Zrzavé novosti 43

Pivní toulky Žižkovem (BPH XX. + XXV. + XXVIII. + LII. etc.): Na žižkaperku, na škroupáku, zkrátka doma U sadu (https://www.usadu.cz) 8. ledna končí na čepu silák La Trappe Quadrupel. Škoda, přeškoda, při hodně početných a dlouhých mrazivých ránech prima zahříval a nabudil. Vydržel na čepu přes půl roku. Všechna čest! Parta Quadrupeláků však už chodí méně a nepravidelněji a konzumuje i v menším množství. Čili silák zase už pouze a jen lahvový. Ve stejný čas nastává i konec čepovaného Démona, což pár pravidelných štamgastů Démonistů ze Shreka nese hořce těžce. Coby substitut konzumují polotmavý Rebel. Též nezanedbatelné voltáže. Druhý týden lednový se na sadovském čepu zabydluje světlý Herold, prý jakási jedenáctka (světlý březnický ležák ovšem má být dvanáctka a světlé březnické výčepní pak maximálně desina, pivo 11° na svých stránkách pivovar vůbec nemá). Podrobněji však ani raději nepátráme. Jde totiž o hodně slaboučký (pod)průměr, nasládlý. Bohužel, Herold střídá na čepu kmenový, a neškodný, Klášter 11°. Což bylo naše záložní pivko (když např. končí sud Sádka a tento již mívá šlemovitý ocas). Snad to není změna trvalá. My, chlapi z BPH za Klášter mocně lobujeme. Prozatím marně. U Sadu totiž na nějaký čas končí Pivovary Lobkowicz. Tudíž místo Démona Rebel, namísto Merlina Master … Herold však není neškodlivý, Herold způsobuje běhání (vytrvalá tradice Březnice se opět navrací, kdysi to bývávalo synonymum pro samos…). Raději k událostem optimističtějším. Prodlouženě víkendové kulinářské speciality od 12. 1. ve znamení zimní zvěřiny. Repertoáru suverénně vévodí božské kančí kolínko pečené na černém pivku a jalovci s červeným zelím a mačkanými bramborami se slaninou. Zážitková gastronomie. Šmakuláda. Maso nadpozemsky lahodné a kombinace červeného zelí s pivní šťávou je sice překvapivá, leč skvostně delikatesní a vymazleně vyladěná. Tleskáme, děkujeme. Nedávné zdejší jehněčí kolínko bylo bezvadné a bez přehánění výtečné, kolínko kančí je ještě o level výše. Lákavá je ovšem také další nabídka: zvěřinová klobása, v kotlíku podávaná vydatná gulášovka, svíčková na smetaně z jelení kýty sous vide + špekové knedlíky + brusinkový terč s citrónem, lovecký zvěřinový guláš s pečenou cibulkou a čerstvým křenem + bramboráčky (Guláš hutný a kolega TOS je spokojen. I s bramboráčky, které tady tradičně připravují světlé a nekřupavé. Což on rád. Záleží na chuti. Jezevec raději bramboráčky velmi silně česnekové, hodně tmavé, hodně suché a co nejvíce křupavé), dančí špikovaná plec s perníkovou omáčkou + opečené bramborové noky a srnčí soté na víně s hříbky + šik parisien brambůrky s červenou cibulkou. To se nám hoduje, to se nám to žere … V půli ledna přichází na řadu další plzeňská sládkova volba v podobě Gambrinusu rubínového ležáku. Barva vcelku snad i pěkná, rubín až do černa. Vůně ovšem nulová a chuť také. Jako vodou naředěné černé. Prázdné a slabé. Hodně prázdné a nevýrazné. Tohle má být třináctka? Nepovedené. Nicméně s kmenovým štamgastem E. si alespoň infantilně přehráváme nejlepší hlášky z legendárního dílu Rubínové kříže neméně legendárního seriálu, k čemuž nás aktuální sládkova volba volně inspirovala. Rádi také pozorujeme vkusnou firemní dodávku, s pěkně vymalovaným králem Gambrinem, majícím v ruce půllitr a lišácky připíjejícím „Na ty, kteří mají jasno“. Jasno opravdu máme a právě proto si géčko nedáváme. Od 19. 