Zrzavé novosti 27

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 27., stručné, pozdně augustové a cele sebtembrové, z 30. září LP 2014)

Pivní moudrost a recept: Pivko samozřejmě figuruje i ve vlasteneckých písních či básních našich dřevních národovců. Namátkou: „Naši slavní předkové, dobří staří Čechové, dobré pivo milovali ... My jsme také Čechové, slavných dědů vnukové, važme činů jejich sobě, ctěme, to, co oni pili, ctěme tak své dědy v hrobě. Pivo píme, pivo vychvalujme, píme ho a dokazujme, že jsme jejich vnukové ...“ (z básně Pivo). Ještě si zapějme: „Písně pějme, mužně hrejme. Hrdlo žíznivé polejme. České děvče míti, české pivo píti. Hoj! Radosti takové, mají jenom Čechové“. A samozřejmě pořád platí, že: „Kdo svou krev vylévá, ať ji zase dolévá“. Protože jenom: „Češí když se napijou, ha, jak statně bojujou“. Přihoďme bonusově anonymní moudro sice nepivní, leč krutě realistické: „Je-li pravda, že na každou svini se někde vaří voda, je už jasné, co je příčinou globálního oteplování ...“. Recept na babí léto byl plánován z „pivní kuchařky, nejenom pro muže“ s dvojsmyslným názvem Rebelka. Většina ze 75 receptů je  totiž postavena na sortimentu piv značky Rebel. Autorkou je Markéta Hrubešová, knihu v létě  (snad) vydal Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod. Přes e-shop byla řádně objednána v červnu, objednávka byla obratem potvrzena. Září a stále nic. Tudíž nutno vytěžit zdroje jiné. Zkusme guláš po bruselsku. Potřeba je: 500 g skopového, 500 g telecího, malá ledvina (jakákoliv), hovězí oháňka, 200 g libového mletého masa, vejce, 200 g žampionů, 3 hřebíčky, špetka muškátového oříšku, půl sklenky světlého piva, velký kalíšek madeiry, sůl, pepř a smetana. Jemněji nasekanou cibuli usmažíme a nandáme do pekáče, přidáme na kousky pokrájenou oháňku a koření, podlijeme pivkem a dusíme asi hodinku na malém ohni. Mezitím rozkrájíme zbývající skopové a telecí maso a ledvinku na kousky, přidáme do pekáče a dále dusíme do měkka. Z mletého masa a vejce připravíme malé karbanátky a usmažíme. Čtvrt hodiny před podáváním přidáme karbanátky k dušenému masu, dodáme nakrájené žampiony a zahustíme smetanou. V okamžiku podávání polijeme kalíškem madeiry, dodávající pokrmu znamenité aróma. A sladká tečka? Meruňky v pivním těstíčku. Připravme si: 250 ml světlého ležáku, 2 vejce, 180 g hladké mouky, špetku soli, 1 kg meruněk, olej na smažení, 8 lžic zakysané smetany, skořicový cukr na posypání a mátu či meduňku. Pivo vyšleháme s vejci, moukou a solí na hladké těstíčko a necháme cca 20 minut odstát. Meruňky rozpůlíme, odpeckujeme. Obalujeme je v těstíčku a smažíme dozlatova ve vyšší vrstvě oleje. Smažené servírujeme se zakysanou smetanou smíchanou se sekanou mátou a labužníci je ještě pokapou lžičkou medu.

