Zrzavé novosti 10

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

 (No. 10., snad ještě ne úplně poslední - aneb „Do roka a do dne! Lomikare, Bertíku, Jezevče!, z 30. 11. LP 2012)

Pivní moudrost a recept: „Pivo macht frei!“ (neb jde o (nejen) podzimní rčení politicky (hyper)nekorektní, autora pro jistotu neuvádíme). Dnešní recept je moderní verzí starodávné receptury na pivo z šalvěje luční. Složení: sladový extrakt 4 libry (1 britská libra = přibližně 0,454 kg), hnědý cukr 2 libry, čerstvá šalvěj luční 4 unce (1 unce = přibližně 0,028 kg), voda 4 galony (1 imperiální britský galon = přibližně 4,546 l), kvasinky. Přiveďte vodu do varu a přidejte dvě unce šalvěje. Nechte hodinu mírně vřít. Pak zchlaďte na 71°C, nalijte do kvasné nádoby sladový extrakt a cukr a míchejte, dokud se vše dobře nerozpustí. Nechte vychladnout na 21°C a přidejte kvasinky. Nakonec do kvasné nádoby dejte i zbývající dvě unce šalvěje. Nechte kvasit až do vykvašení (obvykle šest až sedm dnů). V této době se na hladině tekutiny objevují pouze izolované ostrůvky pěny. Do každé láhve nasypte půl lžičky cukru a stočte do nich pivo. Zazátkujte. Možno pít po deseti dnech až dvou týdnech. Recept pochází ze spisu S. H. Buhnera Posvátná a léčivá bylinná piva. Tajemství prastarého kvašení (Praha, Volvox Globator 2012 - inkriminovaná firma otevřela nové knihkupectví s literární kavárnou na žižkovské adrese Štítného 16). Publikaci blížeji představuje text M. Titzlové v zářijovém čísle časopisu Pivo, Bier & Ale, No. 9, 2012, a to včetně ukázkové páté kapitoly („Alkohol“).

Černá Hora (BPH I.): Žižkovsko-černohorské Královo Království (www.kralovstvi.com) se na dlouhé měsíce ocitlo na okraji pozornosti BPH. Stále útulný a vlastně i kultovní podnik jsme využívali jen jako zastávku na stále nejlepší slivovičku v Praze. Nebo meruňku. Ovšem tradiční akce Království pořádá pořád. K nim už léta patří Vánoce o měsíc dříve. Letos sice bez stromečku a až 26. 11., ovšem koledy samozřejmě nechybí. Nabízena je rybí polévka s opečenou housku (parádní) či bánovská kyselica. Jako hlavní chod vinná klobása s lepenicí, štědrovečerní houbový huba se zelným salátem, smažený kapr s bramborovým salátem, pečený kapr (nekompromisně špičkový) s vařeným bramborem. Dezert = balíček domácího vánočního cukroví. Vše výborné, prostředí milé. Kuchyň skoro jako za éry pí. Ály. Na čepu pořád několik solidních akvizicí z Černé Hory. Teprve krátkou dobu teče i nefiltrovaný Páter 11°. Solidní a pitná záležitost. Stavuje se tu i jeden ze superskalních štamgastů. Malíř zvaný Máňa. Známá persona horního Žižkova. Též autor nádherných upoutávek na venkovní tabuli u nedaleké hospody (bohužel tzv. plzeňské) U mariánského obrazu. Naproti Akropoli. Jeho karikatury a slogany jsou nepřekonatelné. Namátkou na tankovou Plzeň s tančíkem. Ovšem dnes chválíme násobně. Na tabuli se skví „Dnes králičí hody“. Pod tím stylizovaný hafík s babicovským veršíkem: „Nemáte-li králíka, tak tam dejte Alíka!“. Hnedka je lepší nálada.           