1. prodloužený víkend s atraktivními steaky, jejichž nabídka posléze byla prodloužená skoro o dva týdny. Hosté nějak přestali baštit (on leden a únor ovšem všude bývá slabší, ba hodně slabý). O jaké steaky šlo? 1. Pfeffersteak z uruguayské svíčkové, pepřová omáčka ze zeleného pepře, smetana a brandy. 2. Vepřový T-Bone, sherry rajčátka, kukuřičný váleček na grilu, máslo. 3. Steak z krkovice na grilu se zázvorovým máslem a čerstvým tymiánem. Pfeffersteak nezklamal, byl výborný a jedlý. Ovšem „pouze“ výborný. Poměr cena/výkon u takového kančího kolínka nebo výtečné krkovičky vyznívá příznivěji a tyto přinášejí úchvatnější gastrozážitek. Přitom nejsme nijak přehnaně unešeni (a to v tuzemsku nikde) hovězím jihoamerickým (přesněji mnohde údajně jihoamerickým), které muselo cestovat přes celou zeměkouli. Nebo ho tady prostě neumíme správně udělat. Bývá málo šťavnaté a takové zvláštní. Bez chuti. Ač jsme tam nikdy nebyli, jsme pevně přesvědčeni, že v takové Argentině či Uruguay šmakuje docela jinak. Takže u nás jasně preferujeme roštěnku či bifťour z poctivé krávy české, moravské nebo slezské. Čili nakonec z nabídky steaků s přehledem vítězí krkna se zázvorovým máslem a tymiánem. Lahůdka, fantazie, dokonalost sama, včetně steakových fritů, opravdu sytě bramborových.  Únorovou sládkovou volbou je černý Kozel nefiltr, ze čtyř sladů, alc 4,7 %. Barva pěkně uhelná, chuť decentně kávová. Jinak zoufale prázdné a zoufale vodové. Obdobně jako u Rubínového Géčka nám připadá naředěné vodou. První týden únorový na sadovském čepu končí Herold, moc parády tady tentokráte fakt neudělal. Místo něj malý soudek jedenáctky Primátora a hned poté už zase tradičně nakyslý neškodný Klášter. Jako dříve. Děkujeme. Ke konci února překvapivý Konrad na čepu. Vratislavický Kondrad = prý KONtinuální RADost (a stejně mu mnozí říkají Henlein). Dorazil nefiltrovaný, nepasterizovaný 11° ležák IQ, s živými kvasnicemi (alc 4,8 %). Oceněný 1. místem v soutěži Pivo ČR 2014. Hodně světlý, hodně čirý. Jak Konradi bývají (a něco jich od Vyndanejch pamatujeme). Leč na nefiltr to moc nevypadá. Sytě zlatavá barva se zakaleným tělem to fakt není. Konradi nám připadali sladcí, tento ovšem nikoli. Spíše trpčí, silák, doznívání dlouhé. Není špatný. Kolem výročí Vítězného února U sadu tučný víkend aneb vepřové hody. Jitrnička + jelítko, tlačenky, prdelačka, vinná klobása, zabijačkový gulášek a pekáček. Luxusní záležitost s bůčkem, rypáčkem, jazýčkem, plícemi. S cibulkami, okurčičkou, beraními rohy a smetanovým krenexem, dokonce i ostrým.  P.S. Malíř p. Máňa zase boduje. V půli února na tabuli U Mariánského obrazu trůní trefné pozvání na víkendové těžké pochlastání aneb „Zapíjíme Antichartu! Svědomí do bezvědomí“.