Černá Hora (BPH I.): Královo Království čili slovácká ambasáda v žižkovské Kubeličce (www.kralovstvi.com) začala šenkovat černohorskou novinku, nový ležák (jedenáctku) jménem Matouš. O neděli 21. na svátek svatého Matouše Království nabízelo Matouše za deset korun. Původně měl Matouš být jen na ukázku, leč pro úspěch vystřídal na čepu černohorskou dvanáctku. Alespoň na čas. Jinak v Království k dispozici skoro celý sortiment pivovaru z Černé Hory. Matouš je světlý ležák, chmelený třikrát, s výraznější hořkostí. Šmakuje drsněji a mocně a působí dojmem větší síly. Chuťově možná (vzdáleně) připomene svijanskou 450, leč působí méně chemicky. Jeho pojmenování vzešlo z mohutné soutěže fanoušků černohorského piva. Mezi návrhy figuroval třebas i Kamelot (pivovar stejnojmenné skupině sponzoroval desku).  Do finále postoupily tři názvy, které se nějakým způsobem váží k historii pivovaru. Matouš, coby historická postava spojovaná s prvními zmínkami o černohorském pivu. Grál, jako pohár mající zázračnou moc či také drahokam seslaný na zem anděly. A Templář, který odkazuje na templářskou historii pivovaru. Zvítězil Matouš. Jinak Království se činí, pořádá kachní nebo zabíjačkové hody, právě končí sezóna burčáků …

Svijany (BPH II.) + Rohozec (ZN 19.): Rubriku Svijany máme sto (ba sto tisíc) chutí koncem srpna zrušit. Včetně (bejvalého) štamlokálu U (bejvalejch) vyndanejch. Když je dlouholetým štamgastům ...(není třeba už nic ventilovat, boží-pivní mlýny zamlely nebývale rychle i nebývale účinně). Jezevec jest starý vůl. Neb se na Vyndaný nevykašlal. Holt ta prosezená léta nelze jednoduše smáznout. A Bertík tu má přece pamětní desku! Strhnout a odnést? Kam? Neuvěřitelné se stává skutkem!!! „Náhoda je Bůh“ - jak moudře pravil moudrý pan rada Vacátko v Hříšných lidech města pražského (Či má pravdu Ivánek Horníků, když připomíná, že „štěstíčku se musí jít naproti ...“?). 1. září LP 2014 U V. od 17:00 přesně zahajuje školní docházku sám p. Velký Vezír!!! Přebírá Vyndaný a začíná úřadovat. Velký a nečekaný comeback. Jezevec je samozřejmě prvním hostem, stejně jako při Vezírově prvním zdejším angažmá v dávnověku minulé dekády, ještě za Bertíka. Spolu s ním funguje a točí se p. Míra. Působil v Hospodě v Roháčovce. Pan Míra je ihned Šedým Vlkem pohotově označen za Šejka. Vezír a Šejk. Veškerý stávající personál na hodinu vyhozen. Pana Jirky-zlobra je škoda. Dodával Véčkům osobitosti (i když přiznejme, že občas až přílišné) a s pivkem to uměl. Sám ho totiž (rád) pil. Za čepem už nestojí, z dvojrole obsluha/host se přeorientoval pouze na hosta. A je spokojen. Na čep doráží už 3. září (A pak, že to prý nejde! Všechno je o lidech!) světlý Rohozec 11°, tmavý Rohozec 10° a Svijany 12° - tedy úplně poprvé v historii Véček hořký Rytíř. S rohozeckým spokojenost. Pitelné. Jedenáctka drsnější, hrubší, dělnická, což ale nevadí. Naopak. Desina na černé slabá a chuťově překvapující. Hořká a dobrá je překvapivě i svijanská dvanda. Jménem štamgaststva oficiálně a uctivě děkujeme. Véčka žijí! Vydržet! Ještě, aby vydržela kvalita rohozeckého, jsou to přece jenom Svijany ... Krátký stop v rohozecké Pivní Ambulanci (www.pivniambulance.cz) 27. září v podvečer. Zakoupeno něco rohozeckého skla a podtácků pro Véčka a pro radost vkusné rohozecké cyklorukavice. A nafasovány jednolisté Rohozecké Nowiny, ze středy 17. 9. 2014. Vydává Mr. Rohozec.

Chýně (BPH III.): Do Formanky, tedy Pivovarské krčmy (www.pivovarska-krcma.cz) v Chýni, dorážíme na strojích při výjezdu do Roztok, ke Zvířátkům, 28. srpna. Šenkuje se světlá 10°, 12° Mlynář a 12° polotmavá. Za čepem nikoli p. šéf Krčmy, nýbrž dívčina. Pan šéf točí profesionálněji a pivněji. První desina bez pěny, mdlejší. Dlouhý spoluvýletník námitek nemá. Mlynář je obyčejná dvanáctka, o chlup silnější nežli desina. Jezevec je asi extrémně zmlsaný, neboť letos se mu opakovaně zdá, že se chýňská pivka pohoršila. Kyselejší a především o poznání méně pitelnější. Leč může to být pouze a ryze subjektivní iluze. Jezevec příliš navykl na únětické, na Sádka a Raptora, tudíž, jak chybí brutální nálož hořkosti, pivka mu nejedou. A chýňská moc hořká nejsou. Futráž v pořádku. Domácí uzené na prkénku i s variací knedlů a se zelíčkem. Nepřecpáváme se, neb u Zvířátek se na nás už třesou Hančina bavorská kolínka. Návštěvu Chýně stále možno doporučit, leč Roztoky (s úňkami) jednoznačně preferujeme.

