XXXIV.: Z dějin piva I.

Bertíkova Pivní Hlídka XXXIV.: Z dějin pivka I. a mýtický metr piv

Jsem welsh corgi pembroke Jch. Albert ze Sokolovce, pro laskavé čtenáře lišák Bertík. S páníkem Jezevcem mapujeme pivní revír Královského Žižkova a široširého okolí. Tento díl připomene nejstarší historii přípravy a pití piva a v neposlední řadě definitivně vyřeší spory, jak velký je pověstný metr piv.  

Letošní Ježíšek (či možná povinně korektně - podle nikým nevoleného p. premiéra - již pouze Mojžíšek) obdaroval Páníka vydatně. Nejvíce zaujala Saccharomyces cerevisae. Čili obří pivní kvasinka, více než miliónkrát zvětšená a vkusně vyvedená v plyši. Ze série Giant Microbes. A opatřená upřímnými kukadly, háčkem k zavěšení i krátkým povídáním. Magický efekt kvasnic byl odhalen již pradávno. Používají se přes 6 000 let k výrobě piva, chleba, ale i vína. Latinský název znamená „sladký základ piva“. Je levná, rychle roste a rychle se množí. Kvasnice obsahuje speciální enzymy, měnící molekuly cukru na oxid uhličitý (chléb nutící kynout a v pivu způsobující bublinky) a alkohol. Studium potravinářského a biomedicínského využití kvasnic bylo doprovázeno degustací zajímavého plechovkového. „Svetlé Plné Pivo (varené tradičným spôsobom)“ Zlatý hrad (alc 5,1 %) ušlo. A dle návodu bylo košer. Haf.

A pod vánočním stromem se válelo i něco pivní literatury. Dnes poprvé pár informací o publikaci Dějiny piva. Od zrození po konec středověku (Praha, Computer Press 2009, 144 s.). Za hodně přehnaných CZK 690. Autorem je Jaroslav Novák Večerníček, představovaný coby „spisovatel a zakladatel jediného nezávislého časopisu věnovaného pivu v ČR Pivního magazínu“ (se kterým my ovšem nejlepší zkušenosti právě nemáme - pozn. Bertíka). Dle sebevědomých anotací má jít o kriticky zpracované, originální, a prý nejobsáhlejší, dějiny piva od neolitu po 16. století, kdy podle textu „pro výrobu piva končí definitivně středověk“.

Autor se pokouší o „nové“ a neotřelé teorie (např. o vzniku piva) a opravuje některé obecně tradované omyly a domněnky v literatuře naší i světové. S globálním oteplením v neolitu souvisí též změna stravovacích návyků, kdy se daleko dostupnější staly obiloviny. A právě objev kvašeného obilného nápoje a chleba se stal významným motivem pro plánované pěstování obilí a vývoj lidské civilizace. Knížka přitom upozorňuje na některé - dosud často opomíjené - ekonomické, kulturní aj. souvislosti stavící pivko do ještě jasnějšího světla.

Publikace sestává z Úvodu, třiatřiceti krátkých kapitolek, seznamu použité literatury a zdrojů a užitečného rejstříku. A v závěru též obsahuje velmi zajímavé přílohy pojednávající o středověkých daních, o cenách kolem roku 1460 za krále Jiříka z Poděbrad, o středověkých mírách a váhách a v neposlední řadě o staročeském krčemném názvosloví. Namátkou výraz pivce označoval slabé ředěné pivo, podčepie bývaly slévané zbytky piv a tenké, žídké pivo značilo řídké vodnatelné pivo. Jahody vinné byly hroznové bobule, rybicě menší rybka (např. pstruh), rakvicě mušle a škeble, kokot = kohout, postolé jídlonoš či stolník, rušikvas narušitel hodování, pasobřišec břichopas a popelka pomocnice v kuchyni (pokud též poklízela byla to kuchometnicě). A v roce 1460 stával věrtel piva (23,25 l) 7 grošů a půl pinty (cca litr) byl za 1 peníz. Tehdy 1 groš = 7 penízů čili 14 haléřů čili 28 obolů. Velký chléb býval za 1 peníz a celodenní strava za 1 groš. Děvečka ročně vydělávala okolo 100 grošů plus byt a stravu.

 Texty jsou psány živě a čtivě a na každé stránce jsou doplněny mnoha fotografiemi, obrázky či dalšími informacemi v „rámečcích“. Zajímavostí se čtenář dozvídá velmi mnoho, informace působí vesměs seriózním dojmem, ale o vědeckou publikaci se rozhodně nejedná. Spíše povrchně pluje právě po zajímavostech, nicméně inspirativní a přínosná bezesporu je.   

V dnešním povídání se omezíme na několik postřehů z historie nejstarší. A to v duchu výstižného názvu subkapitolky: „Už pračlověk chlastal jako zvíře“ (s. 7, rec. publ.). Pivko je nejstarší kulturní nápoj lidstva. „Je to nápoj, o kterém máme první písemné zmínky už od historicky nejstaršího známého národa Sumerů. Pivo ... je starší sourozenec chleba ... Pivo je starší než Bible ...“ (s. 5). A proto vyprávění nezačíná od Adama, ale ještě daleko dříve. 