Náhražky a názvy piv (BPH XLIII.) + Novoměstský pivovar (ZN 10.): Oblíbené a hojně navštěvované farmářské trhy Jiřák (https://www.farmarsketrziste.cz/jirak) snad zůstanou i nadále. Skončila smlouva s původním provozovatelem a zakladatelem, společností Archetyp a Praha 3 uzavřela smlouvu s firmou jinou, která hodlala úroveň trhů údajně tzv. povýšit. Tedy rozuměj, trhy fakticky zlikvidovat a nahradit nabídkou čehosi ještě předraženějšího a ještě zbytečnějšího. A hlavně na tom náležitě vydělávat. Tendr na provozovatele totiž vyhrála jakási firma World Production (hrubě nesympatická už podle jména). S pořádáním trhů nemá přitom nic společného, reference si zajistila prostřednictvím jednoho ze subdodavatelů, specializovaného na cateringy a organizaci rautů. Což už samo o sobě mělo firmu ze soutěže vyloučit. Leč nevyloučilo. Proč asi? Vznikla petice a tlak veřejnosti (a opozice) sílil. Vedení Prahy 3 ustoupilo a hodlá FT nadále provozovat samo. Což je snad první rozumné rozhodnutí Prahy 3 v poslední době (možná v celé dekádě). Proboha, to je tak těžké pochopit elementární pravdu, že všechny outsorsingy etc. a obdobné praktiky jsou jen zástěrkou a jiným slovem (eufemismem) pro zlodějnu a tunelování? Proč něco pronajímat či prodávat, když to mohu provozovat sám? I tady už zoufale potřebujeme navrátit se k normálnímu zdravému rozumu a kupeckým počtům. P.S. Nicméně zrušení výběrového řízení klid nepřináší. Radnice je ostře kritizována za to, že trhy (hodnota příslušné koncese bývá odhadována až na 17 mega) provozovat neumí, a že ještě ani neoslovila trhovce. Takže se FT nerozběhnou od konce ledna, ale snad až v únoru. Sílí tlak od firmy Archetyp na to, že by jí mělo být tržiště „vráceno“. Prý to pěkně a hlavně přátelsky fungovalo. Kocourkov, šlamperaj, kapitalismus po česku. Leč 15. 2. FT Jiřák znovu otevírají. Vypadá to, že je zatím všechno po staru. Což je dobře. Děkujeme.

Pivko s deserty a nový časopis (BPH LXIV.): PBA, tedy pivní časopis Pivo, Bier & Ale (www.pivobierale.cz) v roce 2017 vychází až v únoru. Číslo 65 startuje ročník VII. Zalistujme: Editorial věnovaný „lovci piv“ Michaelovi Jacksonovi. Pozvánka na Pivo Bier Ale EXPO 2017 23.-25. 2. v žižkovském Hotelu Olšanka. 1. ročník výstavy založené PBA. Přehled třicítky pivních události doma i ve světě pro rok 2017. Anketa o českém čepovaném aneb pivo jako životní styl. Degustace světlých speciálů. Rohovor se znalcem Timem Webbem. Pozvánka do Slaného, do Továrny Pivovar. Nominace Výročních cen České a moravské pivovarnické akademie 2016. 5. pokračování seriálu o amerických craft breweries. 1. část seriálu TOP 30 US craft značek podle PBA. Info o chystaném žižkovském Pivovaru U Štítného, zaměřeném na ovocná a zeleninová piva (kde bude i vegetariánský rest Smart Cuisine). Kviz „O pivu, s pivem, pro pivo …“. Zpráva Aleše Dočkala o akci s párováním piv, vín a soust v karlínském Pivoklubu. Pět tajných pivních tipů z Evropy i tuzemska. Něco o sběratelství pivních láhví, o rebelském restu Rebel Wings v pražské Hybernské (i s recepty). Povídání s ředitelkou Českého svazu pivovarů a sladoven. Soutěž o nej hospodskou fotku či avízo na chystanou publikaci o senzorické analýze piva. Povedené číslo. Doporučujeme.             