Kersko (BPH IX.): Zbytečky léta se po krutě nevydařeném, nevyzpytatelném, srpnu nakrátko začátkem září navrací. Nutno jasně využít. 5. září Elefantem do Kolína a bicyklmo lužními lesy na Libici a dále na Poděbrady a Nymburk. Na soutoku s Cidlinou tradiční posezení v bistru Na Soutoku. Pstruh na grilu, ani převoznická klobása nezklamou. Světlý i tmavý Zlatopramen 11° a Bernard 12°. Na Bernarda se jezdí těžce, tož světlý zlaťák. Jen na žízeň, na chuť moc není. Ovšem pořád se tu sedí moc hezky. Když je hezky. Kačeny letos překvapivě nějak línější a méně drzé, asi více přežrané. Namísto kolonie ochočených nutrií v Nymburku na navigaci pouť. Překvapivě obrovská. Impozantní nymburská matějská. To socanskému kočka-gangu nestačí pražské Výstaviště? Po prázdninách opětovně exkurze v kerské Hájence (https://www.hajenka-kersko.cz) až 20. září. Krátká, vozmo. Teče obligátní nymburská jedenáctka plus třináctka Něžný Barbar. Dančí roládka plněná slaninou s hříbkovým přelivem solidní, bramboráčky by potřebovaly ještě propéct, do křupava. Kolega odlehčuje prémiovým chlebem se sádlem a cibulí, lívanci a vídní s tuplovanou šlehačkou. Dvounožců tradičně hafo. 

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Po letní přestávce startují klubové večery v karlínském Pivovarském klubu, Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com), už 9. 9.  Na programu je představení dalšího z nejnovějších českých pivovarů. Zámecký pivovar Frýdlant. V pozvánce stojí že sládek p. Michal Horáček nejenom vaří pivo, ale je taktéž nadšeným badatelem v pivovarské historii a připravuje si zajímavé povídání, které svým obsahem dalece přesáhne vlastní Frýdlantský pivovar. Podobný zájem ostatně má i majitel pivovaru, p. Marek Vávra, který též přijede, pokud mu to pracovní program dovolí. Zda dovolil, jsme se osobně nepřesvědčili. Ataka lenosti nedovolila Jezevcovi slézt ze žižkaperku a tak kroky míří k Sadu. 

Dětenice a Český Ráj (BPH XI.) + Rohozec (ZN 19.) + Neumann (ZN 19.): Hruboskalský Hotel Štekl (https://www.hotel-stekl.cz) jsme o prázdninách zanedbávali. Hrubě. Nutno si ještě užít, neb zavírají už 2. listopadu. Pak obligátně až zase na Velikonoce. 13. září něco po čtvrté jsme vlastně jedinými hosty. Na každého hosta jeden obsluhující. Tak je to správné, tak to má být. Probíráme novinky z blízka i daleka. Klídek, ospalost (mění se tlak). Coby prezent firmy na rozjezd ždibec škvarkové pomazánky. Děkujeme. Jdeme do ušatce domácího. Kolega  volí králičí nohu na česneku, pečenou s bůčkem, s frncochatým knedlíkem a červeným zelím. Nestěžuje si, leč konstatuje, že nejlepší byl ten kousek bůčku. Jezevec nechce stejné - tudíž králičí roládku s hříbky, dýňovým pyré, širokými nudlemi s lanýžovou omáčkou a čerstvým salátkem. Zdobné, gurmánské i chutné - ovšem bůček by byl festovnější. Coby dezert dneska připlouvá creme bruleé s ovocem exotickým (meloun, vínko, dokonce fík etc.), resp. domácí tvarohový koláč s nefalšovanou šlehačkou. Koláč prý sušší, ovšem sežrán hbitě. Rohozec 12° Premium a 13° tmavá v pořádku. Jezevec malá pivka vdechuje nějak rychle. Podezřele rychle.  