Zrzavé novosti 49

Zrzavé novosti aneb staronové aktualizace a Jezevcovy pivně-kulinářské drby

(No. 49., z 28. února LP 2018)

Pivní moudrost a recept: Dnes místo tradičních lidových moudrostí či rozverných popěvků obraťme pozornost k retro reklamně-výchovným plakátům a sloganům. „“Světovar“ když piješ, uzříš jeho div: budeš spokojeným a též dlouho živ! Proto nepij jiných piv!“(stará reklama na Plzeňský Světovar z Českého plzeňského pivovaru akc. spol. v Plzni). „RaJ doporučuje Velkopopovické kozla - k dobrému vždy jídlu míti, k tomu střídmě „Kozla“ píti“ (o něco mladší slogan Středočeských pivovarů n. p.). „Nepočítal piva - proto odpočívá“ (protialkoholická komická agitka, doplněná obrázkem zeleného pacienta na nevábném nemocničním lůžku se zelenou jmenovkou J. Ležák, na krabičce od sirek cca z 60. let). „Po dobrém jídle - láhev piva“ (dobový plakát k vidění v Muzeu českého plakátu v pražské Karmelitské). Přidejme vlastenecky-obrozenecký popěvek, který je dnes opět navýsost aktuální: „České pivo míti, českou děvu míti. Hoj, radosti takové mají jenom Čechové!“. Na dolnopočernické kachní výpečky (DP-rillettes) se šalotkovou marmeládou si pivní kuchaři a pivní kuchařinky připraví: kačenu bez drobů, 500 g kačeního sádla, kmín, 200 ml černého pivka, 150 g cukru, 500 g cibule šalotky, 300 ml bílého vína, tymián, sůl, pepř. Ptáka rozčtvrtíme, osolíme a ponecháme hodinku odležet. Bohatě posypeme kmínem, opepříme, zalijeme sádlem a pod poklicí pečeme na 120°C čtyři hodiny. Maso vyndáme z pekáče a obereme, z výpeku sebereme tuk. Do výpeku vrátíme maso, přilijeme pivo a zvolna vaříme, až se tekutina odpaří. Maso přendáme do příhodné nádoby, zalijeme výpekem a zbylým sádlem. Vychladíme. V kastrolu rozpustíme cukr na karamel, přidáme šalotku nakrájenou na měsíčky, orestujeme. Podlijeme vínem, přisypeme tymián a vaříme do konzistence marmelády. Vychlazenou podáváme ke studeným výpečkům s čerstvým nebo opečeným chlebem. Na dolnopočernická pivní líčka potřebujeme: 800 g vepřových líček, 150 g mrkve, 150 g celeru, 200 g cibule, 50 g rajčatového protlaku, 50 g másla, 1 l černého piva, 1 l hovězího vývaru, 30 g vepřového sádla, tymián, divoké koření (bobkový list, nové koření), sůl, pepř. Technologický postup: Kořenovou zeleninu a cibuli přiměřeně pokrájíme. V hrnci rozehřejeme sádlo a zeleninu na něm zeleninu opečeme dotmava, přidáme protlak i líčka. Krátce zarestujeme. Zalijeme pivem, přidáme koření, sůl a pepř. Na malém plamenu dusíme doměkka a dle potřeby přiléváme vývar. Líčka vyndáme a omáčku přepasírujeme skrze jemný cedník, vrátíme do hrnce a zredukujeme na požadovanou hustotu. Přidáme změklé maso a už dále nevaříme. Servírujeme jasně s bramborovou kaší. Kterak ukuchtit krkovičku na žampionech a polotmavém pivku? Ingredience na čtyři porce: 200 ml polotmavého Primátora 13°, 700 g vepřové krkovičky, 70 g kvalitní slaniny, 2 menší cibule, 250 g žampionů, 1 lžíce másla, 1 lžíce soli, 1 lžíce čerstvě namletého pepře, drcený kmín. Jak na věc? Maso nakrájíme na plátky, osolíme, opepříme. Slaninu pokrájíme na kostičky, žampiony na plátky a cibuli nadrobno. V pánvi rozpustíme máslo a na něm zprudka orestujeme plátky masa. Vyjmeme z pánve a necháme odležet. Nyní do pánve nasypeme slaninu a v okamžiku, když se začne škvařit, přidáme cibuli. Necháme zesklovatět, přisypeme houby. Po několika minutách přilijeme pivo. Bude pěnit! Dle chuti dosolíme, dopepříme, dokmínujeme a necháme chvilku dusit. Nakonec do pánve vrátíme kousky masa a vše ještě cca pět minut podusíme. Přílohy netřeba. Pokud na této velevážené p.t.čtenářstvo trvá - šťouchané brambory se slaninou.

Svijany (BPH II.): Pamětníci vědí, že základnou BPH dlouhá léta býval kultovní podnik U vyndanejch alias U bejvalejch vyndanejch. Vyndaný už dávno definitivně skončili, včetně personálu i hostů, a novou podobu instituce na stejné adrese coby cosi U Fíčků ignorujeme. Krásovkou už přes pětiletku z důvodů zcela zásadních nechodíme. Bertíkovu štamgastskou pamětní desku jsme z bývalé naší místnosti pod schody odnesli a obřadně v jezevčí noře na pietní místo uložili. Nesmazatelné vzpomínky byly nostalgicky oživeny letmým setkáním s pí. G & p. JČ. Zasvěcenci nezaváhají, o kom je řeč. Ve Vršovicích se jim po žižkovské bujarosti prý stýská a jdou v půli ledna Fíčky osobně prověřit … (A kde se ukrývá Velký Vezír?).  V den voleb na Hrad děláme čestnou výjimku a k urně kráčíme Krásovkou. Kolem Fíčků. Zaujme otevíračka od hodně neobvyklých a hodně nepochopitelných 13 hodin. Takže už ne obědy … Od povídavého jazyka víme, že Fíčkové jedou akce na slevomatu. Dobře jim tak.

Budvar (BPH VI.): V Budvaru, pod novým ředitelem, finišují nad zbrusu novou dvanáctkou. Určena by měla být pro tuzemské pivaře, kterým budějovická klasika připadá moc silná (a sladká). Silnější Pardál? Jen to ne … Kdyby si raději ohlídali kroužek ve svých restauracích.

Kersko (BPH IX.) + Poděbrady (ZN 35.): Pivnice Hájenka (https://www.hajenka-kersko.cz) si vybírá tradiční celozávodní zimní dovolenou. Letos pěkně dlouhou, od 2. 1. až do 28. 2. Tedy o měsíc delší, nežli bývalo zvykem. Vyděláno mají asi už dost. Na viděnou v březnu 18.

Medvěd, Krakonoš a Štěpán (BPH X.): Pivovarský klub Křižíkova 17° (https://www.pivovarskyklub.com) v únoru slavnostně točí speciál Karlín PSČ 18,6°00. Jde v pořadí o tisící pivo na čepu od otevření LP 2005! Gratulujeme! Lednová klubová seance uskutečněna 23. 1. S představením pivovaru z Kamenice nad Lipou. Což jest zajímavý pivovárek se dvěma varnami - malou a velkou, který se kromě výroby piva zabývá dalšími zajímavými činnostmi. Akce byla lákavá i tím, že všechny ochutnávané vzorky byly avizovány coby čepované. Lenivá hlídka BPH opět absentuje aneb jak smutně pěje Olda Říha z legendárních Kaťáků „Někdy příště ….“. V únoru je ještě kosa a tma. Čili jen registrujeme, že 20. 2. se představují minipivovar Ossegg z Oseka a Pivovar Moucha, který navrátil pivovarskou tradici do prostor pivovaru v Braníku. Bráničtí jím však příliš nadšeni nejsou …

