Zrzavé novosti 1

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 1., z 31. ledna LP 2012)

Konec BPH: Od léta 2008 vzniklo 74 + 1 pokračování „Bertíkovy pivní hlídky“ a 37 dílů „Aktualizací a Jezevcových pivně-kulinářských drbů“. Veškeré p.t. čtenářstvo zaslouží  ocenění za výdrž, trpělivost a shovívavost. Co dál? Bez Bertíka to jde podstatně hůře a hlavně mnohem smutněji ... C'est la vie … Nebudeme kecat, že nám chodí tisíce výzev, aby BPH nekončila. I když i takové se vyskytly. Potěšily. Především však děkujeme za vyjádření překvapení a smutku nad odchodem Bertíka, který byl na Žižkově dobře znám a populární i coby „pan Liška“. A možná, že jeho památku uctíme i tím, že pivní tlachání na této adrese neskončí docela. Ovšem pověstné „Vrr“ ani „Haf“ se už objevovat nebude. Dej Bůh štěstí! 
Pivní moudrost: „Kamaráda jsem ztratil, děvče mne nechalo, jenom ty, pivečko - ty jsi mi zůstalo!“ (jeden z nápisů v restauraci U Medvídků z roku 1938).

Svijany (BPH II.): Nedělního odpoledne 15. 1. se po notně dlouhém čase odhodláváme opět zkusit restauraci ve Svijanském pivovaru. Zážitky odtud máme eklhaftní. Ovšem někdy na podzim se (zase) měnil pronajímatel. Hned registrujeme vlezlou zimu. Netopí se skoro vůbec. Ne, že by to byl podnik jediný a praxe ojedinělá. Bohužel. A vytopit rozsáhlý prostor úplná legrace též není. Ovšem v „orig“ pivovarském restu bychom větší útulno přece jen očekávali. Co se napojit na pivovar? V nabídce piv figuruje vše, včetně již stálého „Fandy“ (polotmavá jedenáctka). Fanda i desítka příjemní, správně vychlazení i podávaní. Chválíme - ovšem tady by to měla být samozřejmost (leč dříve vždy nebývala). Jídelníček opět překvapivě stručný a zřejmě pořád přežívá praxe, že pokud se nesní docela poslední hotovka, tak další nabídka se hostům nesmí ani ukázat. Asi pod hrozbou smrti utopením v krušovicích. Možná, že však ani jídelníček s minutkami nemají. Vyzvědět nelze nic. Obsluha je prakticky němá a viditelně ji jakákoli konverzace zatěžuje a neúměrně obtěžuje. V denní nabídce láká dršťkovka. Teplá je, ovšem nestydatě řídká. Je to klasicky ošizená gulášovka, do které tzv. kuchař nakrájel mikroskopické množství malinkatých drštěk. Jejich absenci v polévce rozladěně komentují i jiné stoly. Sládkův guláš s prefabrikovanými bramboráčky překvapuje ale spíše pozitivně. Obsahuje též i poživatelné maso a bramboráčky alespoň letmo proběhly i kolem česneku. Ani nepřekvapí, že z tzv. čerstvého křenu se, jak bývá obvyklé, vyklubal odporný krenex (zde i zatuhle páchnoucí). Nu, což. Tady nám servírovali už mnohem větší hrůzy. Čili jsme vlastně nejvíce rozladěni, že na malý dotaz ohledně pivka pinglík dotčeně reaguje slůvky: „Ale my nemáme s pivovarem vůbec nic společného!“. Což je u pivovarské restaurace umístěné vedle (či dokonce přímo v) areálu pivovaru zvláštní. Jestli právě v tom nebude ono „jádro pudla“. I když to dnes nedopadlo ještě úplně nejhůř, další návštěvu si moc dobře rozmyslíme. Což ovšem neplatí o protější pivovarské prodejně, která byla i je skoro bezvadná. Chválíme a navštěvujeme. Pravidelně. Proč to někde jde, a jinde nikoli? Všechno je o lidech ... Žižkaperk, Krásova 13, štamlokál U (bejvalejch) vyndanejch hlásí, že přežívá a má namále. Prý jen do půli března. Tržby rok od roku