Ve Šteklu usedáme opět v podvečer 21. září. Netradičně o neděli, neb v sobotu místně zuřila jakási svatba. Jídelníček zase plný načinčaných tzv. specialit a smutně konstatujeme, že si  není (zase a tradičně), vlastně co dát. Normální jídlo chybí. Což je (zvláštní) filozofie a záměr podniku. Opět prázdného, jsme opět jedinými hosty. Což nám samozřejmě nevadí. Naopak. Kolega hned rozjíždí krupicovou kaši s vídní a násobnou šlehačkou (a filozofuje na téma, že pravidelně jezdit 300 km na krupicovou kaši ho pomalu skoro už přestává bavit - je značně frustrován, neb došel jablečný mošt a hruškový jest hnusný). Jezevec volí králičí nohu na česneku s bůčkovou roládou, žemlovým knedlíkem a červeným zelím. Bůčková roláda jasně nejlepší část pokrmu, králík (i když domácí a velikosti vlčáka) je tam skoro navíc, tedy kdyby bůčku bylo více. Zelí sice asi dobré, leč zvláštně sladkokyselé. Knedlík nesavý. Coby desert souprava domácích sýrů ze splzovské farmy. Rohozecká pivka O.K. Štekla máme rádi, ale ... 27. září, těsně před 6 P.M. Kupodivu (a bohužel) nejsme jedinými hosty. Rohozecké světlé i tmavé píše, jablečný mošt stále není (lisuje se, bude až napřesrok). Na uvítanou dostáváme porcičky zvěřinové paštiky. Srnčí ragú na červeném víně, s glazovanou zeleninkou a bramborovými knedlíčky slušné. Takový srnčí guláš, knedlíčky jsou spíše škubánky či šulíky, leč, proč ne. Kolega dlabe pomalu pečenou plec se žemlovým knedlíkem a červeným zelím. Máme porce fakt protekční, čili výhrad jen nepatrně. Což platí i o dezertu v podobě hovězího „karpáča“ (se vším všady), resp. domácím závinu se zmrzlinou (s černým rybízem) a ovocem. 28. září pěkně. Bicyklmo z Kuřivod, přes planinu obory Židlov. Zubry jsme nepotkali, štěkající poblázněné jeleny v říji téměř ano. Zase do Šteklu. Lososový pstruh došel, závin a  plec také a vrabec vyprodán. Co si objednat? Kolega volí krupičandu, Jezevec dámské kachní prsíčko s višňovou omáčkou, rattatouille a smetanovými gratinovanými brambůrkami. Ale, jó.     

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Doba prázdninová pomalu (leč jistě) dospívá k závěru, počasí na srpen příšerné a žižkaperská pivnice U sadu (https://www.usadu.cz) zase pomalu začíná s rotací piv v pokračujících cyklech dlouholeté akce Procházky pivním sadem přímo od sadovského stolu. Třetí týden srpnový načat Permon Summer Ale. Letní záležitost. Permon má sortiment bohatý, možná až přehnaně. Sekají to, jak Baťa cvičky. Nějak nás však vůbec nic nikdy ze Sokolova příliš nezaujalo. Vlastně vůbec nezaujalo. Sádek je Sádek. Poslední týden prázdninový doráží Prácheňská Perla 14 % a navrací se skvostný orig Matuškův Raptor. Ohledně Perly (alc 6 %) barnumská reklama tvrdí, že jde o „opravdovou perlu mezi světlými speciály, zrozenou v historickém kraji Prácheňsko. Hořkost, bohatá pěna, zlatavá barva a říz zaručuje výjimečný chuťový zážitek a nezaměnitelný charakter tohoto piva“. Klíčová info ovšem zní, že uvařil pivovar Platan v Protivíně. Tedy K-Brewery, resp. Pivovary Lobkowicz. Lihová příšera. Chemie. Ne-zážitek. Nemusíme. Ani omylem. Na sadovský čep se zatoulal soudek s nápojem Miroslav. 17° IPA (Faltus, Česká Třebová). Mírně lavinovitý efekt, hodně, hodně ovocný a hodně, hodně převoněný. Málo, málo pivní. Prý se i hodně, hodně špatně točí. Leč hodně silný. Ne moc povedená záležitost. Spíše nepovedená. Povedenější je tmavě medový Amber IPA 15° New Zeeland. Z Ostravice. Beskydský pivovárek. Beskydští ogaři umí. Ovšem Raptor je Raptor. Bezkonkurenčně, jasně.  Poslední zářijový víkend přináší Svatováclavské hodování. Vývar, kačení játra, nožky i ňadra na medu či rozmarýnu a Václavovu baštu (vepřové, uzené, jelítko, zelíčka, knedlíci). 28. září - Den českého piva a patrona české země slaven 13 % pšeničným speciálem knížete Václava. Podstatné je, že z Vysokého Chlumce. Tudíž opravdu netřeba ani okusit. Připíjíme Raptorem.