Pivní snob (ZN 42.): BPH sleduje gastrorecenze v nejrůznějších tiskovinách. A neustále se pozastavuje nad (nejen) pivním primitivismem kavárenských recenzentů i recenzentek, nad jejich neumětelstvím v kombinaci s elitářskou nadutostí, pýchou, mudrlantstvím, hodnotovým imperialismem a nehorázně hypertrofovaným sebevědomím. O samozvaných tzv. gourmetech ani nemluvě (i když čestné výjimky existují). Kavárna se vždycky tváří náležitě vzdělaně, korektně, empaticky, světácky i globálně, přičemž tragikomicky poučuje, prudí, obtěžuje a nás ostatní neustále vychová a zachraňuje před námi samými. O pivu přitom obvykle ale nenapíše vůbec nic, jako by neexistovalo. Oni pivo povýšeně přehlížejí a ignorují. Je pro ně sprosté a hospodsky buranské. Jako by pivo nebylo nedílnou součástí (nejenom) naší gastronomie a (nejenom) naší kultury. Jako by pivo nebylo naším bytostně národním nápojem. Ona se kavárna za pivo, za naši kulturu a za náš národ totiž hrozně stydí (Oni se pokrokářsky stydí za všechny národy i kultury a žvaní a sní o kosmopolitní, multi-kulti, genderově neutrální, totálně odnárodněné „tekuté modernitě“, důsledně zbavené všech kořenů i všech tradic, kde krutě vládne globální lidsko-právní náboženství). Pivo ignorují, zato z vína, kávy, tzv. domácí limonád či kohoutkové vody se mohou přímo pos… (p.t. čtenářstvo nechť vulgarismus promine). A to, i když recenzují návštěvu tradiční pivnice nebo přímo restaurace pivovarské. O deficitu zdravého rozumu i sebemenší špetky soudnosti přesvědčivě vypovídá, že v pivovarských restauracích tzv. zasvěceně posuzují vinné lístky. Obdobná debilita, jako ve vinotéce vyžadovat pivní lístky a kroutit pohoršeně hlavou nad nedostatečnou nabídkou čepovaného pivka. K nejstrašlivějším a nejstrašidelnějším tzv. recenzím restaurací náleží to, co pravidelně páchá sobotní příloha oranžového Práva. Proboha, jak může někdo soudný a normální napsat, že interiér Potrefené husy poblíž staromáku „je zařízen ve stylu klasických českých hospod“? To klasické české hospody fakt měly postmoderní interiér zrůdně odcizený, veskrze neútulný, agresivní, plný skla, wifi, zrůdně blikajících neónů a děsivých plazmových obrazovek? Takto vypadá „klasická česká hospoda“ na obrázcích třebas Josefa Lady? A pokud je to pro autorku opravdu „klasická česká hospoda“, proč se ani slůvkem nezmiňuje o zde nabízeném pivu? Přitom karafy na kohoutkovou vodu líčí obvykle do nejmenších podrobností. Velmi detailně též vždycky popisuje a světácky hodnotí espreso, což má zřejmě být nejtypičtější nápoj „klasické české hospody“. Espreso je popsáno podrobně i recenzí týden následný, z Olivova pivovaru (Kdy autorka jen nesměle a omluvně telegraficky špitne, že si dala i jedno pivo, IPu, za což se vlastně stydí a čtenářům omlouvá, o zdejší pivní nabídce ani zmínka). Je zato štědře placená, má už tolik vymytý mozek, nebo je jen až tak hloupá? Pro ní (a zdaleka nejen pro ni) je totiž v každé restauraci tím nejdůležitějším, aby bez problémů proběhlo placení kartou. Okázalé pohrdání hotovostí a žonglování všelijakými kartami je módní vizitkou progresivistů. Má být znakem pokroku, technologické vyspělosti a vzdělanosti i světáckosti platícího. Kdo platí penězi, je přece jasný primitiv, zaostalec, buran, který má co skrývat (tzv. slušný člověk podle pokrokářů přece větší, či nejlépe žádnou, hotovost u sebe nikdy nenosí, to přece není korektní, slušné a salonně akceptovatelné). Pravý opak je přitom pravdou. Normální chlapi a normální ženské v hospodě platí normálními penězi a nežonglují kartami. Nejsou zajatci a otroky podvodných karet, které neslouží normálním lidem (a nepřinášejí pouze a jen samé úžasné výhody a možnosti), nýbrž úplně někomu jinému …   

