. Haf. 

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Farmářské trhy Jiřák pokračují. Poklidně. 14. 5. opět kvitujeme rakovnického Bakaláře. Mají točená i lahvová. A objevuje se stánek s balkánskými specialitami, kde griluje polobalkánec. Pleskavice se zeleninkou sotva průměr. Též je čevabi, burek atd. 21. 5. u prodejny ryb také grilování sardinek. Tentokráte grilují balkánci plnotuční. Deset rybiček za příjemných CZK 50. Rychle domů a obírat mřenky v klídku. Doplňujeme mírně pálivou omáčkou Green Habanero Pepper Sauce od Marie Sharp´s z Belize. Obsahuje též kaktusy, vcelku osvěží a s olivovým olejem se netluče. Od Marie Sharp´s je určitě lepší (i pálivější) naše favorizovaná omáčka grapefruitová - ale té už zbývá povážlivě málo. A v nabídkách zásilkových firem figuruje soustavně pouze a jen „na dotaz“. Vrr. Zakupujeme i košík českých jahod od Břežan. Vypadají jako jahody, voní jako jahody. Ale jsou moc čisté. A není na opravdové jahody brzy? Chuti značně mdlé. Skleník. Vrr. FT Jiřák 28. 5. nějaké slabší. Úděsně tu vyje pouliční šumařský odpudivý vágus s IQ tykve a k občerstvení vlastně nic. Rakovnické je, ovšem jinak bída. Nepočítáme bramborové spirálky, ani vega suši. Jíst v Česku tzv. suši je debilita sama o sobě. A ještě vegánské amarounové hnusy. Fujtajbl! Tudíž hbitě k Sadu. Na grilovanou krkovici a k tomu hořčáka Hopuse. A hned je na světě lépe. Haf.  

Pivní matějská (BPH XLIV.): V Letňanech proběhl již 4. ročník Českého pivního festivalu (https://www.ceskypivnifestival.cz). Od 12. 5. do 28. 5. 2011. Inzerováno na 70 značek českého piva, obsluha v počtu 200 děvčat a chlapců v českých krojích, prý neopakovatelná atmosféra ve velkoprostorových stanech nebo stanu pivních profesionálů s celkovou kapacitou 10 000 míst k sezení. A v  každém stanu též speciality šéfkuchařů známých českých restaurací a cateringových společností. K tomu zábavné programy ... A tradiční platba pivním tolarem. Letos ovšem již v kurzu 1 Tol = 44 CZK. A čepuje se již především v tuplácích za 2 Tol. Informace jsme poctivě nashromáždili, včetně stažení jídelních listů i nabídky piv. A exkurzi jsme (ne)pečlivě naplánovali. Spíše ovšem z povinnosti, pro pořádek. Akci samotnou rozhodně neodsuzujeme, ba v Praze vítáme, leč obludná masovost pro nás už není. A hlavně počasí lákalo k cyklovyjíždkám. A v neposlední řadě nás lenost přikovala na žižkaperk. Tudíž letos v Letňanech bez zástupců BPH. Ani nelitujeme. Za rok však už opět nakoukneme. Haf. Obdobně jako ČPF letos ignorujeme též Prague Food Festival (27. - 29. 5.). Nic proti degustacím specialit, ale když chybí pivo ... Sice se cosi čepuje a V. Berka & obdobní dobře placení PR klauni rozumují o pivním sommeliérství. Leč současná masová produkce z Plzně se nedá zkombinovat s ničím. Je totiž hnusná. A jde o vlastizradu národního stříbra. Vrr. Současná Géčka a Urquelly se nehodí ani na odstraňování mušinců. Babská moudrost praví, že stopy muších výkalů nejlépe odstraní hadřík namočený v pivku. A je lhostejno, zda otíráte nábytek, zrcadlo rámy obrazů či sklo. Zkuste to ovšem třebas s Gambrinusem. A plasticky uvidíte, co je to za sajrajt. Tudíž hadříky namáčejte ve skutečném pivu či cibulové šťávě. Haf.     