Pražské cyklopivní trasy (BPH XXX.) + Hostivar (ZN 18.) + Jince (ZN 24.) + Liboc (ZN 24.) + Prosek (ZN 25.): O sobotě 23. srpna před polednem slunečno (předpověď zní zataženo s deštěm). Bicyklmo kolem Hostivaře, okolo přehrady a přes Petrovice nahoru do Hostivaru  (www.pivovar-hostivar.cz). Slunce, pohoda, vřískajících parchantů snesitelně (a hlavně jejich rodiče jsou chvályhodně ne-liberální). Obligátní pivní menu H11 světlá, H12 polotmavá, H13 světlá, H15 Ale doplněno letní dvanáctkou pšenicí. H11 báječně řízná, pitelná. Následuje osvědčená kombinace sladkého sachříku & hořké H15. Pa-rá-da. Obsluha výtečná a vůbec se nechce odejet. Tudíž musí proběhnout ještě domácí tláča s cibulí. Samozřejmě na sucho, bez octa. Spokojenost. Spokojeně a vyrovnaně ostatně vyzerá i místní Pan Tau. Tedy černá socha-deska Antonína Švehly. Hostivařského rodáka, statkáře a předsedy tří československých vlád. Další sobota, vše máme hotovo, tož zase s vytuněným běloušem Authorem do Hostivaru. Dnes pohoda, žádný hluk, ryk ani křik, obsluha hodně příjemná jako letos vždy. Pivní nabídka stejná. H11 stejně slušná, H15 stejně hořká. Z denní nabídky vybíráme konfitovanou kačení nožku v doprovodu zelí červeného a knedlíku houskového. Nožka, včetně kůrčičky, báječná. Udělujeme 96 %. Proč ne celých 100? Možná to chtělo o maličkatý ždibec více sósu. Nevadí. Do Hostivaru, se Šedým Vlkem, na strojích, zase v sobotu 6. září. Lidí hodně, hlavně mamin a děcek. H11 slušná. Obsluha velmi slušná. Ovšem koleno na tmavém pivu je nechutně libové a kůžičky málo. Kůžička excelentní, leč je jí fakt poskrovnu. Škoda. Masa hodně, poctivé, asi i delikatesně naložené, ale příšerně libové. Dusí, dusí, fádní, fádní. Suché drtiny. Zklamání. Monitorujeme okolí a i kolena donášená na ostatní stoly libová. Obsluhující slečna se našemu postesknutí nefalšovaně podivuje s tím, že všichni přece žádají kolena docela libová! Nejlepší části v kuchyni pravděpodobně vykrajují. Škoda. Ještě loni tu servírovali kolena, tak jak se sluší, a jak náleží. Proboha, co je to za tzv. zdravou módu, že kolena jsou libová, namísto krkoviček otravně suché panenky bez chuti, ryby nesmí být cítit rybinou (a jsou zaměňovány za blátivé shit-sumečky chované ve fekáliích a stokách)? Nejpikantnější je, že tyhle hovadiny vehementně propagují tvorové, kteří se současně nezřízeně futrují smažáky s hranolkami a hamburgery zalitými colou. Běžte se ... Rozladěné zklamání alespoň částečně rozháníme špekem pokrájeným na hoblinky. Špek, danke Bohu, libový ještě zatím není. Jako marcipán. Chtěl by ovšem výrazně přikořenit (bůček v prosecké Školičce je pikantnější a říznější). Kdy  eurodebilní šiřitelé/šiřitelky eurodobra zahájí další křížové tažení a zakážou bůčky, krkovičky a špek? A v hospodách po kouření striktně zakážou čepovat pivo. Debilní eurosvět. Huxley, Orwell (i Klaus) mají pravdu. Ještě, že Evropa dělá všechno možné, aby se sama brzy zničila (Co nás ještě čeká? Třebas povinné kvóty pro baby, gaye, lesby, Eskymáky, beduíny, pro fialové, narkomany, bezhlavé, beznohé, zoofily a pro koho ještě? Diktatura tzv. menšin. Postačující kvalifikace pro eurokomisaře = absence pindíku. Jour by se jím nestal. A oni to oslavují!!! Včetně odpadkového portfolia, které pí. eurokomisařka dostala). Leč přiznejme, že ostří protagonisté Islámského státu přílišní pivní a gastronomičtí šmekři zřejmě asi nebudou ...   