Svijany (BPH II.): Pivnice U sadu (https://www.usadu.cz) kolem sv. Martina servíruje  Svatomartinské dobroty: kachní vývar s drůbkami, zeleninou a nudlemi; husí játra restovaná na grilu, servírovaná na lůžku z hroznového vína, slunečnicový žitný chléb; svatomartinské husí stehno po staročesku, červené a bílé zelí, variace knedlíků; rolády z vykostěné husy na dvojí způsob, lepenice (brambory s cibulkou, zelím a uzeným masem - velmi chutné); kachna na jablkách a zázvoru, pečená na medové marinádě s vínem, červené zelí, bramborové lokše. K tomu famózní Únětická dvanáctka. Někdy ovšem bývá ještě famóznější. Necmrdat! V půli listopadu na pátek patnáctého připlaval sumec a během prodlouženého víkendu lze prubnout kapří hranolky s česnekovým jogurtem. Nezklamaly. Téměř jako za (starých) zlatých časů třeboňské Šupinky. Poslední listopadový víkend přivlál bramborové speciality. Bramboračku v kotlíku. Vydatnou. Pečené brambory s tuňákem, listovým špenátem a řapíkatým celerem, zapečené nivou. Bramborovou pánev s jehněčími nudličkami, červenou cibulkou, paprikou a česnekem. Zapečenou bramborovou kaši se zeleninou a houbami, vepřovými medajlonky z panenky se slaninovým hřebínkem. A konečně jihočeskou lepenici se sádlem doprovázenou husími prsíčky grilovanými na tálu. Lepenice chybu nemá. Brambory v hlavní roli. Kousky husičky neurazí, nicméně jde o doprovod. V neděli 25. 11. je naražen  první ze šesti soudků moku vyrobeného speciálně pro Sad. Vařič je prozatímně utajený (nápoj se bude ještě dolaďovat). Jedná se o nefiltrovanou jedenáctku, dochmelovanou. Správňácky kalnou. Na jedenáctku docela silnou, digestující. S příkladně krásným hořkým, předlouhým, ocasem (a chorým toto pivko činí vysloveně dobře, ba až blaze). Připomíná nefiltrovanou Únětickou desítku. Kterápak je hořčí? Jenom těch bublinek je v novém pivku až příliš. Probíhá hlasování o pojmenování. V jednoduchosti je krása. I opravdová síla. Žižkovská jedenáctka? Sadovská jedenáctka? Škroupák 11°? Žižkaperk 11°? U bejvalejch vyndanejch, Krásova 13°, se jede a točí o sto pět (možná i šest). Trio Máz + Qéčko + Kněžna doplnil - na úkor Kofoly (neželíme) - Konrad 10°. Vodovější, méně výrazný, leč možná lepší nežli Máz. Není tak nakyslý. Uvidíme, jak se vratislavickému na žižkaperku povede. Zatím slušně. Konrad 11° je ovšem vychytanější. P.S. Jezevec dumá, dumá, zda téměř každodenní posezy nad (a se) svijanským nebude alespoň mírně a alespoň občasně redukovat. Skoro na chlup přesně totiž zažívá obdobné obtíže jako právě před rokem Bertík. Aneb „jaký pes - takový páníček“. Bertík dojel na nevyzpytatelnou slinivku a u Jezevce to chvíli též vypadá, že .... Vyklubává se z toho ledvinový šutřík či šutříky. Což je záležitost sice daleko méně závažná, nicméně hodně, hodně výživná (Jezevec se holedbával, jaký je tvrdě-drsný chlápek, leč nemálo hodin potupně lezl i po stropě. A jako debil skákal ze schodů. A jako vepř se pařil a chroptěl v horké vaně. I na ještě potupnější převoz s houkačkou došlo. A příběh nekončí ...). Následují vícerá lékařská doporučení, že je nutno více pít. A též (hlavně) pivko. Šest, sedm kousků denně. Slušná léčba. Že by bylo na vině svijanské? Faktem je, že ani Knížák, ani Kvasničák zrovna moc průtoční nejsou. Spíše zaplňují a cementují. Prut žádný. Tedy Let´s go Únětice! Škoda, přeškoda, že už nemáme naší starou dobrou Plzeň! Nebylo by na místě žádat o odškodnění za zdravotní újmu? Přímo u mezinárodního soudu? Když už EU vyhrála nobelovku coby největší mírotvorce?         