Pivní literatura (BPH XIV.): Všem, kteří v době digitální nezapomněli ještě normálně číst normální knihy, a především těm, kterým není zcela lhostejný náš ušlechtilý národní nápoj, je určen tip na zajímavou i užitečnou publikaci. Směřovanou hlavně k širšímu okruhu čtenářů, k laickým pivařům a samozřejmě i pivařkám, kteří se o pivku chtějí také poučit, něco dozvědět nebo připomenout a zopakovat. Zaujmout může milovníky gastronomie, gastronauty, gurmenty, gurmány i hédoniky, všechny kteří rádi objevují a poznávají nové chutě i prožitky. Hlavním cílem představovaného textu je totiž obeznámení s pestrou škálou pivních chutí i pivních využití. Kniha o pivu odkrytím jeho „nečekaných tváří“ možná přitáhne ke zlatavému moku (který však zlatavý být vždycky přitom nemusí) i toho, kdo se pivu dosud zatím spíše opatrně vyhýbal. Leč ani poučenějším pivním nadšencům, pivně-fajnovým šmekrům, pivním snobům (v tom nejlepším slova smyslu), ani fundovaným profesionálům by v knihovničce tento titul chybět určitě neměl. Alespoň pro formu a do počtu. Aneb, jak praví oficiální anotace-upoutávka: „S Knihou o pivu poznáte nové a často nečekané tváře tradičního nápoje. Naučíte se vybírat a poznávat piva různých stylů a z různých zemí, nacházet ta nejlepší z nich a vychutnávat si je. Seznámíte se s původními i novými pivními styly, proniknete do základů párování piva a jídla. Součástí knihy jsou také praktické rady, jak vybrat správné pivní sklo či jak uspořádat ochutnávku. Více než dvacet receptů dále ukáže široké možnosti piva při úpravě masa, pečení chleba, grilování a přípravě jak rychlých párty jídel, tak polévek nebo sladkých dezertů. Užijte si pestrost pivní kultury od českého ležáku přes bavorský weizen, francký rauchbier, belgický gueuze, anglický bitter nebo stout až po IPA z amerických craft pivovarů“ (zadní desky rec. publ.). O jaké publikaci je vlastně řeč? Borowiec, P., Titzlová, M.: Kniha o pivu: Jak pivo poznávat, ochutnávat a párovat s jídlem. Praha: Smart Press 2017. 240 s. ISBN 978-80-87049-96-9. Začněme konečným resumé, kdy konečný verdikt zní: Je (moc) dobře, že Kniha o pivu vyšla a její oba autoři si zaslouží pochvalu. Leč nechrleme pouze samé nekritické superlativy. Z pozice puntičkářsky šťouravého recenzenta, který se v pivním světě sice považuje pořád jen za mírně poučeného a hlavně nadšeného laika, ale který už pár pivními publikacemi zalistoval (a jehož příruční pivní knihovnička čítá desítky titulů) si dokonce dovolme drobný kacířský povzdech. Zejména při prvním, letmém, seznámení s publikací se objevuje mírné zklamání – subjektivní očekávání ohledně Knihy o pivu byla ještě o chlup větší. Především v tom, že bude přece jen rázu ještě odbornějšího a trochu méně populárního, resp. popularizujícího. Přitom nic proti popularizaci piva, ba právě naopak. Mnohé v Knize o pivu uvedené recenzent však už někde někdy četl nebo slyšel a obvykle i v detailnější podobě. Nehrajme si ale na přemoudřelé a poctivě uznejme, že nemálo obohatilo i autora recenze a konec konců nutné a užitečné je samozřejmě též opakování, neb opakování jest matkou čehosi … Buďme spravedliví také v tom, že třebas pasáže o párování piv s pokrmy jsou počiny v mnohém opravdu pionýrské a mají v českém jazyce v tištěné knižní podobě asi skutečně jednu z premiér (v textech na síti nebo časopiseckých by leccos ovšem dohledat šlo). Taktéž popisné představení několika desítek pivních stylů, vyšperkované postřehy o pivních kulturách různých zemí i doporučeními ohledně atraktivních cílů pivních výprav, zaslouží ocenění. Tudíž výše zmíněný povzdech nutno chápat ve smyslu konstatování a nikoli přehnané kritiky za každou cenu. A nezbytné je přiznání, že čím častěji recenzent bere Knihu o pivu do ruky a navrací se k jednotlivým částem, tím se mu celý koncept zamlouvá více a více. A ani ta tzv. odbornost mu už až tak neschází, ona totiž přítomná je. Autoři jsou fundovaní, mají nadhled a umí. Čtenářsky přívětivou, čtivou, i chytře a umně, koncipovanou knihu lze jasně doporučit. Nejenom jako pěkný a hodnotný dárek. Vyčerpávající encyklopedii piva ovšem nečekejte, což ostatně ani autorský záměr nebyl. Autoři své ambice a cíle přitom však naplnili snad úspěšně. A to i ve světle editorialu P. Borowiece v časopise Pivo, Bier & Ale, kde je vydavatelem, šéfredaktorem i zakladatelem. Na začátku stála Kniha o kávě (Veselá, P.: Kniha o kávě: Průvodce světem kávy a recepty na její přípravu. 4. vydání. Praha: Smart Press 2010. 256 s. ISBN 978-80-87049-34-1), které se již prodalo více než dvacet tisíc výtisků. Její četba P. Borowiece inspirovala k napsání obdobného textu o pivu. Má jít o publikaci, „kterou jsme napsali pro všechny, kteří o pivu zatím nepotřebovali vědět prakticky nic“. Tyto - dosud pivně nepolíbené - mohou snad zaujmout obrázky či recepty a následně se začíst do kapitoly první nebo až poslední, sedmé. Čtenáři více „od fochu“ pak nejspíše začnou od kapitoly třetí, přičemž autoři doufají, že se snad někdy vrátí i ke kapitole první a druhé. Zmíněný editorial připomíná romantiku starých - nedigitálních - časů, kdy pivního turistu-začátečníka pana Borowiece silně ovlivnily, a v dobrém poznamenaly, osobní kontakty s opravdu zasvěcenými např. v Bamberku. Opomenut není ani apel na udržení náležité a osobité pivní kultury. Kterou zpravidla nalézáme v místech původního vzniku pivních stylů, kde se stále klade veliký důraz na kvalitu piva, na jeho ušlechtilost, a kde v neposlední řadě je stále přítomen respekt k tradičnímu řemeslu. Kniha o pivu má být pomocníkem, chránícím před zbytečnými ztrátami a mrháním času, sil i prostředků spojenými s trpělivým ochutnáváním piv prázdných či průměrných, vyrobených bez respektu, pokory a náležité úcty k pivovarnické tradici. A dodejme i bez fortelu. Kniha nabízí pestré nahlédnutí za oponu současné pivní scény tuzemské i zahraniční, představuje aktuální trendy a pivní styly a vysvětluje, kterak pivo správně poznat, vybrat, ocenit i jak nalévat a servírovat, aby vynikla jeho originalita. Nechybějí tipy, kam za dobrým pivkem vyrazit. Kniha o pivu přitom reprezentuje „první českou publikaci, která otevírá téma profesionálního pivního sommeliérství. Jde o obor budoucnosti … Svět piva (na rozdíl od světa vína - pozn. Jezevec) je v tomto směru na počátku, tím spíše by byla velká chyba nechat si toto období uniknout“. Slavnostní křest Knihy o pivu stylově proběhl ve stylovém Klášterním pivovaru sv. Norberta na Strahově. Čtveřici kmotrů výpravné i úpravné knihy tvořili zpěvák, textař, skladatel I. Hlas, legendární flekovský (tam už ale bývalý) sládek I. Chramosil, sládek A. Matuška a pivařský profesionál (i prezident Českomoravského svazu minipivovarů) J. Šuráň. Součástí aktu byla ochutnávka piv, mezi kterými vynikal Ďáblův Dank (stout - black IPA) z Pivovaru Zhůřák, desítka roku 2017 z Pivovaru Matuška Broumy a jantarový strahovský Sv. Norbert. Výpravnou a atraktivní publikaci, s mnoha barevnými fotografiemi, přehlednými, schématy, tabulkami téměř na každé straně, otevírá telegrafický Úvod. Představuje „průvodce světem nápoje, který spolu s vodou a čajem patří k třem nejpopulárnějším na světě“ (s. 7 rec. publ.). Pivo si v posledních dekádách získalo nemálo příznivců, které jej dokáží vnímat odlišným způsobem. „Věnují se pivu jako ušlechtilému pití, které se vyplatí ochutnávat, nikoli jen jím hasit žízeň“ (dtto). Což se neobejde bez základních znalostí o vlastnostech piva ani orientace v překvapivě pestré paletě jeho barev, vůní a chutí. Kniha o pivu proto představuje „více než šedesát původních pivních stylů, které vytvářejí základ současné pivní kultury“ (tamtéž). Připomíná, že největším zážitkem bývá výprava tam, kde si pivo vaří, tedy do pivovarů. Konstatuje, že „v historii lidstva nenajdeme jiný nápoj, který by byl tak složitý na výrobu, náročný na technologii, a především do takové míry závisel na schopnostech svého tvůrce“ (tamtéž). Autoři neopomenou zcela správně, a náležitě hrdě, dodat, že „Češi patří mezi několik málo národů, které během minulých století vytvořily vlastní pivní kulturu“ (dtto). Jde přitom o tradici natolik silnou, že ji často považujeme za vlastně samozřejmou součást našeho života. Čím více cestujeme, tím si uvedené mnozí uvědomují stále silněji, a více i hlouběji vnímají výjimečné a výsostné postavení našeho českého ležáku. Držme palce také této knize, aby pomohla onu „samozřejmost“ české pivní kultury uchovat. Korektním pokrokářům totiž všechno naše, všechny naše kořeny a naše tradice bytostně vadí. Oni se za národní i kulturní identitu stydí. Tato země však není pouze pro kavárenské liberály! Naší tradiční institucí byla, je i zůstane česká hospoda, nikoli kosmopolitní kavárna! Česká (a neopomeňme také moravská) hospoda nebo putyka je unikátním fenoménem i nenahraditelným společenským prostorem, kde se normální lidé scházejí, žijí, diskutují, baví se či se pohádají. Naše pivo a naše hospody ostatně náleží k nejdůležitějším důvodům, proč u nás žít, a proč je ČR opravdu dobrým místem pro život. Jsme pivní velmocí, vaříme pořád nejlepší pivo na světě a není na planetě mnoho míst, kde pivo bývá mnohdy levnější než voda. Po úvodu následuje užitečná dvoustrana seznamující s obsahem, nazvaná Jak používat Knihu o pivu. Publikace je přitom logicky rozčleněna do sedmi dílů, které se nenazývají kapitolami, nýbrž právě díly (I když rozsahem jsou to spíše kapitoly). V úplném závěru Kniha o pivu obsahuje Slovníček odborných výrazů z pivovarnictví, který lze pochválit a velmi skromně pojatou stránku Další zdroje informací o pivu, která mohla (a asi i měla) být skromná méně. První díl Vlastnosti piva přináší návod, kterak poznat jednotlivé vlastnosti piva. Využívány přitom jsou všechny smysly – „očima vnímáte barvu nápoje, jeho průzračnost i pěnu, čichem vůni. Na své si přijdou především chuťové buňky, ale možná vás udiví, že při vychutnávání piva lze využít i další smysl, hmat“ (s. 8 rec. publ.). Zájemce se má naučit ocenit vlastnosti piva, které dohromady tvoří jeho jedinečnost. Část je uvozena připomenutím, že během posledních třiceti let se pivovarnictví mnohdy začalo navracet k řemeslné výrobě a používat mimořádně kvalitní suroviny. Vznikají piva výjimečných vlastností, která stojí za to poznávat a vychutnávat. Následně vlastnosti piva autoři stručně představují. Čtenář se dozvídá základní informace o barvě, průzračnosti (neboli čirosti), o tom, jak pivní sklo ovlivňuje vnímání piva, s chvályhodným důrazem na český fenomén piva čepovaného, dále o pěně, vůni (i zásadách při hodnocení piva dle vůně), chuti (včetně kruhového schématu chutí či zásadách při hodnocení podle chuti). Celkový dojem, vedle barvy, čirosti, pěny, vůně a chuti dotvářejí součásti chuti jako je říz (zaměstnává i hmat), plnost, hořkost a doznění. Naznačení cesty „Jak najít nejlepší pivo na světě?“ je popsáno přístupně, s láskou a místy až básnicky. Na začátku této cesty musí adept získat „univerzální klíč ke světu pivní rozmanitosti“ v podobě schopnosti svými smysly rozeznat a správně hodnotit základní vlastnosti piva. K nalezení těch nejlepších piv však potřebuje rozumět také tomu, z jakých surovin, a jak vlastně pivo vzniká. Díl druhý Zrození piva představuje „pouze kratičký úvod do velmi složitých chemických a fyzikálněchemických procesů“ (s. 8 rec. publ.). Nepřehlíží přitom, že „i renomovaný sládek ví, že ani jejich znalost nemusí vždy zaručit úspěch, a vyjadřuje to dodnes tradičním rčením: „Dej Bůh štěstí.““ (dtto). Sládek totiž uvaří mladinu a dále nastupuje proces kvašení, kdy nikdy není úplně jisté, zda se povede. Sládek svěřuje a odevzdává své nedokončené dílo přírodě, jejíž síly zrození moku dokončují. Proto i onen pradávný a tradiční pozdrav „Dej Bůh štěstí“.  K druhému dílu autoři podotýkají, že asi leckterý čtenář jej bude zprvu přeskakovat, neboť ho pravděpodobně zlákají a přilákají informace o konkrétních pivech. Ovšem měl by se zase vrátit, neboť proniknutí k podstatě pivních stylů se neobejde bez znalosti surovin i obecných základů technologie vaření piva. Pivo se totiž nevaří jenom z chmele, jak se mnozí stále mylně domnívají. Kapitola stručně vysvětluje, z čeho se vaří, přičemž základem je slad, voda („Není voda jako voda“) a kořením piva je chmel. Díl přináší i nejčastěji používané dělení piva podle způsobu výroby, konkrétně použitého způsobu kvašení (kvašení, spodní, svrchní, spontánní a ostatní). Připomeňme, že bývá používána celá řada systémů, podle kterých jsou piva rozdělována. Často frekventovanou je právě klasifikace podle způsobu kvašení. Přitom ovšem neexistuje jednotná terminologie ohledně zařazování piv do jednotlivých skupin. Různé pojmy bývají používány v různých významech, což se týká v neposlední řadě taktéž pojmů styl nebo typ piva. Např. autoři publikace Senzorická analýza piva (Olšovská, J., Čejka, P., Štěrba, K., Slabý, M., Frantík, F. Praha: Výzkumný ústav pivovarský a sladařský 2017. 160 s. ISBN 978-80-86576-74-9) vycházejí z nejčastěji používaného systému u nás a zavádějí příslušné pojmy pro jednotlivé hierarchické skupiny. U piva rozlišují kategorie (spodně kvašená, svrchně kvašená, spontánně kvašené a hybridní), dále druhy (u kategorie spodně kvašených, tj. ležáků, druh evropský, mnichovský a americký), následně typy (u druhu evropského, typ český, tj. plzeňský, německý, dortmundský, silný, vídeňský a březňák) a konečně pivní styly.  Změn ke Knize o pivu, přesněji k její druhé části. Zde závěrem v patnácti krocích srozumitelně a přehledně shrnuje, i graficky vyobrazuje, jak pivo vzniká. Dodejme, že nejenom v prvním a druhém dílu mnohý čtenář může postrádat bohatší odkazy na další prameny, resp. tipy na další čtení a další poučení. Třetí díl pojmenovaný Pivní styly je nejrozsáhlejší a zřejmě i nejatraktivnější. Vybírá z cca stovky pivních stylů (definovaných hlavně pro potřeby velkých mezinárodních soutěží) šest desítek stylů, se kterými se lze nejčastěji setkat. Jedním z dnešních „cool“ trendů je totiž i u nás rozšiřování pivního sortimentu. Zahraniční pivní styly nabízejí specializované pivotéky, ale stále častěji i tuzemské pivovary. Globalizace pivního trhu však přináší i řadu problémů, kdy autoři vyzdvihují, že kvalita piva a charakter pivních stylů bývají podřízeny finančnímu profitu. „Vznikají tak chuťově neutrální, nudná piva, jejichž jedinou předností je působivý obal. Neurazí, ale nepotěší“ (s. 8 rec. publ.). V knize je pro představení pivních stylů použito jako základní hledisko místo jejich původu. Zvlášť důkladně se věnuje sousednímu Bavorsku (coby „vůbec nejvděčnější destinaci pivní turistiky pro Čechy“), s důrazem na franckou část. „Zdejší pivní styly jsou … velmi blízké české chuti“ (tamtéž). Získání hlubších znalostí o pivu je přitom podmíněno vyhledáváním piv přímo tam, kde vznikla, a kde tradiční postupy přispívají k zachování skutečné, autentické chuti. Kromě stylů bavorských autoři za „velkou výzvu“ i pro české pivaře označují styly anglické, původní belgické a nové americké. Pro rychlejší orientaci jsou slovníkově řazené popisy pivních stylů vždy umístěny na pravé straně publikace, zatímco vlevo čtenář nalézá všeobecné charakteristiky pivních kultur jednotlivých zemí a výběr konkrétních pivních cílů, které autoři považují za výjimečné (a se kterými se seznámili především v kontextu vydávání časopisu PBA – Pivo, Bier & Ale). Část startuje pasáží Proč znát pivní styly charakteristikou pivního stylu. S vyzdvižením odkazu legendárního „lovce piv“ M. Jacksona, který jako první pivní styly celkově popsal. V českém jazyce zmiňme titul Jackson, M.: Pivo: Průvodce světem piva pro laiky i odborníky – více než 500 klasických piv. Praha: Fortuna Print 2001. 544 s. ISBN 8086144178. I tady jsou přitom zařazeny krátké pasáže ohledně párování piv a jídel („Podáváme pivo k jídlu“ – viz s. 528-529 odkaz. publ.) nebo  „Vaříme s pivem“ (viz s. 530-531 odkaz. publ.) v kontextu oddílu Jak zacházet s pivem.  