klesají, problémů nejen s personálem neubývá a páni pronajímatelé ztrácejí trpělivost i sílu, hlavně finanční. A brzy ráno v pátek třináctého je podnik navrch ještě vyloupen. Mizí něco tvrdého chlastu, prachů z kasírky a mincí pro music-boxík a kradebníci si přibalili též TV. Pokud pronajímatelé odejdou, hrozí reálné nebezpečí úplné likvidace podniku, resp. bleskurychlé převzetí uvolněných prostorů všudypřítomnými Asiaty. Jak se na Žižkově, bohužel, stalo smutnou tradicí. Štamgasti všech zemí, spojme se!!! (A, že sem chodí hosté značně exotičtí. Nemíníme jen exotické Úvaly, ale i jiné kontinenty). Už řadu týdnů obsluhuje pouze pí. Petra (občas či vlastně vždy s výpomocí). My jsme spokojeni tuze, ovšem v jednom se to prostě dlouhodobě utáhnout nedá. Pravidelně je možno objednat si i slušnou sekačku ze Štěpánské. Ovšem pivka ... Máz, Knížák i Kněžna kvality a chuti proměnlivé a občas i značně chemické. A trubkami to není. Pokles kvality (alespoň v Praze) možná jde ruku v ruce s růstem výstavu Svijan. A kdož ví, kde se svijanské dnes vůbec vyrábí? A co provozují se sudy dosti pokoutní dodavatelé? V sudu originálně značeném coby Kníže se opakovaně vyskytuje Rytíř či Máz etc. Svijanský pivovar ovšem pražské výčepy moc rád nemá a Prahy si tradičně moc nehledí. Pokud bude sešup pokračovat, svijanské sice neradi, nicméně přesto asi opustíme. P.S. Na sklonku roku tady, v našem výklenku, proběhla malá instalace pamětní cedulky, připomínající věrného štamgasta Bertíka. Mrkněte na fotočky v rubrice „Vzpomínáme“. U sadu (https://www.usadu.cz) pravidelné procházky pivním sadem neustaly, leč v zimě zpomalily krok. Vlastně celý prosinec na škroupáku veleúspěšně tečou Únětice, v čele s hořkou a příkladnou dvanáctkou. A kolem Svátků i první únětický speciál - polotmavá třináctka. Též hořká a famózní. Počátkem ledna nastupuje místně již notoricky profláklý Medvěd z Berouna, který mívá své vrtochy. Nakyslý je jako vždy a navíc totálně bez jiskry. Moc díru do světa tentokráte tedy tady neudělal. Střídán je nefiltrovaným světlým ležákem 11 % ze Šumavského pivovaru Vimperk. Poživatelným, leč nevýrazně-mdlým. Čekáme na dlouho slibovaný ležák Vítek z Prčice. O prčickém minipivovárku víme, ovšem test ve dvojsídle Sedlec-Prčice jsme loni nerealizovali a ani jejich pivka nikdy nikde neokoštovali. Prý ale měli nějaké obtíže. Sadovská pivnice pokračuje v prodloužených víkendech se specialitkami. Proběhlo hodování zvěřinové a drůbeží, resp. kachní. Zaujala echt domácí uzená husokachna. Mutanty (nejen drůbeží, ale především jistého prof.) nemusíme, leč protekční porce byla skvělá a neuvěřitelně sytá. Vydržela několik dní. Nejlepší byla za studena, tence nakrájená, třebas s brusinkami.

Budvar (BPH VI.): OrigBudvarka (https://www.budvarkadejvice.cz) během prosince občas dost zaplněná a i mírně hlučnější. 20. 12. lidí hodně a kroužek vodovější. Ještě však ušel. 15. 1., 22. 1. i 26. 1. vše vcelku fajnové. A především kroužek jako dříve. Radost. Tu kalí 17. 1. koleno, které je bez přehánění hnusné. Upravené na pivu i servírované na roštíku sice lákavě, nicméně jde o kus snad prehistorický. Starý a tuhý. Brr. Avizovaný nový jídelníček se opozdil o více než rok a má být konečně uveden v život počátkem února. Uvidíme, řekl slepý ...