Harrachov a zapadlí vlastenci (BPH V.) + Paseky (ZN 6): První víkend novembrový ve znamení pobytu v Jizerských Horách, v katastru města Lučany nad Nisou. Učebnicové zchátralé Sudety. Šedivý a rozflákaný Jablonec i předlouhé a rozflákané Lučany z větší části vypadají pořád jako po odsunu. Bezútěšnost umocňuje typické protivné počasí. S mlhami, deštěm. Ovšem může být i hůře. Základna je situována do penziónu Kitty (pojmenovaném asi po jedné ze zdejších, nesmírně uctívaných, čtyřnohých kočiček). Z celého osazenstva, včetně dvounožců, je však bezesporu nejatraktivnější příšerně otylá bílá labradorka Ágnes. Vyžraná sympaťačka. V penziónu přijatelně vaří, leč k mání jsou pouhé lahvoně. Nic pro BPH. Tudíž hbitě na obhlídku pivní scény. Všude daleko. A do kopce. Nicméně u hlavní silnice odpoledne otevírá hospůdka Fatra. S Mázem a Kněžnou. Na čepu trůní i zelenkavé kolečko s Knížetem, leč obsluhující holčina piští, že o Knížeti nikdy neslyšela. Máz přechlazený (lepší nežli teplý) a stejně podprůměrný, vodový a nakyslý jako v Praze. I místní potvrzují, že se poznatelně zhoršil. Technologické postupy ve Svijanech nedodržují. Daň za přehnaný a překotný růst. Loga Svijan lze i na Jablonecku střetnout často. Vratislavického Konrada už daleko méně. Na zavřených chatách a penziónech ještě lze občas zaregistrovat Rohozec. Pochvalu zaslouží, že nikde krajinu nehyzdí Gambrinus. Dalším objevem je chata Muhu. Muhu = dobrý duch coby jizerská obdoba krkonošského Krakonoše. Též čepují Máze, ovšem pouze pro ubytované. Dobře jim tak. Nutno tudíž šlapat do kopce ještě výše, až na samotný konec Jindřichova, do sedla. Na dohled od Janova nad Nisou. Potěší a překvapí neón s trutnovským Krakonošem svítící na penziónu Jindřichov. S hospodou. Sympatickou, leč prázdnou. Nový pronajímatel (či dokonce majitel) je tu od letošního dubna. V létě hostů, včetně turistů a cyklistů, bylo prý celkem dostatek. Na podzim však chodívá pouze hrstka místních. Naučených zazvonit, pokud je zamčeno. Tuto praxi Jezevec praktikuje v neděli večer, kdy je jediným hostem. V sobotu večer v šenku chvíli poseděl ještě jeden letitý jablonečák-hudebník. Jinak nikdo. Penzión napjatě očekává sníh a příchod opravdové zimy - zařízení leží hned pod Bramberkem (chata zavřená a zdevastovaná), přímo na jedné z lyžařských tratí. Pan šéf je z Moravy a vypadá i mluví jako světský notně říznutý olašských bosem. Po počátečních rozpacích kontakt navázán bez problémů. První večer zástupce BPH dokonce dostává frťana na podnik. Domácí znojemská hruška. 52 %. Laskomina (a dává sílu na večerní návrat temným a deštivým Jindřichovem i okrajem ještě temnějších hvozdů). Točí Krakonoše 11°. Fakt solidního. V létě tekl ještě malinový Rohozec. Společně nadáváme na eurobíry a úpadek českého pohostinství degradovaného na smažáky, tzv. čínu či pizzy. Tady vaří jídla tradiční. Jednou z pochutin je palivec na chleba. Směs syrečků, romadúru a tajných příměsí. Pan šéf hovoří o kuchařských zážitcích z řady zemí, včetně ostravské praxe nakládání sýrů nikoli do piva (sýry a syrečky hořkly), nýbrž pomocí zastříkání sifónem. Obsluhuje i paní a hezká dceruška, ještě základní školou v Liberci povinná. Na vše dohlíží hyperaktivní jezevčík. Je tu útulno a možná sem někdy z Prahy zavítáme na staročeskou kachnu, což je specialita podniku. Dodejme, že byl též  podniknut krátký výletík do Kryštofova Údolí. Což je vesnická památková zóna, která za vidění vlastně ani nestojí. Místní atrakcí je značně kýčovitý funkční orloj zbudovaný LP 2008 z trafostanice. Zajímavější je impozantní Novinský viadukt 29 metrů vysoký nad říčkou Rokytka (alias Údolským potokem). Zbudován v letech 1898 - 1900 na trati Liberec - Česká Lípa. Registrujeme reklamu Svijan na restauraci CD Klub i vtipné semafórky svítící zeleně a  vybízející ke vstupu. Na Svijany chuť ale není a tudíž kráčíme nazpět do vyhlášené a vcelku i příjemné hospody U Kryštofa. Točí tzv. Plzeň, borůvkovou Černou Horu a Konrady. Slušný je tmavý ležák Konrad 11°. Voní a chutná decentně karamelově. Pít se dá i světlý Konrad 11°. Lepší než Svijanský Máz. K pivku možno dostat klasický ohříváček, což jeden ze štamgastů využívá a pilně demonstruje. Točívají též Konrada 12° červeného. Nejedná se ale o vídeňský ležák nebo jiný speciál, nýbrž pouze o obarvené světlé. Čili ani nelitujeme, že právě došel. 