Připomeňme moudrá slova právě M. Jacksona: „Vinařský jazyk se zdá v případě piva příliš pompézní, potěšení ze sladu a chmele je však stejně rozmanité jako z hroznů. Čtěte, hledejte, ochutnávejte …“ (s. 7 odkaz. pub.). Pivo má přece rozměr i duchovní, včetně pivní spirituality ... Zpět k pivním stylům v představované knize. Pivní styl má být z pohledu milovníka piva zkratka, kdy se za „jedním slovem nebo složeninou … v rozsahu několika vět skrývá odborný popis nápoje a jeho stanovené vlastnosti na základě laboratorního měření nebo výpočtu. Týká se barvy, obsahu alkoholu a hořkosti a uvádí se v konkrétním rozpětí“ (s. 50 rec. publ.). Na základě tohoto vzoru si učiníme představu o pivu, kdy název stylu pak představuje ujištění výrobce, že jeho pivo odpovídá předem definovanému vzoru. Pivní styly se přitom mění a od přelomu tisíciletí procházejí dynamickým vývojem. Při jejich členění Kniha o pivu nevychází ze zažitých zvyklostí degustačních soutěží, nýbrž dává „přednost přístupu, který je založen na zkušenostech ověřených při vydávání časopisu Pivo, Bier & Ale“ (s. 51 rec. publ.). Autoři knihy jsou totiž přesvědčeni, že „pro čtenáře je důležité poznat a pochopit základní styly ve spojení s místem jejich původu“ (tamtéž). Dokumentují hlavní roli místa původu v definování pivního stylu a připomínají proměny těchto ve světle procesů globalizace, nezřídka jdoucích proti originalitě. Kniha nabízí schematický přehled evropských pivních stylů s využitím spodního kvašení a dále již podrobněji popisuje české pivní styly, s důrazem na český světlý ležák, český tmavý ležák a české světlé výčepní pivo. Jako pivní cíle jsou v souvislosti s českým světlým ležákem zmiňovány Plzeň a České Budějovice, v souvislosti se silným tmavým ležákem Praha (U Fleků) a v kontextu světlé nefiltrované výčepní „desítky“ především Únětice. Jak již bylo zmíněno, značná pozornost je věnována německým pivním stylům s důrazem na Bavorsko, resp. Franky s celou řadou atraktivních tipů i zajímavých osobních postřehů. Následují pivní styly belgické, anglické, pivní styly dalších evropských zemí a pivní styly USA. Třetí část publikace zakončuje náhled na pivní styly s označením podle přidaných surovin (např. piva medová či čokoládová) a odstavce věnované pivu coby suvenýru a archivaci piva, včetně pivních stylů doporučených pro archivaci. Na české pivo detailněji cílí čtvrtý díl nesoucí název Kde poznáte české pivo. Představeno krátce je, z celkem cca čtyř stovek tuzemských pivovarů všech velikostí, přes čtyřicet. Ti, kteří - dle mínění autorů - „představují některý z klíčových rysů současného pivovarnictví“ (s. 9 rec. publ.). Jejich mozaika má vytvářet „obraz různorodosti našeho pivního trhu“ (s. 111 rec. publ.). Což rozhodně nemá být chápáno jako ucelený výčet těch nejlepších, neboť zásadním omezením zde byl počet stran Knihy o pivu. Autoři přiznávají, že odlišení pivovarů osobitých a průměrných byl úkol obtížný a proto vždy hledali „nejprve konkrétní důvod, proč ochutnat piva určité značky“ (tamtéž). Velikost pivovaru přitom nebyla určující, už proto, že údajně „nemá přímý vliv na kvalitu produktu“ (s. 9 rec. publ.). „Z pohledu kvality piva není důležité, jaké množství ho uvaří, ale nakolik se v něm udržuje pivovarnické řemeslo a jestli má hlavní slovo při jeho výrobě sládek“ (tamtéž). Kniha se zaměřuje konkrétně na místa, kde se pivo vaří a na osobnosti sládků, náležejících ke světové špičce. A to z prostého důvodu, neboť „pivo nejlépe chutná, jak se říká, pod komínem“ (s. 9 rec. publ.). Zajímavé je v neposlední řadě sledování příběhů každého pivovaru i každého ze sládků. Představované pivovary a pivovárky jsou rozděleny do tří skupin - pivovary s celostátní působností, regionální pivovary a „craft pivovary včetně velmi početné skupiny restauračních minipivovarů“ (s. 112 rec. publ.). Ve skupině první jsou při mapování trhu vzpomínána města jako Krušovice, Svijany, Náchod, Humpolec, Černá Hora, Protivín, Pardubice a Chotěboř, resp. přesněji pivovary v těchto lokalizované. Mezi regionálními je pozornost zaměřena namátkou na pivovary, jako jsou Poutník, Konrad, Hubertus nebo Pivovar Hostomice pod Brdy. Ve třetí, nejpočetnější, kategorii čtenáře může zaujmout minipozvánka do Pivovarského domu Praha, do slánské Továrny Pivovar, do plzeňské instituce Beer Factory, do Pivovaru Uhříněves či do Podlesí aj. Další pasáže Knihy o pivu „zcela konkrétně radí, jak radost z ochutnávání a poznávání piva přenést i domů“ (s. 9 rec. publ.). Součástí je správná volba pivního skla a správné servírování vůbec. Pátý díl, nazvaný Ochutnáváme pivo, zájemcům poradí, kterak uspořádat vlastní ochutnávku piva. Třebas pro kamarády, přátele a známé tak, aby splňovala základní kritéria pivních degustací, kterými se řídí i profesionálové. „Překvapivě široká škála pivních chutí přímo láká k jejich porovnávání. Správně řízená ochutnávka může být vděčnou společenskou zábavou“ (s. 153 rec. publ.). Ochutnávku lze koncipovat jako zážitek, přičemž jsou formulovány hlavní zásady, jak pivo při ochutnávce servírovat, doporučené teploty při podávání piva i to, jak celkově ochutnávku připravit i vést a řídit. Mnozí ocení i náměty pro tři ochutnávky, a to na téma „poznáváme základní styly svrchně kvašených piv“, „užíváme pestrosti chuti“ a „ porovnáváme zcela odlišná piva“. Vždy se stručnou charakteristikou piv. Stále oblíbenější disciplínou pivní kultury se stává vyhledávání chuťově zajímavých kombinací piva a jídla. Dnes má jít o doménu především gastronomie belgické a americké, nicméně proniká už i k nám. Dodejme, že v tomto svou nikoli nevýznamnou pionýrskou roli sehrává A. Dočkal z karlínského Pivovarského klubu, která uspořádal již celou řadu interesantních akcí s párováním piv a různých pokrmů, sýrů či piv a ovoce. Díl šestý Párování piva a jídla popisuje základní pravidla párování piva a pokrmů. Zamýšlí se nad hledáním souladu, nachází paralely s párováním jídel a vín, doporučuje „co sluší českému ležáku“, nabízí rady pro slavnostní tabule, pestrý bufet, vegetariánské hody, pivo o páté či degustační setkání. Končí přehlednou dvoustranou oblíbených kombinací jídel a sýrů, vhodných k nejznámějším pivním stylům. K ležáku plzeňského typu doporučuje uzeniny, husu, kachnu, vepřovou pečeni, italské krémové risotto, těstoviny a vydatnější saláty. Ze sýrů ty s bílou plísní na povrchu (camembert, hermelín, brie). K syrečkům má pásnout polotmavý ležák a ke smažáku americký pale ale. Díl přitom neopomíjí, že vedle sázek na jistotu se nekladou meze fantazii a experimentování. Otázkou zůstává, zda vždy hledat bezpečné kombinace krásně ladící, souznící a kráčející takříkajíc „ruku v ruce“ nebo vsadit na překvapivé kontrasty, které jsou často zábavnější a efektnější. Leč i riskantnější. Jezevec osobně preferuje cestu druhou. I když přiznává, že mnohé kombinace a experimenty náleží spíše do kategorie pivních prasáren a bizarností. Čtenářsky vděčný je též díl poslední, sedmý Vaříme s pivem. Milovníci pestrého kuchtění zjistí, jak široké jsou možnosti piva při úpravách masa, pečení chleba, grilování i přípravě sladkých desertů (I když přiznejme si, náš český ležák pro vaření přehnaně vhodný není). Kniha předkládá 22 prověřených receptů, v nichž se vaří s pivem. Výběr reprezentuje různé způsoby využití pivních stylů v kuchyni, a zároveň představuje piva, které autoři osobně k vaření použili a která jsou v ČR dostupná. Před vlastními recepty (vždy samozřejmě s ingrediencemi, technologickým postupem i použitým pivkem a tuze lákavou profesionální fotografií hotového pokrmu) se čtenář dozvídá, že „vařit s pivem je radost“ i to „Jak začít?“ nebo „Kde brát inspiraci?“. Nechybí ani tipy na sezonní pivní nápoje. Recepty jsou opravdu pestré a zahrnují polévky, předkrmy, hlavní jídla i sladké pivní tečky. Každý si určitě vybere. Závěrem recenze připomeňme nosnou ideu jednoho z autorů Knihy o pivu P. Borowiece ohledně zřízení státního Fondu na podporu a zachování regionální pivní kultury. Příkladem zde budiž Belgie, které se podařilo belgickou pivní kulturu (spojenou především s pivem lahvovým) zapsat na seznam UNESCO (V roce 2016 – podrobněji viz https://ich.unesco.org/en/RL/beer-culture-in-belgium-01062). Naše pivní kultura je zase neodmyslitelně spojená s pivem čepovaným. Nikdy nezapomínejme, že právě pivo - konkrétně hlavně český ležák - je naším bytostně národním nápojem. A pivo je přitom nápojem navýsost společenským. Naší typickou institucí a nenahraditelným sociálním tmelem je proto tradiční česká (a neopomeňme i moravská) hospoda, pivnice či putyka. Naše hospoda je místem pro život, pro setkávání a stýkání se normálních lidí. Což komusi tuze vadí a snaží se to zlikvidovat, pošlapat, zničit … Směšní rádobysvětoobčané či umělí tzv. Evropané pivo rádi sebemrkačsky nálepkují jako symbol české průměrnosti, zaostalého a zastydlého provincionalismu i údajné malosti MČČ (malého českého člověka). Kosmopolitní kavárníci se za své kořeny a tradice okázale stydí a povýšenecky odmítají i prý primitivní a buranskou „hospodskou kulturu“. Tradiční český výčep je pro ně sprostým pajzlem. Dříve opravdoví našinci však na své pivo i na své hospody bývali jaksepatří hrdí. Naprosto oprávněně. Dodejme, že pivo a pivovarnictví má v neposlední řadě význam hospodářský. Do ekonomie a ekonomiky piva uvádí např.  kolektivní monografie The Economics of Beer (Swinnen, J. F. M. (ed.), Oxford: Oxford University Press 2011. 400 s. ISBN 9780199693801). Jde o ekonomickou analýzu trhů s pivem a celého pivovarnictví. Včetně hospodářské historie piva, analýzy nabídky a poptávky, obchodu s pivem, investic, technologií, inovací, pohledu geografického či prizmatem disciplíny organizace trhů a odvětví, hospodářské soutěže, regulace a zdanění etc. nebo odpovědi na otázku, zda se pije více piva během krizí, a co pití piva znamená pro celou zemi a národ. Zpět k fenoménu českých hospod. České hospody žily a byly úžasným fenoménem kulturním, vlasteneckými středisky a významnými centry politické a národní agitace. I symbolem zdravě českého plebejství v tom nejlepším slova smyslu. Tradiční česká hospoda dnes ale umírá před našima očima. Hostů ubývá, věrní štamgasti a slavné stolní společnosti vymírají, zmizel kulečník, mariášníci, kytary (o harmonikách nemluvě), zpěv a pseudozábavu obstarávají odcizené obrazovky. Namísto družného hovoru digitální dementi nábožně zírající do svých mobilů (Aneb chytrá zařízení pro hloupé lidi). Digitálně těžce závislí, kybernemocní, duchem nepřítomní v lidském společenství a reálném světě. Těžce osamělí, i když jsou přitom třebas na schůzce (Namísto zahledění do očí svého, stejně postiženého, protějšku čučí nepřetržitě do smartphonu, aby mohli celému světu rychle tweetovat, jak je rande skvělé … Neměli přitom původně mobily komunikaci usnadňovat?). Lidé houfně přestávají chodit na pivo a korektní pokrokáři hystericky tleskají. Tleskají i liberální politici a média hlavní stoky. V hospodách se přece odjakživa kritizovalo a vždycky nadávalo na poměry. Tudíž jim vyhnanství do soukromí, k domácímu pití, náramně vyhovuje. A naprosto cíleně činí všechno, aby hospodám a tradiční pivní kultuře zasadily další kruté rány. K umírání hospodského života - vedle proměn životního stylu a stárnutí generace pravidelných pivařů - přitom výrazně přispívají právě vládní regulace typu zákazu kouření nebo zavedení EET. K tomu ještě EET bývá prezentováno jako opatření, aby se už konečně přestalo krást – čímž se pěstuje povědomí, že každý hospodský přece krade …(Pomocí EET či kontrolních hlášení honíme živnostníky a drobné podnikatele, leč velcí hráči vesele realizují skutečně podstatné úniky, tunely a přímo krádeže, kde mizí desítky a stovky miliard). Vlády dělají všechno proto, aby normální lidi z hospod vyštvali. Do domácího vězení, arestu nejlépe „chytrého“ a digitálního. Prohlubují se rozdíly v pití piva baleného (plast, láhve, plechovky) a sudového - ve stále fatálnější neprospěch čepovaného. A to ještě v nedávné minulosti jsme byli unikátní zemí, kde se prodalo více piva čepovaného. Neblahý a nebezpečný trend domácího pití sílí. Přesun pití piva z hospody do soukromí však kosmopolitním tzv. elitám vyhovuje. Kriticky debatující a samostatně přemýšlející normální lidé, normální chlapi a normální ženské, kteří se pravidelně setkávají, hovoří spolu z očí do očí a tímto spolu i žijí, nejsou v jejich zájmu. Namísto face to face si máme vystačit s Facebookem. Děkujeme, nechceme! Nechceme být zemí zásíťovaných digitálních dementů, ani zemí návykově závislých Facebookových narcisů, natož zemí piva plechovkového (v horším případě petkového). Přesuny směrem z hospod zostřují obludnou atomizaci společnosti. Především na vesnicích se zánikem hospod bolestně absentuje prostor ke vzájemnému setkávání se. Ke společným akcím a společnému i spolkovému životu. Ztrácející se fenomén venkovského výčepu se snaží zachránit kuřácká šapitó, improvizované kuřbudky nebo soukromé kluby a výčepy po garážích či hasičárnách. Nenechme si vzít tradiční a jedinečný fenomén našeho života i naší české kultury! Nenechme si zlikvidovat českou hospodu! Nenechme se fatalisticky a odevzdaně - jako tupé ovce na porážku - zahnat do domácího vyhnanství! Naše čepované pivo je třeba všestranně podporovat, ba přímo hýčkat a především chránit, stejně jako tradiční české (i moravské) hospody a výčepy. Těmto nenahraditelným institucím (s velkým I) je nezbytné navrátit jejich kulturní rozměr. Globální kavárenské hydře, politické (hyper)korektnosti i mesiášským samozvaným dobrotrusům, umanutě a fanaticky nás chránících před námi samými, navzdory! Čemuž však opatření a zákony poslední doby příliš nenahrávají, spíše právě naopak. Tudíž je nutné zesílit tlak namátkou např. ohledně daňových úlev na pivo, hlavně pro minipivovary. Náležitě si posvítit je třeba i na praktiky obchodních řetězců, které pivo, často tzv. pivo, nabízejí nesmyslně levně. Řetězcové zdražit, čepované zlevnit! Přemýšlet a samozřejmě plánovat. Čemuž nepomáhají názorové veletoče různých politiků i celých stran či hnutí. Snahy o zlevnění především čepovaného piva (přesněji jeho další nezdražování) bývají přitom médii, velkoměstskými kavárníky i politiky liberálního mainstreamu štítivě cejchovány coby populismus (v pejorativním smyslu) toho nejhrubšího zrna. Udatní bojovníci s populismem za tento označují přitom třebas už i návrhy na cestování vlakem pro studenty a seniory grátis … V rovině obecnější vždy mějme na paměti, že záchrana našeho piva, českých hospod i tradiční hospodské kultury musí být součástí nového národního obrození. Pokrokářskému zlu se nesmí pořád alibisticky ustupovat. Musíme mu konečně začít rázně čelit a říci rozhodné NE! Normální chlapi a normální ženské se konečně musí začít bránit! Ještě není pozdě, ale brzy možná už bude! Jedinou nadějí je globální konzervativní přestavba, adekvátní odliberalizování celé společnosti a nové národní obrození. Resuscitujme normálnost, resuscitujme zdravý rozum, resuscitujme přirozené autority! Zastavme konečně šílenství liberálně-fašistického teroru a navraťme se ke kořenům, navraťme se k naší národní i kulturní identitě a k integrálnímu patriotismu! Tento svět není pouze pro kavárenské liberály! Pravda a zdravý rozum zvítězí nad pokrokářskou lží a nenávistí ke všemu normálnímu! Nestálo by za úvahu, vedle následováníhodného úsilí o zakotvení českého národa přímo do ústavy, bojovat i za ústavní zakotvení ochrany tradiční kultury, do které čepované pivo i české hospody a jejich kultura patří? Zopakujme pel manželů L. & Š. Tkadlecových (pánů majitelů Únětického pivovaru), který rozesílali v jednom ze svých pravidelných hlášení Přátelům únětického pivka: „Nedopusťme,  aby nám, ať už někdo z domova nebo ze zahraničí, sebral tradiční atmosféru české hospody. Byla by to věčná škoda a pravděpodobně nevratná ztráta“. P.S. Jako bonus přidejme anotaci pivní publikace jiné. Podstatně útlejší. Brožurka se jmenuje  Pivandr Středočeským krajem. Sepsal K. Materna (přesněji K. Materna a kol.), vydal Z. Susa, Středokluky 2017. 66 s. ISBN 978-80-88084-15-0. Autorskému kolektivu je vlastní i milý pivandrácký způsob cestování. Tedy vandr či pouť, zakončené posezením u pivka. A neboť má být pivandráků více, kolektiv hledal pojítko mezi nimi. Tu je napadl koncept upomínkových pivovarských samolepek. Jak se zapojit? Navštívíte některý z pivovarů, které se k Pivandru přidaly (aktuální přehled je k dispozici na www.pivandr.cz) a zakoupíte upomínkovou samolepku. Vylepíte do knížky a případně si na pivandráckém webu založíte vlastní profil, kde můžete komentovat, evidovat, kritizovat, jak jest libo. Každá samolepka je vpravo dole vybavena kódem, kterým na webových stránkách potvrzujete její získání a tímto se vám přitom odemykají další možnosti, nové informace, výhody a slevy v pivovarech etc. První počin z chystané ambiciózní pivandrácké série průvodců po celé ČR mapuje Středočeský kraj. Zahrnuje 25 pivovarů a pivovárků všech velikostí. Každému je věnována dvoustrana. S adresou, včetně www, GPS souřadnicemi, fotografií, mapkou a místem pro razítko a pro samolepku. Což je doplněno velmi krátkým povídáním o pivovaru samotném či místě jeho lokalizace. Celkem přehledné a sympatické. Velkoryse přehlédněme pravopisné chyby i to, že představení pivovárků (a jejich sortimentu) mohlo být přece jen podrobnější. Leč za nápad a provedení chválíme. Ochutnávat místní piva a poznávat i utužovat tradiční národní pivní kulturu samozřejmě stojí za to. Konec konců i Jezevec je hrdým cyklopivandrákem. Zatím si sice nikde nic nevylepuje, nicméně z brožurky nové tipy načerpal. Třebas ještě trestuhodně nenavštívil Kounický pivovar, Minipivovar Gwern či Dědkův Mlýn v Kačáku. Dej Bůh štěstí!