Únětice (BPH LVIII. + LXVIII.): Únětický pivovar (www.unetickypivovar.cz) spolupořádal už pověstné a už tradiční Únětické posvícení 16. a 17. srpna. Rozličné akce rozličného druhu a slavnostní naražení dalšího speciálu - Žitné 11°. BPH se nezadařilo okusit, leč přiznejme, že se o toto ani přehnaně letos nesnažila (při několika průjezdech na dohled pivovaru sice vážně uvažovala o povinné zastávce, leč magická gravitace Zvířátek mocně zafungovala). Roztocká Zvířátka (www.zviratka.eu) po celozávodním srpnovém volnu opět v permanenci. Což je samozřejmě fajn a samozřejmě dobře. Moc. Úřadují standardním rytmem (mimo pondělků a úterků), od 22. srpna včetně. Dne tohoto tamo bleskurychlý stop při cyklopřejezdu ze Žižkova do Chýně a nazpět. Dvoje malé rychlé hořké božské úňky. Desina. Pivko dne. Jednoznačně. S přehledem strká do kapsy pivka chýňská a samozřejmě i zvěrské nechutnosti svijanské i věrně oddanému (= blbému) štamgaststvu sprostě, surově a brutálně naservírované navečer u Véček (ještě starou sestavou, práskněme, že to byla pí. G). 28. srpna rádi a vesele obnovujeme po prázdninách pěknou tradici skoropravidelných čtvrtečních zvířátkovských pohodových podvečerů. Část tradiční sestavy doráží bicyklmo, buchtoidní odřad (nikoli veselý fraucimor, nýbrž pověstný duch PhDr. Petr B.) pěšmo, od Suchdola. Na dnešek pí. Hanka natěšeně avizovala kolínka na bavorský způsob. Kolínka se skvostnou kůžičkou. Luxusní. Únětická desina též luxusní a skvostná, jen hučí. Slastně hučí. Slast. To je pravé pitelné pivko! Zvířátka Vivat! Stabilně tečou též Úňky 12° a černohorský Páter a Borůvka a po letní pauze dneska i ČH tmavé. Speciality zase dorazí na čep až během září. U Zvířátek zasedáváme zase až 11. 9. Už pouze pěšmo. Šenkují se obé úňky, ČH Páter a po čase také ČH Kvasar. Coby specialitka břevnovský speciál Klášterní IPA 15,5° (alc 6,5 %). Asi ujde, leč ráno jsme vychutnávali Raptora a laťku pro IPy máme nastavenu proklatě vysoko. Břevnovská IPA mdle nevýrazná, bez osobitosti a s hořkostí je také mírně na štíru. Malé na ukázku dopíjíme pouze ze slušnosti. Probíhá klobáska, matýsky, jehněčí hambáč a nakládaný hermoš s brusinkami. Bez námitek.  18. septembra u Zvířátek rezervace. Jako každoročně slezina čtyřiceti hydrogeologů z bývalé Geoindustrie. Pohodáři. Na venkovní pódium se naše, tentokráte pouze skromně dvoumužná   (& jeden bicykl), sestava ovšem ještě hravě směstná. Buřtík z udírny, obligátní klobáska a dneska i šunka. Na přání pí. Hanka nešetří prorostlým a kůžičkou. Výživné a dobré. Parádní i úňky desina. Čepuje se též dvanda, k tomu z Černé Hory Kvasar a z Břevnova Klášterní IPA.  Zvířátkovský čep, 25. 9.: obé úňky, ČH Páter, ČH Borůvka a nefiltr pšenice Holledauer Weisses. Matesy, jehněčí hambáč, švestkový babiččin koláč. Oáza klidu, pohody. Fajnové.   