Budvar (BPH VI.): Končíme s dejvickou OrigBudvarkou (https://www.budvarkadejvice.cz)! Definitivně. Bohužel možná i s Budvarem. Konkrétně s oblíbeným kroužkovaným ležákem. Prokletí Dejvic trvá. Před léty jsme byli donuceni ukončit pravidelné srazy v nedalekém restu Podloubí. Z Plzně se stala tzv. Plzeň a pít CKT eurochemii už nešlo. Co se přihodilo letos? V létě Budvarka zklamala natolik, že jsme si tuze rádi dali na dva měsíce pauzu. I od kroužku, který zde byl během minulých návštěv vskutku příšerný. A pronikavě se zhoršil vlastně všude, kde jsme na něj v létě narazili. Třebas v Táboře, U zlatého lva, též nenadchl - přesněji nebyl dobrý vůbec. Bez pěny, bez řízu, vodový. Tudíž do dejvické provozovny vstupujeme 30. 10. s nemalými obavami. Zázraky nečekáme. Zdejší kuchyň letos nestojí vlastně za nic a pokud se nebude dát pít ani pivko ... Nejčernější obavy se naplňují. Ihned registrujeme nové budvarské sklo. Což o to, designově vymazlené je - ovšem na kroužek byl nezaměnitelný mazlivý bucláček vhodnější. I daleko příjemnější. Sklo se skousnout dá, ovšem absence pěny už nikoli. Po pár okamžicích mizí zcela. Máme žízeň, tudíž první lok je mocný. Mok je však jakýsi teplejší, mírně kyselejší, neřízný, řídčí a působí slabě. Až vodově. Kousat se opravdu nedá. První s nechutí dopíjíme. Jeden z kolegů ovšem končí již v první polovině první sklenice. Nechává ji odnést a rezignovaně přechází na malé černé. Též nic moc, leč zapít se krmě musí. Zkoušíme druhý kroužek. Ještě horší. Zvláště po několika minutách, kdy ve skle zůstává odporná voda. Absentuje jakákoli stopa po pěně. O kroužkování nemluvě. Chuťově na úrovni plastových piv z řetězců za pár kaček. Dopít druhý nejde. Fuj. Nutno objednat tonik. Relativně nejsnesitelněji vypadá tzv. desítka, kde kupodivu něco pěny je. Ovšem veleslabá vodička. Bez chuti i zápachu. Jídlo dnes relativně ušlo, nicméně sbohem. Rychle na domovský žižkaperk, k Sadu, na opravdové pivko. Únětické. Proboha, co se to Budvaru stalo?             