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): V Karlíně, v Pivovarském klubu Křižíkova 17º (https://www.gastroinfo.cz/pivoklub) 24. ledna uskutečněno zahájení další klubové sezóny. Před začátkem neodoláme novým pokrmům ze stálého pivního menu, které byly testovány na prosincovém klubovém večeru. Losos v lambiku kysele-osvěžující, vepřová pečeně v silném pivu se špenátovými palačinkami i vlámská hovězí pečeně s belgickými hranolkami určitě  nezklamaly. Naopak. Tady jsou mírně vyšší ceny úplně na místě, což ovšem nelze prohlásit úplně u všech jídel. Připíjíme Matušku 13° Pale Special. Matuška jako vždy. Tudíž výborný. Připomeňme, že ve druhé půli ledna v Karlíně teklo z čepu pivko s pořadovým číslem 483 od otevření restaurace v roce 2005. Úctyhodné. Náplní setkání bylo neformální popovídání s p. Vladimírem Černohorským. Aneb prezentace Únětického pivovaru + představení další pivovarské osobnosti. Charismatický V. Černohorský je dnes asi vůbec nejstarším funkčním sládkem v Čechách (dokonce má být o čtyři léta starší než legendární Ivan Chramosil od Fleků). Krátce přiblížil svůj život a především potloukání po pivovarech. Zájem o chemické pokusy ho přivedl k pivku i ke studiu. Po škole působí v Plzni, na Smíchově etc. až na plných 23 let zakotvil v pokusném poloprovozu v Branickém pivovaru, kde hojně experimentoval a samostatné pracoviště i vedl. V roce 1992 odjíždí do Německa a od té doby jezdí vařit pivko i do Rakouska či Ruska. Rozjíždí malé pivovary, radí, audituje, dělá sudího mezi majiteli a sládky také u nás. Celkem prošel více než dvaceti pivovary a pivovárky. Mimo jiné, léta vařil U Bezoušků v Průhonicích, zkušenosti má s vařením U Valšů atd. Aktuálně pomáhal ruskému zbohatlickému Sergejovi při uvaření první várky na zámku v Chotovinách. A v neposlední řadě je dneska p. Černohorský vrchním sládkem v Úněticích. Dávnou historii Únětic, včetně únětického pivovarnictví detailněji přiblížila BPH č. 58 a otevření pivovaru oslavovala BPH č. 68. Tudíž jen připomeňme, že strategií je vařit kvalitně několik málo druhů pivka. Bez  náhražek a při dodržování technologických postupů. Stálicí je Únětická desítka (klasická česká desítka, hořká, obvykle filtrovaná) a Únětická dvanáctka (která se většinou nefiltruje). Jejich poměr je cca 1:1, možná s mírnou převahou dvanáctky. A během povídání se obě pivka čepují. Ódy na ně opakovat nebudeme (a pochvalu zaslouží též degustační sousto - nakrájená bílá bavorská klobáska a velmi jedlý domácí slaný koláč podle stále cizelované receptury pí. Dočkalové). Jak připomněl obchodní zástupce z Únětic p. M. Papík, jejich pivka se aktuálně dodávají už do 36 hospod. Hlavně kolem komína. Ovšem tečou už nejenom na Praze 6. Jednou za čtvrt roku má v Úněticích přicházet na svět speciál. Prvním se stala Vánoční polotmavá třináctka, o níž pár slov padlo výše. Chystá se Masopustní černé, nepříliš sladké a ani přehnaně silné, jehož premiéra má být v Roztokách 18. 2. Cílový výstav pivovaru je plánován kolem 5 000 hl., což je více než u restauračních minipivovarů. Věřme, že kvalitu únětičtí fandové pivka udrží. I v horkém létě, až zesílí poptávka ... A spolu s p. Černohorským věřme, že: „Pravda, láska a kvalitní pivko musí zvítězit nad lží, nenávistí a Gambrinusem“.             