Bernardův kult (BPH XVII.): Dva bernardovské billboardy figurují mezi nominanty na nejsexističtější reklamu 2017 o Cenu sexistické prasátečko. Jde o reklamu na Černou 12°, prý zneužívající mýtus krásy a využívající princip sex sells.  Chybět nemůže ani Feminist Edition s pin-up dívkami (tedy jejich vnadným tělem a obličejem Standy B.) na „Pivo s koulema“. Tato nakonec bere pouhé 3. místo u „odborné“ poroty. Ovšem s dodatkem, že kampaň pivovaru Bernard se svou sérií billboardů právě s pin-up dívkami měla, a má, pravděpodobně největší dopad na veřejnost ze všech nominovaných. Jako druhou nejsexističtější reklamu vybrala letos tzv. veřejnost (= korektně pokrokářští práskači) poutač pivovaru Modrá hvězda se sloganem „Pivní pálenka, dokonalá milenka“. Uprostřed plakátu figuruje nahá žena. Reklama, podle korektních pokrokářů, obsahuje jazykový sexismus a využívá princip „sex prodává“. Bernardu i Modré hvězdě gratulujeme! U „odborné“ poroty zaujme její příkladně neparitní složení (8 ženských jmen a pouze 3 ne-ženská, z nichž jedno připomene dávnou hvězdičku dětského pop-show-byznysu). P.S. Když nás fanatické řádění tzv. neziskovek bombarduje a pronásleduje na každém kroku, nelze si nepřipomenout trefná slova o tom, že Praha (a dodejme i Brno) se staly královstvím nemakačenků a bytostných netáhel, kteří se sami pasují do role elity a honorace. Uměle konstruují pseudoproblémy a hledají jejich pseudořešení, na čemž výborně parazitují. Hlavně jim smrdí (a chybí) normální práce.