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): V karlínském Pivovarském klubu Křižíkova 17º (https://www.gastroinfo.cz/pivoklub) tradičně pekli na objednávku tradiční martinské husy. Letos netradičně dokonce už od 9. a až do 12. listopadu. Listopadová úterní klubová seance 13. 11. přinesla degustaci horkých nápojů připravených z piva a sladiny. Coby zimní inspiraci. Bez účasti BPH. Ovšem oběd jsme si v Pivoklubu neodpustili. Za polední ceny (CZK 95). Velmi chválíme koleno se zelím i pečeni na pivu se špenátovými palačinkami. Zážitkem byl též čerstvý ananas smažený v těstíčku. K tomu nefiltrovaný zimní speciál z Broumova, Opat 17° (čekali jsme více), medový speciálek od Matušky z Broum (Matuška je Matuška, nicméně nejen Raptor je o něčem jiném) a tmavý speciál ze Zvíkovského Podhradí Zlatá Labuť (v pivní nabídce chybně uváděnou jako produkt pivovaru Harrach a k tomu z Valmezu). Příležitost dostala i nová stálice zdejšího čepu Benedict 12,5° z Břevnovského pivovaru. No, celkem ujde. Možná i více. Ovšem na takové Únětice nemá. Únětice = jiná liga.

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): Červené fazole jsou fajn. Zvláště, pokud jsou pálivé. Potěšila a překvapila německá konzerva značky Poté. Feuriger Texastopf mit Kidney-Bohnen and Jagdwurst. Vedle fazolí (kam se hrabe Heinz) přítomna též zeleninka a slušná uzeninka. Slušný základ. Lze samotné či doplnit dalším masem nebo třebas rajčatovým protlakem. A samozřejmě náležitě okořenit. Pro tento účel se velmi osvědčila osvědčená omáčka od Shamanic Fire, návyková Barbados Hotsauce. Komu je silně pálivá omáčka málo, může samozřejmě posypat třeba drcenou Naga Bih Jolokia. Pokrm je to osvěžující. A zasytí. 800 g piksla za velmi kulantních CZK padesát. V košíku fazole pravidelně nosí jistá osoba do  domovského lokálu na profláknuté adrese Krásova 13°. Distribuuje též sýry, uzeniny etc.  

Pivní literatura (BPH XIV. + BPH XL.): Doporučit a ocenit možno praktickou encyklopedii Pivopedii, poskytující přehled stavu pivka v Čechách, na Moravě a Slovensku. A v neposlední řadě dokladující chvályhodně rostoucí rozmanitost domovské pivní scény. Projekt Pivopedie zahrnuje digitální encyklopedii (pro chytré telefony a tablety) a knižního průvodce po českých a slovenských pivovarech. Knižní podobu (ISBN 978-80-242-3673-5) vydal Knižní klub, Praha 2012. Editorem je Radek Diestler. Jde o užitečnou, a vlastně i takřka nepostradatelnou, aktuální příručku představující fungující pivovary všech velikostí podle krajů. Uváděna je historie, výstav, charakteristika sortimentu i zajímavosti ohledně jednotlivých pivovarů a pivovárků (mrkněte i na https://img.blesk.cz/static/other/93/6/0/936051.swf - na interaktivní pivní mapu). Přičinlivý Kosmas přibalil a bleskurychle zaslal též třetí, doplněné, vydání již vlastně klasické publikace České pivo, autorů G. Basařové, I. Hlaváčka, P. Basaře a J. Havlíčka. Tu si ovšem nadělíme až pod Vánoční strom. A všem p.t. čtenářům k Vánocům s předstihem upřímně vinšujeme, aby pod stromečkem nalezli alespoň to, co si tam sami dají. 