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.): Penzión Vyskeř, s restaurací, je nově (znovu)otevřený od loňského června. Neprozřetelně tady zastavujeme těsně před Vánoci. Nabízejí svijanský Máz, polotmavého Skaláka a tzv. Plzeň. Piva ani jídla, natož personál a jejich blízcí k návratu ani k delšímu posezu rozhodně nevybízejí. Vlastně typická babicovská hrůza a přinejlepším šeď, samá neprofesionalita, šlamperaj. Rozhodně nezastavujte! Středověkou krčmu v Dětenicích navštěvuje osádka dvou i čtyřnohých (žili-byli-jezdili Matouš, Bertík a Bára, začal to před lety Matouš, teď zbývá „last dog“ Bára-Tejbo Procházková). Neprozřetelně na ruské Vánoce, tudíž nutno notně spěchat. Autokarů se sem řítí desítky a východních Slovanů na tisíce. Tudíž též i telegrafické info: prostředí a obsluha stejné (někomu to vyhovuje, jinému méně - ale ti jiní sem přece jezdit nemusí), pivka O.K., nemilé změny v menu (chybí jazyk a jelení biftek, namísto houbově-vločkových placiček teď servírována brambora v alobalu s lučinou, kterou bez příborů žrát nejde), jídla (v čele s jehněčími kotletkami) chutná a sytá, ceny dosti vysoké. 

Žižkov (BPH XX. + XXV. +  XXVIII. + LII.): Městská část Praha 3 vydala, pro vlastní potřebu, stolní kalendář „Žižkov - pohledy z pohledů 2012“. Týdny doprovázejí reprodukce  pohlednic či plakátů aj. s motivy starého, a dobrého, Žižkova. A následná stránka konfrontuje minulost se současnou podobou daného místa. Ty podoby staré jsou ovšem mnohem hezčí ... Kalendář je pěkný i praktický. Hlavně dýchne trochu nostalgie. Poděkování kolegyňce Maci.    

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Před několika měsíci jsme vychválili kapesní 30 ml lahvičky s logem Habanero.cz. Naplnit je možno oblíbenou omáčkou či kořením a každý chillifil si svou porci pálivostí může vychutnat kdykoli a kdekoli. Též je často míváme při sobě. A nachlup stejnou flaštičku nám přivezl i kolega z návštěvy bývalého vězení Alcatraz. Jen nápis je jiný. Na https://www.habanero.cz se objevují nové přírůstky, které by za hřích asi stály. Ovšem ještě jsme neotevřeli ani všechno (zásoby syslíme), co doputovalo loni. Chilli-hořčici od Shamanic Fire, směsky kari koření od Starly´s Spice Co., ani marmeládu-nagaládu od Cambridge Chilli Farm. A trestuhodně ani silně pálivou (stupeň 8) omáčku Marie Sharp's Fiery Hot Habanero. Což je nutno rychle napravit. S mírnými rozpaky načínáme 148 ml lahvičku od Marie Sharp´s Fine Foods Ltd. z Belize. Obsahuje výběrové červené papričky Habanero, čerstvou mrkev, cibuli, čerstvou limetkovou šťávu, ocet, česnek, sůl. A proč ty mírné rozpaky? Podle řady ohlasů tuzemských i zahraničních má jít o největší pecku od Marie Sharp. Má v sobě skrývat fantasticky vyváženou pikantní pálivost, ne příliš jemnou, ale ani démonicky extrémně pálivou. V chuti má vynikat kombinace čerstvé mrkve s papričkami Habanero. A její vůně má být přinejmenším nádherná, jako u čerstvě natrhaných ingrediencí. Nějak moc chvály a ještě ta mrkev … Do flaštičky se dostáváme lopotně. Je oblepena téměř  nedobytně. Vůně ujde, ovšem na superlativy úžasu to úplně není. Chuť velmi slušná, příjemně nekomplikovaná a kupodivu mrkev moc necítíme. Spíše tóny papričkové jedovatosti. Možná, něco na způsob o dost slabší sestřičky legendární Lethal Ingestion, zjemnělé zeleninkou. Pálivost nastupuje pomaleji, leč drží dlouho. Spokojenost. Spolu s Grapefruit Pulp Habanero (která je ale slabší až úplně slabá v pálivosti) jde o nejchutnější omáčky z dílny Marie Sharp.    