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.) aneb co starého (každá změna je k horšímu) doma U sadu: Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) ke konci roku jest všechno velmi, velmi hektické. Žádné klidné rozjímání. V minulých ZN bylo neprozřetelně řečeno, že rozvozů na Den štědrý bylo méně. Rozvozáci na toto konstatování na Hod boží oprávněně vypěnili. Opravdu toho bylo méně, leč pouze do sedmé hodiny. Pak nastal pravý rozvozácký fičák až do čtyř do rána (Kvitujme, že objednávky se letos masově týkaly i kapříka a nejenom trapného smažáku). Brutální fičák se opakuje na Nový rok. Namísto Californie 26. 12. naražen Matuška Winter Ale. IPA (16°, alc 6,6 %). Polotmavé, silné. Ovšem Raptor je chuťově lepší. Hořčí, více osvěžující i více pitelný. Jsme všichni rádi, že od 3. ledna legendární Raptor opět teče. Bohužel, jen do 11. ledna. Matuškovic opět Raptora nemají, takže Apollo Gallaxy. Sadovské Silvestrovské a Novoroční meníčko tvoří: česnečka se šunkou a sýrem a chlebovými krutony, kačení játra po anglicku se slaninou a cibulkou na grilu s opečeným toustíkem, hovězí kostky na česneku s listovým špenátem a houskovými knedlíky, jakýsi nudný ptačí steak a samozřejmě nesmí chybět tradiční čočka na kyselo v doprovodu šunky od kosti na grilu, okurky, volského očka a smažené cibulky. Česnečka fakt vydatná, neošizená, hutná, lžíce v ní stojí nejenom obrazně. K tomu na Silvestra připíjíme lahvičkou Rochefort 6. Hřejivý, hodně hřejivý, příjemně nakyslý trappista, kořeněné a mírně pražené chuti. Silák (alc 7,5 %, 16,5°), ale ne zase až tolik lihový jako Rochefort 8 (alc 9,2 %) nebo 10 (alc 11,3 %). Všichni belgičané U sadu koštují už kilo (přesněji CZK 95). Přitužily i další ceny a jídlo přituží brzy s příchodem jara. Jako každý rok (deflace se opravdu nebojíme). Tříkrálové sadovské speciality s grilovanými filety z červeného pstruha, kačení stehýnkem, kulajdou v chlebu a hlavně s obžerstvím v podobě Tříkrálové mísy pro dva (jitrnice, jelito, uzené vepřové, vepřový bok pečený na černém pivu, vejmrda, kysané zelí, brambora). Půl kilo pochutin určené především návštěvníkům a vždy načinčaným návštěvnicím z Východu, takže v letáčcích figuruje už i azbuka (Překlady do jazyka ruského v postmoderním duchu a místy trochu komické. Nevadí. Možná jen, že rusky Jezevec už zkrátka zapomněl). Od 10. ledna sadovské prodloužené kulinářské víkendy (tentokráte dokonce od středy) ve znamení specialit zvěřinových. Zvěřinová gulášovka Speciál na uzené paprice v rozpečeném chlebu, dančí gulášek s červenou cibulí a bramboráčky, jelení medajle na grilu s liškami na smetaně a se zeleným pepřem plus smažené cibulové kroužky, hambáč z divočáka s belgickými farmářskými hranoly a dokonce i ušák polní. Zaječí stehno na smetaně, brusinkový dip, špekoví knedlíci. Ušák echt český, chutný a obrovský. Vymazlená omáčka famózní. Zážitková gastronomie aneb jídlo ledna. Děkujeme! V prosinci jsme zůstali, Danke Bohu, ušetření Volby sládků, v lednu přivážejí Rázovitou třináctku Radegasta. Podivně polotmavá (dle reklamy jiskrně zlatá?) a hořkosti chemické, hrubé, nedobré. Neosvěží, nepotěší. Sice jsme čekali hrůzu větší, leč i tak jedno malé navěky věků bohatě stačí. Od 18. ledna prodloužený kulinářský víkend s kusem pořádné flákoty. Aneb nové 250 gramové sadovské steaky. Flank na barevném pepři, filírovaný, nakládané cibulky restované na červeném víně. Rib eye na grilu, marinovaná grilovaná zelenina s bylinkami a opečená slanina. Texas vepřový, mexické červené fazole, volské oko. Rumpsteak na grilu, kukuřičné soudky, rozpečená bageta s bylinkovým máslem. Výběr vcelku solidní. Rib eye špatný není, leč doprovodná zelenina je nudně fádní. Takže zmlsaně a hodně snobsky celou soupravu hodnotíme 2 mínus (ušatý zajíc o týden dříve bere jedničku s jednou hvězdičkou, druhou bychom přidali, kdyby stehno bylo ještě i špikované). Steaky po víkendu nekončí, zůstávají v nabídce - coby kus masa U sadu - zatím trvaleji. Leč v jiných úpravách, např. Texas s římským salátem (ledový salát pro baby nás fakt nebere), rumpsteak s bylinkovou krustou a bramborovým špízkem, flap steak s omáčkou z portského, filírovaná vepřová panenka s karamelovo-worchestrovou omáčkou plus domácí gratinky etc. Všechny soupravy v jednotné ceně CZK 245. Což platí i pro únorové týdny olympijské: marinovaný rumpsteak na grilu s chilli omeletkou a máslovými grenaillemi, filírovaný flap steak s omáčkou z koňaku a nakládaného pepře, panenka plněná parmskou šunkou a ořechy s gorgonzolovou omáčkou. Atomovou bombou jsou náramně konfitovaná hovězí žebra v pivu a česneku. Zážitková gastronomie. Pokrm měsíce února. Na přelomu února a března se objevuje i hovězí burges chuck roll či rozpečená bageta s marinovaným vepřovým karé. 20. 1. na sadovský výčep zavítává Ella. Matuškovic jedenáctka (alc 4,7 %), ležák s dávkou australského chmele. Pivko pojmenované na počest dcery sládka (mladého pána AM) narozené na Nový rok 2018. Pan sládek chmelením opravdu nešetřil. Barva světloulinká, vůně nepatrně exoticky ovocná. Na první lok fakt nepůsobí jako ležák, ale jako (trochu) naředěná Californie (Holt Matuška si exotiku neodpustí). Leč doznívání je dlouhata…nán…ské, bombastické a čím dál více hořčí (místy až skoro agresivně, což nám ale nevadí) a překvapivě i čím dál více hezky česky ležá…kovi…tější. Některé tóny hořkosti dávají vzpomenout na legendární Únětice ještě z časů mistra VČ. Ella přitom fajnově digestuje. Dobře to uvařili. Slušné pivo, nicméně jde o novou kategorii - exotický český ležák. Malé Ellince povinšujme, narodila se nepochybně další paní sládková. Od 4. února opět comeback Raptora. Nad Raptora není. V únoru teče i Primátor Stout (alc 4,7 %). Černočerný. V hodnoceních mu bývá opakovaně vytýkána absence pěny. Tento má pěnu krásnou, nahnědlou. Hořkost přítomna, chuťový dojem ovšem jako z pití ledové kávy a nikoli piva. Pitelnost velmi, velmi malá a strašlivě, ale fakt strašlivě a strašidelně vysušuje ústa. Pivnice U sadu začala žít olympijským hokejem od čtvrtfinále, kdy se nezavíralo vůbec. Sadovští zvali též na slovanské semifinále, kam se přišlo podívat (a natáčet fandění i smutnění) hned několik televizí. Na idnes jsme byli on-line. Vyhecované to bylo moc pěkně, leč k úspěchu nepomohla ani servírovaná domácí ruská vejce … Takže gratulujeme jen STR. Esterka L. je úkaz. Strojově přesná megastar. Větší nežli Nagano 98. Dokonalá STR k tomu studuje i ekonomii (a má obě za jedna). P.S. Pivnice U sadu je světově proslulá a rezervace se tady činí s předstihem, který by mohly závidět leckteré podniky snobsky ověnčené michelinskými hvězdičkami. Na Tři krále obsluha na baru vyřizovala rezervaci pro hosty z Východu, pro čtyři osoby-kuřáky, a to na září! Věřme, že v září se v hospodách už zase bude normálně kouřit. Před čím nás dobrokálející maniaci zachrání příště? Kde jsou ty avizované davy maminek s kojenci či batolaty a tisíce chytráků, kteří se prý náramně těšili, až se konečně budou moci v hospodách nadýchat čistého vzduchu? Normální člověk za čistým vzduchem přitom vyráží do lesa, na hory, do přírody a neleze do knajpy. Už se má ale připravovat zákon nařizující v každé hospodě dětské koutky … Fanatičtí dobrotrusové patří do rezervací - nechte nás, normální, konečně už na pokoji!