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) No. 4/2011 zve na 4. ročník Czech Beer Festival; informuje o vzniku Českomoravského svazu minipivovarů (založeném 16. 4. 2011), dále o ostravském Hobit clubu atd.; hovoří s Martinem a Adamem Matuškovými; představuje pivovar Poutník, belgická silná zlatá ale či pivovarské muzeum v Kostelci; přináší degustaci světlých speciálů i další pokračování cyklů o pivku na talíři, o degustacích a pivním skle nebo rozjímání na téma „Bajky o cideru“. Všechno zase zajímavé, čtivé, profesionální, inspirativní, poučné. Předchozí čísla se nám ovšem jevila ještě o chloupek atraktivnější. Což však není výtka, nýbrž pouhé subjektivní konstatování. Které je však silně ovlivněno nekorektností redakce PBA při vyřizování předplatného. O předplatné se marně snažíme už hned od prvního čísla, e-mailů, objednávek i urgencí jsme si vyměnili už asi deset - ale pořád, kde nic, tu nic. Vrr. Poslední pokus učiněn v květnu. Odezva opět nulová. To jste profesionálové ...?! V tomto spíše trapní břídilové. Vrr. PBA č. 5/2011 tedy zase (nepřekvapivě) nepřišlo a bude nutno výtisk zakoupit na známé adrese Křižíkova 17°.

Pivásek a prof. Basařová (BPH LXVII.): Nezbýval již prostor, tudíž v inkriminovaném BPH byl notně ošizen výčet odborných, akademických i osobních úspěchů pí. prof. Ing. Gabriely Basařové, DrSc. Sama si ovšem nejvíce cení své perfektní rodiny. O jejích kvalifikačních pracích i četných publikacích se lze dozvědět více např. na adrese https://www.cspas.cz/index2.asp?KatId=38&DatId=87&Archiv=. Pí. profesorka je onou čestnou výjimkou, potvrzující pravidlo. Tedy, že ženy do pivovarství moc nepatří. Stejně jako třebas do ekonomie, do vědy … Haf. Pí. profesorka na klubové seanci též v neposlední řadě, a opakovaně, vyjádřila zhnusení (i marnost veškerého stýskání) pravověrných plzeňáků nad neskutečně krátkozrakým výprodejem českého rodinného zlata i stříbra, resp. nad tím, kam bylo české pivovarství zavlečeno. A co může být, zdaleka nejenom v supermarketech, za pivo dnes vůbec vydáváno. Vrr. A v tomto kontextu připomeňme zprávičku, které ve vření kolem operetních pučistů očividně nevinné a slušně vychované sl. Kočí & spol. (versus Vítkova ABL Company), demonstrací a stávek etc. možná úplně zapadla. U Krajského soudu v Plzni totiž cinkaly sklenice a plechovky (proč ne půllitry?). A soudkyně prý měla největší starost o to, aby plechovky v lednici neexplodovaly. Haf. Zástupci sdružení „Za poctivou plzeňskou dvanáctku“ žalují pivovar za to, že plzeňská dvanáctka dříve chutnala lépe. Což samozřejmě plně podporujeme i potvrzujeme. Dnes to má být pouhá jedenáctka a tudíž jde o klamání spotřebitele. Pivovar se vehementně ohání rozbory z let 1897 a 2008, které údajně dokazují, že se nezměnilo vůbec, ale vůbec nic. Coby výtečně placený šašek se s tímto mediálně - již delší dobu, a nejen zde - trapně producíruje bývalý sládek V. Berka. Žalující strana má ovšem prý k dispozici rozbory jiné. Konec konců dříve bylo lepší skoro úplně všechno ... Jak kauza dopadla, resp. dopadne, netušíme, nevíme. A ani netušíme, zda se náhodou nejedná o pouhý marketingový tah, který má Prazdroji nahrát zákazníky. Už dokonce i vlastníci Krušovic si totiž spočítali, že ani nenáročný český pijan nebude stále kupovat bezpohlavní chemické europatoky. A prý zkoušejí návrat k dřívějším postupům a chutím. Prý nové „kjušovické“ má chutnat „jako tenkját“. Prý „poctivá“ desítka a dvanáctka. Zlatý voči! Ani Kloub jim nepomůže. Nic už nebude jako „tenkját“. A co na to vlastníci pivovarů plzeňských? P.S. A pokud chtějí poznat, jak vypadá skutečně poctivá desítka a dvanáctka - ať mrknou do Únětic.