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.): Nedostatkem sebevědomí netrpící bavič (snad ale i kuchař) Z. Pohlreich se nikterak netají kritikou hnusných českých babicovských blafů. Ani tím, že české pohostinství se po dvaadvaceti letech parodie na kapitalismus k lepšímu moc nezměnilo. Za jeden z hlavních důvodů označuje strašlivě nízký standard, co tuzemští hosté vyžadují. Což souvisí s nepříliš vysokou gastronomickou kulturou, s kořeny již v neprávem idealizované první republice a ještě hlubšími. Vesele kuchtíme z nejhorších surovin, buransky przníme vlastní recepty, jídlo neumíme naservírovat a servis chybí často úplně. A za podřadné zboží, nezřídka přímo odporné odpadky, se u nás platí stejně jako za kvalitu. Co s tím? Osvěta ... Určitě ano. Nicméně utopická řešení apelující na výchovu, osvětu a příklady jsou naivní a značně idealistická. A u Čechů, kteří si z každého režimu spolehlivě vždy vezmou to nejhorší a jsou v tom příkladně důslední, to platí násobně. Aneb, jak moudře pravil vysoký policejní důstojník na nejvyšší policejní škole učiteli logiky: „Logika a přesvědčování je hezká věc, ale pár přes hubu v pravý čas často pomůže mnohem více“.  Nežli zanecháme planých stesků,  neodpustíme si další moudrost. V časech krizí nejen globálních pravdu navýsost aktuální. Až Vám bude zase kdosi údajně vyvolený tvrdit, že si musíte utáhnout opasky - popřemýšlejte. Nebylo by patřičnější opasky raději sundat a nejenom onoho čtveráka s nimi razantně hnát kamsi ... Ovšem se Z. Pohlreichem nelze nesouhlasit v tom, že v podstatě úplně stačí „co nejkvalitnější suroviny, a co nejméně s nimi dělat“. Pokud jde o Farmářské trhy, tak na Jiřáku od 21. ledna zase fungují v rytmu středa - sobota. Až bude teplo, mají FT probíhat i v pátek.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): První, ještě neúplný, ročník Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) završuje prosincové číslo 11. Poinformuje o tom, že 31. 1. 2012 uplyne přesně rok od prvního vydání měsíčníku. A v tento ten se uskuteční i vyhlášení Výročních cen PBA (v Klášterním pivovaru Strahov) a oficiálně začíná též „Kampaň za čerstvé pivo“. Na podporu českých pivovarů, které vaří pivko podle tradičních českých postupů. Naleznete zde  rozhovory s managerem Klášterního pivovaru Strahov a vyučujícími předmětu technologie piva na SPŠPT v Podskalské, představení piva Vyškovská IPA, výsledky degustace právě svrchně kvašených piv stylu India pale ale i něco teorie degustace či recepty na vaření z piva a mnoho dalšího. Přehlédnut by neměl být text shrnující výzkum J. Vinopala ze Sociologického ústavu ohledně obliby a konzumace piva (srov. BPH No. 65). A určitě ani TOP 75 hostinců, pivovarských restaurací a pivních barů s kvalitní nabídkou piva i gastronomie. Včetně Pivovarských dvorů v Chýni a na Zvíkově, Středověké krčmy Dětenice, Antošova pivovaru s krčmou ve Slaném, karlínského Pivovarského klubu nebo žižkovské Pivnice U sadu, které dobře známe a navštěvujeme. Když ještě Plzeň byla Plzní chodívali jsme i ke „Hrochovi“ či k „Jelínkům“. Dneska už ani náhodou ... Ovšem, kde je č. 1/2012? Ještě ani 27. ledna v Karlíně zhola nic o novém PBA netuší. Snad to není konec? Pesimismus rychle a spolehlivě rozhání sklenka Rambouska, speciálu s kaštanovým medem. Hradecký Rambousek umí a nezklame.