Pivní kuchaření a kapsaicin (BPH XXIV.): BPH byla vánočně obdarována produkty firmy ChilLiLa (www.chillila.cz), s tuzemským sídlem v brdské Voznici. Blízko má být legendární Zlaté dno … Habanero Dip extra ostrý vypadá jako 200 ml tmavě hnědá marmeláda a chutná jako marmeláda. Angreštová. Snad i chutné, leč ostré nikoli extra, ale vůbec (To taková Nagalada od Cambridge Chilli Farm byla o něčem docela jiném). Druhým dárkem je malá lahvinka (105 ml) Chilli ostrá kořenící pasta. Jablečný džem a bez chuti a zápachu. Moc neboduje, leč přesto samozřejmě děkujeme. Posledním produktem jest pětice ručně vyráběných omáček k sýrům a masům. Vkusná souprava. Hezký dárek. Zatím jsou zavřené.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): FT Jiřák proběhly 30. 12. (ve znamení ústřic) a poté si dávají pauzu. Alespoň chvíli na Jiřáku klídek. Klídek končí 10. 2. startem masopustu. 13. 2. tradiční masopustní průvod táhne Žižkovem. Povedené, neagresivní, tleskáme. Jen rapujících chúdařů rapovalo letos méně. Od konce února již měly být FT Jiřák v pravidelném rytmu. Stále s famózní sekanou do housky z Tismic, z přívěsu. Pravidelný rytmus však narušen sibiřskými mrazy na přelomu února a března. Zase Putin …