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Pro evidenci a pro pořádek: Veleváženému panu šéfredaktorovi PB veleváženého časopisu PBA (www.pivobierale.cz) odesíláme koncem srpna v pořadí už skutečně dvanáctý (!!!) e-mail s urgencí předplatného. V máji předplatné řádně uhrazeno, podzim nastupuje a kde nic, tu nic. Pivo, Bier & Ale nepřicházejí. Na maily nikdy sebemenší reakce, natož na urgenci zaslanou písemně standardní poštou. PBA byli a jsou chaotici. Urgujeme vlastně jen ze sportu. Nicméně, není to vlastně prachsprostá krádež?

MMX (BPH LXXII.) + Třebáň (ZN 16.) + Všeradice (ZN 17.): Krkonoše mají svého Krakonoše, Beskydy Radegasta, Orlické hory Rampušáka a Kačenku, Český les svého Nikla, Český Ráj skřítka Pelíška, Novohradské hory Hejmona a Jizerské hory dobrého ducha jménem Muhu. A Brdy? Zalesněný (skoro)horský hřeben respektuje Fabiána, brdských lesů pána. Bývalého rytíře, který se skrze čáry a máry jisté čarodějky stal dobrým strážným duchem Brd. Lidi spíše škádlívá, neubližuje jim, ale ani se jim přehnaně neukazuje. Fabián sídlí na vrchu Velká Baba nad Hostomicemi. Na vrchu se nalézá studánka s divotvornou mocí a pod hřebenem je na východě malé skalisko coby zbytek rytířova hradu. Je nazýváno Fabiánovo lože či postel. Unavený duch Brd si sem chodívá pravidelně odpočinout. Obvykle se však nalézá na nedalekém Plešivci, kde pečlivě pečuje o zahrádku s bylinkami, které jsou běžným smrtelníkům neviditelné. Blížeji o strážcích, ochráncích a duších našich horstev nadšenci vizte Klímek, H.: Vládcové našich hor: nejkrásnější pověsti (Frýdek-Místek, Alpress 2009). Fabián je v neposlední řadě též i pojmenování piv nového hostomického pivovárku. Leč na samotné Hostomice zatím ještě nedochází. Po plných 24 (!) chladných dnech konečně mírně optimistická předpověď vyznívá až na 4. září. Tož: Žižkaperk - hlavák - vláčkem do Dobříše. Jízda pohodová, bicyklů několik, atmosféra na palubě báječná. Poslední zastávka před Dobříší je Stará Huť. Tam Regionova vypovídá službu. Tudíž vyložit, osedlat tátoše a trasu prodloužit o nehorázných 1,5 km navíc. Českým Drahám odpouštíme. Trasa tradiční. Po cyklotrase 308 na rozcestí Na Větrníku a po pořád uklidňující a pořád nádherné lesní magistrále Bekovka (Pa-rá-da!) poklidně vystoupáváme na Knížecí Studánky. A ještě výše, na Stožec. Odtud doleva brdskými hřebeny, sjezdík (Pa-rá-da!) na Jelení palouky, po vrstevnici nejhezčí pasáží (Pa-rá-da násobná) na všeradickou cestu na rozcestí Pod Brdem. A rychle sjet dolů, přímo do Všeradic. Přímo do areálu Zámeckého pivovárku & Hospůdky U Magdalény. Dneska cyklocomputer ukazuje ze Žižkaperku 24,8 km (trasu zvládáme i za 23,3, ovšem bez zastávek a odboček na výhledy či na chc...). Dneska trůní na čepu Všerad 11° světlý, 11° polotmavý, 13° světlý a 14° IPA. Jedenáctka (vlastně obě jedenáctky) dnes (ovšem vlastně i vždy jindy) osvěžující, pivní, pitelné. Hořčí s kvasinkovým nádechem. Spokojenost. Malá IPA na závěr též splňuje účel. Dlouhý kolega je bezvýhradně spokojen s hutným a poctivým guláškem (včetně marijánky), Jezevec konzervativně volí steak z krkovice bez přílohy a na doražení tlačenku bez octa. Dobré. I když ... Pan kuchař chtěl krkovici (objednanou bez přílohy i bez přílohových omáček) vyšperkovat a narozdíl od dřívějška ji bonusově