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar: V rámci pravidelné obchůzky pravidelné (2 x ročně) Military burzy (www.antiktrhy.cz) ve stavařské menze ČVUT 10. listopadu neopomíjíme ani farmářské trhy Kulaťák. Stále zásobené daleko, daleko více a daleko kvalitněji ve srovnání s FT Jiřák. Tentokráte dokonce se zabíjačkovými produkty. Jitrnička je sice opečena parádně, ovšem není vůbec okořeněná. Zvěrstvo! Náladu a chuť rychle vyspraví točený Březňák. Vůbec první točené, které jsme na dejvických FT kdy potkali. Chválíme. Je to dvanáctka Březňák světlý ležák (alc 5,2 %) z Vyškova. Dobrá. Čepuje se ještě tmavý 18° sokolovský Permon. A prodávány jsou rozlišné vyškovské lahváče (včetně Generála či Tmavého Džbánu) nebo petky pomerančové Zuzany z Jihlavy. Vyškovský pivovar měl kolem roku 2010 hodně namále. Nicméně vzchopil se a funguje. Nalezl se totiž nový dlouhodobý nájemce. A tak je vyškovský pivovar, vedle Budvaru, pořád jediným pivovarem vlastněným státem. Vydržet! Znárodnit a zestátnit další! FT Jiřák mimořádně též v neděli 11. 11. Vínko nás neinteresuje, ovšem pečené husičky ano. Loni se tady na sv. Martina prodalo na 2 000 porcí. Letos měl rekord padnout. Asi i padl. Už úderem jedenácté skoro celé náměstí zaplněno. Skoro se dá glosovat, že u nás je krize taková, že není kde zaparkovat před hypermarketem a všechny prodejní akce i trhy jsou beznadějně přecpané. Husu (spíše husokachního mutanta) s knedlíkem a zelím servíruje Aromi.cz. Po CZK 149. Když pomineme ukrutnou frontu, rozmrzelé a vínkem přiožraté i notně rozkurážené geronty, prachmizernou organizaci (prodávat začali až hodně po půl dvanácté) a málo prohřáté kousky vykostěného ptáka - ušlo to. Porcička spláchnuta únětickým za rohem. U sadu. Ovšem letos bezkonkurenčně nejlepší husu stolovali 12. 11., ve Vodičkově ulici, v Novoměstském pivovaru (www.npivovar.cz). Svatomartinská husa s játrovo-mandlovou nádivkou, s červeným a zeleným zelím a variacemi knedlíků (houskový, karlovarský, chlupatý) byla prostě skvělá. Skutečně do zlatova. A skutečná husička. Za CZK 215 rozhodně stála. K tomu více než ucházející kvasnicový 11° světlý ležák. V době od 11 do 12:30 0,5 l za sympatické 1 €, resp. CZK 23. Chodívá sem na oběd hodně lidí, v čele s důchodci. Třebas na vyhlášenou držkovou. Přiznáváme, že tento pivovárek navštívila BPH úplně poprvé. O jeho existenci samozřejmě léta dobře víme, leč nějak nás netáhl ani nelákal. Nejvíce odrazuje poloha v samotném centru, kterému se každý rodilý Pražák vyhýbá seč může. Též reference na pivko i prostředí byly takové průměrné. Ovšem byli jsme překvapeni příjemně (i hbitou a přívětivou obsluhou či prostředím). A hlavně zřejmě dobře vaří. Nakoukneme zase. Určitě. Brzy. Snad.

Bismarck (BPH XLVI. - XLVIII.): Je to tady! Dostihy kolem nejsilnějšího piva pokračují. Bavorský tzv. icebock Georga Tscheuschnera z Schorschbräu v Oberasbachu v síle 57,5 % alkoholu byl odpovědí na End of History s 55 % alkoholu skotských pašáků z BrewDog (https://www.brewdog.com). Hrdí Skotové samozřejmě flinty do žita nehodili. Malý pivovar Brewmeister (https://www.brewmeister.co.uk) vznikl v roce 2011. Letos uvařil, resp. vymrazil mok s příznačným názvem Armageddon. Má 65 % alkoholu. 330 ml láhev přijde na 40 liber.