Pivní trendy (BPH LX. + LXV.) aneb cool nebo vool (čti vůl)?: Vool trendem je, že host stále se zvětšujícího počtu restaurací, bister etc. je zcela odkázán na rozmary šéfkuchaře. Přestává být pánem a jeho svoboda volby je zlikvidována. Což je prezentováno a oslavovaná jako úžasný a obohacující zážitek. Přibývá podniků, kde už není normální menu, nýbrž pouze menu degustační. Na jeho podobu host nemá sebemenší vliv a musí šéfkuchaři důvěřovat, i když tento vymyslí a naservíruje sebevětší šílenost. Vezmi, nebo nechej být! Dalším vool trendem je omezení možnosti výběru ze stálého menu např. přes poledne. Nachystáno je několik pokrmů (kdy často nelze měnit ani přílohy, neb šéfkuchař by se k smrti urazil) a šmitec. Dokud se vše nesní, nic jiného nikdo nedostane. Nemáš na to chuť - máš smůlu. Když však usedá do restaurace normálně myslící a svéprávný člověk, tak ho jídelní lístek zajímá. A každý opravdu toho nechce najednou ochutnávat hodně, hodně a ještě více. Všeho moc škodí.

Jihoměstský pivovar (BPH LXIII.) + Richter (ZN 22.) + Vinohradský pivovar (ZN 29.) + Kunratický Muflon (ZN 47.): Kunratické Muflony čepuje kavárenská Microfarma-řeznictví na Jiřáku, v budově ZŠ. Šermuje přitom přívlastky micro, bio, eko, regio tak vehementně a tak okázale, až je to podezřelé a otravně i směšně protivné. K tomu jde jistě o společensky odpovědný & „fair trade“ podnik. Jen ty ceny jsou spíše nežli fér, prachobyčejně zlodějské.  Takže BPH raději okázale preferuje Babišovo ne-bio Vinohradské řeznictví se superjídelnou.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): Neboť minulé ZN byly netradičně datovány již ke Štědrému dni, tak o jubilejním sedmdesátém PBA doputovavšímu do jezevčí schránky právě na Svátky, až dnes. No. 70 časopisu Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) zajímavé i čtivé. Jako vždy a tentokráte snad ještě více. Editorial cílí na Knihu o pivu anotovanou výše a na dalších stránkách jsou i ukázku či info a foto ze křtu publikace. Pivní kalendář zve na pivní události první poloviny roku 2018. Včetně prvního ročníku Výstavy v oboru pivovarnictví Pivo Bier Ale Expo 2018 v pražském Kongresovém centru 31. 1. až 1. 2. 2018. Sympatické je povídání se sympatickým a pěkně kulaťoučkým flanďákem, s představeným břevnovského kláštera Petrem Prokopem Siostrzonkem. V roce 2017 se z převora stal opatem, přesněji byl jmenován arciopatem Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a Markéty. Pan arciopat má úplnou pravdu, když opakuje a připomíná, že „obci, kde spolupracuje starosta, učitel, hospodský a farář, se vždy daří“. K tomu má rád dobré pivko i vínko. Dodejme, že letošním zimním speciálem v Břevnovském klášterním pivovaru sv. Vojtěcha je polotmavé svrchně kvašené pivo belgického typu Břevnovské Abbey (17 %, ale zřejmě nikoli alc 17,5 % jak se píše v PBA na s. 11) a první břevnovský kyseláč, tedy sour ale Benedictus Furiosus. Dále jsou avizovány některé speciály z varny Permonu. V degustaci českých piv stylu IPA zvítězil Antošův mok Crystal IPA (a zcela propadlo Beskydské hořké z Ostravice). Očima architekta je podrobně představena Továrna Slaný. Působí lákavě, i když my raději ve Slaném vždy do Antošovy krčmy (Leč místní zpravodajka říká, že Továrna přetáhla od Antoše kuchaře a vaří lépe). P.t. čtenář se může ponořit i do rozhovoru s novinářem T. Hampsonem, v rubrice Průvodce může se slzou v oku zavzpomínat na zašlou slávu pražských i plzeňských hospod, kde se z Plzeňského Prazdroje stala legenda a může přijmout pozvánku do vinohradského Burger Baru s kompletní nabídkou Pivovaru Uhříněves. Na své si přijdou sběratelé kuřáckých potřeb s pivní tematikou, odborníci na slady i chmely a v neposlední řadě gurmáni kuchtící za pomocí pivka. V čísle je obsaženo několik zajímavých receptů. Opomenout nesmíme přehled laureátů Výročních cen PBA 2017. Nejlepším novým světlým výčepním pivem je Desítka od Matušků a nejlepším novým světlým výčepním pivem v limitované edici Únětická osmička. PBA No. 71, startuje osmý ročník a číslo je datováno k lednu 2018. Vychází ve druhé půli měsíce, takže je možné využít vložené (pro předplatitele) dvě čestné vstupenky na Výstavu oboru pivovarnictví 31. ledna - 1. února v pražském kongresovém centru. A na výstavu Pivo Bier Ale Expo 2018 zve i úvodní text, s reklamami a plakáty. V průběhu výstavy proběhnou také konference, semináře a workshopy, včetně představení nového Institutu pivního sommeliérství.  Zalistujme novým číslem. Editorial p. šéfredaktora je věnován „druhému kolu boje o českou vesnickou hospodu“, spojenému s rokem 2018. Kolo první znamenalo „krutou prohru“, která může na dlouhou dobu negativně ovlivnit naší pivní kulturu, hospodářský vývoj regionální pivovarů i život samotného městečka, vesnice či osady. Když se zavře hospoda, je to obdobné, jako když se někde zavře pivovar. Místo ztrácí část svého osobitého charakteru a začne se odtud vytrácet také pospolitost. P. Borowiec klade tři otázky: 1) „Je v obecném zájmu, aby se vesnické hospody přestaly zavírat?“. Na tuto by měli odpovídat především starostové a politici. 2) „Lze najít způsob, jak ty zavřené znovu otevřít?“ a 3) „Kdo by se na tom měl podílet?“. V jejich kontextu diskutuje plusy, ale i minusy zákazu kouření. Problém vidí v tom, že zastánci zákazu převážili nad těmi, kdo chtěli jen rozumnou regulaci. Přijatý zákon nemá domyšlené všechny důsledky, kdy např. kuřáky vyhnal před hospody, před úřady nebo před letiště a obtěžování kouřem tedy nezmizelo. Zákon zcela opomíjí vytvoření veřejných kuřáren i jednoznačně definované výjimky ze zákona (typu kuřáckých klubů z Německa). Nové vesnické hospody by mohly mít podobu soukromého kuřáckého klubu nebo by, coby provozovny nekuřácké, mohly vzniknout v prostorách v majetku obce. Mělo by jít o podniky, ve kterých při otevírání nebude zaváděna EET, nýbrž dojde k uplatnění paušální daně. Nikoli nepodstatnou roli mohou sehrát i nové možnosti profesního vzdělávání výčepních či majitelů hospod a restaurací, „aby se této živnosti vrátil respekt a společenské uznání, jaké k ní v minulosti patřilo“ (s. 1). Degustace je tentokráte zaměřena „styl pivních znalců“ Imperial stout, resp. Russian Imperial stout, kde v mezinárodní konkurenci uspěl Morion 24 (alc 9,3 %) z Frýdlantu. V popovídání s Hanzem Charvátem, majitelem hospody Zlý Časy a spolumajitelem pivovaru, se lze dočíst, že zpovídaný k nejlepším českým pivům řadí (nepřekvapivě) Matuškovic Raptora („Nebyla to první IPA … Bylo to ale poprvé, kdy jsem si u IPA řekl „wow“ … (s. 14)). Následuje, tradičně zasvěcený i čtivý, pivní průvodce - dnes belgickými provinciemi Namur a Luxembourg. Mezi texty figuruje další pivní průvodce-cestovní deník, a to severovýchodem USA. Představen je pestrý sortiment Pivovaru Kamenice nad Lipou i nejlepší snímky soutěže o nejpůsobivější hospodský snímek, který má svůj příběh i náležitou atmosféru (BPH hlasuje pro nostalgickou fotočku A. V. Friče z roku 1908 od Fleků, s indiánem Červíčkem či K. Hašlerem). Rubrika pivo a zdraví připomíná prospěšnost piva, s odkazy na text Léčivá síla piva (Klugeová, H., Praha: Naše vojsko 2015. 170 s. ISBN 978-80-206-1523-7). Doporučena a představena je taktéž honosná publikace o destilátech. Na své si přijdou sběratelé pivních odznaků i milovníci pivních receptů. Profesionály (a nejenom je) snad zaujme rozhovor s profesionálem ohledně produkce výčepních zařízení nebo představení britské společnosti Murphy & Son (se širokým sortimentem z pivovarské sféry) či rodinné obchodní společnosti s chmelem a chmelovými výrobky Charles Faram. A propos: představované číslo PBA přináší nominace Výročních cen 2017 České a moravské pivovarnické akademie s novými kategoriemi, které si čepované pivo opravdu zaslouží.