vydatně zalil sósem. Což o to, sósem dobrým, ba hodně dobrým. Z krkovice se zelím a knedlíkem. Ovšem sós je tu evidentně navíc a stará konzerva Jezevec je mírně rozhozen. Každá změna je k horšímu. Nevadí, příště explicitně zdůraznit, že omáčky fakt netřeba. Krojovaná obsluhující děvenka hovorná, milá, sympatická. Hlavně mladá. Zve nás mile na 20. září, kdy od 11 hod. v areálu propuká slavnost Vaříme se zámeckou paní. Pivka, zábava pro všechny generace, soutěže, včetně soutěžení na téma Vaříme s pivem Všerad. Všeradičtí se snaží. A v roli M. D. Rettigové má na slavnosti vystoupit sl. Tereza Jordánová (pro ty, kdož trestuhodně nesledují Ulici občanským jménem sl. Patricie Solaříková). V poslední letech je herečka nebývale oplácaná, nebývale eroticky sošná. Na roli kypré kuchařinky MDR se hodí příkladně. A obsluhující dívče (také mající na roli patřičné parametry) důvěrně sděluje, že když TV Nova hvězda nedorazí, v záloze na hlavní roli je právě ona sama. Zkusíme dorazit alespoň my (nezadařilo se). Nazpět se navracíme tradičně z kopečka pohodově na Třebaň a Řevnice a na Elefant. A rychle a už zase k Vyndanejm, kde se udály proměny přímo revoluční. Staronový personál Velký Vezír a především zase poživatelné pivko! I pivko rohozecké! Skvělé! Sláva!

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Co tohle znamená? Prý jsme přišli o prvenství! Průměrný Čech (včetně Moraváků a Slezanů) starší 15 let má prý vyzunkat za týden 4,8 půllitru. Průměrný Namibijec má ovšem zdolat 5,1 půllitrů týdně. Kachna, omyl, zlý úmysl? Belgii, Bavorsko nebo Iry bereme vážně coby vážné soupeře, ovšem Namíbii (a žádný rasismus za tím fakt nehledejte)? V U.S. Texasu uvedl pivovar Austin Beerworks na trh megabalení 99 pivních plechovek. Váží celých 37 kg a na délku má plných 210 cm. Odnos tudíž pravděpodobně nezvládnete sami. V přepočtu celé balení vychází na kulantních CZK 2 080. Texas je fajn, škoda jen, že USA nejsou CSA (aneb válka Severu s Jihem měla dopadnout jinak). „O, I wish I was in the land of cotton. Old times there are not forgotten. Look away! Look away! Look away! Dixie Land. In Dixie Land where I was born in Early on one frosty mornin'. Look away! Look away! Look away! Dixie Land ...“ (D. D. Emmett, 1859). Od 1. 6. do 30. 9. funguje Letní krkonošská pivní stezka. Start Pivovarská bašta Vrchlabí, po 1,5 km Pivovar Hendrych Vrchlabí, po cca 10 km Penzion Andula Friesovy Boudy a 7,1 km dále Luční bouda s Paroháči. O sobotě 23. srpna v areálu pivovaru proběhly 13. slavnosti Podkováňského piva, s podtitulem 580 let. Čepován opravdu bohatýrský repertoár: 10° světlé, 10° tmavé, 10°řezané, 10° sklepní, 11° světlé, 12° světlé, 12° kvasnicové, 12° sklepní, 14° světlé a 12° chmelové (vařené klasickou technologií z hlávkového a zeleného chmelu). Při cykloprůjezdu starými Malešicemi spatřen v ulici Malešické Malešický mikropivovar. Vypadá, že je skoro těsně už před dokončením. Nutno prozkoumat! Objekt rekonstruován sympaticky. 20. září odstartován další ročník mnichovské globální megachlastačky Oktoberfest. Poprvé tuplák vychází na více než EUR 10. Přidejme tuzemskou doušku, z dočesné v Žatci: Prý tam (podle taxikáře, laického celníka a ochotníka MD) nejlepší mělo být japonské pivo ... Nechtělo by to hydře globalizace už zakroutit krkem?