Pivo tehdy označovalo nápoj ze zkvašených obilovin, který měl s dnešními továrními produkty společného pramálo. 1. kapitola „Zrození piva“ rekapituluje doby nejstarší. Ke zrození pivka bylo potřeba vody, kvasinek (což jsou houby a pro pivovarnictví je důležitý rod Saccharomycetales), obilí a důvtipného člověka. Alkohol lidé samozřejmě znali dávno před objevem piva. Konec konců chlastali a chlastají i zvířata. Třeba hejna papoušků-notoriků, opojených popadaným zkvašeným ovocem, opilí a agresivní losi, straky, nametení zlatohlávci na přezrálém fíkovníku či opice pod obraz a s notnou opičkou. Záliby v pivu využívali též koňští handlíři, kdy staré herky napájeli pivkem a ty před kupcem řádily jako bujná hříbata.

Nejstarší nálezy obilného rmutu na území starých Sumerů a dnešního Bavorska jsou  staré 10 000 let. Americké kukuřičné pivo čiča je prý starší než 5 000 roků. Autor dedukuje, že pivo nikdo nevynalezl z náhlého vnuknutí, nýbrž že lidé k výrobě logicky dospěli. A rituální potřeba kvašených obilných nápojů urychlila rozvoj zemědělství. „Pivo je úzce spjato se zemědělstvím. Dobří zemědělci mají dobré pivo a pivo v jejich kultuře kraluje. Naopak kočovníci a pastevci dávají přednost vínu, a to i v době, kdy se z nich stávají také zemědělci ...“ (s. 13-14). Přitom Homo sapiens i člověk neandrtálský zřejmě disponovali obdobnými duševními schopnostmi, ale dělily je potravní návyky. Neandrtálec byl totiž výlučný lovec, kdežto člověk rozumný sběrač všeho poživatelného. A tato jeho všestrannost ho dovedla též k vynálezu piva a k vítězství nad neandrtálci. A pivo zřejmě vynalezly ženské, jakožto hlavní sběrači zrn a semen. Tato žvýkaly, nechávaly zkvasit a přišly asi i na to, že je možné zasadit.

Pivo se pradávno „vařilo“ i v jámách pomocí kamenů, leč bez chmele. Vařívalo se též z prosa nebo čočky. První známý národ v dějinách piva přibližuje 2. kapitola „Sumer a Mezopotámie“. Sumerové jsou první, o kom víme, že vařili opravdové pivo z obilního sladu.  Pivo tam pili i králové (ti prý pomocí dlouhé slámky, vedoucí z trůnu do džbánu na podlaze) a z pivka se dělali nejrůznější masti a léčivé nápoje. Následuje 3. kapitola „Pivní boom ve starém Egyptě“, kde např. na některých slavnostech k poctění bohů byla opilost nutností a   povinností. Na druhou stranu, se již tehdy pivko falšovalo a prodávány byly levnější domácí napodobeniny. 4. kapitola nese název „Pivo a Hebrejci“ a konstatuje, mimo jiné, že hebrejské „ječmenné šťávy“ zřejmě moc kvalitou neoplývaly. Lékaři je doporučovali proti zácpě, ale též průjmu. O evropském pivním starověku, středověku i počátcích pivka v Čechách zase příště.

Přísně vědecky provozované pití pivka má taktéž příslušnou metrickou soustavu. 1 basa = 20 lahví, 1 sud „štěně“ = 60 piv, „půlka“ = 50 piv, „hekťák“ = 100 piv. A sem patří též „1 metr piv“, což je podle jedné z definic: „Množina půllitru postavených v zákrytu, jejíž délka odpovídá vzdálenosti rysek na mezinárodním metru + –  něco málo“. Někteří méně puntičkářští pijani, zkaženi desítkovou soustavou, to zjednodušeně zaokrouhlují na 10 piv.

Pod pojmem „metr piv“ si tedy lidé představují různá množství zkonzumovaného piva, nicméně jde o skutečnou českou míru, často o velikosti 10 piv velkých a 1 malého. Jednotka je odvozena z počtu půllitrů postavených v zákrytu do řady, jejíž délka je nejblíže právě 1 metru. Neboť existují různé typy půllitrového skla, liší se tudíž i objem vyjádřený jednotkou. Představuje 10 až 11 půllitrů piva, s případným doplněním jednoho až dvou panáčků destilátu navrch. Lokální odlišnosti se zde projevují naprosto zřetelně.

Podle nejistého lékaře se jedná o jedenáct půllitrů pivka + –  jedna sklenička kořalky. Konzumace metru piv zvýší hladinu alkoholu na cca 2,5 promile. Samozřejmě, že záleží na typu piva - nicméně většina definic na druhu nápoje nezávisí. Jisté však je, že na hrázi rybníka před hostincem v obci  Dobříč stojí od 3. 6. 2001 žulový vzorový Mezinárodní etalon měrové jednotky „1 metru piv“. Má podobu kamenného stolu s vyznačením míst pro umístění pivních sklenic a je přitom vybavený Českým metrologickým institutem veškerými náležitostmi k mezinárodní platnosti regulérně zavedené jednotky. Podle autorů jednotka reprezentuje přesně 11 půllitrů piv s dovolenou tolerancí 1 panáčku navíc (který však být může, leč nemusí).

V žižkovské pivnici U sadu se před časem objevily stylové dřevěné konstrukce na sadovský metr piv. O velikosti 10 + 1, kdy točené velké pivko jedenácté je poskytováno zdarma. V pokladech karlínského Pivoklubu lze zase objevit dřevěnou basu na metr pivek lahvových, což má činit 14 půllitrových lahví. Jak typizovaných? Vyznejte se v tom. Vrr.