Ozvěny Tour 2017 (ZN 46.) a Tour de Putyk 2018: Tátoš Author hned počátkem února oprášen, mírně vytuněn a vytažen ze stáje. Na tradiční roční repasi v tradiční instituci Dookie. Leč tamější servisman chytil nejdřív rýmičku, pak rýmu, nato chřipku a následně ještě zápal plic. Snad se k dílu vrátí. Tátoš v servisu dlí již déle než měsíc. Zatím sice mrzne, nicméně …

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Pivovárek přibyl už i v Neratově v Orlických horách. První pivko z poutního místa nese pojmenování Prorok. Ostravar navařil další speciál, po čtrnáctce Grifel, jde polotmavou třináctku Rufus. Podle agentury Bloomberg, na základě dat Euromonitor International, vypadá žebříček deseti globálně nejprodávanějších značek piv pro rok 2016 takto: 1. Snow (takřka výhradně čínská záležitost, s prodeji většími než deset miliard litrů), 2. Bud Light, 3. Budweiser, 4. Tsingtao (ovládá 15 % čínského pivního trhu a je jedničkou mezi čínskými pivy v USA), 5. Skol (v Africe a Jižní Americe značku vlastní AB InBev, ve zbytku světa Carlsberg), 6. Yanjing (Čína), 7. Heineken, 8. Harbin (jako první v Číně místo z rýže vaří z kukuřice), 9. Brahma (brazilská značka spadající pod AB InBev), 10. Corona Extra (mexické pivo spadající pod AB InBev). Od loňska se v syrské provincii Tartús produkuje pivo plzeňského typu pod značkou Arados. Pivovar, společně se syrským investorem, postavila tišnovská společnost EBIA.CZ. Pivovaru se daří a už uvařil přes 18 tis. hl. Českému pivu, české hospodě i tradiční hospodské kultuře je věnována rubrika Fenomén česká hospoda v - od ledna 2018 vycházejícím - zábavném měsíčníku o vážných věcech P. Hájka My z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska … Doporučujeme. Kolektiv My apeluje i na to, abychom si dobrého piva a naší české hospody opět začali náležitě vážit. Usiluje o rehabilitaci hrdosti na návštěvy hospod i o rehabilitaci samotného termínu pivař, který snobské kavárně tuze, tuze nevoní. Také BPH fandí novému národnímu obrození. Dej Bůh štěstí! P.S. (1) Další osudová a tragická osmička v našich dějinách se nekoná. Důležitá bitva je vyhrána, válka určitě nikoli. Získali jsme alespoň trochu času. Blaničtí rytíři mohou ještě chvilku klimbat, i když to bylo o fous (I v Praze však ještě žijí i normální lidé. I jim patří poděkování za hlas v prezidentské volbě, který je často stál hodně přemáhání a v neposlední řadě také odvahy. Hysterické běsnění a mediální i jiné tlaky kavárny byly šílené a liberální sračkomety ostře pálily na 110 %. Mnozí volili i z toho důvodu, že nechtěli připustit vítězné orgie těch, co za anti-Zemanem stáli. Nicméně českou zemi zachránila především Morava. Už podruhé. Praha a její satelity, coby základna kosmopolitní kavárny, cizáků, expantů i oáza nemakačenků, se svou tzv. honorací, se pomalu, leč jistě stává skanzenem, zbytkem země oprávněně nenáviděným). Střední Evropa však zase hrdě ukázala, že se s ní musí vážně počítat. Maďarsko, Polsko, Rakousko, my i nakonec ani Slovensko netancují tak, jak Brusel, resp. Berlín píská. V případě výsledku opačného by však veškerá legrace končila. Nešlo by totiž o přežití „jen“ českého piva a naší hospody, nýbrž o uhájení samotné existence české země i národa. Věřme, že staronový pan prezident má opravdu sloní paměť a pomůže brzy skoncovat s parazitismem polických neziskovek i s - do očí bijící – neuvěřitelnou drzostí veřejnoprávní televize a rozhlasu (Tyto instituce se aktivisticky naprosto utrhly ze řetězu, vymkly kontrole a vzdálily funkcím, které mají plnit. Médii veřejné služby opravdu nejsou. Nezaujatost se už ani neobtěžují předstírat. K vrcholům nechutného hyenismu patřila cynická radost při líčení údajných zdravotních neduhů MZ). Také jim po sečtení hlasů očividně sklaplo, nežli začali nehorázně urážet voliče MZ. Prý jsou neinformovaní, neorientující se v digitálním světě, staří, venkovští, zakyslí, bojácní, nevstřícní k cizincům ... Veřejnoprávním médiím je třeba konečně už sáhnout na peníze. Už dost! P.S. (2) Jeden z kavárenských (vele)mudrců se nechal slyšet, že musíme počkat, až všichni ti tupí, nevzdělaní, staří venkovští  primitivové vychcípají. Teprve potom volby dopadnou správně demokraticky. A slušný kavárník se už nebude muset stydět. Tento výlev byl velmi trefně pojmenován jako lejno hyeny. Těší se ovšem marně - vlastenci nikdy, nikdy nevymřou. Kavárno, shut up! P.S. (3) Kamarád Pepa H. si LP 2009 morbidně složil trauermarš na známou melodii z klasiky jménem Limonádový Joe. V únoru LP 2018 to Pepa zabalil doopravdy. Měj se, vzpomínáme! Tudíž alespoň část z Hellerova trauermarše: „Až jednou sklapnu paraple to bude legrace, No to Vám bude funus, no zkrátka senzace, Jo do rakve chci flašku, prima pivo chlazený, Může to být třeba Budvar nebo raděj Svijany, ta flaška ta je nutná, aby Bůh nezapomněl, kolik jsem vypil piva a který jsem rád měl …“.