Pel-mel ze zrzavého světa (aneb pár pivních drbů a frků, které p.t. čtenářstvu možná unikly): Američané Jaromíra Jágra nejenom „žerou“, ale už i pijí. Newyorský pivovar Brix City na obaly svého prvního ležáku, ve skle i v plechu, umístil karikatury Jardy 68 z dob jeho největší slávy i nejdelšího ochlupení. Nápaditě přitom využívá podobnost jeho příjmení s anglickou výslovnosti slova ležák (lager). Takže, Jarda Lágr … Na zdraví! Nový pivovárek chystají Přeštice. Technologii dodává p. Josef Krýsl. Pan pivovarník. V Bruselu se zasekla vyhláška o pivu. Nová pravidla ohledně označování piv měla platit už letos. Vypadá to, že v reálu to bude až napřesrok. Takže matení zákazníků bude pokračovat. A jak má vypadat nové označování na etiketách? Jaké jsou kategorie piv podle stupňovitosti? Do 6° stolní, po staru i po novu. 7° až 10° výčepní, po staru i po novu. 11° až 12° po staru i po novu ležák. Leč nově musí jít pouze o spodně kvašené pivo, jinak se musí označovat jako plné. 13° a více po staru speciální, nově silné pivo. Nejslavnější český sládek - legendární p. Ivan Chramosil zase vaří. Loni odešel po úctyhodných 45ti letech od Fleků. Aktuálně vaří v restu U Supa v pražské Celetné. Piva zde připravuje v unikátní pětihektolitrové drahé hračce, v průsvitné skleněné varně. Vaří tmavou čtrnáctku a světlou dvanáctku. Dej Bůh štěstí! P.S. (1) Děkujeme všem svatým, že se svět dožil 20. ledna LP 2017. Konečně skončila těžká můra nejhoršího (a nejnebezpečnějšího) prezidenta USA v dějinách. Stačí se namátkou podívat, jaké škody způsobil a kolik zla a chaosu po celém světě rozesel v době, kdy byl už znám prezident nový. Bývalá garnitura a establishment, včetně hyperglobalizátorů, mediálních poskoků i trapně hysterických loutek ze showbyznysu byli schopni - ve svém fanatismu a zuřivosti z prohry - rozpoutat snad i jaderný holokaust. Snad se už začíná blýskat na klidnější časy. A kdy konečně budou z USA emigrovat tzv. celebrity (ve skutečnosti pouze nestoudně přeplácení prodejní komedianti, žádní morální titáni či svědomí národa, na které se pasují), které tímto před volbami veřejně a opakovaně vyhrožovali, pokud satan DJT zvítězí? Doufejme, že nikoli k nám. Vsadím se, že neodejde ani jediná tzv. celebrita. P.S. (2) Pyšná pražská kavárna halasně odmítá dělení na „kosmopolitní kavárnu“ a „českou hospodu“. Toto dělení prý do světa vypustili „podivné think tanky“ (zřejmě putinovské). A apeluje „Nebojte se kavárny“. Švejkovský Prague Pub si má přece sluníčkářsky podat ruku s kafkovským světem Prague Café a uznat jeho nadřazenost a vyvolenost. Jejich pseudoargumentace, včetně oblíbeného klišé „vzdělaná kavárna“ a „nevzdělaná-primitivní-hloupá-národovecká hospoda“ je dalším důkazem, že toto dělení si putinovské think tanky opravdu nevymyslely. Ono reálně existuje a kavárna škodí, otravuje a prudí. Ono kavárně (nejen té pražské) totiž hlavně vadí, že se normální chlapi a normální ženské konečně probouzejí a konečně ozývají. Kavárna a hospoda přitom nejsou stejně početné světy, kavárna reprezentuje pouhopouhých pár procent.