Únětice (BPH LVIII. + BPH LXVIII.): 17. listopadu (Odporné datum!) slavnostně naraženo Únětické vánoční polotmavé 13°. Kmotrem se stal šéfredaktor PBA p. Pavel Borowiec. Sledujme další akce nejenom v samotných Úněticích (www.unetickypivovar.cz). Kompletní unětický sortiment koncem listopadu točí třebas i Cafe Decentní Dýně v Italské, č.p. 32.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Kolovrátkově zopakujme, že též číslo 10 měsíčníku Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) nepřekvapivě obstaráno v karlínském Pivoklubu. Editorial tentokráte zase už od šéfredaktora p. Borowiece. Zakládá se nová rubrika „Kam nechoďte“. Jako odstrašující a odpudivý příklad je uváděno Prague Beer Muzeum v Dlouhé ulici. Naprostý souhlas. Říjnový PBA poinformuje o novince Zlatopramen Radler Zimní. Určen k ohřátí. Moc důvěry nebudí. Tradiční a osvědčené rubriky obsahují rozhovory s ředitelem a sládkem Pivovaru Jihlava, s ředitelem Pivovaru Chotěboř, degustace oktoberfestbierů (zlato bere Löwenbräu) a piv s posíleným zdravotním účinkem, fotoreportáž i představení nového pivovaru Karel IV. v Karlových Varech, další reportáž z laboratoře budějovického Budvaru, průvodce pivní Barcelonou, pokračování seriálů o chmelu, o stavbě pivovaru a samozřejmě i o dalších tajemstvích pivního skla. Zajímavá je reportáž o osmém trapistickém klášteru, který vaří pivo. Překvapivě se nachází v Horních Rakousích a jmenuje Engelszell Stift. Trapisté jsou větví cisterciáckého řádu katolických mnichů a mnišek, kteří jsou známí soběstačností. Povolení, aby pivo z Engelszellu neslo označení „autentický trapistický výrobek“ dorazilo do kláštera v polovině října 2012. Přehlédnout by p.t. čtenář neměl povídání se šéfkuchařem a světoběžníkem Romanem Dolejšem. A upoutávku, resp. ukázku z knihy Stanislava Musila Sláva a zánik starých pražských pivovarů. 1. díl - Staré město (Praha, PLOT 2012). Zakončeme rekapitulací (bez komentářů) výsledků ankety Pivo roku 2012, kterou pořádá Sdružení přátel piva již od roku 1990. Jde o nejstarší novodobou soutěž na českém pivním trhu. A od roku 2008 je to rovněž jediná celorepubliková spotřebitelská soutěž. SPP ocenilo za rok 2012 následující nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti: Absolutní vítězové napříč kategoriemi: 1. Nealkoholický Bernard s čistou hlavou Free, 2. Svijanský Máz 11°, 3. Únětické pivo 10°. Desítka roku: Únětické pivo 10°. Jedenáctka roku: Ježek 11°. Dvanáctka roku: Chotěboř Premium. Polotmavé pivo roku: Sv. Norbert Amber lager. Tmavé pivo roku: Budweiser Budvar tmavý ležák. Svrchně kvašené pivo roku: Matuška IPA Raptor. Speciál roku: Imperial Pilsner Benedikt. Minipivovar roku: Klášterní pivovar Strahov (Únětice mají stříbro). Pivovar roku: Pivovar Chotěboř. Pivní počin roku: Pavel Jákl za encyklopedickou, publicistickou a pivně osvětovou činnost ve prospěch českých pivovarů. Sládek roku: Jan Martinka z Klášterního pivovaru Strahov. Dej Bůh štěstí!